U příležitosti nedávného 70. výročí nechvalně proslulého 20. sjezdu KSSS uvedu dva velmi vypovídající úryvky z textu VP SSSR "Jidášův hřích 20. sjezdu" (zvýraznění jsou moje):
Ačkoliv nebyl po skončení sjezdu text referátu N. S. Chruščova v SSSR publikován
(30 let!!!), je jasné, že skrýt samotný fakt jeho vystoupení nebylo možné: buď byste museli být beznadějnými i***ty, nebo si na ně s určitými cíli „hrát“, abyste referát přečetli před více než tisícovým publikem, a poté ho označili jako „tajný“, a navíc ho po nějaké době nechali přečíst ve všech stranických organizacích státu se změnou jeho označení z „tajný“ na
„neurčeno pro tisk“, s dosti nejasným právním statusem.
To byl také důvod, proč se hned po skončení sjezdu objevily zvěsti o tom, že na něm N. S. Chruščov po dobu několika hodin referoval
o něčem údajně „tajném“, a rozpoutal se lov zahraničních novinářů a rozvědčíků na text jeho referátu. Ten lov byl ověnčen úspěchem, protože soudě podle všeho, byl tento
úspěch naprogramován samotnými iniciátory Chruščovova vystoupení s daným referátem. Již 4. června 1956
[1] byl text údajně „tajného“ referátu N. S. Chruščova z uzavřeného zasedání 20. sjezdu publikován v novinách „New York Times“ a o dva dny později ve francouzském večerníku „Le Monde“. V roce 1959 bylo v SSSR rozhodnuto o jeho publikování, ale nakonec bylo jeho otištění zastaveno ve stádiu jeho sazby
O tom, jak se referát dostal do západního tisku, panuje několik verzí. O jedné z nich mluvili v programu ruské televize „Zprávy týdne” z 30. ledna 2005. V podání Sergeje Paškova (korespondenta RTR na Blízkém Východě) to znělo následovně:
«Kdo přesně opatřil Západu utajený text referátu o „kultu Stalinovy osobnosti“ z 20. sjezdu KSSS? Skutečně tomuto úniku napomohla milostná pletka?
Je 25. února 1956. Poslední, 11. den 20. sjezdu. Poslední 3 hodiny práce a všech 1200 delegátů se rozjede do svých domovů. Avšak Chruščov žádá zahraniční hosty a tisk, aby opustili sál. Je vyhlášena půlhodinová přestávka. Po třiceti minutách vystupuje na tribunu, a přestože je zpočátku viditelně rozrušený, stále ostřeji a odvážněji čte svůj proslulý referát o kultu Stalinovy osobnosti,
referát, který se po nějaké době stane přelomem mezi epochami.
[pozn. překl. Asi tehdy ani netušil, jak velkou to pronesl pravdu…] Tehdy však za zdi Sloupového sálu Domu odborů prosákly jen mlhavé zvěsti
(…)
Časopis „Duel“ č. 44/2000 publikoval Prohlášení ÚV Komunistické strany Číny a Albánské strany práce (pravděpodobně s určitým krácením, poněvadž se v textu vyskytují tři tečky):
«Stalinovy narozeniny jsou revolučním svátkem všech opravdových komunistů a vlastenců… Chruščovská skupina, která se spikla s imperialismem a jeho loutkou, Titovou klikou, se rozhodla diskreditovat soudruha Stalina pomocí padělků, dávno připravených imperialistickými rozvědkami a zaslaných svého času jejich agentovi – Berijovi.
Rozhodli se rozštěpit KSSS, podkopat ji zevnitř, rozštěpit světové komunistické hnutí, aby tak napomohli postupnému kapitalistickému přerodu ekonomiky i společensko-politického systému v SSSR. Chruščovci prezentovali na 20. sjezdu antistalinské padělky v podobě referátu „O překonání následků Stalinova kultu osobnosti“. Referát doposud nebyl publikován v SSSR ani v satelitních státech Kremlu. Přesto byl text referátu zavčas – před jeho přečtením na sjezdu – předán poskoky Chruščova Západu a Titově klice…
Chruščovci odstranili z archivů mnoho důležitých dokumentů svědčících o jejich aktivní účasti v teroristické činnosti jako skrytých i zjevných nepřátel lidu. To Chruščovci byli hlavními podněcovateli a organizátory masového zatýkání a udavačství, ale svou vinu za tyto zločiny napřed svalili na svého „kumpána“ Beriju, a pak na soudruha Stalina, jehož odstranili ze strachu, že je Stalin nechá zatknout a zničí je, ty podlé obojetníky a zrádce…
Komunisté Číny a Albánie, všichni opravdoví komunisté světa pranýřují chruščovskou kliku, která zneuctila Stalinovo jméno, dílo i jeho tělo, které nechala potají vynést z Mauzolea Lenina-Stalina, aby se to nedozvěděli lidé a komunisté.
Zločinné činy Chruščova a jeho poskoků budou mít dlouhotrvající následky, jež povedou k přerodu a posléze k rozpadu SSSR i KSSS…
Buď se SSSR pod vedením chruščovců promění v byrokratický sociálně-imperialistický stát, a KSSS se stane nomenklaturní nadstavbou tohoto státu, nebo revizionistická, provokační politika chruščovců povede k rozpadu KSSS a SSSR, k přeměně jeho republik na kolonie a protektoráty západního imperialismu. Soudruh Stalin nejednou varoval před nebezpečím pro stát a stranu vycházejícím ze skrytých, vnitřních nepřátel pracujících na objednávku imperialistických tajných služeb. Dnes toto nebezpečí nabylo reálných podob.
… „Palácové převraty“ v Kremlu, organizované revizionisty ze současného ÚV KSSS, znamenají vyostření boje o moc ve straně a státu. „Bez Chruščova, ale jeho cestou“
<sup>[2]</sup>, takové je dnes heslo revizionistů-zrádců, kteří úmyslně pošpinili jméno, práci a odkazy soudruha Stalina…
Obnovení skutečně socialistického Sovětského svazu, odvrácení jeho rozpadu nebo přeměna vlasti Lenina-Stalina v sociálně imperialistický stát, je možné jen cestou proletářské, socialistické revoluce vedené skutečnou komunistickou stranou – stranou stalinců.
21. 12. 1964
Mao Ce-tung,
Enver Hodža»
Zda byl L. P. Berija agentem cizích tajných služeb nasazeným do vedení SSSR, jak to tvrdí ve svém prohlášení Mao Ce-tung a Enver Hodža
[3], nebo byl jen očerněn chruščovci stejně jako potom Stalin, ať si každý rozhodne sám, když
se předtím seznámí s fakty ze života a díla L. P. Beriji, N. S. Chruščova, další stranické „elity“ a státu jako celku. A to skutečně není jednoduchá práce, neboť dokud byl L. P. Berija naživu, velká část jeho práce byla státním tajemstvím, takže o ní lidé nic nevěděli. A poté, kdy se ho v červenci 1953 Chruščov and Company zbavili, to byli právě oni a jejich nástupci, kteří po desetiletí zveřejňovali „informace“ o Berijovi, aniž by se přitom styděli i vědomě lhát zneužívajíce neznalostí lidí a svého monopolního práva k publikaci materiálů z archivů, ze kterých mohli odstraňovat dokumenty a zařazovat do nich jiné, zfalšované jako by šlo o pravé
[4].
Ovšem v tom, že byl referát N. S. Chruščova namířen proti komunistickému hnutí v jeho historicky zformované podobě, a že jeho „únik“ na Západ nebyl žádnou náhodou, jen jí byl maskován, v tom měli Mao Ce–tung a Enver Hodža úplnou pravdu.
<sup>[1]</sup> Podle jiných zdrojů 5. června 1956.
<sup>[2]</sup> V době zveřejnění tohoto prohlášení byl N. S. Chruščov zbaven moci a poslán jakoby do důchodu.
<sup>[3]</sup> Stěží o tom měli k dispozici nezávislá a hodnověrná data získaná rozvědkami Číny a Albánie. Spíše v tomto svém tvrzení přitakávají Chručšovovi, který potřeboval ospravedlnit likvidaci L. P. Beriji provázenou mnohočetnými narušeními právní úpravy SSSR i stanov KSSS.
<sup>[4]</sup> Viz konkrétně:
Ju. I. Muchin „Vražda Stalina a Beriji“ (Moskva, „Krymský most-9D“, „Fórum“, 2002);
Je. Prudnikova „Poslední Stalinův rytíř“ („OLMA“ mediální skupina, Petrohrad, Moskva, 2005);
Sergo Berija (S. A. Gegečkori) „Můj otec – Lavrentij Berija“ (Moskva, „Současník“, 1994);
Raul Čičalava „Syn Lavrentije Beriji vypráví“ (Asociace gruzínsko-ukrajinských kulturních kontaktů, „Inkopress“, 1992).
www.rbc.ru
