SLAV_jan_in
Člen
Toto je presne problém i sedavých zamestnaní. Vykonával som takú prácu zhruba 15 rokov, ale prípadný rozvoj telesných anomálií bol u mňa redukovaný už odmalička i pri výchove rodičmi množstvom pohybu pri práci doma, na roli, v lese ... a i sám som sa počas celých 15 rokov v kancelárii doma namáhal pri tvorení rôznych vecí, a pri bežných prácach ako na dedine, čiže pohybu bolo dosť vždy. Teraz mám pohybovo náročnú prácu. A zmeny sú aj tak citeľné. Napríklad čo som si všimol, nemávam "ťažké nohy" ako po celom dni sedenia za PC. Aj keď sa pohybujem veľa a namáhavo, nohy mám večer v pohode, necítim na nich ťažobu ako tomu bývalo predtým. Taktiež som mal nábeh na problém s karpálnym tunelom. Ten mi zmizol keď som začala cvičiť tai-chi. Pohyb teda je veľmi dôležitá esencia našich životov. Príliš si veci uľahčujeme. Presnejšie povedané, príliš veci uľahčujeme nášmu egu a našej lenivosti. A výsledky tomu zodpovedajú.Zaklady sociologie 3
Podíváme-li se do dějin, tak zjistíme, že v minulosti lidé, kteří sehodně zabývali psaním, pracovali ve stoje za psacími pulty, a neseděliza psacími stoly (například A. S. Puškin, N. V. Gogol, N. A. Někrasov,K. Marx).Důvod takového upřednostňování psacích pultů byl jednoduchý:statické pózy, které člověk zaujímá za psacím stolem, vyvolávají napětív některých svalech, což vede k celkové intoxikaci organizmu odpadními produkty; v důsledku trvalého napětí svalů ve statickýchpolohách vsedě za stolem dochází k narušování krevního oběhuv oblastech ramenního pletence, krční oblasti páteře a hlavy; dalšískupiny svalů jsou naopak neustále uvolněny nebo stísněny, takžedochází k narušení krevního oběhu v oblasti pánve (důsledkem jeprostata, hemoroidy, chronické zácpy a jejich následky, velký podílgynekologických nemocí), krevního oběhu v nohách (obzvláště jestližeokraj židle tlačí na zadní stranu stehen, což může vést až k zánětu žil);všude je narušováno svalové napětí (při jeho snížení docházíautomaticky k srdeční nedostatečnosti, neboť do 40% práce připumpování krve v organizmu vykonávají kosterní svaly; a kromě toho jepři chronickém nedostatku potřebného svalového napětí možnénestandardní ukládání tuku, pod jehož vlivem se potom vzájemnápoloha orgánů odchyluje od anatomického ideálu, což vede k narušeníbiopolní fyziologie organismu a vyvolává různorodé somatické nemoci,včetně tak těžkých jako je cukrovka; a při nežádoucím zvýšenísvalového napětí zase zúžení cév a růst krevního tlaku). Nicméně psacípulty se v základních, středních ani na vysokých školách neujaly. Odkonce 19. století sedí žáci v ruských školách v lavicích. odpadními produkty; v důsledku trvalého napětí svalů ve statickýchpolohách vsedě za stolem dochází k narušování krevního oběhuv oblastech ramenního pletence, krční oblasti páteře a hlavy; dalšískupiny svalů jsou naopak neustále uvolněny nebo stísněny, takžedochází k narušení krevního oběhu v oblasti pánve (důsledkem jeprostata, hemoroidy, chronické zácpy a jejich následky, velký podílgynekologických nemocí), krevního oběhu v nohách (obzvláště jestližeokraj židle tlačí na zadní stranu stehen, což může vést až k zánětu žil);všude je narušováno svalové napětí (při jeho snížení docházíautomaticky k srdeční nedostatečnosti, neboť do 40% práce připumpování krve v organizmu vykonávají kosterní svaly; a kromě toho jepři chronickém nedostatku potřebného svalového napětí možnénestandardní ukládání tuku, pod jehož vlivem se potom vzájemnápoloha orgánů odchyluje od anatomického ideálu, což vede k narušeníbiopolní fyziologie organismu a vyvolává různorodé somatické nemoci,včetně tak těžkých jako je cukrovka; a při nežádoucím zvýšenísvalového napětí zase zúžení cév a růst krevního tlaku). Nicméně psacípulty se v základních, středních ani na vysokých školách neujaly. Odkonce 19. století sedí žáci v ruských školách v lavicích. «Autorem lavice byl «Erisman1, významný ruský hygienikdevatenáctého století, jehož jméno nese řada institucí. (…)V práci Vliv školy na vznik krátkozrakosti (1870) poukázal na růstpočtu krátkozrakých dětí a navýšení stupně krátkozrakosti mezi žákyv míře jejich přibližování se ke konci studia. Když odhalil příčiny tohotojevu, vypracoval F. F. Erisman opatření předcházející vznikukrátkozrakosti a hygienické požadavky na osvětlení školních tříd. A bylto také on, kdo navrhnul konstrukci lavice, která následně získalanázev „Erismanova lavice“. Stanovil hlavní požadavky na konstrukcilavice a její rozměry. Erisman výsledky těchto svých výzkumů shrnulv projektu takzvané vzorové školní třídy.»2Lavice je svého druhu kompromisem mezi psacím pultem aobyčejným stolem: na jedné straně je její zavedení v zájmu učitele, kterýje v tomto historicky zformovaném systému vyučování aktivní stranou ažák tou pasivní, takže jakýkoliv „pohyb“ ve třídě je pro učitele protisystémovou rušivou překážkou a na druhé straně je i v zájmumladších žáků, kteří nedokázali stát za psacím pultem celých 45 minut,po které trvala školní hodina. Lavice byly tedy standardním vybavenímtříd v ruské tradici vzdělávacího systému po dlouhou dobu.Avšak v SSSRv období od roku1965 do roku 1970lavice zmizely zeškol: byly nahrazenystoly a židličkami.To si žádávysvětlení. Laviceměly čtyři typovérozměry, a početlavic každéhotakového typového rozměru ve všech školách odpovídal statistickémurozdělení žáků do všech tříd podle výšky. Proto všichni (možnás výjimkou těch nejvyšších a nejmenších) seděli při hodinách v lavicích,které odpovídaly jejich výšce. Lavice byla konstruována tak, aby bylonepohodlné sedět v lavici shrbeně s nosem zabodnutým do sešitu;pohodlnější bylo sedět se vzpřímenými zády. Střed opěradla se nacházelve výši pasu. Sklon pracovního povrchu zajišťoval při správnémosvětlení a shodě rozměrů lavice s výškou žáka nízkou zátěž pro oči.Jak je vidět z fotografií výše, byla část sklopeného pracovníhopovrchu lavice nebo celý sklopený povrch upevněn panty, takže ho bylomožné odklopit, aby mohl žák při odpovědi učiteli vstát (jak bylozvykem), a aby se za ní dalo bez potíží posadit. Při odklopení částipracovního povrchu se také otevíral přístup k poličce, na které mělaležet školní brašna, nebo balíček sešitů, učebnic se žákovskou knížkou adalšími školními potřebami. Pod poličkou bylo ještě další příčné prkno(které je částečně vidět na dolní levé fotce, kde je vidět za bočnicí adobře je vidět na pravé dolní fotce), o které si žák mohl opřít nohy, cožtaké bránilo tomu, aby se hrbil. I když byl pracovní povrch lavicesklopený kvůli menšímu zatěžování očí při čtení a psaní, byla tam ivodorovná část, kde byly otvory pro umístění sklenic s inkoustem (vdobě, kdy se ještě nepsalo plnicími pery) a žlábek, kam bylo možnéukládat pera a tužky, aby se neskutálely. Celkově se jednalo o celkemergonomickou konstrukci vypracovanou svědomitým člověkem, kterýpronikl do podstaty problému, jak uchovat zdraví žáků při jejich pobytu ve škole. I když bezesporu z hlediska ergonomiky tato lavice nedosahujekvalit psacího pultu vyrobeného v souladu s výškou a fyziologickýmiosobitostmi člověka.Po likvidaci těchto lavic1 měly pracovní stoly ve třídách ve svévětšině jeden typový rozměr bez ohledu na výšku žáků, s horizontálnímpovrchem a židlí, která mohla být umístěna v jakékoliv vzdálenosti odstolu. Ve výsledku nebylo pro většinu žáků pohodlné sedět při čtení apsaní se vzpřímenými zády a malé děti se často hrudní kostí opíraly ookraj stolu. A důsledkem je, že po jedenácti letech strávených ve školemá málokterý absolvent správné držení těla. Skoliózy, lordózy a dalšíněkdy velice závažná zakřivení páteře a deformace hrudního koše sestaly statistickou normou. Zakřivení páteře vedou k celému spektrunemocí známých medicíně, a především ke zhoršení krevního oběhumozku, což, mírně řečeno, neprospívá výkonnosti žáků, jejichpsychickému zdraví ani nepřispívá k intelektuální plnohodnotnostidospívajících.Kromě toho, když potom po pětačtyřicetiminutové hodině veškolách začíná přestávka, musí se děti prostě nějak protáhnout: to jeobjektivní fyziologická potřeba. Začínají běhat po škole a školníadministrativa bojuje s jejich honičkami a všemožnými druhypohybových her a lezením po všem, na co jim stačí fantazie. Neboťtaková aktivita dětí vytváří předpoklady pro vznik úrazů (za kteréodpovídá škola) a zvedá prach, takže je potom zdraví ohroženo takév důsledku zvýšené prašnosti vzduchu, neboť v prachových částečkáchje mnoho bakterií a virů a samotné prachové částice také dýchacímcestám neprospívají, když se do nich dostanou.Zřídkavé hodiny tělocviku (navíc vedené nekvalifikovanými učiteli2,od kterých je osvobozeno řádově 30% žáků) nemohou vykompenzovat škodu, kterou tělesnému vývoji dětí (a díky němu – zprostředkovaně –také jejich biopolnímu a psychickému vývoji) uštědřují ostatnívyučovací hodiny, vynucená nepohyblivost a školní bufety (neboprodejní automaty). A navýšení počtu hodin tělocviku (dokonce anikaždodenních) také nemůže nic napravit, neboť jsou orientovány navýběr kandidátů do sociálně škodlivého „vysoce výkonnostního sportu“a ne na vyřešení specifických problémů tělesného rozvoje každéhodítěte, což by vyžadovalo lékařsky a psychologicky podloženýindividuální program tělesné výchovy pro každého žáka.Když se dítě vrací ze školy domů, tak ve většině případů je to„doma“ byt, ve kterém je gauč a televize, kromě toho teď často počítača internet. A jestliže tyto věci nemá doma, tak je mají jeho spolužáci aděti v sousedství, které může navštěvovat. Hustota zástavby je vevětšině měst taková, že přírodní prostředí a jeho biocenózy jsou proškoláka nedostupné. Sportovní kroužky v postsovětských časech buďvůbec chybí, nebo jsou placené a natolik drahé, že si to většina rodičůnemůže dovolit. Přitom je většina z nich skutečně nebezpečná, neboťjsou orientovány na další výběr kandidátů pro „vysoce výkonnostnísport“. Pivo, kuřivo, nízkoalkoholické a „energetické“ nápoje (vševyjmenované jsou více či méně silné psychotropní látky, už vůbecnemluvě o biochemické kastraci dospívajících pravidelně pijících pivo)jsou naopak mládeži dostupné. A než jdou děti druhý den do školy, taksi musí navíc udělat domácí úkoly, a ne každý má doma speciálněvyčleněné ergonomicky správné pracovní místo, kde by si školák mohldělat úkoly, aniž by tak ohrožoval své zdraví.Ve výsledku tedy škola nedostatkem pohybu a hypodynamií, kterýmse v ní školák nemá jak vyhnout v důsledku specifické organizaceučebního procesu a architekturní vybavenosti škol a tříd, narušuje apotlačuje genetický program růstu organismu a vývoje jeho struktur.Následkem je, že jak chlapci, tak i dívky mají po skončení školyproblémy spojené s nedostatečnou vyvinutostí organismu a poruchami vjeho struktuře: a jmenovitě i problémy reprodukčních systémů, cožzhoršuje zdravotní ukazatele dalších pokolení, stabilitu rodin apod.Dochází to už tak daleko, že již mladí chlapci začínají mít problémys prostatou a dívky zase onkologické problémy s dělohou, nemluvě ovšem ostatním ve spektru somatických (tělesných) onemocnění, kterýmiv důsledku hypodynamie obdarovává současná všeobecná základní škola prakticky všechny a to v množství spíše větším než malém1. A vevýsledku je psychika dětí – pod tlakem zvráceného vzdělávacíhosystému – také mrzačena. Vzhledem k tomu, že při individuálním vývoji(ve vývoji těla, biopole a psychiky jako informačně-algoritmickéhosystému) musí všechno probíhat v pravý čas, nemůže být škodapřinášená školou zdraví a individuálnímu vývoji dětí následněodstraněna ani kompenzována
Naposledy upravené:
a chcel som ho vidieť naživo.
