Čo to znamená byť konceptuálne mocným?

Každopádně právě tato vlastnost konceptuální moci je faktorem, z něhož logicky vyplývá, že právě rozšiřování našeho okruhu pojmů (mimo takto vymezený rámec) nás činí konceptuálně mocnými.
Základ, podľa mňa spočíva v tom, čo je ešte dôležitejšie než 1. priorita riadenia, a to v Rozlíšení. Keď sa jednotlivé procesy, javy alebo veci rozlišujú od seba, je potom možné im priradiť pojmy a takto rozširovať okruh doterajších pojmov.

Všímam si často v rôznych sporoch na sociálnych sieťach alebo aj cez osobnú skúsenosť, že ľudia nerozlišujú od seba niečo čo sa podobá na seba, no je v tom podstatný rozdiel v miere. Napríklad nevedia rozlíšiť futbalovú loptu a 7 kilovú bowlingovú guľu, pretože sú obe guľaté. Rozlíšia to, až keď je neskoro a poriadne kopnú. Práve rozlíšenie umožňuje inak reagovať alebo meniť taktiku a nezlomiť si palec na nohe.

Dobrým príklad je "geopolitika". Niekto z liberálnej piatej kolóny propaguje v Rusku LGBT agendu a maintreamové média u nás prídu s informáciou, že však aj Rusko podporuje LGBT agendu.
 
Naposledy upravené:
Snad nebudu úplně mimo téma, když dám k pozornosti jeden filosofický pohled "zvenčí" na povahu konceptuální moci, zaměřující se na její odlišení od ostatních druhů moci: zaujalo mě především zdůraznění jejího "meta" charakteru daného mocí tvořit pojmy ležící v základech lidského myšlení, a určovat jejich význam. Vytyčuje tak vlastně prostor, v němž se odehrává nejen uplatňování kterékoli jiné moci, ale celý myšlenkový svět lidí.

Každopádně právě tato vlastnost konceptuální moci je faktorem, z něhož logicky vyplývá, že právě rozšiřování našeho okruhu pojmů (mimo takto vymezený rámec) nás činí konceptuálně mocnými.
Celkom zaujímavý dokument. Len problém je v tom, že on tam prvú prioritu riadenia mieša s konceptuálnou mocou.
1. priorita sa nikdy nevolala konceptuálnou.
1. priorita je v DVTR označovaná ako svetonázorová alebo metodologická. A jej podstata je o schopnosti ľudí pracovať s informáciami. Buď svojou metodologickou neschopnosťou si generujú kaleidoskopické videnia sveta (svetonázor), obyčajne ja-centrický. Alebo svojou metodologickou schopnosťou generujú celostné mozaikové videnie sveta, ktoré môže byť buď ja-centrické (napr. u GP), alebo Boho-centrické (u jedincov s režimom psychiky Človek).

Podmieňanie významov termínov (typu: dnes znamená slovo jedno, a zajtra bude mať iný význam) je metodologická diverzia na najvyššej úrovni, pretože jazyk je ten najzákladnejší nástroj, ktorým si vytvárame chápanie sveta (nad slovami je už len samotná realita, ako najvyšší jazyk života). Podobne aj obmedzovanie okruhu pojmov v poznaní ľudí, hermetizácia, je diverziou tých, ktorí chcú nad druhými vládnuť a manipulovať ich.

Inak, trochu sa bojím toho, či by dobrovoľnosť základného vzdelávania nenarobila viac škody ako úžitku. Napríklad asociálne časti obyvateľstva. Ak by nemali povinnosť, tak by do školy nechodili, a to by plodilo ešte väčšiu kriminalitu, pretože do práce by ich bez vzdelania len málokde vzali, a žiť z niečoho musia, tak by kradli... A ak by tomu chcel štát predísť, musel by sa o nich postarať sám dávkami. A toto nie je dobrý smer.
 
Základ, podľa mňa spočíva v tom, čo je ešte dôležitejšie než 1. priorita riadenia, a to v Rozlíšení. Keď sa jednotlivé procesy, javy alebo veci rozlišujú od seba, je potom možné im priradiť pojmy a takto rozširovať okruh doterajších pojmov.
Jasne, ale Rozlíšenie je hlavne nástrojom, ktorý drží v rukách Boh a dáva ho komu sám chce. No určité malé pole manévrovania má v tejto sfére aj samotný človek.
 
No určité malé pole manévrovania má v tejto sfére aj samotný človek.
Mně to připadá, že to rozlišení zvyšuje Bůh podle splněných úkolů života, když se zvládnou poskytne větší na další náročnější úkoly, ale nepustí do "dalšího levele" dokud není předchozí úkol splněn. Ale vlastní prostředí je takové, že subjekt (duše v těle) může jednat samostatně a svobodně a plně autonomně a hlídány jsou okraje (hranice Božího dopuštění).
 
Snad nebudu úplně mimo téma, když dám k pozornosti jeden filosofický pohled "zvenčí" na povahu konceptuální moci, zaměřující se na její odlišení od ostatních druhů moci: zaujalo mě především zdůraznění jejího "meta" charakteru daného mocí tvořit pojmy ležící v základech lidského myšlení, a určovat jejich význam. Vytyčuje tak vlastně prostor, v němž se odehrává nejen uplatňování kterékoli jiné moci, ale celý myšlenkový svět lidí.

Každopádně právě tato vlastnost konceptuální moci je faktorem, z něhož logicky vyplývá, že právě rozšiřování našeho okruhu pojmů (mimo takto vymezený rámec) nás činí konceptuálně mocnými.
Bylo by asi dobré přeložit (nebo znovu zveřejnit pokud je již přeložen) článek, kterým koncepce v Rusku začínala .... nepamatuji si název, ale myslím, že jim vyšel v Mladé gardě
 
Bard. To ty si to spomenul vyššie?
Ano, např. védy před jejich zápisem se šířili právě takto (to slovo bard je z jedné kultury, v jiných byli potulní zpěváci/vypravěči nazýváni jinak).
Je zaznamenáno, že ještě cca před stoletím dokázali někteří takoví potulní pěvci odrecitovat i několikahodinový epos prakticky bez chyby.

Pomocí tohoto principu tedy bylo možné ve starověku šířit informace. Dnešní masmédia dělají v podstatě to samé, jen u nich bylo vypnuto morální hodnocení předávané informace konkrétním pěvcem a jsou podřízeny jiné koncepci "zisku"
 
Mně to připadá, že to rozlišení zvyšuje Bůh podle splněných úkolů života, když se zvládnou poskytne větší na další náročnější úkoly, ale nepustí do "dalšího levele" dokud není předchozí úkol splněn. Ale vlastní prostředí je takové, že subjekt (duše v těle) může jednat samostatně a svobodně a plně autonomně a hlídány jsou okraje (hranice Božího dopuštění).
Súhlas. Čo ak je ďalší level odhalenie spáchaného zločinu v rodovej línií nejakého jednotlivca prostredníctvom ešte vyššej formy Rozlíšenia?
 
Bylo by asi dobré přeložit (nebo znovu zveřejnit pokud je již přeložen) článek, kterým koncepce v Rusku začínala .... nepamatuji si název, ale myslím, že jim vyšel v Mladé gardě
«Молодая гвардия» №2, 1990 г. , cтатья «Концептуальная власть: миф или реальность?»
Plné znění jsem nenašla, než v trochu nekomfortní podobě zde:
(str. 183 a násl.)
Překlad jsem nenašla.
 
Jde o nové vydání z r. 2002, které je už opatřeno copyleftem VP, ale texty jsou totožné a oba podepsány Zaznobinem.
 
Naspäť
Top Bottom