• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Tartaria

Mám pocit, že jsme se postupně dostali od analýzy historických procesů k otázce, koho vlastně volím.
Trochu mi to připomíná starý foglarovský spor:
„Koho volíš Losnu, nebo Mažňáka?“
Jenže já jsem se celou dobu nesnažil rozhodnout, kdo má mít ježka v kleci. Zajímá mne spíše, proč se jednotlivé skupiny dívají na stejné události tak rozdílně a jak interpretují vlastní úspěchy a nezdary.
Proto se necítím ani Losňákem, ani Mažňákem. Klidně mne zařaďte mezi Bahňáky.
Konstatuji pouze, že nepřibylo nic, co by podstatně měnilo dosavadní mapu problému.

Zdroj: https://youtu.be/9ORAn0b07Ac

Nepovídejte, a co začít rozlišovat v historických procesech, jak žil spodek pyramidy před a po bolševicích, jak se mu kvalitativně změnil život fakticky na celém světě? V SSSR v důsledku přímé změny organizace státu a na Západě jako vynucená nutnost kvůli řízení v SSSR. To má co dělat s rozumem a ne s volbami. Měl byste se tedy spíš zamýšlet nad tím, jak se to daří překrucovat a vymazávat lidem z paměti, to je na tom to zajímavé. Už jsme žili v jiné civilizaci a nyní se postupně vracíme do té staré zatuchlé... Problém je, že dnes když udělají koncentrák, tak z něj už neuteče nikdo, technika je jinde. Někde v Holandsku už si testují, jak ho budou hlídat pomocí dronů... Takže ono je to buď anebo. Jak to jednou zavedou, tak se z toho vlastními silami už nedostaneme, nebudou žádní partyzáni, bude další potopa. Mimochodem v Sýrii už si to s Alavity vyřizují pomocí dronů. Už se ani nemusí namáhat honit je po ulicích. Jak asi bude vypadat společnost band s těmito technickými možnostmi? U Solovjova už se bavili o tom, že za chvíli díky umělé inteligenci na frontě identifikují cíl do 15 vteřin, kde to skončí? Mimochodem Foglar mne nikdy nijak zvlášť nezaujal.
 
Naposledy upravené:
Mám pocit, že jsme se postupně dostali od analýzy historických procesů k otázce, koho vlastně volím.
Trochu mi to připomíná starý foglarovský spor:
„Koho volíš Losnu, nebo Mažňáka?“
Jenže já jsem se celou dobu nesnažil rozhodnout, kdo má mít ježka v kleci. Zajímá mne spíše, proč se jednotlivé skupiny dívají na stejné události tak rozdílně a jak interpretují vlastní úspěchy a nezdary.
Vezmeme-li v úvahu historii sporu od původní teze: "...platí, že většina hladomorů moderní doby nevznikala nedostatkem půdy, ale selháním organizace, distribuce a řízení; jinými slovy, problém často nebyl v tom, že nebyla pole, ale v tom, že společnost nedokázala jejich produkci efektivně využít", byla jako předmět diskuse postavena otázka, zda společenské krize (konkrétně hladomory) jsou primárně důsledkem nedostatku zdrojů nebo selhání jejich organizace a využití (buď x anebo). Reakcí bylo zpochybnění relevance takto položené otázky argumentem, že to, co je označováno za selhání organizace, je ve skutečnosti záměrné nastavení systému ve prospěch určité skupiny ("co je z pohledu jednoho chybou řízení, je z pohledu druhého cílem řízení"), tj. že pozorovaná neefektivita není náhoda ani chyba systému, ale výsledek cíleného řízení, které produkuje zdánlivý nedostatek. Reakce byla legitimní, neboť zpochybňovala zásadní implicitní předpoklad původní teze, totiž že společenské krize ústící v utrpení většiny společnosti nejsou výsledkem cíleného řízení, nýbrž strukturálního selhání systému (ať už kvůli skutečnému nedostatku zdrojů nebo neefektivní organizaci). Pokud do takto rámované debaty byla vnesena coby údajná podstata sporu otázka z oblasti sociální psychologie, "proč se jednotlivé skupiny dívají na stejné události tak rozdílně a jak interpretují vlastní úspěchy a nezdary" (kopírující v podstatě koncept Rossovy teorie fundamentální atribuční chyby, naivního realismu a meziskupinových konfliktů), došlo zjevně ke klíčovému posunu v tématu diskuse právě v tomto okamžiku, a tam také spočívá příčina onoho přechodu k argumentaci "ježkem v kleci".
 
Nepovídejte, a co začít rozlišovat v historických procesech, jak žil spodek pyramidy před a po bolševicích, jak se mu kvalitativně změnil život fakticky na celém světě? V SSSR v důsledku přímé změny organizace státu a na Západě jako vynucená nutnost kvůli řízení v SSSR. To má co dělat s rozumem a ne s volbami. Měl byste se tedy spíš zamýšlet nad tím, jak se to daří překrucovat a vymazávat lidem z paměti, to je na tom to zajímavé. Už jsme žili v jiné civilizaci a nyní se postupně vracíme do té staré zatuchlé... Problém je, že dnes když udělají koncentrák, tak z něj už neuteče nikdo, technika je jinde. Někde v Holandsku už si testují, jak ho budou hlídat pomocí dronů... Takže ono je to buď anebo. Jak to jednou zavedou, tak se z toho vlastními silami už nedostaneme, nebudou žádní partyzáni, bude další potopa. Mimochodem v Sýrii už si to s Alavity vyřizují pomocí dronů. Už se ani nemusí namáhat honit je po ulicích. Jak asi bude vypadat společnost band s těmito technickými možnostmi? U Solovjova už se bavili o tom, že za chvíli díky umělé inteligenci na frontě identifikují cíl do 15 vteřin, kde to skončí? Mimochodem Foglar mne nikdy nijak zvlášť nezaujal.
Právě obdiv k výsledkům stalinského období mne vede k jinému závěru.

Pokud přijmeme, že během jedné generace proběhla industrializace agrární země, masové vzdělávání obyvatelstva, vybudování těžkého průmyslu a příprava na střet s průmyslově vyspělým protivníkem - „Drang nach Osten“, pak současně přijímáme, že šlo o mimořádný mobilizační projekt.
Takové projekty nevznikají v normálních podmínkách a nebývají řízeny normálními prostředky.
Otázkou proto není, zda byl tento model účinný. Z hlediska industrializace, mobilizace zdrojů a schopnosti obstát ve válce se ukázal jako mimořádně účinný.
Otázkou je, zda struktury vytvořené pro zvládnutí mimořádné situace bylo možné po vítězství přeměnit na systém určený pro normální život v míru.

Krizový systém maximalizuje disciplínu, koordinaci a koncentraci zdrojů. Potřebuje rychle dosáhnout jednoho dominantního cíle. Iniciativu, tvořivost i sebekorekci neruší, ale podřizuje je tomuto cíli - potřebuje především vykonat.

Civilizace potřebuje také objevovat, tvořit a opravovat vlastní chyby. Ne pouze mobilizaci, ale i adaptaci.

To, co je v době krize předností, se může v době míru stát omezením.

Malý dějinný exkurz.
Římská republika vytvořila během krizí mimořádné pravomoci, které se po občanských válkách staly základem císařství.

Francouzská revoluce ve jménu svobody vytvořila Výbor veřejného blaha a období teroru. Instituce určené k obraně revoluce získaly vlastní logiku existence a výsledkem byl centralizovaný stát Napoleona.

Stejný princip funguje i mimo politiku. Firma v krizi vytvoří kontrolní oddělení, audit, reporting a schvalovací procesy. Krize skončí, ale vytvořené struktury často zůstávají a dále rostou.
Robert Michels tento jev formuloval jako železný zákon oligarchie.

Podobnou otázku řeší i KSB/DVTR. V materiálech se opakovaně objevuje, že struktury vzniklé pro zvládnutí konkrétní krize nebo úkolu nemají být zachovávány déle, než je nezbytné. Po splnění svého účelu by měly být zrušeny nebo transformovány.

Právě zde však vzniká nejobtížnější problém.
Vytvořit krizovou strukturu bývá často jednodušší než ji následně omezit. Struktura mezitím získá pravomoci, zdroje, vlastní personální základnu, vlastní kulturu a vlastní zájmy. Postupně tak začíná řešit nejen původní problém, ale i vlastní reprodukci.

Otázka proto nezní pouze, jak vytvořit účinný systém pro zvládnutí krize. Otázka zní, jak vytvořit systém schopný vlastní sebekorekce.
Jinak se může stát, že nástroj vytvořený k řešení problému se sám stane součástí problému.

Jedna z nejzajímavějších otázek pozdního stalinského období.
Pokud si Stalin a část jeho okolí skutečně uvědomovali problém byrokratizace, pak nešlo pouze o rozpoznání problému. Šlo především o nalezení mechanismu, který by dokázal omezit moc struktur vytvořených během předchozí mobilizační fáze.

Dějiny zatím opakovaně ukazují, že zvládnout krizi bývá snazší než následně transformovat struktury, které byly k jejímu zvládnutí vytvořeny.
 
Právě obdiv k výsledkům stalinského období mne vede k jinému závěru.

Pokud přijmeme, že během jedné generace proběhla industrializace agrární země, masové vzdělávání obyvatelstva, vybudování těžkého průmyslu a příprava na střet s průmyslově vyspělým protivníkem - „Drang nach Osten“, pak současně přijímáme, že šlo o mimořádný mobilizační projekt.
Takové projekty nevznikají v normálních podmínkách a nebývají řízeny normálními prostředky.
Otázkou proto není, zda byl tento model účinný. Z hlediska industrializace, mobilizace zdrojů a schopnosti obstát ve válce se ukázal jako mimořádně účinný.
Otázkou je, zda struktury vytvořené pro zvládnutí mimořádné situace bylo možné po vítězství přeměnit na systém určený pro normální život v míru.

Krizový systém maximalizuje disciplínu, koordinaci a koncentraci zdrojů. Potřebuje rychle dosáhnout jednoho dominantního cíle. Iniciativu, tvořivost i sebekorekci neruší, ale podřizuje je tomuto cíli - potřebuje především vykonat.

Civilizace potřebuje také objevovat, tvořit a opravovat vlastní chyby. Ne pouze mobilizaci, ale i adaptaci.

To, co je v době krize předností, se může v době míru stát omezením.

Malý dějinný exkurz.
Římská republika vytvořila během krizí mimořádné pravomoci, které se po občanských válkách staly základem císařství.

Francouzská revoluce ve jménu svobody vytvořila Výbor veřejného blaha a období teroru. Instituce určené k obraně revoluce získaly vlastní logiku existence a výsledkem byl centralizovaný stát Napoleona.

Stejný princip funguje i mimo politiku. Firma v krizi vytvoří kontrolní oddělení, audit, reporting a schvalovací procesy. Krize skončí, ale vytvořené struktury často zůstávají a dále rostou.
Robert Michels tento jev formuloval jako železný zákon oligarchie.

Podobnou otázku řeší i KSB/DVTR. V materiálech se opakovaně objevuje, že struktury vzniklé pro zvládnutí konkrétní krize nebo úkolu nemají být zachovávány déle, než je nezbytné. Po splnění svého účelu by měly být zrušeny nebo transformovány.

Právě zde však vzniká nejobtížnější problém.
Vytvořit krizovou strukturu bývá často jednodušší než ji následně omezit. Struktura mezitím získá pravomoci, zdroje, vlastní personální základnu, vlastní kulturu a vlastní zájmy. Postupně tak začíná řešit nejen původní problém, ale i vlastní reprodukci.

Otázka proto nezní pouze, jak vytvořit účinný systém pro zvládnutí krize. Otázka zní, jak vytvořit systém schopný vlastní sebekorekce.
Jinak se může stát, že nástroj vytvořený k řešení problému se sám stane součástí problému.

Jedna z nejzajímavějších otázek pozdního stalinského období.
Pokud si Stalin a část jeho okolí skutečně uvědomovali problém byrokratizace, pak nešlo pouze o rozpoznání problému. Šlo především o nalezení mechanismu, který by dokázal omezit moc struktur vytvořených během předchozí mobilizační fáze.

Dějiny zatím opakovaně ukazují, že zvládnout krizi bývá snazší než následně transformovat struktury, které byly k jejímu zvládnutí vytvořeny.
Po 2 svetovej vojne pre ZSSR ohrozenie neskončilo, iba prešlo do zdanlivo kľudnejšej fázy. Preto mal stalinov "krízový manažment" stále opodstatnenie. Dá sa povedať, že tato situácia pokračuje dodnes. Predstaviť si pre Rusko žitie bez vojny v nejakej forme, studenej, "hybridnej", či horúcej, je veľmi hypotetické. Stále je tu Západ, poprípade aj iní ohrozovatelia a stále sú tu zradcovia.
 
Otázka proto nezní pouze, jak vytvořit účinný systém pro zvládnutí krize.
Kadre riesia vsetko, kadre marxistov-trockistov sa ukazali byt organizovanejsie ako kadre bolsevikov. Stalin chcel stranu zbavit moci, odpoved boli represie a tisice popravenych ludi vratane tych najlepsich odbornikov, zaciatok vojny bol sabotovany a blitzkrieg sa dostal o stovky kilometrov dalej nez ako by sa dostal pri koordinovanej obrane co malo za nasledok smrt milionov krvavym dobijanim svojho uzemia spat. Medzi tymi obetami bola vacsina bolsevikov a minimum trockistov - chruscovovcov, za Stalina bola VKS bolsevikov a po vojne uz nebola strana bolsevikov ale KSSZ. Putin dnes robi rovnaku vec, stovky tisic muzov umiera na fronte a roSionska elita sa smeje v Moskve... ako chcete vyhrat takuto bitvu, ked si mrzacite svoje kadre?
 
Vezmeme-li v úvahu historii sporu od původní teze: "...platí, že většina hladomorů moderní doby nevznikala nedostatkem půdy, ale selháním organizace, distribuce a řízení; jinými slovy, problém často nebyl v tom, že nebyla pole, ale v tom, že společnost nedokázala jejich produkci efektivně využít", byla jako předmět diskuse postavena otázka, zda společenské krize (konkrétně hladomory) jsou primárně důsledkem nedostatku zdrojů nebo selhání jejich organizace a využití (buď x anebo). Reakcí bylo zpochybnění relevance takto položené otázky argumentem, že to, co je označováno za selhání organizace, je ve skutečnosti záměrné nastavení systému ve prospěch určité skupiny ("co je z pohledu jednoho chybou řízení, je z pohledu druhého cílem řízení"), tj. že pozorovaná neefektivita není náhoda ani chyba systému, ale výsledek cíleného řízení, které produkuje zdánlivý nedostatek. Reakce byla legitimní, neboť zpochybňovala zásadní implicitní předpoklad původní teze, totiž že společenské krize ústící v utrpení většiny společnosti nejsou výsledkem cíleného řízení, nýbrž strukturálního selhání systému (ať už kvůli skutečnému nedostatku zdrojů nebo neefektivní organizaci). Pokud do takto rámované debaty byla vnesena coby údajná podstata sporu otázka z oblasti sociální psychologie, "proč se jednotlivé skupiny dívají na stejné události tak rozdílně a jak interpretují vlastní úspěchy a nezdary" (kopírující v podstatě koncept Rossovy teorie fundamentální atribuční chyby, naivního realismu a meziskupinových konfliktů), došlo zjevně ke klíčovému posunu v tématu diskuse právě v tomto okamžiku, a tam také spočívá příčina onoho přechodu k argumentaci "ježkem v kleci".
Milá Michaelo první,
ano, analyzovala jste průběh debaty velmi přesně.
Ale nepřidala jste žádnou novou informaci o samotném problému.

Pokud platí Ross, platí pro všechny.
Pokud platí naivní realismus, platí pro všechny.
Pokud platí skupinová identita, platí pro všechny.

Pak je zajímavé nejen to, jak jednotlivé skupiny interpretují cizí selhání, ale také jak interpretují selhání vlastní.
 
Kadre riesia vsetko, kadre marxistov-trockistov sa ukazali byt organizovanejsie ako kadre bolsevikov. Stalin chcel stranu zbavit moci, odpoved boli represie a tisice popravenych ludi vratane tych najlepsich odbornikov, zaciatok vojny bol sabotovany a blitzkrieg sa dostal o stovky kilometrov dalej nez ako by sa dostal pri koordinovanej obrane co malo za nasledok smrt milionov krvavym dobijanim svojho uzemia spat. Medzi tymi obetami bola vacsina bolsevikov a minimum trockistov - chruscovovcov, za Stalina bola VKS bolsevikov a po vojne uz nebola strana bolsevikov ale KSSZ. Putin dnes robi rovnaku vec, stovky tisic muzov umiera na fronte a roSionska elita sa smeje v Moskve... ako chcete vyhrat takuto bitvu, ked si mrzacite svoje kadre?
Ono sa Putinovi neriadi ľahko. Je obklopený zradcami a štruktúrnu moc má v rukách do značnej miery prozapadná oligarchia a vlasovci. On veci zariaďuje premyslenými manévrami, kedy si vynúti postup vpred k lepšiemu nepriamo. Využíva situáciu a silu svojich nepriateľov ako v džude To žiaľ nejde rýchlo ani jednoducho. Keby však postupoval inak, dopadol by ako S. Allende a nevyriešil by nič. A áno, tisíce statočných vlastencov hynie a je mrzačených v boji.
 
došlo zjevně ke klíčovému posunu v tématu diskuse právě v tomto okamžiku, a tam také spočívá příčina onoho přechodu k argumentaci "ježkem v kleci".
"Řeknu" to na rovinu, diskutér se dostal do úzkých a tak začal směrovat diskuzi jiným směrem. A tím se diskutér odhalil co nepravdověrný, protože řeší více svoji "tvář" v diskuzi než dobrání se nějaké shody (nebo neshody - obojí je stejně cenné pokud je to přehledně a výstižně formulované - pravdověrný nakonec k pravdě dojde).
 
Naposledy upravené:
ked si mrzacite svoje kadre?
Pozor je to odbočka od tématu Tartártie, tak krátce.
Rusové nebojují, Rusové trénují. Putin ková zocelné kadry, které mohou čelit "vorům v zákoně" (podpindosnickým parazitům). Něco jako, když se Bilbo vrací do Dna pytle a poradí si snadno s místními lumpy. Samozřejmně nejdříve musí být poražen Sauron (dokončena SVO). Je to smrtelný boj, elity Satanského západu se nevzdají bez boje plného všech špinavostí, kterých jsou schopni, ale již je zřejmé, že tahají za kratší konec.
 
Naposledy upravené:
Právě obdiv k výsledkům stalinského období mne vede k jinému závěru.

Pokud přijmeme, že během jedné generace proběhla industrializace agrární země, masové vzdělávání obyvatelstva, vybudování těžkého průmyslu a příprava na střet s průmyslově vyspělým protivníkem - „Drang nach Osten“, pak současně přijímáme, že šlo o mimořádný mobilizační projekt.
Takové projekty nevznikají v normálních podmínkách a nebývají řízeny normálními prostředky.
Otázkou proto není, zda byl tento model účinný. Z hlediska industrializace, mobilizace zdrojů a schopnosti obstát ve válce se ukázal jako mimořádně účinný.
Otázkou je, zda struktury vytvořené pro zvládnutí mimořádné situace bylo možné po vítězství přeměnit na systém určený pro normální život v míru.

Krizový systém maximalizuje disciplínu, koordinaci a koncentraci zdrojů. Potřebuje rychle dosáhnout jednoho dominantního cíle. Iniciativu, tvořivost i sebekorekci neruší, ale podřizuje je tomuto cíli - potřebuje především vykonat.

Civilizace potřebuje také objevovat, tvořit a opravovat vlastní chyby. Ne pouze mobilizaci, ale i adaptaci.

To, co je v době krize předností, se může v době míru stát omezením.

Malý dějinný exkurz.
Římská republika vytvořila během krizí mimořádné pravomoci, které se po občanských válkách staly základem císařství.

Francouzská revoluce ve jménu svobody vytvořila Výbor veřejného blaha a období teroru. Instituce určené k obraně revoluce získaly vlastní logiku existence a výsledkem byl centralizovaný stát Napoleona.

Stejný princip funguje i mimo politiku. Firma v krizi vytvoří kontrolní oddělení, audit, reporting a schvalovací procesy. Krize skončí, ale vytvořené struktury často zůstávají a dále rostou.
Robert Michels tento jev formuloval jako železný zákon oligarchie.

Podobnou otázku řeší i KSB/DVTR. V materiálech se opakovaně objevuje, že struktury vzniklé pro zvládnutí konkrétní krize nebo úkolu nemají být zachovávány déle, než je nezbytné. Po splnění svého účelu by měly být zrušeny nebo transformovány.

Právě zde však vzniká nejobtížnější problém.
Vytvořit krizovou strukturu bývá často jednodušší než ji následně omezit. Struktura mezitím získá pravomoci, zdroje, vlastní personální základnu, vlastní kulturu a vlastní zájmy. Postupně tak začíná řešit nejen původní problém, ale i vlastní reprodukci.

Otázka proto nezní pouze, jak vytvořit účinný systém pro zvládnutí krize. Otázka zní, jak vytvořit systém schopný vlastní sebekorekce.
Jinak se může stát, že nástroj vytvořený k řešení problému se sám stane součástí problému.

Jedna z nejzajímavějších otázek pozdního stalinského období.
Pokud si Stalin a část jeho okolí skutečně uvědomovali problém byrokratizace, pak nešlo pouze o rozpoznání problému. Šlo především o nalezení mechanismu, který by dokázal omezit moc struktur vytvořených během předchozí mobilizační fáze.

Dějiny zatím opakovaně ukazují, že zvládnout krizi bývá snazší než následně transformovat struktury, které byly k jejímu zvládnutí vytvořeny.
Pochopte, že v globálním řízení nikdo o opravování chyb nestojí. To je ten úhelný kámen, který hodně lidí nechce pochopit. Ty "chyby" jsou tvořeny zcela účelově, aby lidé dole zůstávali uvázaní na opratích, aby se s nimi dalo manipulovat. Takže probírat řídící struktury, které splnily úkol a nebyly zrušeny, je jen podružný problém (i když to skutečně může být tvrdý oříšek), který by se časem vyřešil, jestliže by byla vůle skutečně opravovat chyby v řízení a ne je programově tvořit. To by se toho ale lidé museli chopit přesně s tímto cílem a vědomím, a nevymýšlet si neustále různá ospravedlnění proč něco nejde. Nejde to proto, že to jít nemá. Co se týče různých těch revolucí před VŘSR, tak se jednalo o manévrování v řízení buď s cílem upustit páru (nespokojenosti dobytka popřípadě nespokojenosti nebo přílišné nenažranosti místních "elit"), nebo osekat suché dobytčí či "elitářské" větve a jejich hesla měla zůstat jen vábničkou, stejně jako ta marxistická. Nikde a nikdy nebylo skutečným cílem změnit život lidem na spodku pyramidy k lepšímu, ostatně, stejně jako to nebylo cílem únorové revoluce v roce 1917. Takže dokud lidé nepochopí, čím byla VŘSR jiná a co jim přinesla a proti čemu tehdy bolševici stáli!!!, tak se věci dopředu nepohnou. Když se proanalyzuje, co provedl Chruščov hned po Stalinově smrti v rozsahu jen několika málo let, tak jsou to všechno jasně destruktivní kroky, až tak očividné, že to následně u řízení neustál, což ale tolik globálnímu řízení nevadilo, protože to prostě rozjel a stačilo to jen udržovat, případně nenápadně prohlubovat. A lidé si stejně jako dneska s Putinem říkali: "Oni ví, co dělají, mají víc informací, mají ty a ty potíže, takže proto se situace 'dočasně' zhoršuje." Až se jim dočasně dohoršila do pádu socialistického tábora. Takže uvidíme, kam se dohorší ta situace s dnešním Ruskem... A že se neustále zhoršuje je vidět pouhým okem. A já znovu podotýkám, že evolucí to vyřešit nepůjde, ne z toho důvodu, že by ti novodobí revolucionáři byli tak krvežízniví, ale proto, že ti, proti kterým se případně rozhodnou jít, krvežnízniví vždy byli a bez boje se nevzdají. Jde jen o to, zda si lidé vyberou hrůzu bez konce nebo se pokusí sice hrůzným způsobem, ale překonat to globální řízení a posunout se v sociálním vývoji o stupeň výš. A ten technický vývoj už natolik pokročil, že pokud ho ten sociální nedohoní, znamená to skutečně postupný konec civilizace v boji band o koryta.

PS: Samozřejmě, že ti skuteční upřímní revolucionáři pracovali stejně jako bolševici, ale to se dalo postupně hasit, třeba upálením Jana Husa, tedy vůdce, který měl rozlišení a mohl korigovat řízení a dalšími nástroji globálního řízení, které se aktivovaly. A pokud ti bolševici neměli dostatečnou zdrojovou základnu, jako ti v Rusku, tak byli brzy převálcováni. Navíc také měli málo znalostí a vycházeli ze svých reálií, které jim neumožňovaly vidět ten rozsah spiknutí proti nim. Stále vše připisovali konkrétním osobám, chybám jejich řízení a tak dále a tak podobně. Mysleli si stejně jako dnešní rozumbradové, že prostě tu "demokracii" jen stačí trochu učesat a ono to půjde...
 
Naposledy upravené:
Rusové nebojují, Rusové trénují
Trenovat mozes aj od rana do vecera pokial mas trenera ktory tvoj progres sabotuje, navyse ani veterani nemaju zaujem ist do riadiacej sfery a pytaju sa na front - to je jediny svet ktory poznaju a dava im zmysel... Krym bude onedlho odrezany od sveta, Putin pojde do zabudnutia ak chcu takto dalej trenovat... a roSionska elita ho s radostou vyda ICC aby sa udobrila s chazjajinom.
 
Pochopte, že v globálním řízení nikdo o opravování chyb nestojí. To je ten úhelný kámen, který hodně lidí nechce pochopit. Ty "chyby" jsou tvořeny zcela účelově, aby lidé dole zůstávali uvázaní na opratích, aby se s nimi dalo manipulovat. Takže probírat řídící struktury, které splnily úkol a nebyly zrušeny, je jen podružný problém (i když to skutečně může být tvrdý oříšek), který by se časem vyřešil, jestliže by byla vůle skutečně opravovat chyby v řízení a ne je programově tvořit. To by se toho ale lidé museli chopit přesně s tímto cílem a vědomím, a nevymýšlet si neustále různá ospravedlnění proč něco nejde. Nejde to proto, že to jít nemá. Co se týče různých těch revolucí před VŘSR, tak se jednalo o manévrování v řízení buď s cílem upustit páru (nespokojenosti dobytka popřípadě nespokojenosti nebo přílišné nenažranosti místních "elit"), nebo osekat suché dobytčí či "elitářské" větve a jejich hesla měla zůstat jen vábničkou, stejně jako ta marxistická. Nikde a nikdy nebylo skutečným cílem změnit život lidem na spodku pyramidy k lepšímu, ostatně, stejně jako to nebylo cílem únorové revoluce v roce 1917. Takže dokud lidé nepochopí, čím byla VŘSR jiná a co jim přinesla a proti čemu tehdy bolševici stáli!!!, tak se věci dopředu nepohnou. Když se proanalyzuje, co provedl Chruščov hned po Stalinově smrti v rozsahu jen několika málo let, tak jsou to všechno jasně destruktivní kroky, až tak očividné, že to následně u řízení neustál, což ale tolik globálnímu řízení nevadilo, protože to prostě rozjel a stačilo to jen udržovat, případně nenápadně prohlubovat. A lidé si stejně jako dneska s Putinem říkali: "Oni ví, co dělají, mají víc informací, mají ty a ty potíže, takže proto se situace 'dočasně' zhoršuje." Až se jim dočasně dohoršila do pádu socialistického tábora. Takže uvidíme, kam se dohorší ta situace s dnešním Ruskem... A že se neustále zhoršuje je vidět pouhým okem. A já znovu podotýkám, že evolucí to vyřešit nepůjde, ne z toho důvodu, že by ti novodobí revolucionáři byli tak krvežízniví, ale proto, že ti, proti kterým se případně rozhodnou jít, krvežnízniví vždy byli a bez boje se nevzdají. Jde jen o to, zda si lidé vyberou hrůzu bez konce nebo se pokusí sice hrůzným způsobem, ale překonat to globální řízení a posunout se v sociálním vývoji o stupeň výš. A ten technický vývoj už natolik pokročil, že pokud ho ten sociální nedohoní, znamená to skutečně postupný konec civilizace v boji band o koryta.

PS: Samozřejmě, že ti skuteční upřímní revolucionáři pracovali stejně jako bolševici, ale to se dalo postupně hasit, třeba upálením Jana Husa, tedy vůdce, který měl rozlišení a mohl korigovat řízení a dalšími nástroji globálního řízení, které se aktivovaly. A pokud ti bolševici neměli dostatečnou zdrojovou základnu, jako ti v Rusku, tak byli brzy převálcováni. Navíc také měli málo znalostí a vycházeli ze svých reálií, které jim neumožňovaly vidět ten rozsah spiknutí proti nim. Stále vše připisovali konkrétním osobám, chybám jejich řízení a tak dále a tak podobně. Mysleli si stejně jako dnešní rozumbradové, že prostě tu "demokracii" jen stačí trochu učesat a ono to půjde...
Vážená Ireno a ostatní diskutující,

během této debaty jsem si uvědomil, že možná nevedeme spor o dějiny.
Vedeme spor o způsob, jakým člověk vytváří smysl světa.
Pro jedny jsou dějiny především příběhem hrdinů, zrádců a jejich rozhodnutí.
Pro druhé jsou příběhem struktur, vazeb a mechanismů, které přežívají své tvůrce.
První pohled hledá aktéry.
Druhý hledá strukturu.
Mám za to, že bez obou pohledů nelze porozumět minulosti.
Pokud však chceme navrhovat budoucnost, musíme se dříve či později dostat ke struktuře.

Jako praktik jsem se naučil, že skutečná odolnost nevzniká z hledání viníků, ale z pochopení vazeb.
Následující text je pokusem přenést tuto zkušenost z tvorby a realizace do úvah o systémech, organizacích a společnostech.



Smysl, struktura a forma​

"Hajka" strýčka Teremtete k procesu tvorby od návrhu k realizaci a zpět

Každý člověk je tvůrcem – organizace a společnosti jsou kolektivními projevy této schopnosti.

Každý návrh má tři vrstvy: smysl, strukturu a formu.

Smysl odpovídá na otázku proč.
Struktura odpovídá na otázku jak.
Forma ukazuje výsledek ve skutečném světě.

Bez smyslu vzniká prázdná konstrukce.
Bez struktury vzniká iluze.
Bez formy zůstává myšlenka neuskutečněná.

Tvůrce proto nezačíná materiálem ani tvarem.
Začíná účelem.
Teprve poté hledá vazby, mechanismy a cesty, jimiž budou síly působit.
Nakonec dává systému podobu.

Tím však proces nekončí.
Realizace není závěr, ale zkouška návrhu.
Teprve střet se skutečností ukáže, zda byl smysl pochopen, struktura nosná a forma srozumitelná.

Zkušenost se pak vrací zpět k návrhu.
Koriguje smysl.
Opravuje strukturu.
Proměňuje formu.

Tak vzniká učení.
Tak vzniká odolnost.
Nejen u staveb, ale i u organizací, společností a civilizací.

Pokud systém selže, nemusíme hledat viníka – můžeme hledat vrstvu, ve které se přerušila vazba mezi smyslem, strukturou a formou.

Skutečná odolnost totiž nevzniká z pevnosti jednotlivých částí, ale ze schopnosti vracet zkušenost zpět do procesu tvorby.
Od návrhu k realizaci a od realizace zpět k návrhu.
 
Naposledy upravené:
Ale nepřidala jste žádnou novou informaci o samotném problému.
To ani nebylo mým cílem, tím bylo dokázat, že k odklonu od původního tématu, které jste sám do debaty vnesl (zjednodušeně: „Jsou společenské krize, konkrétně hladomory, primárně problémem nedostatku zdrojů, nebo selhání jejich organizace a využití?“), a které bylo vymezeno čistě v sociálně - ekonomické rovině, nedošlo Vámi tvrzeným posunem oponentů k volbě "Losna nebo Mažňák", nýbrž naopak z Vaší strany nekorektním přesunem tématu ke kognitivním a interpretačním mechanismům skupin, tj. do roviny sociálně - psychologické, která je na zcela jinou debatu.

Jinak nové informace o samotném problému (mluvíme-li o původním tématu) mohou být těžko přidány za situace, kdy z Vaší strany dosud nezazněla žádná protiargumentace ve vztahu k onomu klíčovému argumentu Vašich oponentů, že totiž samotné vymezení tématu je založeno na nesprávném implicitním předpokladu, podle něhož příčinou společenských krizí a s nimi spojeného lidského utrpení je strukturální selhání systému, neboť to, co je označováno za selhání organizace, není ve skutečnosti chyba systému, ale výsledek cíleného řízení, které produkuje zdánlivý nedostatek za účelem udržení a trvalého zvyšování výhod parazitické řídící elity na úkor utlačované většiny. Jestliže tento argument vytrvale ignorujete a vnášíte do diskuse stále nové pohledy, opět založené na takto zpochybněném implicitním předpokladu, nelze se divit, že se do diskuse stále vrací a rozvíjí, a ta je pak vedena stylem "jeden o voze, druhý o koze".
 
To ani nebylo mým cílem, tím bylo dokázat, že k odklonu od původního tématu, které jste sám do debaty vnesl (zjednodušeně: „Jsou společenské krize, konkrétně hladomory, primárně problémem nedostatku zdrojů, nebo selhání jejich organizace a využití?“), a které bylo vymezeno čistě v sociálně - ekonomické rovině, nedošlo Vámi tvrzeným posunem oponentů k volbě "Losna nebo Mažňák", nýbrž naopak z Vaší strany nekorektním přesunem tématu ke kognitivním a interpretačním mechanismům skupin, tj. do roviny sociálně - psychologické, která je na zcela jinou debatu.

Jinak nové informace o samotném problému (mluvíme-li o původním tématu) mohou být těžko přidány za situace, kdy z Vaší strany dosud nezazněla žádná protiargumentace ve vztahu k onomu klíčovému argumentu Vašich oponentů, že totiž samotné vymezení tématu je založeno na nesprávném implicitním předpokladu, podle něhož příčinou společenských krizí a s nimi spojeného lidského utrpení je strukturální selhání systému, neboť to, co je označováno za selhání organizace, není ve skutečnosti chyba systému, ale výsledek cíleného řízení, které produkuje zdánlivý nedostatek za účelem udržení a trvalého zvyšování výhod parazitické řídící elity na úkor utlačované většiny. Jestliže tento argument vytrvale ignorujete a vnášíte do diskuse stále nové pohledy, opět založené na takto zpochybněném implicitním předpokladu, nelze se divit, že se do diskuse stále vrací a rozvíjí, a ta je pak vedena stylem "jeden o voze, druhý o koze".
Michaelo, máte to skutečně zapotřebí?

Mám pocit, že mi podsouváte pozici, kterou ve skutečnosti nezastávám.

Argument, že to, co jeden považuje za selhání, může být pro druhého cílem řízení, jsem během debaty několikrát připustil.

Stejně tak jsem připustil, že některé hladomory byly spojeny s kolonialismem, některé byly výsledkem vědomých politických rozhodnutí a některé vznikly kombinací přírodních a společenských faktorů.

Problém není, že bych tuto možnost odmítal.
Problém je, že ji nepovažuji za jediné možné vysvětlení.

Mám naopak pocit, že část diskutujících systematicky odmítá všechny ostatní možnosti.

Kdybych měl vaši pozici shrnout jednou větou, zněla by asi takto:

„Dokud nepřijmete, že hlavní příčinou společenských problémů je vědomé řízení elit, nemůžeme vést smysluplnou debatu.“

Pokud je tomu tak, pak se skutečně míjíme.
 
Kdybych měl vaši pozici shrnout jednou větou, zněla by asi takto:

„Dokud nepřijmete, že hlavní příčinou společenských problémů je vědomé řízení elit, nemůžeme vést smysluplnou debatu.“

Pokud je tomu tak, pak se skutečně míjíme.
Ne, není tomu tak, a můj příspěvek nic takového neříká ani nenaznačuje. Má pozice je:

"Nelze vést smysluplnou debatu, dokud se argumentačně nevypořádáte s klíčovým protiargumentem oponentů, založeným na tvrzeních zpochybňujících samotnou smysluplnost debaty".

Svou pozici jste vyjádřil teprve v tomto příspěvku:
Problém není, že bych tuto možnost odmítal.
Problém je, že ji nepovažuji za jediné možné vysvětlení.

To je dobrý základ, ale měl by být konkretizován a argumentačně podložen.
 
Stejně tak jsem připustil, že některé hladomory byly spojeny s kolonialismem, některé byly výsledkem vědomých politických rozhodnutí a některé vznikly kombinací přírodních a společenských faktorů.
Část "některé vznikly kombinací přírodních a společenských faktorů", tak to je staré známé maskování řízení nazývané slangově SAMOSETO.
A „Dokud nepřijmete, že hlavní příčinou společenských problémů je vědomé řízení elit, nemůžeme vést smysluplnou debatu.“

Pokud je tomu tak, pak se skutečně míjíme.
To je v podstatě popření celé KSB. Což je správně označeno co míjení. Setkat se můžeme, pokud strýc Teremtete nastuduje koncepci nebo my (studenti KSB) popřeme koncepci, ale to by jsme museli web a celou diskuzi přejmenovat a stala by se z toho úplně jiná dikuze a ne v rámci KSB.

Ještě zpátky k hladomoru nemůže vzniknout nějakou chybně navrženou strukturou nebo špatným pochopením společenských jevů, či nějakými vnějšími okolnosti, ale jedině protilidským řízením. Sám jedinec snadno přežije i bez vybavení v mírném a tropickém pásmu ( nědávno jsem četl jak několik školáků snadno přežilo na ostrově, než je za měsíc nebo více našli a naše jelity se divili, že se navzájem nepobili a nesnědli, ale normálně si pomáhali jak to šlo - matně si vzpomínám, že jeden byl zraněný ). V nehostinných podmínkách, pak jedinec přežije po nějakém výcviku a s relativně malým vybavením. Větší společenství si najde cestu, jak se zajistit a přežít. A protože je vše řízené Bůh (HNR) pošle někomu zprávu, když hrozí nějaké nebezpečí, které je obtížné predikovat (například známý příběh z bible o sedmi kravách tučných a sedmi vychrtlých). Ve větším společenství se vždycky najde někdo, kdo faktorům prostředí rozumí a porozumí a vyvolá podnět k potřebným krokům. Jelita jim, ale v otrokářské společnosti nedopřejí sluchu a tak to končí katastrofou, kterou někdo naplánoval a využil jelit. Vidím to teď s Evropou, co vše se dělá a kolik usilí a zdrojů vkládají jelita do likvidaci Evropy.

Hladomory vznikají z devadesátidevíti procent (spíše ze sta) z toho, že elity bojují o moc a obyvatelstvo je pracovní dobytek, na kterém nezáleží. Struktury správy a organizace společnosti na to větší vliv nemají, protože jsou to pouze nástroje na řízení společnosti a zodpovědnost vždy nese řidič a bez ohledu jakým autem jede (když je nepojízdné, tak si ho nechá opravit, stále jeho zodpovědnost) a ne náhoda, čli SAMOSETO.
 
Naposledy upravené:
Putin pojde do zabudnutia ak chcu takto dalej trenovat...
Ešte bude pár takýchto a možno aj intenzívnejších útokov na Moskvu. A je to dobre. A ešte lepšie by bolo, ak by trafili aj Kremeľ. Nech aj verchuška na vlastnej koži pocíti, čo už pár rokov zažívajú ľudia v prihraničných regiónoch Ruska… možno sa už konečne rozhýbu jak v tyle, tak na fronte. Ich dedovia a otcovia za štyri roky najprv ustúpili až k Moskve a Volge a následne došli až do Berlína…
 
Ešte bude pár takýchto a možno aj intenzívnejších útokov na Moskvu.
Kazdym takym utokom sa zvysuje pravdepodobnost jadroveho odzbrojenia, ked dokaze 7 dronov preniknut stovky km do vnutrozemia a vraj niekolko stoviek zostrelili tak pri koordinovanom utoku NATO s tisickami rakiet z kazdeho smeru by bola uspesnost nepomerne vyssia.
 
Ne, není tomu tak, a můj příspěvek nic takového neříká ani nenaznačuje. Má pozice je:

"Nelze vést smysluplnou debatu, dokud se argumentačně nevypořádáte s klíčovým protiargumentem oponentů, založeným na tvrzeních zpochybňujících samotnou smysluplnost debaty".

Svou pozici jste vyjádřil teprve v tomto příspěvku:


To je dobrý základ, ale měl by být konkretizován a argumentačně podložen.
Když po mně požadujete argumentační podložení, rád se je pokusím předložit.
Potřebuji ale vědět, jaký typ důkazu jste ochotni přijmout.

Pokud jsou historické dokumenty, odborná literatura, statistická data, svědectví i institucionální výzkum předem považovány za součást řízení GP, pak není jasné, jaký důkaz by mohl být považován za relevantní.
 
Když po mně požadujete argumentační podložení, rád se je pokusím předložit.
Potřebuji ale vědět, jaký typ důkazu jste ochotni přijmout.

Pokud jsou historické dokumenty, odborná literatura, statistická data, svědectví i institucionální výzkum předem považovány za součást řízení GP, pak není jasné, jaký důkaz by mohl být považován za relevantní.
Výborně, ovšem aby bylo možno nějaké tvrzení dokazovat, je potřebné je nejprve dostatečně konkrétně formulovat; v tomto případě by tedy (s ohledem na zaměření fóra) postačovalo proti tezím o historii a povaze tzv. davo-"elitární" společnosti a v ní uplatňovaných metodách řízení sociálních systémů formulovaným v KSB/DVTŘ postavit vlastní dostatečně konkretizovanou hypotézu, tu teprve podložit (jakýmikoli) důkazy, které ji podle Vašeho názoru podporují, a jejich interpretací (vysvětlením, proč podle Vás odpovídají právě Vámi formulované hypotéze), a následně předložit (jakékoli korektní) argumenty k tomu, proč Vaše hypotéza vysvětluje zkoumanou společenskou realitu lépe, než uvedené teze KSB. Relevantní je samozřejmě jakýkoli typ důkazu podporující Vaše tvrzení; způsob, jímž by měl být případně následně zpochybněn či rozdílně interpretován, nelze předpokládat, není-li známo, oč se jedná.
 
Naspäť
Top Bottom