Myslím, že nie je nič cennejšie v tomto svete a zmysluplnejšie v živote, ako medziľudské vzťahy naplnené nezištnou láskou. Už jeden takýto vzťah v živote robí človeka bohatým.
-
Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
-
Oznam: na fore bol spustený nový režim moderácie. Viac o to je napísané v tomto článku.
Komunitná spolupráca Tvorba nového Československa
- Thread starter Strážca
- Start date
Atom
Známy člen
Takového ateistu bychom mohli "skoro" nazývat Satanistou (popírá Boha svým rozhodnutím, ne zkoumáním a hledáním). Vlastně všichni cítí, že svět je řízen vyššími silami, vyšší intelugencí, pouze někteří jsou nespokojení a chtěji svět předělat tak, aby si mohli vše dovolovat na úkor ostatních (vykolejený já-centrismus si dosazuje do nejvyššího řízení Satana, který mu umožní to všedovolování vůči ostatním).
Naposledy upravené:
Atom
Známy člen
Dle mě je svědomí napojení na biopole biosféry. Jsme propojeni navzájem v jednom celku a nějak si to tím svědomím uvědomujeme. Zvířata například vychovají cizí mláďata a zabít dítě je pro člověka se svědomím nemožné ( častý motiv v pohádkách - služebník nedokáže na příkaz novorozeně zabít a to přežije ... ).
...ale Abrahám bol ochotný obetovať syna.....
Protože se neřídil svědomím, ale příkazem temného boha
Jasne, to je pravda, ale celý svoj život predtým nemohol páchať iba zlo. Čim sa riadil vtedy?
Abrahám byl darebák, který kvůli Sáře vyhnal svého syna Ismaela s jeho matkou Hagarou do pouště na jistou smrt.
Atom
Známy člen
Příběhy jsou často spíše informací o nějakého vzoru, než kronikou popisující tehdejší život. Tak s nimi osobně zacházím. Tohle je pro mne vzor porušení svědomí za nějakou pro subjekt vyšší cenu než je svědomí a to pak zavání Satanismem. Skutečný bůh (ne jeho imitace) nebude chtít po někom, aby obětoval svědomí. Jiný protichůdný vzor je příběh Matka od spisovatele Čapka, kde matka dá synovi pušku do ruky, když se dozví, že nelidští fašisté zabijejí děti (přetím ho nechtěla pustit do boje, protože to byl její poslední syn, ostatní již v boji zahynuli). Svědomí v tomto vzoru překoná mateřské instinkty ochrany dítěte (které jsou považovány za nejsilnější). V prvním vzoru je svědomí potlačeno v druhém vzoru je svědomí aktivováno.
Naposledy upravené:
Prečo potom nefunguje u ľudí rovnako. Katolíka, ktorý zaspal na nedeľnú omšu hryzie svedomie (je to cirkevné prikázanie a porušenie sa považuje za hriech). Budhistu účasť na omši vôbec nevzrušuje a jeho svedomie je ticho.
Naposledy upravené:
Atom
Známy člen
To není svědomí, to je pocit viny. Pocit viny se dostavuje po porušení diktátu svědomí. Kdyby měl Katolík aktivované svědomí, tak by na mši neusnul. Jak je možné usnout před Bohem ? Jeho víra je umělá není propojená se svědomím a tak zažívá pocit viny. Kdyby naslouchal svědomí, asi by ho to dovedlo k opuštění konfese a nemusel by se trápit, že usnul na nudné mši. ( Vytvoření umělého pocitu viny je nástrojem GP a je v tom mistr, předcházet se tomu dá důsledným nasloucháním svědomí. A né si to omluvit například: dělají to tak všichni, co já zmůžu, aby pocit viny netrápil je potřeba odvaha a úsilí následovat svědomí. Těch co žijí v souladu se svědomím je málo )
Naposledy upravené:
Lenže tu zachádzame do roviny neoveriteľného... Ako vieme, tak svedomie sa prejavuje hryzením svedomia a pocitom hanby (KSB sa tomu podrobnejšie venuje). Ako chceš toto odlíšiť od pocitu viny? Aký je rozdiel medzi hryzením svedomia a pocitom viny? Človek sa skrátka trápi, že sklamal, že zlyhal, že bol slabý a nepodarilo sa mu dodržať niečo, čo je pre neho dôležité. A zároveň sa pred druhými, silnejšími hanbí, že práve on zlyhal.
On
On se nemá co hanbit před druhymi, ale před Bohem.
Atom
Známy člen
Diktát svědomí nehryže, ale upozorňuje předem. Svědomí je predikce, brání dělat chyby. Pocit viny, hryzání svědomí se dostavuje až potom. Typicky nemá bytost odvahu a vůli něco udělat i když cítí, že je to správné, neposlechne predikci svědomí a třeba nevzdoruje rodičům a nejde svojí cestou a pak ho trápí pocit viny (vlastní nedostatečnosti vyhovět požadavkům rodičů, nemá dost odvahy podívat se pravdě do očí, že jeho život řídí Bůh a ne rodiče) je to důsledek chybného rozhodnutí.
Svědomí je svatý grál, dokonalý pomocník a funguje preventivně, pocit viny a hryzání svědomí je následek chyby, která se musí odpracovat (film Ostrov například, kde mladý člověk je zbabělý a nezvdoruje fašistům a pak se stane mnichem a snaží se to napravit).
První kontakt se svědomím je když je dítě upozorněno, aby něco nedělalo, aby nevznikla škoda. Jenže ono to stejně začně dělat a něco se stane a pak se začne stydět a nemůže se bránit, protože si je vědomo, že to co udělalo nebylo správné. Stud se dostavuje i když se na to nepřijde. Tohle asi zažil každý předpokládám.
Poznámka:
Už jsem uváděl příběh Německého vojáka, který se zařadil k náhodně vybraným popravovaným civilistům pro výstrahu. Měl rozkaz je postřílet, diktát svědomí mu to nedovolil a on ho poslechl. Raději volil smrt než celý život žít v hanbě před sebou samým.
Naposledy upravené:
achtoego
Člen
- Okres
- Bratislava
No ja si myslím(bez nároku na správnosť), že hanba je "nástroj" ega, a svedomie duše.
A pocit viny je taká "prepájacia substitúcia": egu nahrádza svedomie a duši pocit hanby.
Vina je presne medzi "materiálnou" hanbou a "duchovným" svedomím.
Ano, s tým upozornením v predstihu si to dal na pravú mieru. Trochu som to poplietol.
Ale podstata sa aj tak veľmi nezmenila. Takže skúsme hľadať ďalej.
Situácia1: Ak človeku dajú do ruky pištoľ a hrozbami násilím ho nútia, aby zabil iného nevinného človeka. Pri tejto predstave sa robí človeku hrozne, považuje to za nemravné, nesprávne, neľudské... Tu zrejme s istotou môžeme tvrdiť, že sa v ňom ozýva svedomie, a že väčšina ľudí, ktorí majú v sebe aspoň trochu citu a ľudskosti, by to cítila rovnako.
Situácia2: každý katolík vie, že v nedeľu misí do kostola, inak sa dopustí ťažkého hriechu. A veriaci to vníma ako Božiu vôľu, nie vôľu cirkvi. Rovnako pri predstave, že by z nejakého dôvodu nemohol byť na omši v nedeľu, cíti sa hrozne. Pritom mu mozog šrotuje naplno, a premýšľa, či mu boh odpustí, ak musí uprednostniť naozaj niečo objektívne neodkladné pred omšou.
Ako odlíšiť svedomie z pohľadu KSB od svedomia z pohľadu katolíka.
Situácia3: ateista, ktorý verí socialistickej vede, ktorá "dokázala" neexistenciu Boha (akože), a nerieši túto otázku, lebo nie je filozof, ale naplno je oddaný zásadám práce pre blaho väčšiny a rozvoju spoločnosti. Takýto človek sa stáva svedomitým úradníkom. Niekto by ho nútil ku korupcii, ktorá by poškodzovala záujmy väčšiny. Človeku sa pri tejto predstave búri psychika, je to pre neho neprijateľné, odporné. Nesporne je to hlas svedomia v jeho vnútri, ktorý mu nikdy nedovolí konať proti týmto zásadám.
Ako odlíšiť ten vnútorný odpor, ktorý nás varuje pred konaním proti vštepeným zásadám? Kedy je to svedomie, a kedy to nie je svedomie, hoci to je pocitovo rovnako?
Jedna z dobrých indícií, ktoré KSB ponúka, je to, že hovorí, že pri svedomí by mal absentovať strach. Že človek odmieta urobiť niečo neetické iba preto, že verí, že je to neetické. A nie je tam prvok, že sa aj bojí božieho trestu (napríklad). Ak na pozadí svedomia hrá významnú úlohu aj strach, tak je vysoko pravdepodobné, že tento "hlas svedomia" je falošný. Že tento sebazákaz bol naprogramovaný nejakým manipulátorom (napr. cirkvou).
Naposledy upravené:
Môže existovať aj situácia, že človek je veľmi silno naprogramovaný tradíciou. Tá naša historická tradícia ešte bola v mnohom zdravým sedliackym rozumom a etikou. Napr. sex až po svadbe a pod. Ale vo svete existujú rôzne tradície. V indii napr. kedysi verili, že ak zomrie manžel, tak manžela treba spáliť aj s manželkou, ešte živou. V niekom z Indov sa mohol prejaviť zdravý rozum, pri myšlienke porušiť túto tradíciu sa v ňom ale búrila vernosť k tradícii. A určite tam aj figuroval strach z toho, že sa stane vyvrhelom v tejto spoločnosti. No a práve tento strach z odsúdenia na pozadí "výčitiek svedomia" (buriacej sa vernosti k tradícii) môže byť indikátorom toho, že tieto výčitky sú falošné.
Ja som iba chcel povedať, že medzi nami môžu žiť všelijakí ľudia a nevieš o tom, že majú narušené svedomie. Ale v rozhodnej chvíli,ako u Abraháma, zapracoval židovský egregor a bol ochotný obetovať aj svojho syna. Tým som chcel povedať to, že to GP so svojim "vyvoleným národom " vymyslel veľmi dobre. To teraz už nestíha.
Atom
Známy člen
Strach mizí až po aktivaci svědomí. Nejdříve je strach ( o sebe, o své blízké ), to je v první fázi, někdo tu bitvu prohraje a zůstane žít ve strachu, třeba zastřelí nevinného, aby přežil. Plná aktivace svědomí je zkoužka dospělosti a pomůže tomu extrémní situace, kdy duše prochází testem co je důležitější. Plná aktivace svědomí, bude souviset s překonáním já-centrismu.
Je to vývoj někdo postupuje pomaleji a svědomí se probouzí polehoučku a jiný je vystaven extrémní situaci ( cesty Boží jsou nevyzpytatelné ), ale tlačí neustále a různou silou ať předem co upozornění ( nedávej si už další pivo a jdi domů říká svědomí předem ) nebo potom ( zase jsi to přehnal a nepřestal včas, co tomu řekne rodina, říká svědomí potom ).
Ve vypjatých situacích je to zřetelnější, při menším tlaku se mohou do svědomí míchat další vlivy a být silnější ( proto příměry se zatřelením a pocitu viny za drobný prohřešek považuji za nesouměřitelné, i když i ten malý prohřešek může bolet, ale to je již problém já-centrismu, dle mě ).
Naposledy upravené:
Trápí se, že zklamal a selhal např.:
Parta mladíků si slíbila, že půjdou poprvé vyzkoušet alkohol, cigarety ,.. . No jednomu se dodržet tento slib, který byl pro něho, jako člena party, důležitým, nepodařilo z podivuhodných" příčin, nebo jít prostě nechtěl
Zkrátka zklamal a zároveň se před druhými, silnějšími stydí, že právě on ...
Třeba bude z takové party vyloučen do konce Základky. a bude se muset ohlédnout po něčem smysluplnějším a přitom se spolehnout třeba jen sám na sebe. viz film Zámysel.
K typu psychiky přináleží jako bonus jisté informace a to je také rozhodující pro úroveň svědomí. Hodnoty svědomí tedy nejsou, kromě základních existenčních otázek, u většiny stejné a ani přenositelné.
Pro někoho je jednání, jak říká opička v kresleném seriálu "NEOPAKOVATELNÉ"
Naposledy upravené: