V 1917 svet nebol tak globalizovaný, ako je to teraz - finančne i hospodársky. Preto tak prudký manéver ako bola marxistická revolúcia v Rusku poriadne otriasol len Ruskom, nie celým svetom. Spočítajte si koľko životov bolo v Rusku stratených kvôli tomuto otrasu. VOSR, intervenčné vojny, čistky, VVV…
A toto teraz znásob na celú Zem, pretože takáto revolúcia, takýto prudký manéver by otriasol celým svetom.
A ešte jeden fakt: povojnový socialistický tábor nevznikol kvôli tomu, žeby sa ostatné štáty inšpirovali Sovietskym zväzom, ale preto, že Jalta rozdelila svet medzi Západ a ZSSR podľa demarkačnej línie, kopírujúcej viac-menej líniu, po ktorú došli víťazné mocnosti počas druhej svetovej vojny pri porážke nacizmu v Európe a japonského fašizmu v Ázii. A keďže v ZSSR bol socializmus, tak ten sa exportoval do všetkých štátoch v zóne vplyvu ZSSR - miestnym komunistom bolo umožnené presadiť socializmus v jeho marxistickej podobe (Stalin ho od lživého marxizmu už očistiť nestihol). A čo bolo mimo zóny vplyvu ZSSR, tak tam mali komunisti smolu, viď. Taliansko a Grécko.
Vulgárne povedané: kde vpochodovali sovietske vojská, tak tam mali komunisti navrch a revolučnou cestou za podpory ZSSR sa nastolil (alebo vnútil) socializmus.
Teraz sa pôjde inou cestou: celý svet je unipolárne kapitalisticky globalizovaný, teraz prebieha likvidácia unipolarity s prerozdelením sveta do jednotlivých zón a až tak sa budú diať zmeny aj v spoločenskom usporiadaní. Takže Rusko bude kapitalistické dovtedy, pokiaľ sa svet neprerozdelí a pokiaľ sa štáty spadajúce do zóny vplyvu Ruska v tejto zóne “neudomácnia”, t.j. pocítia hospodársko-ekonomické výhody z prepojenia s Ruskom. Až následne sa začne davo”elitarizmus” potláčať aj zhora. Dovtedy je to potláčanie možné len na osobnej úrovni - v sebe.
A pokiaľ sa tu niektorí začnete z netrpezlivosti zavzdušňovať, tak si pozorne prečítajte, čo som pred pár týždňami napísal ohľadom Ľudevíta Štúra a jeho predsmrtného diela “Slovanstvo a svet budúcnosti”.
(Tak jak labuťou piesňou J.V.Stalina boli “Ekonomické problémy socializmu”, tak Štúrovi sa stalo osudným jeho dielo “Slovanstvo a svet budúcnosti”. To nebola nehoda…).
Nazdar Pecivále, horkýže slíže 2.0
Tak jsem si to trochu rozebral. Nejdřív načisto, potom podle PFR, a nakonec jsem pod to zkusil strčit i trochu mého PSF a MIm.
Na začátku identifikuješ faktor, který vědomá většina považuje za hlavní problém současného unipolárně-kapitalistického globalizovaného uspořádání.
Hlavním cílem je potlačení davo-elitarismu. Likvidace unipolarity je prostředkem k jeho dosažení.
Když odhlédnu od omáčky, vidím v textu docela jasnou trajektorii: změna unipolárního uspořádání → rozdělení světa do zón → stabilizace zón → ekonomické propojení a „udomácnění“ → změna společenského uspořádání → potlačení davo-elitarismu.
Hlavní cíl je tedy potlačení davo-elitarismu. Likvidace unipolarity je prostředek, stejně jako vytvoření a stabilizace nového uspořádání.
Základní koncepce je také poměrně čitelná: společenský systém se nemá měnit přímo. Nejdřív se má změnit vnější prostředí, potom struktura, následně ekonomické podmínky a teprve potom společenská forma. Tady se dá tvoje argumentace poměrně dobře rekonstruovat.
A teď začíná ta druhá část. Při porovnání s PFR se mi už některé články řetězu nedaří dohledat.
Nepodařilo se mi například rekonstruovat, kdo má jednotlivé změny provádět, jaké řídicí struktury je mají realizovat a jaké mají mít pravomoci a zdroje.
Stejně tak se mi nepodařilo rekonstruovat, jak se bude měřit „udomácnění“ nové zóny nebo podle čeho se pozná, že ekonomické propojení splnilo očekávanou funkci.
A hlavně jsem v textu nedokázal rekonstruovat zpětnovazební mechanismus: zásah → výsledek → vyhodnocení odchylky → korekce → další zásah.
Co když se ty nudle začnou vařit jinak, než by se vešly do poklopce Gargantuy?
Kde se zjistí odchylka? Kdo ji vyhodnotí? Kdo změní postup?
A nakonec ještě jedna drobnost, která už zase tak drobná není: podle čeho poznáme, že je hotovo? Jaké je kritérium, že bylo dosaženo hlavního cíle a to potlačení davo-elitarismu?
Takže netvrdím, že v textu žádný algoritmus není. Naopak. Směr změny a pořadí jednotlivých kroků jsou z něj poměrně dobře rekonstruovatelné. Jen při porovnání s PFR narazím na hranici toho, co z tvého textu dokážu vyčíst.
Text poměrně přesvědčivě říká CO a v jakém pořadí se má změnit.
Mnohem méně jednoznačně z něj ale dokážu rekonstruovat JAK se to bude řídit, kontrolovat a korigovat.
A tady se potkává Popolvár s Peciválem.
Jeden je „nic“ v očích druhých a druhý „nic nechce“.
Jenže teď pozor na ten poklopec.
Co když se do poklopce Gargantuy nevejdou ani stopořené autosugesce? Protože pak máme problém ne s tím, že je realita malá, ale s tím, že náš model je příliš těsný.
A právě tady bych se zastavil u mé dehermetizace. Nejde jen o to odhalit, co si myslíme, že text říká. Jde také o to oddělit, co říká opravdu, co z něj rekonstruujeme a co už do něj vkládáme my.
A když se nám při tom začne realita cpát ven z poklopce, není řešením narvat ji silou zpět.
A teď ty horký nudle

Je tahle hranice jen vlastností tohohle tvého konkrétního textu, nebo je to něco, co se opakuje v celém způsobu argumentace tohoto fóra?