• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Správy z Čiech 2026

To není pravda.
Zbraně reálně instalované a připravené k boji (září 1938)
Tyto zbraně tvořily v době mnichovské krize páteř obrany těžkých objektů (pěchotních srubů):
  • 4,7cm pevnostní kanon vz. 36 (zbraň L/K): Hlavní protitanková zbraň opevnění z dílen Škody Plzeň. Byla instalována buď samostatně (zbraň L), nebo ve společné lafetě s těžkým kulometem vz. 37 (zbraň L/K). Ve své době šlo o jeden z nejlepších protitankových kanonů na světě. Měl dostřel přes 5 kilometrů a dokázal prostřelit pancíř všech tehdejších německých tanků.
Kde to bylo? Pokud vím, tak se jednalo spíš o prototyp (byly s tím potíže, protože v ŘOPících nebylo dost místa). Potíž je v tom, že tanky přinesly velmi pohyblivý boj a v takovém případě by kanóny byly potřeba v lepším případě v polovině ŘOPíků (s možností operativně přesouvat umístění - což nepřipadalo v úvahu, protože v bojové sestavě byl vnitřek ŘOPíků zaplněn municí). To prostě nebylo. Ostatně přesně tak, jak jsem to popsal, Němci velmi lehce překonali sovětská opevnění.
 
To není pravda.
Na začátku druhé světové války (při napadení Polska 1. září 1939) tvořily tanky československého původu přibližně 9 až 11 % z celkového počtu tanků německé armády. Pokud však započítáme pouze stroje přímo nasazené v prvosledových bojových jednotkách, tvořila československá obrněná technika zhruba 7 až 10,5 % německé útočné síly.
To je v pořádku, ale to je o rok později. V září 1938 LT-38 byly ve výrobních halách a LT-35... nakonec Němci předali snad Bulharům nebo Rumunům - protože se trhaly nýty.
Mimoto samozřejmě, že ani Němci na tom nebyli nejlépe, vždyť sami němečtí generálové chtěli v září 1938 Hitlera svrhnout, aby se vyhnuli debaklu s Československem. Jenže Němci prostě měli převahu a hranice s bývalým Rakouskem nebyla krytá. K tomu Maďarsko a Trianonská smlouva a o Polácích vůbec nemluvě. Délka hranice ~2500 km, z toho spojenec ~100 km (a ten spojenec se vzápětí stal spojencem Němců...).
Klíčové bylo to, že pevnosti prostě nevyhovovaly té válce, která se chystala. Nebyly na ni vyzbrojené a Němci za těchto podmínek nějakou velkou převahu tanků nepotřebovali - právě proto, že poměrně snadno mohli ty ŘOPíky ničit. A vzhledem k úzce vymezeným palebným sektorům ŘOPíků, stačilo jich několik odpálit a linie obrany byla proražená. V tomto směru měli Němci dobře zpracovaný Polní řád - až teprve někdy koncem roku 1942 Rudá armáda dokázala jeho možnosti vyčerpat.
Není také od věci si přečíst výpověď Tuchačevského - on to sice byl "napoleónek", ale úplně hloupý nebyl. Obraně Československa moc času nedával. Tedy můj odhad je, že Němci by během nepříliš dlouhé doby Československo obsadili. Tehdejší velení Československé armády tomu také dobře rozumělo a chápalo, že technicky moc šancí není.
Ale pozor - toto však Beneše neopravňovalo ustoupit. Mimoto vidím velké chyby i v meziválečné zahraniční politice ČSR (žvanění o demokracii, západních spojencích a na nože se všemi sousedy) - zase s velkým podílem Beneše.
 
Ale to už si protiřečíte. Na jednu stranu tvrdíte, že SSSR likvidovalo zlo jen na šesté prioritě, což je už samo o sobě nesmysl a na druhé na konci sám navrhujete, aby na té šesté udělalo odstrašující úder. Trockisté měli za úkol změnit ideologii pod vlajkou stejné davo-"elitářské" koncepce. Lenin a Stalin využili hesla marxismu a začali budovat stát pod novou koncepcí s využitím marxistické terminologie. A budovali ho na všech prioritách, od té první počínaje. A to prakticky už v době, kdy ještě bojovali v občanské válce. Cestou museli, za pochodu, opravovat všechny klacky, které jim tam házeli globalisti, jako třeba ve školství. (Učit lidi číst a psát, budovat průmysl...) To proto Stalin také neustále ležel v knihách a jakmile měl přijmout nějaké zásadnější rozhodnutí, hledal prameny, aby se ubezpečil, že se nejedná o další hozený klacek - třeba i dobře vědecky znějící. Protože věděl, s kým má co do činění. On nejlépe uplatňoval to praxe je kritériem pravdy. A já jsem přesvědčená, že evolucí se porazit nepřítel nedá. On nesloží zbraně jako komunisti v 1989, ten půjde do tvrdého boje, stejně jako šel proti SSSR. Jenže odkládáním toho boje se nic nevyřeší, jen přijdeme o staré kádry a nová generace je hodně na vodě a zhoršuje se to. Takže řečmi o evoluci se jen oddaluje nevyhnutelné, před kterým Putin neustále uhýbá. A kolik ho doposud ta "evoluce" stála mrtvých? Ukrajina už je totálně vylidněná a lifrují tam ve velkém Indy. Místo aby udělalo Rusko radikální krok a osvobodilo tamní obyvatelstvo od té informační deky, tak to protahuje tak dlouho, až už nebude koho z té informační deky vytahovat. V Rusku zatím s vnitřní migrací také nijak zvlášť nezatočili. Do SVO jde to nejlepší, co v Rusku mají a tam umírá, takže se opět statisticky zhoršuje kvalita obyvatelstva. Možná se někomu zdá, že je Západ na huntě, ale to jen když neví, že jsou západní Evropa a USA stejně odepisovaní. Zatímco Čína a nyní i mílovými kroky Írán posilují. Jestliže se Putin dál bude tvářit, že jakože o nic nejde s tou ekonomikou, tak opravdu nevím...

PS: Já se také s Atomem v mnohém shodnu. Jen v hodnocení Putina už se rozcházíme :-)
Stalin porazil fašizmus na 6. priorite v II. sv. vojne a došiel s tým až do Berlína. Vytvorila sa Varšavská zmluva a blok socialistických štátov. V západnej Európe fašizmus ostal, lebo nebol zlikvidovaný na tretej priorite. U nás áno. Tak som to myslel v predchádzajúcom príspevku.
Ak by Putin teraz, kým je Západ ešte silný zlikvidoval nepriateľov v Rusku, dostal by jadrovú vojnu, pretože majitelia plynu, ropy a strategických podnikov nie sú Rusi, ale Židia na Západe. Až bude Západ porazený na Ukrajine, bude si môcť Putin klásť iné podmienky. Takto to vidím ja, prečo Putin ešte váha. Vyjadrenie Karaganova vnímam skôr ako posledné varovanie.
 
Stalin porazil fašizmus na 6. priorite v II. sv. vojne a došiel s tým až do Berlína. Vytvorila sa Varšavská zmluva a blok socialistických štátov. V západnej Európe fašizmus ostal, lebo nebol zlikvidovaný na tretej priorite. U nás áno. Tak som to myslel v predchádzajúcom príspevku.
Ak by Putin teraz, kým je Západ ešte silný zlikvidoval nepriateľov v Rusku, dostal by jadrovú vojnu, pretože majitelia plynu, ropy a strategických podnikov nie sú Rusi, ale Židia na Západe. Až bude Západ porazený na Ukrajine, bude si môcť Putin klásť iné podmienky. Takto to vidím ja, prečo Putin ešte váha. Vyjadrenie Karaganova vnímam skôr ako posledné varovanie.
No, nevím, jak by vyhraná válka na Ukrajině mohla zabránit ze strany Západu jaderné válce. Když se navíc Rusko neustále tváří, jako že mu stačí Donbas... Spíš by ji jako u krysy zahnané do kouta mohla vyvolat. Jestli se Putin brzy nevypořádá s vnitřními nepřáteli, tak se mu to tam skutečně může zhroutit zevnitř. Jadernou válku brzdí jen převaha Ruska v těchto zbraních a nejistota ohledně vůle je použít. Sarmat byl jen dalším hřebíčkem do jaderné rakve Západu. Prozatím... Časem se to může změnit.

PS: Přenesla jsem tu diskusi o Rusku do globální politiky, aby to tu neblokovalo diskuse týkající se ČR.
 

V Podještědí někdo ukradl lebku svaté Zdislavy. Její hodnota je nevyčíslitelná​

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/...&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

„Je to zdrcující informace. Lebka byla předmětem úcty poutníků, kteří do Jablonného, kde sv. Zdislava před více než 750 lety žila a působila, putovali. Zejména v den jejího svátku 30. května. Nemůžu uvěřit, že někdo prakticky za bílého dne a z kostela ukradne relikvii, jejíž hodnota je především historická a pro věřící také duchovní,“ uvedl Přibyl. Před svým jmenováním pražským arcibiskupem byl dva roky biskupem litoměřické diecéze, pod niž Jablonné spadá, a až do jmenování nového biskupa ji stále spravuje.

Památku svaté Zdislavy slaví římskokatolická církev 30. května. Bývá zobrazována jako rozdavatelka almužen chudým či ošetřovatelka nemocných a k jejím dalším atributům patří děti, manžel, kostel, vinná réva, břečťan a erb se lvicí. Za blahoslavenou byla Zdislava prohlášena v roce 1907, papež Jan Pavel II. ji svatořečil v roce 1995.

Zdislava podle Dalimilovy kroniky proslula svým milosrdenstvím, dobročinností, křesťanskými skutky lásky k bližnímu a léčitelským umem. Zemřela mladá, již v roce 1252, vyčerpána mnohými starostmi a mateřskou péčí nejen o vlastní rodinu, ale i o velkou rodinu všech pocestných, chudých a nemocných.


Také to může být matriční událost v souvislosti s jmenováním Přibyla. Církev po odchodu Duky přichází o relikvii symbolizující službu rodině, chudým a nemocným (národu).
 
(byly s tím potíže, protože v ŘOPících nebylo dost místa).
Ne, nebyly s tím potíže.
Lehké opevnění typu ŘOP bylo určeno výhradně pro kulometnou výzbroj. Dělostřelecká výzbroj byla určena pro zbudovanou těžkou linii opevnění, tzv. sruby. Ano, tato linie nebyla dokončena v plánovaném rozsahu.
Ve skutečnosti to bylo takto:
* byla linie tzv. lehkého opevnění, tvořená lehkými objekty vzor 36 (předchůdci ŘOPíků) a lehkými objekty vzor 37 (tj. ŘOPíky) - všechno to byla v principu betonová kulometná hnízda pro max 2 kulomety a max 7 vojáků; ŘOPíky byly různých typů; typy A, B, C, D, E se reálně stavěly a platilo pro ně výše uvedené; pak byly v plánu typy F, G, H, K1, K2, K3, K4 - ale na ty už nedošlo, nebo byl od některých z těchto plánovaných typů postaven 1 kus - a až u těchto plánovaných typů byl do výzbroje zahrnut 1 protitankový kanón
* byla linie tzv. těžkého opevnění, tvořená typy objektů “dělostřelecký srub”, “pěchotní srub”, “dělostřelecká věž” (výsuvná, zároveň otočná), ”pozorovatelna”, “blok”, “velitelské stanoviště”; tyto objekty měly až 3 patra; mohly být stavěny jako samostatné nebo propojené podzemními chodbami - takovým komplexům se pak říkalo tvrze, posádku tvořily desítky až stovky vojáků; je pravda, že se nepodařilo dostavět všechny objekty
Potíž je v tom, že tanky přinesly velmi pohyblivý boj a v takovém případě by kanóny byly potřeba v lepším případě v polovině ŘOPíků…
Ne, není s tím potíž.
Čs. opevnění nebylo postaveno ve stepi, ale v horském, kopcovitém a lesním terénu.
A dále, jak jsem již psal
Vlastních moderních středních tanků Panzer III a Panzer IV s protitankovými kanony mělo Německo na začátku polského tažení kritický nedostatek (dohromady jen zhruba 310 až 500 kusů).
Německý tankový park byl na začátku války ve velmi špatném stavu. Naprostou většinu německých sil tvořily slabé, kulometné cvičné tankety Panzer I (cca 1 400 ks) a lehké Panzer II s 20mm kanonem (cca 1 200 ks).
* Tloušťka stěn čs. lehkého opevnění: 80 - 120 cm, díky všem opatřením odolávaly objekty zásahům střel ráže 105 mm v normálním, nebo 155 mm v zesíleném provedení.
* Tloušťka stěn čs. těžkého opevnění: 80 - 350 cm (podle typu objektu a směru stěny).
A teď se podívejme na ráže děl, kterými v té době byly vybaveny německé tanky:
* PzKpfw I - dělo neměl, pouze 2 kulomety 7.92 mm
* PzKpfw II - kanon ráže 20 mm
* PzKpfw III - kanon ráže 37 mm, první stroje s kanonem 50 mm se začaly objevovat až v roce 1940
* PzKpfw IV - kanon 75 mm, během prvních let produkce byl vyráběn v nízkých počtech (desítky až nízké stovky kusů za rok), rozsáhlejší výroba začala až roku 1941
Takže tehdejší německé tanky by měly problémy už s ŘOPíky čs. lehkého opevnění.
A ještě se - okolojdoucí čtenáři - znovu podívej na počty těchto německých tanků, které byly v té době k dispozici.
 
Ne, nebyly s tím potíže.
Lehké opevnění typu ŘOP bylo určeno výhradně pro kulometnou výzbroj. Dělostřelecká výzbroj byla určena pro zbudovanou těžkou linii opevnění, tzv. sruby. Ano, tato linie nebyla dokončena v plánovaném rozsahu.
Ve skutečnosti to bylo takto:
* byla linie tzv. lehkého opevnění, tvořená lehkými objekty vzor 36 (předchůdci ŘOPíků) a lehkými objekty vzor 37 (tj. ŘOPíky) - všechno to byla v principu betonová kulometná hnízda pro max 2 kulomety a max 7 vojáků; ŘOPíky byly různých typů; typy A, B, C, D, E se reálně stavěly a platilo pro ně výše uvedené; pak byly v plánu typy F, G, H, K1, K2, K3, K4 - ale na ty už nedošlo, nebo byl od některých z těchto plánovaných typů postaven 1 kus - a až u těchto plánovaných typů byl do výzbroje zahrnut 1 protitankový kanón
* byla linie tzv. těžkého opevnění, tvořená typy objektů “dělostřelecký srub”, “pěchotní srub”, “dělostřelecká věž” (výsuvná, zároveň otočná), ”pozorovatelna”, “blok”, “velitelské stanoviště”; tyto objekty měly až 3 patra; mohly být stavěny jako samostatné nebo propojené podzemními chodbami - takovým komplexům se pak říkalo tvrze, posádku tvořily desítky až stovky vojáků; je pravda, že se nepodařilo dostavět všechny objekty

Ne, není s tím potíž.
Čs. opevnění nebylo postaveno ve stepi, ale v horském, kopcovitém a lesním terénu.
A dále, jak jsem již psal


* Tloušťka stěn čs. lehkého opevnění: 80 - 120 cm, díky všem opatřením odolávaly objekty zásahům střel ráže 105 mm v normálním, nebo 155 mm v zesíleném provedení.
* Tloušťka stěn čs. těžkého opevnění: 80 - 350 cm (podle typu objektu a směru stěny).
A teď se podívejme na ráže děl, kterými v té době byly vybaveny německé tanky:
* PzKpfw I - dělo neměl, pouze 2 kulomety 7.92 mm
* PzKpfw II - kanon ráže 20 mm
* PzKpfw III - kanon ráže 37 mm, první stroje s kanonem 50 mm se začaly objevovat až v roce 1940
* PzKpfw IV - kanon 75 mm, během prvních let produkce byl vyráběn v nízkých počtech (desítky až nízké stovky kusů za rok), rozsáhlejší výroba začala až roku 1941
Takže tehdejší německé tanky by měly problémy už s ŘOPíky čs. lehkého opevnění.
A ještě se - okolojdoucí čtenáři - znovu podívej na počty těchto německých tanků, které byly v té době k dispozici.
Nechcem vstupovať do tejto debaty, len som si spomenul, že ešte v socializme som čítaval také úvahy, že Nemci by nezvladli prelom Sudet a vôbec hraníc vojenskou akciou, pretože opevnenie aj výzbroj Čs. armády boli veľmi silné a dobre vyzbrojené a nemecká armáda by utrpela veľké straty. Prirovnávali to ku opevneniu horských svahov vo Švajčiarsku. Preto bola nevyhnutná zrada a odovzdanie územia Hitlerovi.
 
Otázka jestli mělo smysl se bránit, byla čas od času probírána i v televizi.
Nejde jednoznačně zhodnotit, protože tam bylo více hráčů ve vypjaté situaci a mohlo se překlopit různým směrem.

Z vojenského hlediska:
Ne, nebyly s tím potíže.
Na to Němci neměli. Vezmeme vynalézavost Čechů a odhodlanost Čechů v té době (například gestapo, četl jsem o tom článek, chtělo vymlátit informace z dvanátliletého kluka a nedostali je). Němci nejsou dobří vojáci (elity sice mohou z nich snadno udělat armádu, ale bezduchou - kdy generálové hlasí Hitlerovi sověti nebojují podle pravidel), proto museli fungovat na drogách v druhé světové. Proti západu ano, protože tam je úroveň ještě o level níže. Můj odhad je, že potomci Husitů by oddolali přesile 1 ku 10 až 1 ku 20. Roli by hrál terén, odhodlání a vynalézavost (díky zlatým českým ručičkám jsme po válce s tak malým státem vyráběli vše od textilních strojů přez letadla až po turbíny a byli zároveň potravinově soběstační a s vlastním těžkým průmyslem).

Z politického hlediska:
Preto bola nevyhnutná zrada a odovzdanie územia Hitlerovi.
Hlavní problém je, že světové zákulisí, čili vyšší řízení se rozhodlo nás obětovat. Takže by udělali vše, aby nás rychle zničili. Jenže situace v té době nebyla pro Hitlera ještě zcela jednoznačná, ten úspěch s Čechy mu pomohl na začátku úplně nejvíce a byl "štastný jak blecha" (záměrné zvolený příměr, blecha je cizopasník), dokumenty jsem o tom zhlédl.

Čas by hrál dost roli, bolševici v Rusku by nezaháleli a hledali možnosti, jak nás podpořit. Polsko by nebylo problém, z koňma by toho v kopcích málo zmohli. Je otázka, jak rychle by světové zákulisí zorganizovalo útok z Rakouska a Maďarska a jak by se zachovali Slováci. Po počátečním náporu by mohli Češi dokonce přejít do protiútoku a naše letadla by mohla útočit i na hluboký týl nepřítele, což by politicky hodně Hitlerovi škodilo. Pokud by se podařilo Rusku nám nějak zajistit větší leteckou podporu, tak by jsme se ubránili (jak bojovými ledadly, tak zásobovacími lety).
 
Naposledy upravené:
Ne, nebyly s tím potíže.
Lehké opevnění typu ŘOP bylo určeno výhradně pro kulometnou výzbroj. Dělostřelecká výzbroj byla určena pro zbudovanou těžkou linii opevnění, tzv. sruby. Ano, tato linie nebyla dokončena v plánovaném rozsahu.
Ve skutečnosti to bylo takto:
* byla linie tzv. lehkého opevnění, tvořená lehkými objekty vzor 36 (předchůdci ŘOPíků) a lehkými objekty vzor 37 (tj. ŘOPíky) - všechno to byla v principu betonová kulometná hnízda pro max 2 kulomety a max 7 vojáků; ŘOPíky byly různých typů; typy A, B, C, D, E se reálně stavěly a platilo pro ně výše uvedené; pak byly v plánu typy F, G, H, K1, K2, K3, K4 - ale na ty už nedošlo, nebo byl od některých z těchto plánovaných typů postaven 1 kus - a až u těchto plánovaných typů byl do výzbroje zahrnut 1 protitankový kanón
* byla linie tzv. těžkého opevnění, tvořená typy objektů “dělostřelecký srub”, “pěchotní srub”, “dělostřelecká věž” (výsuvná, zároveň otočná), ”pozorovatelna”, “blok”, “velitelské stanoviště”; tyto objekty měly až 3 patra; mohly být stavěny jako samostatné nebo propojené podzemními chodbami - takovým komplexům se pak říkalo tvrze, posádku tvořily desítky až stovky vojáků; je pravda, že se nepodařilo dostavět všechny objekty

Ne, není s tím potíž.
Čs. opevnění nebylo postaveno ve stepi, ale v horském, kopcovitém a lesním terénu.
A dále, jak jsem již psal


* Tloušťka stěn čs. lehkého opevnění: 80 - 120 cm, díky všem opatřením odolávaly objekty zásahům střel ráže 105 mm v normálním, nebo 155 mm v zesíleném provedení.
* Tloušťka stěn čs. těžkého opevnění: 80 - 350 cm (podle typu objektu a směru stěny).
A teď se podívejme na ráže děl, kterými v té době byly vybaveny německé tanky:
* PzKpfw I - dělo neměl, pouze 2 kulomety 7.92 mm
* PzKpfw II - kanon ráže 20 mm
* PzKpfw III - kanon ráže 37 mm, první stroje s kanonem 50 mm se začaly objevovat až v roce 1940
* PzKpfw IV - kanon 75 mm, během prvních let produkce byl vyráběn v nízkých počtech (desítky až nízké stovky kusů za rok), rozsáhlejší výroba začala až roku 1941
Takže tehdejší německé tanky by měly problémy už s ŘOPíky čs. lehkého opevnění.
A ještě se - okolojdoucí čtenáři - znovu podívej na počty těchto německých tanků, které byly v té době k dispozici.
V ŘOPíku máte kulomet, ke střílně přijede tank a vystřelí do ní. Stačí kanón 37 mm. Co se stane? S velkou pravděpodobností vyletí celý ŘOPík do vzduchu. Přesně takto Němci prošli sovětskou linií opevnění. Nakonec ani Maginotova linie nic nezachránila. Buďte trochu realista. Do 2. světové se opevnění nehodila.
 
V ŘOPíku máte kulomet, ke střílně přijede tank a vystřelí do ní. Stačí kanón 37 mm. Co se stane? S velkou pravděpodobností vyletí celý ŘOPík do vzduchu. Přesně takto Němci prošli sovětskou linií opevnění. Nakonec ani Maginotova linie nic nezachránila. Buďte trochu realista. Do 2. světové se opevnění nehodila.
Švajčiarsky a aj Český betón bol tak hrubý, že by to ten kanón nedokázal. A terén bol veľmi nevhodný na pohyb prejazd slabým nemeckým tankom.
 
ešte v socializme som čítaval také úvahy, že Nemci by nezvladli prelom Sudet a vôbec hraníc vojenskou akciou, pretože opevnenie aj výzbroj Čs. armády boli veľmi silné a dobre vyzbrojené a nemecká armáda by utrpela veľké straty. Prirovnávali to ku opevneniu horských svahov vo Švajčiarsku.
Problémom bolo to, že:
1. opevnená línia nebola plne dobudovaná ani na hraniciach s Nemeckom, z tzv. ťažkých objektov bolo dostavaných cca 20%, viď. https://sk.wikipedia.org/wiki/Česko-slovenské_opevnenie
2. Nemecko by s vysokou pravdepodobnosťou využilo ako hlavnú útočnú líniu hranicu s Rakúskom kvôli tomu, že terén tam je pre útok priaznivejší a sieť opevnení tam nebola v takom štádiu dobudovania ako na hraniciach s Nemeckom.
A čo sa týka tohto:
Preto bola nevyhnutná zrada a odovzdanie územia Hitlerovi.
tak tá zrada nebola potrebná kvôli tomu, žeby v konečnom dôsledku Nemci ČSR nedokázali dobyť, ale kvôli tomu, že ovládnutie ČSR prostredníctvom vojny by technicky, demograficky a ekonomicky tak oslabilo Nemecko (a navyše Nemecko by nezískalo nie že celú výbroj čsl. armády ale ani neporušenú priemyselnú základňu), že plánovaný útok na Sovietsky zväz by sa musel posunúť minimálne o rok, ak nie dlhšie.
A to by už Sovietsky zväz mal plne dobudovanú a prezbrojenú armádu.
 
Naposledy upravené:
Problémom bolo to, že:
1. opevnená línia nebola plne dobudovaná ani na hraniciach s Nemeckom, z tzv. ťažkých objektov bolo dostavaných cca 20%, viď. https://sk.wikipedia.org/wiki/Česko-slovenské_opevnenie
2. Nemecko by s vysokou pravdepodobnosťou využilo ako hlavnú útočnú líniu hranicu s Rakúskom kvôli tomu, že terén tam je pre útok priaznivejší a sieť opevnení tam nebola v takom štádiu dobudovania ako na hraniciach s Nemeckom.
A čo sa týka tohto:

tak tá zrada nebola potrebná kvôli tomu, žeby v konečnom dôsledku Nemci ČSR nedokázali dobyť, ale kvôli tomu, že ovládnutie ČSR prostredníctvom vojny by technicky, demograficky a ekonomicky tak oslabilo Nemecko (a navyše Nemecko by nezískalo nie že celú výbroj čsl. armády ale ani neporušenú priemyselnú základňu), že plánovaný útok na Sovietsky zväz by sa musel posunúť minimálne o rok, ak nie dlhšie.
A to by už Sovietsky zväz mal plne dobudovanú a prezbrojenú armádu.
jasne, ale jedno vyplýva z druhého
 
Je otázka, jak rychle by světové zákulisí zorganizovalo útok z Rakouska a Maďarska a jak by se zachovali Slováci. Po počátečním náporu by mohli Češi dokonce přejít do protiútoku a naše letadla by mohla útočit i na hluboký týl nepřítele, což by politicky hodně Hitlerovi škodilo.
Tú narážku si si mohol odpustiť. Neviem, dokedy chcú Česi vystupovať ako ukrivdení, ktorých zradili všetci naokolo a aj Slováci ... vieš dobre, že to nie je pravda.
 
Nemecko by s vysokou pravdepodobnosťou využilo ako hlavnú útočnú líniu hranicu s Rakúskom
Jistě, ale jak rychle a také by se o tom vědělo a mohli by jsme mezitím udeřit ze severu na Německo (museli by se tam proti nám opevnit, když by útok vedli z jiného směru) nebo činit jiné kroky (možností je více). Před Mnichovem byla vojska připravena na severu u Sudet a za dva týdny by to nedobyli a to by mohlo Hitlerově politické karieře dost uškodit. Na naši obranu nebyl Hitler připraven. Také spojenci by museli nějak reagovat, situace by se vyvíjela odlišně. Jestli si nacisti mysleli, že se budeme držet jenom na svém uzemí a křečovitě ho bránit, tak to Český národ neznají (tehdy - třicet let sametu udělalo z nás skleníkové rostliny), jakmile by zaútočili stalo by se celé Německo legitimním cílem a i Rakousko a kdokoliv by zaútočil a snadno lze najít způsob jak škodit. V nouzi by jsme se spojili se Sovětským svazem (tomu by nešlo zabránit) a toho se elity báli a proto náš národ zradili.

Ještě tu je otázka Sudeťáků, kteří by škodili zevnitř, ale myslím že by jsme to zvládli, Němci jsou dobří loupežníci, ale špatní bojovníci (Germáni žili z loupežiivých výprav, žena dřela doma v hospodářství a muž chodil na loupeživé výpravy).

A navíc GP by asi nechtěl, aby přišel o Prahu a zbyli z ní jenom sutiny.
 
Naposledy upravené:
V ŘOPíku máte kulomet, ke střílně přijede tank a vystřelí do ní. Stačí kanón 37 mm. Co se stane? S velkou pravděpodobností vyletí celý ŘOPík do vzduchu. Přesně takto Němci prošli sovětskou linií opevnění.
Není už přece jen čas skončit s tou bludařinou?

Počtář: Píše se rok 1938 a k plně bojeschopnému a obsazenému objektu vzor 37 ŘOP se blíží německý tank PzKpfw III s kanonem ráže 37 mm. Odhadni, jak by tento souboj dopadl. Nezapomeň uvážit, v jakém terénu se tyto objekty stavěly.

Gemini: Střet plně bojeschopného objektu lehčího opevnění vzor 37 (tzv. řopíku) a německého tanku PzKpfw III v roce 1938 by s největší pravděpodobností skončil taktickým patem nebo ústupem tanku, přičemž samotný objekt by nebyl zničen. Tankový kanon ráže 37 mm (KwK 36 L/46.5) nedokázal prorazit železobetonové stěny řopíku, zatímco posádka objektu disponovala zbraněmi, které mohly tank poškodit nebo vyřadit z boje.

1. Odolnost řopíku vs. výzbroj tanku
Objekty vzor 37 se stavěly ve dvou základních třídách odolnosti (A – normální, B – zeslabená).
  • Tloušťka stěn: Čelní stěna vystavená nepříteli měla tloušťku 80 cm až 120 cm armovaného železobetonu, strop měl 50 cm až 60 cm.
  • Možnosti tanku PzKpfw III (Ausf. A až D v roce 1938): Jeho kanon KwK 36 L/46.5 ráže 37 mm byl primárně určen proti tehdejším lehkým tankům. Proti monolitickému železobetonu byl zcela neúčinný. Střely by na stěnách řopíku způsobovaly pouze povrchové opaly a odštěpky, beton by neprorazily.
  • Slepá místa: Tank by mohl uspět pouze přímým zásahem do střílny (které byly chráněny ocelolitinovými uzávěry) nebo periskopu, což by vyžadovalo střelbu z bezprostřední blízkosti na nehybný cíl (tedy tank by se nemohl pohybovat).
2. Výzbroj řopíku vs. pancéřování tanku
Posádku řopíku tvořilo 7 mužů. Objekt byl typicky vyzbrojen dvěma těžkými kulomety vz. 35 nebo vz. 37, případně lehkými kulomety vz. 26.
  • Pancéřování tanku v roce 1938: Rané verze tanku PzKpfw III měly tloušťku pancíře pouhých 15 mm na všech stranách.
  • Účinek kulometů: Standardní československé kulometné střelivo s průbojným jádrem (vzor 31) dokázalo na vzdálenost do 100 m prorazit až 12 mm ocelového pancíře. Proti 15 mm pancíři tanku sice čelně nestačilo, ale masivní koncentrovaná palba ze dvou kulometů by vedla k:
    • Zničení optiky a periskopů tanku (oslepnutí posádky).
    • Zaseknutí věže tanku v prstenci.
    • Průnikům střepin a projektilů skrze průzory a technologické spáry, což by zranilo posádku tanku.
3. Vliv terénu a taktické nasazení
Řopíky se stavěly v rámci promyšlených obranných linií Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) a jejich poloha v terénu hrála klíčovou roli:
  • Nepřístupný terén: Linie vedly přes horské hřebeny, husté lesy, bažinaté oblasti nebo podél vodních toků (např. pohraniční pohoří). V tomto terénu byla manévrovatelnost tanků extrémně omezená a tanky musely využívat silnice.
  • Protitankové překážky: Před liniemi řopíků byly vybudovány souvislé pásy protitankových překážek (železní ježci, betonové patky, příkopy). Tank PzKpfw III by se k objektu fyzicky vůbec nedokázal přiblížit na kontaktní vzdálenost.
  • Systém bočních paleb: Nejdůležitější taktický prvek – řopíky typu A nestřílely dopředu proti útočníkovi, ale jejich střílny mířily do boků. Navzájem se kryly a vytvářely nepřekročitelnou palebnou přehradu. Tank jedoucí vpřed by tak čelil boční palbě z vedlejších objektů, kde byl navíc objekt kryt zemním záhozem (vlastní objekt byl z pohledu tanku maskován).
✅ Výsledek střetnutí
Německý tank PzKpfw III by nedokázal objekt vzor 37 zničit ani vyřadit z boje. Kvůli protitankovým překážkám, nevhodnému terénu a intenzivní kulometné palbě, která by poškodila optiku tanku, by byl nucen ustoupit, nebo by byl imobilizován.

Počtář: Jaká byla zamýšlená taktika obrany ŘOPíku či skupiny ŘOPíků proti tankům?

Gemini: Zamýšlená taktika obrany lehkého opevnění (LO vzor 37) proti tankům nespočívala v přímém souboji samotného bunkru s obrněnci, ale v kombinaci pasivních protitankových překážek, eliminaci doprovodné pěchoty a spolupráce s polní armádou. Samotný řopík byl pouze kulometným hnízdem, nikoliv protitankovou stanicí, avšak v celkovém systému hrál pro zastavení tanků klíčovou roli.

Taktický koncept obrany se skládal z následujících pilířů:
1. Zastavení tanků pasivními překážkami
V úsecích, kde terén umožňoval nasazení tanků (roviny, údolí, podél silnic), procházela před linií bunkrů souvislá protitanková intervalová překážka.
  • Ocelové rozsocháče (vynález zvaný „český ježek“) a zapuštěné ocelové kolejnice měly tanky fyzicky zastavit nebo zpomalit.
  • Drátěné zátarasy namotané kolem překážek sloužily k namotání na hnací kola a pásy tanků, což vedlo k zablokování motoru.
  • Cílem bylo udržet tanky v bezpečné vzdálenosti od bunkrů a vystavit je v přesně definovaných koridorech (tzv. palbách) obranným zbraním.
2. Izolace tanků od pěchoty (Hlavní úkol ŘOPíků)
Tank bez pěchoty je zranitelný a nedokáže území obsadit. Hlavním úkolem řopíků bylo odříznout a zlikvidovat útočící německou pěchotu, která tanky doprovázela.
  • Jakmile kulometná křížová palba z řopíků přibila německé pěšáky k zemi nebo je zlikvidovala, tanky zůstaly na bojišti osamocené.
  • Osamocený tank neměl ženijní podporu k odstranění překážek a byl snadným cílem pro specializované protitankové zbraně z druhé linie.
3. Palba průbojným střelivem na citlivá místa
Pokud se tank dostal do palebného vějíře řopíku, posádka spustila palbu z těžkých kulometů vz. 35 nebo vz. 37 s použitím průbojného střeliva (vzor 31).
  • Nebylo cílem prostřelit hlavní pancíř, ale koncentrovanou palbou zničit zaměřovací optiku, periskopy a rozstřílet průzory.
  • Tank s rozbitou optikou byl v boji „slepý“ a nepoužitelný. Střely mířily také na pásy, hnací kola a věnec věže, aby došlo k jejímu zaseknutí.
4. Součinnost s polním dělostřelectvem a protitankovými kanony
Řopíky tvořily pouze první obranné pásmo (tzv. hlavní obranné postavení). Skutečné ničení tanků měla na starosti polní armáda ukrytá za nimi:
  • Protitankové kanony ráže 3,7 cm (vzor 34 a 37) byly umístěny v maskovaných polních okopech nebo dřevozemních palebných postaveních těsně za linií řopíků. Tyto kanony měly dostatečný výkon na zničení jakéhokoliv tehdejšího německého tanku.
  • Dělostřelečtí pozorovatelé v řopících předávali pomocí telefonního spojení nebo rádio-stanic souřadnice o pohybu tanků těžkému dělostřelectvu ve vnitrozemí, které na stojící nebo zpomalené tanky před překážkami zahájilo přehradnou palbu.
5. Taktika dvou sledů a obklíčení
Linie LO se standardně stavěla ve dvou sledech (řadách) za sebou. Pokud se německému tanku podařilo překonat překážky a projet mezi řopíky prvního sledu, dostal se do pasti.
  • První sled na něj pálil z týlu do slabšího zadního pancíře, zatímco druhý sled ho napadal z boku a zepředu. Tank se ocitl v křížové palbě, izolován v prostoru, který detailně znali českoslovenští dělostřelci.
Shrnutí: Taktika ŘOPíků proti tankům byla čistě defenzivní a systémová. Řopík měl tanky zastavit pomocí překážek, postřílet jejich pěchotu, oslepit je kulometnou palbou a nechat je zničit schovanými protitankovými kanony či dělostřelectvem z týlu.

Počtář: Za tebou výše popsaných okolností (protitankové překážky, systém bočních paleb), jaká byla šance, že tank PzKpfw III zasáhne účinně střílnu řopíku?

Gemini: Šance, že by tank PzKpfw III za těchto okolností účinně zasáhl střílnu řopíku, byla extrémně nízká, blížící se nule.
V reálné bojové situaci roku 1938 stála proti německému střelci v tanku kombinace konstrukčních prvků pevnosti a taktických podmínek, které úspěšný zásah téměř vylučovaly.

1. Geometrická nemožnost: Střílny nebyly zepředu vidět
Nejzásadnější překážkou byl samotný koncept bočních paleb.
  • Žádný čelní pohled: Řopík typu A neměl na straně otočené k nepříteli vůbec žádné střílny. Čelní stěna byla hladká, zesílená a krytá masivním zemním záhozem a kamennou rovnaninou.
  • Úhel krytí: Střílny byly schované v bocích objektu a před palbou zepředu je chránily masivní betonové výstupky, takzvaná „ucha“.
  • Co to znamenalo pro tank: Aby tank PzKpfw III střílnu vůbec spatřil a mohl na ni zamířit, musel by nejprve linii řopíků prorazit a vjet mezi ně. V ten moment by se však ocitl v bočním palebném vějíři sousedních objektů a na dohled protitankových kanonů v zázemí.
2. Konstrukce střílny minimalizovala zásah
Pokud by se tank přesto dostal do pozice, odkud mohl na střílnu pálit (např. při útoku z boku), samotný cíl byl miniaturní a skvěle chráněný:
  • Lichoběžníkový tvar: Střílna LO vz. 37 byla vyrobena z ocelolitiny a směrem dovnitř se zužovala. Vnější rozměr byl relativně malý a samotný otvor pro hlaveň kulometu měl rozměry jen několik centimetrů.
  • Efekt nálevky: Pokud by tankový granát nezasáhl absolutně přesně střed, ale narazil by do šikmých ocelových stěn střílny, sklouzl by (odrazil se) vně objektu. Ocelolitinové střílny měly navíc na vnější straně protiodrazové stupně, které energii střely rozbíjely.
  • Ochranná oclona: Uvnitř střílny byl otočný ocelový uzávěr, který posádka uzavřela, pokud se ze zbraně nestřílelo.
3. Bojové podmínky tanku v roce 1938
Zásah takto malého cíle vyžaduje laboratorní přesnost, která byla v jedoucím nebo ostřelovaném tanku nemožná:
  • Střelba za pohybu neexistovala: Rané verze PzKpfw III neměly stabilizátor kanonu. Aby mohl střelec přesně zamířit na cíl o velikosti několika centimetrů, tank musel úplně zastavit.
  • Efekt „slepého tanku“: V momentě, kdy tank zastavil před protitankovou překážkou, stal se terčem křížové palby kulometů. Jak bylo popsáno výše, stovky průbojných střel dopadajících na tank by totálně rozbily jeho zaměřovací optiku (dalekohled TZF 5a). Střelec v tanku by řopík přes poškrábané a roztříštěné sklo periskopu sotva viděl, natož aby dokázal zamířit na střílnu.
  • Bojový kouř a maskování: Řopíky byly maskovány maskovacími sítěmi, vegetací a nátěrem. Po zahájení palby se navíc bojové pole zaplnilo kouřem z výstřelů a vybuch**ícího dělostřelectva, což viditelnost ještě drasticky snížilo.
📊 Shrnutí pravděpodobnosti
Pokud by tank stál nehybně na střelnici ve vzdálenosti 100 metrů a pálil na neobsazený, dokonale viditelný řopík z boku, střílnu by dříve či později zasáhl.
V bojové situaci roku 1938 – za přítomnosti protitankových překážek, maskování, krycích „uch“ betonové konstrukce a za stálého oslepování tanku kulometnou palbou ze dvou směrů – byla šance na účinný zásah střílny prakticky nulová. Tank by byl zničen nebo donucen k ústupu dříve, než by takový výstřel dokázal přesně zkoordinovat.
 
Naposledy upravené:
Neviem, dokedy chcú Česi vystupovať ako ukrivden
Křivdu od Slováků necítím, už víme jak probíhá dějinný proces a jak je řízen. Náš národ chtěl bojovat, ale řídící elity rozhodli jinak. A když někdo z elit jednal v zájmů národů (např. Štefánik) tak se mu stala nehoda. Takže opravdu upřimně nevím jak by se zachovali elity na Slovensku, kdybych si myslel, že by zradili řeknu to rovnou. A samozřejmě pragocentristi nás štvou minimálně stejně co Vás štvali dříve na Slovensku (Pražané vždy zrazovali český národ, hold centrum řízení v davo-elitární společnosti zájmy národa nehájí - teď zve prezident Sudeťáky div ne na hrad).

Celá debata je hypotetická, jestli jsme měli dost zdrojů na obranu. Je otázka jestli by byla vůle elit ty zdroje využít a možná by se radši tajně vzdali (než vyhrát s Ruskem radši být poražen západem). Vidíme obdobnou situaci na Ukrajině (národ by krvácel, aby elity mohli zradit).
 
Naposledy upravené:
jak by se zachovali elity na Slovensku
Asi si to mal napísať hneď takto. Je rozdiel keď povieš "ako by sa zachovali slovenské elity?" (resp. slovenská vláda) a keď povieš "ako by sa zachovali Slováci". Od "elít" je možné čakať všeličo. Tiež si na to dávam pozor aj pri iných národoch, aby som nezamieňal národ s "elitami". Napr. nezovšeobecňovať "Poliaci urobia to a ono..."
 
Naposledy upravené:
Asi si to mal napísať hneď takto. Je rozdiel keď povieš "ako by sa zachovali slovenské elity?" (resp. slovenská vláda) a keď povieš "ako by sa zachovali Slováci". Od "elít" je možné čakať všeličo. Tiež si na to dávam pozor aj pri iných národoch, aby som nezamieňal národ s "elitami". Napr. nezovšeobecňovať "Poliaci urobia to a ono..."
Atom to napísal v zápale diskusie "zjednodušene". Mňa to neurazilo a pochopil som hneď, ako to bolo myslené, aj keď je pravda, že časť hisTORikov zvaľuje časť viny za "vratkú stoličku" pod vtedajšou vládou a prezidentom cez Tisa a spol. kvázi kolektívne na "národ Slovenský" nerozlišujúc to. Myslím, že sa to robí úmyselne s cieľom skryť skutočné dôvody toho, prečo sme nebojovali a skryť zradu elít (vrátane "našich" elít!) - keď sa budeme vadiť medzi sebou, zodpovední v tieni budú mimo zorné pole. A tak to je vždy.
Nikdy som nepozoroval, že by z jeho strany smerovala akákoľvek poznámka týmto smerom a ani že by reagoval z priestoru krivdy Slovákov voči Čechom.
Naproti tomu často pozorujem u niekoľkých diskutujúcich, že akonáhle sa niekto dotkne zjednodušene v čomkoľvek Slováka narážajúc na jeho vtedajšie zastupiteľstvo, ktorý aj len čisto hypoteticky môže niesť nejakú formu zodpovednosti za vývoj udalostí, resp. sa dotkne aj len nechcene Slovenského štátu a jeho predstaviteľov spôsobom, ktorý v nich vidí aj niečo iné ako len "pozitív", okamžite prichádza precitlivená reakcia. Tým nemám na mysli teba konkrétne. Len si mi poskytol príležitosť znova túto tému s hnilobným pachom starých nespracovaných emócií premrštenej hrdosti a krivdy, kde sme sa stali ako národ obeťami udalostí v dôsledku (XYZ príčin ...) vytiahnuť na svetlo sveta. Pretože pokiaľ tieto veci ako jednotlivci a taktiež ako kolektív nezačneme chápať na hĺbkovej úrovni v NEracionálnom spektre, ďalej to bude používané proti nám na "divide et impera" nielen GP keď sa mu to hodí, ale aj elitami jak vlastného (dokonca!) tak aj iných národov, ktorým sa to hodí.
A v takom prípade:
1. zbohom Trojmorie (stabilita),
2. ZNOVA! zbohom nové Československo,
3. PRAVDEPODOBNE! zbohom Slovensko,
4. URČITE! zbohom pokoj a mier.
Táto stigma je na našom kolektívnom tele odhalená. Vidí ju každý, kto potrebuje. A kým bude existovať, bude sa na ňu tlačiť.
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom