• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Okultné židovské centrum v Prahe, analýza faktov a mýtov

Sefardi a Aškenázi. Na svete existujú dve židovské skupiny, ktoré sa veľmi nemusia​

Na svete existujú dve subetnické židovské skupiny, ktoré navzájom veľmi nesympatizujú. Sefardi v Španielsku hovorili ladino, židovsko-španielskym jazykom, a historicky sa považovali za potomkov obyvateľov Babylonu. Aškenázi, ktorí po páde chazarského kaganátu prišli do Nemecka a Poľska (kde ich považovali za Cigánov), začali hovoriť novovytvoreným jazykom jidiš, založeným najmä na nemčine a hebrejčine . . .

Po stáročia bol hlavným obchodom Aškenázov výmenný obchod.
Stáli na obchodných cestách z východu na západ a zo severu na juh a vymieňali peniaze za peniaze, tovar za tovar. Aškenázski Rothschildovci boli dedičnými peňazomencami. Ich bankové impérium vzniklo z výnosov z kurzových marží a zakorenilo sa v schémach výmeny tovaru za peniaze: napríklad čaj za ópium v obchode s Čínou v 19. storočí.

Sefardi sú iná záležitosť.
Práve ich “mudrci” vládli Starému zákonu a do moderného povedomia zaviedli postulát, že úžera nie je krádež, ale slušný biznis. Najväčšie finančné zoskupenia súčasnosti:

1. Sefardskí úžerníci – Rockefellerova banková skupina (J. P. Morgan – Chase, Bank of America, Merrill Lynch), ktorej korene siahajú do 19. storočia v USA. Riadia finančné toky ekonomiky, ropy a vojensko-priemyselného komplexu.

2. Aškenázski peňazomenci – Rothschildova banková skupina, ktorá má korene v 18. storočí v infraštruktúre britského impéria (HSBC: Hong Kong-Shanghai Banking Corporation, Standard Chartered, Goldman Sachs). Peňazomenci si udržiavajú kontrolu nad obehom drahých kovov, drahých kameňov a takej “rezervnej likvidity”, akou sú drogy.

3. Existuje aj tretia skupina – Santander finančné impérium Vatikánu. Konvenčne ich možno nazvať “starými Sefardmi”. Tí, ktorí začali obchodovať s relikviami svätých, ale teraz obchodujú s umením, starožitnosťami, artefaktmi atď.

Reformný judaizmus
Okrem konfrontácie Sefardov a Aškenázov existuje v židovskom prostredí ešte jeden významný konflikt.
Reformný judaizmus (progresívny judaizmus, liberálny judaizmus) vznikol v Nemecku v 20. rokov 19. Storočia; od druhej polovice 19. storočia sú hlavným centrom tohto hnutia Spojené štáty. Vznik reformného judaizmu súvisel s emancipáciou Židov, zánikom get a kagalov, oslabením vplyvu rabínov, zmenami v Európe počas napoleonskej éry a začiatkom úzkej komunikácie medzi Židmi a kresťanmi.

V 19. storočí bola vo všetkých amerických a väčšine európskych štátov
zavedená inštitúcia civilného manželstva, po ktorej mohli Židia uzatvárať manželstvá s nežidmi. Na stretnutí rabínov v nemeckom meste Braunschweig v roku 1844, na ktorom mali väčšinu zástancovia reformy, zaznela výzva na povolenie manželstiev medzi Židmi a kresťanmi. Od konca 19. a začiatku 20. storočia začal v sekulárnom židovskom prostredí prevládať trend zmiešaných manželstiev. V súčasnosti žije najviac prívržencov reformného judaizmu v Spojených štátoch. Ich vplyv je silný aj v Anglicku, Maďarsku, Holandsku, Argentíne a Brazílii.

Jadrom konfliktu medzi reformným a ortodoxným židovstvom je postoj ku konverzii.
Gijur je obrad prechodu k judaizmu pre nežidov. Osoba, ktorá prešla konverziou, sa nazýva “ger” (žena sa nazýva ” gjeret”). Podstatou konverzie je prevzatie povinnosti plniť všetky prikázania a zákony Tóry. Pred ukončením procesu konverzie sa muži obrežú; na konci procesu konverzie sa muži aj ženy ponoria do mikvy (rituálneho bazéna). Po konverzii sa nežid stáva plnoprávnym členom židovského národa. Reformátori uprednostňujú uľahčenie konverzie,
zatiaľ čo ortodoxní ju sťažujú.
 

Tohle bude asi zajímavá kniha rozvíjející (sebepotvrzující předpověď) dané téma.
(zatím jsem jí nečetl)
 
Záleží na tom, koľko bolo autorovi dovolené odhaliť zo skutočného mysticizmu Prahy, najmä ohľadom Golema a “šému”, o čom som písal podrobnejšie pri analýze Werichovej filmovej rozprávky “Cisárov pekár…”
Tak, když víme, jak zamotal a zamlžil Ilumináty, tak se na to budeme muset dívat s určitým nadhledem.

Nicméně tam nejspíš budou prvky, které nám doposud mohly unikat - a na ty se pak můžeme podívat jinde.
 
Tak, když víme, jak zamotal a zamlžil Ilumináty, tak se na to budeme muset dívat s určitým nadhledem.

Nicméně tam nejspíš budou prvky, které nám doposud mohly unikat - a na ty se pak můžeme podívat jinde.
ak poznáte román Pražské cintoríny, od Umberta Eca, tak aj on sa síce svojsky ale dosť hlboko zapojil do "pražského okultného židovského centra. Odporúčam
 
Zdravia všetkým. Praha ako okultné centrum židovstva je zaujímavá téma. S najväčšou pravdepodobnosťou ide skôr o opis funkcie ako o niečo konkrétne. Ide skôr o systém zážitých tradícií a predikcie odhadu ako sa zachovajú riadiace štruktúry. Označenie Prahy ako centrum okultného Židovstva, je pojem ktorý označuje akým spôsobom bude daný územný celok reagovať na konkrétne udalosti. Mnohý tu spomínajú najrôznejšie mýty a legendy. Praha je prirodzené logistické centrum, v minulosti mali podstatne väčšiu váhu ako je tomu dnes. V minulosti vďaka patronatu rôznych panovníkov sa v samotnej Prahe zozbieralo veľké množstvo vedomostí, na mnohé sa prišlo. Práve vďaka ochrane koruny. Zabránili náboženským fanatikom ničiť vedomosti. Aj keď nie vždy ochránili nositeľov vedomostí. Veľké židovské diaspori v Prahe Krakove a ďalších významných mestách strednej Európy umožnili pod rúškom obchodu židovským obchodníkom zlučovanie vedomostí. Niektoré zdieľali s panovníkom ktorý im vyslovene neubižoval k iným ponukali prístup len pod podmienkou vstupu do rôznych "tajných skupín" a ešte ďalšie tajili aj pred vlastnými. Rôzne skupiny židov pomáhali vytvárať protižidovské nálady. No vráťme sa k Prahe. Vieme že sa tam nachádzala Veľká zbierka kníh z alchýmie, astrológie, medicíny, a určite aj kníh so záznamom dejín. Bežnú beletriu plnú príbehov , rozprávok, povier a legiend by sme mali započítať tiež. Knižnice sa vždy stratili v období nepokojov, vojen a požiarov. Prahu to postihlo veľa krát. Záznamy boli presunuté alebo pretriedene a ostalo len to čo neohrozuje. Podzemie pod Prahov je tiež plné tunelov katakomb a ďalších oficiálne nepreskumanych priestorov. To vytvára podmienky pre príbehy ktoré opisujú mýtické poklady ukryté do doby až príde jej čas. Niekoľko krát som počul príbehy ktoré tvrdia vraj mnohé tunely Metra boli skôr očistené a vystužené ako vykopané. Tiež sú príbehy o celom meste pod Prahov kde mal sám diabol učiť svojích vyvolených. Tu môžeme nájsť odkaz na odboj proti kresťanskej nadvláde. Aj rieka Čertovka v Prahe nesie odkaz. Lenže nemci nehľadali v podzemí knihy ale technológie po minulej civilizácií. Keďže príliš často navštevovali Tibet a tam im umožnili nahliadnuť do starých textov mohli na niečo prísť. Veď aj komplexné preklady Indických spôsob boli najprv v Nemčine a až potom Briti začali skúmať prečo to nemcov tak veľmi zaujíma. Hľadali sa hmatateľné technológie. Ako už spomínal Poctar odkaz na Golema a shemhamforazh . Je jasný odkaz na atómovú energiu. Aj keď zabalený do rozprávky. Malá guľôčka hmoty no plná energie ktorá ak nie je spútaná a kontrolovaná zodpovednou osobou spôsobí katastrofu. To ako na konci pripútali Golema zložitou sústavou je tiež odkaz na reaktor a využite tepla ktoré produkuje v kontrolovanom prostredí. Takže najskôr označovanie Prahy ako centrum okultného Židovstva má iný význam ako na prvý pohľad vyzerá. Zároveň týmto výrazom môže byť označenie miesta kde sú umiestnené vedomosti čias nie až tak dávnych. Jednoducho chýbajú skutočne rukolapné dôkazy ktoré by bolo možné overiť si. Vieme naisto len niečo a to niečo nám neumožňuje vytvorenie komplexného obrazu. Môžeme sa dohadovať roky a aj tak nemusíme prísť na to čo to je.
 
Ale uvedl.
Ale jak chceš, může být i hůře: důkazů je dost.
Ve wiki hesle Колпакиди, Александр Иванович je uvedeno, že je “С 2012 года главный редактор издательства «Алгоритм»” (Od roku 2012 šéfredaktor nakladatelství „Algorithm“).

A v sekci “Оценки и критика” (Hodnocení a kritika) toho wiki-hesla se - mimo jiné - píše:
i.
“В ноябре 2012 года выпустило от лица Н. А. Толоконниковой, одной из участниц скандальной панк-группы Pussy Riot, книгу «Pussy Riot. Что это было?»…”
(V listopadu 2012 byla jménem N. A. Tolokonnikovové, jedné z členek skandální punkové skupiny Pussy Riot, vydána kniha „Pussy Riot. Co to bylo?“…)
Zde je o tom článek v mejnstrýmu.
ii.
Летом 2013 года скандальную реакцию вызвали публикации издательством книг Й. Геббельса «Михаэль. Германская судьба в дневниковых листках» и Б. Муссолини «Третий путь: без демократов и коммунистов», по факту издания которых прокуратура возбудила уголовное дело. Писатель и политический деятель Э. В. Лимонов выступил в защиту издательства…
(V létě 2013 vydalo nakladatelství knihy J. Goebbelse „Michael. Německý osud v deníkových poznámkách“ a B. Mussoliniho „Třetí cesta: Bez demokratů a komunistů“ a státní zastupitelství zahájilo trestní řízení na základě jejich vydání. Spisovatel a politický činitel E. V. Limonov se vyjádřil na obranu nakladatelství…)
Zde je o tom článek na newsru.com, obsahuje další linky v této záležitosti.

Pojďme si to nakladatelství propočítat podrobněji:
i.
zde je link na e-šop toho nakladatelství algoritm-kniga.ru - mezitím ho přejmenovali na “Родина” (Vlast)
ii.
Toto nakladatelství vydalo 58 knih v edici “Projekt Putin”. A jakým “způsobem” tyto knihy píšou o Putinovi? Aby to zájemce vyhodnotil, stačí si zde přečíst názvy těch knih.
iii.
Co je nakladatelství zač plyne i z další skvělé edice 21 knih “Vláda v TNT ekvivalentu”, opět stačí proletět přebaly těch knih zde.
iv.
A “zaujme” i speciální edice 5-ti knih o Kolčakovi zde.

A teď k tomu soudu/trestu za vydávání fašistické literatury:
i.
zde je komerční registr právnických dokumentů a je tam dokument
https://www.consultant.ru/document/cons_doc_LAW_189000/
“Определение Конституционного Суда РФ от 27.10.2015 N 2450-О "Об отказе в принятии к рассмотрению жалобы граждан Колпакиди Александра Ивановича и Николаева Сергея Васильевича на нарушение их конституционных прав пунктом 3 статьи 1 и статьей 13 Федерального закона "О противодействии экстремистской деятельности"”
(Rozhodnutí Ústavního soudu Ruské federace ze dne 27.10.2015 N 2450-O „O odmítnutí přijmout k projednání stížnost občanů Kolpakidiho Alexandra Ivanoviče a Nikolajeva Sergeje Vasiljeviče na porušení jejich ústavních práv odstavcem 3 článku 1 a článkem 13 federálního zákona „O boji proti extremistické činnosti“)
ii.
zde tentýž dokument
“Определение Конституционного Суда РФ от 27.10.2015 N 2450-О "Об отказе в принятии к рассмотрению жалобы граждан Колпакиди Александра Ивановича и Николаева Сергея Васильевича на нарушение их конституционных прав пунктом 3 статьи 1 и статьей 13 Федерального закона "О противодействии экстремистской деятельности""”
tentokrát na webu
https://kremlin-moscow.com/avt/konstitutsionnyi_sud_rf/page2
iii.
tato disertační práce https://rgup.ru/img/images/DISSOVET/Nekoz AC/ДИССЕРТАЦИЯ_НЕКОЗ.pdf obsahuje odkazy na rozsudek, str. 137, poznámka 2 pod čarou, stačí v tom pdf dát vyhledat “колпакиди”

A zde otevřený dopis jistého P. Balajeva “historikovi spec služeb” Kolpakidimu:
Velmi výstižně popisuje záškodnickou činnost “historika” Kolpakidiho.
“Můžete převyprávět špionážní historky z knih všemožných emigrantských přeběhlíků, kteří pomlouvali SSSR, a vydávat je za historii tajných služeb SSSR.”
https://p-balaev.livejournal.com/1706883.html?
28.6.2023

Normální člověk už by začal minimálně pochybovat.
Ale Ty ne.
Sázíš videa s rusky mluvícím řeckým jewrejem Kolpakidim jedno za druhým. A ještě meleš o ušatosti, nosatosti, pejzatosti, když na to někdo poukazuje.
Cui bono?
V první řadě bych rád pozdravil všechny zde na fóru. Jedná se o můj první příspěvek. Nemám většinou ve zvyku zapojovat se do internetových diskuzí a čtu je jen pasivně bez registrace. Stejně tak jsem četl již delší dobu i zdejší fórum. Nicméně tento výše citovaný příspěvek od Počtáře mě přiměl k registraci a k položení níže uvedeného dotazu.

Zmiňované nakladatelství „Algorithm/Rodina“ vydalo též vícero knih Olega A. Platonova. Oleg A. Platonov je mimo jiné generálním ředitelem tzv. Institutu ruské civilizace. Z popisu na webu Institutu se můžeme dozvědět (Deepl překlad):

„Institut ruské civilizace (zkratka názvu – Ruský institut) – založen v prosinci 1993 za účelem realizace myšlenek a na památku velkého bojovníka za pravoslavnou Rus, metropolity Petrohradu a Ladože Ioana (Snyčeva). Předchůdcem institutu byl vědecko-výzkumný a vydavatelský centrum „Encyklopedie ruské civilizace“ (1997–2003) a dříve „Centrum pravoslavných ruských studií“ (1993‒1997).

Cílem institutu je tvůrčí sdružování vědců a odborníků zabývajících se studiem historie a ideologie ruského národa, provádění vědeckých výzkumů, konferencí, seminářů a systematizace znalostí o všech otázkách ruské civilizace, historie, filozofie, etnografie, kultury, umění a dalších vědeckých oborů souvisejících s životem ruského národa od nejstarších dob až do počátku 21. století. Prioritním směrem činnosti institutu je vytvoření 30dílné „Encyklopedie ruského národa“, 10dílné „Historie ruského národa“, jakož i vědecká příprava a publikace nejvýznamnějších knih ruských myslitelů, které odrážejí hlavní milníky ve vývoji ruského národního světového názoru a odporu Rusů proti silám světového zla, rusofobii a rasismu. Důležitou součástí Institutu ruské civilizace je tvůrčí spolupráce s celosvětovým hnutím slovanských národů za slovanskou jednotu a vzájemnost – Všeslovanským svazem.“


Nechci nikoho předem ovlivňovat některými svými zjištěními, takže to prozatím ponechám jen takto stroze. A můj dotaz (především na Počtáře, ale rád si vyslechnu i jiné). Jaký máte názor na osobu Olega A. Platonova a Institut ruské civilizace?​
 
V první řadě bych rád pozdravil všechny zde na fóru. Jedná se o můj první příspěvek. Nemám většinou ve zvyku zapojovat se do internetových diskuzí a čtu je jen pasivně bez registrace. Stejně tak jsem četl již delší dobu i zdejší fórum. Nicméně tento výše citovaný příspěvek od Počtáře mě přiměl k registraci a k položení níže uvedeného dotazu.

Zmiňované nakladatelství „Algorithm/Rodina“ vydalo též vícero knih Olega A. Platonova. Oleg A. Platonov je mimo jiné generálním ředitelem tzv. Institutu ruské civilizace. Z popisu na webu Institutu se můžeme dozvědět (Deepl překlad):

„Institut ruské civilizace (zkratka názvu – Ruský institut) – založen v prosinci 1993 za účelem realizace myšlenek a na památku velkého bojovníka za pravoslavnou Rus, metropolity Petrohradu a Ladože Ioana (Snyčeva). Předchůdcem institutu byl vědecko-výzkumný a vydavatelský centrum „Encyklopedie ruské civilizace“ (1997–2003) a dříve „Centrum pravoslavných ruských studií“ (1993‒1997).

Cílem institutu je tvůrčí sdružování vědců a odborníků zabývajících se studiem historie a ideologie ruského národa, provádění vědeckých výzkumů, konferencí, seminářů a systematizace znalostí o všech otázkách ruské civilizace, historie, filozofie, etnografie, kultury, umění a dalších vědeckých oborů souvisejících s životem ruského národa od nejstarších dob až do počátku 21. století. Prioritním směrem činnosti institutu je vytvoření 30dílné „Encyklopedie ruského národa“, 10dílné „Historie ruského národa“, jakož i vědecká příprava a publikace nejvýznamnějších knih ruských myslitelů, které odrážejí hlavní milníky ve vývoji ruského národního světového názoru a odporu Rusů proti silám světového zla, rusofobii a rasismu. Důležitou součástí Institutu ruské civilizace je tvůrčí spolupráce s celosvětovým hnutím slovanských národů za slovanskou jednotu a vzájemnost – Všeslovanským svazem.“


Nechci nikoho předem ovlivňovat některými svými zjištěními, takže to prozatím ponechám jen takto stroze. A můj dotaz (především na Počtáře, ale rád si vyslechnu i jiné). Jaký máte názor na osobu Olega A. Platonova a Institut ruské civilizace?​
Počtář již na tento příspěvek prakticky odpověděl, tím co máš od něj v citaci.

Odpovím teda jen za sebe. Je potřeba sledovat, co kdo říká a už jen název Institut ruské civilizace je výřečný. Instituty zakládá buď stát (aby zvýšil svou suverenitu - vědění ) nebo cizí mocnosti. Stojí to spousty peněz. Rusko už od roku 1954 má se suverenitou problémy a po roce 1991 nemá prakticky žádnou, takže tento institut velice pravděpodobně založili cizí mocnosti pro účely hermetizace těchto znalostí, použití proti ruskému lidu a vyjadřuje se "jakoby oficiálně" k Rusku jako takovému a to v rámci, které se jejím majitelům jeví jako "přijatelné". Všechno co by mohlo způsobit zvýšení suverenity je důsledně potlačováno. To platí prakticky pro jakýkoliv institut na světě. V Česku jich máme taky kopec. Se jen podívej na názvy našich Institutů vzniklých po roce 1989. Každý z nich dělá přesný opak toho co oficiálně deklaruje.
Systém, ve kterém žijeme to dělá přesně stejně. Reálně dělá vše opačně než se veřejně deklaruje. Je to jako v tom filmu "Zatím spolu, zatím živi", kde systém kdykoliv začal žvanit něco o "bezpečí", jednalo se o přesný opak "nebezpečí". Je to neuvěřitelně cynické, ale systém takto skutečně jedná, když mluví třeba, že je potřeba ochránit PŘEDEVŠÍM děti, tak reálně tyto děti neskutečným způsobem ohrožuje.
 
Díky oběma za odpovědi. Ten svůj dotaz jsem možná formuloval až příliš obecně, protože já to spíše myslel tak, zda jste třeba nějaké z knih Olega Platonova četli či znáte aktivitu dalších osob kolem tohoto Institutu. Protože já ano a na to jsem vlastně chtěl navázat některé zajímavé souvislosti. Ale musím uznat, že oba jste to odhadli velmi přesně jen na základě popisu webu. A ano, Počtáři, to je trefa do černého, jen tuto odpověď většina běžných lidí nepochopí. Ještě před několika lety bych ji nepochopil ani já sám.

Nicméně abych uvedl na pravou míru to, kam vlastně můj původní dotaz směřoval, tak je nejprve třeba říci pár slov o sobě. Jako asi téměř každý, tak jsem se k tlustým knihám KSB nedostal hned, jakmile jsem si začal uvědomovat, že se světem kolem nás je něco hodně špatně, ale postupně jsem si procházel různými „alternativními“ weby, četl různé knihy a pomalu si skládal svoji mozaiku. Při tomto vývoji jsem tak přičuchnul částečně i k nacionalismu, antisemitismu apod. Ale ani po plném pochopení toho, že tudy cesta nevede, jsem nepřestal tuto oblast zkoumat, ale naopak spíše svoji aktivitu zintezivnil. Teď již ale v podobě badatele, který se snažil pochopit do detailu to, jak tito lidé uvažují a proč vlastně jednají tak, jak jednají.

Při tomto jsem se dostal i ke knihám Olega Platonova (a některým dalším knihám na webu „Institutu ruské civilizace“ či článkům s tímto souvisejících). A došel jsem ke zjištění, že krom negativního efektu, který dle svých reakcí velmi dobře chápete, tak tyto materiály mají slušný potenciál nadělat díry do světonázoru různých antiruských/proukrajinských evropských nacionalistů, neonacistů, sovětobijců, antistalinistů apod. Zde jsou i kořeny postoje na Slovensku odsouzeného Mariána Magáta (pravděpodobně aniž by si to sám uvědomoval) k Azovu, Pravému sektoru apod., které nazval ve své knize „užitečnými i***ty“ a opakovaně se k těmto uskupením vyjádřil kriticky a odmítl jejich podporu. V rámci nacionalistického spektra je toto skutečně vzácný jev a byl proto pochopitelně svými soukmenovci opakovaně ostře kritizován. Mariána Magáta se poměrně intenzivně zastával například Marián Kotleba.

Podrobně to rozepsat je na trochu delší text, kde by bylo třeba vložit vícero citací. Na to bohužel teď čas nemám. Nicméně pokud je to pro vás zajímavé téma, tak to mohu udělat, jakmile mi to časové možnosti umožní.​
 
Abych nezůstal nikomu dlužen objasnění předchozího příspěvku, tak zde je shrnutí mé hlavní pointy. Rozhodl jsem se nakonec citace omezit na nezbytně nutné ukázky, protože jinak by to bylo opravdu příliš dlouhé.

Pokud budu vycházet z toho, co se píše v KSB, že „praxe je kritériem pravdy“, tak ve vztahu k evropským antiruským/proukrajinským evropským nacionalistům, neonacistům, sovětobijcům a antistalinistům z toho vyplývají tyto základní body:

1. Tito lidé existovali, existují a jejich řady se stále doplňují

2. Žijí ve svém světě a přesvědčení o tom, že právě oni našli tu „skutečnou a utajovanou pravdu“

3. Své názory a teorie opírají o teze osobností, které jsou pro ně v jejich skupině autoritami a to pak předkládají svým potencionálním následovníkům ve formě propagandy

4. Argumenty jiných lidí, které nezapadají do jejich světonázoru, jsou pro ně jen bolševickou, ruskou či jinou propagandou

5. Z bodu 4 pak vyplývá to, že jakékoliv běžné pokusy o vysvětlování toho, že se ve svém přesvědčení a závěrech mýlí, jsou ihned odmítnuty na emocionální úrovni a nevedou tyto lidi k žádnému hlubšímu zamyšlení

6. Pokud se tito lidé nadále radikalizují a jejich vliv ve společnosti stoupá a na intelektuální jádro se nabalují davy agresivních primitivů, vede to ke katastrofě podobně jako na současné Ukrajině

Nechceme-li se dostat až do bodu 6 v praxi, tak je třeba oslabit působení propagandy v bodě 3. Ale jak vyplývá z bodu 5, tak tohoto nelze docílit běžnými metodami a zákazy mají spíše opačný efekt (zakázané ovoce chutná nejlépe).

A jelikož dlouhé texty dnes téměř nikdo není ochoten číst, tak je třeba najít jasnou a do očí bijící nelogičnost, která zároveň pochází od někoho, kdo je pro tyto lidi autoritou a zároveň mluví jazykem a argumenty, kterému tito lidé dokáží porozumět. Teprve pak se otevírá možnost, že alespoň nějaká část z těchto lidí si začne klást ve své hlavě další otázky a donutí je to postupně k dalšímu studiu a přehodnocení některých svých dosavadních postojů.

Těch nelogičností existuje více, ale jedna z těch největších, které jsem zatím objevil, se nachází právě v materiálech a činnostech osob spojených s výše uvedeným „Institutem ruské civilizace“. Jedná se bezesporu o imitačně-provokační činnost, ale natolik zamotanou, že jejím vedlejším efektem je potenciál nadělat díry do světonázoru evropských neonacistů a nacionalistů natolik, až by je to mohlo přimět k otázkám a zamyšlení - alespoň tu intelektuálně zaměřenou část z nich. To tedy obecně na úvod a teď již zcela konkrétně.

V předchozím příspěvku jsem psal o kořenech Magátova postoje k událostem na Ukrajině. Hlavní pointa spočívá v tom, že Magát (jakožto obdivovatel Adolfa Hitlera a německého nacionálního socialismu) se ve své knize hojně odvolává na dílo Jürgena Grafa a popisuje ho jako jednu ze dvou hlavních osobností, které ho inspirovaly k napsání knihy. Z knihy Grafa vycházel Magát i při psaní kapitoly o Ukrajině a tam jsou tak kořeny jeho rozdílného postoje k tomuto tématu, než jakou můžeme vidět u většiny ostatních neonacistů. Jürgen Graf je autoritou i pro další ještě radikálnější osoby z tohoto spektra.

Jenže Jürgen Graf před svým nedávným úmrtím žil dlouhodobě v exilu v Rusku, byl osobním přítelem Olega Platonova (Platonov byl dokonce svědkem na Grafově svatbě - „Почему погибнет Америка“, strana 124) a členem zmiňovaného „Institutu ruské civilizace“, kde se nachází i ruský překlad knihy od Grafa, ze které vycházel Magát, a kterou překládal právě Platonov. Mnohé jeho názory tak nekorespondují s klasickým prohitlerovským pohledem Magáta.

Graf i Platonov patří mezi tzv. „popírače holokaustu“ (samotný tento termín je ve skutečnosti poněkud zavádějící, protože pokud nebudu počítat vyložené provokatéry a neonácky nejhrubšího zrna, tak cituji z knihy „Přednášky o holocaustu“: „Revizionisté v podstatě „popírají“ pouze dva aspekty holocaustu: používání plynových komor k vraždění Židů a celkový počet 6 milionů mrtvých Židů. Uznávají, že nacisté zabili nebo že zemřely statisíce Židů, většinou na nemoci (především tyfus) a v důsledku vyčerpání nebo jiného strádání.“).

A aby to bylo ještě zamotanější, tak Platonov je zároveň „stalinistou“ a zároveň zastáncem teorie „židobolševismu“. Na tomto fóru jistě nemusím vysvětlovat nesmyslnost tohoto pojmu.

Platonov například ve své knize „Bič Boží - Velikost a tragédie Stalina“ píše hned v úvodu (Deepl překlad z ruštiny):

„Stalina - jednu z největších postav světových dějin - můžeme směle postavit na jednu úroveň s Alexandrem Velikým, Karlem Velikým a Napoleónem. Byl jedním z těch, kteří vytvořili velké mocnosti, jejichž břemeno obsluhy bylo nad síly nástupců. Stalinovo místo v ruských dějinách je tragické a rozporuplné. Na jedné straně mu není odpuštěna spoluúčast na ohavných zvěrstvech židovských bolševiků (do poloviny 30. let), na druhé straně mu patří největší zásluha na zničení většiny právě těchto židovských bolševiků, kteří snili o tom, že v Rusku vybudují království "vyvoleného národa" na základě Talmudu. Po Stalinových čistkách se židovský bolševismus z nejvlivnější síly, kterou byl za Lenina-Blanka, změnil na podzemní organizaci, která za Chruščova zvedla hlavu a v letech 1991 - 1993 spáchala protiruský převrat. Stalin zachránil ruský lid před konečným zotročením, pomohl mu vzpamatovat se, zorganizovat se a vyhrát nejohavnější válku, jakou kdy Západ vedl proti Rusku. Stalina jako vůdce národa - vítěze Velké vlastenecké války a tvůrce ruské supervelmoci zlikvidovali jeho nepřátelé a on nemohl naplno splnit své poslání.“

V ruské verzi své knihy
Jürgen Graf v úvodu píše (Deepl překlad z ruštiny):

„V otázkách zahraniční a obranné politiky jsem již velmi brzy zaujal jasné „pravicové“ postoje, přičemž slovo „pravicový“ bylo prakticky synonymem slova „antikomunistický“. Maďarské lidové povstání v roce 1956 jsem prožil ještě v nevědomém věku, ale stavba Berlínské zdi a karibská krize v roce 1962 se mi navždy vryly do paměti. Sovětské tanky v Praze a čtení „Souostroví Gulag“ Alexandra Solženicyna, jehož tři svazky jsem doslova hltal, upevnily ve mně přesvědčení, že nejdůležitější bitvou naší doby je boj proti východnímu totalitarismu. Do začátku perestrojky jsem pevně věřil v nebezpečí sovětské invaze do západní Evropy. Logicky byl mým oblíbeným politikem Franz Josef Strauss, barokní velikán, tento původem bavorský vášnivý politik, který neúnavně varoval před rudým nebezpečím a vyzýval západní společenství hodnot k neustálé bdělosti. Teprve mnohem později jsem musel přehodnotit svůj nekompromisní antikomunismus a antisovětismus a – jako tomu již dříve bylo u jiných otázek – provést nezbytné korekce ve svém chápání historie a ve svém světovém názoru.“

Toto jsou opravdu jen základní ukázky toho, co se v těchto textech dá najít (ve skutečnosti je tam toho mnohem a mnohem více) a co opravdu nekoresponduje s tím, co prezentují evropští neonacisté, kteří se ale zároveň
Jürgenem Grafem tak rádi zaštitují. Z toho pak lze formulovat jednoduché otázky poukazující na do očí bijící nelogičnosti, protože jak si například takový prohitlerovský neonacista, pro kterého je Stalin a SSSR to největší zlo, zdůvodní toto?

 
Pjakin doposud nejpodrobněji o židovském okultním centru v Praze.
Vyjadruje sa tam aj k Slovensku. A presne po vzore Orbán-Fico, aj Babiš je to isté. Na čo sme tu už upozorňovali dávnejšie. Čo z toho plynie?
- stála kritika za nedosahovanie a neustále kopance za nevyhranené postoje čo sa týka národných cieľov nie je na mieste,
- volebný výsledok BOL dosiahnutý nielen národom = pod ochrannou rukou,
- suverenizácia národa(ov) nejde podľa vzoru Ruska, treba si dávať pozor na to, ako hodnotíme seba samých a politiku v našich štátoch, pozor na ilúziu riadenia,
- zdroje našich štátoch sú obmedzené, t. j. nikto si nedovolí to, čo Putin, pričom Putin sám má problémy v riadení, takže hlavne tí, čo tak radi ukazujú prstom na to, čo sa deje tu, nech si najprv pozrú to, čo sa deje v Rusku a potom nech otvárajú huby, že tu by sa to dalo lepšie.
- klusajme. Nešprintujme. I v hlavách. Lebo inak budeme sedlať také slonie ilúzie riadenia v hlavách, že to k ničomu dobrému neprivedie.
- suverenizácia nemôže pokračovať po oddelených celkoch, nevyhnutne speje/je usmerňovaná do väčších nadštátnych celkov. Našou úlohou je:
1. postarať sa maximálne koľko to ide, aby tieto celky boli nadnárodné bloky vyvíjajúce sa smerom k ľudskosti,
2. nedopustiť, aby boli antiruské (tie nadštátne celky), snažiť sa o nadviazanie spolupráce s ruským svetom a všemožne podporovať včlenenie sa do civilizácie ľudskosti,
3. sami seba posúvať k typu psychiky "človek" a zároveň otvárať cestu k vzdelaniu más tak, aby masová štatistika správania sa podporovala ľudské spolunažívanie a spoluprácu v rámci i nad rámec ruského sveta.
Pozn.:
Pokiaľ sa niekto chce hrať na vlastnom piesočku a skákať "skoro"patriotický odzemok, pracuje priamo proti spomínaným cieľom a nevyhnutne tak zhoršuje krízovosť situácie. Uchopiť vlastnú štátnosť môžeme rôzne. Ale najlepšie ju uchopíme vtedy, keď sa prestaneme obmedzene brániť z nacionálneho pohľadu, a podradíme ju v zmysle koncepcie ľudskosti práve všeľudským - univerzálnym zákonom a hodnotám (pozor! nepliesť so "svetoobčianstom"!!!), t. j. začneme pracovať na prekonávaní starých krívd, zrád a prehnanej "hrdosti" (pýchy) na vlastný národ.
 
Naposledy upravené:
Pjakin doposud nejpodrobněji o židovském okultním centru v Praze.
Máme to všechno na očích, hned jsem si vzpomněl na pohádku jak křesťanskou dívku soudil židovský rabín (v pohádce se snažil to nehrotit) podle křivé přísahy nějaké zhrzené židovky (složitější zápletka, hrozilo, když dívku odsoudí, že na Židy budou pogromy, ale že židé soudili křesťanskou dívku to tam bylo - přehlédl jsem).

A je tam dobré poučení elity nesmějí poznat, že víme více než oni. O ten Kozák taky zřejmě na něco narazil, dokonce zde byli náznaky na co (a byl likvidován na příkaz GP, pravděpodobně). Znalosti to jsou zbraně, ne prostředky k chlubení co jsem (já šikula) objevil (já centrismus = holá ruka, kterou bereme rozžhavenou pánev ((příklad uvedl V.V.Pjakin)), boha centrismus = ochranná rukavice).

Poznámka:
Promiňte. Bylo to v pohádce trochu jinak, zkomolil jsem to (viz. @Bratislav v následujícím příspěvku to uvedl na pravou míru), nezapamatoval jsem si přesně. Zůstala mi tam prvotně v povědomí nálada, že židé měli v Praze silnou pozici (když o tom V.V.Pjakin mluvil spojilo se mi to).
 
Naposledy upravené:
Máme to všechno na očích, hned jsem si vzpomněl na pohádku jak křesťanskou dívku soudil židovský rabín (v pohádce se snažil to nehrotit) podle křivé přísahy nějaké zhrzené židovky (složitější zápletka, hrozilo, když dívku odsoudí, že na Židy budou pogromy, ale že židé soudili křesťanskou dívku to tam bylo - přehlédl jsem).

A je tam dobré poučení elity nesmějí poznat, že víme více než oni. O ten Kozák taky zřejmě na něco narazil, dokonce zde byli náznaky na co (a byl likvidován na příkaz GP, pravděpodobně). Znalosti to jsou zbraně, ne prostředky k chlubení co jsem (já šikula) objevil (já centrismus = holá ruka, kterou bereme rozžhavenou pánev ((příklad uvedl V.V.Pjakin)), boha centrismus = ochranná rukavice).
Ty role v té pohádce byly jiné.

Ta křesťanská dívka se ztratila a na základě křivé výpovědi bývalé židovky, která konvertovala ke křesťanství, byl obviněn žid, že měl tu ztracenou dívku zavraždit, protože potřeboval její krev do macesů. Rabín dělal obviněnému obhájce (rabín měl právo hájit obviněného žida). Soudcem nebyl žid. Ke vraždě vůbec nedošlo, ta dívka byla ošetřovat nemocného příbuzného. Dav tomu obvinění věřil a hrozil pogrom.
 
Ty role v té pohádce byly jiné.
Ano, nezapamatoval jsem si přesně (děkuji za opravu), ale o vraždě jsem nepsal (důvod obvinění mi vypadl) jenom pro přesnost. Zůstala mi primárně ta nálada, že židé měli silnou pozici Praze a to i přesto že soudce nebyl žid (to jsem si ani nezapamatoval). A ten pogrom jsem jim v pohádce nevěřil. Ale to už je spíše o náladě, intuici a čtení mezi řádky a ne o faktech.

Intuice pracuje velmi dobře (jsem s tím u sebe i ostatních spokojený), ale je potřeba dát velký pozor a důkladně ji vždy vícekrát přepočítat (zde jsem chyboval a neověřil impuls z intuice, mysl má tendenci spojovat podobné, což je výhodné protože vše se opakuje, ale musí být u toho důslednost prověření). Je to pohádka a tak tam různé subjekty nohou vidět různé věci, někdo nápovědu, někdo ne. Není to tam tak "ložené" jak mi na prvotní pocit přišlo a jak jsem prezentoval v předchozím svém příspěvku.

Ale to, že to máme všude na očích, jen vědět jak se dívat, to nechávám beze změn.
 
Naposledy upravené:
Viděl jsem seriál Kafka.

Jsou tam nějaké úryvky ohledně zmíněné prózy "Zámek".

Zatím jsem nenašel odvahu to číst, protože ty úryvky byly - mno, nevím jak to nazvat asi jako "žido psycho", bylo mi z toho zle.
Ale zdá se, že právě toto je to na tom "Zámku" zajímavé (podle V.V. Pjakina).
 
Je zaujīmavé, aké 2 prestrihy za sebou boli v tom videu, hneď po pasáži, kde Pjakin uviedol, kedy prvykrát (6. storočie) prišli židia do Prahy… asi v zápale povedal na kameru príliš horúcu informáciu - “panvica by mohla spáliť ruku”…
Kto poznáte p. Buzeka osobne, asi by stálo za to dozvedieť sa, čo bolo o židoch v Prahe vystrihnuté…
 
Naspäť
Top Bottom