J.V.Stalin

[Vargis]

Stalin proti rusofóbom

Všeobecne sa predpokladá, že vnútrostranícky boj v ZSSR sa zredukoval na konfrontáciu dvoch Stalinových „opozícií“, ľavice a pravice, ale „ľavica“ aj „pravica“ boli jednotné v pohŕdaní ľudovou väčšinou, keďže boli rusofóbnou silou. Zoskupenie spojené so stalinskou líniou stálo na pozíciách rusofilstva. Preto je vhodné hovoriť nie o troch hlavných zoskupeniach - ľavicovom, pravicovom a stalinistickom - ale o dvoch: opozično/rusofóbnom a stalinisticko/rusofilskom. Okrem Trockého, Bucharina atď. rusofilské pozície zastávali ľudový komisár školstva Lunačarskij a „hlavný historik“ ZSSR Pokrovskij, ktorí sa stavali proti marxizmom odmietanej koncepcii „vlastenectva“. Stalinovým úsilím sa do polovice 30. rokov 20. storočia obmedzila rusofóbia vo vzdelávacom systéme, rehabilitovala sa vlastenecká idea a hrdinovia ruských dejín. Neskôr Stalin upozorňoval na intelektuálom vlastné „zbožňovanie cudzej kultúry“ podradnej ruskej kultúre, ktoré sa podľa neho zakorenilo od čias Petra Veľkého.
Celý článok v prílohe:

 

[Vargis]

Míľniky Stalinovej politiky. Suverenita

Marxizmus s kategóriou "suverenity" neoperoval a odkazoval ju na vlastnosti buržoázneho štátu.
Nahradil ju právom národov na sebaurčenie. Práve v tejto formulácii - "O práve národov na
sebaurčenie" - vznikol v roku 1914 slávny Leninov článok.
Stalin už stál pred úlohou obhájiť štátnu suverenitu ZSSR tvárou v tvár hrozbám z vonkajšieho
kapitalistického prostredia. Podľa Stalina bude suverénny len štát, ktorý sa zbaví závislosti od
svetového kapitalistického systému.
Stalinovo chápanie suverenity presvedčivo odhaľujú niektoré jeho výroky. Politická správa
ústredného výboru na XIV. zjazde Všezväzovej komunistickej strany (b) 18. decembra 1925: "...
Musíme budovať našu ekonomiku tak, aby sa naša krajina nestala príveskom svetového
kapitalistického systému, aby nebola začlenená do všeobecného systému kapitalistického
rozvoja ako jeho pomocný podnik, aby sa naša ekonomika nerozvíjala ako pomocný podnik
svetového kapitalizmu, ale ako samostatná hospodárska jednotka, opierajúca sa predovšetkým
o domáci trh, opierajúca sa o spojenie nášho priemyslu s roľníckym hospodárstvom našej
krajiny.
Celý článok v prílohe:

 

[Boleslav]

Míľniky Stalinovej politiky. Suverenita

Marxizmus s kategóriou "suverenity" neoperoval a odkazoval ju na vlastnosti buržoázneho štátu.
Nahradil ju právom národov na sebaurčenie. Práve v tejto formulácii - "O práve národov na
sebaurčenie" - vznikol v roku 1914 slávny Leninov článok.
Stalin už stál pred úlohou obhájiť štátnu suverenitu ZSSR tvárou v tvár hrozbám z vonkajšieho
kapitalistického prostredia. Podľa Stalina bude suverénny len štát, ktorý sa zbaví závislosti od
svetového kapitalistického systému.
Stalinovo chápanie suverenity presvedčivo odhaľujú niektoré jeho výroky. Politická správa
ústredného výboru na XIV. zjazde Všezväzovej komunistickej strany (b) 18. decembra 1925: "...
Musíme budovať našu ekonomiku tak, aby sa naša krajina nestala príveskom svetového
kapitalistického systému, aby nebola začlenená do všeobecného systému kapitalistického
rozvoja ako jeho pomocný podnik, aby sa naša ekonomika nerozvíjala ako pomocný podnik
svetového kapitalizmu, ale ako samostatná hospodárska jednotka, opierajúca sa predovšetkým
o domáci trh, opierajúca sa o spojenie nášho priemyslu s roľníckym hospodárstvom našej
krajiny.
Celý článok v prílohe:

Mluvíme-li o suverenitě, je třeba vždy říci, o suverenitu koho nebo čeho se jedná, jinak dojde k nedorozumění. Ve feudalismu byl suverénem panovník. V buržoazním státě špičky buržoazie. Nám by mělo jít o suverenitu lidu, národa (ne však rádoby národa, za který se buržoazie schovává, aby mohla prosadit svoji věc i v řadách lidu proti zájmu lidu).

 

[Vargis]

Zákaz „Ekonomických problémov socializmu v ZSSR“: s dlhodobým
cieľom...
V polovici mája 1955 lakonický obežník Ústredného výboru KSSZ nariadil zastaviť na
univerzitách, vo vedeckých kruhoch, na ministerstvách a v straníckych organizáciách štúdium
Stalinovej poslednej analytickej práce „Ekonomické problémy socializmu v ZSSR“, ktorá vyšla v
poslednej dekáde septembra 1952. Mnohé médiá na Západe v tom čase konštatovali, že na
rozdiel od nádejí „študentov a spolupracovníkov“ sa Stalin napriek starobe dal veci do pohybu a
doslova demonštroval svoj obrovský potenciál a analytickosť a naďalej stál na čele krajiny.
Ale čo je najdôležitejšie - skúsený politik, schopný nazrieť ďaleko do budúcnosti teoretik a
praktik, podľa rovnakých odhadov priamo jasne povedal: v tom čase aktuálny systém riadenia
ekonomiky potrebuje reformu, čo bolo pre stranícko-štátnu nomenklatúru veľmi nebezpečné...
Predmetné dielo je v podstate súborom Stalinových podrobných odpovedí na početné otázky,
ktoré mu adresovali účastníci celozväzovej ekonomickej diskusie v rokoch 1951 - 1952 o
otázkach vnútornej a zahraničnej hospodárskej politiky krajiny a o tvorbe učebnice politickej
ekonómie, ktorá vyšla z tlače koncom roka 1953. Toto Stalinovo dielo bolo preložené do
národných jazykov vo viac ako 15 krajinách a napríklad v ČĽR bolo dvakrát preložené s
komentármi Mao Ce-tunga a Čou En-laja a v Albánsku trikrát s komentármi a poznámkami
Envera Hodžu (s doplnkami v každom vydaní komentárov a poznámok).
Ale v ZSSR, vo väčšine socialistických krajín, sa na toto dôležité dielo od roku 1955-1956
zabudlo, čo je celkom prirodzené vzhľadom na zvolený postup komplexnej demontáže
Stalinovho dedičstva, a to aj v oblasti vnútornej a zahraničnej hospodárskej politiky. Paralelne sa
v ZSSR už v polovici roku 1953 začala kampaň falšovania tohto diela, na ktorom sa podieľali
napríklad Malenkov a Mikojan (ktorí spolu s Chruščovom a ich spolupracovníkmi v rokoch 1952 -
1953 vychvaľovali toto dielo ako jedinečný prínos k teórii a praxi vedeckého komunizmu)....
Celý článok v prílohe:

 

[Vargis]

Stalin - rozhovor po vojne
Každý prejav hlavy štátu je udalosťou, informáciou a signálom dovnútra i navonok krajiny. Tak je
to dnes a tak to bolo aj v minulosti.
Jeden z najjasnejších príkladov takejto udalosti - Stalinov rozhovor 9. apríla 1947 Harold Stassen
- bývalý guvernér amerického štátu Minnesota. V roku 1943 sa dobrovoľne prihlásil do vojny a v
júni 1945 bol členom americkej delegácie na konferencii v San Franciscu, na ktorej vznikla
Organizácia Spojených národov.
Tam sa Harold Stassen stretol s Molotovom, ktorý ho pozval do ZSSR. Stassen si zasa zabezpečil
Molotovov prísľub, že zorganizuje stretnutie so Stalinom. A tak sa to všetko podarilo. Rozhovor
bol uverejnený v novinách Pravda 8. mája 1947.
Celý článok v prílohe:

 

[Zoja]

Arťom Sergejev, syn padlého revolucionáře Arťoma, byl vychováván v Stalinově rodině. On vzpomínal:

Josif Vissarionovič Stalin četl mnoho knih, ale ještě více jich prohlížel s tužkou v ruce. Knihy byly všude, dokonce ležely hromadou u vchodu do jeho pracovny. Za noc prohlédl až 500 stran textu. Často byl nespokojený s přečteným, pokud to neodpovídalo jeho vnitřnímu stavu. Na okrajích psal: "Lež!", "Úplný nesmysl!". Důležitá místa podtrhával, v oblíbených dělal záložky. Je překvapivé, že si pamatoval mnoho z toho, co mu přišlo pod oči.

Většinu knihovny tvořily práce o vojenské vědě a vzpomínky velitelů: Clausewitz, Napoleon, Suvorov, Dragomirov. Zvláštní místo měly knihy o Puškinovi, Tolstém, Annenkovovi, Suchovo-Kobylinovi a dalších významných osobnostech. Byly tam i paměti Denikina, Krasnova a Fjodora Šaljapina — vůdce pečlivě sledoval ruskou myšlenku v zahraničí. Stalin rád citoval Saltykova-Ščedrina, Gogola, Čechova, uváděl citáty z knihy "Gargantua a Pantagruel" francouzského spisovatele Rabela ze 16. století, vysoko cenil tvorbu Mayne Reida, Julese Verna a Fenimora Coopera.

Vůdce netoleroval stylistické, pravopisné ani interpunkční chyby. Pokud se v knihách vyskytly, s nelibostí je přímo v textu opravoval. Někdy donutil své okolí a vojenské velitele skládat "testy" z gramotnosti. Mohl přisunout komukoliv papír a přikázat psát diktát, pak sám opravoval čárky a ukazoval na chyby: "Ne všechno máte dobře s podměty, soudruhu Jakovlevi!" Vysvětlování negramotnosti proletářským původem považoval za nekulturní a lidi, kteří psali s chybami, za nedbalé, nepřipravené a negramotné. Myslel si, že negramotný člověk myslí stejně — útržkovitě a chaoticky.

Zuřil, když velitelé byli lhostejní ke svým vojákům. Jednou, když slyšel, že na frontu dodali nekvalitní výstroj a jsou problémy s dodávkami potravin, vůdce vykřikl:
"Stydíte se! Šlechtici Suvorov a Kutuzov se o své vojáky starali víc než vy — rudí velitelé, komunisté!"

"Císař z oceli"

Zdroj: https://t.me/yurasumy/25006

 

[Boleslav]

Arťom Sergejev, syn padlého revolucionáře Arťoma, byl vychováván v Stalinově rodině. On vzpomínal:

Josif Vissarionovič Stalin četl mnoho knih, ale ještě více jich prohlížel s tužkou v ruce. Knihy byly všude, dokonce ležely hromadou u vchodu do jeho pracovny. Za noc prohlédl až 500 stran textu. Často byl nespokojený s přečteným, pokud to neodpovídalo jeho vnitřnímu stavu. Na okrajích psal: "Lež!", "Úplný nesmysl!". Důležitá místa podtrhával, v oblíbených dělal záložky. Je překvapivé, že si pamatoval mnoho z toho, co mu přišlo pod oči.

Většinu knihovny tvořily práce o vojenské vědě a vzpomínky velitelů: Clausewitz, Napoleon, Suvorov, Dragomirov. Zvláštní místo měly knihy o Puškinovi, Tolstém, Annenkovovi, Suchovo-Kobylinovi a dalších významných osobnostech. Byly tam i paměti Denikina, Krasnova a Fjodora Šaljapina — vůdce pečlivě sledoval ruskou myšlenku v zahraničí. Stalin rád citoval Saltykova-Ščedrina, Gogola, Čechova, uváděl citáty z knihy "Gargantua a Pantagruel" francouzského spisovatele Rabela ze 16. století, vysoko cenil tvorbu Mayne Reida, Julese Verna a Fenimora Coopera.

Vůdce netoleroval stylistické, pravopisné ani interpunkční chyby. Pokud se v knihách vyskytly, s nelibostí je přímo v textu opravoval. Někdy donutil své okolí a vojenské velitele skládat "testy" z gramotnosti. Mohl přisunout komukoliv papír a přikázat psát diktát, pak sám opravoval čárky a ukazoval na chyby: "Ne všechno máte dobře s podměty, soudruhu Jakovlevi!" Vysvětlování negramotnosti proletářským původem považoval za nekulturní a lidi, kteří psali s chybami, za nedbalé, nepřipravené a negramotné. Myslel si, že negramotný člověk myslí stejně — útržkovitě a chaoticky.

Zuřil, když velitelé byli lhostejní ke svým vojákům. Jednou, když slyšel, že na frontu dodali nekvalitní výstroj a jsou problémy s dodávkami potravin, vůdce vykřikl:
"Stydíte se! Šlechtici Suvorov a Kutuzov se o své vojáky starali víc než vy — rudí velitelé, komunisté!"

"Císař z oceli"

Zdroj: https://t.me/yurasumy/25006

Na toto téma napsal Geoffrey Roberts knihu Stalinova knihovna (Stalin's Library), s podtitulkem Diktátor a jeho knihy (A Dictator and His Books). Autor používá v souladu s obecně převládajícími názory označování JVS za diktátora, krvavého tyrana apod., nicméně on se především zaobírá tím, co Stalin četl, jaké si k tomu dělal poznámky. Vyvrací pomluvy, že byl Stalin nevalného intelektu, prokazuje pravý opak: Možná krvavý diktátor, ale v žádném případě primitivní hlupák. Kdyby tak autor věděl, že i ta nálepka "krvavý diktátor" je pouhou pomluvou... Žel dílo je dostupné pouze v angličtině.

 

[Vargis]

Polovica 50. rokov: začiatok demontáže Stalinovho dedičstva
Prehodnotenie väčšiny strategických smerov ideologickej, vnútornej a zahraničnej hospodárskej politiky povojnového „stalinského“ obdobia začalo prakticky ihneď po smrti vodcu všetkých národov. Tak už 21. marca 1953 Rada ministrov rozhodla zastaviť takmer všetky priemyselné, infraštruktúrne a poľnohospodárske projekty realizované v ZSSR v rokoch 1947–1949. Súčasne prebiehala územno-správna reorganizácia RSFSR s cieľom zmenšiť územie tejto štátotvornej zväzovej republiky a rozdrobiť viacero veľkých „ruských“ oblastí. Zároveň sa aktívnejšie pripravovala pôda pre nadchádzajúce oficiálne „odsúdenie kultu osobnosti Stalina“.

 

[vousy13]

Jen pro upřesnění... Pseudonym KOBA vznikl z knihy "Otcovrah" gruzínského spisovatele Alexandra Kazbegiho, kde lidový hrdina Koba pomáhal chudým a bojoval proti bohatým. Byla to oblíbená povídka Sosa v dětství.

 

[Zoja]

Stalin a Velký teror​

K Stalinově Dni ústavy.

Dnes bych rád znovu dal slovo blogerovi, který píše pod přezdívkou „Memuarista. Kanál o Stalinovi“. Znám jeho příjmení, jméno, patronymium a jakou práci zastával, než začal studovat Stalinova díla a odhalovat četné výmysly o vůdci sovětského lidu, architektovi socialismu a vítězství ve válce s kolektivní Evropou. Jeho jméno ale neprozradím, protože dává přednost tomu, aby byl nazýván memoáristou.

Takže, nová práce tohoto autora o Stalinovi. Přečtěte si ji pozorně, vážení čtenáři, a mnoho vám bude jasné o takzvaném „velkém teroru“, na který rádi vzpomínají současní představitelé země Putin a Medveděv. Jen o něm a ještě o kaloskách v historii naší země zvané Sovětský svaz.

Stalin a Velký teror

Blog nejenom o alternativní verzi lidské historie

myslenkyocemkoli.blogspot.com

 

[Boleslav]

Stalin a Velký teror​

K Stalinově Dni ústavy.

Dnes bych rád znovu dal slovo blogerovi, který píše pod přezdívkou „Memuarista. Kanál o Stalinovi“. Znám jeho příjmení, jméno, patronymium a jakou práci zastával, než začal studovat Stalinova díla a odhalovat četné výmysly o vůdci sovětského lidu, architektovi socialismu a vítězství ve válce s kolektivní Evropou. Jeho jméno ale neprozradím, protože dává přednost tomu, aby byl nazýván memoáristou.

Takže, nová práce tohoto autora o Stalinovi. Přečtěte si ji pozorně, vážení čtenáři, a mnoho vám bude jasné o takzvaném „velkém teroru“, na který rádi vzpomínají současní představitelé země Putin a Medveděv. Jen o něm a ještě o kaloskách v historii naší země zvané Sovětský svaz.

Stalin a Velký teror

Blog nejenom o alternativní verzi lidské historie

myslenkyocemkoli.blogspot.com

Co se týká čistek v armádě, pro mne to není nic nového, ty Conquestovy žvásty, které jsou jen propagandou s poznámkami pod čarou, byly již dávno vyvráceny, nejpozději v r. 2007, možná i dříve. Ale ty lži si stejně žijí dál...
Co mne překvapilo, to je zpochybnění Stalinova autorství Spisů - svazky 14, 15 a 16. Co tedy Stalin napsal (nebo řekl) nebo nenapsal? Do češtiny i slovenštiny byly přeloženy svazky 1 - 13. Ty zbylé jsou dostupné pouze v originále. Spisy JVS v originále, všech 16 svazků, jsou v elektronické podobě dostupné zde.
Ale v těch svazcích 14-16 jsou například texty, které v Československu vyšly jako součást knihy Ekonomické otázky socialismu v SSSR, ještě za Stalinova života. Je tam text jeho závěrečného projevy na XIX. sjezdu VKS(b) (a KSSS, na tom sjezdu došlo k přejmenování), který je pravý, byl natočen na film (vizte níže, jedná se velice silný a hluboký projev, doporučuji přečíst nebo shlédnout). Stejně tak text o marxismu v jazykovědě, který vyšel česky samostatně. Takže co z toho je pravé a co ne?
Tady je ten projev z XIX. sjezdu:

 

[jardob]

Pridávam sem pár prefotených stránok z knihy "Povrch pětiletky" vydanej v roku 1931. Autorom je Adolf Hoffmeister (A.H.) Spisovateľ, ktorý veľa cestoval. (Tie listy v knihe rôznym známym osobnostiam zrejme nedorazili svojim adresátom. Autor to asi tak aj plánoval, že to budú otvorené listy)
Zaujímavý pohľad na to, ako vyzerali v ZSSR niektoré väzenské kolónie v roku 1931.

 

[Irena Aneri]

Pridávam sem pár prefotených stránok z knihy "Povrch pětiletky" vydanej v roku 1931. Autorom je Adolf Hoffmeister (A.H.) Spisovateľ, ktorý veľa cestoval. (Tie listy v knihe rôznym známym osobnostiam zrejme nedorazili svojim adresátom. Autor to asi tak aj plánoval, že to budú otvorené listy)
Zaujímavý pohľad na to, ako vyzerali v ZSSR niektoré väzenské kolónie v roku 1931.
View attachment 6225
View attachment 6226
View attachment 6227
View attachment 6228
View attachment 6229
View attachment 6230
View attachment 6231
View attachment 6232
View attachment 6233

Tu kolonii založil Dzeržinskij, který spolupracoval s Makarenkem, čekisti i po jeho smrti, fakticky umožnili Makarenkovi zřídit novou kolonii, když z té původní ho byrokraté vyštvali. Makarenko začal s dětmi pracovat v roce 1920, tuto kolonii založili v roce 1924 (Dzeržinskij zemřel v roce 1926). A v letech 1931-33 se stavěl Bělomořsko-baltský kanál, kde bylo mnoho z těchto zkušeností převýchovy využito.