V ŘOPíku máte kulomet, ke střílně přijede tank a vystřelí do ní. Stačí kanón 37 mm. Co se stane? S velkou pravděpodobností vyletí celý ŘOPík do vzduchu. Přesně takto Němci prošli sovětskou linií opevnění.
Není už přece jen čas skončit s tou bludařinou?
Počtář: Píše se rok 1938 a k plně bojeschopnému a obsazenému objektu vzor 37 ŘOP se blíží německý tank PzKpfw III s kanonem ráže 37 mm. Odhadni, jak by tento souboj dopadl. Nezapomeň uvážit, v jakém terénu se tyto objekty stavěly.
Gemini: Střet plně bojeschopného objektu lehčího opevnění vzor 37 (tzv. řopíku) a německého tanku PzKpfw III v roce 1938 by s největší pravděpodobností skončil taktickým patem nebo ústupem tanku, přičemž samotný objekt by nebyl zničen. Tankový kanon ráže 37 mm (KwK 36 L/46.5) nedokázal prorazit železobetonové stěny řopíku, zatímco posádka objektu disponovala zbraněmi, které mohly tank poškodit nebo vyřadit z boje.
1. Odolnost řopíku vs. výzbroj tanku
Objekty vzor 37 se stavěly ve dvou základních třídách odolnosti (A – normální, B – zeslabená).
- Tloušťka stěn: Čelní stěna vystavená nepříteli měla tloušťku 80 cm až 120 cm armovaného železobetonu, strop měl 50 cm až 60 cm.
- Možnosti tanku PzKpfw III (Ausf. A až D v roce 1938): Jeho kanon KwK 36 L/46.5 ráže 37 mm byl primárně určen proti tehdejším lehkým tankům. Proti monolitickému železobetonu byl zcela neúčinný. Střely by na stěnách řopíku způsobovaly pouze povrchové opaly a odštěpky, beton by neprorazily.
- Slepá místa: Tank by mohl uspět pouze přímým zásahem do střílny (které byly chráněny ocelolitinovými uzávěry) nebo periskopu, což by vyžadovalo střelbu z bezprostřední blízkosti na nehybný cíl (tedy tank by se nemohl pohybovat).
2. Výzbroj řopíku vs. pancéřování tanku
Posádku řopíku tvořilo 7 mužů. Objekt byl typicky vyzbrojen dvěma těžkými kulomety vz. 35 nebo vz. 37, případně lehkými kulomety vz. 26.
- Pancéřování tanku v roce 1938: Rané verze tanku PzKpfw III měly tloušťku pancíře pouhých 15 mm na všech stranách.
- Účinek kulometů: Standardní československé kulometné střelivo s průbojným jádrem (vzor 31) dokázalo na vzdálenost do 100 m prorazit až 12 mm ocelového pancíře. Proti 15 mm pancíři tanku sice čelně nestačilo, ale masivní koncentrovaná palba ze dvou kulometů by vedla k:
- Zničení optiky a periskopů tanku (oslepnutí posádky).
- Zaseknutí věže tanku v prstenci.
- Průnikům střepin a projektilů skrze průzory a technologické spáry, což by zranilo posádku tanku.
3. Vliv terénu a taktické nasazení
Řopíky se stavěly v rámci promyšlených obranných linií Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) a jejich poloha v terénu hrála klíčovou roli:
- Nepřístupný terén: Linie vedly přes horské hřebeny, husté lesy, bažinaté oblasti nebo podél vodních toků (např. pohraniční pohoří). V tomto terénu byla manévrovatelnost tanků extrémně omezená a tanky musely využívat silnice.
- Protitankové překážky: Před liniemi řopíků byly vybudovány souvislé pásy protitankových překážek (železní ježci, betonové patky, příkopy). Tank PzKpfw III by se k objektu fyzicky vůbec nedokázal přiblížit na kontaktní vzdálenost.
- Systém bočních paleb: Nejdůležitější taktický prvek – řopíky typu A nestřílely dopředu proti útočníkovi, ale jejich střílny mířily do boků. Navzájem se kryly a vytvářely nepřekročitelnou palebnou přehradu. Tank jedoucí vpřed by tak čelil boční palbě z vedlejších objektů, kde byl navíc objekt kryt zemním záhozem (vlastní objekt byl z pohledu tanku maskován).
Výsledek střetnutí
Německý tank PzKpfw III by nedokázal objekt vzor 37 zničit ani vyřadit z boje. Kvůli protitankovým překážkám, nevhodnému terénu a intenzivní kulometné palbě, která by poškodila optiku tanku, by byl nucen ustoupit, nebo by byl imobilizován.
Počtář: Jaká byla zamýšlená taktika obrany ŘOPíku či skupiny ŘOPíků proti tankům?
Gemini: Zamýšlená taktika obrany lehkého opevnění (LO vzor 37) proti tankům nespočívala v přímém souboji samotného bunkru s obrněnci, ale v kombinaci pasivních protitankových překážek, eliminaci doprovodné pěchoty a spolupráce s polní armádou. Samotný řopík byl pouze kulometným hnízdem, nikoliv protitankovou stanicí, avšak v celkovém systému hrál pro zastavení tanků klíčovou roli.
Taktický koncept obrany se skládal z následujících pilířů:
1. Zastavení tanků pasivními překážkami
V úsecích, kde terén umožňoval nasazení tanků (roviny, údolí, podél silnic), procházela před linií bunkrů souvislá protitanková intervalová překážka.
- Ocelové rozsocháče (vynález zvaný „český ježek“) a zapuštěné ocelové kolejnice měly tanky fyzicky zastavit nebo zpomalit.
- Drátěné zátarasy namotané kolem překážek sloužily k namotání na hnací kola a pásy tanků, což vedlo k zablokování motoru.
- Cílem bylo udržet tanky v bezpečné vzdálenosti od bunkrů a vystavit je v přesně definovaných koridorech (tzv. palbách) obranným zbraním.
2. Izolace tanků od pěchoty (Hlavní úkol ŘOPíků)
Tank bez pěchoty je zranitelný a nedokáže území obsadit. Hlavním úkolem řopíků bylo odříznout a zlikvidovat útočící německou pěchotu, která tanky doprovázela.
- Jakmile kulometná křížová palba z řopíků přibila německé pěšáky k zemi nebo je zlikvidovala, tanky zůstaly na bojišti osamocené.
- Osamocený tank neměl ženijní podporu k odstranění překážek a byl snadným cílem pro specializované protitankové zbraně z druhé linie.
3. Palba průbojným střelivem na citlivá místa
Pokud se tank dostal do palebného vějíře řopíku, posádka spustila palbu z těžkých kulometů vz. 35 nebo vz. 37 s použitím průbojného střeliva (vzor 31).
- Nebylo cílem prostřelit hlavní pancíř, ale koncentrovanou palbou zničit zaměřovací optiku, periskopy a rozstřílet průzory.
- Tank s rozbitou optikou byl v boji „slepý“ a nepoužitelný. Střely mířily také na pásy, hnací kola a věnec věže, aby došlo k jejímu zaseknutí.
4. Součinnost s polním dělostřelectvem a protitankovými kanony
Řopíky tvořily pouze první obranné pásmo (tzv. hlavní obranné postavení). Skutečné ničení tanků měla na starosti polní armáda ukrytá za nimi:
- Protitankové kanony ráže 3,7 cm (vzor 34 a 37) byly umístěny v maskovaných polních okopech nebo dřevozemních palebných postaveních těsně za linií řopíků. Tyto kanony měly dostatečný výkon na zničení jakéhokoliv tehdejšího německého tanku.
- Dělostřelečtí pozorovatelé v řopících předávali pomocí telefonního spojení nebo rádio-stanic souřadnice o pohybu tanků těžkému dělostřelectvu ve vnitrozemí, které na stojící nebo zpomalené tanky před překážkami zahájilo přehradnou palbu.
5. Taktika dvou sledů a obklíčení
Linie LO se standardně stavěla ve dvou sledech (řadách) za sebou. Pokud se německému tanku podařilo překonat překážky a projet mezi řopíky prvního sledu, dostal se do pasti.
- První sled na něj pálil z týlu do slabšího zadního pancíře, zatímco druhý sled ho napadal z boku a zepředu. Tank se ocitl v křížové palbě, izolován v prostoru, který detailně znali českoslovenští dělostřelci.
Shrnutí: Taktika ŘOPíků proti tankům byla čistě defenzivní a systémová. Řopík měl tanky zastavit pomocí překážek, postřílet jejich pěchotu, oslepit je kulometnou palbou a nechat je zničit schovanými protitankovými kanony či dělostřelectvem z týlu.
Počtář: Za tebou výše popsaných okolností (protitankové překážky, systém bočních paleb), jaká byla šance, že tank PzKpfw III zasáhne účinně střílnu řopíku?
Gemini: Šance, že by tank PzKpfw III za těchto okolností účinně zasáhl střílnu řopíku, byla extrémně nízká, blížící se nule.
V reálné bojové situaci roku 1938 stála proti německému střelci v tanku kombinace konstrukčních prvků pevnosti a taktických podmínek, které úspěšný zásah téměř vylučovaly.
1. Geometrická nemožnost: Střílny nebyly zepředu vidět
Nejzásadnější překážkou byl samotný koncept bočních paleb.
- Žádný čelní pohled: Řopík typu A neměl na straně otočené k nepříteli vůbec žádné střílny. Čelní stěna byla hladká, zesílená a krytá masivním zemním záhozem a kamennou rovnaninou.
- Úhel krytí: Střílny byly schované v bocích objektu a před palbou zepředu je chránily masivní betonové výstupky, takzvaná „ucha“.
- Co to znamenalo pro tank: Aby tank PzKpfw III střílnu vůbec spatřil a mohl na ni zamířit, musel by nejprve linii řopíků prorazit a vjet mezi ně. V ten moment by se však ocitl v bočním palebném vějíři sousedních objektů a na dohled protitankových kanonů v zázemí.
2. Konstrukce střílny minimalizovala zásah
Pokud by se tank přesto dostal do pozice, odkud mohl na střílnu pálit (např. při útoku z boku), samotný cíl byl miniaturní a skvěle chráněný:
- Lichoběžníkový tvar: Střílna LO vz. 37 byla vyrobena z ocelolitiny a směrem dovnitř se zužovala. Vnější rozměr byl relativně malý a samotný otvor pro hlaveň kulometu měl rozměry jen několik centimetrů.
- Efekt nálevky: Pokud by tankový granát nezasáhl absolutně přesně střed, ale narazil by do šikmých ocelových stěn střílny, sklouzl by (odrazil se) vně objektu. Ocelolitinové střílny měly navíc na vnější straně protiodrazové stupně, které energii střely rozbíjely.
- Ochranná oclona: Uvnitř střílny byl otočný ocelový uzávěr, který posádka uzavřela, pokud se ze zbraně nestřílelo.
3. Bojové podmínky tanku v roce 1938
Zásah takto malého cíle vyžaduje laboratorní přesnost, která byla v jedoucím nebo ostřelovaném tanku nemožná:
- Střelba za pohybu neexistovala: Rané verze PzKpfw III neměly stabilizátor kanonu. Aby mohl střelec přesně zamířit na cíl o velikosti několika centimetrů, tank musel úplně zastavit.
- Efekt „slepého tanku“: V momentě, kdy tank zastavil před protitankovou překážkou, stal se terčem křížové palby kulometů. Jak bylo popsáno výše, stovky průbojných střel dopadajících na tank by totálně rozbily jeho zaměřovací optiku (dalekohled TZF 5a). Střelec v tanku by řopík přes poškrábané a roztříštěné sklo periskopu sotva viděl, natož aby dokázal zamířit na střílnu.
- Bojový kouř a maskování: Řopíky byly maskovány maskovacími sítěmi, vegetací a nátěrem. Po zahájení palby se navíc bojové pole zaplnilo kouřem z výstřelů a vybuch**ícího dělostřelectva, což viditelnost ještě drasticky snížilo.
Shrnutí pravděpodobnosti
Pokud by tank stál nehybně na střelnici ve vzdálenosti 100 metrů a pálil na neobsazený, dokonale viditelný řopík z boku, střílnu by dříve či později zasáhl.
V bojové situaci roku 1938 – za přítomnosti protitankových překážek, maskování, krycích „uch“ betonové konstrukce a za stálého oslepování tanku kulometnou palbou ze dvou směrů –
byla šance na účinný zásah střílny prakticky nulová. Tank by byl zničen nebo donucen k ústupu dříve, než by takový výstřel dokázal přesně zkoordinovat.