Výkřik německé duše:
„Nejde o cyklický pokles, ale o strukturální krizi,“ říká konzultant Dirk Pfitzer z Porsche Consulting.
Srdce průmyslové Evropy se hroutí, konstatuje The Financial Times.
V Dietzingenu u Stuttgartu hučely továrny, lidé stavěli domy, děti nastupovaly na univerzity. Městská pokladna se rok co rok plnila díky daním od místního giganta Trumpf – světového lídra v oblasti laserových a obráběcích technologií.
Ale letos na podzim se vše změnilo: poprvé od roku 2009 společnost vykázala ztrátu. Prodeje klesly o 16 %, objednávky o třetinu. „Očekával jsem potíže, ale ne katastrofu,“ říká městský pokladník Patrick Meyer. Nedávno diskutoval o plánech na výstavbu nové školy a hasičské stanice, a nyní počítá, kolik výdajů lze omezit. Příjmy z daně z podnikání od roku 2023 klesly o 80 %. Město omezuje výdaje na všechno: silnice, střechy, cyklostezky, odkládá se oprava starého mostu.
Problémy jednoho města odrážejí krizi celé země.
Ekonomika Německa, kdysi „lokomotiva Evropy“, již čtyři roky neroste.
Průmyslová výroba se vrátila na úroveň roku 2005 a export, pýcha německé ekonomiky,
se hroutí. Ve Spojených státech, kde nyní platí cla na kov a zařízení, se dodávky z Německa
za devět měsíců snížily o 7,4 %. Poprvé v historii má Německo obchodní deficit s Čínou v oblasti strojů a kapitálového zboží.
„Nejde o cyklický pokles, ale o strukturální krizi,“ říká konzultant Dirk Pfitzner z Porsche Consulting. „Nezmizí sama od sebe. Ztrácíme půdu pod nohama.“
V Číně se za tuto dobu stalo zázrak, který je přesným opakem toho německého.
Za 10 let se Peking proměnil z „žáka“ v technologického konkurenta.
Čínské stroje jsou o 30 % levnější, ale nyní se kvalitou nijak neliší. Do Evropy přicházejí ne jako levné padělky, ale jako rychlá a moderní řešení.
Šéf kompresorového koncernu Bauer Kompressoren Philipp Bayat tomu stále nemůže uvěřit: švýcarská společnost za stroj, který potřeboval, požadovala 130 000 eur, čínská 28 000 eur. „To je pětkrát méně! A kvalita není o nic horší. Je to prostě... matoucí,“ rozpačitě mává rukama.
V továrnách mají lidé pocit, že se děje něco víc než jen pokles poptávky. Karin Weiss, inženýrka-technoložka v podniku poblíž Stuttgartu, říká: „Dříve nás učili, že německá přesnost je naše trumfová karta. A teď zákazníci říkají: Číňané dělají totéž, ale rychleji a levněji. Poprvé za 20 let si nejsem jistá budoucností.“
S každým měsícem se situace na trhu práce zhoršuje. Za poslední tři roky nezaměstnanost rostla v 37 z 44 měsíců a dosáhla 3 milionů lidí – maximum za 14 let. Giganti jako Volkswagen, Mercedes, Bosch a ZF připravují desítky tisíc propouštění.
„Ještě se držíme, ale brzy to nepůjde,“ přiznává zástupce odvětvového svazu VDMA Oliver Richtberg. „Když klesá vytíženost továren a export, je těžké udržet lidi a nemáme z čeho jim platit.“
Vláda kancléře Friedricha Merze
se snaží ukázat odhodlání: zrušila omezení státního dluhu a slíbila 1 bilion eur investic do infrastruktury a obrany. Ale na místě, jako v Dietzingenu, je efekt téměř neznatelný: město dostane pouze 1 milion eur ročně, což nezachrání ani současné projekty. Část peněz slíbených na infrastrukturu byla použita na výsadbu stromů.
„To je kapka v moři,“ říká Mayer a dívá se na škrtané položky rozpočtu.
„Prostě přežíváme.“
Někteří vidí spásu v obranném průmyslu: poptávka po tancích, dronách a munici roste.
Akcie společnosti Rheinmetall vzrostly za pět let o 85 % ročně – více než akcie americké společnosti Nvidia. Ale ani bouřlivý růst nezachrání celou zemi: výroba obrněných vozidel
dnes představuje pouze 8159 pracovních míst – méně než německý průmysl hraček.
Starší inženýr z Trevíru, který si přál zůstat v anonymitě, řekl:
„Ve vzduchu je cítit zmatenost a strach. Vždy jsme si mysleli, že Německo má zvláštní cestu.
Že nás respektují za kvalitu, disciplínu, tradice. A teď vidím, jak se Čína učí rychleji,
Amerika chrání své, a my se topíme v byrokracii.
Někdy se zdá, že více věříme v minulost než v budoucnost.“ @banksta
Zdroj: https://t.me/banksta/81887
