Základy sociologie 2 v poznámce:
Viz B. Borisov – Hladomor po americku:
«V amerických dějinách je i jiný zločin proti vlastnímu národu (prvním je genocida původního obyvatelstva: naše vysvětlení k citaci), a tím je Velký Americký Hladomor téhož neblahého roku 1932/33, v jehož důsledku se USA nedopočítaly miliónů svých občanů.
O tom, stejně jako o genocidě původního obyvatelstva, nenajdete žádné odsuzující rezoluce kongresu, hněvivá vystoupení amerických politiků, „památníky“ vybudované na výročí masové likvidace lidí, ani jiné druhy podobných připomínek. Památka na to je spolehlivě zazděna v padělaných statistických výkazech, v archivech, ze kterých byla svědectví o zločinech odstraněna, vše je to připsáno „neviditelné ruce trhu“ a zalakováno chvalozpěvy o genialitě prezidenta Roosevelta a štěstí veřejných prací, které zorganizoval pro národ, a které se svou podstatou málo čím lišily od GULAGů a epochy výstavby Bělomořsko-baltského kanálu. Rozumí se, že podle verze amerických dějin se pouze
„v Sovětském svazu milióny mužů, žen a dětí stali oběťmi krutého zacházení a politiky zločinného totalitárního režimu“, a s ohledem na americké dějiny jsou podobné definice nepřípadné. (…)
Padělaná statistika, aneb kam zmizelo sedm miliónů lidí?
Pokus seznámit se s oficiální demografickou statistikou USA ohromuje od samého počátku: statistické údaje za rok 1932 jsou zničeny, nebo velice dobře uklizeny. Prostě neexistují. Bez jakýchkoliv vysvětlení. Ano, objevují se později, v pozdějších statistikách, v podobě retrospektivních tabulek. Studium těchto tabulek však také vyvolává u pozorného badatele údiv.
Zaprvé, věříme-li americké statistice za desetiletí od roku 1931 do roku 1940, tak podle dynamiky přírůstku obyvatelstva, USA přišly víceméně o 8 miliónů 553 tisíc lidí, přičemž se ukazatele přírůstku obyvatelstva mění ihned, v jediném okamžiku a dvakrát (!) přesně v rozmezí let 1930/31, kdy padají a zůstávají na této úrovni přesně deset let. Potom se nečekaně, po deseti letech, vracejí ke svým původním hodnotám.
Žádná vysvětlení k tomu v rozsáhlém, stovky stránek obsahujícím textu americké zprávy US Department of commerce «Statistical Abstract of the United States» uvedena nejsou, přestože jinak je přeplněna vysvětlujícími výklady k mnoha jiným otázkám, které by v porovnání s výše uvedenými neměly ani stát za zmínku.
Tato otázka se jednoduše přešla mlčením. Žádná taková otázka neexistuje.
Každý odpovědný demograf vám řekne, že okamžitá dvojitá změna ukazatelů dynamiky počtu obyvatelstva ve stomiliónovém obrovském státě je možné pouze v důsledku hromadného úmrtí lidí.
Možná ti lidé odjeli, emigrovali, utekli před hroznými podmínkami Velké Deprese? Podíváme se na přesné a podrobné údaje o imigraci z/do USA a o pohybu obyvatelstva, které jsou velmi snadno porovnatelné křížovým porovnáním s údaji ostatních států, a proto zasluhují naší důvěru. Ale bohužel! Imigrační statistika tuto verzi nijak nepotvrzuje. Skutečně v době, kdy deprese vrcholila, asi poprvé v novodobé historii USA stát opustilo více lidí, než tam přijelo. Pouze ve třicátých letech stát opustilo o 93 309 lidí více, než tam přijelo, přičemž o jedno desetiletí dříve do státu přijelo 2 960 782 lidí. No nic, můžeme upravit číslo celkových demografických ztrát USA ve třicátých letech o 3 054 tisíc lidí.
Když však zohledníme všechny příčiny, včetně imigrace, tak abychom byli spravedliví, musíme přidat k úbytku obyvatelstva za třicátá léta 11,3% s ohledem na růst demografické základny díky obyvatelstvu, které přibylo ve dvacátých letech.
Celkem, v souladu s výpočty v roce 1940, obyvatelstvo USA při zachování předchozích demografických tendencí mělo dosáhnout počtu minimálně 141 865 miliónů lidí. Fakticky však obyvatelstvo státu v roce 1940 dosáhlo počtu 131 409 miliónu, ze kterých pouze 3,054 miliónů je vysvětlitelných s ohledem na změnu dynamiky migrace.
A tak 7 miliónů 394 tisíc lidí s ohledem na stav v roce 1940 jednoduše chybí. Žádná oficiální vysvětlení k této skutečnosti však podána nebyla. A já předpokládám, že ani nikdy podána nebudou. A jestliže se i objeví: tak epizoda s likvidací statistických údajů za rok 1932 a zjevné příznaky falšování údajů v pozdějších výkazech předem připravuje vládu USA o právo jakkoliv tuto věc hodnověrně komentovat. (…)
Začátek třicátých let byl v historii USA skutečnou humanitární katastrofou. V roce 1932 počet nezaměstnaných dosáhl výše 12,5 miliónu lidí. A to s ohledem na veškeré obyvatelstvo USA včetně dětí a přestárlých – 125 miliónů. Kulminace byla na začátku roku 1933, kdy počet nezaměstnaných v Americe již dosahoval 17 miliónů – se členy jejich rodin je to přibližně celá nezaměstnaná Francie nebo Británie!
Jedna malá epizoda k portrétu dané epochy: když na začátku třicátých let sovětská firma Amtorg vyhlásila, že nabírá odborníky pro práci v SSSR za nevelkou sovětskou výplatu, tak na tato volná místa podalo své přihlášky více než 100 tisíc (!) Američanů.
V období nejvyššího vyostření ekonomické krize byl každý třetí pracující připraven o zaměstnání. Skutečnou pohromou se stala částečná nezaměstnanost. Podle údajů AFL (Americké federace práce, American Federation of Labor), pracovalo v roce 1932 v plném pracovním úvazku pouze 10% pracujících. Až v srpnu 1935, pět let po začátku krize, kdy hlavní část těch, kteří „se nedokázali uplatnit na trhu“ již zahynula, byl přijat zákon upravující pojištění ve stáří a nezaměstnanosti.
Mimochodem, to pojištění se nedotklo farmářů ani řady dalších kategorií zaměstnanců.
Připomeneme, že takový národní systém sociálního pojištění tam za vrcholící krize jednoduše neexistoval. To znamená, že lidé byli ponecháni, aby se o sebe postarali sami. Nevelká pomoc nezaměstnaným začala být poskytována až od poloviny roku 1933. Administrativa dlouhou dobu neměla ani žádný federální program pro boj s nezaměstnaností, a problém nezaměstnaných byl převeden na vlády jednotlivých států a městská zastupitelství. Prakticky všechna města však v té době již zbankrotovala.
Masová potulka, bída, dětská bezprizornost byly pro tu dobu charakteristické. Objevila se opuštěná města, města přízraky, jejichž veškeré obyvatelstvo odešlo hledat jídlo a práci jinam. Okolo 2,5 miliónu lidí ve městech úplně přišlo o bydlení a stali se z nich bezdomovci.
V Americe propukl hladomor, za kterého dokonce i v tom nejblahobytnějším a nejbohatším městě státu, v New Yorku, lidé začali hromadně umírat hlady, což přinutilo městské úřady začít rozdávat v ulicích bezplatnou polévku.» (
http://novchronic.ru/1322.htm) — takový je buržoazní liberalismus v praxi.
