SKRYTÉ NÁKLADY UMĚLÉ INTELIGENCE II.
Všichni chápeme, že světové velmoci zejména Čína a Spojené státy, si důsledně cení ekonomické prosperity nad čistý vzduch a čistou vodu. Trumpova administrativa jde dokonce tak daleko, že si dělá fetiš ze svého opovržení legislativou, která by upřednostňovala čistý vzduch a vodu před zisky korporací.
Tichými mistry tohoto druhu dvojakých řečí, jak píše Kate Crawfordová ve své
knize Atlas of AI , jsou světové společnosti zabývající se umělou inteligencí, které usilovně pracují na vytváření mýtu o umělé inteligenci jako „cloudu“, což naznačuje „něco plovoucího a křehkého v rámci přirozeného zeleného průmyslu. Servery jsou skryty v nenápadných datových centrech a jejich životní prostředí zatěžující vlastnosti jsou mnohem méně viditelné než zplodiny chrlící komíny uhelných elektráren.“
Faktem je, jak píše, že „provoz výpočetní infrastruktury Amazon Web Services nebo Microsoft Azure spotřebuje obrovské množství energie a uhlíková stopa systémů umělé inteligence, které na těchto platformách běží, roste. Průmysl jistě vynaložil značné úsilí na zvýšení energetické účinnosti datových center a na zvýšení jejich využívání obnovitelných zdrojů energie.“ Toto úsilí však zatím přineslo jen málo. „Uhlíková stopa světové výpočetní infrastruktury se již nyní vyrovnala uhlíkové stopě světového leteckého průmyslu v jeho vrcholné době a stále roste rychlejším tempem.“ Jedna kanadská studie odhaduje, že technologický sektor bude do roku 2040 přispívat 14 procenty k celosvětovým emisím skleníkových plynů, a švédský tým předpovídá, že do roku 2030 se spotřeba elektřiny v datových centrech zvýší patnáctinásobně.
Crawfordová uvádí, že nevyhnutelným závěrem je, že „touha po exponenciálním nárůstu rychlosti a přesnosti přináší pro planetu vysokou cenu.“ Cituje studii Univerzity Massachusetts Amherst z roku 2019, která vypočítala, že uhlíková stopa provozování jediného modelu umělé inteligence pro zpracování přirozeného jazyka by během jeho životnosti vygenerovala více než 660 000 liber emisí oxidu uhličitého, což odpovídá uhlíkové produkci 125 zpátečních letů komerčních leteckých společností z New Yorku do Číny.
Výzkumný tým dospěl k závěru, jak uvádí Crawfordová, že jejich zjištění byla pouze základním odhadem a neodrážela komerční měřítko, v jakém společnosti jako Amazon a Apple fungují tím, že „shrabují celointernetové datové sady a vkládají do nich své vlastní NLP modely, aby systémy umělé inteligence, jako je Siri nebo Alexa, zněly lidštěji.“ Přesné množství energie spotřebované modely umělé inteligence v technologických sektorech však není známo; tato informace je držena jako přísné firemní tajemství. „I zde,“ říká Crawfordová, „je datová ekonomika založena na udržování environmentální nevědomosti.“
V datových centrech s umělou inteligencí probíhá neustálé úsilí o maximalizaci výpočetních cyklů za účelem zlepšení výkonu – tato potřeba je založena na myšlence, že větší je lepší. To vedlo k prudkému nárůstu spotřeby energie. Datová centra s umělou inteligencí nyní patří mezi největší spotřebitele elektřiny na světě.
Voda, jak poznamenává, „píše další příběh o skutečné ceně výpočtů. Historie využívání vody ve Spojených státech je plná bitev a tajných dohod a stejně jako u výpočtů se dohody uzavřené ohledně vody uchovávají v tajnosti.“ Jedno z největších amerických datových center patří Národní bezpečnostní agentuře v Bluffdale v Utahu, která byla otevřena v roce 2013. Fádní vládní budova je uzavřeným prostorem, ale Crawfordová se k ni dostala, když se vyškrábala na kopec pokrytý pelyňkem. Připadalo jí to jako „obří skladovací kontejner v kombinaci s budovou vládních kanceláří“. Ať už se jedná o kontejner nebo kancelářskou budovu, zařízení je významným spotřebitelem vody v suchem sužovaném Utahu. Místní novináři se neúspěšně snažili potvrdit, zda odhadovaná spotřeba vody v zařízení odpovídá všeobecně uznávaným 1,7 milionu galonů vody denně.
Crawfordové argument se netýká jen spotřeby vody zařízením – existovala smlouva na odvádění vody s místními úřady – ale také izolace hlavních datových center, ať už vojenských či nikoliv: „Většina datových center je daleko od hlavních populačních center, ať už v poušti nebo v poloindustrializovaných předměstích. To přispívá k našemu pocitu, že cloud je mimo dohled a abstrahovaný, i když ve skutečnosti je hmotný a ovlivňuje životní prostředí a klima způsoby, které zdaleka nejsou plně rozpoznány a vysvětleny. Cloud je součástí Země a jeho růst vyžaduje rozšiřování zdrojů a vrstev logistiky a dopravy, které jsou v neustálém pohybu.“
Říká, že jedním z důvodů, proč napsala knihu o svých obavách z umělé inteligence, bylo: „Nalezení nových metod pro pochopení hlubokých materiálních a lidských kořenů systémů umělé inteligence je v této historické chvíli, kdy dopady antropogenní změny klimatu již probíhají a jsou zásadní. To se ale snáze řekne, než udělá. Částečně je to proto, že mnoho odvětví, která tvoří systém umělé inteligence, skrývají průběžné náklady na to, co dělají. Navíc rozsah potřebný k vybudování systémů umělé inteligence je příliš složitý, příliš zastřený zákony o duševním vlastnictví a příliš zabořený v logistické a technické složitosti, než abychom do něj všeho nahlédli.“
Před týdnem Kosa přetiskla první díl z triptychu článků o umělé inteligenci, kterou na svém blogu publikoval Seymour Hersh. Jde o kompendum z knihy Atlas of AI od Kate Crawfordové…
vlkovobloguje.wordpress.com
Další díl této série se zaměří na miliardáře, kteří dominují komunitě umělé inteligence, a na jejich snahu ovládnout budoucnost 8,2 miliardy obyvatel světa. 
