O Láske

Ferry

Člen
Som čítal tak znova sidorove bájky a tam bol zaujímavý odsek.

Žrec sa rozprával so ženami. Jedná z nich pokukovala po kamarátovi žreca. On si to všimol a tak chce zistiť čo to je tá žena za kvietok.
A hovorí jej
Žrec : "A čo by si spravila keby tvoj milovaný si našiel ešte jednu ženu? "
Dievčina: "Ihneď by som ho opustila."
Žrec : "Tak ho ľúbiš ho či nie?"
Dievčina: "Ľúbim ho ale keď bude mať oči len pre mňa."
Žrec : "To skôr znie, že ty ho neľúbiš, ty ho chceš vlastniť len pre seba."
Dievčina sa urazila.
Žrec :
"Skutočná láska nedáva podmienky, nepozerá na peniaze. Skutočná láska je o tom dávať a nie o tom VLASTNIŤ. Ty chceš vlastniť môjho kamaráta ako vlastní mačka svoju myš."
Na to dievčina sa pokúsila vyhovoriť: "Tak po čase by som mu odpustila, by som pristala na to, aby sme žili v polygamnej rodine, jeden muž 2 ženy. By sme si muža podelili...."
Žrec : "A vieš mi povedať ako sa dá človek rozdeliť na 2 polovičky? Azda si ho rozrežete na polku?"
Dievčina ostala ticho, pochopila, že jej chápanie slova "Láska" má na kilometre od istiny.

Iný príbeh. Rozpráva sa dcéra matke: "Oj aký krásny mládenec, pilot, má veľa peňazí, byt, cestuje tu a tam ja už ho ľúbim, chcela by som byť jeho ženou."

Prvý odsek chce vyjadriť myšlienku - Láska neznamená VLASTNIŤ niekoho. Preto aj veľa chalpov sa dá na pijatiku v manželstve, žena ich kontroluje na každom kroku až ho ubíja. Samozrejme, že na chlapa povie žena "začal chlastať". Ale nikto nehľadá príčinu v žene prečo muž začal chľastať. Láska znamená dávať. Dokedy dávať? Dokedy druhá strana príma. Keď druhá strana nepríma našu lásku, tak treba pochopiť, že lásku môžeme dávať aj iným ľuďom, nie len jedinnému vyvolenému.

Druhý odsek pekne odzrkadľuje pohľad niektorých žien na muža. Pohľad povrchný, čisto materialistický. A ešte ten pohľad láskou chcú nazvať.

Dosť rozmýšľam v poslednom čase o tej vete - Milovať neznamená vlastniť, vlastniť ako mačka vlastní svoju korisť myš. Takýto vlastnícky prístup nie je láska ale je to zvieraci inštinkt - mať, vlastniť, ovládať. Rozmýšľam kedy v živote som sa aj ja tak egoisticky zachoval, kedy som chcel vlastniť dievčinu čo sa mi páčila .... aká veľká chyba to bola.... dobre vtedy spravil Stvoriteľ, že mi nedal možnosť ....

Poznám pár kamarátov, čo úplne prerušili kontakty s kamarátkami, keď tie sa vidali, alebo keď už majú deti. Čo tí kamaráti chceli? Chceli vlastniť danú ženu, oni ju neľúbili, oni len chceli povedať "Teraz Si MOJA".

Aj opačný prípad poznám, kedy kamarátka nechala dlhotrvajúci vzťah, lebo jej priateľ zahol, pretiahol tam nejakú kofu. A výsledok som vtedy nechápal. Za svoj egoizmus schytala od Stvoriteľa doživotne Crohnovu chorobu. Nedokázala odpustiť prehrešok 20 ročnému nedospelému priateľovi. Ako prvé, vtedy skôr chcela vlasniť toho mládenca, len ona, nikomu inému ho dať nechcela. A po druhé nedokázala odpustiť - odpustenie je posun vpred v evolúcii, je to pochopenie procesu, sveta.

Tiež ešte myšlienka - láska nie je horúca, plná emócií. To prvotné opojenie hormónami to je chemický proces, ktorý má ďaleko od lásky. Skutočná láska je chladná, s triezvou hlavou dávajúca. Nastáva keď hormonálne opojenie pominie. Veľa ľudí si dneska mýli lásku so zamilovanosťou, pričom sú to oba úplne iné veci. Hormonálne opojenie väčšinou pominie tak po 3 rokoch a práve vtedy príde prvá kríza, lebo sa ukáže, že dotyční jedinci čo skončili v manželtve ani nevedia čo to je láska. Odpovedajú - je to zamilovanosť, je to sex .... mimo a mimo.

A čo je to láska v skutočnosti? Je to súzvuk informačných polí. Každému človeku niečo chýba, každý človek je na istej úrovni evolúcie. Každý človek už má prežitých niekoľko tisíc inkarnácií, kde sa učil ľúbiť. Aj sa hovorí, že ľudí čo sme ľúbili, ktorým sme ublížili, ktorým sme nedokázali odpustiť, stretneme znova v ďalšom živote aby sme sa naučili tú kapitolu, čo sme odmietli. Preto človek z potenciálnych 1000 partenrov si vyberie jedného - vyberie si práve toho, čo mu dokáže dať úlomok do svojej mozajky. Keď sa stretnú dvaja ľudia, tak ihneď začínajú biopolia interagovať. V chvíli podania ruky, obaja človekovia už vedia, či v informačnom poli druhej strany sa nachádza informácia, ktorá ich posunie dopredu v evolúcii. Ak sa tam tá informácia nachádza, tak vznikne niečo ako informačná gravitácia. Človek nevie prečo, ale niečo ho ťahá k inému človeku. Ťahajú ho práve informácie, ktoré má človek vo svojom biopoli, tie ktoré mu môžu pomôcť. Pomôcť pochopiť aktuálnu situáciu, pomôcť pochopiť okolitý svet, pomôcť pochopiť proces.

Preto mladým bojazlivým dievčinám sa páčia grázli. Grázli vedia ako čeliť strachu. Ale 15 ročné dievča sa bojí skoro všetkého. Podobne sa aj zobrali jedni známi. Žena zo slušnej rodiny, právo vyštudované. A jej manžel montér - bývalý obecný grázel. Žena mala presne nalinkované ako žiť, najlepšia škola, najlepšie vzdelanie. Toto budeš robiť tam pojdeš, hento budeš robiť. Sloboda žiadna. Grázel zase opačne. On vie dobre čo je to sloboda, ale mu chýba schopnosť koncentrácie, zamerania sa na cieľ ... a tak sa vo vzťahu budú učiť jeden od druhého. Kým sa budú ochotní učiť, kým budú ochotní dávať, ľúbiť, tak budú spolu. Keď už jeden z nich zlenivie a odmietne učenie, odmietne evolúciu, tak nastane úbytok energie a rozchod.

V minulosti sa niektoré choroby liečili tak, že k chorej nohe sa privila zdravá noha iného človeka. Biopole zdravej nohy sa okopírovalo do nohz zdravej. Niečo podobné nastáva aj pri láske. Súzvuk. Ten súzvuk dáva obom obrovské množstvo energie. Dostávajú energiu od Stvoriteľa, lebo sa ľúbia, lebo dávajú jeden druhému, a Stvoriteľ bude energiou podporovať každý krok smerujúci k evolúcii.
 
kamarátka nechala dlhotrvajúci vzťah, lebo jej priateľ zahol, pretiahol tam nejakú kofu
“Kde sa dvaja skutočne ľúbia, tretí nemá miesto.”
No, niekedy sa jeden z partnerov môže ocitnúť v nesprávny čas na nesprávnom mieste…
Stalo sa. Otázkou je, aké ponaučenie a či vôbec si z toho zobral “záletník”. A celé toto, možno len malo preveriť silu vzťahu a charakter podvedenej. Zvíťazí urazené ego, alebo je tam skutočná ľúbosť?
Ale je to len jeden uhol pohľadu, pretože konkrétny vzťah tých dvoch nepoznám.
Každopádne vzťah dvoch ľudí má byť o evolučnom vývoji oboch. “Ve dvou se to lepe táhne”,
”Každý chvíľku ťahá pílku”…
Vzťahový problém nastáva, ak jeden z partnerov ustrnie vo vývoji, či nebodaj degraduje. Pretože ten druhý má len dve možnosti: ustrnúť vo vývoji tiež, alebo naďalej napredovať a vzďaľovať sa od partnera, čo zákonite skôr či neskôr vedie k rozchodu, o to viac, ak ten ustrnuvší kladie prekážky vývoju toho napredujúceho.
A keďže pozemské telo je skrze dušu len avatárom ducha (vyššieho JA), tak asi vieme, kam to srdce, dušu tiahne.
Každý máme svoju cestu, svoju životnú misiu. Ideálne je, ak sa zamilujeme do tej pre nás pravej. No niekedy ešte nie sme na vzťah s tou pravou vyzretí, a tak vkĺzneme do iných vzťahov, ktorých úlohou je pomôcť nám vyzrieť.
Ľudia sa schádzajú, kráčajú spolu, tu kratšie, tu dlhšie…, i rozchàdzajú sa. Tak, či tak, jak vzťah, tak aj prípadný rozchod by mal byť predovšetkým láskyplný…, s úprimnou vďakou za každý okamih, ktorý nás posunul vpred, i ten navonok zlý, lebo niekedy práve on nám nastaví zrkadlo, či posunie k uvedomeniu, že pravý vzťah je o niečom inom…
 
@Ferry : v duchu protodialektiky existuje jedno zlaté pravidlo, že keď o niekom hovoríme, chystáme sa analyzovať jeho negatívne stránky, tak najprv spomenieme zopár jeho pozitívnych stránok. Je to vyvažovanie, a pomáha to celkovej harmónii.
Preto nie je dobré zhurta hovoriť o nedostatkoch žien a o mužoch ako obetiach. Takto vzniká nerovnováha. Pritom táto téma je citlivá a niekedy aj výbušná.
Ak chceš hovoriť o nedostatkoch žien, skús najprv spomenúť aj nejaké pozitíva. To isté platí, aj keď budeš hovoriť o nedostatkoch mužov, alebo otvárať iné háklivé témy.
Obetí tohto davo-"elitárneho" systému je veľa, a je ich veľa jak medzi mužmi, tak aj medzi ženami.
 
Já to vidím tak, že vztah uzavřený před Stvořitelem se nedá rozvést nebo podvést ani z jedné strany - je navždy.
Pokud dojde k podvádění, tak ten vztah nebyl posvěcen Stvořitelem (a takových je většina), ale byla to jen nějaká smlouva, tedy s mnohem nižší platností.

V Sexmixi měnily ženským tabletkou "sexuální pud" na "kariérní pud".
Já osobně jsem přesvědčen, že velká výhra sil stojící za nesprávným vývojem, který vyústil ve vznik GP a Biblické koncepce je to, že se jim podařilo ve vědomí lidí zaměnit "pud zachování rodu" na "sexuální pud". Tohle se stalo dřív, než vznikl GP.

Býk (nebo pejsek) když skočí na kravičku (fenku) je z toho vždy!!! telátko (šťěnátka). Taková fenka se když ještě není plodná (to je tak 1-2 dny) obskočit prostě nenechá. Pejsek o ni v nesprávný čas ani nemá zájem (pejsek to nepozná přesně, jeho čas zájmu je delší než plodnost fenky).

Homo sapiens to tak měl kdysi také. Teď už ne. Samičky se naučili se nabízet (kvůli přitáhnutí "správného" samečka) i v době své neplodnosti a samečkům je to naprosto jedno .... teď je zajímá jen "potěšení ze zasunování" a původního smyslu pohlavního spojení = plození další generace se obě pohlaví většinou děsí. Tomuto kulturnímu přístupu se říká civilizace, ale je to degradace genetického potenciálu.

Měli bychom přemýšlet o takovém kulturním obalu, který by pozvedl společnou tvůrčí sílu tandemu muž-žena při tvoření nového života. Takto Stvořené dítě (za předchozího souhlasu Stvořitele) dostane do vínku něco, co děti stvořené jako vedlejší produkt potěšení a sexuálních hrátek, mimo záměr Stvořitele, nikdy nedostanou.

Kdyby ano, tak toto vlákno by bylo bezpředmětné. Nicméně tomu tak je a nevím, jestli to lze napravit.
 
Lásku osobně nemám přímo spojenou s milostným vztahem muže a ženy. Četl jsem tento citát, který můj postoj vyjadřuje:
Sex bez lásky je to neodpornější.
Milování s láskou je to nejkrásnější.
(prakticky je to asi o míře, je to někde mezi - je tam nějaká láska, ale i další ne už tak krásné věci, na začátku láska převládne, ale bez práce nejsou koláče a tak vyprchá a začnou se projevovat naše morální nedokonalosti nebo nedokončenosti )

Moje zkušenost s láskou je taková, že mizí psychické napětí a jakýkoliv strach (to je co každý na ní, kdo ji zažije oceňuje). Láska ví co má dělat a nemusí hledat co je správné, ví to okamžitě a nemusí kalkulovat. Je tam i silná motivace stát se lepším.

Co se týká vztahu tak vyžaduje neustálé úsilí, neustálý pohyb vpřed život je pohyb a neustále poskytuje další výzvy a úkoly, láska pak vede i skrze různé překážky a testuje nás.

Mám rád tento příběh (asi vymyšlený, ale stát se mohl):
Milá koupila svému milému tabák, ale protože neměla peníze, prodala své krásné dlouhé vlasy. Milý koupil zase své milé hřeben, ale protože neměl peníze prodal dýmku. Takže oba byli ochotní se kvůli lásce (kvůli druhému) vzdát svých neřestí (závislostí: marnivosti - častého česání svých krásných vlasů a kouření). Pointa je, že láska osvobozuje, činí bytost morálně lepší a silnější.

To, že to v praxi nevydrží je proto, že jsme zotročení a tvořivost a práce pro druhé (lásku naplňuje činit druhým dobro) je potlačena. Místo - aby počáteční láska rozkvetla a oba milenci postoupili ještě více k lásce k Bohu, k celku a pak společně pomáhali, kde se dá a v tom duchu učili děti - místo toho jsou zavřeni staženi do sebe v pomýleném světonázoru, že je potřeba "žít" (ve smyslu uspokojovat vlastní potřeby - ale tím ztrácí smysl života).
 
Naposledy upravené:
Som čítal tak znova sidorove bájky a tam bol zaujímavý odsek.
Ten námět se mi líbí! ❤️

"Člověk má povahu dvousložkovou, jako epoxidové lepidlo. Anjuška 2023 :ROFLMAO: ".
Má nejen společenskou nádstavbu, ale také vrozenou živočišnou podstatu, jako každé zvíře, skoro ve smyslu rčení "Po všetkým je hov-o, enem po včelách med".
Tu bude mít stále, nic jí nezmění, ani čas prosezený pod vlivem jakékoliv technologie. To znamená, že člověk do jisté míry podléhá, musí a bude podléhat základním živočišných pudům, mezi něž patří i rozmnožovací pud. Míra jeho podlehnutí souvisí se zralostí jeho duše (typu psychiky podle dělení KOB).

I vzájemné vztahy mezi pohlavími určují nastavení duše každého z páru, je otázkou, jak častý je výskyt jednotlivých typů duše u žen a mužů a jak se vzájemně liší jeho statistické rozložení u obou, jestli vůbec a jaké skladby párů jsou nejčastější?

Avšak zdrojová náročnost dospívání Člověka rozumného je nesrovnatelná s vývojem ostatních živočichů, kteří jsou po narození ihned samostatní, nebo do zlomku času v porovnání s novorozencem člověka, který není schopný samostatného života desetiletí.
Proto samice člověka potřebuje získat jakousi míru jistoty, že se v této době, kdy ona z počátku není schopná zajistit ani sama sebe, o ní jí vyvolený samec postará. A je srozumitelné, že její "řiditelnost" objektu (samce) může být výrazně narušena právě vstupem dalšího řídícího subjektu (další samice, s jakým nastavením duše?) do procesu zachování života. :)

Článek zapomíná na nezastupitelnou roli samice jako matky zajišťující udržení rodu. Tomu se musí zdravá samice podřizovat, je to nadřazené jakýmkoliv dalším hodnotám a nelze za to samici odsuzovat. Právě v tom je nastavení mužů a žen rozdílné, které je však pouze v jejich společném tandemu nejlépe připravené čelit životním nástrahám.

Zdravá žena by měla ve svém žebříčku hodnot na prvním místě mít:
  1. rodinu a tím jakousi její udržitelnost pomocí spolupracujícího muže s jistou mírou předvídatelnosti jeho chování, a až na dalších místech žebříčku mít
  2. seberozvoj a potom až
  3. společnosti prospěšnou činnost,
Zdravý muž by to měl mít přesně obráceně, na prvním místě:
  1. společnosti prospěšnou činnost, pak
  2. seberozvoj, a až potom
  3. rodinu.
I to je důvod, proč se davo-"elitářská" společnost snaží muže a ženu nerozlišovat a mužské hodnoty zakrývat, aby co nejvíce oddálila své nahrazení společností lidskou. A tím poškozovat oba, osamocenou ženu bez úplné rodiny i muže "uvězněného v ženských hodnotách", kteří tím oba ztrácejí plnohodnotné naplnění svých životů, což na podvědomé úrovni tuší.
Homo sapiens to tak měl kdysi také. Teď už ne. Samičky se naučili se nabízet (kvůli přitáhnutí "správného" samečka) i v době své neplodnosti a samečkům je to naprosto jedno .... teď je zajímá jen "potěšení ze zasunování" a původního smyslu pohlavního spojení = plození další generace se obě pohlaví většinou děsí. Tomuto kulturnímu přístupu se říká civilizace, ale je to degradace genetického potenciálu.

"Démo( n )kratické dívky jsou skvělé nevěst( k )y, ale špatné matky"

Naše dívky podlehli společenskému tlaku vytvářenému nyní západní úpadkovou kulturou, která v mateřství předstírá ohrožení Země přemnožením a jako takového si ho v lepší případě nevšímá, v horším od něho odrazuje . Proto musíme navrátit roli mateřství v ÚPLNÉ RODINĚ důležitost nejméně stejnou, jaká byla za "minulého režimu", a pokud možno obrátit pozornost samic, potažmo i samců, na úspěšné mateřství. Řešení prezidenta Československa Gustáva Husáka budiž v této věci naším vzorem!

Úplná rodina nesmí doplácet ze svých daní na rozvrácenou, početím potomků musí být úplná rodina zvýhodněna státem před jakýmikoliv případy rozpadlých rodin, úplná rodina nesmí početím dětí klesat do chudoby, ale musí stoupat ve svém blahobytu. Nadbytek dětí určených k osvojení nevlastními rodiči musí být řešen odstraněním příčin jejich osiření a pomocí těm ohroženým rodičům v míře nejméně stejné jako je nyní pokrytecky věnována péče až důsledkům rozvratů.

Kult věčného mládí, ve skutečnosti nepřirozený a zhoubný, musí být nahrazen kultem rodičovství.

Neviditelná ruka trhu tohle samozřejmě nezajistí, v silách jednotlivců to není, ale zajistí to pouze stát a jeho plánovaný rozvoj v souladu se snahou zajistit rozmnožování příznivé potřeby obyvatelstva.

Svým způsobem na tom začala pracovat až teprve fialová vláda. Po zpochybňování jakýchkoliv životních jistot, jako je snižováníí důchodů, nebo posouvání odchodu do důchodu, další omezování žebračenek a almužen, či nejistota zaměstnání, o nejistotě jakýchkoliv dlouhodobých peněžních záměrů nemluvě, opět se ukazuje, že nejlepší zárukou klidnějšího důchodu je osobní výchova co největšího počtu zdravých potomků, s vnitřně nenapjatými vztahy, vděčnými a milujícími. Jak jinak by to mělo být?
 
Naposledy upravené:
"Člověk má povahu dvousložkovou, jako epoxidové lepidlo. Anjuška 2023 :ROFLMAO: ". Má nejen společenskou nádstavbu, ale také vrozenou živočišnou podstatu, jako každé zvíře, skoro ve smyslu rčení "Po všetkým je hov-o, enem po včelách med".
Tu bude mít stále, nic jí nezmění, ani čas prosezený pod vlivem jakékoliv technologie.
Tohle platí jenom pro současné technologie, které jsou technologiemi zotročení.

Podle mě je to takhle, přikláním se ke "Konfuciovi". Život člověka je jako řeka, která přirozeně teče k lásce a dobru, ale když do ní bouchneš veslem vystříkne, jsme tlačeni ven z přirozenosti (z Božího záměru) a proto máme stále větší a větší psychické problémy (např. krize středního věku, o tom dříve ani netušili - měli jiné starosti).

Pozor na pomluvy světového zákulisí, které nás vodí za nos ode zdi ke zdi, snaží se udělat lásku samospasitelnou (život bez lásky jedna zeď - život jenom pro lásku druhá zeď) - skryté "samo se to". Skutečná láska potřebuje i výzvy a úsilí je to vlastně růst vědomí.

Ve spravedlivější společnosti nebude hlavní problém se živočišnou podstatou, pro většinu populace. Problémy při dospívání budou, ale i informace jak se k tomu postavit a jak vést životní energii prospěšným směrem pro sebe a celou společnost.

Problém se správně nahlídne a uchopí: Jak předávat zkušenosti a potřebné informace dalším pokolením a nebude se tolik řešit pouze přetlak potlačeného života nebo psychická nevyzrálost.

Poznámka:
Teď řízení (GP) řeší opak, jak nepředat a skrýt informace před další generací, pak se nelze divit, že mají mladí problémy se životem.
 
Naposledy upravené:
Zaujímavá historka od Leva

Na počiatku Stvoriteľ stvoril človeka a anjelov. Anjeli mali ľuďom pomáhať, ale časom sa stalo, že niektorí anjeli upadli, už nepomáhali človekom. Padli na zem. Anjel zo svojej podstaty nikdy nemôže zomrieť. Tak aj naši padlí anjeli na zemi zomrieť nemôžu. Môžu síce padnúť ešte hlbšie ako sú, ale väčšinou keď anjel padne, tak pochopí čo spravil zle, ako prestal dávať lásku, ako prestal šíriť lásku a preto padol. Jediná vec, ktorá môže anjela dostať späť k Stvoriteľovi, "do neba", na pozíciu anjlea pomáhajúceho je Láska. Takže padlý anjel potrebuje Lásku aby mohol znova sa zodvihnúť. Vyhľadáva lásku.
A tu sa vás spýta vaša polovička - "A ty ma ľúbiš? Dáš mi lásku?" :)
 

Prečo časom mizne láska medzi partnermi​


Láska je harmónia duší a mizne, keď prestane existovať harmónia medzi podstatami (podstata – duša – komplex astrálnych a mentálnych tiel človeka). Harmónia zmizne, keď v dôsledku individuálneho vývoja nastanú v štruktúrach podstaty kvalitatívne zmeny. V takom prípade sa niekto ocitne evolučne pred druhým, a v dôsledku toho zmizne cirkulácia primárnych hmôt medzi telami podstaty muža a ženy na jednej z úrovní.

Ak tento proces bude pokračovať ďalej, potom v určitom okamihu nezostane nič spoločné medzi nedávno tak blízkymi ľuďmi. Kvalitatívne rozdiely medzi podstatami vedú k tomu, že zostáva možný iba sexuálny kontakt bez akejkoľvek duchovnej jednoty.

Krátky úryvok z knihy Levašova ... ale dačo na tom pravdy bude.
 
Láska je harmónia duší
S popsaným algoritmem, kdy dojde k rozladění duší souhlasím. Nicméně mám k pojmu láska přiřazen jiný význam. Láska není harmonie duší. Láska je princip a podstata vesmíru (z lásky je utkán vesmír), bez ní vše zahyne a s ní lze vše překonat. Přidejte lásku a jakkoliv rozkolísaný a "disharmonizovaný" vztah se vyladí a zharmonizuje. To je jedovatě sobecké, že jedna duše stoupá a už se nedokáže naladit na tu druhou pomalejší, v lásce totiž mizí soutěžení na všech úrovních i nevědomých. Rychlejší duše vytrénuje pomalejší a pomalejší přijme trenéra a pak může dojít i prohození rolí a předtím pomalejší duše může učit duši dříve rychlejší, která byla dříve napřed a je nyní zaseklá (častý je případ, kdy dříve rychlejší duše podlehne pýše, když ji pomalejší předběhne).

Lásku ničí jiná věc. Lásku ničí pýcha (viz. film "Cikáni jdou do nebe"), to je zdroj všech problémů nejen jednotlivce, ale i celého lidstva.

Co se týká lásce v partnerství, tak to vnímám co dohodu mezi dušemi, každý partner se vnitřně rozhodne, že to toho jde a musí projít rizikem, že to nevyjde a druhá duše nabídku neopětuje. Druhý třeba pouze předstírá nebo duše musí dlouho čekat jestli druhá duše nabídku přijme. Na konci první fáze cesty si to mohou partneři později potvrdit, ale první fáze většinou probíhá v zamlčení. V literatuře se opěvuje a popisuje pouze tato první lehčí (i když přijmout to riziko je první překážka) z kopce jdoucí část cesty, ale skutečná kvalita a síla partnerské lásky se projeví až po společném úsilí a společném žití.

Láska nezná pochybností a nezná překážek, které nelze zdolat. Duše se jí může pouze vzdát a odehnat ji od sebe, právě díky pýše.
 
Naposledy upravené:
Pojem "druhá polovička" nevznikl jen tak. Popisuje nějaký jev.

Člověk k naplnění své genetické předurčenosti potřebuje druhé pohlaví - bez něj nedojde ke stvoření nového života, tj. k naplnění základního pudu = přežití (v dlouhodobém horizontu = zachování rodu).

Z krátkodobého hlediska tomu napomáhají chemické reakce popisované jako zamilovanost. K sexu to stačí, někdy dnes není přítomna ani tato zamilovanost.

Z dlouhodobého hlediska Boží věčnosti je třeba aby rod jeho rozvoj realizovali stabilní partneři v návaznosti mnoha generací (však mrkněte do KSB na těch pár odstavců) - tohle rozrušit nějakou nevěrou znamená úpadek dlouhodobého snažení rodu.

To vůbec není o vlastnění, ale o důvěře.

P.S. U Sidorova si píšu své soukromé asi šesté NE, ten je podstrčený.

P.S. 2 Zamilovanost se dá materializovat v Lásku společnými prožitky. Dnes to bývá dovolená, ale vzpomínky uložené v neživé fotky nemají takovou sílu. V minulosti to byl společně vysázený živý sad/zahrada.
 
Myslím, že láska je pravda. Ona je jemnou podstatou všetkého/ stvorenia/.
Je to cesta, od rozdielnosti a mnohosti veci, k podstate a skutočnosti.
Keď dva jedno jest. Takým príkladom sú oči, ktoré sú vo vzájomnej harmónii
a poskytujú nám ucelený pohlaď na svet, lebo sú v spoločnom súlade.
 
Myslím, že láska je pravda.
Slyšel jsem toto, že pravda a láska jsou dvě cesty vedoucí ke stejnému vrcholu. Někdo začne pravdou a když začne chápat dostatečně hluboce dostaví se láska ke stvořeném světu. Jiný se narodí a miluje svět a tak mu dává plnou pozornost a začne ho více více chápat a rozumět mu.
 
Rychlejší duše vytrénuje pomalejší a pomalejší přijme trenéra a pak může dojít i prohození rolí a předtím pomalejší duše může učit duši dříve rychlejší, která byla dříve napřed a je nyní zaseklá (častý je případ, kdy dříve rychlejší duše podlehne pýše, když ji pomalejší předběhne).
Presne tak, podstata celej lásky je sa navzájom ťahať. Raz ťahá žena muža, potom zase ťahá muž ženu. Problém nastáva, keď z nejakých dôvodov odmieta partner ťahať toho druhého alebo odmieta partner byť ťahaným. Odmietne lásku partnera. Vtedy nastáva nesúlad, ktorý sa časom zväčšuje.
 
Naposledy upravené:
Z bible:
"Učiteľ, ktoré prikázanie v Zákone je najväčšie?" 37 On mu povedal: "Milovať budeš Pána, svojho Boha, celým svojím srdcom, celou svojou dušou a celou svojou mysľou! 38 To je najväčšie a prvé prikázanie. 39 Druhé je mu podobné: Milovať budeš svojho blížneho ako seba samého! 40 Na týchto dvoch prikázaniach spočíva celý Zákon i Proroci." "
Zde vzniká otázka:
"Může být lásky dosaženo na vnější příkaz?"
Moje odpověď je:
"Takto jí nelze dosáhnout".
Velmi přibližná odpověď, protože fenoménem lásky je i tajemství (bez něj mizí):
Universální láska (která se často projevuje vnějškově co určitý stav biopole subjektu, ale její podstata je hlubší /vlastně je to stav i motivace tak nějak dohromady/, to je měřitelný odraz) je naopak výsledek vnitřní svobody, která se dosahuje vědomým rozhodnutím subjektu a následným trvalým úsilím s tímto rozhodnutím spojeným (navštěvuje aktivní dobré lidi). Často přichází nečekaně, ale vždy co důsledek předchozích morálně a eticky správných činů. A rodí se z vděčnosti a pokory, nelze ji dosáhnout silou (na příkaz, vynutit si ji), je třeba trpělivě čekat až se sama dostaví (nejlépe se to lze učit na partnerských vztazích).
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom