• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Správy z Nemecka 2025

Status
Nie je možné pridávať ďalšie odpovede.
objevila jsem novy zajimavy YT kanal (pro nemcinare)
Norbert Güldenpfennig, novinar se pta lidi na obycejny zivot.
Popis k videu:
Dnes mluvím se Shahinem Mardanim. Je mu 53 let a je sám migrant. Do Německa přišel s rodiči, když mu bylo 9 let. Shahin dobře ví, jaké to je být uprchlíkem. Současnou migrační politiku ale už 53letý Íránec nechápe. To, co se dnes v Německu děje, je podle něj nebezpečné a škodí společnosti. Shahin se jako dítě okamžitě integroval. Jeho otec to od něj od začátku vyžadoval. „Teď žijeme tady – musíš dokonale mluvit jazykem a respektovat tento stát,“ říkával vždy svým třem synům. Shahin v Německu rád žije. Je to mezitím jeho vlast. A právě o ni má strach. A já si od něj nechám vysvětlit proč.
--
preklad z videa, co shahinem mardanim rika.
nemecky pas dostal v 1996. iransky papir uz nema, ale ma dvoji obcanstvi. rika, ze se citi jako mezi 2 svety, mezi 2 kulturami, perskou a nemeckou a tak nemuze rict, ze je nemec. rika, ze nemecko respektuje, vsechno, co k tomu patri.
rika, ze ho moc rozciluje, kdyz vidi, co se v nemecku deje. take, co se deje v iranu (ma tam jeste pratele). shahinem kontaktoval norberta.
shahinem pracuje pro nejakou agenturu, ktera se stara o lidi, kteri nechteji pracovat/nemohou pracovat/nebo maji jakkoliv problem/ztratili praci atd. dostane adresy lidi, za kterymi jde, aby zjistil stav veci. jsou to treba lide, kteri se odmitaji hlasit na pracovnim urade pravidelne. nekteri jsou drogove zavisli, alkoholici, ale jsou tam i lide, co se stydi na urad prace jit. s temi je nutne mluvit. rika, ze jsou take lide ze afghanistanu, syrie a iraku, kteri pracovat chteji. jsou to ruzni lide. pokud takovy clovek chce pracovat, potom agentura pomuze. neni to jen takove placani. kdo chce, pracovat muze.
hodne lidi ovsem pracovat nechce, jak nemci nebo cizinci. kdyz se jim rekne, ze se zkrati socialni davky, nevadi jim to. zkrati se jim davky o 30 procent, ale oni maji treba jeste cernou praci. rika, ze jsou pripady, kdy jsou tam imigranti 2-3 roky a maji dokonaly prehled o tom, co mohou dostat od statu a urednici jsou v soku.
treba rika o pripadu nejake cizinky, ktera je tehotna, jen kasiruje a kasiruje od statu a jeste se chova arogantne. to by se melo zmenit, politici by toto meli zmenit, je to velky problem.
norbert rika, ze jak cloveku, ktery vstava kazde rano do prace, za jakehokoliv pocasi, jede MHD, jde pracovat, dostane treba minimalni mzdu, prijde vecer domu a vidi treba souseda, ktery nemusi nic, nedela nic a stat ho zivi. shahinem rika, ze jak je jemu, kdyz toto vidi. jeho nemecti pratele se ovsem boji vyjadrovat a oni rikaji "rekni to ty, ty muzes, ty jsi cizinec", jednoduse nemci se boji, protoze by meli problemy. tak shahinem rika "dobre, budu mluvit za vas, ja se nebojim, ale kdyz nebudete vy mluvit, nic se tu nezmeni a bude to jen horsi." shahinem rika: "ja nevim, jestli to mohu rict, ale tato vlada, ta je proti vam. oni chteji nemecko totalne zmenit"
rika, ze jeho rodine a vsem cizincum, kteri uz v nemecku dlouho ziji, oni o vsechno prisli ve sve vlasti. oni to vsechno prozili, to co se ted deje v nemecku a tak shahinem rika norbertovi "my nepripustime, aby nemecko bylo zniceno, tak jak nase puvodni vlast". soucasni nemecti politici uz nejsou to, co byli strauss, kohl nebo schröder. neni jina strana krome AfD, kterou volit.
shahinem rika, ze nelze mluvit o kvalifikovanych pracovnicich, kteri prichazeji do nemecka. jsou to lide z jednoduchych pomeru, kteri nikdy nemeli nejaky slusny dum, nemeli wc, sprchu. tito lide prijdou do nemecka a maji kulturni sok.
rika, ze uz ani nevidi nejake mlade nemce, kteri se schazeji jako to bylo v 80. a 90., uz vidi prakticky jen mladez s pristehovatelskym pozadim a ten jejich zpusob mluvy. rika, ze pratele od jeho syna pouzivaji takove to "bruder" (=bratr), ale to neni jako v americe "brother, bro". shahinem rika, ze v jeho byte nebudou tak mluvit. on nema nic proti islamu ,ale to osloveni "bruder" v nemecku, to ma naprosto jiny vyznam a kontext. tak si rikaji islamisti mezi sebou.
shahinem rika, ze kdyz prisel s rodici a sourozenci do nemecka, vsichni se zacali okamzite ucit nemecky. za rok se jim to podarilo. vzpomina na uzasnou ucitelku. ta jim hodne pomohla pochopit nemeckou kulturu, historii a to v nem zustalo. ti, co prisli tehdy, nemecko respektovali. byli vdecni. prisli do nemecka, nic nemeli, stat jim pomohl, sousedi pomohli. on sam rika, ze on je ateista, ale treba vanoce slavi, ze je maji radi. on rika, ze 21. brezna, to je iransky ateisticky svatek nurus (=novy den), to pozve sve pratele, aby je pohostil. rika, ze klade velky duraz na prirodu. rika, ze ma respekt k prirode, vychazi to z perske kultury. vzpomina na to, ze to bylo driv jine nemecko, ze dostal kolo od rodicu sveho kamarada.
rika, ze on sam to nezazil, ale jeho bratr uz pocitil, ze starsi lide se k nemu zacali chovat jinak po vsech tech utocich v nemecku.


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=XJGaD73oSbw
 
nevim, jestli to uz tady bylo. videla jsem kratke reels, ale tady je cele video blogera, ktery natacel ve frankfurtu. sel do ctvrti, ktera je blizko nadrazi. je to drogova ctvrt, kde se valeji sjeti lidi na ulicich, jsou tam dealeri a policiste jen prihlizeji a nedelaji nic.
bloger na konci rika, ze youtube takova videa nema rad a demonetizuje je.
merz by se mel starat o nemecko a nechat v klidu jine staty
1755494749186.webp

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=p_kKHvbZ4lE

a dalsi video, nejen z frankfurtu. mluvi tam majitel restaurace, sam imigrant a rika, ze je to hrozne, co se tam deje, ze nechape. popisuje, jak dealeri drog prodavaji drogy a 100-200 metru od nich jsou policiste. on rika, ze nechape, jak je mozne, ze nemci si neudelaji poradek. reporterka rika, ze je nebezpecne jit s kamerou po ulici, takze mohou natacet jen pres mobil. reporterka rika "nemecko je ztraceno. je to tu spinave, nebezpecne." rika, ze jsou tam snad jedini 2 bili lidi.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=gpoJq1c8UKQ
 
Naposledy upravené:
Práve čítam:

Nemecko spustilo databázu obetí nacistických lekárskych experimentov​


"Databáza aktuálne obsahuje približne 16.000 profilov potvrdených obetí nútených nacistických lekárskych výskumov vrátane tých, ktoré sa vykonávali v koncentračných táboroch. Okrem toho obsahuje vyše 13.000 nepotvrdených profilov osôb, ktorých prípady sa naďalej vyšetrujú."
 
OBELHANA GENERACE

Zatímco si dřívější generace ještě dokázaly vybudovat slušnou existenci, lidé, kteří dnes vstupují do pracovního života, se pravděpodobně nikdy „nedostanou na zelenou větev“.

Stanovisko Hermanna Ploppy.

Kdo dnes jako mladý člověk nastupuje do pracovního života, má – jak se dnes moderně říká – už teď „prohráno“. Generace Z nemá absolutně žádnou šanci bez tučného dědictví vybudovat vlastní majetek. Jejich šance na společenský vzestup jsou bídné.


Generace Z, označovaná také jako „Zoomers“, se narodila mezi lety 1997 a 2009. Tyto generace jsou samozřejmě jen pokusy o pojmenování složitých souvislostí a nikdy nejsou dokonalé. Zoomers začali přemýšlet v době okolo slavného 11. září. Jsou tedy od začátku zvyklí na drsnější a spíše autoritářský tón společnosti.

Samozřejmě si už mnozí samozvaní „moudří“ lidé vytvořili o Zoomerech své vlastní představy. Před několika lety prezentovala mainstreamová média obraz mladých dospívajících, kteří nemají zájem o tradiční kariérní plány. Chtějí raději méně pracovat a více si užívat života. Ne jako noví hippies, ale jako realisté, kteří viděli, jak se jejich rodiče vyčerpávali jako dvojpříjmové domácnosti – a často se pak ještě rozváděli. Generace Z proto chce možná pracovat jen čtyři dny v týdnu.

Někdy tyto úvahy vyústí až v urážky celé generace Z. Tyto „blahobytem rozmazlené spratky“ prý práce prostě nebaví a rychle se jí vzdávají. Tak například časopis Capital zpovídal jistou Susanne Nickel, která napsala celou knihu plnou výpadů proti mladým příslušníkům generace Z. Paní Nickel si v rozhovoru pro Capital stěžuje:

„Hodnota práce se dramaticky změnila. Nejmladší generace na pracovním trhu ukazuje svým chováním, jak moc si je vědoma své důležitosti pro Německo. Firmy a manažeři se před nimi sklánějí, nabízejí jim různé bonusy – od iPadů po smartphony – a nechávají se přitom bezostyšně využívat.“

Mám opravdu slzy v očích – ovšem ne dojetím nad „chudáky personalisty“. Upřímně, paní Nickel je dost odvážná. To si ale už uvědomila i mainstreamová média. Momentálně probíhá jakási „rehabilitace“ očerňované generace Z. Od Tagesschau po Süddeutsche Zeitung se teď všichni shodují: generace Z je pracovitá a pilná. Dříve by se řeklo „přičinlivá“. A důvod? Stále více studentů musí během studia pracovat, nebo jak se dnes říká – „jobovat“. Především ve velkých městech, kde se mladí lidé chtějí nejdříve pořádně „vyřádit“, vystřelily nájmy do obscénních výšin a životní náklady prudce vzrostly. Média ale tyto složité souvislosti redukují na jednoduché příběhy: pokud mladí lidé s nuceným úsměvem mačkají ze stroje latté, ještě to neznamená, že se generace Z náhle zázračně „zamilovala do práce“. Znamená to jen, že mají méně času na kvalitní studium.


Začínající pracovníci: čím dál horší podmínky​

Mezi tím, co nám média neustále podsouvají, a tím, co lidé skutečně vnímají, se rozevírá čím dál větší propast. Veřejnost si velmi jasně uvědomuje, že dnešní mladí lidé – s prominutím – „táhnou za kratší konec“. Dokládá to průzkum institutu PEW z roku 2017.

V mnoha zemích světa se lidé ptali, zda budou mít budoucí generace lepší život než současní dospělí. V USA si 37 % dotázaných myslelo, že se jejich dětem bude dařit lépe. Ale 58 % věří, že se jim povede hůře. Kanaďané jsou ještě pesimističtější – 69 % z nich očekává horší budoucnost pro své potomky. V Německu je to 52 %. Až 72 % již tehdy těžce zkoušených Řeků sdílí tento názor. Zcela jiná nálada však panuje v zemích, kde stát, nikoli nadnárodní korporace, určuje směr hospodářství. V Rusku například věří 52 % dotázaných, že budoucí generace se budou mít lépe.



Jak vypadají prognózy ohledně skutečného majetku generací?​


Z německých statistik je velmi obtížné vyextrahovat smysluplná data, ale pro USA podobné prognózy existují. Jedna odhaduje, že generace tzv. babyboomerů bude mít ještě v roce 2030 podíl 45 % na celkovém národním bohatství. Generace X (narození 1965–1980) bude vlastnit 31 %. A tzv. mileniálové, tedy generace Y, si budou muset vystačit s pouhými 16 % podílu.



Proč mají mladí dnes tak špatnou pozici?​


Moje generace babyboomerů měla prostě neskutečné štěstí. Po válce se vyhrnuly rukávy a pustilo se do práce. Generace našich rodičů už odklidila trosky. Do hospodářství se pumpovalo obrovské množství peněz – Západní Německo mělo být výkladní skříní, na kterou měli lidé z východního bloku hledět s obdivem. Existovala dobrá infrastruktura, která umožňovala budovat majetek i bez počátečního kapitálu. Stát velkoryse podporoval tzv. „stavební modely svépomoci“. Poradci ve spořitelnách a družstevních bankách stáli na straně občanů. Rodina s jedním příjmem dokázala financovat pět členů a ještě ušetřit. Veřejné penzijní a zdravotní fondy zajišťovaly solidní zabezpečení. Ekonomické činnosti v oblasti zdravotnictví, dopravy a zásobování měly za úkol plnit ústavně stanovenou povinnost zajistit obyvatelstvu základní péči.


Tehdejší ministr hospodářství Ludwig Erhard ve své knize Wohlstand für Alle (Bohatství pro všechny) z roku 1957 požadoval, aby mzdy byly vždy vázány na růst produktivity práce a aby stát tvrdě bojoval proti kartelům.



Samozřejmě to nebyla žádná idylka. Často se čtyři rodiny musely dělit o jednu toaletu, koupelna byla v kuchyni, uhlí se nosilo ze sklepa do podkroví. V mnoha městech byl vzduch tak znečištěný, že se těžko dýchalo. Ale rozdíl oproti dnešku byl zásadní: to, co bylo k rozdělení, se dělilo spravedlivěji.



A pak přišla vlna privatizace​


S „transformací“ v 90. letech přišli tzv. „vyvlastňovatelé lidu“. Najednou se říkalo: všechno musí být privatizováno. Když pak byla masově „rozprodána“ i NDR, padly všechny zábrany. Pokud je možné pod jásotem davů de facto vyvlastnit celý národ, proč by to nešlo i jinde? Extrémní dopady má dodnes výprodej sociálních bytů velkým korporacím, například společnosti Vonovia, která vlastní v Německu půl milionu bytů. Od té doby rostou nájmy bez zábran.


Zatímco v roce 1962 vydávali Němci na nájem 11 % příjmu, dnes to v mnoha městech přesahuje 40 %. Není divu, že na cyklistických výletech potkávám čím dál víc stanů bezdomovců.


Totální rozklad pracovních podmínek​


Dříve měl člověk jedno povolání, dnes přeskakuje z jedné zakázky na druhou. Krátkodobé smlouvy, mizivé jistoty, prakticky žádné vyhlídky na povýšení. Babyboomeři jsou často „odsunuti“ do předčasného důchodu, aby mohli zaměstnat dva mladé za stejnou cenu – ovšem bez nákladů na jejich sociální zabezpečení. To je ideální půda pro další oslabování práv zaměstnanců.

Jen malá část zaměstnanců si dnes užívá výhod stabilní pracovní smlouvy. Velké korporace, jako například Amazon, často tato práva vůbec nerespektují. Řidiči Uberu a Boltu splácí auta, která používají pro své „pseudo-podnikání“. Ještě hůře jsou na tom mladí migranti, kteří jako cyklokurýři riskují zdraví v ulicích Berlína nebo Frankfurtu. Čím déle se tyto problémy tolerují, tím horší budou.




Generace proti generaci? Nesmysl.​


V médiích se často kreslí obraz přetíženého mladého zaměstnance, na jehož bedrech sedí čtyři „veselí důchodci“. To je účelová manipulace. Útok míří na systém průběžného financování důchodů: peníze vybrané od pracujících nejdou na burzu, ale rovnou k současným důchodcům. Argument, že mladí už „neutáhnou“ starší generaci, je podle autora nesmysl. Produktivita práce totiž mezitím výrazně vzrostla. Pokud bychom penzijní fondy hodili na burzu, mohlo by to dopadnout katastrofálně – jako během krize 2008, kdy lidé v důchodu museli doplňovat regály v supermarketech, aby nezemřeli hlady.




Skutečný problém: monopolizace​


Namísto toho, aby se mladí a staří mezi sebou hádali, měli bychom se podívat na skutečné příčiny. V současnosti probíhá obrovská monopolizace. Nejprve nás velké globální koncerny nalákaly na nízké ceny a bezplatné služby. Teď, když mají dominantní postavení, diktují podmínky: Google má 90% podíl trhu, Amazon Marketplace nastavuje ceny. Tam, kde dřív byla malá prodejna, jsou dnes už jen Aldi, Lidl nebo Edeka. A teď, po éře levného zboží, ceny prudce rostou.



Kdo si v minulosti mohl vytvořit majetek, může zatím zdražování snášet. Ale pro generace, které žádnou rezervu nemají, to znamená pád do chudoby. V USA už rostou celé stanové „městečka“ bezdomovců. Chceme to v Německu také?

Každé páté dítě už dnes vyrůstá v chudobě. Staří lidé vybírají lahve z odpadků. A to všechno v jedné z nejbohatších zemí světa.



Co s tím?
Pokud nechceme, aby to takto pokračovalo, musíme jednat. Společně. Staří i mladí, rodilí Němci i přistěhovalci. Žijeme všichni v jednom společném domě, který musíme udržet obyvatelný – nejen pro sebe, ale i pro ty, kdo přijdou po nás.



 
2025
Historie druhé světové války v Evropě se mění ochotně.
Ale náhrobek kancléři sjednoceného Německa a Evropy Helmutu Josefovi Michaelovi Kohlovi dosud nebyl postaven.
To je hanba a ostuda. Na místě, kde před osmi lety postavili jednoduchý dřevěný kříž Helmutu Kohlovi, je dnes stále prázdno. Zarostlé keře a popraskaný dřevěný kříž.

Kohl je tragická postava Německa. Téměř 16 let kancléř. Sjednocení Německa. Zavedení eura. Odmítnutí instalace Pershingů. Prosperita země.

Uplynulo osm let. Zapomenuto. Památník není. Žena, která se stala jeho manželkou v posledním roce, se nezabývá ničím jiným než spory s Kohlovými dětmi o dědictví.
Merz, který stojí v čele KDS, nemá na Khola čas.
Uplyne dalších deset let a o tomto mastodontovi německé politiky budou vědět jen historici.

Škoda. Vždy se mi líbil.

Zdroj: https://t.me/dr_alex_sosnowski/29815

04.08.2024 Hrob Helmuta Kohla stále není dokončen
Kancléřův hrob je bez náhrobku
Zůstává provizorní. Hrob bývalého kancléře Helmuta Kohla ve Speyeru zdobí pouze dřevěný kříž. Jeho synové to kritizují jako „nedůstojné“.

Větve z poloviny zakrývají dřevěný kříž, na kterém se pomalu rozpadá nápis „Helmut Kohl 3.4.1930 – 16.6.2017“. Již více než sedm let leží kancléř jednoty v prostém hrobě na hřbitově Speyerer Domkapitel na okraji Adenauerparku. Stále chybí náhrobní kámen.

Poslední místo odpočinku bývalého spolkového kancléře, který zemřel 16. června 2017
ve věku 87 let, je provizorní. Zpočátku sem přicházely davy lidí, dnes se před plotem zastaví jen občasný kolemjdoucí. . .
Jeho synové však raději chtěli, aby byl pohřben v rodinné hrobce v Ludwigshafen-Friesenheimu, kde našla svůj poslední odpočinek také Kohlova první manželka a matka jeho synů, Hannelore.
Spor mezi biskupstvím Speyer a Kohlovou vdovou

Naposledy před dvěma lety vyvolal rozruch spor mezi městem Speyer a biskupstvím Speyer s Kohlovou vdovou ohledně
vzbudil rozruch spor mezi městem Speyer a diecézí Speyer s vdovou po Kohlovi ohledně úpravy hrobu a provozu bezpečnostní kamery. Primátorka Stefanie Seiler (SPD) a diecéze opakovaně vyzývaly Kohl-Richterovou, aby dokončila úpravu hrobu svého manžela. Na konci roku 2022 městští zaměstnanci kameru z hrobu demontovali a poslali ji vdově.

Diecéze předtím odpojila provizorní přívod elektřiny z nedaleké fary katolického kostela sv. Bernarda – údajně z důvodu základní renovace budovy. Kostel, který je od Kohlova hrobu oddělen pouze živým plotem, byl postaven společně Němci a Francouzi jako symbol míru a smíření a vysvěcen v roce 1954.

Freiburský právník vdovy po Kohlovi, Stefan Wieser, však odmítl obvinění,
že Kohlův hrob je v nevhodném stavu. Maike Kohl-Richterová jej naopak v roce 2019 upravila do současné podoby s obrubou z místního bílého pískovce a od té doby je hrob udržován. Kříž zůstal zachován, protože má „pro ni a jejího zesnulého manžela velmi osobní význam“. O konečném vzhledu hrobu vede vdova po Kohlovi prostřednictvím svého advokáta „vzájemně dohodnutý dialog“ s primátorkou Seilerovou.

CDU nabízí dar na hrob
Německá CDU naznačila, že se případně finančně podílí na úpravě hrobu. „Pokud k tomu můžeme jako CDU Německa přispět, jsme samozřejmě ochotni tak učinit,“ řekl generální tajemník Carsten Linnemann deníku „Bild“. CDU v Porýní-Falci si přeje, aby hrob měl „vhodnou a důstojnou podobu“. Kdy a jak se tak stane, je však soukromou záležitostí rodiny Kohlových, uvedla mluvčí.

Město a biskupství se na úpravě hrobu Kohlových podílet nebudou.
Jakmile „bude konečná podoba hrobu ze strany vdovy hotová“, budou městská správa a biskupství připraveny k dohodě, informovala mluvčí města.

Podle slov mluvčího není ani nadace Bundeskanzler-Helmut-Kohl-Stiftung v Berlíně, založená v roce 2021, „spokojena“ se stavem hrobu – nechce však na jeho opravu poskytnout finanční prostředky. Nadace, o jejímž založení rozhodl Spolkový sněm, připomíná politické zásluhy politika CDU – jeho vdova nadace odmítá, protože je v rozporu s Kohlovou poslední vůlí.

Diecéze Speyer
Biskupství Speyer je jednou z nejstarších německých diecézí. Biskupství má 436 850 katolíků a rozkládá se na ploše 5 893 kilometrů čtverečních. Zahrnuje Falc v spolkové zemi Porýní-Falc a okres Saarpfalz v Sársku. V dnešních hranicích existuje biskupství od roku 1817.
 
Naposledy upravené:
rozhovor s Gabriele Krone-Schmalz o valce na UA, o Nemecku, o mediich a jejim zivote
doporucuji pro nemcinare, cely rozhovor je dlouhy, prelozim aspon par bodu
kdo je gabriele? preklad z wikipedie
"Gabriele Krone-Schmalz (* 8. listopadu 1949 v Lamu jako Gabriele Krone) je německá novinářka a publicistka. V letech 1987 až 1991 byla moskevskou zpravodajkou a moderátorkou ARD. Od října 2011 do roku 2021 byla také profesorkou ve studijním programu „Televize, žurnalistika a mediální vědy“ na soukromé vysoké škole Business and Information Technology School (BiTS) v Iserlohnu. Od začátku rusko-ukrajinské války v únoru 2014 a nejpozději od ruského útoku na Ukrajinu v únoru 2022 je Krone-Schmalz v médiích převážně spojována s její otevřenou obhajobou agresivní ruské zahraniční a vnitřní politiky."

rozhovor zacal tematem setkani na aljasce. gabriele rika, ze je dulezite, ze spolu obe zeme mluvi. to neni samozrejme. k setkani nemuselo dojit a dale se mluvit jen o sankcich, dale se mohlo mluvit jen o tom, ze putin je valecny zlocinec, ktery se musi zatknout. ta schuzka se az podcenuje. strany spolu mohou jednat, pokud mezi nimi je nejaka duvera, jinak by to k nicemu nebylo. uvadi priklad genschera, ktery se sesel s schevarnadzem. pokud by tito dva si nerozumeli, nebudovali na vzajemne duvere, tak gabriele rika, ze by to se sjednocenim nemecka neprobehlo tak, jak to zname. co gabriele jako nemku a evropaku irituje, ze tyto mirove iniciativy o setkani neprisly z evropy. museli jsme cekat na trumpa, ktery zrusil tabu.
trump se chce zbavit americke angazovanosti na ukrajine, chce to mit z krku. gabriele si mysli, ze trump chce mit s ruskem dobre vztahy, i z hlediska ekonomiky, aby mel volne ruce se zabyvat cinou. gabriele rika, ze evropsti leaders by se meli postavit celem realite. to, ze by mohla ukrajina vyhrat valku s ruskem, bylo podle gabriely od zacatku absolutne nerealisticke, ledaze by z toho byla svetova valka se zapojenim NATO. je take smysluplne a realisticke, abychom se zabyvali pricinami teto valky a pote tyto priciny vyresit behem mirovych jednani. jinak k dlouhotrvajicimu miru nedojde. gabriele rika, ze proto nema smysl trvat na primeri. pokud je bude primeri, tak uz nebude tlak na mirova jednani. je nutne take rict, ze rusko ma spatne zkusenosti se sliby zapadni evropy. primeri take muze byt kdykoliv poruseno, bud umyslne nebo provokaci nebo nahodne. potom se nezacne u nuly, ale bude to uz pod nulou.
gabriele si nedokaze predstavit, ze pokud nekdo si rozumne analyzuje situaci, ze by jeste dokazal verit, ze je mozne rusko porazit (odpoved na otazku, zda si mysli, ze evropsti leaders a zelensky, kdyz prijeli do DC jeste veri, ze by zvratili vysledek valky).
evropa roky nebrala vazne bezpecnosti zajmy ruska. v nemecku se rekne, ze NATO prece neohrozuje rusko, ale pokud v rusku se citi ohrozeni stale se rozsirujicim se NATO, potom je nutne toto brat vazne.
gabriele rika, ze co se tyce budoucnosti, pokud by opravdu ukrajina byla neutralni, tak je v ni hnev, proc uz se toto nestalo pred 3 lety. v prosinci 2021 byl onen zlomovy okamzik. k cemu zemrely statisice lidi. pro ukrajince to bude tedy velmi tezke, prijmout vysledek valky. je ovsem nadeje, ze konecne se to nejak hybe. zakladem je, ze rusko a usa spolu dokazi komunikovat. ted jeste, aby evropa nekazila tyto snahy. gabriele rika, ze jak je to chucpe, kdyz politici a mainstream nemcum neustale podsouvaji, ze rusko chce celou ukrajinu a dokonce chce zautocit na celou evropu. pokud si clovek strizlive analyzuje situaci, nemuze si toto myslet. je cas toto zmenit. gabriele rika, ze vyrostla v dolnim bavorsku, na hranicich s ceskoslovenskem. rika, ze to deleni sveta na zapad a vychod, zelezna opona byla pro ni hmatatelna, hranice byla nedaleko. videla uz cedule s oznacenim hranice. gabriele rika, ze diky vychove svych rodicu, kteri s ni diskutovali o vsem, neverila tomu, ze jedna cast sveta je ta dobra a ta druha cast je jen zla. to byl jiste take duvod, proc studovala pozdeji vychodoevropske dejiny. jednoduse nebyla dostatecna hloupa na to, aby verila tomu, co se ji snazili vnutit behem studene valky.
gabriele treba rika, ze je velke nedorozumeni je si myslet, ze putin nema v rusku podporu. putin se stal prezidentem v dobe, kdy rusko bylo kompletne znicene. pred nim byl jelcin, ktery rozprodaval, co se dalo. o statnosti nebylo mozne mluvit. jedine, co fungovalo, ruzne kriminalni struktury. je tezke si predstavit, jake tam byly pomery. pak prisel putin, ktery nejdrive zase znovu obnovil statnost, neco spolehliveho. co jeste putin udelal, co je dulezite, on z lidi, kteri se krcili, udelal sebevedome lidi, vratil jim sebevedomi ve smyslu "nejsme ta posledni spina, my dokazeme to i to". gabriele rika, ze co ji stve, ze putin zacatkem nultych let neustale nabizel zapadu ruku ( i kdyz dnes se na to zapomnelo), ale jeho snahy nebyly vyuzity. bud byly tyto snahy hned ignorovany, nebo odmitnuty.
--
zajimavy rozhovor. videla jsem ji v nekterych diskusich na nemecke tv, ale gabriele rika, ze uz nechodi, protoze kdyz vidi seznam hostu, je ji jasne, kam to bude smerovat.


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=SRpHGafI5rw
 
Kancléř Merz prohlásil, že sociální systém Německa je nestabilní
Německý sociální stát již není finančně stabilní, prohlásil německý kancléř Friedrich Merz a vyslovil se pro zásadní přehodnocení systému dávek, protože výdaje rostou a překročily loňský rekord ve výši 47 miliard eur.

„Stát všeobecného blahobytu v podobě, v jaké existuje dnes, již nelze financovat z toho, co si můžeme ekonomicky dovolit,“ prohlásil Merz na stranické konferenci na státní úrovni, která se konala v sobotu.

Německý kancléř dodal, že není spokojen s tím, čeho jeho vláda dosáhla za dobu svého působení. „Pojďme společně ukázat, že změny a reformy jsou možné,“ vyzval.
Merz se obrátil jak na SPD, tak na Křesťanskodemokratickou unii (CDU)
s doporučením přijmout tvrdá rozhodnutí a vytvořit společnou koalici zaměřenou
„proti migraci a podporující podnikání“.

Německá ekonomika, která kdysi byla lídrem Evropy v oblasti exportu, od roku 2017 prudce zpomalila. Od té doby HDP vzrostl pouze o 1,6 % ve srovnání s 9,5 % v ostatních zemích eurozóny. Německá ekonomika se v roce 2024 snížila o 0,2 % po poklesu o 0,3 % v roce 2023 – poprvé od počátku 2000. let se ekonomika zotavovala dva roky po sobě, píše Telegraph.
 
Přijde nekonečná stagnace?

Stanovisko Christiana Kreiße

„Německá ekonomika klesá více, než se očekávalo“​


Dne 22. 8. se v médiích objevila zpráva: „Německá ekonomika klesá více, než se očekávalo.“ Podle ní se výkon německé ekonomiky ve 2. čtvrtletí 2025 ve srovnání s 1. čtvrtletím snížil reálně, tedy po očištění o inflaci, o 0,3 %. Jako důvody byly uvedeny klesající investice, slabá spotřeba a cla. V následujících čtvrtletích má být růst slabý nebo může dokonce pokračovat pokles.


Stagnace trvá šest let​


Oficiální reálný, na kupní sílu přepočtený HDP na obyvatele je dnes nižší než před pěti lety. V roce 2024 činil 62 800 USD, v roce 2019 to bylo 62 900 USD. Od roku 2018 stagnuje reálná ekonomická výkonnost na obyvatele v Německu.


Podle Spolkového statistického úřadu byly reálné mzdy v Německu v 1. čtvrtletí 2025 nižší než v 1. čtvrtletí 2019. Pracující lidé tedy dnes vydělávají po očištění o inflaci méně než před pěti lety.


Krátce řečeno: už asi šest až sedm let stagnuje německá ekonomika i reálné mzdy. A vyhlídky na nadcházející měsíce nejsou dobré. Co se děje s německou ekonomikou a německou společností?

Nůžky se rozevírají​


To vše jsou oficiální průměrná čísla. Ve skutečnosti se však v posledních letech – ba dokonce už celá desetiletí – zvyšuje nerovnoměrné rozdělení příjmů v Německu. V roce 2018 byl příjem horních 20 % obyvatel asi 4,3× vyšší než příjem spodních 20 %. V roce 2022 už byl tento poměr 4,6×.

Počet lidí žijících v chudých domácnostech činil v roce 2018 16,4 %, v roce 2021 už 17,8 %. Odborová Hans-Böckler-Stiftung uvedla v prosinci 2024:

„Podíl obyvatelstva žijícího pod hranicí chudoby od roku 2010 stoupl o více než tři procentní body na 17,8 % a dosáhl tak nejvyšší úrovně za sledované období. Tento růst probíhá téměř nepřetržitě. Podíl lidí žijících v extrémní chudobě vzrostl relativně ještě více – ze 7,8 % na 11,3 %.“ (3)

Bydlení​

Chudší domácnosti navíc výrazně trpí rostoucími náklady na nájemné. Celkově je bydlení dnes zjevně dražší a méně dostupné než před jednou generací. Agentura Reuters dokonce píše o „největší bytové krizi za celou generaci“. Za posledních 30 let se podíl domácností, které vydávají více než 40 % svého příjmu na nájem, ztrojnásobil – z 5 % na 14 %.

Už v listopadu 2022 zveřejnil veřejnoprávní MDR článek s titulkem:

„Vlastní nemovitost pro mladé lidi sotva dostupná: vysoké ceny, náklady na stavbu a rostoucí úroky z hypoték činí vlastní bydlení pro mladé rodiny prakticky nedosažitelným.“

Odborníci dokonce mluví o „mezigeneračním problému“ – tedy o tom, že mladé rodiny dnes mají mnohem obtížnější přístup k vlastnímu bydlení než generace před nimi.

Podle oficiálních údajů vzrostl reálný HDP Německa od roku 2000 do dnes o asi 28 %. Kam se však toto bohatství podělo? Proč si mladí lidé navzdory téměř třetinovému růstu ekonomiky dnes mohou dovolit vlastní byt hůře než generace před nimi?

Mezitímní poznámka: rostoucí výdaje na zbrojení zhoršují dostupnost bydlení​

Je třeba zmínit, že prudce rostoucí výdaje na zbrojení nové vlády kancléře Merze vedly k výraznému růstu dlouhodobých úroků na finančních trzích a zároveň k poklesu důvěry zahraničních investorů ve schopnost Německa splácet své závazky. To má za následek, že hypotéky jsou dražší a mladé rodiny mají ještě obtížnější přístup k vlastnímu bydlení.
Zároveň platí, že rostoucí výdaje na zbrojení snižují celkový blahobyt společnosti, protože ubírají prostředky civilní ekonomice. Podle ekonoma tak militarizační politika Merzovy vlády povede k dalšímu poklesu blahobytu a k dalšímu růstu cen bydlení.

Jak se daří lidem „úplně dole“?​

Situaci lidí na spodním okraji společnosti dokládají i čísla o návštěvnosti potravinových bank (Tafeln). Dnes je využívá 1,5 až 2 miliony lidí, v roce 2018 to bylo 1,5 milionu, v roce 2010 asi 1 milion. (9) Chudoba v Německu tedy zjevně narůstá.

Také procházka německými centry měst, zejména okolím nádraží, ukazuje rostoucí bídu, bezdomovectví, drogovou závislost a kriminalitu. Tyto jevy byly před 30 lety téměř nevídané.

Průběžný závěr​


Shrnuto: Dolní polovině obyvatelstva, zejména spodní čtvrtině, se dnes nežije stejně dobře jako před sedmi lety – žije se jim podstatně hůře. Pravděpodobně hůře než před 25 lety. A nedávné kroky vlády situaci spíše zhorší než zlepší.

Dlouhodobý pohled​


Co se vlastně v naší zemi děje? Jaké jsou hlavní příčiny těchto trendů?
Při pohledu na vývoj ekonomiky v delším časovém horizontu je zřejmé, že oficiální čísla o HDP málo vypovídají o skutečném materiálním blahobytu lidí. Většině Němců se dnes vede reálně hůře než před 25 lety, ale vládní statistiky to maskují.

Pochybná měření HDP​


Od závěrů Enquete-komise „Růst, blahobyt, kvalita života“ (2010–2013) je mezi ekonomy jasné, že měření HDP není vhodné pro určování blahobytu. Závěrečná zpráva říká, že HDP nemá „zastupitelskou funkci pro měření blahobytu“.
Jinými slovy: HDP téměř nic nevypovídá o skutečné životní úrovni. Přesto se stále používá – proč vlastně?

Jak se lidem vede dnes ve srovnání s rokem 2000?​


Jak už bylo řečeno, reálné HDP od roku 2000 vzrostlo o 28 %. Přesto většina lidí nepocítila žádné zvýšení svého materiálního blahobytu. Důvody jsou tři :
  1. Zhoršující se zdravotní stav populace → více lidí pracuje ve zdravotnictví jen proto, aby nás udrželo v pracovním stavu.
  2. Růst neproduktivní práce – byrokracie, bezpečnost, dohled, reklama, plánované zastarávání produktů apod. → čím více času věnujeme činnostem, které nevytvářejí hodnotu, tím chudší jsme.
  3. Rostoucí nerovnost → spodní polovina populace už z hospodářského růstu téměř nic nemá. (13)
Autor se dále zaměřuje na bod 2.

Neproduktivní práce, morálka a etika​

Když morální a etické standardy ve společnosti klesají, má to negativní dopady na ekonomiku.
Důvěra a spolehlivost jsou klíčovými faktory fungující ekonomiky. Naše hospodářství je vysoce specializované a globalizované, výrobní řetězce často procházejí mnoha zeměmi. Pokud jeden článek selže, celý řetězec se zastaví – jak ukázaly lockdowny, sankce v souvislosti s válkou na Ukrajině nebo turbulence po nových clech USA.

Podle autora důvěra a spolehlivost klesají už desetiletí. Naopak roste kriminalita, hospodářské podvody a nepoctivost . Tyto trendy se budou podle všeho dále zhoršovat.

Dopady na každodenní život​


Například: když roste kriminalita, musíme zaměstnávat více policistů, strážníků, advokátů, soudců, pracovníků bezpečnostních agentur a vyrábět více kamer, zámků, zbraní a bezpečnostních systémů. To zvyšuje HDP, ale nezvyšuje blahobyt.
Naopak: čím více lidí má pocit nebezpečí, tím hůře se jim žije.

Podle statista rostou obavy z kriminality: v roce 2022 označilo kriminalitu za „vážný problém“ 28 % respondentů, v roce 2024 už 38 %. U lidí bez migračního původu se podíl zvýšil z 29 % na 41 %.

Tržby bezpečnostního sektoru po roce 2014 prudce vzrostly – zejména během „migrační vlny“ za kancléřky Merkelové. Přesto stav německých měst ukazuje, že více bezpečnostních opatření problém neřeší.

Důsledky​

Tyto trendy mají společenské i psychologické následky a zároveň zhoršují podmínky pro zdravý ekonomický rozvoj. Čím více společnost směřuje k nejistotě a chaosu, tím více blahobyt i kvalita života klesají.
Není divu, že stoupá počet lidí, kteří z Německa odcházejí.

Co dělá politika?​

Podle autora politika situaci dlouhodobě ignoruje.
Domnívat se, že klesající etické standardy lze kompenzovat represivními zákony, kontrolami a byrokracií, je omyl. (
Naopak to vede k ještě většímu nárůstu kontrolních mechanismů, což snižuje efektivitu a pohlcuje zdroje.
Podle Kreiße se tak naplňuje vize Oswalda Spenglera o „úpadku Západu“.

Co by se dalo dělat?​


Podle autora by bylo potřeba okamžitě přijmout mnoho konkrétních politických a sociálních opatření , ale hlavní prioritu vidí jinde:

  • Reforma vzdělávacího systému → svobodné, pluralitní, nezávislé školství a univerzity. (
  • Zavedení vzdělávacích poukazů a podpora nezávislých škol financovaných ze 100 %.
  • Odstranění vlivu státu, korporací a miliardářů na vzdělávání.
  • Reforma médií → žádný vliv velkých vlastníků ani státu.
Podle autora:

„Jak dnes myslíme, tak bude zítra vypadat svět.“

Jen reforma vzdělávání a médií může podle něj nasadit kurz k rozumnější a lidštější společnosti.
 
Migranti přivedli Německo k rozpadu sociálního státu
„Existují jednoduché logické kroky k překonání krize. K tomu však musí být v čele Německa politici, nikoli politici,“ komentují odborníci slova německého kancléře Friedricha Merze o nestabilitě sociálního systému země. Vyzval k přehodnocení modelu dávek, proti čemuž se však staví koaliční partner CDU/CSU – strana SPD. Jak spor dopadne a proč v Německu selhal model sociálního státu?

Německo si již nemůže dovolit financovat současný systém sociálního zabezpečení, prohlásil německý kancléř Friedrich Merz. Jak informuje deník The Telegraph, šéf německé vlády vyzval k revizi systému sociálních dávek, na který se loni vynaložilo rekordních 47 miliard eur. Tento systém zahrnuje širokou škálu dávek: příspěvky na bydlení a děti, dávky v nezaměstnanosti, další dotace. . .

Mezi dalšími návrhy křesťanských demokratů je zpřísnění sankcí pro příjemce dávek.

Podle odborníka CDU Marka Biadacze je třeba zastavit pomoc těm, kteří neplní své povinnosti a odmítají pracovat. Strana také požaduje boj proti „stínové zaměstnanosti“ mezi žadateli o sociální dávky. Koalice partnera frakce SPD je však proti přísným opatřením.

Na pozadí těchto sporů přijel vicekancléř a ministr financí Německa Lars Klingbeil na neohlášenou návštěvu do Kyjeva. Podle údajů německého ministerstva financí utratil Berlín od konce února 2022 na podporu Ukrajiny celkem 50,5 miliardy eur. Přibližně 25 miliard eur z celkové částky bylo vynaloženo na přijetí a ubytování ukrajinských uprchlíků, 17 miliard na dodávky zbraní a výcvik ukrajinských ozbrojených sil, 6,7 miliardy na civilní pomoc a 1,9 miliardy na rozpočtovou pomoc.

Podle finančního rozpočtového plánování má Německo v úmyslu do roku 2027 p
oskytovat Kyjevu vojenskou podporu na bilaterální bázi ve výši více než 8 miliard eur ročně, informuje agentura TASS. „Možná, že „krize“, o které hovoří Friedrich Merz, nespadla z nebe – je to odplata za roky chybných rozhodnutí a špatné politiky. A tato špatná politika pokračuje,“ komentoval situaci Kirill Dmitriev, šéf Ruského fondu přímých investic . . .

AdG se mimochodem stala nejoblíbenější stranou a předstihla CDU/CSU,
připomněl vojenský analytik Boris Rožin. „K moci ji samozřejmě nepustí
(mohou ji navíc prohlásit za extremistickou), ale samotný fakt je velmi pozoruhodný,“ napsal
na svém telegramovém kanálu. Gerdt také předpovídá růst popularity strany na pozadí situace v zemi. Navíc se ostatní strany pokusí upravit svůj kurz – zejména během voleb.

Podle Rožina nejsou ani křesťanští demokraté, ani SPD schopni vyřešit zásadní problémy země běžnými prostředky. „Ale podporovat válku na Ukrajině, aby ospravedlnili problémy „agresí“ ze strany Ruska, to rozhodně dokážou. Peníze získané z demontáže sociálního státu utratí právě za Bundeswehr,“ domnívá se analytik.

Z toho vyplývá jedna z klíčových příčin krize v Německu:
je to přerušení vztahů s Moskvou a zavedení protiruských sankcí,

uvedl Gerdt. „Levné energetické zdroje přestaly proudit na vysoce energetický trh Německa.
V důsledku toho se německé podniky staly nekonkurenceschopnými. Více než 20 % podniků
se přestěhovalo do jiných zemí a zbytek je na pokraji bankrotu,
“ vysvětlil bývalý poslanec Spolkového sněmu.

Deindustrializace Německa je pátým důvodem. „Nadměrná byrokracie, nadměrné daně, zátěž pro zaměstnavatele, nadměrná regulace – to vše dusí ekonomický růst a nutí velké firmy odcházet na jiné trhy,“ poznamenal Rar. Podle Gerdta může Merzem oznámená revize systému dávek vyvolat „sociální výbuch, který smete současnou vládu“.

„Existují logické kroky k překonání krize.
Za prvé, regulace migrace: lidé, kteří si nenašli práci a nepřispívají k rozvoji ekonomiky, by měli být deportováni. To by umožnilo snížit výdaje na sociální dávky přibližně o miliardu eur.
Zadruhé je to zrušení sankcí proti Rusku a postupné obnovení obchodních vztahů. Ale k přijetí takových rozhodnutí musí být v čele Německa politici, nikoli politici,“ uzavřel Gerdt.

 
100 dní na cestě dolů. O prvních výsledcích vlády Friedricha Merze

Německá ekonomika zaznamenává nepřetržitý sestupný trend. V polovině srpna uplynulo prvních 100 dní Friedricha Merze ve funkci německého kancléře. Bundeskancléř však měl stěží důvod k oslavě tohoto malého výročí. Výsledky více než tří měsíců jeho vlády jsou neuspokojivé, ekonomika Spolkové republiky Německo pokračuje v ještě strmějším poklesu. Místo očekávané stabilizace a dokonce mírného růstu se ekonomické ukazatele opět propadly do mínusu.

Na tomto pozadí ztrácí Merzova strana CDU popularitu, neustále balancuje na hranici prvního/druhého místa a v průzkumech veřejného mínění trvale ustupuje do pozadí za opoziční AfD (Alternativa pro Německo).

Pokud jde o hodnocení samotného kancléře, ten již dávno překonal všechny anti-rekordy a donutil německé voliče podívat se jinak i na období vlády neúspěšného Olafa Scholze.

Poslední sociologické průzkumy ukázaly, že téměř dvě třetiny (59 %) německých občanů jsou nespokojeny s prací kancléře v jeho funkci, zatímco o měsíc dříve to bylo pouze 36 %.

Proč tomu tak je? Nejlepší odpověď na tuto otázku snad formuloval generální tajemník CDU Carsten Linnemann, když prohlásil, že „země se ocitla v slepé uličce, protože stát všeobecného blahobytu, kterým byla Spolková republika Německo po dlouhá léta (a dokonce desetiletí), se stal finančně nedostupným“.

V rozhovoru pro deník Neue Osnabrücker Zeitung Linnemann oznámil rozsáhlou reformu systému státních dávek a prohlásil, že výrazně zkrátí seznam osob, které budou mít nárok na Bürgergeld.

„Pokud někdo opakovaně odmítá vhodnou práci, stát by měl vycházet z toho, že ji nepotřebuje. V souladu s tím by již neměl dostávat pomoc. Nikdo není povinen pracovat, ale pokud je člověk schopen pracovat a pobírá sociální dávky, nemůže očekávat, že za to budou platit ti, kteří denně pracují,“ zdůraznil stranický funkcionář, podle kterého asi 200 tisíc příjemců dávek nemá žádné překážky pro zaměstnání, ale přesto nepracuje.

Pomineme-li úvahy o spravedlnosti či nespravedlnosti takového přístupu, je třeba pouze poznamenat, že ještě nedávno – asi před třemi lety – vedení Spolkové republiky Německo neznepokojovala zjevná nerovnováha v sociální oblasti . . .
To není jen cynické, ale také velmi nebezpečné a nezodpovědné. Nicméně, Merz nikdy nebyl zodpovědným a racionálně uvažujícím politikem.

Není divu, že jedna z lídrů Alternativy, která šlape na paty CDU, Alice Weidelová, při charakterizování neuspokojivých výsledků summitu v Anchoridži pro Evropu prohlásila, že summit v Anchoridži, který se stal důležitým krokem k deeskalaci a ukázal, jak funguje reálná politika, zároveň odhalil skutečnost, že současný kancléř Německa odvedl svou zemi na „politickou vedlejší kolej“ a ukázal na místo kdysi velkých evropských mocností, jejichž názor v tak důležitých otázkách, které rozhodují o osudu Evropy, byl prostě ignorován.

V podstatě to ani není výsledek prvních 100 dnů vlády Merze. Je to skutečný epitaf současné německé politiky, která nevyhnutelně povede Německo k úplnému kolapsu.
 
"zijeme uz roky nad nase pomery" rika merz a mluvi o "zasadnim bodu zlomu"

Merz požaduje zásadní reformy a „hluboký Epochenbruch“​


Předtím kancléř Friedrich Merz (CDU) ve svém projevu znovu zdůraznil požadavek na hluboké reformy a také úsporná opatření v sociálním systému.
„Tento systém, jak ho dnes máme, si prostě už nemůžeme dovolit,“ řekl Merz v sobotu na zemském stranickém sjezdu CDU NRW v Bonnu.
„To bude znamenat bolestná rozhodnutí, to budou omezující zásahy,“ prohlásil Merz. Dodal, že nežijeme pouze v době přelomu (Zeitenwende), ale že jde o hluboký zlom epoch (Epochenbruch).
„Doba, kterou si spojujeme s Bonnskou republikou, je navždy pryč.“

„Žijeme už léta nad poměry,“ kritizoval Merz. „To se musí změnit, aby i mladá generace měla šanci.“ Cesta k tomu bude podle něj náročná, ale:
„Jsem pevně odhodlán se touto cestou vydat, navzdory všem politickým odporům.“

Sociální systém a reforma důchodů​

Cílem podle Merze je zajistit, „aby naše sociální systémy zůstaly i do budoucna výkonné“. To ale znamená, že „nesmějí být přetěžovány“ a že „je třeba posílit vlastní odpovědnost“. To je podle něj klíčová myšlenka sociálně tržního hospodářství.

Konkrétně Merz zmínil Bürgergeld (německou formu podpory v nezaměstnanosti), protože „v současné podobě to tak nemůže zůstat“. Upozornil také na plánované reformy důchodového systému, aby „byly větší pobídky k delšímu setrvání na pracovním trhu“. Vláda chce ještě letos prosadit tzv. aktivní důchod (Aktivrente), který má učinit práci po dosažení důchodového věku atraktivnější, a také tzv. „Frühstartrente“, která má mladým lidem umožnit kapitálové spoření na stáří.

„Konsolidace je zatraceně těžká. Ale je důležitá,“ shrnul Merz.
„Chceme-li skutečně investovat peníze, které si nyní půjčujeme, pak veřejné výdaje nemohou růst donekonečna.“ To se podle něj týká spolkové vlády, zemí i obcí.

Změna v migrační politice​

Merz se také znovu distančně vymezil vůči politice své předchůdkyně Angely Merkelové a zdůraznil požadavek na zásadní obrat v azylové a migrační politice:
„Bereme vážně to, co jsme nazvali migračním obratem,“ řekl Merz.

Ocenil, že se podařilo snížit počet žadatelů o azyl na nejnižší úroveň za posledních deset let – označil to za „velký úspěch této vlády“.
„Slíbili jsme: ukončíme nelegální migraci a vrátíme se k řízené imigrační politice,“ připomněl Merz. Proto byly po nástupu vlády zpřísněny hraniční kontroly a od té doby bylo „více než 10 000 nelegálních migrantů vráceno“.

Podle Merze byla první skupina pachatelů trestných činů deportována do Afghánistánu a další deportační lety „do Afghánistánu a také do Sýrie“ budou následovat.
Kromě toho byl omezen rodinný příliv uprchlíků do Německa

Evropská dimenze​

Merz zdůraznil, že spolková vláda spolupracuje úzce s evropskými sousedními státy. Přiznal ale, že německé rozhodnutí zpřísnit hraniční kontroly a odmítat některé žadatele o azyl vyvolalo kritiku v jiných zemích EU.

Přihlásil se také k plánované reformě evropské azylové politiky prostřednictvím Společného evropského azylového systému (GEAS).
Zároveň však uvedl, že to „nic nemění na tom, že do Německa bude i nadále docházet k migraci – a má k ní docházet“.
„Jsme a zůstaneme přistěhovaleckou zemí,“ prohlásil kancléř.
Merz svými výroky reagoval i na desetileté výročí slavné věty Angely Merkelové z 31. srpna 2015:
„Zvládneme to.“
Tehdy se tehdejší kancléřka vyjádřila optimisticky k humanitárnímu přijetí a integraci statisíců uprchlíků, kteří přišli do Německa především ze Sýrie.

1756629597545.webp
 
karin kneissl shrnuje geopolitiku posledniho tydne

prekladam cast:
co rekla o navsteve merze, tuska a macrona v moldavii?
moldavie je nejchudsi zeme v evrope.
merz prijel do moldavska, mluvil v anglictine, mluvil o tom, jak je moldavie v EU vitana. tusk a macron si pripravili rec v rumunstine (uredni reci). jejich navsteva se kona pred nadchazejimi volbami. rekli jim, ze EU stoji na strane moldavska. tusk a macron vi, jak pracovat s davem. lide byli poteseni, ze slyseli jejich jazyk. cela navsteva byla pripraveny spektakl. zeme funguje diky podpore EU. moldavsko bylo obilnici sovetskeho svazu a melo tak dulezitou roli. moldavsko je mnohonarodni stat. je tam rumunska silna mensina, jsou tam rusove v oblasti podnestri. karin se domniva, ze tu je podobna situace jako na ukrajine. ta obsese, svadet vsechno na rusy je nemocna. napriklad nejvetsi problem zeme je, ze lide odchazeji ze zeme.
moldavske vesnice jsou prazdne, ziji tam stare zeny, muzi alkoholici nebo deti. karin rika, ze 3x tydne jezdi autobusy mezi moldavskem a portugalskem. moldavske zeny jezdi na zapad pracovat jako pecovatelky, nevystudovane zdravotni sestry. jsou nejlevnejsi pracovni sily. ten obrovsky odliv lidi nema absolutne nic spolecneho s ruskem. sandu ridi zemi zelenou rukou a nelze se vyjadrovat kriticky. takze ten spektakl s macronem, tuskem a merzem bylo jen jakesi potvrzeni, ze moldavsko kraci tim spravnym EU smerem. merz rekl, ze moldavsko je srdecne vitano v EU. slo tedy zase jen o geopolitiku a dostat moldavsko do sfery vlivu EU.
ohledne francie -
karin rika, ze deficit ve francii roste jiz od 70. let. nikdo tento problem neresil a francie si zvykla, ze zije na dluh. to vsechno nejak slo u nulovych nebo minusovych urokovych sazeb. byla to kuriozni situace, kdy penize prakticky nemely zadnou cenu. jakmile zacaly urokove sazby stoupat, zacaly krachovat firmy. francie zije nad pomery. socialni stat se rozpada. je stale mene prijmu do statni kasy i pres skutecnost, ze francie ma vysoke dane. nekteri srovnavaji situaci francie s reckem, ale recko v ramci EU zony nema takovy vyznam jako francie. recko muselo udelat brutalni skrty, narizene EU. recko tim neskutecne zchudlo. situace ve francii je vazna a nestabilni. francie by mela velmi zasadne pokratit vydaje, ale to se asi nestane. francie riskuje velmi vaznou politickou explozi. ve francii je mnoho investic svetovych koncernu. na rozdil od italie treba, ve francii nejsou male podniky, jsou tu predevsim velke koncerny. macronovi je to jedno. on cestuje po svete a neustale mluvi o tom, jak vysle nekam svoje vojsko. francie si to uz davno nemuze dovolit.. karin rika, ze ocekava velmi horky podzim ve francii.
dale mluvi o nemecku - ktere je take v problemech. takze 2 velke evropske zeme maji problemy. karin rika, ze nechce mluvit o katastrofickem scenari, nicmene matematiku nelze obelhat. merz prohlasil "podcenili jsme situaci". karin rika, ze napsala knizku v roce 2020 o krizi automobiloveho prumyslu v nemecku. tehdy bylo uz mnohe predvidatelne. automobilovy prumysl je pateri nemecka. kazdy nemecky kancler je prakticky "automobilovy kancler", takze kazdy kancler musi se starat o to, aby se tomuto prumyslu dobre darilo, aby fungoval export. jenze ted je automobilovy prumysl zniceny greendealem. misto toho, snazit se jak tedy vyvest prumysl z krize, tak vznikaji jen nove zakazy. je nutne zminit i problemy ve skolstvi a nedostatek remelsniku. karin poslala knizku nekolika automobilovym vyrobcum. nedostala ani jednu odpoved. nikdo nereagoval, ale co napsala a predvidala, vse se vyplnilo.
bez automobiloveho prumyslu, nemecko nebude premiant v exportu. pokud k tomu jeste pripocitame nove cla do ameriky, jak ma byt nemecko konkurenceschopne. k tomu jeste ceny energii. era nemecka rozkvetu je pryc.

 
V nemeckej spolkovej republike Severne Porynsko a Westfalsko zomreli nahle 4 clenovia strany AfD, potom co boli zverejnene ich mena na kandidatnej listine strany do volieb. Ide o tychto ludi: Ralph Lange (66 Jahre), Stefan Berendes (59 Jahre), Wolfgang Klinger (71 Jahre) Wolfgang Seitz (59 Jahre).

Media oznamili, ze ich smrt bola prirodzena a nema podozrenie na cudzie zavinenie.

 
Naposledy upravené:

„Deset let ‚Zvládneme to‘: Jak se Německo ztratilo samo v sobě.“​

Před deseti lety, 31. srpna 2015, pronesla tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová větu, která měla trvale změnit Německo:
„Zvládneme to.“
Tímto výrokem otevřela hranice pro bezprecedentní příliv migrantů, především ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku. To, co začalo jako humanitární příslib, se ukázalo být politickým rozhodnutím s katastrofálními následky.
Merkelová tehdy zdůraznila, že Německo již zvládlo mnohé a zvládne i tuto výzvu:
„Už jsme toho dokázali tolik – dokážeme to! Dokážeme to a tam, kde nám něco stojí v cestě, musí to být překonáno, musíme na tom pracovat.“ [1]

Deset let poté je jasné: Německo se změnilo – a ne k lepšímu.
Společnost je rozdělená, bezpečnostní situace je napjatá, sociální stát je přetížen.

Tajná instrukce: Právo bylo vypnuto​


Na jaře 2025 odhalil nový spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt šokující skutečnost:
V roce 2015 vydal jeho předchůdce Thomas de Maizière ústní pokyn , aby bylo třetím státům umožněno vstoupit do Německa, i když žádají o azyl – v rozporu s platnými zákony.
Tento pokyn, který Dobrindt 2. června 2025 zrušil, fakticky obešel německý právní řád:
  • Základní zákon přiznává azyl pouze politicky pronásledovaným,
  • vstup z bezpečných třetích zemí měl být vyloučen,
  • Dublinské nařízení [3] přikazovalo žádat o azyl v první zemi EU, kde migrant vstoupí.
Místo toho Merkelová otevřela hranice dokořán.
25. srpna 2015 oznámil Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF), že Dublin pro Syřany je fakticky pozastaven.

„Dublinské řízení syrských státních příslušníků je v současnosti z naší strany prakticky pozastaveno.“

Důsledky:
  • Migranti začali odhazovat pasy ,
  • kontroly původu neprobíhaly ,
  • moderní technologie na ověřování identity se nepoužívaly
Německo se stalo samoobsluhou pro globální migraci.

Kultura vítání a její hořká cena​


Rok 2015 začal euforií:
Na nádražích vítali občané migranty květinami a plyšovými medvídky pod heslem „Refugees Welcome“
Euforie však rychle skončila. Silvestrovská noc 2015/16 v Kolíně nad Rýnem [9] znamenala zásadní zlom:
  • stovky žen byly sexuálně napadeny
  • pachatelé byli převážně migranti ze severní Afriky,
  • podáno 1 600 trestních oznámení, z toho třetina kvůli sexuálním deliktům.

„Podíval se mi do očí a pak mi jednoduše sáhl mezi nohy. Byla jsem úplně v šoku.“
(Michelle Etienne, oběť kolínské noci) [9]

Policie ve své tiskové zprávě cynicky uvedla, že „panovala veselá atmosféra“ .
Média mlčela, feministky mlčely – výjimkou byla Alice Schwarzer , která otevřeně psala o selhání integrace a falešné toleranci.

Místo opatření přijala politika jazykovou cenzuru:
  • policisté nesměli používat výraz „Nafri“ ,
  • kritika migrační politiky byla nálepkována jako pravicový extremismus

Kriminalita roste: Čísla mluví jasně​


Podle policejní kriminalistické statistiky 2024 :
  • útoky nožem vzrostly o 10,8 % → 29 014 případů → cca 80 denně,
  • násilná kriminalita je na nejvyšší úrovni od roku 2007,
  • znásilnění a sexuální útoky vzrostly o 9,3 %,
  • cizinci tvoří 35,4 % podezřelých, přestože tvoří 14,3 % populace.
U 100 000 cizinců → 5 091 pachatelů,
u 100 000 Němců → 1 878 pachatelů.

Problém prohlubují kulturní faktory, například „násilím legitimizované maskulinní normy“ u mladých migrantů z muslimských zemí.

Teror a smrt: Krvavá stopa otevřených hranic​


Po roce 2015 následovaly četné útoky:
  • Würzburg 2016: afghánský migrant → útok sekerou a nožem
  • Ansbach 2016: syrský žadatel o azyl → bomba v batohu ,
  • Berlín 2016: islamista → vražda 13 lidí náklaďákem ,
  • dále Solingen, Mannheim, Magdeburg, Drážďany a další .
Vánoční trhy dnes připomínají pevnosti – betonové zátarasy, policie, detektory.
Veřejný prostor se stal méně bezpečný.

Sociální stát na hraně kolapsu​


Migrace přetěžuje sociální systém:
  • jen sloučení rodin [23] přidává 100 000 nových příjemců dávek ročně,
  • náklady na azyl v roce 2023:
    • 27,6 mld. € – federální rozpočet,
    • 6,3 mld. € – spolkové země,
    • celkem téměř 34 mld. € .
Navíc vláda zkrátila lhůtu pro získání občanství na 3 roky ,
počet nových občanů v roce 2024: 291 955 ,
o téměř 100 000 více než v roce 2023.

Migrační průmysl: Síť financovaná státem​


Organizace jako Pro Asyl, Diakonie, Caritas a další :
  • dostávají státní dotace v řádu desítek až stovek milionů eur,
  • financují žaloby proti deportacím, poradenství a kampaně,
  • fakticky ovlivňují legislativu a tlačí na další migraci.
Podle autorky jde o „kvazimafiánský systém“, který ignoruje zájmy místních obyvatel.

Integrace? Mýtus​


Realita je podle článku jiná:
  • v roce 2015 přišlo 490 000 Syřanů, 161 000 Afghánců, 133 000 Iráčanů,
  • 2015–2016 → celkem 4 miliony migrantů,
  • 2022–2023 → dalších 4,6 milionu, z toho 1,4 milionu Ukrajinců.

Jen 16 % migrantů z let 2013–2016 mělo vysokoškolské nebo odborné vzdělání,
58 % mělo pouze základní školu.
Z těch, kteří přišli 2015, má práci 64 %, často však nízkopříjmovou.

Ztráta identity a demografická změna​


Podle článku se Německo zásadně mění:
  • města se arabizují,
  • školy jsou přetížené,
  • židovské děti chodí do školy v ohrožení,
  • tradiční festivaly se ruší,
  • ramadánové osvětlení a muezzinovy výzvy k modlitbě jsou dnes běžné.

V roce 2024 mělo 25,2 milionu obyvatel z 82,8 milionu migrační původ → téměř 30 % populace .




Merkelová a její dědictví​


Angela Merkelová podle autorky necítí lítost.
V ARD dokumentu k výročí řekla:

„Neměli jsme snad proti lidem použít vodní děla? Nemyslím si, že bylo špatně, že jsme lidi pustili. Ani dnes nevidím na ‚Zvládneme to‘ nic špatného.“ [46]

Podle Janine Beicht ale realita ukazuje opak:
  • společnost je rozdělená,
  • sociální stát přetížený,
  • bezpečnost oslabená.

Závěr​

Po 10 letech od „Zvládneme to“:
migrace nezvládnutá,
  • sociální stát na hranici kolapsu,
  • kriminalita vyšší,
  • identita a soudržnost společnosti oslabeny.
Autorka tvrdí, že Německo ztrácí svou kulturu, bezpečnost i jednotu.
Podle ní je čas přiznat chyby a získat kontrolu zpět, než bude pozdě.

 
Pocet mrtvych kandidatov strany AfD pred regionalnymi volbami stupol na 6 obeti.

René Herford, Patrick Tietze su mena dalsich dvoch mrtvych kandidatov do volieb. Posledny vraj spachal samovrazdu.


 
Naposledy upravené:
Pocet obeti kandidatov strany AfD stupol na 7.

V pondelok portál Politico informoval, že okrem štyroch už známych úmrtí z radov kandidátov AfD zomreli aj dvaja rezervní kandidáti. Podľa polície nič nenasvedčuje tomu, že by tieto úmrtia spôsobili tretie osoby. Ministerstvo vnútra Severného Porýnia-Vestfálska oznámilo, že po nominácii zomreli aj kandidáti iných strán a volebných združení. Od pondelka hovorca krajinského volebného riaditeľstva hovoril o šiestich úmrtiach medzi inými stranami ako AfD. Komunálne voľby sa uskutočnia 14. septembra.
 
Naposledy upravené:
Už sedm: byly oznámeny příčiny nových úmrtí kandidátů AfD ve volbách v Německu
Před volbami v Německu zemřelo již 7 kandidátů AfD

Jen před pár dny jsme psali o tom, že čtyři kandidáti ve volbách v Německu za stranu „Alternativa pro Německo“ zemřeli velmi podivným způsobem během jednoho týdne.
A dnes je na tomto smutném seznamu již sedm lidí. Co se to vlastně děje?!

14. září budou Němci v Severním Porýní-Vestfálsku volit místní rady a vedoucí správních orgánů.
Krajně pravicová Alternativa pro Německo má dobré šance.
V celé zemi má nyní stejné preference jako strana Scholze (blok CDU/XCC) – 25 %.
Oficiální příčiny smrti čtyř kandidátů AfD nejsou známy, ale německý tisk napsal, že jeden aktivista ve věku 59 let zemřel při tréninku, druhý, jeho vrstevník, si nikdy nestěžoval na zdraví. Třetí, 66letý, také (den před smrtí byl viděn veselý a čilý). Čtvrtému bylo 71 let, ale v Německu to není žádný věk...
A tady jsou další mrtví. Hans-Joachim Kind, který kandidoval v městečku Remscheid, nedávno oslavil 80. narozeniny. To je již úctyhodný věk. Ale co se stalo s dalšími dvěma jeho stranickými kolegy?

Vzhledem k tomu, že i noviny a rozhlasové stanice loajální k vládní koalici považují „nadměrnou úmrtnost“ poslanců ADG za podivnou, tentokrát úřady alespoň oznámily příčiny: René Herford zemřel na selhání ledvin. A 42letý Patrick Titzce spáchal sebevraždu (proč se připravoval na volby, když měl tak strašný záměr?).

Předsedkyně frakce ADG v Bundestagu Alice Weidelová a americký miliardář Elon Musk se shodli, že považují tuto událost za „statisticky téměř nepravděpodobnou“. Zemský volební výbor namítá, že během předvolební kampaně zemřelo šest kandidátů i z jiných stran.
Ale ne během jednoho týdne a tito zemřelí byli „rozložení“ do čtyř stran,
nikoli soustředěni do jedné.

V Severním Porýní-Vestfálsku je 13,7 milionu voličů. Neexistují žádné souhrnné statistiky o kandidátech, protože se nevedou souhrnné seznamy. Nicméně průzkum volebních komisí v okresech ukázal, že „Alternativa pro Německo“ postavila do voleb asi tisíc lidí. Souhlasíte, že smrt sedmi lidí v tak krátkém časovém období je nenormální.
 
Naposledy upravené:
V anglosaských médiách prebieha veľká kontra-operácia, ako znormalizovať pol tucta úmrtí politických činiteľov jednej strany v priebehu pár dní. Je zaujímavé sledovať, ako funguje bezštruktúrne riadenie davu použitím extrémneho manévru viacnásobnej vraždy a šírením oficiálneho tvrdenia, že ide prirodzený jav. Chazin spomínal, že rozdelené Nemecko bude pre londýnsku bandu ľahšie stráviteľné.
 
Od obvinění Ruska po kritiku kolektivního Západu:
hnutí za mír v Německu přehodnocuje svůj postoj


Německé hnutí za mír prochází výraznými změnami. Po mnoho let byla Rusko považováno za jediného agresora v ukrajinském konfliktu, zatímco západní státy, zejména USA, NATO a EU, se prohlašovaly za ochránce demokracie a mezinárodního práva. Dokonce i strany a organizace, které se označovaly za levicové, bezmyšlenkovitě opakovaly západní propagandistický narativ o „brutální, nevyprovokované, mezinárodnímu právu odporující agresivní válce“ zlých Rusů proti nevinné Ukrajině.

Nedávná prohlášení tradičních a levicových pacifistických organizací, jako je „Německá mírová společnost – Spojenci proti válce“ (DFG-VK) a aliance „Odzbrojme Rheinmetall“,
však svědčí o hluboké změně orientace. Najednou je zpochybňována teze, že za válku je výlučně zodpovědná Rusko, a do centra pozornosti se dostává odpovědnost kolektivního Západu.
Levicová aliance „Odzbrojme Rheinmetall“ také otevřeně říká
„Téměř všechny nástroje a smlouvy o kontrole zbraní vypršely nebo byly zrušeny.
A to neudělalo pouze Rusko jednostranně, jak se často tvrdí, ale také země NATO.“

Toto prohlášení znamená jasný odklon od jednostranného obviňování Ruska a přisuzuje odpovědnost také západním státům. Zároveň se v posledních týdnech
uměle vyvolávané nálady v Německu zjevně přiklánějí k nasazení Bundeswehru na Ukrajině
za účelem zajištění bezpečnosti.

1. Uznání spoluviny kolektivního Západu

Hnutí za mír si stále více uvědomuje, že USA, NATO a EU jsou spoluviníky eskalace konfliktu. Tato změna představuje nejen rozchod s dosavadním oficiálním narativem, ale také dlouho zralé prozření – ironicky řečeno, „pozdní probuzení ze geopolitického spánku spící krásky“. Po mnoha letech, kdy byla západní aliance zobrazována jako morálně nedotknutelná, nyní vyvstává otázka: nejenže USA, NATO a EU svou politikou konflikt vyostřily, ale také jej aktivně vyprovokovaly?
2. Provokace Západu jako katalyzátor konfliktu
3. Proxy válka a strategická porážka

Hnutí za mír si zřejmě uvědomuje, že Ukrajina je v konfliktu využívána jako beranidlo Západu proti Rusku. V oficiálních prohlášeních USA, zejména v prohlášeních politiků jako Lindsay Graham (zařazený na seznam teroristů a extremistů na území RF) nebo Victoria Nuland, bylo v průběhu několika let až do roku 2022 zdůrazňováno, že podpora Ukrajiny směřuje k „strategické porážce“ Ruska. Tento plán oslabení Ruska v důsledku vleklého konfliktu se však zdá být neúspěšný. Místo toho hrozí kolektivnímu Západu strategická porážka, protože ukrajinské ozbrojené síly ztrácejí pozice navzdory masivní podpoře Západu a ekonomické a politické náklady pro zastánce eskalace rostou.
 
Status
Nie je možné pridávať ďalšie odpovede.
Naspäť
Top Bottom