Vhodné dětské knihy a filmy

Mám takovou hypotézu, ale nerozpracoval jsem ji. Teď budu mluvit o "starších" dětech na prahu dospělosti. Proč dochází k období vzdoru, vzpoury v pubertě? Připadá mi to nepřirozené, mladý člověk je plný sil, chuti objevovat nové a plný touhy něco tvořit a když se mu poskytne prostor a nasměrování jede jak lokomotiva. Došel jsem k tomuto závěru: krize nastává při střetnutí s pokryteckým světem dospělých, kdy v dětství je prezentováno, že všude je dobro a zlo někde na okraji a když vznikne rychle se s ním společnost vypořádá, ale je to naopak, když někde vznikne dobro rychle se s ním společnost vypořádá. A toho využívá GP nabídne dospívajícím ideologii, kde konečně bude to dobro a staré zlé se opustí (staví generace proti sobě, když přirozené je, aby spolu radostně žili).
Ještě k působení na děti, nejsilnější a nejspolehlivější je příklad v osobní mravnosti, přebije všechno ostatní působení. Při hádkách dětí se například nikdy nepřikláním k nějaké straně a opakuji musíme spolu vyjít jiná možnost není, "když on udělal tohle a neposlechne když mu to řeknu", opakuji nemáme jinou možnost než to říci a pomohu si arabským příslovím: "když řečí nepřesvědčíš, holí to nedokážeš". Nemáme jinou možnost než o tom stále dokola mluvit. Důraz (hněv) používám pouze ve vypjatých situacích, když hrozí nehoda nebo nějaká potíž (šetřím, aby když to použiji bylo překvapivé tím dodávám oprávněnosti - z pozice dítěte, když už se rozčiluje už jsem asi překročil hranici - sem tam to zafunguje ).
Podle mne je ten střet mezi rodiči a dospívajícím dítětem potřeba, protože se potřebuje osamostatnit od rodičů. Potřebuje si vytvořit vlastní názor, vlastní myšlení ... A na cestě tam je taky potřeba umět jít do konfliktu. Naučit si vyjádřit nesouhlasící názor. Stát si za svém. Když si to člověk učí, tak je úplně přirozené, že to nejdřív přehání. Naopak, myslím, že by to bylo špatně, kdyby si to člověk nedovolil, protože si třeba myslí, že konflikt je něco špatného. On stejně nezmizí, když se nevyslovuje, a navíc pak ho ani nejde vyřešit. Já si myslím, že se ten dospívající takhle i učí pro budoucí konflikty, které už nebudou s rodiči. Učí se právě stát proti skupině a proti autoritám, jak jsem o tom psala, že to člověk vlastně teprve dokáže v dospělosti.
Dokážu si představit, že v ideálnější společnosti by to probíhalo jiným způsobem, mírněji, s větším vzájemném porozuměním, ale to že by nebyl si nemyslím, že by to bylo žádoucí. Je potřeba aby se každá generace odtrhla od té předešlé, aby dokázala najít nové cesty, aby se společnost pořád dál vyvíjela. Ale, co není potřeba podle mne je, aby starší generace pořád nadávala na "dnešní mládež", protože v tom ideálním případě mládež se vyvíjí zdravím směrem a starší nejsou tak zarytí, aby to nedokázali ocenit.
 
Podle mne je ten střet mezi rodiči a dospívajícím dítětem potřeba, protože se potřebuje osamostatnit od rodičů. Potřebuje si vytvořit vlastní názor, vlastní myšlení ...
Podle mě ne a tímhle se maskuje problém v kultuře a ve společnosti a neodráží přirozenost, ale naopak umělost. Doporučuji si najít článek o experimentu myší ráj (dobře odráží západní z nadbytku zdegenerovanou společnost, kde starší samci nedovolí mladším se prosadit a něco se naučit - problém mladých na západě byl odjakživa).

Úplně opačný způsob byl v občině, když byla napadena nájezdníky v první řadě šli dědové, pak otcové a až nakonec synové, takže starším šlo o přežití rodu víc než o vlastní život.

Nevím jak může pomoci k osamostatnění hádání se s rodiči (většinou z principu hájí puberťák protichůdné stanovisku, bez vlastního názoru na věc). K odchodu od rodičů, což zase nepovažuji za stavební kámen samostatnosti (dělat něco z trucu) může dospívajícího motivovat, když mu bude v něčem rodič bránit. Ale optimum je podle materiálů naopak více generační rodina, těžší na soužití, ale nejlepší podmínky pro rozvoj dítěte, kdy může nasát všechny vzory ze všech věkových skupin. K osamostatnění je dobrá cesta na zkušenou (a nebo vojna fungovala - není kojná) a pak při zakládání rodiny, kdy postarat se o dítě je nejrychlejší cesta dospět. Mladí musí dnes vzdorovat, protože starší generace jim nepomáhá a neposkytuje adekvátní znalostí jenom ví všechno pokrytecky nejlíp, pak není divu, že spolu nechtějí mladí a staří žít.

Staří mají mladým předávat znalosti (ne poučovat) a dávat jim možnosti je uplatnit, přenášet nošené břímě na ně a oni plní sil ho rádi a s vděčností převezmou, mohou něco užitečného dělat a uplatnit se (dle mě každý touží po zapojení do činnosti společnosti, dle jeho genetických dipozic - ale to se dnes nenosí - jenom honba za ziskem to je in).
 
Naposledy upravené:
Podle mě ne a tímhle se maskuje problém v kultuře a ve společnosti a neodráží přirozenost, ale naopak umělost. Doporučuji si najít článek o experimentu myší ráj (dobře odráží západní z nadbytku zdegenerovanou společnost, kde starší samci nedovolí mladším se prosadit a něco se naučit - problém mladých na západě byl odjakživa).

Úplně opačný způsob byl v občině, když byla napadena nájezdníky v první řadě šli dědové, pak otcové a až nakonec synové, takže starším šlo o přežití rodu víc než o vlastní život.

Nevím jak může pomoci k osamostatnění hádání se s rodiči (většinou z principu hájí puberťák protichůdné stanovisku, bez vlastního názoru na věc). K odchodu od rodičů, což zase nepovažuji za stavební kámen samostatnosti (dělat něco z trucu) může dospívajícího motivovat, když mu bude v něčem rodič bránit. Ale optimum je podle materiálů naopak více generační rodina, těžší na soužití, ale nejlepší podmínky pro rozvoj dítěte, kdy může nasát všechny vzory ze všech věkových skupin. K osamostatnění je dobrá cesta na zkušenou (a nebo vojna fungovala - není kojná) a pak při zakládání rodiny, kdy postarat se o dítě je nejrychlejší cesta dospět. Mladí musí dnes vzdorovat, protože starší generace jim nepomáhá a neposkytuje adekvátní znalostí jenom ví všechno pokrytecky nejlíp, pak není divu, že spolu nechtějí mladí a staří žít.

Staří mají mladým předávat znalosti (ne poučovat) a dávat jim možnosti je uplatnit, přenášet nošené břímě na ně a oni plní sil ho rádi a s vděčností převezmou, mohou něco užitečného dělat a uplatnit se (dle mě každý touží po zapojení do činnosti společnosti, dle jeho genetických dipozic - ale to se dnes nenosí - jenom honba za ziskem to je in).
Chápu, co myslíš. Nevím. Teď mám v tom guláš.
Tak jenom píšu nějaké svoje úvahy k tomu: Nemyslela jsem osamostatnění jako fyzický odchod, ale jako proces v hlavě. V základech sociologie taky mluví o "revizi obsahu své psychiky", kde ale taky říkají, že v dnešních společnostech málokdo k tomu vůbec dospěje. V tom je jasné, že to aspoň dneska ani tolik k tomu neslouží. Taky je jasné, že truc jako opak poslušnosti nebo druhá strana té samé mince není osamostatnění. Může ale pomáhat, když jde o to, že si ten člověk žádný odpor předtím nedovolil. Pak, aby si to člověk naučil, se prostě bez toho neobejde. To jsem myslela tím přehnáním. Než člověk najde tu míru, tak se odchýlí chvíli k poslušnosti a chvíli k trucu. Otázka je, jestli můžeme vycházet z toho, že by to v té ideálnější společnosti už nebylo potřeba.? Když ano, tak by nešlo o truc ... a pak je pravda, že by asi žádné hádky nebyly. Mladí by prostě jednal podle sebe a nechal svoje rodiče být? Asi těžko, když (ještě) s nimi žije? Taky vycházím z toho, že mu na svých rodičích záleží, tak by to asi i tak nemuselo být bez krachu?
Taky mi napadá, že ten proces může být celkem bolestivé, když člověk si uvědomuje, že rodiče ho vychovali s nějakou (podvědomou) lží/chybou, nějak nesprávně. Nedělali to vědomě ani schválně, ale zákonitě rodič na svému dítěti napáchá nějaké to zlo. Sám píšeš, že postarat se o dítě je nejrychlejší cesta dospět. To znamená že člověk, když dítě počne, rodí a tak dále, ještě nedospěl. ... A když si člověk pak uvědomuje, že by to šlo i jinak, příjemněji, harmoničtější cestou a že nějaké to postrádání bylo zbytečně, tak to může být celkem bolestivé. Zase, když rodiče do té doby trochu dospěli, tak nebude z toho hádka, ale budou vědět, že to tak je, že nebyli perfektní a budou schopni to uznat.
 
Naposledy upravené:
Chápu, co myslíš. Nevím.
Dospívání a vztahy mezi generacemi je téma na několik knih. Dospívání bude vždy problematické, jako má problémy řidič začátečník, pramenící z nejistoty, z nového co vyžaduje čas na osvojení než se získá nějaká míra jistoty.

Mě jde o jeden konkrétní aspekt, kdy puberta je problematická, stal se z toho nepřirozený umělý fenomén, dle mě díky pokrytectví společnosti, kdy mladá duše poznává, že svět není zdaleka tak "hezký" jak okolí v dětství prezentovalo.

Zkusím v tom udělat trošku pořádek o jaké procesy se jedná
1. Fyzické dozrávání a jeho závěrečná fáze pohlavní dozrávání
(tento proces vede bytost vede procesu 3)
2. Psychické dozrávání
( je potřeba, aby začalo již dříve před 1. a nezačalo až pod tlakem okolností a aby mohlo být dovršeno je vhodné oddálit začátek aktivního pohlavního života - u některých primitivních domorodých kmenů dívka jakmile může být oplodněna stane se a to již třeba od deseti let i dříve)
3. Vnitrodruhová konkurence
( považuji za morálně nehezké, když se promítá do vztahu mezi otcem a synem, ta má být mezi vrstevníky při hledání lásky, kdy vítězí čestnější a více milující svět a život )
4. Touha po zapojení se do činnosti společnosti
(S růstem schopností fyzických i psychických přichází touha je uplatnit. Zcela zablokováno, "běž a vydělej si na sebe peníze" tohle jediné slyší mladí a je to považováno za samostatnost - staň se otrokem pracovním dobytkem a pak jsi dospělý)

K 2. (psychické dozrávání) sem patří i uplatnění vůle, vzdor, spory s rodiči a vše o čem píše @Bettina. Ve zdravější společnosti to nepovede k rozkolu s rodiči. O tohle se GP snaží - rozdělit nás na úrovni generací, tohle není přirozené , GP k tomu šikovně využívá citlivé "startovací" období dospívajícího a je potřeba, aby toho vlivu si byli rodiče vědomy a nepřisuzovali to jenom problémům s dospíváním. Vliv GP se zviditelňuje právě nepřirozeným přidrzlým fakovacím obdobím při dospívání, čemuž se říká puberta (dějě se masově v západním světě) a protože rozpory jsou hluboko zakořeněné v kultuře nevyhne se to žádným rodičům, pokud si toho nejsou vědomy (např. děti boháčů se nechají naverbovat do Islámského státu - to příklad vyhroceného morálního rozkolu mezi rodiči a dětmi).
 
Naposledy upravené:
Jak jsem uvedl na začátku, je to moje hypotéza o vzniku západního pubertálního chování dospívajících. Takže jsem to nějak otevřel toto velmi komplexní téma a nyní mě napadlo jak to uzavřít pomocí pojmu morální rozkol, aby se to stalo přehledné a oddělitelné od dalších faktorů při dospívání.

Shrnutí hypotézy:
GP rozděluje mladou starou generaci tím, že mezi ně vnáší morální rozkol, k tomu podle mě v přirozené svobodné společnosti nedojde. Což se intenzivně projevuje při dospívání. Takže při vší složitosti dospívání je tam ještě uměle vsazený morální rozkol (i když zájmy jsou v převážné části společné) a důsledky toho jsou, že dospívání je nadmíru problematické.

Rodiče uvědomte si to a podporujte své děti v jejich rozletu (netlačte je tam kam chce GP) a děti ať ctí rodiče (ať nevěří pomluvám GP) - Nenechme se rozdělit.
 
Naposledy upravené:
Mám velmi oblíbenou knihu dětské poezie Čarokruh od Jana Čarka. Krátké, půvabné a chytlavé básničky, které si i dnešní děti zamilují a rády se je učí zpaměti. V knize je ke každé básničce ilustrace, což děti vítají. U nás už putuje třetí generací, kdysi mě jí četli rodiče a prarodiče, pak na ní vyrostly mé i sestry děti a teď si ji užívají vnoučata.
 
Dospívání a vztahy mezi generacemi je téma na několik knih. Dospívání bude vždy problematické, jako má problémy řidič začátečník, pramenící z nejistoty, z nového co vyžaduje čas na osvojení než se získá nějaká míra jistoty.

Mě jde o jeden konkrétní aspekt, kdy puberta je problematická, stal se z toho nepřirozený umělý fenomén, dle mě díky pokrytectví společnosti, kdy mladá duše poznává, že svět není zdaleka tak "hezký" jak okolí v dětství prezentovalo.

Zkusím v tom udělat trošku pořádek o jaké procesy se jedná
1. Fyzické dozrávání a jeho závěrečná fáze pohlavní dozrávání
(tento proces vede bytost vede procesu 3)
2. Psychické dozrávání
( je potřeba, aby začalo již dříve před 1. a nezačalo až pod tlakem okolností a aby mohlo být dovršeno je vhodné oddálit začátek aktivního pohlavního života - u některých primitivních domorodých kmenů dívka jakmile může být oplodněna stane se a to již třeba od deseti let i dříve)
3. Vnitrodruhová konkurence
( považuji za morálně nehezké, když se promítá do vztahu mezi otcem a synem, ta má být mezi vrstevníky při hledání lásky, kdy vítězí čestnější a více milující svět a život )
4. Touha po zapojení se do činnosti společnosti
(S růstem schopností fyzických i psychických přichází touha je uplatnit. Zcela zablokováno, "běž a vydělej si na sebe peníze" tohle jediné slyší mladí a je to považováno za samostatnost - staň se otrokem pracovním dobytkem a pak jsi dospělý)

K 2. (psychické dozrávání) sem patří i uplatnění vůle, vzdor, spory s rodiči a vše o čem píše @Bettina. Ve zdravější společnosti to nepovede k rozkolu s rodiči. O tohle se GP snaží - rozdělit nás na úrovni generací, tohle není přirozené , GP k tomu šikovně využívá citlivé "startovací" období dospívajícího a je potřeba, aby toho vlivu si byli rodiče vědomy a nepřisuzovali to jenom problémům s dospíváním. Vliv GP se zviditelňuje právě nepřirozeným přidrzlým fakovacím obdobím při dospívání, čemuž se říká puberta (dějě se masově v západním světě) a protože rozpory jsou hluboko zakořeněné v kultuře nevyhne se to žádným rodičům, pokud si toho nejsou vědomy (např. děti boháčů se nechají naverbovat do Islámského státu - to příklad vyhroceného morálního rozkolu mezi rodiči a dětmi).
V ideální společnosti by byl v 15ti letech psychicky i fyzicky zdravý dospívající jedinec, který si za pár let nejde stejně nastavenou partnerku, počnou v ideálních podmínkách a budou ideálně vychovávat své děti jako fyzicky, psychicky i spirituálně zdraví, dospělí lidé.
Ale tomu tak není. Rodiče jsou zdánlivě dospělí, ale každý se svými bolestmi na duši, ve výchově dělají co mohou, dle svého aktuálního nastavení.

Když má dítě štěstí, že jeho rodiče přežijí své karamboly a manželství vydrží až do jeho puberty, nastává chvíle, kdy dítě vědomě i nevědomě cítí, že je třeba se od původní rodiny oddělit. Nemusí to nutně znamenat odstěhování, i dítě které před rodiči a vnitřními procesy uteče až na druhou stranu světa, nemusí být zdravě oddělené a dospělé a naopak potomek pod jednou střechou, se může zdravě oddělovat a pomalu a jistě stavět na vlastní nohy s podporou předků poblíž.
Oddělování může být někdy bolestivé a na krátký čas může nastoupit problém s frackovitostí a konflikty, které nás zneklidňují. Je to často pomůcka dítěte, které si tím dodává odvahu postavit se za sebe, udělat krok ven do neznáma, někdy si namlátit čumák, aby mohlo později
přijít zpátky před tátu a mámu a posléze říct: "Děkuji vám za život, dobře jste mi vychovali."
Bettina to nahoře krásně shrnula.

Také je ideální, když si syn pofňukává u mámy na tátu, aby byla máma pevná, nepletla se v té chvíli do chlapských záležitostí a stála tátovi po boku, místo aby synkovi foukala bolístky a to samé naopak táta u dcery, když ta se začne vymezovat mámě, aby se zastal manželky a vlídně dceři ukázal její místo.
Hezky je to popsáno zde https://www.biosferaklub.info/muzsky-rozhovor/#more-16286

Na takové postoje je potřeba aby byl zcela zdravý a vyrovnaný vztah rodičů. To bývá zřídka, chybujeme všichni, tím ale sbíráme zkušenosti, které můžeme již ve zdravějším a moudřejším rozpoložení předávat vnoučatům.
 
Děkuji za všechny nádherné příspěvky!

Kouzelný skvost ze "starého dobrého totáče", nejen pro děti, ale díky svým 9. minutám i pro starší mládež, vlastně pro všechny:

Jiří Brdečka / Jitka Walterová / Oscar Wilde - Co jsem princi neřekla (1975)

Sdělení: Špatný systém záplaty nezmění aneb sonda do duše "SLUNÍČKÁŘE".

Sluníčkář z dobrých poměrů, bídu neokusil. Přesto (nebo právě proto?) ho svědomí hryže a nutí "něco dělat". V této pohádce spatří bídu světa až posmrtně, kdy jeho duše opustila vysoké zdi paláce a vtělila se do sochy uprostřed města. Jako vždy, s pocitem jedinečnosti, se cítí zase vyvoleným, tentokrát "pomáhat".
  • Snaží se pomoct samoživitelce s nemocným synem, aby se uzdravil
  • Snaží se pomoct umělci co žije v bídě, aby stvořil vynikající dílo
  • Snaží se pomoct dívce na ulici, aby jí doma otec nezbil, že si nic nevydělala
  • Snaží se pomoct strádajícím davům
Sluníčkář pomáhá tím, že rozdává cennosti, kterými je vyzdobena jeho socha. Napřed rozdá všechny diamanty, potom ještě nechá ze sebe (sochy) oloupat všechno zlato.
Sluníčkář ale pomáhá jenom těmi prostředky, o které tu strádající společnosti připravil. Byl to právě on, který společnost do daného stavu dostal. On nedává nic ze svého, ale mrhá cizím, bez ohledu na dohodu s ostatními o nejúčinějším způsobu nápravy.
Sluníčkářova snaha je marná, celoživotní odtrženost od skutečnosti mu neumožňuje ani pochopit, natožpak řešit, příčiny potíží. Řešení následků vyčerpá všechny jemu dostupné zdroje a přesune do rukou jiných elitářů, ale bída společnosti zůstává stejná jako předtím.

Jak to ty soudruhy napadlo vysvětlovat malým dětem jevy, které přišli až o desetiletí později?
 
Naposledy upravené:
Mám takovou hypotézu, ale nerozpracoval jsem ji. Teď budu mluvit o "starších" dětech na prahu dospělosti. Proč dochází k období vzdoru, vzpoury v pubertě? Připadá mi to nepřirozené, mladý člověk je
Tohle je naprosto skvělá úvaha, nemám co dodat, snad jen poděkovat!
Protože tu není srdíčko tak píši.. :p
 
Naposledy upravené:

Zázrak z Wörgelu​

Film Starostou Wörglu byl v té době strojvůdce Michael Unterguggenberger, který si všiml jednoho zajímavého detailu: Ve městě bylo na jedné straně nekonečné množství práce – už zmiňovaná zavřená, opuštěná továrna, rozbitý most, oprýskaná železniční stanice, škola, děravé náměstí, zanedbané fotbalové hřiště,… Na druhé straně řada obyvatel seděla nezaměstnaná doma. Starostovi došlo, že tím propojujícím prvkem jsou peníze, které ale v době hospodářské krize zoufale chyběly. Unterguggenberger si vzpomněl na knihu “Freiland und Freigeld” německého ekonoma Silvia Gesella, ve které vyzíval k tzv. přirozenému ekonomickému řádu a mimo jiné popisoval i tzv. Schwunggeld1 , systém místních měn jako nástroje směny a podpory ekonomiky. https://slusnafirma.cz/alternativni...om-nakopnout-solidarni-udrzitelnou-ekonomiku/ j https://www.csfd.cz/film/665409-das-wunder-von-worgl/prehled/
csfd.cz (https://www.csfd.cz/film/665409-das-wunder-von-worgl/prehled/)
Das Wunder von Wörgl (2018)

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=MakwsQAeyBI
 
Knihy:
Z rozprávky do rozprávky (1959)
Neználek na cestách (Nosov)
Povídání o pejskovi a kočičce (Čapek)
Pohádky o mašinkách (Nauman)
Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek (Petiška)
Sedm podivuhodných příběhů (Jefremov) *pro starší děti

Tv:
Macko uško
Maťko a Kubko (již bylo zde uvedeno)
Jája a Pája
Krakonošovo pohádky
Lolek a Bolek
 
Fixiki
Znáte tento nový ruský animovaný seriál pro děti?
Je výborný. Minimálně 3 v jednom - poučný (základní informace o tom jak věci fungují), výchovný (základní morální hodnoty - přátelství, spolupráce, ohleduplnost...) a ve velmi srozumitelně podaném ruském jazyce (ideální pro samo-výuku ruského jazyka u menších dětí).
Děti ho přímo hltají. Znám příklad chlapce (7 let), který se díky sledování tohoto seriálu a ruských youtuberů naučil prakticky sám základy RJ (rodiče neumí). Má skvělý přízvuk (prakticky jako postavy ze seriálu :).
Najdete na youtube (velké množství dílů). Často to baví a poučí i dospělé!


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=zMuJBAnDs60

 
Naposledy upravené:
Zdravia všetkým.
Pridám aj moje najobľúbenejšie knižky:

Kirill Bulyčov: "Prázdniny na planéte Coleida" a " O sto rokov predtým"
Astrid Lindgrenová: " Pippi dlhá pančucha"
Ondřej Sekora: "Ferdo Mravec" (viac kníh)
N.N.Nosov: "Nevedkove dobrodružstvá"
Vlado Bednár: " Veľká dobrodružná vlastiveda"
Krista Bendová: Dobrodružstvá Samka Klamka"
Jozef Žarnay: " Tajomstvo Dračej steny" a "Prekliata planéta"
Robert Atrhur: " Traja pátrači a ..." (séria)
Zbgniew Nienacki: "Pán Tragáčik a ..." (séria)
Elena Čepčeková: " Dievča z majera"
 
knížky
Neználek
Trnkova Kouzelná zahrada
Děvčátko Momo a ztracený čas
Birlibán
Rychlé šípy
Diamantová sekera
také se mi líbí knížky od Pavla Čecha - krásné obrazy i texty podporující fantazii

pohádky - příběhy ( co tu ještě nezaznělo)
O Honzíkovi a Mařence
Létající Čestmír
Ať žijí duchové
večerníčky Jája a Pája
nebo úžasná V chaloupce na kopečku

Mmch, kdysi jsem četla nějaku knížku, tuším ruský autor o holčičce, která cestovala ve vesmíru
a prožívala různá dobrodružství. Holčičky jméno začínalo tuším písmenem A, nemáte někdo
tušení, co to mohlo být za knížku? Neříká vám to něco? Vím, že se mi moc líbila...

Je smutné vidět, jak nás v dětství vše tak nějak přirozeně vychovávalo k slušnosti, mravnosti, úctě ke starším, lásce k pravdě. Dnešní knihy ani pohádky už takové, až na vyjímky, nejsou.
 
Naposledy upravené:
knížky
Neználek
Trnkova Kouzelná zahrada
Děvčátko Momo a ztracený čas
Birlibán
Rychlé šípy
Diamantová sekera
také se mi líbí knížky od Pavla Čecha - krásné obrazy i texty podporující fantazii

pohádky - příběhy ( co tu ještě nezaznělo)
O Honzíkovi a Mařence
Létající Čestmír
Ať žijí duchové
večerníčky Jája a Pája
nebo úžasná V chaloupce na kopečku

Mmch, kdysi jsem četla nějaku knížku, tuším ruský autor o holčičce, která cestovala ve vesmíru
a prožívala různá dobrodružství. Holčičky jméno začínalo tuším písmenem A, nemáte někdo
tušení, co to mohlo být za knížku? Neříká vám to něco? Vím, že se mi moc líbila...

Je smutné vidět, jak nás v dětství vše tak nějak přirozeně vychovávalo k slušnosti, mravnosti, úctě ke starším, lásce k pravdě. Dnešní knihy ani pohádky už takové, až na vyjímky, nejsou.
To je presne tá knižka Prázdniny na planéte Coleida. Neviem pod akým názvom vyšla v češtine.
knížky
Neználek
Trnkova Kouzelná zahrada
Děvčátko Momo a ztracený čas
Birlibán
Rychlé šípy
Diamantová sekera
také se mi líbí knížky od Pavla Čecha - krásné obrazy i texty podporující fantazii

pohádky - příběhy ( co tu ještě nezaznělo)
O Honzíkovi a Mařence
Létající Čestmír
Ať žijí duchové
večerníčky Jája a Pája
nebo úžasná V chaloupce na kopečku

Mmch, kdysi jsem četla nějaku knížku, tuším ruský autor o holčičce, která cestovala ve vesmíru
a prožívala různá dobrodružství. Holčičky jméno začínalo tuším písmenem A, nemáte někdo
tušení, co to mohlo být za knížku? Neříká vám to něco? Vím, že se mi moc líbila...

Je smutné vidět, jak nás v dětství vše tak nějak přirozeně vychovávalo k slušnosti, mravnosti, úctě ke starším, lásce k pravdě. Dnešní knihy ani pohádky už takové, až na vyjímky, nejsou.
O tom dievčatku (v slovenčine Alici), je presne tá knižka Prázdniny na planéte Coleida, ktorú spomínam v mojom zozname. Neviem pod akým názvom vyšla v češtine.
 
V detstve som mala rada sériu kníh Zbigniewa Nienackeho "Pán Tragáčik a... ". Príbehy historika-detektiva. Často mu pri pátraní pomáhajú deti.
Výborná séria je, ako tu už bolo písané, Prázdniny na planéte Coleida a O sto rokov predtým od Kirilla Bulyčova.
Taktiež odporúčam nielen Nevedkové dobrodružstvá, ale aj Nevedko na Mesiaci.


Zdroj: https://youtu.be/vtWJLPEul_c
 
Naposledy upravené:
V detstve som mala rada sériu kníh Zbigniewa Nienackeho "Pán Tragáčik a... ". Príbehy historika-detektiva. Často mu pri pátraní pomáhajú deti.
Výborná séria je, ako tu už bolo písané, Prázdniny na planéte Coleida a O sto rokov predtým od Kirilla Bulyčova.
Taktiež odporúčam nielen Nevedkové dobrodružstvá, ale aj Nevedko na Mesiaci.


Zdroj: https://youtu.be/vtWJLPEul_c

Á, děkuji. Už jsem knihu našla, díky uvedenému jméno autora od Vás - v čj vyšla pod názvem Alenka z planety Země.
Jinak série knih Zbigniewa Nienackeho - u nás možná pod jménem Pan Auťák a ......
( ..a templáři, Pan Auťák a pražské tajemství).
 
Naspäť
Top Bottom