K tématu:
ÚLOHA POLSKA PŘI VZNIKU 2. SV. VÁLKY
Polsko bylo první zemí, se kterou nový německý kancléř Adolf Hitler podepsal 26. ledna 1934 10-letý pakt o neútočení.
Po něm následovalo mnoho dalších dvoustranných jednání, jejichž součástí byla i diskuse o SPOLEČNÉ AKCI proti Sovětskému svazu.
Z historie Polska:
Polský stát vznikl 11. listopadu 1918. Právě 11. listopadu 1918 v 11 hod. německá delegace podepsala v lesíku Compiegne příměří se státy Dohody ( tzv. Příměří z Compiègne ). Poláci za podpory vítězů vyhlásili nezávislost země. Británie, Francie a Spojené státy oficiálně uznaly Polsko nedlouho poté. Faktickou hlavou státu se stal Jozef Pilsudski.
Pilsudski chtěl Polsko vybudovat jako ústřední mocnost mezi Baltským a Černým mořem, jako Velkopolsko. Podařilo se mu získat území na účet všech sousedů.
Vybudování mocnosti vyžadovalo zrekvírování části Ruska, a proto neměli nouzi o pomocníky a sponzory. Američané se ujali úkolu plně vybavit polskou armádu.
Výsledkem
polsko-sovětské války (únor 1919 – březen 1921) bylo získání pro Polsko veliké části
Ukrajiny a Běloruska.
V říjnu 1920, při porušení Suvalské dohody, se
polské jednotky zmocnily Wilna (Vilniusu) a vilniuského regionu nově nezávislé Litvy. O sedm měsíců později začalo Polsko s invazí do Německa, které upadlo do anarchie a chaosu. Cílem invaze bylo zmocnění se Horního Slezska, které bylo bohaté na průmysl a uhlí. Na mírové konferenci ve Versailles bylo rozhodnuto vyřešit německo-polský spor mírovou cestou – prostřednictvím referenda. V referendu vyhráli ti, kteří podporovali začlenění do Německa.
Po prohraném plebiscitu vedlo Polsko povstání ve Slezsku, podpořené invazí polské armády 3. května 1921. Británie, Francie a USA této agresi napomáhaly a daly příkaz výmarské vládě, aby nedovolila německé armádě postavit se Polákům. Pokud by se do toho Reichswehr zapojil, spojenci by intervenovali na straně Polska. Takže německá armáda neudělala nic a proti Polákům bojovaly jen jednotky německých dobrovolníků („Freikorps“). V důsledku toho byli Němci vytlačeni a část provincie byla obsazena. V říjnu 1921 Konference velvyslanců hlavních spojenců a přidružených mocností, za ignorování výsledků hlasování, polskou anexi legitimizovala a rozhodla převést 30% Horního Slezska Polsku (na těchto 30% se nacházelo 95% zásob uhlí této oblasti).
Jakmile se v Německu dostal k moci Adolf Hitler, navzdory konfliktu kvůli Slezsku, rozvinuly Německo a Polsko velmi vřelé vztahy. Polsko bylo první zemí, se kterou nový německý kancléř podepsal Pakt o neútočení ( Pakt Piłsudski-Hitler ). Po jeho podepsání západní tisk informoval o tom, že deklarace má tajný dodatek o spojenectví obou zemí.
V Polsku vznikly pro-nacistické organizace etnických Němců, jako Svaz Němců v Polsku a strana Mladých Němců v Polsku. Obě organizace byly financovány a řízeny z Německa a dokonce vysílaly zástupce do polského Sejmu.
Nacistické ideje byly aktivně zveřejňovány a propagovány mezi místními Němci. V r. 1937 bylo v Polsku vydáváno přibližně 150 německých novin a časopisů a asi 20 z nich byly deníky. Převážná většina těchto periodik byla sledována říšským ministerstvem propagandy, vedeným Josephem Goebbelsem.
V lednu 1938 Oberst-Gruppenführer SS Kurt Daluege přijel do Varšavy a o dva měsíce později se vydal do Vídně organizovat „referendum“.
Německo-polská spolupráce byla tak úzká, že
Kordian Zamorski dostal pozvání na výroční sjezd nacistické strany v Norimberku (!). Tam se setkal osobně s Hitlerem. Není pochyb, že cizinci byli zváni na sjezd NSDAP velmi ojediněle, a ještě méně jich bylo poctěno osobní rozpravou s Führerem.
O měsíc později, 7. října 1938, navštívil Kordian Zamorski Kurta Daluege v Berlíně, na své cestě do Říma na stranický sjezd italské fašistické strany.
V prosinci 1938 navštívil Varšavu německý ministr spravedlnosti Hermann Frank, a 18. února 1939 přijel dokonce i Reichsführer-SS Heinrich Himmler.
Hitler se primárně soustředil na dvě záležitosti týkající se jeho vztahů s Varšavou: návrat Říši pozemků, o které přišlo ve prospěch Polska po první světové válce, a
vojenskou podporou polské armádě během jejího budoucího útoku na Sovětský svaz. Protože druhý bod byl pro Hitlera extrémně významný, zmiňoval první záležitost jen v tichosti a diplomaticky. ...
Ze série článků na Zvědavci