Okultné židovské centrum v Prahe, analýza faktov a mýtov

[Atom]

Ještě dám do souvislosti problém skrytého řízení. Tím, že jsou informace jenom pro někoho je problém s kádry (informace se dostanou jenom k někomu a výběr je značně omezený) o tom V.V.Pjakin vlastně mluvil. A druhý aspekt je, že čím větší a složitější je sociální super systém, tím je potřeba, aby toho i obyvatelstvo (dav) vědělo více, aby se dokázalo samořídit (středověký nevolník toho věděl méně než současný kvalifikovaný spotřebitel - moderní mentální nevolník, zotročený potřebou neustálých novinek, jak v denní spotřebě, tak v kultuře). Prostě informací je potřeba k řízení násobně více a jejich rozdělování (davu co nejméně, odborníkům více, něco málo elitám a více zasvěceným a pozvaným k řízení) je čím dál tím složitější (proto GP chtěl snížit počet obyvatel).

Takže AI (algoritmická inteligence) je tu proto (má podporu GP i když ekonomicky je to k ničemu poměr cena/výkon je ztrátový - policajt na informace zabalený do hračičky na zabavení - ale do našeho zotročení investuje GP vše), aby distribuovala informace k obyvatelstvu podle požadavků GP. S tím že se do toho motá USA státní elita, která sní o digitálním koncentráku blokovat informace na výstupu (hlídat co kdo řekně - je dost hloupá), GP chce informace ovládat na vstupu (skrze databáze znalostí lidstva, kterou bude GP obyvatelům poskytovat), aby lidstvo dostalo takové informace, že jedinci budou tvořit na základě poskytnutých informací jenom takový obsah, který řízení (zotročení) nebude překážet.

 

[JanaK]

Je zaujīmavé, aké 2 prestrihy za sebou boli v tom videu, hneď po pasáži, kde Pjakin uviedol, kedy prvykrát (6. storočie) prišli židia do Prahy… asi v zápale povedal na kameru príliš horúcu informáciu - “panvica by mohla spáliť ruku”…
Kto poznáte p. Buzeka osobne, asi by stálo za to dozvedieť sa, čo bolo o židoch v Prahe vystrihnuté…

Mohu se ho zeptat, ale nemyslím, že by se něco vymazávalo, co bylo nechtěně řečeno.

 

[JanaK]

Tak už mám potvrzené, že nebylo nic vystřihnuté, resp. jen tam bylo několik ehm, ehm,.. což Honza vystřihnul.

 

[Jura]

Mám takový pocit, že ty archívy Pjakin zmínil proto, že by bylo velmi vhodné, aby někdo s naší jazykovou výbavou se těmi archívy propátral ... třeba ve formě studentské bakalářské práce.

A dal se mu (obecně do Ruska) vědět výsledek - překladače fungují dnes již obstojně.

 

[JanaK]

Jen ještě jedno drobné upozornění. Pomáhala jsem Honzovi opravovat chyby v titulkách. Zjistila jsem tam i nějaké přeslechnutí, v titulkách je to správně, ale mluvená verze byla natočená před opravou, takže tam to opravené není. Jde o:
22:07 má být: nemluvě o Chiracovi (ne Scholzovi)
30:30 židé se objevili v sedmém století (ne v šestém)
45:09 na začátku16.století (ne15).

 

[SLAV_jan_in]

Je zaujīmavé, aké 2 prestrihy za sebou boli v tom videu, hneď po pasáži, kde Pjakin uviedol, kedy prvykrát (6. storočie) prišli židia do Prahy… asi v zápale povedal na kameru príliš horúcu informáciu - “panvica by mohla spáliť ruku”…
Kto poznáte p. Buzeka osobne, asi by stálo za to dozvedieť sa, čo bolo o židoch v Prahe vystrihnuté…

Kto má sformovanú mozajku správne, pre toho dielčie kúsky informácie väčšinou nehrajú nijak dôležitú/podstatnú úlohú, čo sa týka židovstva. Lepšie ako kŕmiť zvedavosť vlastnej mysle a vkladať nezmerné úsilie do objasnenia všetkých detailov, je vkladať toto úsilie do používania toho, čo sa široko vie na znižovanie krízovosti udalostí. Hlad mysle je často prekážkou rozvoja. "Nič niej e skryté, čo by sa nevyjavilo." ... nakoniec všetky tie detaily budú skôr či neskôr odhalené.

 

[Popolvár]

Kto má sformovanú mozajku správne, pre toho dielčie kúsky informácie väčšinou nehrajú nijak dôležitú/podstatnú úlohú, čo sa týka židovstva.

Veď o to ide…, pretože niekedy ten dielčí kúsok ti rozbije celú “mozaiku” a až vtedy zistíš, že tá “mozaika” správnou nebola, že to bol len taký kaleidoskop…, prípadne, aj keď tá mozaika bola správna, tak ten dielčí kúsok ti ukáže, že tú mozaiku celú nemáš, že je to len jedna jej súvislá časť, prípadne ten dielčí, kľúčový, kúsok ti umožní pochopiť o čom tá celá mozaika je…
Napríklad ako “dielčí kúsok” Márie Magdalény schovanej v postave Ježišovho učeníka v da Vinciho Poslednej večeri…
…a ten podstatný dielčí kúsok, ohľadom Prahy ako globálneho okultného centra židovstva, vám stále chýba, dielčí kúsok, ktorý umožní prepojí okultné centrum - Golem-a - šém - pragocentrizmus…, ten dielčí kúsok, ktorý je tou “žeravou panvicou”…

 

[SLAV_jan_in]

…a ten podstatný dielčí kúsok, ohľadom Prahy ako globálneho okultného centra židovstva, vám stále chýba, dielčí kúsok, ktorý umožní prepojí okultné centrum - Golem-a - šém - pragocentrizmus…, ten dielčí kúsok, ktorý je tou “žeravou panvicou”…

Ako ti tento dielčí kúsok pomôže dosiahnuť/zmeniť to, čo potrebujeme zmeniť/dosiahnuť v r. 2027? Ako ti pomôže tento dielčí kúsok vysvetliť ľuďom unaveným zo života, že keď sa nebudú podieľať na politike, tak veci pôjdu od 10 k 5? Ako ti pomôže tento dielčí kúsok objasniť ľuďom, že nie Židia sú zodpovední za ich úpadok, ale že oni sami, pretože nerozumejú ani samým sebe? Ako ti pomôže tento kúsok mozajky prinútiť/osloviť človeka, aby začal na sebe makať, lebo v dôsledku tejto práce on spraví svoj svet lepším, a aj svet svojej rodiny a tak isto aj dediny a tým pádom celého národa?
Hovoril som o nepomere napĺňania mysle zbytočnými detailami. Zbytočnými s ohľadom na to, ako sme schopní aj oveľa jasnejšie príklady a princípy poznania uplatňovať v praxi. Informácia prišla, informácia doplnila, informácia nič nezmenila, informácia je prebytočná, informácia odchádza. Sme v informačnej dobe. Je nutné naučiť sa filtrovať prvoradé informácie od tých, ktoré sú druhoradé. Nie zbytočné. Iba jednoducho zatiaľ nepotrebné s ohľadom na danú tému. To je rovnaké, ako keď príchodzí (ale aj dlhodobí) študenti KSB sa pokúšajú hľadať sídlo Globálneho Prediktora a identifikovať ho ako osobu/skupinu osôb, mená, spoločnosti, mestá .. atď.. Nič zbytočnejšie sa v z daného okruhu činností, ktoré nás môžu posunúť vpred už robiť nedá. Je to ale dobrý pokrm pre myseľ. A to je jeden z najväčších, ak vôbec nie náhodou najväčší kameň úrazu, keď ide o to, ako veci meniť. Pomer informácie, ktorú som prijal vo vzťahu k tomu, čo som s ňou schopný dosiahnuť.

 

[Popolvár]

Ako ti tento dielčí kúsok pomôže dosiahnuť/zmeniť to, čo potrebujeme zmeniť/dosiahnuť v r. 2027?

Mnoho ľudí uvažuje o obnove Československa, takže sa to bytostne dotýka aj nás. Aj Pjakin k tomu neustále nabáda. Do úvahy však prichádza iba to, čo prišlo až s príchodom G.Husáka k moci, a čo bolo veľmi rýchlo zničené po jeho odstavení od moci. A stalo sa to kvôli pragocentrizmu. A stane sa to vždy, pokiaľ ten dielčí kúsok nebude nájdený, rozkódovaný a opravený.
Od rozboru, tu na stránke v minulom roku, Werichovej rozprávky “Pekárov cisár, cisárov pekár” poukazujem na potrebu riešiť pragocentrizmus, ktorý je spôsobený “Šémom Golema”, ak sa chceme v tejto otázke pohnúť ďalej.
A musia to vyriešiť domorodci, ja nemám ani oprávnenie a ani povolenie zasahovať v tejto oblasti do záležitostí Čiech a Prahy.
A dopĺňam z Iščenkovej analýzy:
“nikdy nemožno prestať skúmať vlastnú minulosť. Správnosť vlastných
koncepcií histórie je potrebné potvrdzovať každý deň a každú hodinu, hľadať nové prístupy k už
známym problémom, posudzovať ich z nového pohľadu, vrátane nového meradla.
Každá významná historická udalosť má súkromný, regionálny aj globálny význam.”
A ja vás nabádam k tomu, aby ste zistili kedy a predovšetkým čo konkrétne sa udialo, že práve Praha sa stala okultným centrom židovstva, čo je zdrojom pragocentrizmu?
Čo konkrétne tam vyparatil “praotec Čech”, keď dovandroval aj so svojimi súkmeňovcami na územie dnešnej Prahy?

 

[JanaK]

K různým úvahám, jak to bylo s Čechami a Slovenskem, sem dám ofocené části knihy Velká loupež aneb bourání státu od ekonoma Františka Nevařila. Loupeží myslí události po r. 1989, ale věnuje se i předchozím obdobím.

 

[JanaK]

 

[SLAV_jan_in]

Ad. Pragocentrizmus:
Kľúče od toho, čoho je Praha centrum nevlastní ani jeden z nás. Podlieha to konceptuálnej moci, ktorá to určuje tak, ako to je. Samotný Pragocentrizmus je len prejav a nie zdroj. Keby to nebol Pragocentrizmus, bol by to Brnocentrizmus alebo Bratislavocentrizmus či iný "centrizmus" zaručujúci ochranu toho, čo sa za ním skrýva a realizáciu cieľov, ktoré nesie.
Pokiaľ bude nejaký konkrétny stupienok moci ovládaný ďalej tým, kým je ovládaný, jednoducho to bude tak, pretože za tým sú jeho ciele = konkrétne riadenie, ktoré by sme museli "prešťať", aby to bolo inak, a to ešte nie je zaručené, že by sa z Pragocentrizmu nestal práve aj ten iný "centrizmus", pretože daná zložka riadenia je extrémne prispôsobivá. Veď Pjakin to povedal sám, že Španieli sa o to pokúsili. A bolo to ako hodiť kameň medzi slepice. Všetky utiekli do iného kurníka, kde im boli vytvorené podmienky.
Takže znova. Pochopiť detaily je síce lákavé pre myseľ a na určitej úrovni a počas ďalšieho historického vývoja táto otázka príde na stôl. Lenže nie na náš stôl, a nie teraz. Ten, kto sa nepoučil z osudu Heidricha, Lidic a Ležákov by mal pochopiť už teraz, aj len z tohoto Pjakinovho videa, čoho sa vlastne dotýka a kam strká nos. Že celá otázka Okultného židovského centra nie je o tom, že ja si zachcem spraviť zmenu, ale že na zmenu musí byť dostatočne silný "protisubjekt", ktorý nesie iný druh koncepcie riadenia než momentálne môže existovať v našom koloniálnom panstve. To nie je stlačiť "On/Off". A slovo OKULTNÝ nesie dostatočne silnú náplň na to, aby bolo premýšľajúcemu jasné, s čím sa chce chytiť za pasy. Preto sa znova vraciam pozornosťou k tomu, prečo som kládol otázky ako pomôže rozlúštenie tejto veci, ktorá je dlhodobého charakteru, vyriešiť veci, ktoré sú oproti nej ďaleko kratšieho charakteru, ale ktoré musíme zvládnuť už dnes, aby sme zajtra vôbec existovali ako národ. Nepomôže. Pretože z hľadiska jej existencie bude stádo ešte stále stádom. A to je vlastne aj základná/prvá podmienka toho, prečo to je tak, ako to je. A preto sa treba venovať práci na úrovni jednotlivca. S tým, čo už má a s tým, čo už vie, a keď to nevie, tak ho to učiť.

 

[Bajkalskij]

Je zaujīmavé, aké 2 prestrihy za sebou boli v tom videu, hneď po pasáži, kde Pjakin uviedol, kedy prvykrát (6. storočie) prišli židia do Prahy… asi v zápale povedal na kameru príliš horúcu informáciu - “panvica by mohla spáliť ruku”…
Kto poznáte p. Buzeka osobne, asi by stálo za to dozvedieť sa, čo bolo o židoch v Prahe vystrihnuté…

Trochu to souvisí s tématem, tak to sem dám. Za prvního "panovníka českých zemí" je považován "francký kupec Sámo", který vedl v 7. století značně neurčitý "kmenový svaz Slovanů". Já si myslím, že z povolání kupec a jména Sámo se ta jeho skutečná národnost/příslušnost docela nabízí.

 

[strýc Teremtete]

......že zdravím Valerie Viktoroviče

Golem Praha a Paměť​

symbolická interpretace kultury a moci ve střední Evropě
Strýček Teremtete​

Abstrakt​

Studie se zabývá legendou o pražském Golemovi a rozšířeným výkladem, který interpretuje Prahu jako významné okultní centrum židovské tradice. Text sleduje historické podmínky židovského osídlení v českých zemích, genezi golemovské legendy v 19. století a její literární transformace ve 20. století. Cílem studie není posuzovat pravdivost jednotlivých interpretací, ale ukázat, jak se historická fakta, paměťové struktury a symbolické motivy propojují do různých kulturních narativů. Praha je zde chápána jako výrazné paměťové pole, které umožňuje vznik různých způsobů porozumění moci, kontinuitě a odpovědnosti.

1. Metodologické vymezení​

Studie vychází z předpokladu, že historické jevy mohou být interpretovány na více rovinách současně. Rozlišuje proto:

1. Historickou rovinu, zaměřenou na právní postavení, institucionální struktury a demografický vývoj.
2. Symbolickou rovinu, zahrnující legendy, mýty a literární zpracování.
3. Interpretační rovinu, v níž se historické a symbolické prvky propojují do širších výkladových rámců.

Základním metodickým principem je rozlišení mezi politickou mocí, kulturní kontinuitou a paměťovou stabilitou, které nemusí – a často ani nemají – stejný význam.

2. Praha jako historické prostředí židovské kontinuity​

Praha patřila od raného středověku k významným centrům židovského osídlení ve střední Evropě. Existence židovské obce je doložena nejpozději od 10. století a od 13. století se vyznačuje výraznou institucionální kontinuitou, symbolicky spojenou se stavbou Staronové synagogy (1270).

Právní postavení Židů v českých zemích bylo po staletí definováno vztahem k panovníkovi (servi camerae regis). Tento vztah poskytoval ochranu, ale současně znamenal právní a ekonomickou závislost. Stabilita pražské obce v některých obdobích byla výsledkem konkrétních politických a hospodářských okolností, nikoli projevem nadřazeného postavení.

V širším kontextu nebyla Praha institucionálním centrem celého židovského světa. Její význam spočíval především v dlouhodobém uchovávání textů, vzdělanosti a náboženské praxe v rámci regionálního prostoru.

3. Golemovská legenda jako paměťový útvar​

Legenda o pražském Golemovi se v písemné podobě objevuje až v 19. století, v období zvýšeného zájmu o minulost, folklór a městskou symboliku. Její absence v soudobých pramenech raného novověku naznačuje, že nejde o historickou zprávu, ale o paměťovou konstrukci, která reaguje na pozdější potřeby interpretace minulosti.

Golem zde nefunguje jako popis konkrétní praxe, nýbrž jako symbolický prostředek, skrze nějž lze vyjádřit otázky ochrany, odpovědnosti a hranic lidského jednání.

4. Symbolická funkce Golema​

V symbolické rovině představuje Golem umělou bytost vytvořenou za účelem služby a ochrany. Jeho charakteristickými rysy jsou mlčenlivost, doslovné plnění příkazů a absence vlastního úsudku. Tyto vlastnosti činí z Golema vhodný obraz pro úvahy o nástrojích moci, které fungují bez schopnosti etického rozlišování.

Selhání Golema v legendě neznamená odsouzení samotného záměru ochrany, ale upozorňuje na napětí mezi účelem a odpovědností. V tomto smyslu lze Golema chápat jako univerzální metaforu, která překračuje konkrétní historický kontext.

5. Rudolfínská Praha a okultní imaginace​

Za vlády Rudolfa II. se Praha stala významným kulturním centrem, v němž se soustředil zájem o alchymii, astrologii a hermetické myšlení. Tyto proudy byly součástí širšího evropského intelektuálního klimatu a měly převážně dvorský a křesťanský charakter.

Současná přítomnost židovských komunit a křesťanských esoterických proudů v jednom městě přispěla k pozdějším symbolickým interpretacím Prahy jako místa zvláštního duchovního významu. Tyto interpretace však vznikají až zpětně, jako syntéza různých kulturních vrstev.

6. Praha jako paměťové pole​

Jedním z možných interpretačních rámců je chápat Prahu jako paměťové pole, v němž se koncentrují dlouhodobé zkušenosti kontinuity, ohrožení a adaptace. Dlouhé trvání židovské obce, vysoký důraz na textovou kulturu a opakované historické zlomy vytvářejí prostředí, které je otevřené symbolickému čtení.

V tomto pojetí nejsou paměť a kontinuita projevem skryté moci, ale strategií uchování identity v proměnlivých podmínkách. Symbolické interpretace, které z těchto skutečností vycházejí, lze chápat jako součást širší kulturní reflexe moderní společnosti.

7. Literární zpracování ve 20. století​

V románu Gustava Meyrinka se Golem objevuje jako obraz anonymního tlaku města a vnitřní nejistoty moderního člověka. Text pracuje se symbolikou Prahy jako prostoru vrstev a stínů, nikoli jako místa konkrétní moci.

Dílo Franze Kafky posouvá tuto symboliku k obrazu institucí, jejichž fungování je pro jednotlivce neprůhledné. Kafka se nezaměřuje na původ moci, ale na zkušenost s její neuchopitelností.

8. Shrnutí​

Různé výklady Prahy jako místa zvláštního duchovního či symbolického významu nevypovídají pouze o minulosti města, ale také o proměnlivých způsobech, jimiž se moderní společnost snaží porozumět moci, odpovědnosti a kontinuitě. Legenda o Golemovi v tomto kontextu představuje flexibilní symbol, který umožňuje artikulovat obecné otázky vztahu mezi nástrojem a účelem, pamětí a jednáním.

Závěr​

Prahu lze chápat nikoli jako okultní centrum skrytého řízení, ale jako prostor, v němž se po staletí ukládaly texty, zkušenosti a symboly. Golem zde funguje jako výrazný kulturní obraz, který umožňuje reflektovat hranice lidské kontroly a odpovědnosti. Různé interpretační rámce, jež se k tomuto obrazu vztahují, jsou součástí širšího kulturního dialogu o povaze moci a paměti v moderním světě.


Čtení „tlustých knih“ a vzdělání nejsou luxusem, ale ochranou před tím, abychom se stali objektem vlastních Golemů.

 

[jan18]

......že zdravím Valerie Viktoroviče

Golem Praha a Paměť​

symbolická interpretace kultury a moci ve střední Evropě
Strýček Teremtete​

Abstrakt​

Studie se zabývá legendou o pražském Golemovi a rozšířeným výkladem, který interpretuje Prahu jako významné okultní centrum židovské tradice. Text sleduje historické podmínky židovského osídlení v českých zemích, genezi golemovské legendy v 19. století a její literární transformace ve 20. století. Cílem studie není posuzovat pravdivost jednotlivých interpretací, ale ukázat, jak se historická fakta, paměťové struktury a symbolické motivy propojují do různých kulturních narativů. Praha je zde chápána jako výrazné paměťové pole, které umožňuje vznik různých způsobů porozumění moci, kontinuitě a odpovědnosti.

1. Metodologické vymezení​

Studie vychází z předpokladu, že historické jevy mohou být interpretovány na více rovinách současně. Rozlišuje proto:

1. Historickou rovinu, zaměřenou na právní postavení, institucionální struktury a demografický vývoj.
2. Symbolickou rovinu, zahrnující legendy, mýty a literární zpracování.
3. Interpretační rovinu, v níž se historické a symbolické prvky propojují do širších výkladových rámců.

Základním metodickým principem je rozlišení mezi politickou mocí, kulturní kontinuitou a paměťovou stabilitou, které nemusí – a často ani nemají – stejný význam.

2. Praha jako historické prostředí židovské kontinuity​

Praha patřila od raného středověku k významným centrům židovského osídlení ve střední Evropě. Existence židovské obce je doložena nejpozději od 10. století a od 13. století se vyznačuje výraznou institucionální kontinuitou, symbolicky spojenou se stavbou Staronové synagogy (1270).

Právní postavení Židů v českých zemích bylo po staletí definováno vztahem k panovníkovi (servi camerae regis). Tento vztah poskytoval ochranu, ale současně znamenal právní a ekonomickou závislost. Stabilita pražské obce v některých obdobích byla výsledkem konkrétních politických a hospodářských okolností, nikoli projevem nadřazeného postavení.

V širším kontextu nebyla Praha institucionálním centrem celého židovského světa. Její význam spočíval především v dlouhodobém uchovávání textů, vzdělanosti a náboženské praxe v rámci regionálního prostoru.

3. Golemovská legenda jako paměťový útvar​

Legenda o pražském Golemovi se v písemné podobě objevuje až v 19. století, v období zvýšeného zájmu o minulost, folklór a městskou symboliku. Její absence v soudobých pramenech raného novověku naznačuje, že nejde o historickou zprávu, ale o paměťovou konstrukci, která reaguje na pozdější potřeby interpretace minulosti.

Golem zde nefunguje jako popis konkrétní praxe, nýbrž jako symbolický prostředek, skrze nějž lze vyjádřit otázky ochrany, odpovědnosti a hranic lidského jednání.

4. Symbolická funkce Golema​

V symbolické rovině představuje Golem umělou bytost vytvořenou za účelem služby a ochrany. Jeho charakteristickými rysy jsou mlčenlivost, doslovné plnění příkazů a absence vlastního úsudku. Tyto vlastnosti činí z Golema vhodný obraz pro úvahy o nástrojích moci, které fungují bez schopnosti etického rozlišování.

Selhání Golema v legendě neznamená odsouzení samotného záměru ochrany, ale upozorňuje na napětí mezi účelem a odpovědností. V tomto smyslu lze Golema chápat jako univerzální metaforu, která překračuje konkrétní historický kontext.

5. Rudolfínská Praha a okultní imaginace​

Za vlády Rudolf II. se Praha stala významným kulturním centrem, v němž se soustředil zájem o alchymii, astrologii a hermetické myšlení. Tyto proudy byly součástí širšího evropského intelektuálního klimatu a měly převážně dvorský a křesťanský charakter.

Současná přítomnost židovských komunit a křesťanských esoterických proudů v jednom městě přispěla k pozdějším symbolickým interpretacím Prahy jako místa zvláštního duchovního významu. Tyto interpretace však vznikají až zpětně, jako syntéza různých kulturních vrstev.

6. Praha jako paměťové pole​

Jedním z možných interpretačních rámců je chápat Prahu jako paměťové pole, v němž se koncentrují dlouhodobé zkušenosti kontinuity, ohrožení a adaptace. Dlouhé trvání židovské obce, vysoký důraz na textovou kulturu a opakované historické zlomy vytvářejí prostředí, které je otevřené symbolickému čtení.

V tomto pojetí nejsou paměť a kontinuita projevem skryté moci, ale strategií uchování identity v proměnlivých podmínkách. Symbolické interpretace, které z těchto skutečností vycházejí, lze chápat jako součást širší kulturní reflexe moderní společnosti.

7. Literární zpracování ve 20. století​

V románu Gustav Meyrink se Golem objevuje jako obraz anonymního tlaku města a vnitřní nejistoty moderního člověka. Text pracuje se symbolikou Prahy jako prostoru vrstev a stínů, nikoli jako místa konkrétní moci.

Dílo Franz Kafka posouvá tuto symboliku k obrazu institucí, jejichž fungování je pro jednotlivce neprůhledné. Kafka se nezaměřuje na původ moci, ale na zkušenost s její neuchopitelností.

8. Shrnutí​

Různé výklady Prahy jako místa zvláštního duchovního či symbolického významu nevypovídají pouze o minulosti města, ale také o proměnlivých způsobech, jimiž se moderní společnost snaží porozumět moci, odpovědnosti a kontinuitě. Legenda o Golemovi v tomto kontextu představuje flexibilní symbol, který umožňuje artikulovat obecné otázky vztahu mezi nástrojem a účelem, pamětí a jednáním.

Závěr​

Prahu lze chápat nikoli jako okultní centrum skrytého řízení, ale jako prostor, v němž se po staletí ukládaly texty, zkušenosti a symboly. Golem zde funguje jako výrazný kulturní obraz, který umožňuje reflektovat hranice lidské kontroly a odpovědnosti. Různé interpretační rámce, jež se k tomuto obrazu vztahují, jsou součástí širšího kulturního dialogu o povaze moci a paměti v moderním světě.


Čtení „tlustých knih“ a vzdělání nejsou luxusem, ale ochranou před tím, abychom se stali objektem vlastních Golemů.

Vďaka Meyrinkovi môžeme nahliadnuť do duše žida. Vďaka I. Babelovi môžeme nahliadnuť do ich klanovej spoločnosti a vzájomných vzťahov. Vďaka Pjakinovi (jeho doplňujúcemu výkladu) môžeme chápať ich metódy a zámery.

 

[Atom]

Závěr​

Prahu lze chápat nikoli jako okultní centrum skrytého řízení, ale jako prostor, v němž se po staletí ukládaly texty, zkušenosti a symboly.

Dovolím si malinko přeformulovat. Okultní centrum skrytého řízení je prostor v němž se po staletí ukládaly texty, zkušenosti a symboly (mocný egregor).

Když k tomu ještě přidáme znalosti o egregorech a jejich struktuře, které GP má (baterka, manažer, programátor egregoru - už také něco víme), a ovládání (mravnost je ten šém k ovládání egregoru). Tak je zřejmé jakou cenu má tento prostor pro současného GP.

Umělá bytost GOLEM má svůj dnešní projev v AI (algoritmické inteligenci, která svědomí nemá a je jako parní válec a brzdy má pod kontrolou pouze současný GP). Nicméně pomocí šému mravnosti můžeme GP vyrazit tento nástroj z rukou a použít ho v zájmu života a vymanit se z pseudo-života poskytovaného falešným bohem (GP - bere na sebe různé podoby, dnes mamon) již celé věky ...

 

[juraj115]

K různým úvahám, jak to bylo s Čechami a Slovenskem, sem dám ofocené části knihy Velká loupež aneb bourání státu od ekonoma Františka Nevařila. Loupeží myslí události po r. 1989, ale věnuje se i předchozím obdobím.

Nepoznám toho ekonóma, ale je to jednoznačne tendenčne napísaná "polistopadová" kniha, škoda komentovať. Jedno je pravda, bez ČSR by sme tu už ako Slováci neboli. Zľahčovanie Clevelandskej a Pittsburskej dohody - potom by sme sa dostali ku samotným podpisom oboch zmlúv, prehajdákaniu zbierky US-Slovákov a Čechov Benešom ... smrti Štefánika .... ku samotnému vzniku ČSR. Slovensko bolo na konci 1.vojny jednou z najpriemyselnejších častí Uhorska, o.i. s baníctvom drahých kovov (1. banská škola na svete), samozrejme sa to nedá porovnávať s priemyselne vyspelým Českom, Slovensko bolo hlavne agrárne. Takýchto naťahovačiek kto na koho doplácal sa popísalo veľa pred rozdelením aj po rozdelení federácie a toto je len jedna z mnohých. Povedal by som, že táto je napísaná pomerne silno v prospech ČR.
Čo je pre mňa novinka, to je označenie prezidenta dr.Husáka za diktátora ... skrátka, autor ťažko skrýva trochu protislovenský postoj. Jeho vec. Toto však vôbec nehovorí nič o okultnom centre svetového židovstva v Prahe a trochu nechápem, z akého dôvodu si to sem dala ....

 

[juraj115]

Trochu to souvisí s tématem, tak to sem dám. Za prvního "panovníka českých zemí" je považován "francký kupec Sámo", který vedl v 7. století značně neurčitý "kmenový svaz Slovanů". Já si myslím, že z povolání kupec a jména Sámo se ta jeho skutečná národnost/příslušnost docela nabízí.

História je 100x poprepisovaná a sfalšovaná, ako chceme zistiť niečo, čo sa zrejme ani zistiť nedá ? Nevieme ani to, či bol Samo a jeho tzv. "ríša" viac v Čechách, alebo viac na Slovensku. A možno ani tam ani tam, ale trochu na juh - lebo aj tam žili Slovania . Bol nejaký Praotec Čech ? Atď atď. (keby sa dala navštíviť vatikánska knižnica ...).

 

[JanaK]

Nepoznám toho ekonóma, ale je to jednoznačne tendenčne napísaná "polistopadová" kniha, škoda komentovať. Jedno je pravda, bez ČSR by sme tu už ako Slováci neboli. Zľahčovanie Clevelandskej a Pittsburskej dohody - potom by sme sa dostali ku samotným podpisom oboch zmlúv, prehajdákaniu zbierky US-Slovákov a Čechov Benešom ... smrti Štefánika .... ku samotnému vzniku ČSR. Slovensko bolo na konci 1.vojny jednou z najpriemyselnejších častí Uhorska, o.i. s baníctvom drahých kovov (1. banská škola na svete), samozrejme sa to nedá porovnávať s priemyselne vyspelým Českom, Slovensko bolo hlavne agrárne. Takýchto naťahovačiek kto na koho doplácal sa popísalo veľa pred rozdelením aj po rozdelení federácie a toto je len jedna z mnohých. Povedal by som, že táto je napísaná pomerne silno v prospech ČR.
Čo je pre mňa novinka, to je označenie prezidenta dr.Husáka za diktátora ... skrátka, autor ťažko skrýva trochu protislovenský postoj. Jeho vec. Toto však vôbec nehovorí nič o okultnom centre svetového židovstva v Prahe a trochu nechápem, z akého dôvodu si to sem dala ....

Stačí googlit.
František Nevařil (1926 - 2020) Ekonom, národohospodář, politolog. Byl poradce Štrougala .
Napsal více než dvě stovky odborných článků a příspěvků, výzkumných studií a 23 knih. Mimo jiné po listopadu 1989 zejména tyto práce: Žaloba - naše cesta od marasmu ke krachu (1994). Bilancování naší první kapitalistické pětiletky (1995). K české otázce dnes I, II (1995). Třetí cesta (1996). U tří premiérů (1997). Jak jsme dopadli (2002). Velká loupež aneb bourání státu (2002). Tanec stovek miliard okolo nás (2003). Svět a jeho problémy (2004). Včera, dnes a možná zítra (2011). Ekonomie - díl I (2012).

František Nevařil

František Nevařil

voda235.webnode.cz

Od roku 1945 do roku 1954 v bance a ve výrobním podniku, potom v ústředních orgánech státní správy (do roku 1970 ve vedoucích funkcích). Nakonec v letech 1980 až 1990 jako hlavní ekonomický poradce předsedů federálních vlád (Štrougala do roku 1988, Adamce v roce 1989. Čalfy v roce 1990). Tehdy byl "odejít" pro zásadní nesouhlas s připravenými reformami.

František Nevařil | autor | Britské listy

Internetový deník Britské listy

blisty.cz

Dala jsem to sem hlavně kvůli číslům. Čísla si nevycucal z prstu, v knize dál uvádí, z jakých zdrojů čerpal. A dala jsem to sem jako reakci na Popolvárův výrok:
Mnoho ľudí uvažuje o obnove Československa, takže sa to bytostne dotýka aj nás. Aj Pjakin k tomu neustále nabáda. Do úvahy však prichádza iba to, čo prišlo až s príchodom G.Husáka k moci, a čo bolo veľmi rýchlo zničené po jeho odstavení od moci,

protože mi z toho výroku vyplývá, že to spojení nebylo jako pro Slovensko výhodné. Cítím z toho, ale i z dřívějších výroků celkem silný nacionalismus, tak jsem to pomocí čísel chtěla trochu dát na pravou míru. Nebýt toho, tak to sem nedávám.

 

[SLAV_jan_in]

protože mi z toho výroku vyplývá, že to spojení nebylo jako pro Slovensko výhodné. Cítím z toho, ale i z dřívějších výroků celkem silný nacionalismus, tak jsem to pomocí čísel chtěla trochu dát na pravou míru. Nebýt toho, tak to sem nedávám.

Niektkoré veci sa objektívne dialli tak, ako sa diali. Nad tým netreba zakrývať oči. Faktom však je, a tu s tebou plne súhlasím, že sa nediali len tak. Všetko má svoje hlbšie príčiny a dôvody. Česko a Slovensko sú ako blíženci: Kastor a Polydeukes (alebo do rímske mytológie prevzaté ako Castor a Pollux). Jeden bez druhého nemôžu existovať tak, aby to objektívne obom neškodilo. Spojenie vždy bolo výhodné pre oboch. Niektorí majú sklon vidieť hlavne u nás veci z pozície obete, čo je pre Slováka typické. Je to však spojené u vás s tými, ktorí sa pozerali na nás akoby "zhora". Sú to skrátka spojené nádoby. Nie je to na oboch stranách veľa ľudí, ale tento aspekt sa jednoducho musel podpísať na vzájomných vzťahoch, lebo je hlbokého charakteru a nemohol sa neprejaviť. Je to súčasťou karmy našich národov - kolektívneho nevedomia, ktoré je stále zakuklené a namiesto toho, aby sme sa snažili to pochopiť a rozviazať hĺbkovo (čo predstavuje trošku iný rozmer chápania než len racionalizovať vzájomné výhody a fúkať si boľačky), tak proste stále do toho niekto šparká a poukazuje na to. Ale to samotné to nevyrieši. Iba spustí ďalšie kolečko zrkadlenia. Za nás, a už som to tu niekde myslím písal, je podstatné pochopiť, že si nesieme historicky so sebou "krivdu". Furt nám niekto škodil, furt nás niekto zotročoval. Maďari, Nemci, Česi ... jednoducho takéto hádzanie viny na druhého sa musí zákonite prejaviť aj na celonárodnej úrovni, nie je to nič iné iba kolektívny prejav hĺbky nedostatkov slovenskej mentality. A vonku to nikto nenapraví. Kým si to každý nenapraví sám v sebe. Ďalšie kolečko bude zákonite rovnakého/podobného charakteru, lebo príčina ostala nerozviazaná.
No a o čo ide v prípade národa Českého (lebo vždy to je na oboch stranách) to môžem len hádať. Pretože vašej mentalite až tak hĺbkovo nerozumiem, ako našej.