• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Umelá inteligencia

Dnes vyšel na italském online deníku DDay.it rozsáhlý článek o AI asistentu Moltbot. Jsou v něm velmi pěkně vysvětlená rizika použití takové věci.

Před několika měsíci se virálně rozšířil open-source projekt: zabýváme se nejvýkonnějším a nejvšestrannějším agentem s umělou inteligencí, jaký kdy byl vyvinut, skutečným společníkem v životě. Vyvolává to etické otázky a trochu obav. Zkusili jsme to, ale přestali jsme, protože nás to děsilo.​
Strojový překlad článku do češtiny (třeba to rozkliknout, náhled překlad nezobrazí):

Originální článek v italštině:
 

Pozor! Z vašich hovorů s AI mohou uniknout data – tyto chaty raději nepoužívejte​


Pozn.:
Zaujíma ešte vôbec niekoho odpočúvanie a únik dát "bežného" charkateru (internet, telefón)? Odkedy začali odkryte robiť poriadky s TeleGramom (neznamená, že predtým bol bezpečný), kamarát sa mi požaloval, že je koniec slobody na internete ... ha-ha-ha: zasmiali sa zbrojnoši ...
 

Pozor! Z vašich hovorů s AI mohou uniknout data – tyto chaty raději nepoužívejte​


Pozn.:
Zaujíma ešte vôbec niekoho odpočúvanie a únik dát "bežného" charkateru (internet, telefón)? Odkedy začali odkryte robiť poriadky s TeleGramom (neznamená, že predtým bol bezpečný), kamarát sa mi požaloval, že je koniec slobody na internete ... ha-ha-ha: zasmiali sa zbrojnoši ...
Sloboda, respektíve úplná anonymita, na internete nikdy nebola (a v telefonnych sieťach dupľom). Ak niekto potrebuje bezpečne komunikovať a nedá sa to urobiť medzi štyrmi očami, treba si vyrobiť vlastnú aplikáciu (nie je to nič extra zložité pre programátora) so šifrovaným end-to-end spojením, a zároveň sa ubezpečiť, že mám čisté koncové zariadenie.
 
Zaujíma ešte vôbec niekoho odpočúvanie a únik dát "bežného" charkateru (internet, telefón)?
Lidi to nezajímá, protože si nedokáží ani jen přibližně představit možná rizika zneužití jejich dat a monitoringu jejich chování na síti. To je něco naprosto mimo představu naprosté většiny lidí připojených do sítě. Chybí jim k tomu znalosti v daných oborech.​

Sloboda, respektíve úplná anonymita, na internete nikdy nebola (a v telefonnych sieťach dupľom). Ak niekto potrebuje bezpečne komunikovať a nedá sa to urobiť medzi štyrmi očami, treba si vyrobiť vlastnú aplikáciu (nie je to nič extra zložité pre programátora) so šifrovaným end-to-end spojením, a zároveň sa ubezpečiť, že mám čisté koncové zariadenie.
Taková svoboda skutečně nikdy nebyla na internetu 100%, ale do určité míry byla dříve vyšší a smyčka se postupně utahuje. O telefonních sítích se nemá smysl ani bavit. Moderní (nejen) chytrý telefon je z principu funkce v podstatě štěnice, kterou si téměř každý dobrovolně nosí neustále u sebe. ČR je navíc jeden z mála států, kde stále lze zakoupit „anonymní“ předplacenou SIM kartu. Ve většině destinací toto již neplatí. Jakákoliv služba vázaná na SIM kartu/mobilní číslo (např. Telegram) tak nemůže být považována za plně svobodnou platformu po všech stránkách (soukromí, zabezpečení, anonymita). Zdaleka nejde jen o data, ale i tzv. metadata. Tj. například kdo s kým a kdy komunikuje.

Představa o tom, že si stačí napsat vlastí aplikaci pro zajištění bezpečné komunikace, není moc aplikovatelná v praxi. Každé zabezpečení je jen tak silné, jak silný je jeho nejslabší článek. A nejslabší článek je velice často samotný uživatel, který k auditu vlastního koncového zařízení nemá dostatečné znalosti. Navíc komunikaci je v naprosté většině případů nutné nějak koordinovat. Vyřešit například doručení zprávy v době, kdy je uživatel offline apod. Tam se to opět neobejde bez serveru. V praxi opět dost složitě řešitelné mimo úzkou skupiny zasvěcených, technicky zdatných a především spolehlivých lidí.​
 
V
Lidi to nezajímá, protože si nedokáží ani jen přibližně představit možná rizika zneužití jejich dat a monitoringu jejich chování na síti. To je něco naprosto mimo představu naprosté většiny lidí připojených do sítě. Chybí jim k tomu znalosti v daných oborech.


Taková svoboda skutečně nikdy nebyla na internetu 100%, ale do určité míry byla dříve vyšší a smyčka se postupně utahuje. O telefonních sítích se nemá smysl ani bavit. Moderní (nejen) chytrý telefon je z principu funkce v podstatě štěnice, kterou si téměř každý dobrovolně nosí neustále u sebe. ČR je navíc jeden z mála států, kde stále lze zakoupit „anonymní“ předplacenou SIM kartu. Ve většině destinací toto již neplatí. Jakákoliv služba vázaná na SIM kartu/mobilní číslo (např. Telegram) tak nemůže být považována za plně svobodnou platformu po všech stránkách (soukromí, zabezpečení, anonymita). Zdaleka nejde jen o data, ale i tzv. metadata. Tj. například kdo s kým a kdy komunikuje.

Představa o tom, že si stačí napsat vlastí aplikaci pro zajištění bezpečné komunikace, není moc aplikovatelná v praxi. Každé zabezpečení je jen tak silné, jak silný je jeho nejslabší článek. A nejslabší článek je velice často samotný uživatel, který k auditu vlastního koncového zařízení nemá dostatečné znalosti. Navíc komunikaci je v naprosté většině případů nutné nějak koordinovat. Vyřešit například doručení zprávy v době, kdy je uživatel offline apod. Tam se to opět neobejde bez serveru. V praxi opět dost složitě řešitelné mimo úzkou skupiny zasvěcených, technicky zdatných a především spolehlivých lidí.​
Výborne napísané. Len pripomínam skúsenosť ľudí, že ich rôzne aplikácie cez telefón odpočúvajú. Prejavuje sa to najmä adresnou reklamou. Človek, ktorý nič na it nehľadal, dostane rekl. ponuku na niečo, o čom sa iba ústne rozprával s iným človekom (telefón na stole). Niet pochýb, že podobne analyzujú aj politické a svetonázorové záležitosti. Bez dovolenia, čert vie pre koho.
 
Naposledy upravené:
Navíc komunikaci je v naprosté většině případů nutné nějak koordinovat. Vyřešit například doručení zprávy v době, kdy je uživatel offline apod. Tam se to opět neobejde bez serveru. V praxi opět dost složitě řešitelné mimo úzkou skupiny zasvěcených, technicky zdatných a především spolehlivých lidí.​
Dá sa to tak, že niekto naprogramuje jednoduché apky so zabudovaným napevno heslom pre každú uživateľskú appku (tie sa môžu z času na čas obnovovať). Treba sa cez iný obyčajný kanál dohodnúť, kedy bude session a potom už komunikovať cez apku. Server treba, ale môže byť využitý na rôzne iné účely, nič špeciálne. Tam to na pozadí vyrieši PHP skript.
T.j. ak je napr. 10 ľudí, stačí iba jeden programátor, čo to spraví. Samozrejme vlastný človek.
 
Výborne napísané. Len pripomínam skúsenosť ľudí, že ich rôzne aplikácie cez telefón odpočúvajú. Prejavuje sa to najmä adresnou reklamou. Človek, ktorý nič na it nehľadal, dostane rekl. ponuku na niečo, o čom sa iba ústne rozprával s iným človekom (telefón na stole). Niet pochýb, že podobne analyzujú aj politické a svetonázorové záležitosti. Bez dovolenia, čert vie pre koho.

Ano je to tak. Mnohé z těchto aplikací jsou tzv. „zdarma“. Ale ve skutečnosti téměř nic není zdarma. Uživatel pouze neplatí penězi, ale platí něčím mnohem cennějším – svými daty. Adresnou reklamu již před léty na základě strojové analýzy emailové komunikace svých uživatelů provozoval Google na další službě tzv. „zdarma“ - Gmailu. Technologie pokročila a dnes je možné hromadně analyzovat (a použití AI tomu dává opět úplně jiné možnosti) i hlasový vstup z mikrofonu, obrazový vstup z kamery a data z dalších senzorů, kterými je moderní telefon vybavený a které má neustále aktivní. Proč asi nejsou běžně dostupné telefony s fyzicky vypínatelnými mikrofony a dalšími senzory – fyzický vypínač ve formě tlačítka, které přeruší kontakt jaksi nelze softwarově obejít. Samotný telefon je možné navíc velice přesně lokalizovat a vytvářet si tak mapy pohybu jednotlivých uživatelů. To bylo v praxi v údajně anonymizované podobě předvedeno za kovidu i v ČR. V kombinaci s dalším sběrem dat uživatelů tak lze lidem takto doslova vidět do hlavy, monitorovat jejich vzájemné interakce a modelovat si predikce jejich chování v různých situacích. V lepším případě pro marketingové účely, v tom horším raději ani nedomýšlet na co.

Ale lidé chtějí být „in“ a kdo nemá nejmodernější model toho či onoho technologického zařízení je přece za outsidera. Vysvětlování se v naprosté většině případů míjí účinkem.
​
Dá sa to tak, že niekto naprogramuje jednoduché apky so zabudovaným napevno heslom pre každú uživateľskú appku (tie sa môžu z času na čas obnovovať). Treba sa cez iný obyčajný kanál dohodnúť, kedy bude session a potom už komunikovať cez apku. Server treba, ale môže byť využitý na rôzne iné účely, nič špeciálne. Tam to na pozadí vyrieši PHP skript.
T.j. ak je napr. 10 ľudí, stačí iba jeden programátor, čo to spraví. Samozrejme vlastný človek.
Řešení se dají vymyslet různá, ale to je něco, co zůstává pro použití uvnitř malé skupiny lidí, kteří se znají a vzájemně si důvěřují. Pevná hesla je navíc nejprve nutné si předat přes zabezpečený kanál. Nemluvě o tom, že bych opravdu musel mít jistotu, že programátor je zkušený a neudělá nějakou hloupou chybu, která vše pohřbí. To samé se serverem. Server bude vlastní nebo pronajatý někde v datacentru? Kdo všechno tam bude mít fyzický přístup? Bude HDD na daném serveru šifrovaný? A hlavně bude správce serveru dostatečně zkušený, aby neudělal nějakou hloupou chybu a server někdo snadno nehacknul? Toto opravdu není v praxi tak jednoduché mimo prověřenou skupinu specialistů.

Něco takového proto nelze využít k všeobecné komunikaci. Tam je pak lepší využít nějaké stávající řešení, které je pod drobnohledem miliónů uživatelů z celého světa. Ale POUZE za předpokladu, že nabízí využití 3 základních pilířů (soukromí, zabezpečení, anonymita). Splněné musí být všechny tři. A zabezpečení jako takové je navíc třeba vrstvit. Pokud selže jedna vrstva, zůstává tu stále druhá atd.

Konkrétní příklad. Pokud například budu chtít využít služeb Proton Mailu, tak k dispozici mám poměrně slušné výchozí možnosti. Proton Mail umožňuje založení a používání účtu přes TOR či libovolnou VPN či proxy. Umožňuje zároveň vytvoření účtu bez nutnosti ověření přes SMS (tj. vyhnutí se navázanosti na unikátní vysledovatelný identifikátor ve formě SIM kary). V rámci Proton Mailu mám možnost navíc využít end-to-end šifrování a zero-access šifrování (tj. klíč k datům mám jen já). Pochopitelně se ale jedná o službu třetí strany, takže nemám jistotu, že tam nejsou nějaká zadní vrátka. Nic mi ale nebrání v tom, abych přidal další vrstvy zabezpečení. Tj. mohu například pro přenos extra citlivých dat použít zašifrovaný kontejner na bázi VeraCryptu či nějakého vlastního řešení s heslem předaným po jiném kanále tak, abych měl jistotu, že Proton k tomu již nemůže mít přístup. Takže řešení se najdou vždy, ale ve většině případů je právě nejslabším článkem samotný uživatel, pro kterého je to, co zde popisuji, španělská vesnice, a který si není schopný ohlídat a dostatečně zabezpečit ani vlastní stroj, ze kterého komunikuje.​
 
Ano je to tak. Mnohé z těchto aplikací jsou tzv. „zdarma“. Ale ve skutečnosti téměř nic není zdarma. Uživatel pouze neplatí penězi, ale platí něčím mnohem cennějším – svými daty. Adresnou reklamu již před léty na základě strojové analýzy emailové komunikace svých uživatelů provozoval Google na další službě tzv. „zdarma“ - Gmailu. Technologie pokročila a dnes je možné hromadně analyzovat (a použití AI tomu dává opět úplně jiné možnosti) i hlasový vstup z mikrofonu, obrazový vstup z kamery a data z dalších senzorů, kterými je moderní telefon vybavený a které má neustále aktivní. Proč asi nejsou běžně dostupné telefony s fyzicky vypínatelnými mikrofony a dalšími senzory – fyzický vypínač ve formě tlačítka, které přeruší kontakt jaksi nelze softwarově obejít. Samotný telefon je možné navíc velice přesně lokalizovat a vytvářet si tak mapy pohybu jednotlivých uživatelů. To bylo v praxi v údajně anonymizované podobě předvedeno za kovidu i v ČR. V kombinaci s dalším sběrem dat uživatelů tak lze lidem takto doslova vidět do hlavy, monitorovat jejich vzájemné interakce a modelovat si predikce jejich chování v různých situacích. V lepším případě pro marketingové účely, v tom horším raději ani nedomýšlet na co.

Ale lidé chtějí být „in“ a kdo nemá nejmodernější model toho či onoho technologického zařízení je přece za outsidera. Vysvětlování se v naprosté většině případů míjí účinkem.


Řešení se dají vymyslet různá, ale to je něco, co zůstává pro použití uvnitř malé skupiny lidí, kteří se znají a vzájemně si důvěřují. Pevná hesla je navíc nejprve nutné si předat přes zabezpečený kanál. Nemluvě o tom, že bych opravdu musel mít jistotu, že programátor je zkušený a neudělá nějakou hloupou chybu, která vše pohřbí. To samé se serverem. Server bude vlastní nebo pronajatý někde v datacentru? Kdo všechno tam bude mít fyzický přístup? Bude HDD na daném serveru šifrovaný? A hlavně bude správce serveru dostatečně zkušený, aby neudělal nějakou hloupou chybu a server někdo snadno nehacknul? Toto opravdu není v praxi tak jednoduché mimo prověřenou skupinu specialistů.

Něco takového proto nelze využít k všeobecné komunikaci. Tam je pak lepší využít nějaké stávající řešení, které je pod drobnohledem miliónů uživatelů z celého světa. Ale POUZE za předpokladu, že nabízí využití 3 základních pilířů (soukromí, zabezpečení, anonymita). Splněné musí být všechny tři. A zabezpečení jako takové je navíc třeba vrstvit. Pokud selže jedna vrstva, zůstává tu stále druhá atd.

Konkrétní příklad. Pokud například budu chtít využít služeb Proton Mailu, tak k dispozici mám poměrně slušné výchozí možnosti. Proton Mail umožňuje založení a používání účtu přes TOR či libovolnou VPN či proxy. Umožňuje zároveň vytvoření účtu bez nutnosti ověření přes SMS (tj. vyhnutí se navázanosti na unikátní vysledovatelný identifikátor ve formě SIM kary). V rámci Proton Mailu mám možnost navíc využít end-to-end šifrování a zero-access šifrování (tj. klíč k datům mám jen já). Pochopitelně se ale jedná o službu třetí strany, takže nemám jistotu, že tam nejsou nějaká zadní vrátka. Nic mi ale nebrání v tom, abych přidal další vrstvy zabezpečení. Tj. mohu například pro přenos extra citlivých dat použít zašifrovaný kontejner na bázi VeraCryptu či nějakého vlastního řešení s heslem předaným po jiném kanále tak, abych měl jistotu, že Proton k tomu již nemůže mít přístup. Takže řešení se najdou vždy, ale ve většině případů je právě nejslabším článkem samotný uživatel, pro kterého je to, co zde popisuji, španělská vesnice, a který si není schopný ohlídat a dostatečně zabezpečit ani vlastní stroj, ze kterého komunikuje.​
Na túto tému nadväzuje otázka bezhotovostných platieb. Väčšina ľudí nechápe resp. odmieta zobrať na vedomie nebezpečnosť e-bankovníctva , bezhotovostných platieb a dôležitosť hotovosti, ktorá poskytuje významnú anonymitu a súkromie. Najzákladnejšou črtou príslušníka davu je totiž lenivosť. Oni sa na svoju bezvýznamnosť spoliehajú ako na formu ochrany. "Koho by som už len ja zaujímal". Nedochádza im, že aj tí pásikaví v lágroch bolu väčšinou bezvýznamní.
 
Ano je to tak. Mnohé z těchto aplikací jsou tzv. „zdarma“. Ale ve skutečnosti téměř nic není zdarma. Uživatel pouze neplatí penězi, ale platí něčím mnohem cennějším – svými daty. Adresnou reklamu již před léty na základě strojové analýzy emailové komunikace svých uživatelů provozoval Google na další službě tzv. „zdarma“ - Gmailu. Technologie pokročila a dnes je možné hromadně analyzovat (a použití AI tomu dává opět úplně jiné možnosti) i hlasový vstup z mikrofonu, obrazový vstup z kamery a data z dalších senzorů, kterými je moderní telefon vybavený a které má neustále aktivní. Proč asi nejsou běžně dostupné telefony s fyzicky vypínatelnými mikrofony a dalšími senzory – fyzický vypínač ve formě tlačítka, které přeruší kontakt jaksi nelze softwarově obejít. Samotný telefon je možné navíc velice přesně lokalizovat a vytvářet si tak mapy pohybu jednotlivých uživatelů. To bylo v praxi v údajně anonymizované podobě předvedeno za kovidu i v ČR. V kombinaci s dalším sběrem dat uživatelů tak lze lidem takto doslova vidět do hlavy, monitorovat jejich vzájemné interakce a modelovat si predikce jejich chování v různých situacích. V lepším případě pro marketingové účely, v tom horším raději ani nedomýšlet na co.

Ale lidé chtějí být „in“ a kdo nemá nejmodernější model toho či onoho technologického zařízení je přece za outsidera. Vysvětlování se v naprosté většině případů míjí účinkem.


Řešení se dají vymyslet různá, ale to je něco, co zůstává pro použití uvnitř malé skupiny lidí, kteří se znají a vzájemně si důvěřují. Pevná hesla je navíc nejprve nutné si předat přes zabezpečený kanál. Nemluvě o tom, že bych opravdu musel mít jistotu, že programátor je zkušený a neudělá nějakou hloupou chybu, která vše pohřbí. To samé se serverem. Server bude vlastní nebo pronajatý někde v datacentru? Kdo všechno tam bude mít fyzický přístup? Bude HDD na daném serveru šifrovaný? A hlavně bude správce serveru dostatečně zkušený, aby neudělal nějakou hloupou chybu a server někdo snadno nehacknul? Toto opravdu není v praxi tak jednoduché mimo prověřenou skupinu specialistů.

Něco takového proto nelze využít k všeobecné komunikaci. Tam je pak lepší využít nějaké stávající řešení, které je pod drobnohledem miliónů uživatelů z celého světa. Ale POUZE za předpokladu, že nabízí využití 3 základních pilířů (soukromí, zabezpečení, anonymita). Splněné musí být všechny tři. A zabezpečení jako takové je navíc třeba vrstvit. Pokud selže jedna vrstva, zůstává tu stále druhá atd.

Konkrétní příklad. Pokud například budu chtít využít služeb Proton Mailu, tak k dispozici mám poměrně slušné výchozí možnosti. Proton Mail umožňuje založení a používání účtu přes TOR či libovolnou VPN či proxy. Umožňuje zároveň vytvoření účtu bez nutnosti ověření přes SMS (tj. vyhnutí se navázanosti na unikátní vysledovatelný identifikátor ve formě SIM kary). V rámci Proton Mailu mám možnost navíc využít end-to-end šifrování a zero-access šifrování (tj. klíč k datům mám jen já). Pochopitelně se ale jedná o službu třetí strany, takže nemám jistotu, že tam nejsou nějaká zadní vrátka. Nic mi ale nebrání v tom, abych přidal další vrstvy zabezpečení. Tj. mohu například pro přenos extra citlivých dat použít zašifrovaný kontejner na bázi VeraCryptu či nějakého vlastního řešení s heslem předaným po jiném kanále tak, abych měl jistotu, že Proton k tomu již nemůže mít přístup. Takže řešení se najdou vždy, ale ve většině případů je právě nejslabším článkem samotný uživatel, pro kterého je to, co zde popisuji, španělská vesnice, a který si není schopný ohlídat a dostatečně zabezpečit ani vlastní stroj, ze kterého komunikuje.​
Stretol som sa s tým, že dokonca riadiaci pracovníci veľkej firmy spoliehajú na komunikáciu v aplikácii Whats app. Nejake "miznúce správy" majú podľa nich zabezpečiť anonymitu. Človek sa musí pozastaviť nad naivitou a amatérizmom takých "managérov".
 
Na túto tému nadväzuje otázka bezhotovostných platieb. Väčšina ľudí nechápe resp. odmieta zobrať na vedomie nebezpečnosť e-bankovníctva , bezhotovostných platieb a dôležitosť hotovosti, ktorá poskytuje významnú anonymitu a súkromie. Najzákladnejšou črtou príslušníka davu je totiž lenivosť. Oni sa na svoju bezvýznamnosť spoliehajú ako na formu ochrany. "Koho by som už len ja zaujímal". Nedochádza im, že aj tí pásikaví v lágroch bolu väčšinou bezvýznamní.
“dôležitosť hotovosti, ktorá poskytuje významnú anonymitu a súkromie.”

To je pravda jen z casti. Hotovost je ti na prd, pokud potrebujes zaplatit vetsi castky, omezeni jsou uz zavadena na mnoha mistech sveta (napr. v USA je to max.10 000$ v EU jeste mene,a s rostouci inflaci si za tyto castky toho koupis cim dal mene). Dale mnoho lidi dnes uz nakupuje online, nejen z pohodlnosti,ale i kvuli casu a kvuli sluzbam, u kterych hotovosti nezaplatim (napr. sluzba Rohlik, kde muzu svym starym rodicum nechat dovezt jidlo do domu, nebo Etsy kde lide z celeho sveta nabizeji sve vlastni vyrobky,apod.) . Pokud jedu na dovolenou, urcite sebou nebudu dnes tahat hromadu hotovosti, tech prikladu kde vsude dnes plati clovek online nebo vyuziva e-bankovnictvi je hromada.
Ale mohu treba s hotovostí nakupovat postupne fyzicke zlato a stribro u autorizovanych dealeru, a nenechavam tak po sobe digitalni stopu, ze vlastnim nejake drahe kovy. Ale opet, jen v malych objemech.
Zkratka takove je dnes realita, a clovek by se mel umet prizpusobit a ne lpet na nejakem archaickem zpusobu placeni za kazdou cenu.
 
“dôležitosť hotovosti, ktorá poskytuje významnú anonymitu a súkromie.”

To je pravda jen z casti. Hotovost je ti na prd, pokud potrebujes zaplatit vetsi castky, omezeni jsou uz zavadena na mnoha mistech sveta (napr. v USA je to max.10 000$ v EU jeste mene,a s rostouci inflaci si za tyto castky toho koupis cim dal mene). Dale mnoho lidi dnes uz nakupuje online, nejen z pohodlnosti,ale i kvuli casu a kvuli sluzbam, u kterych hotovosti nezaplatim (napr. sluzba Rohlik, kde muzu svym starym rodicum nechat dovezt jidlo do domu, nebo Etsy kde lide z celeho sveta nabizeji sve vlastni vyrobky,apod.) . Pokud jedu na dovolenou, urcite sebou nebudu dnes tahat hromadu hotovosti, tech prikladu kde vsude dnes plati clovek online nebo vyuziva e-bankovnictvi je hromada.
Ale mohu treba s hotovostí nakupovat postupne fyzicke zlato a stribro u autorizovanych dealeru, a nenechavam tak po sobe digitalni stopu, ze vlastnim nejake drahe kovy. Ale opet, jen v malych objemech.
Zkratka takove je dnes realita, a clovek by se mel umet prizpusobit a ne lpet na nejakem archaickem zpusobu placeni za kazdou cenu.
Netvrdím, že je hotovosť úplne univerzálna a že bezhotovostné platby treba úplne zavrhnúť. Ale banka vidí každé prdnutie a nie len banka. A to je veľmi zle. Ak má človek všetky úspory na účtoch, môže sa dostať do nepríjemností. V USA plk McGregorovi banka jednoducho zrušila účet ako trest za návstevu Ruska za "nesprávne názory". Nákup v bežnom obchode či "speciálne" nákupy treba robiť hotovostne. Výhody použ. hotovosti: 1. Banka o vás nemá taký informačný profil a nemôže toľko snoriť. 2. V prípade výpadku elektr.bankových služieb (nič nemožné), viete zaplatiť. 3. Podporujete prežitie hotovosti. Ja platbu prevodom používam len občas a na periodické platby. Šuštím papiermi a mám aj urč. menší obnos úspor v hotovosti.
 
Naposledy upravené:
Na túto tému nadväzuje otázka bezhotovostných platieb. Väčšina ľudí nechápe resp. odmieta zobrať na vedomie nebezpečnosť e-bankovníctva , bezhotovostných platieb a dôležitosť hotovosti, ktorá poskytuje významnú anonymitu a súkromie. Najzákladnejšou črtou príslušníka davu je totiž lenivosť. Oni sa na svoju bezvýznamnosť spoliehajú ako na formu ochrany. "Koho by som už len ja zaujímal". Nedochádza im, že aj tí pásikaví v lágroch bolu väčšinou bezvýznamní.
Ano, je to přesně tak. Zneužívána je lenost a pohodlnost v kombinaci s tím, že téměř nikdo nechce být tzv. „out“ a nemoderní. Toto platí samozřejmě i pro elektronické bankovnictví (přitom opět není problém k platbám na velké vzdálenosti, kde klasická hotovostí platba může být opravdu problematická, vytvořit systém, který bude respektovat anonymitu – například předplacené karty či kupóny jako například Paysafecard – ale takové systémy se cíleně démonizují pro jejich možnost zneužití zločinci, ale možnost zneužití centralizovaných neanonymizovaných systémů, která je daleko nebezpečnější, to už nikoho nezajímá).

Obvyklý argument člověka z davu je toto: „Používá to stejně každý. Co by ze mě kdo měl. Nedělám nic nelegálního, tak nemám co skrývat.“ Svým způsobem je tohle uvažování pochopitelné, protože, jak již jsem zmiňoval výše, tak těmto lidem chybějí znalosti v daných oborech a nedokáží si tak vůbec ve své hlavě představit možnosti zneužití (jinými slovy mírou moci, kterou disponuje majitel takových dat), které tyto centralizované, s identitou spojené a následně zkombinované a pomocí umělé inteligence analyzované databáze představují.

A pro plnou představu nestačí být jen odborníkem v oblasti IT technologií a zabezpečení, to je jen jeden z předpokladů. Třeba znát alespoň základy z dalších oborů jako je sociologie, psychologie, historie atd. a zároveň disponovat i zdravou mírou podezíravosti a obezřetnosti. Díky tomu, že velká část IT specialistů je specialisty pouze ve svém oboru a o dalších věcech neví zhola nic, tak se najde i značné množství takových, kteří tato rizika bagatelizují stejně jako běžný příslušník davu, který je IT nepolíbený.

Konkrétní (ale kvůli zachování soukromí záměrně zevšeobecněný) příklad z praxe: Jistá skupina lidí si chtěla pořídit do svých prostor nové chytré zařízení. Je to přece moderní a super. Na varování o možnostech zneužití a návrhu alternativního řešení s využitím klasické „hloupé“ technologie proběhla reakce ve formě bagatelizování, verbálního útoku, že si to stejně prosadí a dokonce se našli tací, kteří se šli poradit se svým známým IT „odborníkem“, který se rizikům údajně vysmál. Teprve po dodání kompletní technické dokumentace, kde byla demonstrována možnost zneužití (v tomto případě odposlechu), došlo k ústupku a realizaci alternativního „hloupého“ řešení. Ale spíše na základě nekompromisního tlaku než na základě skutečného pochopení problematiky.
​
“dôležitosť hotovosti, ktorá poskytuje významnú anonymitu a súkromie.”

To je pravda jen z casti. Hotovost je ti na prd, pokud potrebujes zaplatit vetsi castky, omezeni jsou uz zavadena na mnoha mistech sveta (napr. v USA je to max.10 000$ v EU jeste mene,a s rostouci inflaci si za tyto castky toho koupis cim dal mene). Dale mnoho lidi dnes uz nakupuje online, nejen z pohodlnosti,ale i kvuli casu a kvuli sluzbam, u kterych hotovosti nezaplatim (napr. sluzba Rohlik, kde muzu svym starym rodicum nechat dovezt jidlo do domu, nebo Etsy kde lide z celeho sveta nabizeji sve vlastni vyrobky,apod.) . Pokud jedu na dovolenou, urcite sebou nebudu dnes tahat hromadu hotovosti, tech prikladu kde vsude dnes plati clovek online nebo vyuziva e-bankovnictvi je hromada.
Ale mohu treba s hotovostí nakupovat postupne fyzicke zlato a stribro u autorizovanych dealeru, a nenechavam tak po sobe digitalni stopu, ze vlastnim nejake drahe kovy. Ale opet, jen v malych objemech.
Zkratka takove je dnes realita, a clovek by se mel umet prizpusobit a ne lpet na nejakem archaickem zpusobu placeni za kazdou cenu.
Samozřejmě nikdo tady nepopírá realitu omezení na výši hotovostních plateb v různých státech. Tady si je pak spíš ale vhodné položit otázku, zda už tato omezení na takto relativně nízké částky nejsou chybou či zlým úmyslem sama o sobě.

Nemám nic proti nakupování online. Právě naopak. Ale online se nakupovat dá i bez použití centralizovaných a na identitu vázaných systémů – ať již je to klasická dobírka nebo například nějaká forma předplacené anonymní karty, kterou mohu koupit kdekoliv za hotovost. Po technické stránce to není problém. Problém je to pouze po stránce podpory ze strany prodejce (opět je to o pohodlnosti a lenosti) a legislativy, která tyto možnosti čím dál více oklešťuje.

Tím pochopitelně netvrdím, že by člověk měl úplně zrušit účet v bance a fungovat čistě v hotovostním režimu. Existuje i využití, kde míra rizika je minimální a bezhotovostní platba má smysl. Ale mělo by se jednat spíše o výjimku než o pravidlo. Opačně je to cestou do velice nebezpečného prostředí centralizace moci i v těch nejzákladnějších lidských činnostech.

Realitou je dnes mnoho věcí, které jsou nebezpečné a špatné. Člověk musí zůstat především myslící bytostí a ne se za každou cenu přizpůsobit všemu. Někdy je třeba i bojovat a to i za cenu vlastního nepohodlí. Obzvlášť tehdy, když v dané problematice člověk dokáže vidět dále než většina běžného davu.​
 
Naposledy upravené:
Netvrdím, že je hotovosť úplne univerzálna a že bezhotovostné platby treba úplne zavrhnúť. Ale banka vidí každé prdnutie a nie len banka. A to je veľmi zle. Ak má človek všetky úspory na účtoch, môže sa dostať do nepríjemností. V USA plk McGregorovi banka jednoducho zrušila účet ako trest za návstevu Ruska za "nesprávne názory". Nákup v bežnom obchode či "speciálne" nákupy treba robiť hotovostne. Výhody použ. hotovosti: 1. Banka o vás nemá taký informačný profil a nemôže toľko snoriť. 2. Podporujete prežitie hotovosti. Ja platbu prevodom používam len občas a na periodické platby. Šuštím papiermi a mám aj urč. menší obnos úspor v hotovosti.
Tak samozrejme zalezi, jaky zivotni styl clovek zvoli. Pokud k zivotu moc nepotrebuju, tak si drobne nakupy obstaram s hotovosti, souhlasim. Ale bezny konzument (coz je dnes vetsina lidi) si s hotovosti proste nevystaci.
Ano, banky maji absolutni prehled dnes co kde nakupujeme a mohou nam na prikaz z vyssich mist zmrazit ucty. Ale to neznamena, ze se nelze proti tomu branit.
Jedno vim ale jiste. Sporit dnes (at uz doma pod polstarem hotovost nebo v bance na sporicim uctu) se nevyplati. Inflace ty uspory kazdemu z nas kazdorocne znehodnoti o urcite procenta.

Priklad: pred 20 lety stal prumerny dum v USA 240 000$, coz odpovidalo v te dobe asi 570 uncim zlata (cena zlata byla okolo 450$/unci). Dnes ten stejny prumerny dum stoji okolo 480 000$ takze mam zhodnoceny dum jednou tolik - hurááá. Pokud ale vezmu stejne mnozstvi zlata tech 570 unci, tak si s cenou 5000$/unci tech domu muzu dnes koupit 6. No a pokud sporim hotovost, tak si za tu hotovost koupim cim dal mene.
A ano, souhlasim ze mit dnes vsechny uspory na uctech v bance je nejen rizikove (zakon o Bail In Bail Out) ,ale primo nevyhodne.
 
Tak samozrejme zalezi, jaky zivotni styl clovek zvoli. Pokud k zivotu moc nepotrebuju, tak si drobne nakupy obstaram s hotovosti, souhlasim. Ale bezny konzument (coz je dnes vetsina lidi) si s hotovosti proste nevystaci.
V tomto je právě ale zakopaný pes. Konzumní způsob života, který staví konzum a různé požitky na nejvyšší úroveň opravdu není něco, po čem bych toužil. Že tak žije v současné době většina společnosti, vidím jako chybu, nikoliv jako něco, co je hodné následování.

Problém je ale v tom, že drobné nákupy v hotovosti si obstarám pouze do té doby, dokud hotovostí bude možné platit. Již před několika lety jsem se na toto téma bavil s kamarády ve Švédsku a Francii a v mnohém mi to potvrdilo to, co je psáno na výše uvedeném odkaze. Možnost objednávky na dobírku? Ani náhodou. Prostě neexistuje. Možnost platby v hotovosti? No jak kde. Někde prostě také již neexistuje. A stačí se podívat, co se od té doby změnilo u nás. Některé e-shopy již také nenabízejí možnost platby na dobírku. Hotovostní platba je prezentována jako něco nemoderního a dle toho se pak chová dav. Tímto tempem opravdu nemusí být daleko doba, kdy platit v hotovosti i ony drobné nákupy bude extrémně těžké nebo téměř nemožné. A v tomto vidím obrovské nebezpečí.​
 
Tak samozrejme zalezi, jaky zivotni styl clovek zvoli. Pokud k zivotu moc nepotrebuju, tak si drobne nakupy obstaram s hotovosti, souhlasim. Ale bezny konzument (coz je dnes vetsina lidi) si s hotovosti proste nevystaci.
Ano, banky maji absolutni prehled dnes co kde nakupujeme a mohou nam na prikaz z vyssich mist zmrazit ucty. Ale to neznamena, ze se nelze proti tomu branit.
Jedno vim ale jiste. Sporit dnes (at uz doma pod polstarem hotovost nebo v bance na sporicim uctu) se nevyplati. Inflace ty uspory kazdemu z nas kazdorocne znehodnoti o urcite procenta.

Priklad: pred 20 lety stal prumerny dum v USA 240 000$, coz odpovidalo v te dobe asi 570 uncim zlata (cena zlata byla okolo 450$/unci). Dnes ten stejny prumerny dum stoji okolo 480 000$ takze mam zhodnoceny dum jednou tolik - hurááá. Pokud ale vezmu stejne mnozstvi zlata tech 570 unci, tak si s cenou 5000$/unci tech domu muzu dnes koupit 6. No a pokud sporim hotovost, tak si za tu hotovost koupim cim dal mene.
A ano, souhlasim ze mit dnes vsechny uspory na uctech v bance je nejen rizikove (zakon o Bail In Bail Out) ,ale primo nevyhodne.
S tým zlatom či striebrom plne súhlasím. Takisto platí pravidlo diverzifikacie úspor (zlato, bank. účet, hotovosť, parcely/nehnut., konzervy, patróny.. ).
 
Vždy sa pri inštalovaní totálnej kontroly počíta 1 s lenivosťou 2. s davovou psychikou ľudského parnokopytníka - zoombie. Mám dojem, že vládcovia tohoto sveta systematicky likvidujú osoby ľudské typu psychiky a cieľavedome chovajú - ako šľachtený dobytok osoby zombie-zviera. a 5-10% sú "šľachtení" démoni na pasenie dobytka - ako Dunčo. Po celé tisícročia. Preto aj osveta medzi nimi je tak žalostne neúčinná.
Ano, je to přesně tak. Zneužívána je lenost a pohodlnost v kombinaci s tím, že téměř nikdo nechce být tzv. „out“ a nemoderní. Toto platí samozřejmě i pro elektronické bankovnictví (přitom opět není problém k platbám na velké vzdálenosti, kde klasická hotovostí platba může být opravdu problematická, vytvořit systém, který bude respektovat anonymitu – například předplacené karty či kupóny jako například Paysafecard – ale takové systémy se cíleně démonizují pro jejich možnost zneužití zločinci, ale možnost zneužití centralizovaných neanonymizovaných systémů, která je daleko nebezpečnější, to už nikoho nezajímá).

Obvyklý argument člověka z davu je toto: „Používá to stejně každý. Co by ze mě kdo měl. Nedělám nic nelegálního, tak nemám co skrývat.“ Svým způsobem je tohle uvažování pochopitelné, protože, jak již jsem zmiňoval výše, tak těmto lidem chybějí znalosti v daných oborech a nedokáží si tak vůbec ve své hlavě představit možnosti zneužití (jinými slovy mírou moci, kterou disponuje majitel takových dat), které tyto centralizované, s identitou spojené a následně zkombinované a pomocí umělé inteligence analyzované databáze představují.

A pro plnou představu nestačí být jen odborníkem v oblasti IT technologií a zabezpečení, to je jen jeden z předpokladů. Třeba znát alespoň základy z dalších oborů jako je sociologie, psychologie, historie atd. a zároveň disponovat i zdravou mírou podezíravosti a obezřetnosti. Díky tomu, že velká část IT specialistů je specialisty pouze ve svém oboru a o dalších věcech neví zhola nic, tak se najde i značné množství takových, kteří tato rizika bagatelizují stejně jako běžný příslušník davu, který je IT nepolíbený.

Konkrétní (ale kvůli zachování soukromí záměrně zevšeobecněný) příklad z praxe: Jistá skupina lidí si chtěla pořídit do svých prostor nové chytré zařízení. Je to přece moderní a super. Na varování o možnostech zneužití a návrhu alternativního řešení s využitím klasické „hloupé“ technologie proběhla reakce ve formě bagatelizování, verbálního útoku, že si to stejně prosadí a dokonce se našli tací, kteří se šli poradit se svým známým IT „odborníkem“, který se rizikům údajně vysmál. Teprve po dodání kompletní technické dokumentace, kde byla demonstrována možnost zneužití (v tomto případě odposlechu), došlo k ústupku a realizaci alternativního „hloupého“ řešení. Ale spíše na základě nekompromisního tlaku než na základě skutečného pochopení problematiky.


Samozřejmě nikdo tady nepopírá realitu omezení na výši hotovostních plateb v různých státech. Tady si je pak spíš ale vhodné položit otázku, zda už tato omezení na takto relativně nízké částky nejsou chybou či zlým úmyslem sama o sobě.

Nemám nic proti nakupování online. Právě naopak. Ale online se nakupovat dá i bez použití centralizovaných a na identitu vázaných systémů – ať již je to klasická dobírka nebo například nějaká forma předplacené anonymní karty, kterou mohu koupit kdekoliv za hotovost. Po technické stránce to není problém. Problém je to pouze po stránce podpory ze strany prodejce (opět je to o pohodlnosti a lenosti) a legislativy, která tyto možnosti čím dál více oklešťuje.

Tím pochopitelně netvrdím, že by člověk měl úplně zrušit účet v bance a fungovat čistě v hotovostním režimu. Existuje i využití, kde míra rizika je minimální a bezhotovostní platba má smysl. Ale mělo by se jednat spíše o výjimku než o pravidlo. Opačně je to cestou do velice nebezpečného prostředí centralizace moci i v těch nejzákladnějších lidských činnostech.

Realitou je dnes mnoho věcí, které jsou nebezpečné a špatné. Člověk musí zůstat především myslící bytostí a ne se za každou cenu přizpůsobit všemu. Někdy je třeba i bojovat a to i za cenu vlastního nepohodlí. Obzvlášť tehdy, když v dané problematice člověk dokáže vidět dále než většina běžného davu.​
 
Stretol som sa s tým, že dokonca riadiaci pracovníci veľkej firmy spoliehajú na komunikáciu v aplikácii Whats app. Nejake "miznúce správy" majú podľa nich zabezpečiť anonymitu. Človek sa musí pozastaviť nad naivitou a amatérizmom takých "managérov".
Ono je třeba vzít v potaz ještě jednu věc. Pokrok v IT technologiích jde dopředu tak rychle, že někdy mají sotva co dělat i lidé z oboru, aby udrželi alespoň trochu krok. Jenže on ten „pokrok“ jako takový probíhá na dvou úrovních. První úroveň je navyšování výkonu a zavádění nových technologií. Druhá úroveň je masové zavádění těchto technologií prakticky do všech aspektů lidského života. S touto druhou úrovní jde ruku v ruce zjednodušování až - dalo by se říci - debilizace uživatelského rozhraní. Probíhá odstraňování pokročilých funkcí a přizpůsobování uživatelského rozhraní masám, které převážně používají mobilní zařízení, která se namísto precizního ovládání myší a klávesnicí, ovládají patláním po displeji či hlasovými povely. To na jednu stranu přináší možnost ovládat zařízení prakticky kdekoliv, ale na druhou stranu znemožňuje snadné ovládání některých pokročilých funkcí. A tím, že tyto funkce nejsou běžně dostupné a vlastně pro běžnou práci ani nezbytně nutné, tak nedochází u uživatele k hlubšímu porozumění problematiky a postupnému pochopení toho, jak takové zařízení vlastně funguje na pozadí – ať již po stránce hardwarové či softwarové.

Lidé, kteří se s výpočetní technikou setkali již v 90. letech (nebo ještě dříve) či v první dekádě tohoto století, tak pracovali v dost odlišném prostředí. Tehdy kraloval prostě stolní počítač či nějaký notebook. A uživatel byl častokráte nucen znát spoustu věcí k tomu, aby vše rozchodil tak, jak potřebuje. Byla to doba, kdy s PC pracovali převážně profesionálové nebo nadšenci, kteří byli ochotni se učit novým věcem. A těmto lidem byl většinou software šitý na míru. Teprve s nástupem smartphonů a tabletů se z toho stala opravdu masová záležitost se všemi negativními důsledky.

Pokud dnes chce člověk využívat IT technologie alespoň trošku po svém a není ochotný přistoupit na každou hloupost či formu šmírování ve formě různých telemetrií, online účtů s různými formami verifikace apod., tak je často nucen věnovat tomu extra čas a úsilí. A rok od roku je to stále těžší. A tam již nehraje roli jen samotná lenost, ale prostě i to, že někdo ten čas navíc nemá (obzvlášť pokud IT není přímo jeho oborem), jelikož by ho musel utrhnout třeba od rodiny apod. Nelze se pak divit tomu, že znalost těchto věcí je mnohdy opravdu povrchní a naivní.

Když se vrátím k původnímu tématu tohoto vlákna – umělé inteligenci – tak i umělá inteligence se dá využívat v izolovaném, privátním a anonymním offline prostředí. Jeden docela pěkný návod, jak si zprovoznit lokálního chatbota, je například zde:​


Zdroj: https://dartisan.medium.com/how-i-built-a-local-ai-chatbot-that-can-talk-listen-and-read-my-files-675f120098fe


Jenže toto vyžaduje opět čas a znalosti a pochopitelně i výpočetní výkon. A proto je pro davy daleko jednodušší pořídit si již hotové řešení ve formě online účtu na ChatGPT či něčeho podobného a žít ve sladké nevědomosti toho, jak s jeho myšlenkami a daty, které takovému online botu vkládá, může nakládat provozovatel této online platformy. A jelikož technologický rozvoj dalece předstihnul rozvoj mravní a společenský (tam naopak dochází k úpadku), tak se bohužel pak nelze divit tomu, jak je s daty uživatelů v mnoha případech nakládáno a jak k tomu přistupuje velká část samotných uživatelů.​
 
Myslím, že pre začiatok je dobrý poznatok, že vsetky aplikacie typu messenger sú pod kontrolou tajných sluzieb. Ostatne aplikácie detto.
U většiny těch profláknutých to tak s největší pravděpodobností opravdu bude, ale nemusí to platit vždy. Není zase dobré se utápět v úplné paranoi. Problém je spíš v tom, že toto nelze nezávisle ověřit. To se maximálně můžeme dozvědět až zpětně, když dojde k úniku na veřejnost, jako to například udělal Snowden. Ale existují i open source řešení, která jsou určená pro provozování mimo centralizované servery či na bázi F2F. Článek je z roku 2012, ale aplikace je stále vyvíjena. Jen podpora mobilních zařízení je velmi omezena, což je na druhou stranu dobře, protože první problém je samotná platforma, na které aplikace běží. Pokud je to telefon, tak až na naprosté výjimky specializovaných zařízení, je již tady zaděláno na první problém. Ale platí to, že každá aplikace je prostě jen aplikace. Nabízí nebo naopak nenabízí uživateli různé možnosti zabezpečení a je čistě na uživateli, jak tyto možnosti využije. I ta nejlépe zabezpečená aplikace, která nabízí možnosti anonymity a soukromí, je v rukou nezkušeného uživatele potencionálním rizikem.

Kdo vládne angličtinou, tak si může zajímavé recenze a články z oboru kyberbezpečnosti přečíst na webu Cyber Insider. Jsou tam například i srovnávací testy mobilních messengerů, kde jsou přehledně popsané výhody a nevýhody dané aplikace. Ve většině případů ale právě narazíme na vázanost na SIM kartu či placenou aplikaci, kde zase je třeba vyřešit anonymní způsob platby. Tento server například v roce 2021 odhalil informace, že Proton Mail navzdory svému předchozímu tvrzení o nelogování, poskytl na základě soudní žádosti IP adresu jistého francouzského aktivisty. K tomu lze jen dodat, že aktivista byl hlupák a uvěřil pohádce o nelogování. Jak již jsem zmiňoval v předchozím příspěvku, tak každé opravdu efektivní zabezpečení musí být vrstvené a nesmí se spoléhat na jednu centrální autoritu, které se uživatel svěří na milost a nemilost. Proton Mail takové vrstvení umožňuje, uživatel ho ale musí použít (TOR, VPN, proxy atd.).​
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom