Tak já začnu s tím, na čem se určitě shodneme. A to je, že pro dítě jsou zasádní a důležití od začátku oba rodiče. Dále se shodneme na tom, že v ideálním případě by se partneři našli Vědomě, dítě počali/pozvali Vědomě (tím nemyslím plánované rodičovství) a poté matka přirozeně porodí. Kolik takových případů známe?
Přichází chvíle porodu a tady se rozcházíme, protože mé přesvědčení je, že pro chvíli spuštění porodu a proces rození je zásadní role matky a 100% důležitá role otce jako ochránce tohoto procesu, ale pro mne ideálně trochu z povzdálí. Na rodičích je, aby si vyhodnotili, jak velké to povzdálí bude.
Pokud se vrátíme do minulých dob, kdy se rodilo doma, tak když to bylo jen trochu možné, zavolala se zkušená porodní bába, k ruce byly ženy v rodině a muž byl ten, který pro bábu došel a hlídal za dveřmi chalupy/síně, aby mu bába (když vše dobře dopadlo) vložila do rukou čerstvého potomka.
Za mě muž při porodu nemůže příliš pomoci a to i v případě, že zachová klid. Ano, dovedu si představit, že muž nepřekáží a jeho přítomnost dává rodičce pocit zastání. Ale také si dovedu představit mnoho situací, kdy mužská energie porod zbrzdí.
Když odhlédneme od porodu, tak každý proces proběhne snáze, pokud ho "kontrolují" zkušení lidé. Často je v KSB dáván příklad, kdy se dítě učí složité matematice a snáze a najednou lehce mu to jde, když si vedle něj sedne dospělý, který je v této disciplíně zkušený a má jí zvládnutou.
Stejné je to u porodu, je dobré, aby v blízkosti ženy byla jiná žena, ke které má důvěru a která už má odrozeno a xx pomáhala při porodu. Ta žena tam ani nemusí příliš zasahovat, už její přítomnost a klid celému procesu prospívá. Ideálně v dnešní době by to mohla být třeba dula, která budoucí maminku provází celým těhotenstvím a poté jí pomůže i u porodu.
Muž v tu chvíli netuší, co vše může nastat a je pro něj velmi náročné dívat se na syrový proces rození a nemít možnost ho milované partnerce ulehčit. Muž je zvyklý řešit úkol tím, že koná. Ale porod se dá dobře projít tak, že žena nekoná, ale poddá se...procesu, kontrakcím, s důvěrou ve své dítě, v sebe, ve své tělo. Je nesmysl názor, že jen žena která má málo ženské energie, potřebuje jiné ženy u porodu, aby jí tu energii doplnily.
Věřím že jsou ženy, které si někde v klidu sami porodí, nevím, zda je to vaše vlastní zkušenost a nevylučuji ji. Ale za sebe ideál vnímám jinak a v mých očích to sílu ženy nesnižuje.
Už jsem tu kdysi psala, že dítě které se rodí, je v tu chvíli a ještě i delší dobu po narození v naprostém spojení s matkou a vnímá ji jako jednotu se sebou. Je to přirozené, v matčině těle zrálo, bude jím ještě dlouho krmeno a pomalu se začne časem oddělovat. To že fixace na matku je větší, neznamená, že v tento čas je role a přítomnost otce nedůležitá. Naopak, je velmi důležitá, aby vytvořil bezpečí pro zranitelnou rodičku s miminkem. Muž by měl zajistit prostředí, ochranu, pomoc (společně i s širší rodinou), aby se rodička zotavila a byla v psychické pohodě pro budoucí péči o dítě.
A ještě ty "neželané osoby" u porodu. To je nepříjemná věc. Sama jsem před rokem a půl byla u porodu dcery, porod byl celkem překotný, přirozený. Nechaly nás o samotě, v klidu a kontrolovat ji chodila mladinká, citlivá porodní asistentka, která nijak nevadila.
Ano, na můj vkus na úplný závěr se u porodu objeví u rodičky příliš mnoho lidí. Tady v té fázi je určitě velký potenciál ke zlepšení. Je nádherné, když tatínek převezme malinkého potomka a donese ho vyčerpané mamince k přisátí.
Vychádzaš z toho, ako sa rodilo už o úpadkovom štádiu vývoja ľudstva (až po dnes). Oddelenie novorodenca od otca pritom začalo už týmto spôsobom (jeho nepripusteniu k účasti na pôrode). Ďalej sa v histórii ľudstva dajú vysledovať tieto veci:
- rodenie s pôrodnou babicou, (aby nedajbože muž niečo akože nepototo ...)
- rodenie detí v nemocniciach, (aby nedajbože neskazila nič ani rodička a nech má zodpovednosť radšej doktor)
Je dostatočne vidno to "zbavenie sa zodpovednosti"? Ktoré prebiehalo salámovou metódou? Na účet: "ženy to vedia lepšie"/"odborník to vie lepšie"? V prvom prípade zodpovednosť leží na pleciach rodičky a babice. Muž je vylúčený. V druhom prípade už neleží ani na pleciach rodičky, ale rovno na pleciach doktora, ktorý predsa najlepšie vie, veď je predsa "odborník" - prečože nám to tu vlastne stúpa počet cisárskych rezov asi?.
Inak, mierne odbočím, niekde som čítal, že v akýchsi "lazaretoch/nemocniciach" rodili svoje deti v minulosti iba otrokyne. A to preto, že boli mimo dosahu otcov detí a dieťa sa po narodení od matky odnímalo. Čo sa tým sledovalo? Prerušenie kontaktu dieťaťa s matkou a OTCOM! vlastne založilo do psychiky jemné kliny/bloky, prostredníctvom ktorých boli deti otrokov ľahko ovládateľné a vychovávané v úlohe otrokov po celý svoj ďalší život.
Často je v KSB dáván příklad, kdy se dítě učí složité matematice a snáze a najednou lehce mu to jde, když si vedle něj sedne dospělý, který je v této disciplíně zkušený a má jí zvládnutou.
S týmto by som si nepomáhal čo sa týka danej témy. Pretože ja ti tu postavím protirečenie vo forme jedného z druhov sociálnej idiocie, a to je: "viera v autority". Autority a odborníci vlastne v histórii ľudstva vznikali práve preto, že človek sa vzdal svojej vlstnej zodpovednosti v ich prospech (aby náhodou niečo nepokazil). Namiesto toho, aby sa vzdelal a spravil veci sám (och áno, i to sa v KSB dáva za príklad), radšej sa spravil "neschopným" a nechal to na odborníka/autoritu. Podobne je to i dnes. Proces rozkladu rodiny je tak dlhodobý, že uvidieť ho v celej jeho komplexnosti nie každý zmôže. T. j. nesúhlasím s tebou v tom, že "to treba nechať na skúsenejších". To je reaktívny postoj, vezúci sa v pohodlnej jinovej pasivite, skrze ktorý nám tu istú dobu vládol matriarchát. Nasledoval ho patriarchát. Ani jedno nebolo harmonické, oba to boli extrémy. Preto naopak. Treba sa vzdelať, treba prekročiť svoju komfortnú zónu a naučiť sa k veciam pristupovať aktívne, t. j. konkrétne v tejto oblasti je na mužoch, aby prevzali znova úlohu RODIČA! (ešte aj v tom slove sa to jasne hovorí). Ak sú to RODIČIA, a rodičom je aj muž, znamená to, že má dieťa PORODIŤ vedno s rodičkou. Inak je to len "prísediaci za dverami" a nie rodič. Bohužiaľ, či sa to komu páči, alebo nie, mnoho zo súčasných "rodičov" sú len "prísediaci".
Muž v tu chvíli netuší, co vše může nastat a je pro něj velmi náročné dívat se na syrový proces rození a nemít možnost ho milované partnerce ulehčit.
Pre "mužov"-padavky, ktoré tu boli vychovávané posledných 30 rokov, čo vyhodnotia pohľad na krv okamžitým odpadnutím, to tak naozaj je. Skutočný muž prešiel iniciáciou, prijíma smrť ako súčasť kolobehu. Svoju i druhých. Naši predkovia mali po 5 - 10 detí a mnohé z nich zomreli aj počas pôrodu, alebo aj v neskoršom veku. Zato však bol náš genofond zdravý v súlade s univerzálnym zákonom prežitia silného/životaschopného. Do súčasného zdravotníckeho marazmu sme sa dostali vylúčením "smrti z kruhu" = zachraňovaním života za každú cenu. Tento proces je hlboko psychologický a vezie sa s nami prakticky u od čias, kedy z mužov začali robiť babrákov, ktorí nedokážu porodiť vlastné deti, alebo im "naväzovať" potichu myšlienku, že to nie je mužská úloha.
Kolik takových případů známe?
Dnes kvôli vyššiespomínanému, ich je minimum. A to máme teraz iba sanovať prípady vyrobené antiľudskou koncepciou života človeka? Tak sa situácia nenapráva. Tak sa len donekonečna obsluhuje daná koncepcia. Práve vedomý prístup je správna cesta k náprave situácie. Nemôžeme ju ignorovať, pretože tu budeme mať nový matriarchát. Patriarchát už končí, prakticky skončil. Muži sú slabí, a ženy sú vedomejšie, mnohé "nosia trenírky". Myslím v psychologickej oblasti. Keďže mnohí muži postrádajú víziu, ženy ich nenasledujú. Nasledujú svoje vlastné preferencie, ktorým sa muži podriaďujú skrze pohlavný pud. Viď život v bytoch (ale nielen! ... aby sa to nebralo ako dogma, toto už začína byť dobre viditeľné i na dedine a v domoch, ostatne, od toho, v akej klietke bývaš, to zas až tak nezáleží, ale chcel som poukázať skôr na to, že chlap nemá víziu, a tak ani nemôže existovať harmónia medzi ním a ženou = základ problémov). Chlap bez svojho priestoru na tvorenie, iba obsluhuje potreby ženy.
Muž je zvyklý řešit úkol tím, že koná.
Toto mi trochu zaváňa nerozlišovaním. Pochabec/neznalý/nevedomý koná bez rozmyslu. Nie je to muž, je to ešte chlapec. Čo ostatne dosť dobre zodpovedá dnešku. Pretože dnes práve mnoho chlapcov a dievčeniec, tváriacich sa ako dospelí, majú deti. Pritom sú to deti, ktoré majú deti. To potom súhlasím s tým, čo si napísala. Ale zameň "muž" na "chlapec" v svojom výroku. Muž rozlišuje čo koná, a ako to vykoná, aké budú následky. Toto všetko sa deje v mžiku. Zrelý muž vie, že aj nekonanie je konanie. Vie, kedy nechať veci samovoľne plynúť, a kedy im pomôcť. To sa ale nenaučí pri cigarete/poháriku, za PC, smartfónom, ani pri "vymetaní komínov" (a už dupľom nie vyhodený za dverami v pozícii prípadného babráka).
Je nesmysl názor, že jen žena která má málo ženské energie, potřebuje jiné ženy u porodu, aby jí tu energii doplnily.
Nie je to nezmysel. Píšem o dnešných "dievčatách", ktoré rodia. V minulosti dievčatá prechádzali taktiež iniciáciou, ale inou, ako muži. Dnes dievčatá neprechádzajú žiadnou iniciáciou na ženy. Je to rovnaký úpadkový proces ako u chlapcov. Preto potrebujú v svojej blízkosti dostatok jinovej energie vo forme inej ženy. V minulosti sa rodilo len doma. A babica zďaleka nemohla stíhať všetky pôrody (nič iné by nerobila, len rodila iné deti, a čo keď bola nemocná/rodila zrovna ona? Koľko tých babíc v občine existovalo?). Táto funkcia ostatne v minulosti nebola taká častá, ako doktori dnes. Myšlienka, že u každého pôrodu bola babica miesto otca, je mylná. Bežne doma pomáhali rodiť deti ich otcovia, prípadne sa často diali aj prípady, kedy žena porodila dieťa sama, a dokonca aj pri práci na poli napríklad. A nebol s tým nijaký problém. Obraz, že u každého pôrodu boli s rodičkou ženy, je nám podsúvaný hlavne skrze filmové spracovania. A znova pripomínam, že tu bežne vyštuchnú chlapa za dvere "aby neprekážal". Rozklad rodiny a nástup matriarchátu je tu úplne badateľný a postupuje ako gangréna. Nie je to chyba žien. Je to práve z dôvodu, že muži/mužstvo sú v zmätku a chýba nám vízia, chýba nám prestať byť chlapcami a začať byť ozajstnými mužmi.
Všetko, čo som chcel povedať, som povedal. Kto chce skúmať, skúma, premýšľa pátra. Záverom však dodávam, že aj dieťa, aj keď je to živý tvor - človek, je vlastne výTVORom svojich TVORcov/sTVORiteľov = RODičov. Vie si tu niekto predstaviť stav, že sochár sa pred dokončením sochy vzdá svojho tvorenia a zavolá iného "skúsenejšieho" sochára, aby na soche niečo nepokazil? Alebo maliar zavolá iného "skúsenejšieho" maliara, aby obraz domaľoval on, aby to bolo správne? Alebo krajčírka zavolá inú "skúsenejšiu" krajčírku, aby dokončila jej vlastné šaty, ktoré si sama navrhla? Alebo kuchárka zavolá inú "skúsenejšiu" kuchárku, aby dovarila obed, ktorý tá začala? Asi ani nie. No a prečo sa považujeme za "blbých" spraviť to, čo dokážu aj zvieratá v prírode, a to dokonca samotné, bez prečítania jedinej knižky? Nechce to veľa. Len si obliec trenírky a uchopiť znova svoju vlastnú zodpovednosť.
