jardob
Člen personálu
Ok, kľudne môžeme túto tému aj rozviesť, len prosím založ na to novú tému, aby sme túto "o emociách" neodkláňali od témy.
Jura
Člen personálu
Tohle je obrovsky důležitá informace ... nutně! potřebuji zdroj.
Pracuji (zatím jen v mysli, ale asi už bych to měl sepsat do podoby alespoň článku, možná knihy) na tom, převést poučky z KSB do kultury, kde by výuka probíhala prožitkem/pocitem a později by se již dospělým řekla poučka.
Jak učit bohocentrický pohled na svět prožitkem?
Jestliže se dívá dítě na matku jako na jednu bytost, tak pokud otec, nebo jiný člen rodiny vezme dítě na místo dalekého rozhledu (strom, kopec, rozhledna) a matka se postaví pod toto místo (ještě lépe, kdyby takto bylo vidět na pozemek, kde rodina žije, aby bylo možné ukázat domeček, oblíbenou třešničku, ...). A ten otec nahoře ukáže dítěti maminku a doplní to cca slovy: Jé, podívej, támhle je maminka. A jaká je malinká. A jak malinký je náš domeček, ...
A představ si (oslovení dítěte), že takhle malinké nás vidí z dálky i ostatní lidi, ptáčci, ...
Tohle žádá tlustá kniha ve věku 1 rok (opakováno každý rok) nepřekoná.
Naposledy upravené:
Popolvár
Člen
Ten istý moment máš aj v jednej kapitole druhého dielu Zvoniacich cédrov Ruska (Anastázia), kde maličkého syna Anastázie a Megreho vynesie starý orol do výšin, aby chlapček videl svet zhora, z nadhľadu…
Jura
Člen personálu
Však od tam je to opsané.
Jde o to, že jsem to nezveřejnil, protože nemám ten fakt, že dítě považuje matku za součást sebe odborně doložený.
Naposledy upravené:
Anjuška
Člen
Pěkně napsáno 
. Tohle by potvrzovalo i mé oblíbené, převzaté:
"Novorozenec má vyrůstat na rukou matky jako opice na větvích stromu."
Proto považuji jejich vzájemné, i sebemenší oddělení po porodu, za škodlivý zásah do rovnováhy obou.
Možná to souvisí s pomalejším oddělovaním a vytvářením dalších těl novorozence, nejen fyzického. Stručně řečeno s oddělováním a vytvářením vlastního biopole, kteréžto vytváření může být pomalejší, než oddělení tělesné.
Žena získává moudrost porodem, muž věkem: "Porod u ženy skok, u muže krok (ale stálý)."
Proto po porodu může docházet k rozčarování (prozření?) samice nad svým samcem. Naštěstí díky její provázanosti, viz níže, je to pro ní dobře zvládnutelné.
. Tohle by potvrzovalo i mé oblíbené, převzaté:"Novorozenec má vyrůstat na rukou matky jako opice na větvích stromu."
Proto považuji jejich vzájemné, i sebemenší oddělení po porodu, za škodlivý zásah do rovnováhy obou.
Možná to souvisí s pomalejším oddělovaním a vytvářením dalších těl novorozence, nejen fyzického. Stručně řečeno s oddělováním a vytvářením vlastního biopole, kteréžto vytváření může být pomalejší, než oddělení tělesné.
Žena získává moudrost porodem, muž věkem: "Porod u ženy skok, u muže krok (ale stálý)."
Proto po porodu může docházet k rozčarování (prozření?) samice nad svým samcem. Naštěstí díky její provázanosti, viz níže, je to pro ní dobře zvládnutelné.
- Z pohledu mateřství je pochopitelné, proč statistická většina žen je soustředěná na přítomnost v rozmezí dva týdny vpřed a dva týdny vzad, zatímco u mužů (vychovaných ještě s otcovským vlivem) je tohle rozmezí méně zastoupené ve prospěch vzdálenější budoucnosti a vzdálenější minulosti. Matka musí znát a uspokojit potřeby svého dítěte tady a teď, u dočasně hlídajících a zastupujících otců s tím může být potíž, oni jsou, a prostě musí být, zaměření dál, aby dokázali matku s dítětem zajistit dlouhodobě a krátkodobé výkyvy v jejich vnímání nemusí být podstatné. Žena je zřejmě schopná vysokofrekvenčního zatížení více než muž a naopak.
- Matka musí být "slabší" v některých směrech, aby se co nejlépe dokázala vcítit do potřeb svého dítěte. Čím více toho bude schopná, tím lépe zajistí jeho přežití.
- Zajímavá je i další křivka a tou je rozdílný nárust "moudrosti" (dá-li se to slovo použít?) u obou pohlaví během jejich života ve vztahu k období mateřství. Zatímco u muže moudrost roste víceméně plynule (aritmeticky), "zraje jak víno", chybí-li boj, nebo náročná příprava na něj, tak žena během svého mateřství manžela skokově předběhne (logistická křivka). Tím je zajištěno, že právě v té nejdůležitější době pro pokračování rodu je muž víceméně nucen, vědomě, či nevědomě, spolupracovat. Jejich "křivky moudrosti" se pak s věkem zase přibližují, kdy se protínají?
Matka s otcem se dokonale doplňují, každý je nezastupitelným přínosem už jenom svým základním nastavením, není-li i to úplně vadné.
Nepodaří-li se vychovat z ženy Člověka již v mládí, v jejím mateřství spatřuji obrovskou, skoro jedinečnou příležitost to dohnat. Rodičky jsou blíže přirozenosti, jsou vnímavější, chtějí mít své děti zdravé, na 5. prioritě se s nimi dá mluvit o všem a z té se dá navázat na další priority. U muže to řeší JŽO, neboli "rány osudu". KOB jako mrtvá voda i přenastavení kriminálníků?
Zajímalo by mě, co si o tom myslí zdejší samice, může to tak být?
Nepodaří-li se vychovat z ženy Člověka již v mládí, v jejím mateřství spatřuji obrovskou, skoro jedinečnou příležitost to dohnat. Rodičky jsou blíže přirozenosti, jsou vnímavější, chtějí mít své děti zdravé, na 5. prioritě se s nimi dá mluvit o všem a z té se dá navázat na další priority. U muže to řeší JŽO, neboli "rány osudu". KOB jako mrtvá voda i přenastavení kriminálníků?
Zajímalo by mě, co si o tom myslí zdejší samice, může to tak být?
Naposledy upravené:
Jura
Člen personálu
Proces zmoudření se může týkat i mužů. .... to (v souvislosti s minulým příspěvkem ohledně zmoudření ženy porodem a mateřstvím) nám dává jistou naději týkající se dnešní mladé generace, která je v drtivé většině "na odpis", že proces degradace je při správném nastavení kultury možné obrátit.
Naposledy upravené:
Pippi
Člen
Príklady Peter a Martin sú iné typy charakterov, pováh - možno možem povedať aj typ psychiky podľa KSB. Martin ako predstaviteľ ľudského typu a Peter ako zombie typ, od toho sa odvíja aj určitý životný cieľ a schopnosť pracovať s doprovodnými prejavmi po zvolenej ceste, ktoré sa prejavujú do emócii, ako výsledku pozitívneho/negatívneho smerovania energie. Negatívne emócie nám vysávajú energiu, čo sa prejavuje na psychickej a fyzickej pohode a zdraví, pozitívne emócie naopak, energiu pridávajú.To tu ani nikto netvrdí
Dajme tomu, že máme dvoch kamarátov. Petra a Martina. Peter je štandarnný chlap zaujímajúci sa o autá, šport, ženy a to je asi tak všetko. Martin sa zaoberá čím príde, má naštudovanú aj KSB, vie ako tak sledovať procesy.
Prichádza informácia o zdražení elektrickej energie.
Peter hneď vyskočí, že bude drahšia elektrina, že už teraz platí veľa, je nahnevaný .... emócia hnevu, emócia nespokojnosti.
Martin keď počuje tú správu tak si povie "No hej, satansiti sa zase budú nabaľovať na peniazoch za elektrickú energiu, ktorú budú na burze skupovať a predávať drahšie. Chcelo by to kontrolný orgán, prípadne trošku priškrtiť vývoz energie za hranice." Emócia hnevu asi tak 1 % z Petrovej emócie. Emócia nespokojnosti žiadna. Emócia pohŕdania elitami asi tak 10 %. Viac emócií informačné pole Martina nevydalo, pretože Martin hneď navrhol pár riešení problému, ktoré sú schopné problem riešiť.
O pol roka sa zase stretnú, obaja vidia, že ceny chleba šli hore.
Peter zase začne nadávať, hnevať sa, cíti slabosť.
Martin reaguje v kľude .... spomne si že pred pol rokom zdražela elektrina a tak samozrejme, že zdražie aj všetko čo od nej závisí.
Informačné pole Petra je takpovediac poloprázdne. Chýbajú v ňom dôležité informácie, kľúče, ktoré by mu dokázali pomôcť v chápaní každodenných príchodzích informácií. Preto jeho psychika dokola generuje tie isté negatívne emócie. Jednoducho psychika Petra si nevie vysvetliť najjednoduchšie informácie vstupujúce do psychiky, čo spôsobuje nekľud u človeka a opakované nabíjanie psychiky emóciami. Informácie typu "maslo podraželo".
Informačné pole Martina obsahuje tony informácií, kľúčov a preto vie veľmi ľahko vysvetliť prichádzajúcu informáciu a korektne reagovať na ňu. Na informáciu "maslo podraželo" reaguje informačné pole Martina otázkov "Prečo podraželo? Čo je potrebné spraviť aby bolo lacnejšie?" Na to aj informačné pole Martina dá odpovede .... - tak bolo by dobré, keby každé mesto malo vlastné mliekarne ako tomu bolo za komunistov a tak dosah korporátov a finančných kríz na cenu masla by bol minimálny. Lokálne izolované trhy sú oveľa stabilnejšie.
Emócia má u človeka význam. Napríklad dieťa keď dostane hračku tak sa teší. Ale keď už je staršie, tak sa hračke viac tešiť nebude, pretože jeho informačné pole vie čo to tá hračka je, na čo slúži a informačné pole negeneruje emóciu nadšenia z hračky. Veľa ľudí sa aj preto rado vracia späť do deckých čias, chcú si pripomenúť tú emóciu, ktorú prežívali keď dostali hračku. Lenže dospelý človek nie je dieťa. Dospelý človek sa má tešiť z iných vecí. Napríklad z toho, že dokázal porozumieť celému obsahu knihy Mŕtva voda. Že dokázal tú knihu vôbec prečítať. Emócia celý život človeku pomáha v chápaní sveta.
Lenže niektorí jedinci si vypestovali akúsi závislosť na niektorom type emócií. napríklad niektorí veľmi radi na všetko nadávajú, sú závislí na emócii hnevu. Alebo niektorí sú závislí na emócii šťastia. Dostane žena kvety a tak sa z nich teší, že ihneď to tých kvetov strčí tvár a samozrejme, že jej jeden kvet pichne rovno do oka a ide priamo na urgent - to som videl na vlastné oči. Proste ako človek sa vyvíja, tak by sa mali aj vyvíjať aj jeho emocionálne reakcie na prichádzajúce informácie. Keď sa tak nedeje, tak hovoríme, že jedinec nedospel, alebo že sa správa dedinsky, špliecha emóciami. Preto ako aj sa píše v názve témy, štúdium sveta okolo a nadobúdaním znalostí sa mení aj množstvo a typ emócií generovaných informačným poľom človeka.
Nuž každý dav je naladený nejako. Jeden očakáva Mazurekove emocionálne výkriky, iný dav zase je kľudný a očakáva riešenia - emóciu sily a nádeje. Dokonca aj Putin niekedy v prejavoch pritvrdí, ale to je cielené vyjadrenie emócie, on chcel tú emóciu dať vonku. Keby si Pjakinovi povedal, aby s láskou hovoril celú jednu hodinu, tak neviem neviem či by spĺnil tvoje želanie.
Si pozri pár videí z frontu od ruských letcov. Ešte som ani jedného nevidel, žeby vykrikoval koľko veľa ukrajincov zabil, aký je boss, aký je super. Všetci s nádejou hovoria "robíme všetko preto aby sme pomohli ukrajinským bratom".
Fond emócií, ktoré človek dokáže generovať charakterizuje jeho charakter. Ak človek generuje len negatívne emócie, potom hovoria, že je toxický a ľudia idú preč od neho. Ak generuje pozitívne emócie tak ľudia s ním radi trávia čas. Cieľom života je naučiť sa všetkým emóciám.
Naposledy upravené:
Pippi
Člen
Domnievam sa, že cieľom našej cesty tu na Zemi je sebepoznanie a práca na sebe samých, poznanie toho, čo nás na ceste brzdí a zráža (aj formou negatívnych emócii) a naopak, hľadanie takých ciest, východisiek, ktoré nás dostanú vyššie a bližšie dokonalosti (Boh, HNR?).
Pippi
Člen
Emócia, energeticko-informačná reakcia na podnet. Intenzita emócii može súvisieť s energetickým napojením na opačnú stranu (energia/sila/charakter druhej strany) a silou napojenia medzi nimi (napr. oslabením vo forme duševného zranenia, ktoré može byť rozne silné, v závislosti na tom, ako blízka osoba nám ho posobí), sme schopní emócie viac ovládať/neovládať.Docela dobrú tému začali @Buran a @VAL o emóciách. Včera som tak počul jednu veľmi zaujímavú vetu -
Najsilnejší je ten, kto dokáže ovládať svoj hnev.
Tiež definícia múdrosti
Múdrosť je schopnosť správnej emocionálnej reakcie na aktuálne prebiehajúce procesy okolo.
Dneska je akýmsi štandardom pri bežnej konverzácií špliechať emóciami. A k čomu to je dobré? Tak k ničomu .... a K čomu je to zlé? Nuž takéto krátkodobé výboje emócií v dlhodobom hľadisku vedú k infarktom.
A teraz ako vlastne reagovať na informáciu, proces bez výboja emócií? Odpoveď je - mať dostatočné znalosti, tjs študovať, všímať si procesy, informačné toky.
Minule som tak mal so známym debatu.
On sa sťažoval, že mamičku bolí chrbát .... ja mu na to hovorím - mamičke som X krát hovoril aby začala cvičiť, nechce, takže zbytočne nabíjať emócie.
Ďalej sa sťažoval na politku - tak som mu povedal, že našu politickú scénu nesledujem, a už vôbec nesledujem liberálnych feťákov. No načo? Veď oni jednú súvislú vetu nevedia povedať, všetko len z papiera čítajú čo im príde zo zahraničia.
Ďalej zvyšoval známy hlas, že v relácii Na telo sa hádali nejakí posranci - tak som sa ho opýtal, že načo to pozerá. Veď to je komédia pre pijanov v krčme.
Potom sa sťažoval na ocinka, že ten mu robí nervi, že len furt dačo robí - tak som mu vysvetlil, že je ako biorobot, on má program a ten vykonáva. Ráno vstať, dať sviniam žrať. Odviesť kozy na pašu, potom do roboty, potom z roboty, dať sviniam žrať a kozy z paše zohnať. Potom tv a spať. Nie je dôvod sa hnevať .... načo sa mám hnevať? Na program?
a tak to ďalej pokračovalo, až som si všimol, že známy doslova vygeneroval tonu emócií, samozrejme, že len negatívnych a ja som nevygeneroval ani jednu. Raz som sa zasmial, keď srandovne kydal na kolegu z práce.
A presne o to ide. Keď človek študuje, naberá infomácie, tak sa mu zdokonaľuje pohľad na svet. Vie si vysvetliť oveľa viac procesov, informácií a je oveľa kľudnejší. Neprská emóciami. Nemá dôvod prskať emóciami. Vie si toho veľa vysvetliť s použitím vlastného pohľadu na svet.
Naposledy čo som ja zvihol hlas, bolo na kolegu, ktorý tiež často bezdvôvodne dvíha hlas pri konverzícií, asi si myslí že má potom väčšiu pravdu. Len čo vstúpil ku mne do kancelárie, tak mi počítač hodil BSOD - modrú obrazovku a reštartol sa. Tak som zvýšeným hlasom na neho povedal "Pozeraj sa čo si spravil!" On sa až zľakol (čo aj bol moj cieľ, aby si uvedomil, že aj ja viem dvihúť hlas, použiť emóciu) a keď ku mne pristúpil tak sa začal smiať, lebo on nemohol za to, že sa retardovaný windows sám od seba reštartol.
Ale čo sa tu dá vidieť? Ja som použil trošku emócie zámerne. Tjs nie emócia ovláda mňa ale ja ovládam emóciu.
Každá emócia je energia. Je na nás, ako tú energiu využívame, či ňou plytváme, alebo ju s vedomím používame. Preto aj ten výrok - ten čo vie ovládať svoj hnev, ten čo dokáže použiť vedome svoj hnev, ten je najsilnejší protivník. Pretože ten človek vedome nasmeroval energiu svojho hnevu na niekoho/niečo.
Tiež príbeh.
Ide tetka cez cestu, v tej chvíli sa jej zatočí hlava, stratí na milisekundz vedomie, nevšimne si nákladiak, ten nezabrzdí a je po tetke. A tetkine "kamarátky" potom hovoria "No neverila by si, ale práve keď sme o nej hovorili, tak ju prešiel nákladiak." No lenže oni nie že hovorili o tej kamarátke, oni na ňu kydali hnoj, klasické dedinské ohováračky s tonou vyprskaných negatívnych emócii. Takže kamarátky svojou hlúposťou zariadili ohováranej rýcheljší odchod zo sveta. Neovládaná energia emócií vyprskaných pri ohováraní spôsobila chvíľkovú stratu kontroly ohováranej a bolo po nej. A to sa reálne stalo.
Takže keď sa pozrieme na emócie aj z inej stránky, že satanisti sa vyžívajú v tom ako obeť trpí, doslova sajú z procesu týrania energiu emócie, tak si musíme uvedomiť, že je načase začať ovládať svoje emócie. Najprv prečítať tonu kníh, nabrať dostatočné vedomosti, aby sme si vedeli vysvetliť procesy okolo a potom začať vedome používať energiu umócie. Ak je na oslave živo ako na pohrebe, tak to rozhýbať. Ak sa všetci hádajú tak spraviť poriadok.
V mágii je dosť veľká časť založená práve na emócii. Práve enegia emócie sa používa na dosiahnutie želaného výsledku. Dalo by sa povedať, že človek, ktorý ovláda svoje emócie je malým mágom, pretože kde príde tam mení okolie okolo seba, tam vedome nageneruje emócie, ktoré su potrebné a zmení priebeh procesu. Mág od slova môcť - môže zmeniť to čo sa deje.
Ten čo svoje emócie neovláda, ten nič zmeniť okolo seba nemôže. Opakovane tak isto zareaguje na podnet. Bez zmeny.
Dajme tomu sú manželia. Muž stále nechá plechovku od piva na stole. Ženu to zakaždým vytočí. Na podnet, žena reaguje dokola tak isto - tak isto ZLE
Tiež zaujímvaý postreh ... ide mládenec večerom a tu sa mu do cesty postaví pár nedoľudkov. On vie ako zaobchádzať emóciami, sám začne generovať emóciu agresivity aby sa ubránil nedoľudkom a čo sa stane? Tí nedoľudkovia ostanú v nemom úžase, že čo to za šialenca na nich vybehol, keď oni ho chceli len "trošku okradnúť". A nasleduje útek nedoľudkov, pred rozhnevaným .... mágom? Človekom, ktorý mohol ovplyvniť situáciu.... a ovplyvnil ju tak, že vedome vygeneroval potrebnú energiu/emóciu a nasmeroval ju na nedoľudkov.
Generovanie a nasmerovanie emócií .... to dokáže len človek, nie biorobot, nie démon,
Sa aj pozrime na Ježiša vzor kresťanov. Veď on stále s kľudom kázal s láskou. Vedel, ovládal svoje emócie. Preto znalosti oslobodzujú od emocionálnych výkyvov. Ale keď sa ježiš nahneval na kupcov v chráme svojho otca, tak ich bičom hnal. A tí brali nohy na plecia, nevedeli v tej chvíli kde sa skryť. Taká silná energia bola v tej chvíli v Ježišovej emócii.
Dalo by sa ešte uviesť veľmi veľa príkladov ...
Anjuška
Člen
Ježíš je toho důkazem, jeho duchovní rozvoj předbíhal jeho superschopnosti a proto je dokázal využívat blahodárně.
"Kristus nebol Boh, ale iba neobyčajne zručný čarodejník", Giordano Bruno (1548-1600)
Naposledy upravené:
Na rychlo je informace třeba zde od pedagoga Marka Hermana:
"První tři roky života jsou absolutní základ našeho života. Už nikdy nebudeme tak citliví a zranitelní jako do tří let. Nikdy! Už nikdy se více nebudeme učit. Ještě rok po narození se dítě vlastně jen dovyvíjí na těle mámy. A je úplně bezbranné. Až do tří let dítě vnímá samo sebe a mámu jako jednu bytost."
Marek Herman: Trvám na tom, aby až do roku a půl byla u dítěte hlavně maminka
Pedagog Marek Herman může na spoustu maminek působit tak trochu jako červený hadr na býka. Je totiž hlavně zastáncem tradičního rozdělení rolí v rodině. K malému dítěti patří máma, táta má být pevnou oporou rodiny a nekonečné vysvětlování a domlouvání je podle něj spíš na škodu.
www.maminka.cz
Jasné je, že dítě se svým způsobem rodí nedovyvinuté, aby dokázalo projít porodními cestami. Jak správně píše Anjuška, novorozenec se dovyvíjí na těle matky. Dnes už je všude samozřejmost poporodní bonding, také je známé jak dítěti prospívá nošení na těle, dlouhodobé kojení, atd.
Dítě v břiše mámy vnímá jednotu, je zcela ztotožněno s prostředím těla, ve kterém se vyvíjí. Má automatický přísun všeho, co potřebuje, je v bezpečí. Jak se plod zvětšuje, postupně v břiše začne být těsněji a ve chvíli kdy přichází první porodní stahy, dítě začne bojovat o život. Dosud přátelské prostředí se nepochopitelně změnilo v těsné a pulsující, které ho atakuje. Novorozenec pomalu prochází do ještě zúženějšího porodního kanálu a v ideálním případě se s pomocí matky i své vlastní dokáže prodrat až ven.
Je to jeho první velký životní zápas. Nechápe, co se s ním děje, ale vnímá známé tělo mámy, hlas, velice pravděpodobně i jemnohmotné pole maminky. Po obrovském adrenalinu, je na břiše mámy zklidněno, přisaje se, je odstřižen pupečník, který stále dotepával mezi ním a rodičkou. Nastává období, kdy poznává pomalinku svět jinak, ale stále nerozlišuje mezi Já a Ona/Máma. To přijde časem a individuálně.
Zde tvrdý zdroj:
Teorie socioemocionálního vývoje – Margaret Mahlerová (1897–1985)
Margaret Mahlerová byla americká pediatrička a psychoanalytička známá zejména svou teorií socioemocionálního vývoje. Jako cíl socioemocionálního vývoje vnímá separaci, tedy oddělení se od matky, a individuaci, tedy vznik nového unikátního jedince. Tato vývojová teorie popisuje vývoj pouze do 4 let věku. Jakmile se již dítě oddělí od matky a začne samo sebe vnímat jako osobnost, je tento vývojový úkol podle Mahlerové dokončený. Teorie je rozdělená do 3 fází – normální autistické, normální symbiotické a separačně-individuační. Poslední jmenovaná se dále dělí na 4 subfáze, z nichž jsou však pro kojenecké období relevantní pouze první 2 z nich.Normální autistická fáze popisuje období 1. měsíce života, kdy se dítě zabývá zejména samo sebou. Není schopné odlišovat sebe od matky nebo okolí. Jde o období velmi egocentrické. Vzhledem k časovému vymezení odpovídá spíše období novorozeneckému.
Normální symbiotická fáze odpovídá období mezi 2. a 4. měsícem života dítěte. Je pro ni typický pocit splynutí dítěte s matkou v jednu bytost. Sebe a matku zkrátka dítě vnímá jako nerozdělitelný celek, který dokáže rozlišit od dalšího okolí. Nepostrádá matku v případě, že není nablízku, ale pouze v případě neuspokojení vlastních potřeb. Nechává-li matka dítě dlouho plakat a nenaplňuje-li jeho potřeby, dochází k infantilní symbiotické psychóze, kdy si dítě uvědomí, že matka není jeho součástí v době, kdy na to není připraveno.
Naposledy upravené: