• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Informační videa

Motivačné video ... ale má recht!


Zdroj: https://www.facebook.com/reel/1231018952087625


Pozn.: Týka sa vzťahov, ale ja by som povedal, že to je platné prakticky na každú jednu životnú situáciu. A aj na kolektívny prístup. Zvlášť pre nás Slovákov (obete) je vhodné uvedomiť si, že jediná pomoc, ktorá sa ponúka je tá na konci svojho ramena: "Záchrana topiaceho sa je v rukách samotného topiaceho sa."
A nepozerať sa na to, kto to hovorí. Mudrcov je plný svet. Či ona sama tento prístup používa ma nezaujíma. Podstatné je, že je platný pre mňa. Pre nás.
 
Naposledy upravené:
laboratórnych pokusoch


Zdroj: https://youtu.be/xM8lPlz-Reg?is=xnu8F6jTtJoTPziV

Najvacsi psychopati nenosia len obleky ale aj biele plaste. Film o vypovediach vedcov ktori pracovali v labaku.
V ZSSR pri vesmirnych testoch brali psov ako zive tvory, aj ked Lajka isla na istu smrt ale Koroljov ich poznal po mene a bral aj domov(alebo ini zamestnanci), naopak v SSA boli opice spotrebny tovar, dostavali elektricke soky a umierali ako na pase. Sucasni mengeleovci pri testoch kvapkaju chemikalie do oci kralikom(lebo neslzi) a cakaju kedy odumre, psov pouzivaju biglov lebo su tak mierni ze ani po tom co im ublizia ich nepokusu ani nezavrcia, len mlcky cakaju na svoj koniec, opiciam robia rozne neurologicke tyrania lebo maju najpodobnejsi mozog, vacsina zvierat samozrejme znehybnena aby mohli pozorovat "vzorku", ale bez toho aby vedel co vsetko to obnasa sa kaleidoskopicky i***t rozkrikuje ako veri vede a sarlatani chcu zastavit pokrok ludstva a pokial vie co to obnasa tak je to demon bez svedomia. Len v harmonii s prirodou moze byt clovek Clovekom, ak si mysli ze vyrobi lepsi liek tak nech to skusa na sebe a svojich detoch ako Neumyvakin, ak chce umyselne skodit tak trest pre neho aj celu rodinu, pri koncepcii biblickej uzery a kapitalizmu je ale likvidacia vsetkeho nevyhnutnostou.
 
Na Telegrame sledujem množstvo kanálov, rôznorodých, a mám tam aj Pavla Kamasa. Zaujal ma jeden taký kontrast...

Je známe, že on Rusko ako kultúru moc nemusí a ak môže, tak si kopne.
Raz tam mal video, kde akože nejaký ruský vojak rezal hlavu nejakému cudzincovi. Tým ukazoval barbarstvo Rusov (aj keď je otázny pôvod toho videa a osôb na ňom). Hovoril niečo v tom zmysle, že je to nekultúrne, že ak niekoho zabiť, tak guľku do hlavy...

Myslel som, že je za to, že ľudí netreba zbytočne týrať, aj keď je to nepriateľ. Že vždy treba zostať človekom, a ak je nutné niekoho zabiť, tak čo najhumánnejšie, bez trápenia. S tým by som súhlasil.

No potom, možno za pol roka, tam mal obrázok so psom a príbehom, ako ho nejaký človek brutálne utíral. A následne dal anketu, čo by čitatelia takémuto tyranovi spravili. Boli tam rôzne možnosti od "nič neurobenia" až po "pomalé rezanie končatín motorovou pílou" (parafrázujem z pamäti, lebo to už bolo dávno). A neskôr dal skrínšot svojej voľby, že aj on, Kamas, si vybral druhú možnosť...

A to je kontrast, ktorý ma prekvapil, hoci u náckov to až také prekvapivé nie je.
Tým chcem poukázať iba na to, že ak niekto odmieta mučenie zvierat, tak z rovnakého princípu by mal odmietať aj mučenie ľudí, hoc aj svojich najhorších nepriateľov. Pretože aj odsúdenca na smrť netreba mučiť, iba ho poslať na druhý svet, humánne a ochrániť tak spoločnosť. O spravodlivosť duše už sa postará Boh. Pomsta a mučenie strháva človeka k démonizmu. Rozumný človek a rozumná spoločnosť to nepotrebuje.

PS: osobne mi pripadá nedôstojné, ak odsúdenec na smrť v krajinách, kde je to povolené, má v miestnosti veľké okno, za ktorým vidí obecenstvo, ktoré sleduje jeho popravu.
Ak chcú, nech si ho sledujú, ale cez minikameru, na monitore v inej miestnosti. Je úplne zbytočné, aby musel pozerať na nejaké obecenstvo. Smrť je aj tak dostatočne vysoký trest. Načo odsúdenca ponižovať.
 
Naposledy upravené:
Boletus ZLOM221
něco bližšího k jednomu z velmi perspektivních národních programů,
rozvíjejících se v současném Rusku. Vzdělávání v jiném typu osídlení (ekopolis) s návratem k principů života a rozoje RODOVÝCH OBČIN...
Konec školní tyranie, nebo v čem spočívá tajemství přípravy kadru v ekopolisu



Konec školního otroctví, aneb V čem spočívá tajemství přípravy kádrů v ekopolisu
Ve třetím díle série odhaluje předseda osady rodových panství „Vedrussia“, podplukovník ve výslužbě, účastník bojových operací a nositel Řádu za statečnost Peresvet Sviridenko technologii vytváření vzdělávací autonomie, kde se děti učí pro skutečný život, a ne pro získání prázdných diplomů.
Jak ekopolis řeší nedostatek pracovních sil tím, že si přímo na místě vychovává vlastní odborníky a vyřeší tak otázku „kam jít pracovat“? P
roč má mládež v aglomeraci nové formace více perspektiv pro seberealizaci
než v přeplněné metropoli?


Zdroj: https://t.me/zlom221/110962



 
Naposledy upravené:
Ja by som len pripísala - lebo v inom vlákne vznikla polemika k videu z tohoto YT kanála, ktoré okrem Slovákov predstavuje aj iné národy:


Je tam k dnešnému dňu 50 videí - 50 národov.
Videá sú populárno-náučného charakteru, predstavené človekom/alebo skupinou ľudí/ z ruskojazyčného prostredia;
jasnéže s chybami - ale podľa mňa to vôbec nevadí, keďže úloha je skôr prezentačná ako idúca do detailov.
Pointa je v poukázaní na rozličnosti národov na Eurázijskom kontinente, a na ich špecifiká.
Nie je to žiaden exaktný etnologický alebo religionistický materiál , ale populárno-náučná vec z pohľadu inej kultúry, tak to podľa mňa treba aj tak brať.

Osobne si myslím, že daný YT kanál je pre mladých ľudí fajn, aspoň sa majú od čoho odraziť :-) - presnejšie historické a kultúrne detaily sa predsa dajú vždy doštudovať buď v danom obore alebo samoštúdiom.

...ale sú aj iné kanály podobného razenia, idúce viac do predkresťanského obdobia, napr.tento:

ktoré sa tiež populárno-náučnou formou snažia niečo povedať:-).

A keď už nič iné - fajn je to, že to tvorcovia vôbec takto zosumarizovali a pustili do éteru.

***

Ale práve pozerám, tých YT kanálov s mini-videami o národoch a ich DNA je tu viac - väčšina je AI produkt, ale tak či tak sa dá z toho niečo vybrať ako prínosná prezentácia z iného uhla pohľadu - a samozrejme aj úplne poprieť ako vygenerovaný výmysel.

Napr.tu je ďalšie video o Slovákoch:

Zdroj: https://m.youtube.com/watch?v=U8X-yokK17Q


A celý kanál aj s videami o iných národoch:

Je to pre mladých ľudí, pre rýchly súborný prehľad.
 
Naposledy upravené:

Ainis: rozhovor se správcem portálů... vesmíru...

Horizont názorů

Co když je realita uspořádána úplně jinak, než jsme zvyklí si myslet?
V tomto neobvyklém rozhovoru se diskutuje o myšlenkách týkajících se povahy vědomí, iluze reality, role technologií a hledání pravého poznání.
Ainis Petkus hovoří s administrátorkou tematických zdrojů Oxanou o teoriích,
které se snaží vysvětlit uspořádání světa, vědomí a informačních procesů.

Diskutují o alternativních pohledech na realitu
, roli virtuálních prostorů, vývoji technologií a vlivu informací na vnímání světa člověkem. Rovněž se zabývají otázkami, jak mohou moderní technologie, včetně umělé inteligence a digitálních systémů, změnit budoucnost společnosti.

Ve videu se zabýváme těmito tématy:

• filozofie vědomí a povahy reality
• alternativní teorie o vzniku světa
• vliv technologií a digitálních systémů na společnost
• role informací a znalostí při utváření budoucnosti
• proč stále více lidí hledá nové odpovědi na staré otázky

Tento rozhovor je pokusem podívat se na známý obraz světa z jiné strany a položit otázky, o kterých se veřejně málokdy diskutuje.
Sledujte až do konce – závěrečná část se zabývá tématem osobní volby, uvědomělosti a toho, jak informace ovlivňují budoucnost každého člověka.

Zdroj: https://rumble.com/v771afm--...-....html

OBSAH :
00:00 Začátek rozhovoru a hledání znalostí
01:39 Představení správce portálů
02:23 Poslání zdrojů a šíření informací
04:05 Jak se informace šíří na internetu
06:23 V čem se tyto myšlenky liší od náboženských hnutí
11:08 Uvědomění si a pochopení lidské přirozenosti
13:23 Teorie o povaze reality
14:53 Energie a rovnováha systému
15:25 Teorie tunelu a přechodu vědomí
16:19 Reinkarnace v alternativních teoriích
17:18 Iluze reality a virtuální světy
18:26 Umělá inteligence a digitální systémy budoucnosti
19:37 Teorie „třetí síly“ a modelování scénářů
21:26 Možné rizika zničení iluze reality
25:10 Co říká moderní věda
29:00 Prostor a čas v alternativních teoriích
30:57 Konfrontace idejí a reakce systému
31:11 Role informací a osobní volby
32:04 Realita a úroveň přístupu k poznání
32:15 Koncepce „Doktora Světla“
33:10 Vědomé jednání a vliv znalostí
33:53 Symbolika Velesa
35:09 Možný scénář vývoje událostí
36:24 Proč nelze pravdu skrýt
37:09 Závěr rozhovoru

No, vážení diváci, co vám mohu říct, jako Litevec Ainis nejsem jen v Rusku, ale cestuji po Rusku, abych našel lidi jako Oxanu, našel takové znalosti a ukázal vám je,
vytvářel takové informační zdroje, abych vám prostřednictvím nich mohl předat tyto znalosti a informace. A tak, to znamená, že i já jsem tak trochu ve vašem týmu a my všichni vám
s otevřeným srdcem vše předáváme, abyste měli možnost zvýšit svou úroveň přístupu
k informacím. Naprosto.
Ainis: co bych ještě chtěl dodat. Jakmile tě zdroj pustil k sobě, znamená to, že má svůj plán. Stejně jako vládnoucí elita využívá tuto platformu pro modelování.
Má svůj příběh, svůj scénář a role jsou již určeny.
Kdo se bude účastnit tohoto příběhu a scénáře, bez ohledu na to, co si myslí a jak uvažuje, zda s tím systém souhlasí nebo nesouhlasí, protože pravdě nelze čelit. Použít sílu proti tomu, kdo je všude, je nemožné. On je dokonce uvnitř každého z nás, rozumíš?
Já to chápu. Takže se dostal i k pánům Anunakům.
To nejposvátnější, co máme, ano, v této kouli všichni uctívají.
Řekl jsem slovo, ale jsou to Anunakové.
Tam jsou také informace o tom, kdo vytvořil tento systém řízení a koho v tomto stavu uvěznil.

Závěr rozhovoru
Takže, pravděpodobně jste na samém závěru zaslechli tu nejzajímavější informaci,
a proto to řeknu takto: skromně, ale pokojně jsme vám poskytli možnost volby, myslím.
A upřímně řečeno, zatímco jsme s Oxanou nahrávali rozhovor, vyšel velmi zajímavý článek. Můžete si tam zadat, že dokonce jeden z největších miliardářů vyvolal takovou hysterickou,
promiňte, takovou maniakální paniku, že je konec, klient odjíždí, hypoteční úvěr se ruší a my jsme tady v katastrofické zóně.
Mimochodem, on to tuší, cítí a vidí, že se to blíží.
A děkuji Oxaně, protože velmi krásně,velmi jemně a žensky popsala, no, dost složitou situaci. Oxano,děkuji vám. A doufám, že se brzy uvidíme. Všechno nejlepší.
 
Ale práve pozerám, tých YT kanálov s mini-videami o národoch a ich DNA je tu viac - väčšina je AI produkt, ale tak či tak sa dá z toho niečo vybrať ako prínosná prezentácia z iného uhla pohľadu - a samozrejme aj úplne poprieť ako vygenerovaný výmysel.

Napr.tu je ďalšie video o Slovákoch:

Zdroj: https://m.youtube.com/watch?v=U8X-yokK17Q


A celý kanál aj s videami o iných národoch:

Je to pre mladých ľudí, pre rýchly súborný prehľad.

Toto druhé video o Slovákoch ide presne podľa školského dejepisu a tára tam také hlúposti ... len sa pozri ako autorovi pod videom Slováci aj Rusi nakladajú ... je to jedno z tých štvavých videí, ktoré sa snažia národ rozdelovať.
 
Toto druhé video o Slovákoch ide presne podľa školského dejepisu a tára tam také hlúposti ... len sa pozri ako autorovi pod videom Slováci aj Rusi nakladajú ... je to jedno z tých štvavých videí, ktoré sa snažia národ rozdelovať.
Čo ja viem...mne to štvavé nepripadá - prečo by aj malo?
Veď to hovorené slovo je pozitívne, aj keď trochu tendenčné /to sa ale znesie, keďze je to popularizačný YT kanál a takých je xy/ ale napríklad tam spomína aj skutočnosťi ktoré sa v školskom dejepise neuvádzajú - vypočul si si celé video? - nikoho to nestavia proti sebe, nikomu nenadáva ani na nikoho neukazuje ako na menejcenného - to robia skôr iné prejavy iných ľudí, častokrát na prekvapivých miestach :-)
No a nenávistné komentáre mňa osobne moc nezaujímajú, a to že tam niekto autorovi vynadal - no tak by dotyční mohli vytvoriť vlastnú verziu príbehu národa/národov a pustiť to do YT sveta.

A bavíme sa o tých 3!! komentároch pod videom??

Pri asi 1000 videniach daného videa..no neviem či to má nejaký extra dosah na "rozdelenie národa"....

Ja som to sem prilepila len na ilustráciu, že na nete je toho veľa - mne osobne je to jedno, každý človek má unikátnu DNA, a ak chce niekto vedieť podrobne "čo má v sebe" - tak nech si pošle vzorku do ústavu - sú inštitúcie čo robia rozbory.

Slovensko stojí na geografickej tranzitnej križovatke, to je nemeniteľný fakt - toto nie je izolované endemické ostrovné územie, tak jasnéže počas tisícročí dochádzalo ku kríženiu kdekoho s kadekým, a stále dochádza - tu logika a realita veci naozaj nepustia, Slováci nie sú žiadna "tabula rasa".

Veď hovorím - kto chce, tak nech si samoštúdiom doštuduje chýbajúce veci alebo nech sa prihlási na dané vedné odbory...ja osobne nevidím žiaden význam nad tým filozofovať, takých typov videí sú stovky a bude ich určite viac.

***

Tieto typy videí nie sú žiadne učebné ani vedecké dogmy, je to len spopularizovaná informácia pustená do éteru - na relevantnosť vecí je potrebné dlhoročné štúdium danej veci podložené nepriestrelnými faktami a zisteniami.

Komentáre typu - "toto nie je pravda" nikde neobstoja - pokiaľ nie je odkaz na relevantný zdroj, alebo dôkaz na podloženie daného tvrdenia - nemá to žiadnu váhu okrem osobného pohľadu na vec.
 
Naposledy upravené:
Len to ešte doplním - linky na ďalšie podobné videá o DNA - možno to tvorcovia zosumarizovali na základe celosvetových výterov z tyčiniek, ktovie? - v každom prípade sa ale pokúsili o vytvorenie dostupnej "encyklopédie".


Zdroj: https://m.youtube.com/watch?v=O3vKCjrztgI&pp=ygUX0JTQndCaINCh0LvQvtCy0LDQutC-0LI%3D



Zdroj: https://m.youtube.com/watch?v=VkQrmsuVPHQ&pp=ygUX0JTQndCaINCh0LvQvtCy0LDQutC-0LI%3D

A dnešné nové, trištvrte hodinová sumarizácia - čas ako školská hodina 😀:

Zdroj: https://m.youtube.com/watch?v=KyP7nXvhpHU


Takýchto popularizačných ruskojazyčných kanálov je na YT naozaj veľa.

***

Ale pre bežných ľudí čo nevedia čo je antropológia, etnológia. a pod., je podľa mňa toto fajn prehľad na začiatok, keď sa už sedí za tou kremíkovou obrazovkou a necestuje sa za poznaním - tak minimálne to prispeje k porozumeniu rozmanitosti kultúr, jazykov a národov...
 
Naposledy upravené:
Jurij Lotman považoval stud (hanba) za nejvyšší etický cit svobodného člověka,
založený na dobrovolném zdržení se, na rozdíl od strachu, který je vlastní otrokovi
Jedná se o klíčový rys inteligence a kultury, který řídí chování svědomím a pocitem odpovědnosti. Stud je vnitřní regulátor, který v porušení morálních norem vidí hanbu

Já to neudělám protože je mne hanba - stud
Já to neudělam, že se bojím - strach

Zdroj: https://www.youtube.com/shorts/NkaB6Ea0veQ


Z psychologického hlediska lze sféru omezení, která jsou chování ukládána daným typem kultury, rozdělit do dvou oblastí:
na tu, která je regulována studem, a na tu, která je regulována strachem.
V jistém smyslu lze toto rozdělení zredukovat na triviální rozdíl mezi právními a morálními normami chování. Takové ztotožnění však zdaleka nevysvětluje vše. Rozlišení ve skupině mezi skupinou organizovanou studem a skupinou organizovanou strachem se shoduje s rozdělením na „my“ a „oni“. Povaha omezení, která jsou kladena na „nás“ a na „ně“, se v tomto smyslu zásadně liší. Kulturní „my“ je kolektiv, v jehož nitru působí normy studu a cti.
Strach a nátlak určují náš vztah k „ostatním“. Vznik zvyku souboje, plukovních soudů cti
v šlechtickém prostředí, studentského veřejného mínění (odmítnutí podat ruku), soudů spisovatelů, soudů lékařů v prostředí měšťanstva, snaha uvnitř „svého“ prostředí řídit se těmito normami a neuchylovat se k službám soudu, zákona, policie, státu – to vše jsou důkazy různých typů snahy uplatňovat uvnitř „svého“ kolektivu normy studu, a nikoli strachu.
Právě v této oblasti se třídní charakteristiky kultury projevují obzvláště ostře: zatímco šlechtický kolektiv 18. století se v ideálním případě uvnitř organizuje normami cti, jejichž porušení je hanbou, vůči vnějšímu kolektivu rolníků vnucuje zákazy založené na strachu.
Nicméně i rolnický svět se uvnitř organizuje studem.

Ve vztahu k pánovi jsou přípustná jednání, která jsou uvnitř rolnického světa
považována za hanebná. Zde je přípustné obrátit se na vnější sílu („car“, „nadřízení“).
„Čest“ předpokládá řešení všech otázek vnitřními silami kolektivu
(srov. vztah k „udavačům“ ve školním kolektivu).
<…> Poměr těchto dvou typů normování lidského chování v kolektivu se může podstatně lišit. Nicméně existence obou a jejich rozlišení je zřejmě nezbytné pro fungování kultury. Hypoteticky lze v jejich historickém poměru rozlišit tři etapy:

a) V nejranější fázi fungování lidského kolektivu vyžadovala jeho organizace mechanismus odlišný od těch, které existují v živočišné říši. Jelikož mechanismus strachu je v živočišné říši dobře známý, zatímco stud je specificky lidský, právě ten druhý se stal základem regulace prvních lidských – již kulturních – zákazů. Jednalo se o normy uspokojování fyziologických potřeb — nepochybně nejstarší vrstvu v systému kulturních zákazů. Proměna fyziologie v kulturu je regulována studem.

b) V okamžiku vzniku státu a nepřátelských sociálních skupin se společenská dominance posunula: člověk se začal definovat jako „politické zvíře“ a hlavním psychologickým mechanismem kultury se stal strach. Stud reguloval to, co bylo společné všem lidem, zatímco strach určoval jejich specifikační vztah ke státu...

c) Třetí etapa: Vznik konkrétnějších skupin na pozadí celostátní organizace společenství – od samoorganizace tříd až po příbuzenské, sousedské, profesní, cechovní a stavovské korporace. Každá z těchto skupin se považuje za jednotku s vyšší úrovní organizace než ta, která reguluje chování všech ostatních lidí. Regulace studem začíná být vnímána jako ukazatel vyšší organizace.
Ve třetí fázi se mezi sférami studu a strachu vytváří vztah komplementarity.
Předpokládá se, že ten, kdo je vystaven studu, není vystaven strachu, a naopak. Přitom je rozdělení sfér dynamické a tvoří předmět vzájemného boje. Tak bude šlechtická kultura Ruska 18. století žít v atmosféře vzájemného napětí dvou systémů: z pohledu jednoho je každý šlechtic poddaný, patřící k „nim“, jehož chování je regulováno strachem. Z pohledu druhého je členem „ušlechtilého sboru šlechty“, patří do jeho kolektivního „my“ a uznává pouze zákony studu. Poměr těchto sfér je takový: oblast „hanby“ se snaží stát jediným regulátorem chování a prosazuje se právě v těch projevech, které naznačují, že pociťovat strach je hanba.
S tím souvisí společenská role souboje, povinnost vojenské statečnosti, absolutní hodnota odvahy jako takové (srov. nesmyslnost smrti knížete Andreje ve „Válce a míru“, jeho touhu po životě a nade vším dominující nemožnost poddat se strachu: „To je hanba, pane důstojníku!“
„Strach... ze studu“, který vede Lenského k bariéře).
Lotman se domníval, že nepřítelem kultury je „obyčejné, vulgární zlo,
které si svou podstatu neuvědomuje, ale prostě tak žije“, a jako příklad takového každodenního zla uvádí byrokracii, která je psychologicky založena na hrubosti:
rozvalit se, když před vámi někdo stojí, odpovídat hrubostí na zdvořilost, nutit čekat . . .
 
Naposledy upravené:

Buzek , Ainis Petkus, Tamanskij​

​

Válka v Afghánistánu - kterak Biden v Moskvě v srpnu 79' zařídil invazi Sovětů do Afghánistánu​

Sovětská válka v Afghánistánu je jeden obrovský mýtus, jehož odhalení je na snadě.
K této válce vůbec nemělo dojít, protože všichni členové politbyra ÚV KSSS byli kategoricky proti… a to až do okamžiku, kdy do Moskvy na konci srpna 1979…
přicestoval přes Piskarjovský hřbitov s rituálem kladení věnců jménem amerického Senátu… sám Joe Biden – ano právě ten…!

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=E2r3kO-8Mkc

Hlavní tajemství války v afghánistánu… Film 28​

Sovětské vedení nemělo žádné skutečně pádné důvody pro vyslání „omezeného kontingentu“ do Afghánistánu (na což opakovaně upozorňoval členy politbyra maršál Ogarkov, tehdejší náčelník generálního štábu, který byl přesvědčen, že všechny problémy Afghánistánu a Lidově demokratické strany Afghánistánu lze řešit politickými — a nikoliv vojenskými! — prostředky). Nebyl vůbec žádný důvod pro krvavý útok na palác prezidenta Amina, který si vyžádal spoustu obětí na obou stranách — a při kterém byl zabit i samotný Amin … nebýt jedné okolnosti, která se nacházela daleko za hranicemi Evropy i Asie…

​


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=_6hfgQFDgmU​

​


Jiné dějiny | Alexandr Tamanskij​

 
Naposledy upravené:
Na STV2 bol dnes výborný dokument o pôste a to dlhodobom i prerušovanom. Vedecký tím analyzoval výsledky niekoľkodňovej hladovky z hľadiska straty svaloviny, funkčnosti orgánov, atď. Takisto skúmal vplyv tzv prerušovaného pôstu (12-16 hodín) na zdravie. Najviac ma zaujalo, že po 12-dňovej hladovke nezaznamenali žiadnu stratu svalovej hmoty a ani fyzickej sily/výkonu...
PS: Onehdy som vyskúšal tréning po 3-dňovej hladovke - snáď nikdy sa mi ľahšie (aikido) necvičilo.
 
Naposledy upravené:
o pôste a to dlhodobom i prerušovanom. Vedecký tím analyzoval výsledky niekoľkodňovej hladovky z hľadiska straty svaloviny, funkčnosti orgánov, atď. Takisto skúmal vplyv tzv prerušovaného pôstu (12-16 hodín) na zdravie. Najviac ma zaujalo, že po 12-dňovej hladovke nezaznamenali žiadnu stratu svalovej hmoty a ani fyzickej sily/výkonu...
Tak "veda" začína prichádzať na to, čo ľudia vedeli oddávna:
"Od hladu sa ešte nikto neposral."
Doslovne i v prenesenom slova zmysle.
Pôst je spoľahlivou cestou k zdraviu. Čítal som, že ruskí staroverci žili dlho a chorí bývali minimálne. Bolo to kľudným životným štýlom a životosprávou. Ak náhodou došlo k tomu, že niekto ochorel nasledovala táto procedúra:
1. pôst,
2. sebareflexia (premýšľanie a čítanie JŽO alias: "Čo robím zle, keď som ochorel?")

Pôsť očisťuje organizmus skrze autofágiu, neprijímanie stravy nezaťažuje zažívanie a uvoľnenú kapacitu môžeš použiť na iné veci než na plnenie žalúdka a vytváranie telesných zásob tuku.
Pravidelný pôst má na telo výhradne pozitívne účinky.
AVŠAK POZOR!?!
Ak je človek PRESVEDČENÝ, že:
1. bez poživne zomrie,
2. bez poživne slabne,
... a o čom že nás presviedča denne všade naša materialistická "veda" - poskok spotrebiteľov?
3. to nevydrží,
4. je to moc ťažké,
... a o čom že nás presviedča naše spotrebiteľské náboženstvo každý deň? "Je to zbytočné. Načo sa trápiť. Dopraj si. Žiješ len raz. Život je krátky. Treba si ho užiť."

Takéto, alebo aj iné - ďalšie míny v psychike vychádzajúce z rôznych iných druhov presvedčení, či z podvedomých obáv a strachov pravdepodobnosť, že pôst bude mať slabý účinok, alebo vôbec nepomôže či dokonca ešte aj uškodí, násobne zvyšujú. Tak mocný vplyv má náš "softvér". Ako na všetko.
 
Naposledy upravené:
Na Telegrame sledujem množstvo kanálov, rôznorodých, a mám tam aj Pavla Kamasa. Zaujal ma jeden taký kontrast...

Je známe, že on Rusko ako kultúru moc nemusí a ak môže, tak si kopne.
Raz tam mal video, kde akože nejaký ruský vojak rezal hlavu nejakému cudzincovi. Tým ukazoval barbarstvo Rusov (aj keď je otázny pôvod toho videa a osôb na ňom). Hovoril niečo v tom zmysle, že je to nekultúrne, že ak niekoho zabiť, tak guľku do hlavy...

Myslel som, že je za to, že ľudí netreba zbytočne týrať, aj keď je to nepriateľ. Že vždy treba zostať človekom, a ak je nutné niekoho zabiť, tak čo najhumánnejšie, bez trápenia. S tým by som súhlasil.

No potom, možno za pol roka, tam mal obrázok so psom a príbehom, ako ho nejaký človek brutálne utíral. A následne dal anketu, čo by čitatelia takémuto tyranovi spravili. Boli tam rôzne možnosti od "nič neurobenia" až po "pomalé rezanie končatín motorovou pílou" (parafrázujem z pamäti, lebo to už bolo dávno). A neskôr dal skrínšot svojej voľby, že aj on, Kamas, si vybral druhú možnosť...

A to je kontrast, ktorý ma prekvapil, hoci u náckov to až také prekvapivé nie je.
Tým chcem poukázať iba na to, že ak niekto odmieta mučenie zvierat, tak z rovnakého princípu by mal odmietať aj mučenie ľudí, hoc aj svojich najhorších nepriateľov. Pretože aj odsúdenca na smrť netreba mučiť, iba ho poslať na druhý svet, humánne a ochrániť tak spoločnosť. O spravodlivosť duše už sa postará Boh. Pomsta a mučenie strháva človeka k démonizmu. Rozumný človek a rozumná spoločnosť to nepotrebuje.

PS: osobne mi pripadá nedôstojné, ak odsúdenec na smrť v krajinách, kde je to povolené, má v miestnosti veľké okno, za ktorým vidí obecenstvo, ktoré sleduje jeho popravu.
Ak chcú, nech si ho sledujú, ale cez minikameru, na monitore v inej miestnosti. Je úplne zbytočné, aby musel pozerať na nejaké obecenstvo. Smrť je aj tak dostatočne vysoký trest. Načo odsúdenca ponižovať.
Výborný postřeh. To video si pamatuji a vzhledem ke střihu ve videu se s velkou pravděpodobností nejedná o autentické video, jak správně naznačuješ. V případě Kamase se jedná pochopitelně opět převážně o propagandu a cílenou manipulaci ve prospěch myšlenek nacionálního socialismu. Ale ten dvojí metr v přístupu k mučení zvířete a člověka (třeba brát v potaz, že pro pravověrného NS není každý člověkem ve smyslu lidské bytosti) má dost možná kořeny v myšlenkách poválečné myslitelky nacionálního socialismu Sávitrí Déví Mukherdží. Pokud by toto téma někoho zajímalo hlouběji, tak doporučuji ke studiu knihu Obžaloba člověka. Níže přikládám předmluvu z českého překladu knihy (zvýraznění v textu jsou moje).

„Tato kniha - poprvé vytištěná až nyní - vznikla v letech 1945-46, tedy před čtrnácti lety. Vyjadřuje náhled na živou přírodu obecně a zvířata zvláště, který jsem zastávala celý svůj život, a můj právě tak celoživotní protest proti jejich bezohlednému vykořisťování člověkem: postoj v obou případech zakořeněný především v estetice a v názoru soustředěném na veškerý život, jenž se důsledně liší od onoho prospěchářského přesvědčení soustředěného na Člověka, přijímaného takřka všude. Inspirovaly ji události a celkové ovzduší příšerných měsíců po druhé světové válce, kdy vznikala; v době, kdy člověk, dokonce i když záměrně odmítl - jak jsem to udělala já - otevírat veškeré noviny či časopisy nebo poslouchat propagandu v rozhlasu, přesto nemohl neslyšet, kamkoli se obrátil, více či méně chytře podané vyprávěnky o „zločinech proti lidskosti“, o takzvaných „válečných zločinech“, jež někdy, budiž, údajně vykonali nebo nakázali Japonci, ale většinou - prakticky vždycky - za nimi údajně stáli Němci.

Veškeré úsilí bylo vynaloženo a každičká schopnost, každičká dovednost představivosti byly povolány k tomu, aby se tyto vyprávěnky učinily co nejděsivějšími - čím úděsnější, tím lepší; aby šokovaly „slušné lidi“ a všechny „civilizované“ země a aby je navždycky odradily od nacionálního socialismu nebo jemu podobného (jak by se mu něco mohlo podobat!); ba dokonce aby ovlivnily ony muže a ženy, kteří se až do roku 1945 mohli nazývat (a pravděpodobně se také často nazývali) nacionálními socialisty, aniž by si byli vědomi všeho, co s sebou toto označení nese, a aby je „převychovaly“ - pro dobro jejich duší i duší jejich bližních.

Tyto vyprávěnky, které měly otřást světem, nicméně selhaly v ovlivňování mne - přinejmenším v tom smyslu, jak si to „převychovatelé“ přáli. Nepodařilo se jim změnit můj přístup k nacionálnímu socialismu. Zaprvé proto, že jsem nikdy nebyla „slušný člověk“, a pak také proto, že jsem nebyla ovce a věděla jsem přesně -vždycky jsem věděla -, za čím stojím a co chci. Dokonce se jim nepodařilo mě ani „zděsit“. Popravdě jsem znala příliš dobře ukrutnosti starověku - počínaje zvěrstvy čínskými a konče asyrskými a kartaginskými, nemluvě o těch židovských, jejichž obrazy tak mistrně navozuje Bible svátá* -, než abych ve srovnání s nimi neshledala údajné německé „zločiny proti lidskosti“ neohrabanými a beznadějné amatérskými, dokonce i kdyby různé zprávy o nich byly všechny pravdivé. Kromě toho jsem slyšela a viděla příliš mnoho ze všech podob vykořisťování zvířat člověkem - od zkušeností jedné svědkyně s každodenními brutalitami na ulicích jižní Evropy (nemluvě o Orientu) až ke strašlivým skutkům páchaným v tajnosti vivisekčních komor, leč plně popsaných v jistých vědeckých publikacích -, než abych cítila víc než lhostejnost ke zhoubě lidských bytostí, vyjma těch ojedinělých případů, kdy postihuje mé vlastní bratry ve víře.

Zato by mě tyto vyprávěnky - a celé ovzduší oněch dní „převýchovy“ - konečně „odradily“ od každého náboženství, každé filosofie soustředěné kolem nafouknutého smyslu „lidského důstojnosti“ a „hodnoty člověka jako takového“ kdybych již celá léta předtím tyto dva koncepty nezvážila a neshledala je naprosto nevyhovujícími.

Jediné, co propaganda vykonala, bylo, že - místo aby ve mně vyvolala sebemenší rozhořčení nad údajnými „válečnými zločinci“ - zburcovala moji nenávist k licoměrnosti a zbabělosti vlastní každému antropocentrickému názoru; utvrdila mne v hořkém pohrdání obecným „člověkem“; a - pobídla mě, abych napsala tuto knihu: abych této propagandě odpověděla způsobem, jehož ducha lze shrnout několika řádky: „,Civilisace,‘ která tropí tolik směšného povyku kvůli údajným „válečným zločinům“ - aktům násilí vůči skutečným nebo možným nepřátelům své věci -, a přitom snáší jatky a vivisekční laboratoře a cirky a kožešinový průmysl (působení bolesti tvorům, kteří nikdy nemohou být pro žádnou věc ani proti ní), nezasluhuje žít. Pryč s ní! Požehnaný den, kdy zničí sama sebe, takže zdravá, tvrdá, přímá a statečná elita nadlidí, milující přírodu a pravdu, elita, jejíž přesvědčení se soustředí na veškerý život - přirozená lidská aristokracie, na své vyšší úrovni tak nádherná jako čtyřnozí králové džungle - bude moci opět povstat a vládnout nad jejími ruinami - navždy!“

Když jsem se na sklonku roku 1945 dostala do poválečné Evropy nočních můr, kde měla vzniknout poslední část této knihy, všimla jsem si v londýnské podzemce, hned vedle malebných reklam a pošetilé propagandy, řady neočekávaných plakátů s rudými a žlutými písmeny na černém pozadí: „Spravedlnost vůči zvířatům musí předcházet míru mezi lidmi “

To mi dokázalo, že - navzdory všemu - v té pomýlené Anglii nordické krve, již Adolf Hitler v roce 1940 odmítl rozdrtit (nahlížeje, že to svět ještě dlouho nepochopí a neocení), stále ještě zůstali lidé hodní ušetření.

Vyptávala jsem se, která organizace měla tu odvahu vyvěsit tak převratné plakáty, a brzy jsem zjistila, že to vůbec není organizace, nýbrž jednotlivá osamocená duše; paní Saint-Ruthová z East Horsely nedaleko Londýna; vznešená žena, kterou jsem od té doby měla tu čest potkat několikrát a o které jsem s obrovským nadšením zjistila, že se mnou sdílí víc než jen lásku ke zvířatům (obzvlášť ke kočkám). Po všech těch letech si přeji vyjádřit své nehynoucí přátelství této dámě. Rovněž co nejsrdečněji děkuji slečně Veronice Vassarové, že přepsala těžce čitelnou kopii této knížky - jedinou, která mi zůstala, když se původní rukopis a všechny lepší kopie, jež jsem pořídila já sama, ztratily (byly totiž spolu s mým zavazadlem ukradeny na pařížském nádraží Saint-Lazare šestnáctého srpna 1946) -, a tím že zachránila mé dílo.

Sávitrí Déví Mukherdžíová

Kalkata, 22. června 1959“
​
 
Naposledy upravené:
Výborný postřeh. To video si pamatuji a vzhledem ke střihu ve videu se s velkou pravděpodobností nejedná o autentické video, jak správně naznačuješ. V případě Kamase se jedná pochopitelně opět převážně o propagandu a cílenou manipulaci ve prospěch myšlenek nacionálního socialismu. Ale ten dvojí metr v přístupu k mučení zvířete a člověka (třeba brát v potaz, že pro pravověrného NS není každý člověkem ve smyslu lidské bytosti) má dost možná kořeny v myšlenkách poválečné myslitelky nacionálního socialismu Sávitrí Déví Mukherdží. Pokud by toto téma někoho zajímalo hlouběji, tak doporučuji ke studiu knihu Obžaloba člověka. Níže přikládám předmluvu z českého překladu knihy (zvýraznění v textu jsou moje).

„Tato kniha - poprvé vytištěná až nyní - vznikla v letech 1945-46, tedy před čtrnácti lety. Vyjadřuje náhled na živou přírodu obecně a zvířata zvláště, který jsem zastávala celý svůj život, a můj právě tak celoživotní protest proti jejich bezohlednému vykořisťování člověkem: postoj v obou případech zakořeněný především v estetice a v názoru soustředěném na veškerý život, jenž se důsledně liší od onoho prospěchářského přesvědčení soustředěného na Člověka, přijímaného takřka všude. Inspirovaly ji události a celkové ovzduší příšerných měsíců po druhé světové válce, kdy vznikala; v době, kdy člověk, dokonce i když záměrně odmítl - jak jsem to udělala já - otevírat veškeré noviny či časopisy nebo poslouchat propagandu v rozhlasu, přesto nemohl neslyšet, kamkoli se obrátil, více či méně chytře podané vyprávěnky o „zločinech proti lidskosti“, o takzvaných „válečných zločinech“, jež někdy, budiž, údajně vykonali nebo nakázali Japonci, ale většinou - prakticky vždycky - za nimi údajně stáli Němci.

Veškeré úsilí bylo vynaloženo a každičká schopnost, každičká dovednost představivosti byly povolány k tomu, aby se tyto vyprávěnky učinily co nejděsivějšími - čím úděsnější, tím lepší; aby šokovaly „slušné lidi“ a všechny „civilizované“ země a aby je navždycky odradily od nacionálního socialismu nebo jemu podobného (jak by se mu něco mohlo podobat!); ba dokonce aby ovlivnily ony muže a ženy, kteří se až do roku 1945 mohli nazývat (a pravděpodobně se také často nazývali) nacionálními socialisty, aniž by si byli vědomi všeho, co s sebou toto označení nese, a aby je „převychovaly“ - pro dobro jejich duší i duší jejich bližních.

Tyto vyprávěnky, které měly otřást světem, nicméně selhaly v ovlivňování mne - přinejmenším v tom smyslu, jak si to „převychovatelé“ přáli. Nepodařilo se jim změnit můj přístup k nacionálnímu socialismu. Zaprvé proto, že jsem nikdy nebyla „slušný člověk“, a pak také proto, že jsem nebyla ovce a věděla jsem přesně -vždycky jsem věděla -, za čím stojím a co chci. Dokonce se jim nepodařilo mě ani „zděsit“. Popravdě jsem znala příliš dobře ukrutnosti starověku - počínaje zvěrstvy čínskými a konče asyrskými a kartaginskými, nemluvě o těch židovských, jejichž obrazy tak mistrně navozuje Bible svátá* -, než abych ve srovnání s nimi neshledala údajné německé „zločiny proti lidskosti“ neohrabanými a beznadějné amatérskými, dokonce i kdyby různé zprávy o nich byly všechny pravdivé. Kromě toho jsem slyšela a viděla příliš mnoho ze všech podob vykořisťování zvířat člověkem - od zkušeností jedné svědkyně s každodenními brutalitami na ulicích jižní Evropy (nemluvě o Orientu) až ke strašlivým skutkům páchaným v tajnosti vivisekčních komor, leč plně popsaných v jistých vědeckých publikacích -, než abych cítila víc než lhostejnost ke zhoubě lidských bytostí, vyjma těch ojedinělých případů, kdy postihuje mé vlastní bratry ve víře.

Zato by mě tyto vyprávěnky - a celé ovzduší oněch dní „převýchovy“ - konečně „odradily“ od každého náboženství, každé filosofie soustředěné kolem nafouknutého smyslu „lidského důstojnosti“ a „hodnoty člověka jako takového“ kdybych již celá léta předtím tyto dva koncepty nezvážila a neshledala je naprosto nevyhovujícími.

Jediné, co propaganda vykonala, bylo, že - místo aby ve mně vyvolala sebemenší rozhořčení nad údajnými „válečnými zločinci“ - zburcovala moji nenávist k licoměrnosti a zbabělosti vlastní každému antropocentrickému názoru; utvrdila mne v hořkém pohrdání obecným „člověkem“; a - pobídla mě, abych napsala tuto knihu: abych této propagandě odpověděla způsobem, jehož ducha lze shrnout několika řádky: „,Civilisace,‘ která tropí tolik směšného povyku kvůli údajným „válečným zločinům“ - aktům násilí vůči skutečným nebo možným nepřátelům své věci -, a přitom snáší jatky a vivisekční laboratoře a cirky a kožešinový průmysl (působení bolesti tvorům, kteří nikdy nemohou být pro žádnou věc ani proti ní), nezasluhuje žít. Pryč s ní! Požehnaný den, kdy zničí sama sebe, takže zdravá, tvrdá, přímá a statečná elita nadlidí, milující přírodu a pravdu, elita, jejíž přesvědčení se soustředí na veškerý život - přirozená lidská aristokracie, na své vyšší úrovni tak nádherná jako čtyřnozí králové džungle - bude moci opět povstat a vládnout nad jejími ruinami - navždy!“

Když jsem se na sklonku roku 1945 dostala do poválečné Evropy nočních můr, kde měla vzniknout poslední část této knihy, všimla jsem si v londýnské podzemce, hned vedle malebných reklam a pošetilé propagandy, řady neočekávaných plakátů s rudými a žlutými písmeny na černém pozadí: „Spravedlnost vůči zvířatům musí předcházet míru mezi lidmi “

To mi dokázalo, že - navzdory všemu - v té pomýlené Anglii nordické krve, již Adolf Hitler v roce 1940 odmítl rozdrtit (nahlížeje, že to svět ještě dlouho nepochopí a neocení), stále ještě zůstali lidé hodní ušetření.

Vyptávala jsem se, která organizace měla tu odvahu vyvěsit tak převratné plakáty, a brzy jsem zjistila, že to vůbec není organizace, nýbrž jednotlivá osamocená duše; paní Saint-Ruthová z East Horsely nedaleko Londýna; vznešená žena, kterou jsem od té doby měla tu čest potkat několikrát a o které jsem s obrovským nadšením zjistila, že se mnou sdílí víc než jen lásku ke zvířatům (obzvlášť ke kočkám). Po všech těch letech si přeji vyjádřit své nehynoucí přátelství této dámě. Rovněž co nejsrdečněji děkuji slečně Veronice Vassarové, že přepsala těžce čitelnou kopii této knížky - jedinou, která mi zůstala, když se původní rukopis a všechny lepší kopie, jež jsem pořídila já sama, ztratily (byly totiž spolu s mým zavazadlem ukradeny na pařížském nádraží Saint-Lazare šestnáctého srpna 1946) -, a tím že zachránila mé dílo.

Sávitrí Déví Mukherdžíová

Kalkata, 22. června 1959“
​
To je sila. Neviem, odkiaľ pramení tento ich netradičný svetonázor, či azda z toho, že Hitler bol vegetarián?!!

Ale vo všeobecnosti cítiť z tých citátov, že títo ľudia pohrdajú životom ľudí s iným svetonázorom. A viac si cenia život zvierat, než život ľudí s iným svetonázorom, než majú oni.

A presne toto vnímam aj v dnešnej dobe u progresívcov. Jak politici, tak aj ich voliči prejavujú vysokú mieru (nielen názorovej, ale najmä) osobnej neznášanlivosti, ktorá prerastá až k pohrdaniu životom ľudí s opačným svetonázorom a neraz im želajú smrť.
Toto som si v našom tábore nevšimol. Tiež nemáme liberálov a progresívcov moc radi, ale nevidím tendenciu, že by to prerastalo až do osobnej nenávisti a želania smrti.
Vidno to aj v tom, že pokusy o atentát a jeho schvaľovanie nachádzajú živnú pôdu hlavne u progresívnych voličov. Podobne ako v Amerike páchajú atentáty prevažne transgenderi.

Už mám takmer celú preloženú tú knihu z roku 1923 "Svetový fašizmus" (čo odporúčal aj Pjakin) a je fakt, že Musolini bol spočiatku propagátor socializmu. Ale z môjho pohľadu šlo o typického trockistu, ktorý sa pretlačí hocikde a pod hocijakou ideológiou, aby sa dostal k pákam moci.
Vážne nechápem, čo mali kedy nacisti spoločné so socializmom. Fašizmus je skrátka proxy-diktatúra buržoázie (pánov peňazí) a je namierená najmä proti riziku boľševickej revolúcie, ale všeobecne utiahne šroby tak, že robotníci môžu zabudnúť na akékoľvek slobody a benefity. Takže sociálny nie je vôbec. Hovoriť o nacizme ako socializme je rovnaký nezmysel, ako trvdiť, že sociálna demokracia je rovnako socializmus.

Čo ma ale v tej knihe prekvapilo, tak kolískou fašizmu a koncentračných táborov bolo práve Fínsko. Fínsko predbehlo v tomto samotné Nemecko. To hovorí len o tom, že Fínsko skutočne muselo byť pre niekoho testovacím polygonom.
 
Tato kniha - poprvé vytištěná až nyní - vznikla v letech 1945-46, tedy před čtrnácti lety. Vyjadřuje náhled na živou přírodu obecně a zvířata zvláště, který jsem zastávala celý svůj život, a můj právě tak celoživotní protest proti jejich bezohlednému vykořisťování člověkem
Zvláštní jak může být myšlení zmanipulované, subjekt vidí vykořisťování zvířat lidmi a nevidí vykořisťování lidí (ne)lidmi. Ani nevidí, že (ne)lidé tlačí společnost k takovému chování a vztah k zvířatům je jenom odraz tohoto řízení. Rodíme se do neznáma a za všechno mohou lidé, kterým je přístup k informacím odepřen (nevědomí) a za to Ti co nějaké informace mají a díky nim prazitují jsou svatí (vědomější, ale bez zodpovědnosti a jdoucí proti Bohu). Pozoruhodné, na to sedí údajně výrok neukřižovaného (jsem o tom přesvedčen) Jeshua:
"Jak si takové bohatství (schopnost rozvinout vědomí a rozlišení) mohlo najít v takové bídě domov (ve farizesjsví a planém chvástání - učebnicový příklad výroku je Sávitrí Déví Mukherdžíová).
 
Naposledy upravené:
tak kolískou fašizmu a koncentračných táborov bolo práve Fínsko.
Prvi boli briti, belgicania v afrike, v europe az v prvej svetovej vojne a po nej dalsie staty - Tampere vo Finsku alebo Tallerhof v Rakusko Uhorsku kde nebolo ani budovy, vazni spali na holej zemi pod sirakom. Belgicke netvory mali ako posledni aj ludske zoo, africanov predvadzali v klietke na vystave expo 1958... preslo 50 rokov a miesto ludskej zoo presadzuju dalsie ohavnosti.
 
To je sila. Neviem, odkiaľ pramení tento ich netradičný svetonázor, či azda z toho, že Hitler bol vegetarián?!!
A skutečně byl?

Ale vo všeobecnosti cítiť z tých citátov, že títo ľudia pohrdajú životom ľudí s iným svetonázorom. A viac si cenia život zvierat, než život ľudí s iným svetonázorom, než majú oni.
Možná je to i proto, že zvířata nemohou vyjádřit jiný světonázor. Ať už proto, že ho dle našich měřítek nemají a nebo proto, že jim nerozumíme.
 
To je sila. Neviem, odkiaľ pramení tento ich netradičný svetonázor, či azda z toho, že Hitler bol vegetarián?!!
Částečně to opravdu pramení z Hitlerova vegetariánství, které je dle dostupných pramenů zpravidla uváděno od poloviny 30. let. Ale to je jen část. Další s tím související věci a odpověď na to, jak to vidí dnešní obdivovatelé nacionálního socialismu, najdeš například v Magátově Židokracii. Cituji ze stran 419-420.

„Okrem toho, že Hitler odmietal alkohol a cigarety, bol i vegetarián. A tak sa v Nemecku prijal rad zákonov a nariadení na ochranu zvierat. Dvadsiateho prvého apríla 1933 sa prijal zákon o zákaze porážania zvierat košerovaním (Spôsob porážania jatočného dobytka a úpravy mäsa a iných pokrmov a nápojov podľa židovských rituálnych predpisov. Zvieratá sú podrezané zaživa bez omráčenia. Tieto rituály využívajú ako židia tak i moslimovia, aby tak bolo pre nich mäso čisté.) a do platnosti vstúpil 1. mája 1933 (RGBl (Listina ríšskych zákonov – Reichsgesetzblatt, v skratke RGBI. Bol úradný oznamovací plátok platných zákonov Nemeckej ríše, vydávaný od 1871 – 1945. Vnútorné politické záležitosti, nariadenia a zákony spadali pod „RGBl I“ a zahranično-politické nariadenia pod „RGBl II“.). I, str. 203):

„Zákon o porážaní zvierat z 21. apríla 1933

§ 1

(1) Teplokrvné zvieratá sú pri porážke od začiatku pustenia krvi omráčené.

(2) [...]

(3) Pri nútenej porážke (§ 1 ods. 3 zákona o porážaní dobytka a obhliadke mäsa z 3. júna 1900, Reichsgesetzbl. str. 547), pri ktorej sa omráčenie zvieraťa podľa stavu nenechá previesť, nemá predpis ods. 1 použitie.

§ 3

(1) Kto sa úkladne alebo nedbalo podľa predpisu § 1 ods. 1 alebo na základe tohto zákona prijatého rozhodnutia dopustí porušenia, potrestá sa väzením na šesť mesiacov alebo peňažnou pokutou.“

24. novembra 1933 Nemecko schválilo prvý zákon na ochranu zvierat, trestajúci priamo týranie zvierat. Zákon priamo zakazoval spôsobovať bolesť zvieratám (§ 1 ods. 1, RGBl str. 987) či nasadzovať ich na práce, ktoré prekonávajú ich fyzické možnosti (§ 2 ods. 2). Zákon je taký rozsiahly a dobre pokrytý, že ho dnes Nemecko stále aplikuje a mnohé krajiny ho prebrali. Ešte predtým Hermann Göring schválil výnos (august 1933), ktorý zakazoval vivisekciu (Označuje sa tým operatívny zákrok na živých zvieratách alebo ľuďoch.) na zvieratách. Adolf Hitler spával na obyčajnej posteli a odmietal luxus príznačný pre západných demokratických vodcov. Keď mu bol ponúkaný druhý matrac pre pohodlnejší spánok, odmietol ho s odôvodnením, že ani vojaci bojujúci na fronte nemajú dva matrace. Za celú svoju funkciu nezobral jediný plat a žil výlučne z práv a predaja svojej knihy. Toľko v stručnosti k jeho osobe. Toho negatívneho a často lživého bolo povedaného dosť. Toto je však iná strana Adolfa Hitlera, ktorú médiá ani dejiny neprezentujú, aby uchovali obraz, ktorý skoro 90 rokov budujú o jeho osobe.“


Celé je to doplněné o dobovou karikaturu.

karikatura.webp​
Ale vo všeobecnosti cítiť z tých citátov, že títo ľudia pohrdajú životom ľudí s iným svetonázorom. A viac si cenia život zvierat, než život ľudí s iným svetonázorom, než majú oni.

A presne toto vnímam aj v dnešnej dobe u progresívcov. Jak politici, tak aj ich voliči prejavujú vysokú mieru (nielen názorovej, ale najmä) osobnej neznášanlivosti, ktorá prerastá až k pohrdaniu životom ľudí s opačným svetonázorom a neraz im želajú smrť.
Toto som si v našom tábore nevšimol. Tiež nemáme liberálov a progresívcov moc radi, ale nevidím tendenciu, že by to prerastalo až do osobnej nenávisti a želania smrti.
Vidno to aj v tom, že pokusy o atentát a jeho schvaľovanie nachádzajú živnú pôdu hlavne u progresívnych voličov. Podobne ako v Amerike páchajú atentáty prevažne transgenderi.
Přesně tak. V těchto ideologiích není prostor pro kompromis či diskuzi napříč světonázory. A ilustrují to opět výroky z deníků Goebbelse, které již jsem citoval v jiném vlákně. „Jeden musí prosadit svou vůli a druhý musí podlehnout.“ „Hlavní věc je, abychom zůstali silní a neuzavírali kompromisy. Pak podle přírodního zákona zvítězíme.“

Krásně je to vidět i na v tom posledním rozhovoru s českým neonacistou bojujícím za Ukrajinu, který Kamas publikoval. V čase videa 47:19 začíná dokonce pasáž, kde je schvalována i „busifikace“. Na jiný názor nemáš právo. Prostě budeš bojovat za tento režim klidně i z donucení.

Pročítal jsem si i diskuzi pod videem, kde se prolínají komentáře od neonacistů, nezávislých pozorovatelů všech stran a poblouzněnců, kteří stále Kamase neprokoukli. A zaujalo mě toto:​

Komentář:

„Bože chraň nás od takovýchto i....di... otů s zakrytým ksichtem !!! Tak si pojďme osvěžit americký majdan 2014,Oděsa 2014,Alej andělů a na závěr si vygooglime batalion Tornádo !!! A toto je obyčejný vrah lidí !!! A nemažte mě,máme přece démokracii !!!“​

Odpověď na komentář:

„Jaký vrah lidí? Zabíjet (neo)bolševiky není to samé, jako zabíjet lidi. V tom je obrovský rozdíl.“

V té odpovědi je odhalený celý skutečný význam nacionálního socialismu a jeho moderních variant, jímž je dehumanizace bolševiků a boj proti nim pod rouškou nesmyslů o židobolševismu. Nacionální socialismus by ale nikdy nemohl oslovit masy, kdyby neposkytoval určitou na první pohled lákavou formu vyřešení liberálního bordelu. Ve skutečnosti je ale jen jeho posledním stádiem, kde jeden nelidský systém nahrazuje jiným. Proto je zde i mnoho charakterové podobnosti mezi progresivci a neonacisty ve vztahu k názorovým oponentům. Třeba však podotknout, že to neplatí úplně pro všechny. Najdou se i světlé výjimky a je to hlavně o samotných lidech.

Mimochodem vznik podobných individuí, jako je ten z rozhovoru, je krásně popsaný v dokumentech na YT kanále Крас Мазов.


Zdroj: https://youtu.be/PgQVOWs2wYk



Zdroj: https://youtu.be/qxnxbbg5k0Q

​

Už mám takmer celú preloženú tú knihu z roku 1923 "Svetový fašizmus" (čo odporúčal aj Pjakin) a je fakt, že Musolini bol spočiatku propagátor socializmu. Ale z môjho pohľadu šlo o typického trockistu, ktorý sa pretlačí hocikde a pod hocijakou ideológiou, aby sa dostal k pákam moci.
To mě připomnělo to, co tvrdí Oleg Platonov ve své knize „Почему погибнет Америка“ na straně 233 (Deepl překlad z ruštiny):

„Na sjezdu jsem se setkal s vnučkou B. Mussoliniho Alexandrou, bývalou fotomodelkou. Vyprávěla mi, že její dědeček na sklonku života velmi litoval toho, že spolupracoval s Hitlerem, a zejména toho, že šel s Němci do Ruska. Byla to „osudová chyba“. „Německý nacismus a italský fašismus – to jsou odlišné systémy.“ Chytřeji se zachoval španělský vůdce Franco, který si od Hitlera držel odstup a neúčastnil se jeho vojenských dobrodružství. Alexandra Mussoliniová nás pozvala na své sídlo 300 km od Říma, kde příbuzní Duceho zřídili jeho muzeum (Bohužel jsme tuto nabídku nemohli využít kvůli nedostatku času). Po druhé světové válce vyšly dva kompletní soubory Mussoliniho spisů a mnoho samostatných knih. Volně se prodávají v obchodech. Autorita Duceho je mezi značnou částí Italů stále vysoká. V kancelářích a bytech se vyskytují jeho portréty.“

Mussolini se touto „osudovou chybou“ o veškerou moc připravil.

Knihu „Světový fašismus“ z roku 1923 jsem zatím nečetl, ale již nějakou dobu to mám v plánu. Rád si tak počkám na překlad.
​
A skutečně byl?
Toto tvrdí DeepSeek:

Ano, Hitler byl od poloviny 30. let praktikujícím vegetariánem, ačkoli ne zcela důsledným. Ověřit to lze prostřednictvím:
​
  • Primárních pramenů: Deníky T. Junge, A. Speera, lékařské záznamy Dr. Morella (dostupné v archivech).​
  • Sekundární literatury: Studie renomovaných historiků (např. Ian Kershaw v Hitler: Hubris potvrzuje dietu jako součást Hitlerova hypochondrického chování).​
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom