Zmluvy a spolupráca PL, GB, FR a MAĎ s hitlerovským Nemeckom

[LUDO]

V roku 1934 Poľsko spojilo svoj osud s hitlerovským Nemeckom.
Dňa 28. septembra 1934 Piłsudskeho Poľsko ústami svojho ministra zahraničných vecí Józefa Becka zvestovalo celému svetu:
"Poľsko z vlastnej vôle vyhlasuje, že odteraz spája svoj osud s osudom Nemecka ... Poľska vláda vyhlasuje, že sa viac necíti byť viazaná akýmikoľvek záväzkami voči Československu a pripomína svoje prianie ustanoviť spoločnú hranicu s Maďarskom".

Sebavedomé tirády poľského ministra boli výsledkom eufórie Varšavy z podpisu nemecko-poľského paktu Piłsudski-Hitler, ktorý 26. januára 1934 v Berlíne spečatili nemecký minister zahraničia Konstantin von Neurath a poľský veľvyslanec Józef Lipski. Uzavretie paktu s Berlínom povzbudilo Varšavu k tomu, aby sa aktívne zapojila do územného parcelovania Československa po Mníchovskej dohode (29. september 1938), ktorou Francúzi a Briti obetovali Československo Tretej ríši.

Poľsko si s "apetítom hyeny" (metafora Winstona Churchilla) odhryzlo z československého územia severnú Oravu, severný Spiš a Tešínsko. Touto agresiou Poľsko priamo pomáhalo Hitlerovi nielen rozbiť Československo, ale aj priblížiť vojnu.

Poľsko sa tak stalo komplicom Hitlera pri územnom rabovaní Československa a zároveň kumpánom Francúzov a Britov, ktorí obetovaním Československa vykŕmili ťažko podvyživený Wehrmacht. Hneď po okupácii Československa Hitler pred svojimi prívržencami vyhlásil:

"Chcem, aby ste si uvedomili takmer astronomické rozmery tohto vojenského arzenálu, ktorý sa nám naskytol v strednej Európe. Od okupácie sme získali 1582 lietadiel (k 1. októbru 1938 mala Luftwaffe celkovo 2200 lietadiel, takže vďaka Československu sa kapacity Luftwaffe zvýšili o 72%!), 581 protitankových striel, 2175 kanónov všetkých kalibrov, 735 mínometov, 486 tankov (nemecká Panzerwaffe tak zvýšila svoje stavy o 67,5%, keďže k 1. októbru 1938 mala dohromady iba 720 tankov), 42 876 guľometov, 114 tisíc pištolí, 1,02 milióna pušiek, 3 milióny granátov, miliardy strelných nábojov."

Vďaka politike "zmierenia" s Hitlerom sa Wehrmacht posilnil o takmer 50 nových dobre vyzbrojených a vybavených divízií! Hitler však nezískal iba výzbroj a vybavenie pre takmer 50 divízií, ale aj československé zlaté rezervy, ktoré mu Angličania poslušne odovzdali (tzv. "finančný Mníchov"). Unikátny, čo do efektívnosti a kapacity, československý vojensko-priemyselný komplex (VPK), vrátane kompletnej vojenskej infraštruktúry Československa, bol "bezúročným príspevkom" Západu do Hitlerových výbojov na Východe, čomu sa flexibilne prispôsobil aj "bratský" český národ, ktorý počas celej druhej svetovej vojny poslušne vyrábal zbrane pre nacistický režim, pričom iba občas ticho frflal, ak mu hitlerovci znížili prídel chleba, ale najmä piva.

V roku 1934 Poľsko spojilo svoj osud s hitlerovským Nemeckom - Ing. Peter Glasnák

Názory Čadčana Petra Glasnáka

www.glasnak.sk

 

[Ferry]

Sebavedomé tirády poľského ministra boli výsledkom eufórie Varšavy z podpisu nemecko-poľského paktu Piłsudski-Hitler, ktorý 26. januára 1934 v Berlíne spečatili nemecký minister zahraničia Konstantin von Neurath a poľský veľvyslanec Józef Lipski.

Pridám k tomu konceptuálny pohľad ZSSR. Po 1 sv vojne sa ZSSR snažilo v jewrope vytvoriť kolektívnu bezpečnosť. To znamená, že všetky štáty európy spolu so ZSSR by patrili do jedného bloku, v ktorom by platilo pravidlo: "Akákoľvek agresia ktoréhokoľvek štátu bude ostatnými štátami odsúdená a všetky ostatné štáty spoja svoje sily proti agresorovi."
Dalo by sa povedať, že takáto koncepcia bezpečnosti v jewrópe by zabezpečila mier.
Lenže takáto koncepcia bola proti plánom anglosasov o likvidácii Slovanov a ovládnutí zdrojov Ruska. Takže anglosasi spolu s ostatnými hyenami na západe razili inú koncepciu - koncepciu dvojstranných zmlúv o bezpečnosti. Inak povedané, hyeny si medzi sebou vytvorili zmluvy, hovoriace o tom, ktorá hyena, na ktorú hyenu útočiť nebude a na ktoré mierumilovné štáty útočiť budú. Podobne ako keď si dravé levy vyčleňujú teritórium.
Z pohľadu anglosasov klasická taktika - rozdeľuj a panuj. Rozdeľ kolektívnu bezpečnosť na samotné kúsky a potom budeš riadiť to kto na koho môže útočiť. Takto boli vytvorené zmluvy o neútočení medzi nemeckom a poľskom, nemeckom a francuzskom a nemeckom a anglosasmi. Koncepcia ZSSR o kolektívnej bezpečnosti v jewrópe bola zavrhnutá. Asi preto lebo to je koncepcia pre ľudí a nie pre démonov. Už vtedy sa ukázalo, ktoré národy sa správajú ako hyeny. Dneska tomu nie je inak.
A tak ako vieme, odmietnutie kolektívnej bezpečnosti mal za následok 2 svetovú vojnu.
Odmietnutie návrhu o bezpečnosti Ruska malo za následok ŠVO na ukrajine.

 

[SLAV_jan_in]

V tomto smere odporúčam do pozornosti knihu Nikolaja Viktoroviča Starikova
s titulom: "Kto prinúdil Hitlera prepadnúť Stalina"

KTO PRINÚTIL HITLERA PREPADNÚŤ STALINA - TORDEN

Kniha Kto prinútil Hitlera prepadnúť Stalina je ako politický curling. Sledujte Hitlerovu cestu od príchodu až do útoku na Sovietsky zväz.

torden.sk

Tak excelentne podané súvislosti, zmluvy, dátumy, motívy celého procesu pestovania fašizmu/nacizmu, aby bol potom použitý proti boľševikom som v žiadnej inej knihe doteraz nenašiel. Vrátane toho, čo sa týka Československa. Prikladám malú ochutnávku zo svojho archívu:

 

[JanaK]

Unikátny, čo do efektívnosti a kapacity, československý vojensko-priemyselný komplex (VPK), vrátane kompletnej vojenskej infraštruktúry Československa, bol "bezúročným príspevkom" Západu do Hitlerových výbojov na Východe, čomu sa flexibilne prispôsobil aj "bratský" český národ, ktorý počas celej druhej svetovej vojny poslušne vyrábal zbrane pre nacistický režim, pričom iba občas ticho frflal, ak mu hitlerovci znížili prídel chleba, ale najmä piva.

V roku 1934 Poľsko spojilo svoj osud s hitlerovským Nemeckom - Ing. Peter Glasnák

Názory Čadčana Petra Glasnáka

www.glasnak.sk

Tady bych chtěla dát na pravou míru některá slova. Český národ byl připraven se Hitlerovi bránit, jenže politici rozhodli jinak.
Dovolím si přidat úryvky z některých článků:

Již v březnu r. 1938 byla na tajné schůzce Henleina s Hitlerem a pracovníky německého ministerstva zahraničí v Berlíně vytvořena taktika na podkopání československé státnosti. Taktika spočívala v tom, že pražská vláda měla čelit stále více radikálnějším požadavkům, jejichž odmítnutí by bylo důvodem německého zásahu pod záminkou ochrany práv německé diaspory.

Sudetoněmecká strana (SDP) v čele s Konrádem Henleinem se stala „pátou kolonou“, kterou Hitler využil pro vnitřní roztrhání Československa a vytvoření vhodného mezinárodního pozadí pro anexi.

7. září ve městě Moravská Ostrava došlo ke střetům henleinovců s místním českým obyvatelstvem.

12. září Hitler vystoupil s plamenným projevem, kdy fakticky vyzval německou diasporu v ČSR k ozbrojenému povstání.

V noci z 12. na 13. září začaly v oblastech, kde žili sudetští Němci, hromadné akce teroru proti české populaci a představitelům státní moci. Povstání zachvátilo 70 obydlených oblastí, především v západních částech země. Povstání bylo potlačeno.

Henlein uprchl do Německa, odkud 17. září vyzýval k vytvoření sudeto-německého Freikorpsu, jakési nepravidelné armády, která měla v Československu vykonávat podvratnou práci. Výcvik příslušníků Freikorpsu byl zaměřen na přepady vojenských a četnických hlídek, přepadávání celních a četnických stanic, pošt, úřadů státní správy a další záškodnickou činnost na československém území.

Na území Německa bylo vytvořeno 41 praporů s celkovým počtem asi 35 tisíc lidí. Operativní vedení Freikorpsu zajišťovalo Vrchní velitelství wehrmachtu (Oberkommando der Wehrmacht). Ve zprávě o činnosti Freikorpsu, která byla osobně předložena Hitlerovi dne 27. září, se hovořilo o 260 „úspěšných akcích“, v nichž bylo zabito 51 zástupců české populace a 1 249 lidí bylo uneseno a přesunuto přes hranici do Německa.

1. října se tato čísla zvýšila: 110 lidí zabito, 2 029 – „vězňů“ (jak popsali osoby násilně převezené do Říše), ztráty Freikorpsu : 52 zabito, 65 zraněných, 19 – nezvěstných.

Válečná vyhnání a odsuny – Fórum KOB

kob-forum.eu

„Mnichovská dohoda, to byla výslednice nikoli politiky dnů, týdnů, měsíců, ale dá se říci let předchozích. A zejména politiky Velké Británie, která nalezla společnou linku i s Francouzi a dovedla tuto politiku až do Mnichova,“ připomíná historik Jan Němeček v pořadu Historie.cs.

Na jednání s britským premiérem Nevillem Chamberleinem požadoval německý vůdce postoupení území s nadpolovičním zastoupením Němců. Vláda Milana Hodži požadavek nejprve odmítla. Po nátlaku britského a francouzského velvyslance sice kabinet a poté i prezident Beneš s odstoupením pohraničí nakonec souhlasili, to však vyvolalo bouřlivý odpor společnosti, který vyvrcholil generální stávkou a pádem vlády.

Nová vládní sestava vedená legionářským hrdinou generálem Janem Syrovým, který pro svou pásku přes oko evokoval Jana Žižku, se naopak rozhodla německému tlaku postavit.

A také západní spojenci zprvu obrátili. Československo „může podniknout všechna opatření, jež uzná za nezbytná pro svou bezpečnost“, stálo ve vzkazu britského a francouzského velvyslance, který Syrového vláda obdržela. Vláda vzkaz pochopila jako vyjádření potřebné podpory a 23. září vyhlásila očekávanou všeobecnou mobilizaci.“

Z výše uvedeného vyplývá, že v národnostně rozděleném Československu byli stoupenci různých názorů včetně vysloveně protistátně vystupujících Němců a Maďarů a reálně hrozilo vypuknutí občanské války. Přesto, vůlí českého národa bylo bránit se, kdo jiný než prezident Beneš, jí měl respektovat?

Důsledky kapitulace

Zahájení obrany pohraničí (pokud by Německo skutečně zaútočilo) naší armádou by automaticky zakládalo naše právo na obnovení státu po skončení války (připojení se k vítězným mocnostem), zatímco kapitulace (a služba / práce ve prospěch hitlerovského Německa) toto právo automaticky nezakládala. Anglie také vytrvale odmítala exilové londýnské vládě garantovat předmnichovské hranice republiky. Tyto garance byly Benešovi poskytnuty až Moskvou (smlouvou o spolupráci z 12.12.1943).



Reflexe Mnichovské zrady
Během své práce / působení v politice se Beneš dost významně posunul. Od diplomata zakládajícího stát na základě pevné víry v mezinárodní diplomacii, dodržování mezinárodních úmluv při respektování určujících vnějších sil (mocností), k pochopení, že neexistuje důležitější státotvorná síla, než je vůle národa. Z mnichovské zkušenosti a dalších těžkých válečných zkoušek (nemáme trvalé spojence, máme jen trvalé zájmy – Anglie) se učil a posouval se kupředu od prostého státníka diplomata ke státníku konceptuálně zdatnému, samostatně pracujícímu pro svůj stát a národ. Pochopil, že jediným pevným bodem existence státu, jehož byl zakladatelem, je vůle národa přežít a rozvíjet se i v budoucnosti. Logickým výsledkem jeho práce a posunu bylo vydání Benešových dekretů a také následné respektování výsledků poválečných voleb (vůle národa), které znamenalo klidné předání moci komunistům na cestě k budování socialismu. Toto mu mimochodem prozápadní síly (dnešní liberálové) nikdy neodpustí.
Při hodnocení Beneše proto vše záleží na tom, jestli mu opravdu ze srdce na Československém státu a jeho národech záleželo. Já mu to věřím.

Samozřejmě, že náprava chyby, kterou Beneš učinil podpisem Mnichovské dohody nespočívala pouze v jeho rukou. Jako obnovitel státu a práva jeho národů na svrchovanou existenci a rozvoj by sám mnoho nezmohl. Bez národa bojujícího za svobodu a právo na svou existenci proti fašismu by nedostal šanci svou chybu odčinit. Právo hlásit se k vítězným mocnostem v 2. světové válce nám vybojovali bojovníci Slovenského národní povstání, Svobodova armáda bojující po boku Rudé armády, partyzánské skupiny na celém území ČSR, váleční veteráni bojující na západní frontě, především v Anglii.

Benešovy dekrety jsou obranným valem české a slovenské státnosti. Výzva lidem – Fórum KOB

kob-forum.eu

 

[JanaK]

A ještě jeden článek:
Během německé okupace u nás klesala produktivita práce natolik, že ke konci války už nedosahovala ani poloviční úrovně, jakou měla před okupací. V závodech se vyráběly i makety nebo vozidla s různými závadami. Defekty uměli zaměstnanci maskovat natolik, že Němci problém odhalili často až na frontě, kdy už bylo pozdě.

Výpadky produktivity se Německo snažilo kompenzovat ještě razantnější konfiskací majetků a zvyšováním zaměstnanosti. Ta vzrostla o celých 35 % a v březnu 1945 pracovalo celkem 54 % zaměstnanců v hutním a kovozpracujícím průmyslu, zatímco v lehkém průmyslu jich zůstalo pouze 26 %. Nejvíce se rozvíjelo letectví, kde v roce 1945 pracovalo více než 131 tisíc osob.

Nejcitelněji byl odliv pracovní síly poznat v zemědělství. Plodiny se směly prodávat pouze Říši, a navíc za regulovanou cenu. Černý trh byl trestán, za nedovolené poražení zvířete hrozila smrt. Část půdy byla násilně zabrána pro vojenské účely, a tím pádem klesla zemědělská produkce o 25–50 %.
https://www.finmag.cz/firemni-kultura/262639-jak-jsme-vyhrali-valku

 

[Buran]

čomu sa flexibilne prispôsobil aj "bratský" český národ, ktorý počas celej druhej svetovej vojny poslušne vyrábal zbrane pre nacistický režim, pričom iba občas ticho frflal, ak mu hitlerovci znížili prídel chleba, ale najmä piva

Zbytečná provokace. Čemu to má sloužit?
Vina "elit" sloužících a napojených na nadnárodní zájmy je v těchto vyhlášeních automaticky přenášena na celý národ (v tomto případě na Čechy a Poláky). Ano, národy se na tom svou pasivitou obyčejných lidí davu a často nízkou morální úrovní cíleně vytažených jednotlivců podílí, ale není to hlavní příčina. Ovce se drží vždy ve stádě a běží tam, kam je žene pastýř. Kdo se odtrhne, toho sežerou vlci.
Stavění národů proti sobě, je nástrojem sloužícím globálním elitám v boji se spodkem pyramidy, který by se měl naopak spojit proti nim.

 

[Jan]

Zbytečná provokace. Čemu to má sloužit?

Přesně. (Mimochodem, všiměte si těch uvozovek, když píše bratrský národ). Tohle zde nemá co dělat, a nejen zde!

 

[jardob]

Přesně. (Mimochodem, všiměte si těch uvozovek, když píše bratrský národ). Tohle zde nemá co dělat, a nejen zde!

Už to odtiaľ nebudem mazať, keď ste to komentovali vo svojich príspevkoch, a je to tým pádom dupľované vo vašich príspevkoch. Také veci je treba nahlásiť. Link na nahlásenie je pod každým príspevkom.

 

[SLAV_jan_in]

Už to odtiaľ nebudem mazať

jardob, Jan a ostatní,
ani mne sa nepáči ako to je napísané, no je to link na článok = konkrétny obraz niekoho názoru/mysle. Pridal ho sem LUDO len tak? Alebo mal zámer založiť tému, v ktorej sa bude pokračovať a rozoberať práve tento problém, ktorý zásadným spôsobom ovplyvňuje naše životy až dodnes? Aká je vaša mienka?

 

[jardob]

jardob, Jan a ostatní,
ani mne sa nepáči ako to je napísané, no je to link na článok = konkrétny obraz niekoho názoru/mysle. Pridal ho sem LUDO len tak? Alebo mal zámer založiť tému, v ktorej sa bude pokračovať a rozoberať práve tento problém, ktorý zásadným spôsobom ovplyvňuje naše životy až dodnes? Aká je vaša mienka?

Máš pravdu. Nevšimol som si, že je to celé iba prekopírovaný článok cudzieho autora.

 

[Mek Cintoš]

Přesně. (Mimochodem, všiměte si těch uvozovek, když píše bratrský národ). Tohle zde nemá co dělat, a nejen zde!

Na mě to z kontextu dělá dojem, že autor měl na mysli "bratský" vzhledem k Němcům, resp. nacistickému Německu té doby.

 

[Um]

Mne skôr vadí to, že @LUDO k tomu nedal svôj vlastný komentár. Nie sme tu od toho aby si občas robil takýto štatistický priezkum užívateľov.

 

[SLAV_jan_in]

Mne skôr vadí to, že @LUDO k tomu nedal svôj vlastný komentár. Nie sme tu od toho aby si občas robil takýto štatistický priezkum užívateľov.

Nie som presvedčený o tom, žeby to malo byť LUDOvým zámerom. Ale možno nám to objasní on sám. Mne sa páči, že túto tému založil. Matrica 1938 je obrazom našej nemohúcnosti (aj keď chuti, srdce túži, no nohy stoja) a všetko čo s ňou súvisí, dokonca aj nezdravé emócie medzi našimi Bratskými národmi Čechova Slovákov by mali byť predmetom nielen objasnenia po historickej stránke, ale rovnako tak vzájomného urovnania a harmonizácie a to je výzva, pretože na základe emócií nás dokázali rozdeliť vždy. 1938, 1948, 1968, 1989, 1993 ... Ak chceme ďalší dom postaviť na skale a nie na piesku, toto je pole, na ktorom treba pracovať.

 

[Popolvár]

Nová vládní sestava vedená legionářským hrdinou generálem Janem Syrovým, který pro svou pásku přes oko evokoval Jana Žižku, se naopak rozhodla německému tlaku postavit.

zaujíma ma, prečo nakoniec gen. Syrový po úspešnej mobilizácii kapituloval.

 

[SLAV_jan_in]

zaujíma ma, prečo nakoniec gen. Syrový po úspešnej mobilizácii kapituloval.

https://sk.wikipedia.org/wiki/Dekréty_prezidenta_republiky
Ministerstvo zahraničných vecí ČSR text dohody oficiálne obdržalo okolo 06:00 ráno. O 09:45 začala mimoriadna schôdza vlády (tzv. vlády obrany republiky), na ktorej predseda vlády armádny generál (arm. gen.) Jan Syrový označil situáciu za „voľbu medzi vraždou alebo samovraždou“. Padol názor o tom, že „teoreticky je možné [...] mníchovskú dohodu odmietnuť, po čom by nasledoval vpád Nemecka, vojna, do ktorej by nikto s nami nešiel, a napadnutie Poľskom. Je pochybné, či by za tejto situácie Sovieti nám chceli pomôcť a či by ich pomoc bola účinná“.[1]

Moja poznámka: Sovietsky zväz pomoc ponúkal, dohodu sa chystal plniť. Takže veta "Je pochybné, či by za tejto situácie Sovieti nám chceli pomôcť" je buď výhovorka, alebo ešte existovalo niečo iné, o čom nevieme, prípadne zdroj neuvádza presnú citáciu.

Nasledovalo:
Vláda ČSR sa na druhom mimoriadnom rokovaní, ktoré začalo o 11:30 za účasti prezidenta republiky Edvarda Beneša, zhodla na prijatí dohody. Prezident tvrdil, že odmietnutím by sa Česko-Slovensko dostalo do vojnového konfliktu, ktorý by z jej strany síce bol legitímnym, ale zároveň by znamenal jej porážku, stratu samostatnosti a represálie na domácom obyvateľstve. Členovia vlády sa v tomto názore zhodovali a bez hlasovania dohodu prijali. Urobili tak v rozpore s ústavou, podľa ktorej muselo zmenu štátneho územia odsúhlasiť Národné zhromaždenie (NZ) vo forme ústavného zákona (§ 64 ods. 1 ústavy).

A potom:
Okolo poludnia oznámil prezident Beneš v Kolovratskom paláci, že on i vláda sa rozhodli prijať mníchovskú dohodu. Následne sa snažil o potrebe tohto kroku presvedčiť Stály výbor obrany republiky. Arm. gen. Sergej Nikolajevič Vojcechovski navrhol, aby sa Česko-Slovensko postavilo na vojenský odpor, arm. gen. J. Syrový kontroval tým, že súčasné vojenské možnosti sú prakticky nulové. Napokon okolo 17:00 arm. gen. J. Syrový vystúpil s oznámením o prijatí mníchovskej dohody v relácii Rádiožurnál Československého rozhlasu. Tretia schôdza vlády, ktorá sa začala o 17:15 sa venovala už len otázkam súvisiacim s evakuáciou územia, ktoré malo byť odstúpené Nemecku.

Je maximálne podozrivé to, čo si vyslovil. Najprv mobilizácia, potom pochybnosti, potom neústavný postup a nakoniec to Syrový zabil "nulovými možnosťami" (načo potom mobilizácia?).

 

[Popolvár]

Je maximálne podozrivé to, čo si vyslovil. Najprv mobilizácia, potom pochybnosti, potom neústavný postup a nakoniec to Syrový zabil "nulovými možnosťami" (načo potom mobilizácia?).

Svojho času som sa tomu podrobnejšie venoval v súvislosti so vznikom ČSR a garanciou jej hraníc. Publikoval som to tu? alebo na oracle911blogu? v súvislosti s vyjadrením Pjakina, že Zimná vojna vojna Sovietskeho zväzu bola v súlade s medzinárodným právom, a že takisto Mníchovský diktát bol v súlade s medzinárodným právom. Z určitého hľadiska ohľadom vzniku ČSR a garancie jej hraníc to “o nás - bez nás” skutočne bolo v súlade s medzinárodným právom. A toho sa možno Syrový a spol. zľakol, že v prípade nepodvoleniu sa diktátu by ČSR bola paradoxne agresorom a nie útočiace Nemecko. A čo sa týka sľúbenej pomoci Sovietskeho zväzu: Rusi si uvedomovali pre nich rastúce nebezpečenstvo zo strany Nemecka, a tak každý vojenský konflikt s Nemeckom bez ohľadu na konečný výsledok by znamenal oslabenie Nemecka a čas na prezbrojenie a prípravu Sov. zväzu na vojnu s Nemeckom.

 

[SLAV_jan_in]

A toho sa možno Syrový a spol. zľakol, že v prípade nepodvoleniu sa diktátu by ČSR bola paradoxne agresorom a nie útočiace Nemecko.

To je jedna vec. Z druhej strany bola podpísaná tá dohoda so ZSSR a ten sa mníchovskej zrady nezúčastnil. Stejne však, keď vedeli, že to bolo legálne, načo vyhlasovali mobilizáciu. Prečo sa rovno nepodvolili tlaku. Nevidí sa mi to. Hádam, že tam je ešte niečo iné. Skryté, čo nám uniká.

Rusi si uvedomovali pre nich rastúce nebezpečenstvo zo strany Nemecka, a tak každý vojenský konflikt s Nemeckom bez ohľadu na konečný výsledok by znamenal oslabenie Nemecka a čas na prezbrojenie a prípravu Sov. zväzu na vojnu s Nemeckom.

K tomu len toľko, že Rusi si možno uvedomovali aj to, že sa dá zabrániť veľkej vojne s 50.000.000 obetí za cenu malej vojny s 500.000 obeťami. Tu už sme ale generálmi po vojne. Nemci mali prevahu predovšetkým v letectve (počet divízií mužstva bol porovnateľný) a aj to, ako uvádza Starikov vo svojej knihe, v r. 1938 ak ma pamäť neklame, sa výroba stíhačiek typu Messershmidt len začínala? Nechcem tu uviesť omyl. Ale v tej knihe od Starikova je naozaj veľa faktologických dát, ktoré svedčia o tom, že ČSR s opevneniami bola pre Nemcov nieže oriešok, ale ťažký orech. Zmenil by sa chod dejín, prípadne by došlo k tomu, že by sa západ musel rovno postaviť na stranu Hitlera a chleba by sa lámal u nás, čo je otázne. Keďže ani Fínov nikto za agresorov nevyhlásil v Rusko-Fínskej vojne môžeme sa len domnievať, či by niekto vyhlasoval za agresorov nás a akú by sme mali podporu z koho strany. Západ vtedy nebol taký jednotný. Francúzsko bolo slúžkou Anglicka, Poliaci s Nemcami a SŠA ďaleko za morom.

 

[SLAV_jan_in]

A toho sa možno Syrový a spol. zľakol, že v prípade nepodvoleniu sa diktátu by ČSR bola paradoxne agresorom

... alebo sa zľakol toho, čo bude keď nám Sovieti pomôžu. Vieme predsa, že ČS legionárska armáda ukradla cárske zlato. Stalin po ňom pátral. A Syrový bol legionár. Vznikali otázniky. Preto možno zo strany Syrového tá reakcia ohľadom ochoty ZSSR pomôcť. Kľudne mohlo ísť o zastierací manéver a do konečného účtu sa započítavali aj prehrešky predošlé.

 

[JanaK]

Z knihy "Kdo pomáhal Hitlerovi. Evropa ve válce proti SSSR"od N. A. Kirsanova

"Po skončení schůzky, 21. září 1938 večer, vláda rozhlasem oznámila, že přijala plán obou mocností, svých spojenců. Kapitulační vláda Milana Hodži, ponížená anglo-francouzským ultimátem, podala demisi. V čele nové vlády stanul generál Jan Syrový, tentýž, který velel protisovětskému československému sboru během občanské války a zahraniční vojenské intervence v sovětském Rusku. Nová vláda sice provedla mobilizaci pod tlakem mas, ale byla to jen další zástěrka pro národní zradu.
...
Brzy ráno 30. září 1938 dal vrchní velitel československé armády armádní generál Krejčí ultimátum generálu Syrovému, že pokud vláda přijme mnichovský diktát, on osobně i armáda jej odmítnou, budou bránit republiku a velení nedá takový rozkaz k ústupu armády od hranic.

Ludvík Svoboda později na události toho dne vzpomínal s hořkostí v duši. "A najednou," vzpomínal, "občané Československa slyšeli v rozhlase prohlášení generála Syrového, učiněné jménem prezidenta, tedy vrchního velitele, že odpor proti přesile nepřítele je zbytečný a že on, generál Syrový, hlava vlády, nepovede lid na porážku!" A tak se stalo. Generál nemluvil pravdu. Československo se mělo čím bránit, převaha sil byla na jeho straně.

Generálové a vyšší důstojníci, velitelé armád a velitelé sborů shromáždění na Vrchním velitelství netrpělivě očekávali rozhodnutí generála Krejčího. Ale 30. září se i generál Krejčí podřídil rozhodnutí prezidenta Beneše a vlády. Generál Krejčí nařídil armádě ustoupit od hranic a vzdát se pohraničních oblastí bez boje.

8. КАК ПРЕДАВАЛИ ЧЕХОСЛОВАКИЮ. ДЕЛО БЫЛО В ЛОНДОНЕ И В ПРАГЕ. «Кто помогал Гитлеру? Европа в войне против Советского Союза» | Кирсанов Николай Андреевич

litresp.ru

Ještě pro zajímavost z článku:
"V období vojenských operací proti bolševikům vykonával Syrový generální velení československého sboru. Syrového služební výsledky byly hodny úcty, nebýt jednoho významného "ale" - v roce 1920, aby mu bylo umožněno evakuovat československé legie z území Ruska, vydal admirála Kolčaka eserům, čímž ho přiblížil popravě. Za to jím Vojcechovský tajně pohrdal, považoval za správné, že mu důstojníci Iževské a Votské divize poslali "jako dar" třicet stříbrných."

http://uraljournal.ru/work-2017-2-1727

 

[SLAV_jan_in]

Brzy ráno 30. září 1938 dal vrchní velitel československé armády armádní generál Krejčí ultimátum generálu Syrovému, že pokud vláda přijme mnichovský diktát, on osobně i armáda jej odmítnou, budou bránit republiku a velení nedá takový rozkaz k ústupu armády od hranic.

Generál Krejčí, ak ma pamäť neklame, bol po tomto vyhlásení povolaný tuším k Benešovi. A ten ho presvedčil, aby to vzdal.

V období vojenských operací proti bolševikům vykonával Syrový generální velení československého sboru.

Treba si uvedomiť, že jak Syrový, tak i Beneš, 2 vedúce postavy ČSR v čase, keď sa rozhodovalo o tom, či budeme bojovať, mali svoje prsty namočené v krádeži cárskeho zlata. Československo nevyrástlo len tak, zrazu, samo-odseba. Ten strojársky (a ostatný) priemysel čo tu (hlavne v Čechách) existoval sa nevyrobil sám odseba. Časť zlata pokryla tvorila "naše" zlaté rezervy. ČS mena bola relatívne vysoko ako valuta. NO! prečo bolo "naše" zlato skladované v Londýne? Z akých dôvodov? (Neskôr ho vydali Angláni Hitlerovi tuším cez BIS). Táto otázka ostala nerozriešená a jak Syrový, tak Beneš mali na rukách krv ruských ľudí a rovnako lúpež. A nemali ju na rukách sami, keďže oni boli prakticky len nástrojom. Väčšina ukradnutého zlata sa ocitla v západných bankách. Preto je na mieste otázka, akým pomerom ich k prijatiu mníchovskej zrady prinútili ich páni (Beneš predsa zdrhol do Londýna neskôr, každé dieťa beží k svojej mame), a akú časť toho celého tvoril strach, že ak ČSR pri odpore voči Hitlerovi požiada o pomoc ZSSR, prídu na stôl okamžite aj "premlčané" otázky a bude sa prať stará špina, pričom ČSR by spadla už vtedy do zóny vplyvu ZSSR. Mohli to pripustiť páničkovia Beneša a Syrového? Keď potrebovali pre Hitlera vydláždiť cestu k útoku na ZSSR (ich hlavný cieľ, kvôli ktorému si Hitlera vypestovali a naliali doňho toľko prostriedkov)? A s tu výzbrojou a opevneniami, ktoré sme mali už vybudované vtedy, by sme sa boli mohli úspešne brániť, čo konštatovali neskôr aj Hitlerovi generáli, keď si prehliadali pohraničné bunkre. Ak niekto namietne, že tu neboli len Nemci, ale aj Poliaci, ktorí sa chystali pomoc ZSSR pre ČSR zablokovať, keby už prišlo na lámanie chleba, celá! poľská "armáda" by bola pre ZSSR problémom maximálne asi 1 mesiaca (dĺžka odporu voči Hitlerovi https://sk.wikipedia.org/wiki/Poľská_obranná_vojna_(1939)).

Dodatok: Stalin si dávno uvedomoval cenu Československa. Čo onehdá aj vyjadril slovami: "Kto ovláda Československo, ovláda Európu."