Náš nejcennější státní symbol, zlatý korunovační kříž, byl na půl roku odvezen do německého Saska, kde jeho „pobyt“ zahájil
v den výročí německé okupace Petr Pavel. Vládní garnitura předvedla naprosté pohrdání naším státem a předvedla symbolické předávání moci nad naší zemí v nejsmutnější den její historie.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=HOfiblRNqLQ&feature=youtu.be
Prikladám materiál, ktorý som zložila z viacerých zdrojov dohľadateľných na internete, ktorý svedčí o tom, že problém odvezenia a prezentovania klenotov spolu so svatovítským pokladom je hlbší a závažnejší, text je dlhý, myslím ale, že stojí za to mu venovať čas.
Prezident Pavel v pátek 15.3.2024 navštívil Německo, konkrétně Sasko (Svobodný stát Sasko).
"My jsme velice vděční, že právě 15. března vás můžeme po 85 letech přivítat na naší půdě. Je to 85 let poté, co Německo přepadlo Česko, a my jsme velice rádi, že se ta dnešní návštěva uskutečnila," řekl saský předseda vlády
(tedy Pavel věděl co činí).
V Drážďanech zahájil výstavu uměleckých a historických předmětů ze
svatovítského pokladu „Fragmenty vzpomínek o svatovítském pokladu“, který je jednou z největších chrámových sbírek v Evropě a od soboty bude
poprvé k vidění v zahraničí. "Jedním z největších přispěvatelů do této sbírky byl Karel IV., král český a císař římský. A mimořádná osobnost evropských dějin 14. století," řekl Pavel. Kromě Korunovačního kříže jsou v rámci 125 exponátů z pokladu pražské katedrály sv. Víta aktuálně vystaveny v Drážďanech i přilba, řetízková košile a Svatováclavský meč. Po korunovaci býval král pasován na rytíře s tímto mečem. Ačkoliv se meče po staletí užívalo v plné funkci korunovačního symbolu, nebyl nikdy uložen v královské klenotnici nad svatováclavskou kaplí spolu s korunou, jablkem a žezlem, nýbrž byl chován v chrámovém pokladu svatovítském. Meč byl totiž, alespoň ve starších dobách, považován především za svatováclavskou relikvii, a ne za bezvýhradnou součást korunovačních klenotů.
Okopírovala jsem z materiálu k výstavě korunovačních klenotů v roce 2018 úvodní text https://www.hrad.cz/file/edee/2017/12/brozura-ckk-a5.pdf, protože zajímavě popisuje Příběh českých korunovačních klenotů po roce 1918.
Tento příběh s sebou od samého počátku nese jeden zásadní protiklad. Klenoty přirozeně nenajdeme v žádné z našich republikánských ústav mezi státními symboly, ale když se ohlédneme zpět a pokusíme se vstoupit do posledních bezmála sta let našich dějin, zjistíme, že příběh žádného z těch oficiálních nebyl tak bytostně spojen s osudy českého národa a společnosti v dramatickém 20. století. S obnovením české státnosti v říjnu 1918 a vznikem Československé republiky se české korunovační klenoty staly do jisté míry nechtěným reliktem doby monarchie. Po rozpačitém přešlapování k nim státní představitelé politicky, národnostně i kulturně rozmanité první republiky nalezli kladný, ale nikoli zcela upřímný vztah, který byl demonstrován během velkolepých oslav svatováclavského milénia v roce 1929. Zásadní změnu přineslo až bolestné období německé okupace českých zemí. Dramatický převoz klenotů do slovenské Žiliny a zpět v době mnichovské krize, kdy se klenoty staly přímým svědkem ztráty historického území Čech a Moravy. Bezprecedentní zneužití symboliky klenotů v rámci nacisty pokřivené svatováclavské tradice, známá legenda o Heydrichově svévolné korunovaci zaplacené vlastním životem nebo naopak v obecném povědomí bohužel dosud zcela neukotvený, ale mimořádně silný příběh vystavení kopií českých korunovačních klenotů na světové výstavě v New Yorku v roce 1939, kde se i díky nim stal pavilon po 15. březnu již neexistujícího Československa hlavním symbolem rodícího se druhého zahraničního odboje. Po odvrácení bezprostředního ohrožení existence státu a národa byly klenoty v říjnu 1945 slavnostně vyzvednuty z úkrytu ve sklepení Pražského hradu a jejich historický státoprávní význam byl plně rehabilitován. Bohužel již velmi záhy se nový režim nastolený v únoru 1948 nezdráhal, podobně jako ten nacistický, využít tuto nejcennější národní relikvii ve své zvrácené propagandě. Na hluboce zakořeněném vnímání klenotů jako symbolu národní a státní suverenity se ovšem nic nezměnilo, což se projevilo zejména při jejich protestně cítěném vystavení jen pár měsíců po srpnové okupaci v roce 1968. Od nánosů komunistické ideologie očistil symboliku klenotů až listopad 1989, kdy se „vláda navrátila“ do rukou českého lidu. Důležitějším státoprávním mezníkem ve vztahu k českým korunovačním klenotům se však stal až rozpad Československa a obnovení samostatného českého státu v roce 1993. České korunovační klenoty jsou historicky a umělecky nejvýznamnějším symbolem české samostatnosti a státnosti. Navzdory různým „pokrokovým“ úvahám se po zániku monarchie nestaly pouhým muzejním exponátem, jakýmsi „číslem ve vitríně“, ale vždy byla zachována úcta k tradici jejich uložení, neoddělitelně spojené s historickou i legendární postavou sv. Václava. Jedním z projevů této kontinuity je symbolické rozdělení klíčů od Korunní komory mezi přední státní, samosprávné a církevní představitele, které se od roku 1918 několikrát proměnilo v reakci na státněpolitické události a vývoj státoprávního uspořádání a jehož kolektivní princip nebyl v obou dobách nesvobody respektován.
Klenoty opouštějí místo svého uložení pouze při významných příležitostech a jejich výstavy se vždy těší obrovskému zájmu veřejnosti, v němž lze mimo jiné spatřit připomínku národních manifestací z roku 1867, kdy se insignie českých králů naposledy vrátily z Vídně a od té doby se nepřetržitě nacházejí na českém (československém) území. (!!!)
Zdá se, že doba se změnila, změnilo se i postavení České republiky – dnes „Čechie“ a její vnímání ve světě. A je to především servilním postojem našich čelných představitelů, ztrátou suverénní politiky.
Musel kurátor hodně přesvědčovat představitele církve, aby si mohl zapůjčit poklad z katedrály sv. Víta? "Vlastně ne ," říká Jiří Fajt.
Klenoty byly a stále jsou živým symbolem a zdrojem národní i státní hrdosti pramenící ze slavné minulosti, jedinečným prostředkem národní sebeidentifikace obyvatel zemí Koruny české i závazkem pro naši budoucnost.
I dnes, když spolu s dalšími klíčníky odemykáme dveře od Korunní komory, jde o symbolické vyjádření našeho společného závazku a povinnosti pečovat o Českou republiku, rozvíjet její tradice a mít v úctě její občany. Jde o připomínku pomíjivosti aktuálních politických svárů a příležitost zdůraznit hodnoty, jež nás spojují. České korunovační klenoty jsou jedním z nejkrásnějších odkazů minulých generací. Jubilejní rok 2018 nám dává příležitost oživit jejich tradici a přihlásit se k nim jako k součásti našeho vztahu k rodné zemi.
Miloš Zeman, leden 2018
... Staré pověsti české (1959) Praporec svatého Václava
Ale všem se v očích zajiskřilo a v radostném souhlase pokřikovali, když zaslechli, co jejich kníže, co Soběslav vzkázal do Němec: že doufá v milosrdní boží a v pomoc sv. Václava i Vojtěcha, že česká země nebude dána v moc cizinců.
„Nebude! Bohdá nebude!“ všude volali hlasem, rozhodně, a chystali se na vojnu. Pomýšleli, že vypukne až k jaru, až sejdou sněhy a povyschnou cesty.
magazin.aktualne.cz
lipsiusbau.skd.museum
