Temundzin je jméno a Čingischán je jeho titul, něco jako monarcha.
-
Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
Irena Aneri
Známy člen
No, co by z toho čouhalo. Lidi se prostě vždy snažili zařídit si lepší život a organizovali se v těchto cílech. Problém je, kam je to řízení, o kterém netuší, že tu existuje, vždy dovedlo. Teď jsem přeložila Zaznobina, myslím, že to je taková hodně ucelená přenáška. A mimo jiné se ho tam ptají na dějiny, a on tam říká: "A co se týče minulosti. Nu, na Rusi bylo vše přímo skvělé, lidé byli pracovití, nebylo tu otroctví a co dál? Možná navrhujete vrátit se do minulosti? V čem pro vás spočívá smysl toho základu? A co znalosti, kde jsou ty znalosti, v čem se projevují? Když mi říkají: 'Všechno bylo skvělé, lidé byli dobří.' Tak co chcete? Vrátit se tam? To není možné." A já říkám, že můžeme na dějiny navázat a nejbližší nám známé dějiny, ze kterých máme dost zdrojů, znalostí a můžeme z nich čerpat zkušenosti, jsou z dvacátého století. Víme, jak to vypadalo, než přišli bolševici a jak po nich, jak to vypadá teď. Žádná občina nám v tom trn z paty nevytrhne. Já osobně jsem na to slovo alergická. Nemůžete tvořit menší celky, aniž byste si takříkajíc osedlali řízení prostředí, ve kterém ty celky mají žít. To je nereálné. Myslíte, že vás někdo někde odříznuté nechá žít si v klidu? Třeba i tím středověkým způsobem? (Leda s tím cílem, že si tam programově nechá stranou nějakou kádrovou základnu. Prostě nechá pár králíků na chov ve vymezené králíkárně, což jaksi dost dobře není to pravé ořechové, ne? S výhledem do budoucna pro ty králíky...) To, že si někde může vystačit nějaká soběstačná skupinka lidí, je to, co se nám znovu snaží nabulíkovat, proto také zřejmě sepsal Vondruška tu svou slavnou Kroniku zániku Evropy, to je také jedna z knih, kterou jsem ani nedočetla. Tentokrát ne, že by to bylo tak hrozné, ale nudné.
Co se týče toho řízení, které tu je, a o kterém lidé nevědí, či nevěří, že existuje, tak skvělým zdrojem je Londonova kniha Lidé z propasti (Jardobe díky za tip, konečně jsem si ji přečetla.) Je to z Londýna, z doby, kdy Velká Británie zažívala dobré časy (první desetiletí 20. století) a nikde na dohled žádní bolševici, aby se to na ně dalo hodit. Jack London se převlékl do hadrů (na vlastní kůži se přesvědčil, co to znamená, že šaty dělají člověka) a zažíval to, co bylo denním údělem "obyčejných lidí". Je to opravdu chuťovka. Ti lidé tam umírali hlady a na podvýživu, jakmile někdo přišel o práci (která byla od nevidim do nevidim), tak se mohl jít rovnou s celou rodinou utopit, což jich také hodně dělalo. Takže tu máme stát, který je impériem, nad kterým Slunce nezapadá a který vykrádá celý svět. Podle pravičáků by si tam i obyčejní lidé měli tedy žít jako v bavlnce, ne? Ale realita byla zcela jiná. Je to také dobrý argument, jak těm pravičákům zavřít huby. Co se týče chudobinců, to byl takový dvoudenní koncentrák, kam lidé šli jen v krajní nouzi, ale stejně se na ně stály fronty. Nejvíc mne dorazilo nošení praporu/vlajky. Noční Londýn plný policajtů, jejichž hlavním úkolem bylo nedovolit těm chudákům, kteří se ocitli na ulici hladoví a v hadrech někde složit hlavu a vyspat se. Museli celou noc bdít... Jestli tohle není programové mučení a deptání lidí, tak už opravdu nevím...
Naposledy upravené:
Jméno Temüdžin, titul Džingis-chán, Velký chán (první Velký chán Mongolů). Rodová posloupnost a zmatky v označení následníků - vládců rozdělené říše už zde byly diskutovány, odkazuji na příspěvek z r. 2023:
Atom
Známy člen
Význam dřívějšího občiného způsobu života je v tom, že to je kořen Bolševiků (Starověrci) a v tom, že před tím fungovala velmi dobře společnost tisíce let bez válek. Je to argument proti tomu, že člověk je ne-člověkem stvořen přírodou a bude stále mezi sebou válčit a nelze jinak.
Dle mě je Tartárie diverze GP v tom, že se z dřívější občinné civilizace snažili elitáři udělat Impérium a tím překrýt a vymazat z paměti lidstva to že lze řidít společnosti i jinak více lidsky. Zkoumání Tartarie podporuji proto, že se nakonec dojde k pravdě i když bude snaha lidi mást a svádět je k tomu, že to byl úplný "ráj na Zemi" (matení rájem je oblíbený trik GP). Vrátit se tam nelze, koryto Božího záměru vede jedním směrem, jak Zanzobin správně upozorňuje a protože je geniální drží lidi myšlenkami také pevně na Zemi, čili v rámci možného bez tvoření zhoubných iluzí.
Naposledy upravené:
strýc Teremtete
Člen
Vraťme se k obščině!
To zní sice lákavě, ale je to návrat do světa, který už neexistuje a který navíc asi nikdy nebyl tak idylický, jak si dnes představujeme.Slovanská obščina nebyla nadčasový ideál, ale adaptační mechanismus agrární společnosti. Fungovala v době, kdy většina lidí žila na jednom místě, obdělávala stejnou půdu a informace se šířily rychlostí jezdce na koni. Byla zdrojem spolupráce a vzájemné pomoci, ale také sociální kontroly a tlaku na jednotlivce.
Pokud dnes zaměňujeme princip obščiny s její minulou formou, je jako obnovit středověkou kovárnu místo moderní metalurgie. Podstatou nebyl pluh ani zemljanka skrytá před jezdcem na koni. Podstatou byla schopnost spravovat společné zdroje, vytvářet pravidla a nést sdílenou odpovědnost.
Ve 21. století už nejsou nejdůležitější pole a pastviny, ale informace, znalosti a technologie.
Příkladem je open source. Lidé po celém světě společně vytvářejí sdílené znalosti. Společným polem není půda, ale třeba zdrojový kód. To ale neznamená, že by zmizely problémy moci. Stále platí: Kdo rozhoduje? Kdo profituje? Čí hlas chybí?
Otázkou tedy je, jak převést principy spolupráce, sdílené správy a společné odpovědnosti do podmínek informační civilizace.
Obščina jen změnila nosič. Dříve to byla společná půda. Dnes vzniká kolem společných informací. A její budoucnost nebude záviset na tom, jak věrně napodobíme minulost, ale na tom, jak nastavíme pravidla pro společné jednání v budoucnosti.
Naposledy upravené:
Jura
Člen personálu
Genetické předpoklady lidstva zůstávají - lidstvo vyrostlo na způsobu života lovců a sběračů v tlupě o určité velikosti (tlak prostředí si vynutil spolupráci a genetiku ani dne nepřetlačíme - a pokud ano, tak s důsledky v psychické nepohodě - masivně ordinovaná psychofarmaka
Respektujme tedy objektivní zákonistosti, jinak jako druh nepřežijeme a Bůh po restartu klidně vloží "inteligenci" jinému druhu do vínka.
Celý problém současné lidské civilizace je v tom, že jsme překročili tyto zákonistosti nepřirozeným způsobem (davo-"elitarismus").
Je třeba to překročení genetických limitů udělat jinak - tartarie je davo-"elitární" projekt, takže se snaží tu nápravu znemožnit.
Prílohy
Veľa nasvedčuje, že védske civilizácie mali prevažne občinný charakter. Postupne začínali degenerovať a meniť sa na davoelitárske (s mravným a znalostným úpadkom žrečstva), napr. kastovnú v Indii, či otrokárske systémy v Ríme a pod. Slovania si udržali občinnú povahu najdlhšie a reziduá toho stále pretrvávajú (najmä vďaka jazykovému dedičstvu, ktoré to ešte kóduje).
Naposledy upravené:
strýc Teremtete
Člen
Komunita a centrum jako dva archetypy sociální organizace
Pracovní rámec strýčka Termtete:Dosavadní poznatky naznačují, že napříč dějinami lidstva lze opakovaně pozorovat oscilaci dvou základní organizačních principů společnosti:
Princip komunity
základní jednotkou je rod, obec, klan nebo místní komunita,legitimita vzniká zdola,
rozhodování je založeno na konsensu, radě starších nebo shromáždění,
systém je decentralizovaný a odolný vůči kolapsu centra,
příklady: slovanská obščina, germánský thing, védská grama a samiti, keltské rodové struktury.
Princip centra
základní jednotkou je stát, chrám, palác nebo administrativa,legitimita vychází z centra moci,
rozhodování je hierarchické,
systém umožňuje koordinaci velkých území a rozsáhlých projektů,
příklady: Egypt, Mezopotámie, Persie, císařská Čína, pozdní Řím.
Historická dynamika
Dějiny nejsou pouze střídáním národů a říší, ale také hledáním rovnováhy mezi těmito dvěma principy.Převaha komunity vede k vysoké adaptabilitě, ale omezuje koordinaci ve velkém měřítku.
Převaha centra umožňuje rozsáhlé projekty a dlouhodobé plánování, ale snižuje pružnost systému.
Stabilní civilizace obvykle kombinují oba principy v různém poměru.
Harappa a R1a jako případová studie
Pracovní hypotéza:Harappská civilizace představovala vyspělý městsko-hospodářský systém s vysokou mírou koordinace, avšak bez zjevně dominantního panovnického centra.
Populace spojené s pozdější expanzí R1a pravděpodobně nesly silnou rodově-obecní organizační tradici.
Kontakt obou světů nemusel znamenat vojenské nahrazení obyvatelstva, ale mohl vést ke vzniku nové civilizační syntézy.
V tomto modelu nejsou R1a chápáni primárně jako biologický fenomén, ale jako jeden z možných nositelů specifické sociální organizace.
Současný význam
Moderní informační společnost vytváří novou situaci:informační výměna je globální,
sociální život zůstává převážně lokální.
Proto se zdá nepravděpodobné, že by dlouhodobě fungoval čistě komunitní nebo čistě centralizovaný model.
Možným směrem dalšího vývoje je víceúrovňový systém, v němž:
komunita zajišťuje lokální adaptaci,
centrum zajišťuje koordinaci,
informace proudí obousměrně.
Pracovní teze
Dějiny komunity (obščiny) a dějiny centra nejsou příběhem soupeření dvou systémů, ale dlouhodobým hledáním rovnováhy mezi principem komunity a principem centra. Tento proces lze sledovat od nejstarších známých civilizací až po současnou globální informační společnost.
Irena Aneri
Známy člen
Tohle zcela opomíjí koncepci. Pokud je davo-"elitářská", tak je celkem jedno, jak efektivní bude řízení, protože jeho cíle budou vždy zaměřeny na deptání spodku pyramidy, aby zůstal dole a nedral se do vyšších vrstev. To je ta velká chyba, kterou dělají dnes všichni, že stále vycházejí z toho, že když je dobré a efektivní řízení, tak se společnosti musí dařit a vůbec se nezamýšlejí nad tím, že to dobré a efektivní řízení může mít za cíl ty problémy obyčejným lidem programově vyrábět. Opět uvedu ten příklad z knihy Jacka Londona - Lidé v propasti, to je totiž absolutní bomba. Velká Británie, první desetiletí dvacátého století, centrum říše, nad kterou nezapadá slunce a lidé tam v Londýně umírají hlady a na podvýživu. Tj. přestože se jednalo o říši parazitickou, nepostarala se ani "o své lidi", nebylo to totiž nikdy jejím cílem. Jasný důkaz toho, kde ta linie prochází, že není geopolitická, že to vždy byla ta elitářská pyramida, tj. vršek pyramidy proti spodkům. To je také důvod, proč hodně lidí nedoceňuje to, co dokázali bolševici. Pořád jen přemýšlejí, že někdo někde v řízení udělal chybu, proto je to až teď špatné v USA, proto je to špatné v Německu, proto je to špatné v EU, když předtím to tam bylo tak skvělé... a ona to žádná chyba nebyla... Jen předtím museli reagovat v řízení na bolševiky v SSSR, když se jich zbavili, tak už to teď prostě není nutné a jen musí ještě zatím zohledňovat bohužel dobíhající sociální procesy. Například Vidlák, přestože zná fakta, tak se stále nedokáže vyhrabat ze svého obdivu k davo-"elitářství". Tuhle tam zase plakal nad tím, jaká že ta Amerika byla, když podepisovali tu svou slavnou ústavu, deklaraci nezávislosti. Myslím, že kdyby v ní tehdy žil, tak by nestačil zírat. Dnes si užívá toho, co mu vybojovali bolševici a vůbec si to nedokáže dát dohromady, protože si prostě idealizuje ten život na Západě obecně...
Jura
Člen personálu
Já to vidím trošku jinak.
Za prvé nezáleží na genetice (haploskupiny), ale na kultuře (ruská definice národa je kulturní.
Lidstvo se rozvíjí po etapách. V každé z nich se objevuje nový zdroj vlivu na psychiku (tj. na chování). Cílem je Člověk jako obraz Boha (Lidstvo je schopno Boha zastoupit v tvorbě nových světů).
Genetika je daná stvořením druhu.
S objevením se řeči bylo možné rozvíjet kulturu.
Určitá podmnožina kultur dává možnosti rozvíjet rozum. K tomu je posloupnost číst, psut, počítat a řídit. Jenže dosavadní kultury rozvíjející rozum ztratili geneticky naprogramovanou lidskost v pravé mozkové hemisféře Vnímat Tvořit Cítit Splývat?? (Syntéza a představivost).
Díky tomu není splněn úkol společného tvoření Lidstva, které by mělo být obdobné jako tvoření Boha při Stvoření.
To se projevilo při tvorbě měst (center), které upadly do davo-"elitarismu".
Naposledy upravené:
areo857
Člen
Ríše a štáty vznikajú a zanikajú, viď ZSSR, Rakúsko-Uhorsko, Rím atď. Najmä ak sa menili klimatické podmienky. Preto verím, že ríša ako, súčasným jazykom povedané, Tartária mohla existovať. Ale treba byť opatrným, mnohé "dôkazy" môžu byť falšované, taktiež nie vždy sa berú do úvahy poznatky astronómie, viď šok astronómov z teórie Fomenka a Nosovského.
Ohľadom vrátenia sa do minulosti. Sám Josif Stalin povedal, parafrázujúc jeho slová, že časy sa menia a čo bolo dobré v minulosti, nie je dobré teraz. Pričom on hovoril len o dobe jeho vlády.
Ohľadom vrátenia sa do minulosti. Sám Josif Stalin povedal, parafrázujúc jeho slová, že časy sa menia a čo bolo dobré v minulosti, nie je dobré teraz. Pričom on hovoril len o dobe jeho vlády.
strýc Teremtete
Člen
Domnívám se, že mezi námi není rozpor, protože popisujeme různé úrovně téhož procesu.
Text o komunitě a centru je jenom pracovní rámec. Zkoumá sociální struktury. Ukazuje, že se v dějinách opakovaně objevují dva základní organizační principy – komunita a centrum.
Polemika jde hlouběji. Neřeší primárně struktury, ale člověka, kulturu, psychiku a otázku, proč společenské struktury vůbec vznikají.
Oba pohledy lze propojit modelem:
Pole – Struktura – Forma
Pole tvoří kultura, jazyk, hodnoty, způsob myšlení a psychika společnosti.
Struktura představuje vztahy a způsoby organizace – dva archetypy komunity a centra.
Forma je konkrétní historický projev: obec, obščina, thing, stát, impérium nebo korporace.
Genetika vytváří biologický rámec člověka, ale sama o sobě nevysvětluje vznik civilizací. Důležitější je kultura, která formuje pole, z něhož následně vyrůstají sociální struktury.
Komunita a centrum proto nejsou příčinou dějin, ale projevy hlubších kulturních a psychologických procesů.
Dějiny pak můžeme chápat jako hledání míry:
mezi komunitou a centrem,
mezi individualitou a kolektivitou,
mezi rozumem a tvořivostí.
Davo-elitární uspořádání nemusí být důsledkem samotné existence center. Může být důsledkem ztráty této rovnováhy v kultuře a lidské psychice.
Oba texty se tedy doplňují. Jeden popisuje příčinu (člověk, kultura, psychika), druhý důsledek (sociální struktury a jejich historické formy).
Naposledy upravené:
strýc Teremtete
Člen
Můj text popisuje, jakými strukturami se společnost organizuje.
Vaše námitka, k jakým cílům jsou tyto struktury využívány.
Z existence elit nelze automaticky vyvozovat, že všechny problémy společnosti jsou výsledkem jejich zlého úmyslu.
Efektivní řízení samo o sobě opravdu není ani dobré, ani špatné. Stejná organizační schopnost může sloužit rozvoji společnosti i její exploataci. Proto otázku komunity a centra považuji za strukturální problém a otázku davo-elitářství za problém koncepční.
Koncepce řízení je důležitá, ale sama o sobě nevysvětluje, proč některé společnosti dlouhodobě fungují lépe než jiné. Zde hraje významnou roli kvalita struktur a institucí.
Komunita a centrum taky nejsou ani dobré, ani špatné. O jejich společenském dopadu rozhoduje koncepce, která je používá.
Nejsem si jistá, zda jsem správně pochopila podstatu popisovaných modelů organizace společnosti. Mohla bych požádat o doplnění, zda a jaká korelace existuje mezi těmito organizačními modely (komunitní/centrální) a modely řízení sociálních systému označovanými jako síťové/hierarchické, a dále formami vlády či politickými režimy označovanými v tradiční typologii jako demokratické/autokratické, resp. autoritativní?
strýc Teremtete
Člen
Nejsem si jistý, zda jsem taky správně pochopil podstatu vašeho dotazu.
Zjednodušeně:
komunita/centrum odpovídá odkud vychází organizace,
síť/hierarchie odpovídá jak jsou propojeny vztahy,
demokracie/autokracie odpovídá kdo rozhoduje,
koncepce řízení odpovídá v čí prospěch a za jakým účelem.
Naposledy upravené:
Ano, to byla podstata dotazu - díky za doplnění.
Jde mi o to, že za nastíněnou dějinnou oscilací mezi principem centra a principem komunity lze možná vidět hlubší systémovou dimenzi - trvalé napětí mezi integrací (redukce variability, koordinace, stabilizace systému) a autonomií (lokální adaptabilita, distribuované reakce, schopnost absorbovat komplexitu). Pak je zřejmé, že každý společenský systém potřebuje obojí (přílišná integrace vede k rigiditě a informačnímu přetížení centra, přílišná autonomie zase k fragmentaci a rozpadu koordinace) a napětí mezi nimi je třeba řešit neustálým vyvažováním jejich vzájemného poměru tak, aby byl ještě funkční a současně legitimní. Toto základní systémové napětí mezi integrací a autonomií pak společnost jakožto dynamický systém řeší právě prostřednictvím dynamiky mezi centrem a komunitou (osa "zdroje řádu"), dynamiky mezi hierarchií a sítí (osa "organizační struktury") a dynamiky mezi autokracií a demokracií (osa "politické legitimity"). Mezi jednotlivými osami jsou silné korelace, ale nejde o jednoduchou závislost a reálný sociální systém je pak vždy výsledkem oscilace ve všech těchto osách zároveň v různých kombinacích.
Irena Aneri
Známy člen
Já bych to řekla takto. Záleží, zda je cílem řízení zefektivňovat organizaci společnosti ve prospěch většiny, nebo opak. Že je nutné operativně reagovat na situaci v rámci vytyčeného cíle se rozumí samo sebou, to je normální průběh řízení. Jenže my vidíme, že organizace společnosti se nezefektivňuje v tom smyslu, aby se zlepšoval život většiny, například ohledně parametrů: zlevňování základních životních potřeb, zkracování pracovní doby díky technickému pokroku, snadnější přístup k bydlení a tak dále... Místo toho jsou vyvolávány neustále konflikty, ať už přímo vojenské nebo ekonomickě, aby se zdůvodnilo, proč to nejde. Takže řešit, zda je lepší větší centralizace či decentralizace je v tomto ohledu k ničemu, to se operativně musí měnit v rámci dosahování vytyčeného cíle, protože jednou může být v rámci aktuálních okolností efektivnější přesouvat důraz k centralizaci, podruhé zase k decentralizaci (třeba v rámci rozhýbání systému, který příliš zkostnatěl). Ale nyní to vždy bude z hlediska prospěchu většiny rozbořeno, jestliže lidé díky zpětným vazbám nebudou mít kontrolní mechanismy a nebudou vědět, co mají kontrolovat! Takže ta diskuse zda centralizace či decentralizace mně přijde jako ty diskuse u Vidláka o volbách. Volby na tomto systému absolutně nemají šanci něco změnit. Jediné, co můžeme díky volbám udělat je, zpomalovat tu destrukci tím, že nemohou řízení lámat přes koleno, když si díky nim udělají reálný průzkum psychodynamiky ve společnosti. Ale dokud ten systém udržují při životě zdánlivou "demokracií", budeme volit, jakmile by se ukázalo, že se lidé začínají vymykat z tohoto obojku, teprve uvidíme, v jaké totalitě to vlastně žijeme. Teď se o tom právě přesvědčují v Arménii...
Dvaadvacet
Člen
To je velmi nebezpečný omyl mnohých lidí neschopných nahlédnout za kulisy technogenní společnosti. Zároveň je to také dosti velký hrnec dehtu v pomyslném sudu medu ostatních z tohoto tvrzení vyplývajících závěrů. Bez polí, pastvin a lesů nebude informací, znalostí ani technologií a pak už zbude jen to blábolení (z hladu), ale ne na dlouho. Koneckonců proč ne?! Je to dobrá cesta k pochopení jádra notoricky známého rčení, jenž praví něco o tom, jak je sytému zatěžko hladovému věřiti.
O Tartarii v písomných zdrojoch toho naozaj nie je veľa. Paradoxne v Uhorských dejinách sa dochovali zaujímavé čriepky, ktoré pomáhajú nahliadnuť do minulosti. Významným dielom na tomto poli je Rogeriova žalostná pieseň. Klerik Rogerio opisuje Tartarský vpád v roku 1241. Niektoré jeho opisy nám reálne približujú politický rozmer Tartarov v rámci vtedajšej euroázijskej politiky. Z jeho textov je zrejmé, že v tomto období zasiahli Tartari na požiadanie domácich veľmožov, ktorí boli vyhnaní Belom IV. z Uhorska. Vpád bol nasmerovaný na rimske cirkevné a mocenské inštancie. Bola to doslova oslobodzovacia misia, po ktorej sa Uhorsko opäť na čas oslobodilo od Vatikánskeho jarma. Tartari v žalostnej piesni síce vystupujú ako krutí bojovníci, ale na druhej strane sám Rogerio uznáva, že „nastal teda mier, súdy boli spravodlivé, každému bola dopriata spravodlivosť“.