Emócie a znalosti

Ferry

Člen
Souhlasím. Také se snažím podléhat méně emocím a argumentovat v klidu. Většinou to skončí patovou situací. Už jsem si i několikrát vyslechl: "Odstěhuj se do Ruska". Např. v zaměstnání mám "jiné ideové smýšlení" jen já. Jinak jsou zde voliči SPOLU apod.
A to jsem se jen zbavil TV, začal více číst a snažím se více samostatně přemýšlet.
Alo omlouvám se - odbočil jsem od daného tématu v tomto vlákně.
Docela dobrú tému začali @Buran a @VAL o emóciách. Včera som tak počul jednu veľmi zaujímavú vetu -

Najsilnejší je ten, kto dokáže ovládať svoj hnev.

Tiež definícia múdrosti

Múdrosť je schopnosť správnej emocionálnej reakcie na aktuálne prebiehajúce procesy okolo.

Dneska je akýmsi štandardom pri bežnej konverzácií špliechať emóciami. A k čomu to je dobré? Tak k ničomu .... a K čomu je to zlé? Nuž takéto krátkodobé výboje emócií v dlhodobom hľadisku vedú k infarktom.

A teraz ako vlastne reagovať na informáciu, proces bez výboja emócií? Odpoveď je - mať dostatočné znalosti, tjs študovať, všímať si procesy, informačné toky.
Minule som tak mal so známym debatu.
On sa sťažoval, že mamičku bolí chrbát .... ja mu na to hovorím - mamičke som X krát hovoril aby začala cvičiť, nechce, takže zbytočne nabíjať emócie.
Ďalej sa sťažoval na politku - tak som mu povedal, že našu politickú scénu nesledujem, a už vôbec nesledujem liberálnych feťákov. No načo? Veď oni jednú súvislú vetu nevedia povedať, všetko len z papiera čítajú čo im príde zo zahraničia.
Ďalej zvyšoval známy hlas, že v relácii Na telo sa hádali nejakí posranci - tak som sa ho opýtal, že načo to pozerá. Veď to je komédia pre pijanov v krčme.
Potom sa sťažoval na ocinka, že ten mu robí nervi, že len furt dačo robí - tak som mu vysvetlil, že je ako biorobot, on má program a ten vykonáva. Ráno vstať, dať sviniam žrať. Odviesť kozy na pašu, potom do roboty, potom z roboty, dať sviniam žrať a kozy z paše zohnať. Potom tv a spať. Nie je dôvod sa hnevať .... načo sa mám hnevať? Na program?
a tak to ďalej pokračovalo, až som si všimol, že známy doslova vygeneroval tonu emócií, samozrejme, že len negatívnych a ja som nevygeneroval ani jednu. Raz som sa zasmial, keď srandovne kydal na kolegu z práce.

A presne o to ide. Keď človek študuje, naberá infomácie, tak sa mu zdokonaľuje pohľad na svet. Vie si vysvetliť oveľa viac procesov, informácií a je oveľa kľudnejší. Neprská emóciami. Nemá dôvod prskať emóciami. Vie si toho veľa vysvetliť s použitím vlastného pohľadu na svet.

Naposledy čo som ja zvihol hlas, bolo na kolegu, ktorý tiež často bezdvôvodne dvíha hlas pri konverzícií, asi si myslí že má potom väčšiu pravdu. Len čo vstúpil ku mne do kancelárie, tak mi počítač hodil BSOD - modrú obrazovku a reštartol sa. Tak som zvýšeným hlasom na neho povedal "Pozeraj sa čo si spravil!" On sa až zľakol (čo aj bol moj cieľ, aby si uvedomil, že aj ja viem dvihúť hlas, použiť emóciu) a keď ku mne pristúpil tak sa začal smiať, lebo on nemohol za to, že sa retardovaný windows sám od seba reštartol.

Ale čo sa tu dá vidieť? Ja som použil trošku emócie zámerne. Tjs nie emócia ovláda mňa ale ja ovládam emóciu.
Každá emócia je energia. Je na nás, ako tú energiu využívame, či ňou plytváme, alebo ju s vedomím používame. Preto aj ten výrok - ten čo vie ovládať svoj hnev, ten čo dokáže použiť vedome svoj hnev, ten je najsilnejší protivník. Pretože ten človek vedome nasmeroval energiu svojho hnevu na niekoho/niečo.

Tiež príbeh.
Ide tetka cez cestu, v tej chvíli sa jej zatočí hlava, stratí na milisekundz vedomie, nevšimne si nákladiak, ten nezabrzdí a je po tetke. A tetkine "kamarátky" potom hovoria "No neverila by si, ale práve keď sme o nej hovorili, tak ju prešiel nákladiak." No lenže oni nie že hovorili o tej kamarátke, oni na ňu kydali hnoj, klasické dedinské ohováračky s tonou vyprskaných negatívnych emócii. Takže kamarátky svojou hlúposťou zariadili ohováranej rýcheljší odchod zo sveta. Neovládaná energia emócií vyprskaných pri ohováraní spôsobila chvíľkovú stratu kontroly ohováranej a bolo po nej. A to sa reálne stalo.

Takže keď sa pozrieme na emócie aj z inej stránky, že satanisti sa vyžívajú v tom ako obeť trpí, doslova sajú z procesu týrania energiu emócie, tak si musíme uvedomiť, že je načase začať ovládať svoje emócie. Najprv prečítať tonu kníh, nabrať dostatočné vedomosti, aby sme si vedeli vysvetliť procesy okolo a potom začať vedome používať energiu umócie. Ak je na oslave živo ako na pohrebe, tak to rozhýbať. Ak sa všetci hádajú tak spraviť poriadok.

V mágii je dosť veľká časť založená práve na emócii. Práve enegia emócie sa používa na dosiahnutie želaného výsledku. Dalo by sa povedať, že človek, ktorý ovláda svoje emócie je malým mágom, pretože kde príde tam mení okolie okolo seba, tam vedome nageneruje emócie, ktoré su potrebné a zmení priebeh procesu. Mág od slova môcť - môže zmeniť to čo sa deje.
Ten čo svoje emócie neovláda, ten nič zmeniť okolo seba nemôže. Opakovane tak isto zareaguje na podnet. Bez zmeny.
Dajme tomu sú manželia. Muž stále nechá plechovku od piva na stole. Ženu to zakaždým vytočí. Na podnet, žena reaguje dokola tak isto - tak isto ZLE :) V čom je problém? Problém je v tom, že žena sa nechce zmeniť, možno ani nevie ako sa má zemniť, ako má inak reagovať na mužov program - "Nechaj tam prázdnu pechovku". Keď by žena čítala, uvedomila si, že to je program jej muža, tak by k tomu programu inak pristupovala. Napríklad by každú zabudnutú plechovku programu nedala do koša ale manželovi do topánky, aby si ju tam ráno našiel. Tjs na jeho tupý program, spravila ešte tupší program, ktorý bude manžela otravovať. Tak buď manžel zmení svoj tupý program alebo sa bude stále otravovať s ešte tupším programom od ženy. Ak už je situácia beznádejná, muž má nábeh na alzhaimera, tak vtedy pochopím, že jeho konanie je program, plechovku spracem, ALE NEŠPLIECHAM emóciu, emócia nie je potrebná, pretože hulákať, hnevať sa na program, chorého človeka nemá zmysel. Program sa nezmení, akurát sebe uškodíš. Hnev je škodenie sebe, kvoli hlúposti iného človeka. Ak sa na niekoho hneváme, tak druhá strana nič necíti (väčšinou). Škodíme len sebe. A prečo si škodíme? Lebo ani nevieme, že hnev škodí, lebo nečítame hrubé knihy ...

Tiež zaujímvaý postreh ... ide mládenec večerom a tu sa mu do cesty postaví pár nedoľudkov. On vie ako zaobchádzať emóciami, sám začne generovať emóciu agresivity aby sa ubránil nedoľudkom a čo sa stane? Tí nedoľudkovia ostanú v nemom úžase, že čo to za šialenca na nich vybehol, keď oni ho chceli len "trošku okradnúť". A nasleduje útek nedoľudkov, pred rozhnevaným .... mágom? Človekom, ktorý mohol ovplyvniť situáciu.... a ovplyvnil ju tak, že vedome vygeneroval potrebnú energiu/emóciu a nasmeroval ju na nedoľudkov.
Generovanie a nasmerovanie emócií .... to dokáže len človek, nie biorobot, nie démon,

Sa aj pozrime na Ježiša vzor kresťanov. Veď on stále s kľudom kázal s láskou. Vedel, ovládal svoje emócie. Preto znalosti oslobodzujú od emocionálnych výkyvov. Ale keď sa ježiš nahneval na kupcov v chráme svojho otca, tak ich bičom hnal. A tí brali nohy na plecia, nevedeli v tej chvíli kde sa skryť. Taká silná energia bola v tej chvíli v Ježišovej emócii.
Dalo by sa ešte uviesť veľmi veľa príkladov ...
 
Generovanie a nasmerovanie emócií .... to dokáže len človek, nie biorobot, nie démon,
Ferry a cielene vedomo vygenerovaná emócia, napr hnevu, nemá čoby len minimálny dopad na telo? Predsa len, cirkuluje vo mne energia, ktorá vplýva na orgány a konkretne hnev je energiou pečene.
 
Já to nezačal. Já jen reagoval. :)

Ale že emoce jsou k ničemu si nemyslím.
Vezměme si např. pořad Otázky a odpovědí (opět děkuji za překlad).

Jistě každý si všimne, že V. V. Pjakin je "nabitý" emocemi. Nehodlám zde řešit, jaký je Pjakin? To podstatné vždy řekne na konci -"Sami se učte, ať nikoho nepotřebujete, kdo by vám vysvětlil dané procesy."

Položím otázku - Jak lépe zaujmout "dav" (společenství)? Pokud budu k lidem mluvit bez emocí, nebo s emocemi? Potom vzniká otázka - s jakými emocemi?

Pokud připustím, že je Pjakin vlastenec s láskou k vlasti a svojí vlast se rozhodl bránit - vyvolá ohrožení vaší vlasti ve vás emoce? Lze bránit svoji vlast bez projevů emocí? Já si nedokážu představit, že by seděl ve studiu jako špalek, nehnul ani koutkem oka a přitom bránil svoji vlast.

S emocemi je to jako s jinými věcmi (stavy, procesy,....). Mohou býti dobrým sluhou, ale také špatným pánem.
 
Naposledy upravené:
S emocemi je to jako s jinými věcmi (stavy, procesy,....). Mohou býti dobrým sluhou, ale také špatným pánem.
např. hněv není většinou hezká emoce, ale existuje i spravedlivý hněv a mohu z praxe říci, že pokud je morálka oponentů, alespoň minimální a pokud má hněv morální opodstatnění, pak funguje dobře a oponenti se neprotiví a snaží se rychle řešit příčinu, kvůli které hněv vznikl.
 
Ale že emoce jsou k ničemu si nemyslím.
To tu ani nikto netvrdí :) Emócia je niečo ladička, podľa nej sa orientuješ. Dieťa spraví niečo "zlé" tak sa začne červenať, emócia hanby. Ale ono to nie je zlé, že prežíva takú emóciu, pretože práve tá emócia, mu hovorí, že spravilo niečo, čo nie je dobré. Práve cez emócie človek dostáva informácie od svojho svedomia. Emócia reakcia nášho informačného poľa na prichádzajúcu informáciu.
Dajme tomu, že máme dvoch kamarátov. Petra a Martina. Peter je štandarnný chlap zaujímajúci sa o autá, šport, ženy a to je asi tak všetko. Martin sa zaoberá čím príde, má naštudovanú aj KSB, vie ako tak sledovať procesy.
Prichádza informácia o zdražení elektrickej energie.
Peter hneď vyskočí, že bude drahšia elektrina, že už teraz platí veľa, je nahnevaný .... emócia hnevu, emócia nespokojnosti.
Martin keď počuje tú správu tak si povie "No hej, satansiti sa zase budú nabaľovať na peniazoch za elektrickú energiu, ktorú budú na burze skupovať a predávať drahšie. Chcelo by to kontrolný orgán, prípadne trošku priškrtiť vývoz energie za hranice." Emócia hnevu asi tak 1 % z Petrovej emócie. Emócia nespokojnosti žiadna. Emócia pohŕdania elitami asi tak 10 %. Viac emócií informačné pole Martina nevydalo, pretože Martin hneď navrhol pár riešení problému, ktoré sú schopné problem riešiť.
O pol roka sa zase stretnú, obaja vidia, že ceny chleba šli hore.
Peter zase začne nadávať, hnevať sa, cíti slabosť.
Martin reaguje v kľude .... spomne si že pred pol rokom zdražela elektrina a tak samozrejme, že zdražie aj všetko čo od nej závisí.
Informačné pole Petra je takpovediac poloprázdne. Chýbajú v ňom dôležité informácie, kľúče, ktoré by mu dokázali pomôcť v chápaní každodenných príchodzích informácií. Preto jeho psychika dokola generuje tie isté negatívne emócie. Jednoducho psychika Petra si nevie vysvetliť najjednoduchšie informácie vstupujúce do psychiky, čo spôsobuje nekľud u človeka a opakované nabíjanie psychiky emóciami. Informácie typu "maslo podraželo".
Informačné pole Martina obsahuje tony informácií, kľúčov a preto vie veľmi ľahko vysvetliť prichádzajúcu informáciu a korektne reagovať na ňu. Na informáciu "maslo podraželo" reaguje informačné pole Martina otázkov "Prečo podraželo? Čo je potrebné spraviť aby bolo lacnejšie?" Na to aj informačné pole Martina dá odpovede .... - tak bolo by dobré, keby každé mesto malo vlastné mliekarne ako tomu bolo za komunistov a tak dosah korporátov a finančných kríz na cenu masla by bol minimálny. Lokálne izolované trhy sú oveľa stabilnejšie.

Emócia má u človeka význam. Napríklad dieťa keď dostane hračku tak sa teší. Ale keď už je staršie, tak sa hračke viac tešiť nebude, pretože jeho informačné pole vie čo to tá hračka je, na čo slúži a informačné pole negeneruje emóciu nadšenia z hračky. Veľa ľudí sa aj preto rado vracia späť do deckých čias, chcú si pripomenúť tú emóciu, ktorú prežívali keď dostali hračku. Lenže dospelý človek nie je dieťa. Dospelý človek sa má tešiť z iných vecí. Napríklad z toho, že dokázal porozumieť celému obsahu knihy Mŕtva voda. Že dokázal tú knihu vôbec prečítať. Emócia celý život človeku pomáha v chápaní sveta.
Lenže niektorí jedinci si vypestovali akúsi závislosť na niektorom type emócií. napríklad niektorí veľmi radi na všetko nadávajú, sú závislí na emócii hnevu. Alebo niektorí sú závislí na emócii šťastia. Dostane žena kvety a tak sa z nich teší, že ihneď to tých kvetov strčí tvár a samozrejme, že jej jeden kvet pichne rovno do oka a ide priamo na urgent - to som videl na vlastné oči. Proste ako človek sa vyvíja, tak by sa mali aj vyvíjať aj jeho emocionálne reakcie na prichádzajúce informácie. Keď sa tak nedeje, tak hovoríme, že jedinec nedospel, alebo že sa správa dedinsky, špliecha emóciami. Preto ako aj sa píše v názve témy, štúdium sveta okolo a nadobúdaním znalostí sa mení aj množstvo a typ emócií generovaných informačným poľom človeka.

Jak lépe zaujmout "dav" (společenství)?
Nuž každý dav je naladený nejako. Jeden očakáva Mazurekove emocionálne výkriky, iný dav zase je kľudný a očakáva riešenia - emóciu sily a nádeje. Dokonca aj Putin niekedy v prejavoch pritvrdí, ale to je cielené vyjadrenie emócie, on chcel tú emóciu dať vonku. Keby si Pjakinovi povedal, aby s láskou hovoril celú jednu hodinu, tak neviem neviem či by spĺnil tvoje želanie.

Lze bránit svoji vlast bez projevů emocí?
Si pozri pár videí z frontu od ruských letcov. Ešte som ani jedného nevidel, žeby vykrikoval koľko veľa ukrajincov zabil, aký je boss, aký je super. Všetci s nádejou hovoria "robíme všetko preto aby sme pomohli ukrajinským bratom".

Fond emócií, ktoré človek dokáže generovať charakterizuje jeho charakter. Ak človek generuje len negatívne emócie, potom hovoria, že je toxický a ľudia idú preč od neho. Ak generuje pozitívne emócie tak ľudia s ním radi trávia čas. Cieľom života je naučiť sa všetkým emóciám.
 
Naposledy upravené:
Nejsem si jist, ale přijde mi to jako nesprávné uchopení tématu emocí...

Např. 1. bod Plné funkce řízení je odhalení tlaku na psychiku. ... to si nedovedu představit jak jinak zařídit, než pomocí vyhodnocování vlastních emocí.
Slova můžou lhát, emoce nikoliv - neumíme však správně vyhodnocovat jimi vysílané signály = jazyk.
Při vybavení si mnohých událostí je mnohdy emoce to, co pomůže paměti vybavit si potřebné detaily.
 
Naposledy upravené:
Slova můžou lhát, emoce nikoliv - neumíme však správně vyhodnocovat jimi vysílané signály = jazyk
To najdôležitejšie: emócia je komcentrovaná - “spakovaná” informácia. Preto pri práci s emóciami, svojimi i cudzími, je dôležité tú “spakovanú” informáciu rozbaliť a reagovať nie na emóciu ale pracovať s informáciami, ktoré sú emóciou zastrešené. Takáto práca vždy začína otázkami.
 
Naposledy upravené:
Téma emócií je veľmi objemná. Neviem, či sa nám ju tu podarí obsiahnuť.
Môžem v tejto chvíli povedať tiež iba pár postrehov.

Slova můžou lhát, emoce nikoliv - neumíme však správně vyhodnocovat jimi vysílané signály = jazyk
Toto samozrejme platí pre zdravú psychiku. Ak je psychika chorá, tak emócie budú človeku posielať klamlivé informácie.

Ono, tak ako ľudské telo má nejakú normu, ktorá sa považuje za zdravie, za optimálne fungovanie organizmu, tak aj psychika má svoje normy optimálneho fungovania. A teraz už nehovorím o chorobných prejavoch, ale o tom, čomu sa hovorí cesta od zvieracieho režimu psychiky k Ľudskému. Je to vlastne mentálne dospievanie človeka a to sa väčšine ľudí nedarí.

S tým súvisí aj to, aby emócie boli človeku služobníkom a nie jeho pánom. Je rozdiel medzi človekom, ktorý zvýši hlas na iného človeka, ak robí nejakú lumpáreň, a následne sa ukľudní, keď vidí, že daný človek ho pochopil a prestal. A je rozdiel, keď niekto na svojich emóciách hnevu uletí, keď prevezmu nad ním kontrolu a situáciu už neriadi človek ale egregor hnevu.

Je rozdiel "závidieť" niekomu úspech v niečom, priať si čosi podobné, ale zároveň to tomu človeku priať. A je rozdiel závidieť tak, že danému človeku ten úspech nepraje, ale praje ho iba sebe.

Sú užitočné emócie v službách človeka, a sú aj škodlivé emócie, ktoré neslúžia ale zotročujú. Rozdiel je niekedy v druhu a niekedy iba v miere. Napr. v prípade hnevu je to o miere. V prípade lenivosti je to o druhu, lebo tá nie je užitočná nikdy.
V prípade pýchy je to tiež o miere, lebo ak som pyšný na syna alebo dcéru, tak je to zdravý prístup, ale ak je niekto pyšný, v zmysle namyslený, tak je to chorobné. Emocia pomstychtivosti je o druhu, lebo táto nie je užitočná nikdy (pomstychtivosť je egregoriálne otroctvo), u normálneho človeka je cieľom aby zlý jedinec prestal škodiť, aby cez empatiu alebo rozum si uvedomil čo robí a prestal, a nie sa mu mstiť, generovať ďalšie neprávosti. Preto hľadá spôsob, ako dosiahnuť tento cieľ bez toho, aby narobil ešte viacej škody. A len ten, kto je lenivý premýšľať, povie, že to sa nedá...

Čo sa týka pestrosti emočného fondu, tak ten by sa mal týkať len užitočných emócií, nie tých škodlivých. Zmysel má v sebe kultivovať a normalizovať len tie užitočné emócie.

A ako rozvíjať svoj emočný fond? Treba skrátka aktívne žiť a zažívať rôzne situácie. V nich človek zažije všeličo a psychika vygeneruje celú paletu rôznych emócií. A v takýchto prípadoch ľahko človek zistí, či nemá niekde blok, nejakú neadekvátnosť, niečo, s čím treba popracovať. Takéto bloky vznikajú najčastejšie v detstve, keď zažil niečo traumatizujúce, nejaké silné negatívne emocie v nejakej situácií. Cieľ je znormalizovať svoju psychiku, aby fungovala optimálne a prejsť od zvieracieho k Ľudskému režimu psychiky. Nájsť mieru v načúvaní inštinktom, tradíciám, rozumu, intuícii a svedomiu. Uviedol som to v zostupnom poradí od najmenej dôležitejšieho po to najdôležitejšieho.
 
Mám svoji hypotézu o emocích. Zařadil jsem ji zkušebně do své mozaiky a zatím vypadá, že vše funguje a poskytuje odpovědi na všechny mé otázky. Napíšu to velmi stručně a rád přijmu diskusi na toto téma, kde se to dá rozvinout.

Vycházím z toho, že člověk se rodí do tohoto světa tak, že duše z duchovního světa vstoupí do těla a narodí se do našeho světa. Jediné spojení mezi duchovním světem a naším světem (jemnohmotným, jiné dimenze nebo jiného světa - toto nevím, ale nezáleží na tom) je naše EGO. Podle mého názoru funguje jako přijímač, vysílač a informace se navzájem posílají ve formě emocí. Dále EGO dokáže chránit duši před vnějšími vlivy, fungovat jako kompas - svědomí, poznat, že udělal chybu - stud.

Každá duše se narodí do našeho světa s nějakým úkolem, který si sama zadala (např. zlepšit svou karmu, pomoci s vývojem jiných duší, něco se naučit apod.) a s tím jí pomáhá bůh rozlišením.

V našem životě jde základně o to, aby jsme se naučili emoce rozpoznávat a reagovat na ně. V našem světě stárneme časem, duše stárne vůlí (chtěním a učením se, dosáhnout něčeho). KOB nás učí, že existují 4 druhy psychiky (zvíře, zombie, démon, lidský) a zároveň říká, že člověk se rodí jako zvíře při dospívání se jeho psychika mění na zombie, později na démon a v idelálním světě kolem 25 roku života na lidský.

Tady spojím hypotézu s KOB, kdy typ psychiky zaměním za stáří duše, kdy stárnutí těla by mělo korelovat se stárnutím duše: zvíře - dítě, zombie -starší dítě, démon - puberťák, lidský - dospělý. Když si takhle pozměníte úhel s jakým se díváte na svět, tak KOB řazení ZZDL působí tak, jakoby byli lidé různí a svým způsobem je rozdělujete do tříd a pohlížíte na ně s negativníma emocema a když dělají špatné věci, chcete je i zabít. Když se na to podíváte s mojí hypotézou, tak vidíte kolem sebe samé děti a emoce jsou veskrze pozitivní i když dělají špatné věci. Svět plný dětí.

Stárnutí duše si vysvětluji tak, že jde o naučení se ovládání EGA. Dítě je zcela ovládáno egem a následuje a poslouchá všechny emoce. Starší dítě už částečně udrží své emoce na uzdě a poslouchá rodiče. Puberťák už dokáže ovládat emoce, ale stále vidí sebe jako středobod vesmíru. Dospělý dokáže emoce ovládat emoce a vidí, že není na světě sám a opouští jácentrické vidění světa a snaží o lepší žití všech. (To je na dlouhou debatu).

Jak už jsem napsal, duše stárne svou vůlí a překonat bod, kdy se mění jácentrické vidění světa na bohocentrické (člověk vidí sebe sama jak součást světa ne jako středobod světa) je strašně těžké, protože to může vypadat jako smrt ega, kdy člověk musí opustit svoji bublinu, která ho chrání (a podle všech idicií, která za svůj život získal - oprávněně) a jít životem bez ochrany. Představuji si ochranu, která nám dává EGO jako silové pole, které nás chrání před světem, ale zároveň nám brání vidět co se děje v duchovním světě a zároveň nám křiví pohled na materiální svět. Tady si GP hraje na boha, kdy ztrácíme rozlišení a je nám toto rozlišení nahrazováno propagandou.

Osobně si myslím, že dospělých lidí je na světě statisticky kolem 10%. Je ale několik důvodů, proč se to neprojevuje.
1.dospělí neví, že jsou dospělí (mají bohocentrické vidění, ale nepřináší jim to žádný užitek, protože vidí kolem sebe jen děti a jejich chování a tak se chováním přizpůsobují) - reálně se snaží udržet pro všechny nejlepší možný stav (konzervativec), ale pod vlivem kaleidoskopického idiotismu (dále jen KI) pracuje pro GP
2.dospělý ví, že postoupil dále, ale neví co s tím jinak platí vše jak pro bod 1 s tím rozdílem, že se snaží povznést i své okolí. (všemožní zachránci)
3.dospělý ví, že je dospělý a že je potřeba s tím něco dělat, ale pokud trpí KI a nezjistí, že existují nějaké koncepce, podle kterých žije, stále pracuje pro GP (jedinci se silnou vůlí, kteří chtějí změnu k lepšímu ale neví jak)
4.dospělý ví, že je dospělý, zná KOB a může na sobě dál pracovat, protože to, že je dospělý neznamená, že tím jeho práce skončila, je potřeba se učit a rozšiřovat své vědění a vědomí.
 
Vycházím z toho, že člověk se rodí do tohoto světa tak, že duše z duchovního světa vstoupí do těla a narodí se do našeho světa. Jediné spojení mezi duchovním světem a naším světem (jemnohmotným, jiné dimenze nebo jiného světa - toto nevím, ale nezáleží na tom) je naše EGO.
Spojením medzi duchovným svetom a hmotným svetom je duša. To ona sem prichádza zo sveta duchovného, nie ego. To ona si prenáša zážitky a prežívania z tohto pominiteľného žitia v materiálnom svete do sveta duchovného. Duša rastie, dospieva a vyzrieva (“stárne”) skúsenosťami jednotlivých životov a tým, ako v jednotlivých životoch dokáže zvládať ego - časť psychiky zodpovednej sa za vymedzovanie sa jedinca v hmotnom tele v hmotnom svete. Duša nikdy nezatláča ego do úzadia, pretože ho v hmotnom svete potrebujeme. Ego dušu zatlačiť do úzadia, prehlušiť ju dokáže, ak jedinec zostane večným pubertiakom, t.j. neposunie sa vo vývoji od vymedzovania sa - egocentrizmu (ja = stred vesmíru, okolo ktorého sa točí celý svet - obdobie puberty) k bohocentrizmu (ja - egom vymedzený jedinec v tomto svete som súčasťou celku, som v tomto celku, tak ako aj ostatní, jedinečný a zárobeň len jeden z mnohých. Dospelosť = posun od “ja, ja, ja, jenom já” k “ja som súčasťou my”.
 
Mám svoji hypotézu o emocích. Zařadil jsem ji zkušebně do své mozaiky a zatím vypadá, že vše funguje a poskytuje odpovědi na všechny mé otázky. Napíšu to velmi stručně a rád přijmu diskusi na toto téma, kde se to dá rozvinout.

Vycházím z toho, že člověk se rodí do tohoto světa tak, že duše z duchovního světa vstoupí do těla a narodí se do našeho světa. Jediné spojení mezi duchovním světem a naším světem (jemnohmotným, jiné dimenze nebo jiného světa - toto nevím, ale nezáleží na tom) je naše EGO. Podle mého názoru funguje jako přijímač, vysílač a informace se navzájem posílají ve formě emocí. Dále EGO dokáže chránit duši před vnějšími vlivy, fungovat jako kompas - svědomí, poznat, že udělal chybu - stud.

Každá duše se narodí do našeho světa s nějakým úkolem, který si sama zadala (např. zlepšit svou karmu, pomoci s vývojem jiných duší, něco se naučit apod.) a s tím jí pomáhá bůh rozlišením.

V našem životě jde základně o to, aby jsme se naučili emoce rozpoznávat a reagovat na ně. V našem světě stárneme časem, duše stárne vůlí (chtěním a učením se, dosáhnout něčeho). KOB nás učí, že existují 4 druhy psychiky (zvíře, zombie, démon, lidský) a zároveň říká, že člověk se rodí jako zvíře při dospívání se jeho psychika mění na zombie, později na démon a v idelálním světě kolem 25 roku života na lidský.

Tady spojím hypotézu s KOB, kdy typ psychiky zaměním za stáří duše, kdy stárnutí těla by mělo korelovat se stárnutím duše: zvíře - dítě, zombie -starší dítě, démon - puberťák, lidský - dospělý. Když si takhle pozměníte úhel s jakým se díváte na svět, tak KOB řazení ZZDL působí tak, jakoby byli lidé různí a svým způsobem je rozdělujete do tříd a pohlížíte na ně s negativníma emocema a když dělají špatné věci, chcete je i zabít. Když se na to podíváte s mojí hypotézou, tak vidíte kolem sebe samé děti a emoce jsou veskrze pozitivní i když dělají špatné věci. Svět plný dětí.

Stárnutí duše si vysvětluji tak, že jde o naučení se ovládání EGA. Dítě je zcela ovládáno egem a následuje a poslouchá všechny emoce. Starší dítě už částečně udrží své emoce na uzdě a poslouchá rodiče. Puberťák už dokáže ovládat emoce, ale stále vidí sebe jako středobod vesmíru. Dospělý dokáže emoce ovládat emoce a vidí, že není na světě sám a opouští jácentrické vidění světa a snaží o lepší žití všech. (To je na dlouhou debatu).

Jak už jsem napsal, duše stárne svou vůlí a překonat bod, kdy se mění jácentrické vidění světa na bohocentrické (člověk vidí sebe sama jak součást světa ne jako středobod světa) je strašně těžké, protože to může vypadat jako smrt ega, kdy člověk musí opustit svoji bublinu, která ho chrání (a podle všech idicií, která za svůj život získal - oprávněně) a jít životem bez ochrany. Představuji si ochranu, která nám dává EGO jako silové pole, které nás chrání před světem, ale zároveň nám brání vidět co se děje v duchovním světě a zároveň nám křiví pohled na materiální svět. Tady si GP hraje na boha, kdy ztrácíme rozlišení a je nám toto rozlišení nahrazováno propagandou.

Osobně si myslím, že dospělých lidí je na světě statisticky kolem 10%. Je ale několik důvodů, proč se to neprojevuje.
1.dospělí neví, že jsou dospělí (mají bohocentrické vidění, ale nepřináší jim to žádný užitek, protože vidí kolem sebe jen děti a jejich chování a tak se chováním přizpůsobují) - reálně se snaží udržet pro všechny nejlepší možný stav (konzervativec), ale pod vlivem kaleidoskopického idiotismu (dále jen KI) pracuje pro GP
2.dospělý ví, že postoupil dále, ale neví co s tím jinak platí vše jak pro bod 1 s tím rozdílem, že se snaží povznést i své okolí. (všemožní zachránci)
3.dospělý ví, že je dospělý a že je potřeba s tím něco dělat, ale pokud trpí KI a nezjistí, že existují nějaké koncepce, podle kterých žije, stále pracuje pro GP (jedinci se silnou vůlí, kteří chtějí změnu k lepšímu ale neví jak)
4.dospělý ví, že je dospělý, zná KOB a může na sobě dál pracovat, protože to, že je dospělý neznamená, že tím jeho práce skončila, je potřeba se učit a rozšiřovat své vědění a vědomí.
Zaujímavý pohľad. Vďaka.
Len dodám, že pre lepšie porozumenie je potrebné, aby si vysvetlil/definoval svoje chápanie pojmov EGO a duša.
 
Zaujímavý pohľad. Vďaka.
Len dodám, že pre lepšie porozumenie je potrebné, aby si vysvetlil/definoval svoje chápanie pojmov EGO a duša.
Duše ze vtělí do těla. Má svých pět materiálních smyslů a EGO jako duchovní orgán dodá ostatní smysly. Jeden z úkolů tady je dospět, tzn. naučit se ovládat a používat svůj duchovní orgán (jinak si myslím, že se jedná o třetí oko, o kterém se mluví v duchovních naukách). Bez dospělosti slouží akorát tak jako baterky. Z toho vychází, že EGO nemáme potlačovat, ale naučit se ho používat
Myslím si, že duše dostává informace ve formě emocí z duchovního světa. Dedukcí jsem dospěl k názoru, že pokud by docházelo jiným způsobem než emocemi k přenosu informací (např. obrazové, verbální apod.), narušilo by to celý životní cyklus duše v materiálním světě, která se rodí informačně čistá.

V KOB se píše a já s tím souhlasím, že člověk se rodí s informačním omezením, zpracovávání informací (tzn. nedokonalý) a jiné zdroje píší a já s nimi taktéž souhlasím, že člověk byl stvořen dokonalý. Na první pohled to vypadá, že se tyto informace vylučují, ale není tomu tak. Člověk byl stvořen dokonalý pro svůj úkol (který si vytyčuje samotná duše, např. vylepšit svou karmu, pomoct k harmonickému soužití, prožít pozitivní i negativní zážitky apod.) a nepotřebuje k tomu nic navíc. To osvětluje KOB, že veškeré duchovní nauky (jako jogíni, věštci, média apod.) se bere jako hackování života. Nejsou pro život nezbytné. Je to jen jedna z cest. Máme tady vytvořit harmonické společenství všech lidí a na to nám stačí komunikace mezi lidmi navzájem za dodržování božích (kosmických, védických) konů, kdy nejvíce je porušován kon, že každý má svobodnou vůli.

Výše jsem psal, že je svět plný dětí a jako v rodině, děti jsou chráněny a je jim dovolováno mnohem více než dospělým. A stejný princip platí pro duchovní dospělost s božím dopuštěním. Jsem přesvědčený, že nás Bůh má rád všechny i ty které mají mnozí z nás za protivníky (elity, GP apod.) a úkol dospělých je najít způsob jak s nimi komunikovat a pomoci jim dostat se z té puberty (démonismu). Ohledně GP mám dvě možné teorie (uvedu později)

Zapomněl jsem ještě dodat (i když ze zamlčení to vyplývá), že když se bude hledat řešení jak komunikovat se všemi typy psychiky lidí tak je lepší používat duchovní stáří než ZZDL, protože nachází spojení mezi všemi a ne rozdělováním. Když někomu řeknete, že je zvíře tak se s vámi asi moc bavit nebude než když mu řeknete, že je ještě dítě, tam už je prostor ke komunikaci.
 
Naposledy upravené:
Duše ze vtělí do těla. Má svých pět materiálních smyslů a EGO jako duchovní orgán dodá ostatní smysly. Jeden z úkolů tady je dospět, tzn. naučit se ovládat a používat svůj duchovní orgán (jinak si myslím, že se jedná o třetí oko, o kterém se mluví v duchovních naukách). Bez dospělosti slouží akorát tak jako baterky. Z toho vychází, že EGO nemáme potlačovat, ale naučit se ho používat
Myslím si, že duše dostává informace ve formě emocí z duchovního světa. Dedukcí jsem dospěl k názoru, že pokud by docházelo jiným způsobem než emocemi k přenosu informací (např. obrazové, verbální apod.), narušilo by to celý životní cyklus duše v materiálním světě, která se rodí informačně čistá.

V KOB se píše a já s tím souhlasím, že člověk se rodí s informačním omezením, zpracovávání informací (tzn. nedokonalý) a jiné zdroje píší a já s nimi taktéž souhlasím, že člověk byl stvořen dokonalý. Na první pohled to vypadá, že se tyto informace vylučují, ale není tomu tak. Člověk byl stvořen dokonalý pro svůj úkol (který si vytyčuje samotná duše, např. vylepšit svou karmu, pomoct k harmonickému soužití, prožít pozitivní i negativní zážitky apod.) a nepotřebuje k tomu nic navíc. To osvětluje KOB, že veškeré duchovní nauky (jako jogíni, věštci, média apod.) se bere jako hackování života. Nejsou pro život nezbytné. Je to jen jedna z cest. Máme tady vytvořit harmonické společenství všech lidí a na to nám stačí komunikace mezi lidmi navzájem za dodržování božích (kosmických, védických) konů, kdy nejvíce je porušován kon, že každý má svobodnou vůli.

Výše jsem psal, že je svět plný dětí a jako v rodině, děti jsou chráněny a je jim dovolováno mnohem více než dospělým. A stejný princip platí pro duchovní dospělost s božím dopuštěním. Jsem přesvědčený, že nás Bůh má rád všechny i ty které mají mnozí z nás za protivníky (elity, GP apod.) a úkol dospělých je najít způsob jak s nimi komunikovat a pomoci jim dostat se z té puberty (démonismu). Ohledně GP mám dvě možné teorie (uvedu později)

Zapomněl jsem ještě dodat (i když ze zamlčení to vyplývá), že když se bude hledat řešení jak komunikovat se všemi typy psychiky lidí tak je lepší používat duchovní stáří než ZZDL, protože nachází spojení mezi všemi a ne rozdělováním. Když někomu řeknete, že je zvíře tak se s vámi asi moc bavit nebude než když mu řeknete, že je ještě dítě, tam už je prostor ke komunikaci.
Ok, skúsim teraz povedať svoj názor. Len na doplnenie.

Duša je asi jedna z najzáhadnejších podstát na tomto svete. Existuje o nej veľa rôznych dohadov a pohľadov. Ja si ju spájam s tým, čomu sa hovorí Božia iskra. Ak hovoríme o vedomí a schopnosti vnímať. Tak touto vlastnosťou disponuje len Boh a duše. To je príznakom skutočného života. Schopnosť živo vnímať. Pritom zmyslov môže existovať na tisíce... Ale pri vstupe duše do tela, pri jej pripojení sa na telesný "interface" sa aktivuje len základných 5 zmyslov. Ostatné sú počas pobytu v tele deaktivované.
Duša je to skutočné najhlbšie JA. Pravé JA. Aký má duša charakter, vlastnosti, ostáva záhadou, lebo tu na zemi sme prijali telo a psychiku pozemskej bytosti.

EGO je druhá zložka z troch (duša, duch, telo). EGO je vlastne duch alebo psychika. Ak som pri narodení dostal meno Janko Hraško, tak EGO je psychika Janka Hraška. Psychika, ktorá je na zemi formovaná mnohými faktormi, genetikou ale najmä okolím. EGO je falošné JA. Prečo falošné? Lebo keď človek zomrie, tak telo sa rozpadne, duch bez energie sa deaktivuje a možno tiež rozpadne. A duša sa možno vtelí do iného tela, kde sa stane niekým celkom iným. Už nie Jankom Hraškom, ale možno Zuzanou Čaputovou (t. j. iné falošné EGO). A to je veľký rozdiel. Veď duša si svoju psychiku a charakter so sebou po smrti nevezme na druhý svet. Prestane byť Jankom Hraškom, stane sa niekým úplne iným, a preto je zrejmé, že šlo o falošné EGO, ktoré nie je večné. Rovnako, ako keď herec na scéne dohrá svoju rolu, prezlečie sa v šatni, a jeho skutočné JA sa vráti domov. A zajtra si zahrá možno zasa niekoho druhého.

Preto zodpovedať otázku, aký charakter a vlastnosti má pravé JA (duša), aká je stará, či sa vteľuje opakovane a aký je jej zmysel života na zemi, je veľmi ťažké...
 
Naposledy upravené:
Čo sa týka rôznych psychických schopností. Tak tie sú obdobou technológií. Dnes ľudia nemajú superschopnosti, ale majú technológie, aby sa chránili pred prírodou. Ak by dnešní ľudia nemali technológie, ak by sa zrazu ocitli v praveku bez akýchkoľvek technických pomôcok, tak väčšina z nich by vymrela. Ľudia bez techniky by nutne potrebovali superschopnosti, mágiu.

Lenže ani superschopnosti ani technika nerobí človeka Človekom. Človeka Človekom robí režim jeho psychiky. To je prvoradé. Človek sa musí duchovne rozvíjať a nezameriavať sa ani na superschopnosti ani na technológie. Ak ich pri svojom duchovnom rozvoji získa ako vedľajší produkt, bude to v poriadku. Ale nikdy to nekončí dobre, ak niekto miesto duchovného rozvoja uprednostní superschopnosti alebo technológie. To je cesta do pekla. Duchovný rozvoj musí vždy predbiehať ten technologický (techniku alebo mágiu).
 
Naposledy upravené:
Duša je asi jedna z najzáhadnejších podstát na tomto svete. Existuje o nej veľa rôznych dohadov a pohľadov. Ja si ju spájam s tým, čomu sa hovorí Božia iskra. Ak hovoríme o vedomí a schopnosti vnímať. Tak touto vlastnosťou disponuje len Boh a duše. To je príznakom skutočného života. Schopnosť živo vnímať. Pritom zmyslov môže existovať na tisíce... Ale pri vstupe duše do tela, pri jej pripojení sa na telesný "interface" sa aktivuje len základných 5 zmyslov. Ostatné sú počas pobytu v tele deaktivované.
Duša je to skutočné najhlbšie JA. Pravé JA. Aký má duša charakter, vlastnosti, ostáva záhadou, lebo tu na zemi sme prijali telo a psychiku pozemskej bytosti.
Moje mysl funguje zvláštním způsobem, když mi někdo něco řekne, tak ho poslouchám a představuji si to co říká. Pokusil jsem si představit jak by to fungovalo podle tebe a ani jsem se nerozjel. Zkusil jsem identifikovat co mě brzdí a zjistil jsem, že tuto myšlenku (i v jiných podobách) jsem už někdy četl a zamyslel se nad ní a vždy jsem to vyloučil, jako by něco ve mně říkalo: "to není ono". Za svůj život jsem přečetl tisíce knih, co se týče představivosti tak jsem v tom skutečně dobrý. Jedno z pravidel co jsem takhle vyčetl (já tomu říkám nalézání nugetů v informačním poli), kterým se řídím je, že pokud člověk nedokáže srozumitelně a jednoduše vysvětlit složitý problém tak tomu ve skutečnosti vůbec nerozumí nebo nechápe. Toto pravidlo používám vždy když si sám pro sebe přijdu s nějakým řešením složitého problému a samotnému mi to přijde komplikované, tak si prostě řeknu: to nebude ono. Navíc musí všechna fakta zapadat jako v puzzle.

Jedním z problémů, které jsem řešil byl, že věci nezapadaly do sebe. Musel jsem úplně zbourat svojí mozaiku a začít stavět úplně od začátku. V tomto mi velice velmi pomohly materiály KOB (přečetl jsem všechno co jsem od nich našel) i doporučenou četbu. Informačně je to jeden nuget vedle druhého, ale i tam jsem narazil na pár věcí co mi neseděly (miny v KOB). Jedna z těch oprav je právě hypotéza, kterou jsem předložil. V mé mysli nenacházím chybu, a proto jsem ji předložil vám všem, aby jste se k tomu nějak vyjádřili a pomohli mi buď potvrdit, že by mohla být správná, opravit jí, jestli někdo někde vidí chybu nebo zcela zamítnout, jestli někdo najde nějakou fatální chybu.

Chci dále pokračovat v hledání, protože mi v materiálech KOB mi zcela chybí dvě věci, které jsem musel vzít z jiných zdrojů, aby byla moje mozaika kompletní. Můžete mi v tom pomoci.
1. chybí mi definice dobra - já jednu našel na místě kde jsem to nečekal
2. problematiku duchovního postoje - tady je asi potřeba vysvětlení co tím myslím. Napíšu o tom později
 
Oceňuji všechny předchozí příspěvky pro hluboké a osobní pohledy každého, kdo se snažil vyjádřit k něčemu tak neuchopitelnému. Ráda bych všechny ohodnotila, ale vždy jsem se s částí textu zcela ztotožnila a z částí zase ne.

Zkusím se vyjádřit jako žena. KOB staví na vysokou příčku starostlivost o mateřství, v Rusku je velmi podporováno. Charakter každého člověka a jeho schopnost nákládat s emocemi se utváří již v břiše matky a způsobu jakým se narodí. Proto je pro maminku tak důležitá podpora muže, celého rodu a matky je třeba chránit, aby v těhotenství a také těsně po něm nebyly vystaveny škodlivým emocím a špatnému prostředí. Od početí do cca 1 roku dítěte, dítě vnímá matku a sebe jako jednu bytost. Pokud je těhotná nebo kojící žena vystavena stresu, dítě veškeré její emoce přebírá jako své vlastní, ale v daný okamžik nemá kapacitu a schopnosti intenzivní emoce zpracovat. Proto tyto emoční bloky dětská psychika zapouzdří a vytahují se ke zpracování v dospělém životě až když disponujeme větší zralostí.
To jak se nám daří v prenatálním životě a kvalita jakou jsme porozeny utváří každému z nás jedinečný charakter a tím i životní cestu. Dnes už každý ví, jak rozdílně se do našich těl, psychiky, imunity otiskne, pokud se dokážeme prodrat z matčina těla ven přirozenou cestou. Jaký je rozdíl pokud je to rychlé a spontání, nebo naopak pomalé a dramatické, nebo dokonce násilné viz porod kleštěmi nebo císařským řezem. To vše jsou základní kameny k tomu, jak se poskládá naše emotivnost a schopnost s ní nakládat.
Později nastupuje výchova, vliv systému atd. Věřím, že to jakým jedinečným způsobem je každý z nás počat, porozen, vychováván je již součástí našich jedinečných emočních výbav a životních cest.
K nastavení vnitřní harmonie a dozrání, slouží každému z nás dar života.
 
Naposledy upravené:
Podla mna sluzia emocie u cloveka aj k tomu, aby sa vedel spravne rozhodovat. V zivote nastava mnoho okamzikov, v ktorych je tazke sa rozhodnut. Cisto logicky davaju viacere moznosti zmysel. Emocie sluzia na to, aby prevazili misku vah na stranu spravneho rozhodnutia. Takto to funguje aj u zvierat. Napr. ak na psa naraz zavolaju dvaja ludia tak pribehne k tomu, ku ktoremu ma vytvorene silnejsie emocie. Ak by sa clovek rozhodoval len cisto na zaklade logiky tak by si vedel logicky odovodnit takmer kazde rozhodnutie. Poznam cloveka, ktory berie lieky na potlacanie emocii a vo vysledku je nevypocitatelny, jedna skratovito, nesystematicky, meni nazor kazdy den, pricom si ho vzdy logicky odovodni. Napr. sa po dlhej uvahe rozhodol, ze si kupi motorku. Lenze si nevedel vybrat konkretny model. Logicky si vedel kazdy model zdovodnit, ze je pre neho najlepsi. Nakoniec si jednu kupil, ale po tyzdni sa rozhodol, ze iny model mu bude vyhovovat viac. Tu tyzden staru motorku so stratou predal a kupil si inu. O dva tyzdne predal aj tu druhu a momentalne uz ma stvrtu. Bohuzial robi taketo zmatky aj v zasadnych rozhodnutiach. Zobral si hypoteku a podpisal zmluvu na stavbu bytu. Kym sa byt postavil tak sa rozhodol, ze bude pre neho najlepsie ak ho preda. Chybaju mu emocie, ktore by mu pomohli rozhodovat sa viac konzistentne.

Toto je problem aj pocitacov a umelej inteligencie. Bez emocii sa nikdy nebudu vediet spravat ako clovek. Mohli sme to vidiet aj v seriali Startrek Next generation, kde android Data strasne tuzil mat emocie, aby sa este viac podobal na cloveka. V inej serii sa emocii zbavil Spok a v niektorych situaciach sa logicky rozhodol, ze v danej situacii bude najlepsie, ked obetuje svoj zivot bez ohladu na to co to spravi do buducna s ostatnymi.

Samozrejme jednou z uloh cloveka je naucit sa vsetky emocie primerane zvladat, aby tento system fungoval spravne - byt rozvazny. Spravne naladeni system emocii je pre cloveka dolezitejsi ako inteligencia merana oko IQ. Preto sa dnes uz pouziva aj index EQ (emocny kvocient).

Clovek je jedina bytost, ktora ma schopnost tvorit. Bez spravnych rozhodnuti sa len tazko da nieco zmysluplne vytvorit a aj k tomu nam sluzia emocie. Maju vsak aj ine funkcie ako uz popisovali kolegovia vyssie napr. schopnost vnimat a precitit emocie druhych - empatia.

Dalsia nastraha dnesnych cias tkvie tiez v tom, ze sme uz od detstva bombardovani podnetmi, ktore vyvolavaju prijemne emocie (rozpravky, hracky, zabava v TV, pocitacove hry, sladkosti, alkohol, sex...). Slabsie povahy si na to rychlo zvyknu a ked je neskor tych podnetov menej (treba chodit aj do prace) alebo nastanu neprijemne pocity (z tazkych zivotnych okolnosti) tak si ten zvyk na prijemnych emociach vyvolavaju umelo pomocou drog a to uz je cesta do pekla.

Zaujemcom odpurucam knihu Emocni inteligence od Daniel Goleman.
 
Podla mna sluzia emocie u cloveka aj k tomu, aby sa vedel spravne rozhodovat.
Áno, ale podmienkou je, že psychika človeka funguje správne. Alebo v terminológii KSB, že jedinec je nositeľom človečieho režimu psychiky. Vtedy emócie radia bezchybne.
Ak má človek neľudský typ psychiky, zlú mravnosť, závislosti, potom ho emócie budú viesť po krivých chodníčkoch.

Inak celkovo mi to pripomína ten rozdiel medzi umom a rozumom. Tak ako to vnímajú Rusi. Máme vlastne dva "intelekty".
- Um to je čistý intelekt, je to rozmýšľanie riadiace sa len logikou. Um sa neriadi emóciami.
- Rozum, to je vlastne podvedomie, ktoré sa neriadi logikou (nepotrebuje slová, funguje aj bez nich), ale má svoj vlastný systém. Spracováva vonkajšie a vnútorné podnety, a výsledok posiela na úroveň vedomia vo forme emócií... A emócie sú jednou z najväčších hybných síl človeka, ktoré ho povzbudzujú konať podľa cieľov vyjadrených v emóciách a túžbach. Príjemné emócie priťahujú a nútia človeka pracovať v súlade s týmito emociami. A nepríjemné emócie odpudzujú a nútia človeka konať tak, aby sa nabudúce vyhol týmto emóciám.
 
Naspäť
Top Bottom