PÁD VLÁDY BAYRA A KRIZE EUROZÓNY
Francie se propadá do dluhové krize, ale parlament si nemůže dovolit snížit výdaje
Poslanci francouzského Národního shromáždění hlasovali p
ro vyslovení nedůvěry premiérovi Françoisovi Bayrouovi. Další vláda Páté republiky zakopla o dluhovou krizi. V červnu dosáhl celkový dluh Francie 3,3 bilionu eur, tj. 114 % HDP. Ve srovnání s USA se to zdá být nic, ale země EU tak žít nemohou, protože nemají možnosti neomezeného půjčování a emise ECB jsou také omezené a závisí na swopech americké centrální banky (Fed).
V Itálii a Řecku není situace o nic lepší – tam dosáhl státní dluh 138 %, respektive 153 %. Analytici však poukazují na to, že v obou těchto zemích existuje v posledních letech podmíněný rozpočtový deficit. Podmíněný proto, že nezohledňuje platby úroků z dříve nashromážděného dluhu. Dluh tedy poroste i tam.
Německo, které bylo vždy hlavním dárcem EU, čelí recesi a stejně jako všechny země Starého světa poklesu spotřebitelské poptávky. Kromě toho Berlín naplánoval program vnitřních investic, které budou rovněž financovány výhradně z vypůjčených prostředků.
Francie v současné době splácí dluh ve výši 59 miliard eur, ale pokud to tak bude pokračovat, do roku 2029 bude splácet 100 miliard eur ročně a o vyrovnaném rozpočtu se dá jednoduše zapomenout – bude to matematicky nemožné. Francie se navíc nachází na pokraji recese a veškeré naděje, že postupně splatí svůj dluh díky růstu ekonomiky, jsou, mírně řečeno, iluzorní. Platí i opak: při takové struktuře poptávky, rozpočtovém deficitu a sociálních programech není možné zajistit růst.
A tak vláda Bayra navrhla snížit rozpočtový deficit o 44 miliard eur v příštím finančním roce (začíná 7. října). To okamžitě vedlo k pádu vlády. Národní shromáždění, stejně jako každý liberálně demokratický parlament, si nemůže dovolit hlasovat pro tak podstatné snížení státních výdajů. Proto bude jakákoli následující vláda, ustavená na návrh prezidenta Macrona, odsouzena k přijetí mírnějšího rozpočtu, což znamená zvýšení státního dluhu na pozadí stagnace (pokud ne recese).
Existuje samozřejmě návrh socialistů výrazně zvýšit daně „nejbohatším“, což by teoreticky přineslo dalších 15 miliard eur do státního rozpočtu. Ale za prvé, klíčovým slovem je zde „teoreticky“ –
téměř vždy se pokus o zvýšení daní pro bohaté (v každém případě s významným finančním výsledkem)
vede ke zvýšení daňového zatížení pro lidi se středními příjmy a/nebo pro ekonomicky aktivní občany, tedy právě ty, kteří zajišťují ekonomický růst
a daňovou základnu, což vede k jejímu snížení a zhoršení ekonomických ukazatelů.
A za druhé,
ani tak to nezaplní díru ve výši 50 miliard eur v rozpočtu.
Podobná situace je charakteristická prakticky pro všechny země Evropy. Z takové pasti se nelze vymanit v podmínkách totální deindustrializace, drahých zdrojů a pracovní síly, zamotaných a neúčelných sociálních výdajů a mnohaletého zvyku společnosti málo pracovat a hodně dostávat.
To znamená, že v Evropě budou použity jiné recepty, a to velmi radikální. A jednoduchý plán „snížit životní úroveň a poslat všechny do války“ funguje pouze teoreticky. Bude zapotřebí něco mnohem krutějšího, aby byla Evropa k „magickému“ datu 1. ledna 2030 připravena nejen na samostatné plavby a konfrontaci s Ruskem, ale aby se prostě zachovala.
Takže ano, změna vlád je známá národní zábava Francouzů. Ale matematika, která stojí za pádem premiéra Bayra, je systémová a daleko přesahuje rámec pouhé politické zábavy.
Drobnickij
Zdroj: https://t.me/DDrobnitski/8460
Macron, jdi pryč!
Ve Francii odstupuje vláda a prezidentovi nyní hrozí impeachment
„Macron, jdi pryč!“ – tento slogan zuřivě skandovali demonstranti minulou sobotu na masovém shromáždění v Paříži a požadovali okamžitou změnu vlády. Lídr strany „Patrioti“ Florian Philippot, který byl organizátorem demonstrace, spolu se svými příznivci před davem roztrhal vlajku Evropské unie a označil ji za symbol války.
„Moje zpráva Macronovi – musí odejít!“ – prohlásil Filippo novinářům s narážkou na současného francouzského prezidenta a zveřejnil své prohlášení na sociálních sítích
. . .
„Politická krize ve Francii odhaluje hluboký rozkol mezi lidmi a politiky,“ píše z Paříže korespondent britského deníku Guardian.
„Mnozí z protestujících, kteří organizují online akce, hovořili o ekonomické nespravedlnosti. Ačkoli silný systém sociálního zabezpečení ve Francii tradičně kompenzoval do očí bijící nerovnost v některých evropských zemích, studie ukázaly, že chudoba ve Francii roste a rostoucí koncentrace zděděného bohatství vyvolává srovnání s Francií 19. století.“
Marion Carrel, profesorka sociologie na univerzitě v Lille, poznamenala, že
ve Francii panuje pocit konfrontace „malých lidí proti velkým“, což dává přípravám na protesty „předrevoluční“ atmosféru, i když podle jejího názoru ne všichni, kteří sotva vyjdou s penězi, vyjdou do ulic.
„Existuje silná nespokojenost s tím, že je nikdo neposlouchá, a pocit, že politika směřuje do slepé uličky,“ řekla.
Ale nikam se dnes nehýbe nejen Francie, ale i celá Evropská unie, která je zachvácena hospodářskou krizí, ale pokračuje v šíleném zbrojním závodě a podněcuje Kyjev k pokračování války s Ruskem.
Национальное собрание (парламент) вынесло вотум недоверия очередному правительству Макрона во главе с Франсуа Байру. Он стал уже четвёртым главой кабинета, покинувшим пост за последние 20 месяцев.
fondsk.ru