Zmluvy a spolupráca PL, GB, FR a MAĎ s hitlerovským Nemeckom

[Popolvár]

prídu na stôl okamžite aj "premlčané" otázky a bude sa prať stará špina,

som zvedavý, či ten prezidentský výnos Putina ohľadom majetku RF, ZSSR a cárskeho Ruska v zahraničí otvorí aj otázku ukradnutého cárskeho zlata čsl. legionármi. Osobne si myslím, že vzhľadom na kroky českej vlády a správanie sa českých jelít voči Rusku si to RF nenechá ujsť.

 

[SLAV_jan_in]

Čo sa týka tej štipľavej poznámky v článku, čo uverejnil LUDO ("bratia"), časť mojich súkmeňovcov (nie je ich málo) obviňuje paušálne celý národ český = uplatňuje voči Vám, bratia, princíp kolektívnej viny: "Česi sú takí, onakí a hentakí."
Ako hlavný dôvod uvediem niekoľko bodov:
1. https://hnonline.sk/history/nove-de...upcu-riaditela-zandari-spustili-palbu-do-davu (a podobné udalosti),
2. úradnícky, učiteľský a žandársky zbor ako aj armáda boli prevažne formované z príslušíkov českého národa,
3. smrť genergála Milana Rastislava Štefánika,
4. športové talenty a reprezentácia,
5. pri rozdelení republiky 1993 malo dôjsť k "nespravodlivému rozdeleniu",

Všetky tieto 4 body nezávisle na tom, čo o nich kto napíše, povie, resp. bude sa snažiť ich historicky vysvetliť, majú spoločný menovateľ, lepšie povedané niekoľko spoločných menovateľov:
- Slovensko bolo proti Čechám z dôvodu oddeleného historického vývoja priemyselne v plienkach,
- kádrov - ľudí schopných zastupovať potrebné funkcie v radoch tunajšieho obyvateľstva bol nedostatok,
- úloha Slovenska v tandeme ČSR bola iná, na čo doteraz hádžeme bobek (čo je obrovská chyba!) - potravinová sebestačnosť vzhľadom na tradičný príklon Slovákov k práci so zemou (a toto aj my sami považujeme za "zaostalé" - čo je opäť veľmi veľká chyba!)

Z pohľadu riadenia je prirodzené že sa tu vytvoril priestor českej inteligencii a českým kádrom, ktorí mali jednak viac skúseností a jednak ich bol dostatok. Tu sa nedá vôbec nikomu nič vyčítať. Toto však bolo Slovákmi častokrát vnímané ako forma národnostného útlaku podľa princípu: "naši a cudzí" alebo "ahate, všade si dosadzujú len svojich".
Tento druh vnímania má svoje prirodzené podvedomé bloky, ktoré si nesieme my sami jednotlivo a aj na úrovni celku v našej celonárodnej karme. Spomeniem ich niekoľko:
- pocit malosti, menejcennosti,
- pocit ukrivdenosti, ukrátenosti,
- pocit nemohúcnosti, slabosti,
Na psychologickej úrovni všetky tieto prehliadané emotívne záležitosti boli zrkadlovo projektované do niekoho iného (pripustiť si svoju chybu, prijať plnú zodpovednosť za svoj život a vykonať nápravu je ťažšie ako zabaliť tento kameň do papiera s názvom "vina" a ukrivdene/pomstychtivo ju šmariť do okna susedovi). Prakticky počas celý našich dejín väčšinou spíme v úlohe obete. No a kde je obeť, tam je zákonite aj "tyran" (do ktorého projektujeme všetky svoje menejcennosti). Počas spoločného štátu - Uhorska do Maďarov, počas spoločného R-U štátu do Maďarov a Rakúšanov, počas spoločného štátu ČSR do Čechov (i I. i II. ČSR). Objektívnym dôvodom tu je hlavne to, že ako národ sme vždy niekoho poslúchali = absentuje tu aj určitá hrdosť. A táto absencia plynie z nevedomosti a nepoznania.

Náš postoj obete bol zneužitý aj pri rozdelení ČSR, kedy na základe tejto psychológie nafúkli Hlinkovu gardu a Tiso a spol. "vládli" až "dokiaľ Slovák na Slovensku pánom nebude". Použité na rozpad ČSR a na ďalšie, z toho plynúce dôsledky. Ale to len taký krátky dodatok. Kto chce, môže ho rozvinúť.

Zhrnutie: Pričína toho, prečo niekto dokáže použiť "bratia" vo výsmešnom/ironickom kontexte, je hlboko psychologická. Súvisí s pocitom nadradenosti, alebo jeho opaku menejcennosti. Človek kráčajúci v rovnováhe nemá potrebu sa povyšovať ani podliezať. A toto isté platí na celonárodnej úrovni.

Dodatok:
Tento výkvet ČS kinematografie si vždy rád pozriem. On priamo potvrdzuje a tým, že to robí čiastočne s humorom, aj v istej miere zvedomuje všetky mnou spomenuté aspekty:

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=IXoWOsf_jWk

 

[Daniela]

Moja poznámka: Sovietsky zväz pomoc ponúkal, dohodu sa chystal plniť. Takže veta "Je pochybné, či by za tejto situácie Sovieti nám chceli pomôcť" je buď výhovorka, alebo ešte existovalo niečo iné, o čom nevieme, prípadne zdroj neuvádza presnú citáciu.

Někde jsem četla, že přestože Francie se od pomoci Československu distancovala, Sovětský svaz svoji pomoc nabídnul, ale krom jiného v ní bránilo Polsko, které nepovolilo přelet nad svým územím.

 

[SLAV_jan_in]

Někde jsem četla, že přestože Francie se od pomoci Československu distancovala, Sovětský svaz svoji pomoc nabídnul, ale krom jiného v ní bránilo Polsko, které nepovolilo přelet nad svým územím.

Ano, je to tak. Ale ak si čítala vyššie, ani Syrový, ani Beneš túto pomoc neprijali a radšej konali v prospech západu a Hitlera. A to má tiež svoje objektívne aj iné príčiny, nie iba tie, na ktoré nás odkazujú štýlom "bol by to masaker"/"nemali sme na to výzbroj" ... týmto len zakrývajú to, čo nepovedali. Pretože objektívne to bolo 50:50, že sme sa mohli s pomocou ZSSR ubrániť.

 

[JanaK]

Cituji:
TauRus 7.10.2018 o 12:55
Závěry byly správné. Já jsem se zaměřil na to, jak to s případnou pomoci SSSR vypadalo, nakolik byla míněná vážně.
Tak za prvé, prioritně byl zájem donutit Francií, aby dostala svým závazkům. SSSR požadoval okamžité zasedání 3 generálních štábů, na kterých by měl být vypracován konkrétní plán obrany Československa. K té době SSSR už provedl částečnou mobilizací, na západních hranicích už stálo přípravných 30 divizí a v první linií už přes 300 letadel. Jinak bylo v plánu poslat 700 letadel. Na otázku čs. diplomatů, jak sovětská strana může pomoci, když neexistuje koridor, bylo řečeno: Byl by zájem, koridor se najde. S Rumunskou stranou bylo dojednáno, že Rumunsko přivře oři, když nad jejich územím proletí sovětská letadla ve výšce přes 3 tis. kilometrů, tam totiž nedosahuje jejich PVO.
V souvislosti se záměry Polska obsadit Těšínskou oblast, byla 23.9.1938 polské straně zaslána nóta, že v případě narušení československých hranic, SSSR jednostranně denuncuje dohodu o neútočení, který byla mezi Polskem a SSSR podepsána v roce 1932.
http://bookre.org/reader?file=722679&pg=129

Tj. na koridor se myslelo s předstihem a nejen to. Podle chování Francie byla zde možnost, že poslední se pokusí vyhnout svým závazkům. I tato možnost byla projednána s československým vedením. SSSR jen požadoval po Benešovi, aby v případě agrese, požádal SSSR o pomoc a poslal požadavek na projednání do Rady národů (rusky „Лига наций“). Na vyjádření pochybnosti české strany, že v Radě národů se vše projednává dlouze a než se Československo dostane na řadu, bude už dávno obsazeno, sov. strana odpověděla, že je důležité, aby ten požadavek tam byl vnesen, SSSR už může, jako člen RD podnikat kroky k zastavení agrese ze strany Německa.
Zde mám telegram představitele SSSR v ČR Alexandrovského Lidovému komisariátu zahraničních věci SSSR, datovaný 39.9.1938, ve kterém popisuje chování Beneše.
http://bookre.org/reader?file=722679&pg=144

V kostce. Beneš neustále kličkoval. Na jednu stranu hledal pomoc u SSSR o, vždy, jakmile dostal od Francii s Anglii nějakou ránu. Jakmile první šok pominul, Beneš se snažil nalézt nové diplomatické kličky. Alexandrovský vyjadřuje přesvědčení, že Beneš pořád více doufá v pomoc Francie s Anglií a o pomoci SSSR přemýšlí, jako o posledním sebevražedném pro československou buržoazii prostředku obrany ČSR před agresí Hitlera.
Tato pochybnost vznikla u Alexandrovkého v den, kdy Beneš začal začal s ním mluvit o hitlerovském memorandu a ukazovat mu na mapě rajony Československa k 1.10.1938, které má Hitler okupovat. Že tváři v tvář této zjevné agresí, Beneš taktizoval a říkal, že první vystřel neučiní, protože by byl zodpovědný za 2. světovou válku a že to musí učinit Hitler. Jako kdyby v Sudetech už se neprolévala krev a pozice Francii s Anglií byla taková, že Československo už se mělo postavit a bránit. Takové chování Alexandrovský vysvětloval sociálním strachem, kterým jsou nakaženy i jiní „mírotvůrci“ v Evropě. Jestli dříve Beneš říkal, že v případě ohrožení požádá československý národ a národ ho podpoří, tak později se začal bát toho samého národa…

Dále následují texty telegramů, v prvním Beneš před zasedáním vlády žádá sovětské velení, aby potvrdilo svoji pomoc Československu. Beneš prosí, aby odpověď přišla mezi 18-19 hodinami pražského času, tj. mezi 20-21 hodinami moskevského. Telegram přišel do Moskvy v 17 hodin. dešifrován byl v 17.15 mosk. času a než sov. velení stačilo odpovědět, v 17.45 mosk.času přichází druhý telegram, že Beneš už na odpovědi netrvá, protože vláda už rozhodla o podepsání Mnichovské dohody.
http://bookre.org/reader?file=722679&pg=147
http://bookre.org/reader?file=722679&pg=149

Proč Beneš vůbec posílal tyto telegramy, když sám nedodržel čas, do kterého měl čekat odpověď, nehledě na to, že sov. velení slíbilo pomoc už před tím, se třemi podmínkami:
- oficiální žádost Československa,
- žádost do Rady Národu (která měla zajistit legalitu sov. pomoci),
- žádné plnění podmínek Hitlera

by se dalo vysvětlit jen pokusem o jakési zajištění alibi pro Beneše, který v pozdější době západní historikové vysvětlili „blafováním“ sovětského vedení.
Nic takového, jako „blafování“ sovětského vedení nebylo! Pomoc byla míněná vážně a byly k ní podniknuty veškeré kroky, jako mobilizace a zajištění koridorů (rumunský a polský, viz. anonce roztržení smlouvy o míru s Polskem v případě jeho agrese v Československu).

Dále bych vás chtěl upozornit na knihu v češtině, z šedesátých let, ve které jsou obsazeny dokumenty, o kterých se dnes raději nemluví:
Na pomoc československému lidu; dokumenty o československo-sovětskem přátelství z let 1938-1945.
http://www.worldcat.org/title/na-po...skem-pratelstvi-z-let-1938-1945/oclc/17361029

A v ruštině od sov. historika shrnutí kroků, které SSSR podnikl na obranu Československa
Борьба Советского Союза в защиту Чехословакии
http://historic.ru/books/item/f00/s00/z0000167/st011.shtml

http://leva-net.webnode.cz/news/mnichovske-spiknuti-historicka-skutecnost-a-soucasne-hodnoceni/

 

[juraj115]

Cituji:
TauRus 7.10.2018 o 12:55
S Rumunskou stranou bylo dojednáno, že Rumunsko přivře oři, když nad jejich územím proletí sovětská letadla ve výšce přes 3 tis. kilometrů, tam totiž nedosahuje jejich PVO.
V souvislosti se záměry Polska obsadit Těšínskou oblast, byla 23.9.1938 polské straně zaslána nóta, že v případě narušení československých hranic, SSSR jednostranně denuncuje dohodu o neútočení, který byla mezi Polskem a SSSR podepsána v roce 1932.
http://bookre.org/reader?file=722679&pg=129

Tech.poznámka - 3000 km, ale metrov ... už vo výške 100 km sa nedá bežným lietadlám lietať https://sk.wikipedia.org/wiki/Kármánova_hranica

 

[juraj115]

Prakticky počas celý našich dejín väčšinou spíme v úlohe obete. No a kde je obeť, tam je zákonite aj "tyran" (do ktorého projektujeme všetky svoje menejcennosti). Počas spoločného štátu - Uhorska do Maďarov, počas spoločného R-U štátu do Maďarov a Rakúšanov, počas spoločného štátu ČSR do Čechov (i I. i II. ČSR). Objektívnym dôvodom tu je hlavne to, že ako národ sme vždy niekoho poslúchali = absentuje tu aj určitá hrdosť. A táto absencia plynie z nevedomosti a nepoznania.

Prakticky len od maďarizácie cca od 1860 sme zažili poníženie, do tureckých vojen nebolo maďarského národa, nemýľ si to. Čiže žiadny pocit menejcennosti tam nemohol byť. Dovtedy sa v Uhorsku hovorilo po slovensky a nebolo rozdielu medzi národnosťami Uhorska. Len po umelom vytvorení Maďarov to začalo na plné obrátky. S Čechmi to bola trochu iná kapitola, Tvoje odseky platia a ešte toho bolo viac. Napr. povestné razítko "nelze vyhověti" keď Slovák žiadal o nejakú vyššiu funkciu atď. Počúval som o tom veľa od starých rodičov ...

 

[SLAV_jan_in]

do tureckých vojen nebolo maďarského národa, nemýľ si to

Ak by som bral turecké vojny ako ohraničenie vzniku Maďarského národa, potom z toho vychádza to, že keďže turecké vojny sa prakticky na našom území skončili ich porážkou pri Viedni 1683, to máš +/- 350 rokov. Za ten čas sa odohralo X udalostí, ktoré sa nám plne dostali Slovákom takpovediac "pod kožu" (spadli do nášho podvedomia, vytvoril sa vzorec nášho konania a ten neustále opakujeme - konáme podľa neho). Čiže o tom, kedy sa to všetko začalo a čím, sa dá polemizovať, ale faktom je, že tento proces v psychike jednotlivcov sa jednoducho udial a deje sa stále a prenáša sa na úrovni počtu jednotlivcov na psychické črty celého národa keďže priamo koreluje s psychickým nastavením jednotlivca (čo sa deje v malom, deje sa aj vo veľkom). V psychike Slováka ako jednotlivca sa častejšie ako iné záporné vlastnosti prejavuje napríklad "závisť", ktorá je rezultátom mnou už spomenutých bodov vyššie a tá ešte spätne zväčšuje pocity menejcennosti, ukrivdenosti a slabosti voči tým, do ktorých projektujeme vinu za to, že to my tak máme. Okrem toho, mojím cieľom nie je tu hádzať to na Čechov, ani na Maďarov a kritizovať ich. To sa robí 10ročia a 100 ročia, pričom to nikam nevedie iba to znova robí krátku slučku k vzájomnej neznášanlivosti a hádzanie viny jeden na druhého. Cieľom je teda pochopiť, na základe hlbinnej psychoanalýzy, prečo máme takú mentalitu, akú máme. Jednoducho sme si ju vytvorili. A jedine my sme tí, ktorí ju môžeme ju aj pretvoriť. Nie Česi, nie Maďari, nie Rakúšania. Keďže človek sám je ten, kto vníma svoje okolie, interpretuje svojou psychikou to, čo sa deje a nejak to vyhodnocuje, na základe toho volí určité reakcie. A tu je nutné pochopiť, prečo volíme stále tie isté reakcie dookola, čo potvrdilo niekoľko dejinných úsekov, preto som spomínal jednotlivé etapy a jednotlivé národy, s ktorými sme boli v spoločnom štáte. Toto nevyriešiš ani dohodou, ani racionálnym omotávaním, to si vyžaduje vedomú prácu jednotlivcov na to aby sa to zmenilo. A prácu s podvedomými programami, ktoré máme my. Česi si musia vyhodnotiť svoje vlastné hlbinné nedostatky a oni s nimi musia pracovať tiež. Ak chcú, aby sme mohli v budúcom spoločnom štátnom útvare fungovať harmonicky. A rovnako tak Maďari a Rakúšania. Nie je mojou úlohu hovoriť naším bratom, čo majú robiť, keď ma o to nežiadajú. Nie som Čech, nie som Maďar ani Rakúšan. A preto zámerne nehodnotím ich - neanalyzujem. Hodnotím seba a svoj národ, pretože oň mi v prvom rade ide. A nie ich, pretože to môžu vnímať ako hodnotenie "z pozície Slováka" = neadekvátne či pohoršujúce alebo zavádzajúce. Doma treba byť sebakritický a naprávať veci. Zmena, ktorú spravíš u koreňa sa prejaví na celom strome.

 

[Peter Peto]

Zdravia všetkým.
Všetci tu rozoberáme či sa malo ČeskoSlovensko v septembri 1938 brániť alebo nie.Keď sa už táto téma začala tak treba začať na začiatku. Krátko po vzniku ČSR náš vtedajší štát napadlo Poľsko. Konflikt známi ako sedemdňová vojna. Už vtedy Beneš zrádzal záujmy Republiky v prospech západných "spojencov". Kôli jeho politickému nátlaku bol postup ČeskoSlovenskej armády zastavený a nedošlo na plnú porážku Poľska. To prišlo o časť svojho územia. https://sk.m.wikipedia.org/wiki/Sedemdňová_vojna

Neskôr keď sa k moci v Nemecku dostal Adolf za finačnej podpory istých kruhov mimo Nemecka. Už v roku 1934 začalo Poľsko spoluprácu s Nemeckom. Krásne začali vyhlasovať potrebu vytvoriť spoločnú hranicu s Maďarskom. Čitatelia tu by si mali uvedomiť jeden fakt. V prípade ak by ČeskoSlovensko v roku 1938 kládli odpor Nemecku súčasne s ním by naše územie napadlo Poľsko a aj Maďarsko. To sa udialo aj tak ale vo výrazne obmedzenej forme, pretože Hitler už o spoluprácu s Poľskom nestál. Už ho po obsadení nepotreboval. Získal výzbroj a výstroj plus výrobné kapacity. V prípade vojny s ČeskoSlovenskom by tieto veci boli takmer určite zničené či značne poškodené. ZSSR by nám na pomoc prísť nemohli. Na východe sme mali za Suseda Poľsko. Rumunsko nebolo pozitívne naladené pre eventualitu vytvorenia si koridoru cez ktorý by prechádzali jednotky ZSSR. Tak by sa situácia mohla skomplikovať. Čechy dostali na výber, vyrábať čo ríša potrebovala a za to nemuseli rukovať do wermachtu. Vedenie protektorátu si vybralo ako si vybralo, možno len verili je to najlepšie riešenie. Možno mali aj inú motiváciu.

S pozdravom Peter.

 

[hael]

Zdravia všetkým.
Všetci tu rozoberáme či sa malo ČeskoSlovensko v septembri 1938 brániť alebo nie.Keď sa už táto téma začala tak treba začať na začiatku. Krátko po vzniku ČSR náš vtedajší štát napadlo Poľsko. Konflikt známi ako sedemdňová vojna. Už vtedy Beneš zrádzal záujmy Republiky v prospech západných "spojencov". Kôli jeho politickému nátlaku bol postup ČeskoSlovenskej armády zastavený a nedošlo na plnú porážku Poľska. To prišlo o časť svojho územia. https://sk.m.wikipedia.org/wiki/Sedemdňová_vojna

Myslím si, že 7-denní válka znamenala politický rozpor mezi Masarykem a Benešem. Masaryk chtěl území vrátit silou (viz.plukovník Šnejdárek), Beneš to chtěl řešit se spojenci. Nakonec to dopadlo tak, že polská vojka byla zahnána zpět do Polska, a Šnejdárek dostal rozkaz nepokračovat hlouběji do Polska (tady zapracovala VB s Francií).

Pokud u plk.Šnejdárka zůstaneme, tak ještě později došlo k velké bitvě o Zvolen mezi Šnejdárkovými pluky a oddíly Maďarské republiky rad (těmto vojsků velel psychotrockista Béla Kúhn, jinak žid Kohn). Kohnovy oddíly byly rozprášeny. Někdo mi říkal, že na zvolenském hradě je pamětní deska, kterou tam nechalo vystavit přestavenstvo Zvolena na paměť vítězné bitvy.

 

[Boleslav]

Čechy dostali na výber, vyrábať čo ríša potrebovala a za to nemuseli rukovať do wermachtu.

Češi by byli ve wehrmachtu pro Němce přílišným rizikem, mohli by sabotovat nebo přebíhat na druhou stranu a tvořit legie, už s tím přece byly zkušenosti z 1. světové. Proto byli použiti k práci a ne jako vojáci.