Kdy je stát suverénní?
Tvrzení: „Hraniční hodnotou počtu obyvatelstva na zajištění suverenity státu je 10 miliónů obyvatel.“
Na čem je toto tvrzení založené? Kde a jak dokážeme určit, že 10 miliónů obyvatel je skutečně tou hodnotou, kdy je možné uvažovat o nějaké suverenitě státu.
Prvně bychom si měli říct, co je to ta suverenita státu. Říká se, že je to právo vykonávat neomezeně moc na území státu, které patří každému nezávislému státu(Wikipedie). Z hlediska DVTR je suverenita státu jeho schopností plně vykonávat řízení sebe sama(svých zdrojů,...) dle Plné funkce řízení(ať už řízením či samořízením).
Stát představuje určitý způsob, jakým se řídí a organizuje společnost/národ za účelem jeho přežití(ve smyslu rozvoje a ideálně plnohodnotného života).
Dá se říct, že suverenita státu je důsledkem suverenity dané společnosti. Základem společnosti je rodina. Vypůjčím si zde část textu z Ze série "O současné situaci" č.4 (120), 2015 (překlad z levanetu):
Protože globalizace je objektivní proces, a koncepce globalizace je plodem subjektivizmu, pak v podmínkách globalizace pro to, aby stát byl suverénní, musí institut rodiny vychovávat osobnosti, jejichž mravnost a etika zavazují k převzetí odpovědnosti za blaho Země a lidstva celkově na sebe ze své vlastní iniciativy.
Pokud je taková mravně-etická povinnost uvědomována, pak je nevyhnutelné i uvědomění si toho, že transformace odpovědnosti ze stavu blahých úmyslů do stavu úspěšných kroků vyžaduje určité vědomosti. Pokud takové vědomosti v kultuře společnosti nejsou, pak proto, aby se blahý záměr proměnil v blahý výsledek, je třeba je ve společnosti vypracovat, aby se staly majetkem pokud ne celé kultury, tak organicky rozvíjející se subkultury, stabilní v následnosti generací.
Pokud množství takových lidí ve společnosti překročí určitý podíl, dostatečný pro to, aby oni, poté co vejdou do orgánů státního řízení, v průběhu času změnili charakter státnosti, suverenita státu se stává nevyhnutelnou a bez jakýchkoliv výjimek.
Pokud množství takových lidí ve společnosti překročí určitý podíl, dostatečný pro to, aby oni, poté co vejdou do orgánů státního řízení, v průběhu času změnili charakter státnosti, suverenita státu se stává nevyhnutelnou a bez jakýchkoliv výjimek.
Ve skutečnosti žádné vymezení o počtu obyvatel, kdy je možné bojovat za suverenitu státu, neexistuje. Suverenita státu je tam, kde jedinci na sebe přijímají zodpovědnost za blaho Země, lidstva, svého národa a své země, kde žijí. Pokud v dané společnosti podíl těchto lidí dosáhne určité hodnoty, pak bude možné začít získávat zpět suverenitu(čím větší podíl, tím rychleji se změny vykonají).
Vzít na sebe zodpovědnost každým člověkem žijící v daném státě je rozhodujícím faktorem, podle mě. Ano, záleží i na dalších faktorech a objektivních zákonitostech, kterým se podřizuje život na planetě Zemi.
Tak kupříkladu, jak může být Lichtenštejnsko suverénní zemí, když systém dopravy zajišťují rakouské společnosti a vůbec celý „stát“ potřebuje ke svému fungování sousední Švýcarsko a Rakousko? Jaké jsou asi zemědělské možnosti takového prťavého „státu“, kdy většina jeho území je hornatá(asi 1% obyvatelstva pracuje v průmyslu)? Jak se uživí sám?
Má Česko a Slovensko možnost dosáhnout své suverenity i navzdory nižším počtům obyvatel než u jiných států? Určitě má. Ale k tomu je potřeba, aby lidé začali brát zodpovědnost do svých rukou. Nenechme se ukolébat tvrzením, že suverenita se dá získat jen tehdy, když splňujeme nějakou konkrétní hodnotu počtu obyvatel. Suverenita se získá tehdy, když lidé vezmou zodpovědnost za své životy do svých rukou a uvědoměle, zodpovědně začnou konat.
Určitě můžeme diskutovat, nakolik může být Česko suverénní oproti velkým zemím jako je Rusko, Čína, SSA a další, které mají daleko větší možnosti a zdroje, ale přesto se domnívám, že to podstatné leží na lidech.
* * *
Tuto úvahu píšu proto, že nedávno zde proběhla diskuze na toto téma v souvislosti se Slovenskem, kde se často zmiňovalo ono tvrzení, které jsem zmínil na začátku tématu. A také tam padl návrh, abychom si vzali některá tvrzení(v tomto případě Pjakinovo) a podívali se na ně podrobněji. Tato úvaha jistě není dokonalá a určitě uvítá další doplňující myšlenky, postřehy či opravy.
