Ještě se tedy s dovolením zeptám, co ve vašem pojetí konkrétně znamená poměrně klíčový pojem Kosmizmus. Nazýváte tak duševní funkci představovanou obecně schopností vnímat jakýkoli na individuálním vědomí nezávislý řád a reflektovat sebe sama jakožto jeho součást, nebo jde o specifickou schopnost vnímat právě všezahrnující univerzální řád a své místo v něm, nebo o nějakou ještě šířeji pojatou vlastnost, spojenou nějak se světonázorem reprezentovaným ruským kosmismem 19. a 20. století (ten dojem samozřejmě navozuje použití stejného názvu)? Jde-li (ve vašem pojetí metafyziky) o jeden z oněch základních stavebních kamenů lidského myšlení, jedná se - stejně jako u Schopnosti hodnotit potenciál spolupráce - opět o projev sobeckého genu plynoucí z evoluční biologie? A jak se projevuje jeho svazující vliv právě v oblasti svědomí, jehož účelem v tomto pojetí je zvýšení reprodukční úspěšnosti určité genetické varianty?
Šířeji: Měl jsem štěstí, že jsem zažil lidi s jiným způsobem myšlení - prarodiče, třídní učitel na ZDŠ a spolužáci a jejich rodiny z venkova - tak do poloviny 70. let 20. století. Dnes (v šíleně přeautomobilizované době) bych doporučil k podrobnému studiu knihy C. Sagana: Stíny zapomenutých předků a P. Wohllebena: Tajný život stromů.
Dál doporučuji prostudovat pojmy realizmus a nominalizmus - ve středověku "vyhrál" nominalizmus - ale pouze proto, že ta tehdejší inteligence si neuvědomovala, že realizmus se vztahuje pouze ke způsobu práce mozku. Jde o to, že realizmus není nic více, než soubor symbolů ve vědomí - a ty symboly představují univerzální abstrakci jimi popisovaného jevu (jeho vzor). A tato abstrakce musí být správná - jinak nelze dosáhnout správných rozhodnutí.
Příklad: kočka bude mít vzor pro myš - a stejný vzor přiměřeně použije pro potkana, myš, rejska a hraboše (atd.) - a stejně tak tento vzor použije dnes i zítra na různé myši. Takto jí stačí jeden univerzální vzor pro různé případy - a každý jednotlivý případ se tomu vzoru více či méně blíží.
Realizmus tedy na jedné straně zajišťuje úsporné použití mozku a na druhé straně z těchto vzorů vytváří "obraz světa", ke kterému připodobňuje "svět vezdejší" - přičemž šíře vazeb mezi jednotlivými symboly vytváří právě onen Řád Všehomíra. Je to tedy obraz našeho okolí se zřetelem na to, jak by to okolí
mělo vypadat. (Uvědomte si, že my dnes takto nemyslíme - vzory a jejich správnými vlastnosti se vůbec nezabýváme, my ty vzory využíváme jen jako vyprázdněné slupky -
simulaktra. Proto jsme třeba schopni volit naprosté debily - a stejně tak dělat i jiná naprosto nesmyslná rozhodnutí.)
Pokud jde o "teorii sobeckého genu" - to je jen takové "lepkavé" označení poznatků evoluční biologie za posledních ~ půl století. Ta evoluční biologie vlastně říká (je spíše Lamarckovská, než Darwinistická), že pro život je podstatná vlastní vůle jako projev určitého souboru "nízkoúrovňových" duševních funkcí - a z podstaty těchto poznatků vyplývá, že klíčové postavení (nejen u člověka) musí mít právě funkce pro "hodnocení potenciálu spolupráce" (zde se ovládají rozhodovací strategie). Tady máme řadu vztahů nejen mezi jednotlivými zvířaty, ale i jednotlivými druhy - a
schopnost přežít závisí především na schopnosti správně uvažovat tyto vztahy (a jsou zde i vztahy typu dravec-kořist [vlk-zajíc], nebo zdánlivě čistě parazitické vztahy [viděl jsem někde i vysvětlení pro kukačku]!). A právě vědomí těchto vztahů vytváří cosi, pro co jsem u Kara-Murzy nalezl označení Kosmizmus.
Co se týče metafyziky - tento původně prakticky nedefinovatelný pojem se mi postupně přetvořil do způsobu myšlení, založeného na "nízkoúrovňových" duševních funkcích, uložených v mezimozku, když se mi jeví, že jejich komplexnost vychází z toho, že mezimozek je jakýmsi společným "kořenem" (nebo integrátorem) nervových vláken na druhé straně zapojených do mozkové kůry. Takže metafyzika v širším smyslu představuje to, co jsem uvedl výše - když ona "vrstva vazeb" vytváří Kosmizmus a ty další funkce (jídlo, hygiena, rozmnožování, teritorium...) jsou její základní kameny. A v užším smyslu metafyzika je projev onoho "společného kořenu" a "integrátoru" myšlení - to je podle mě opak racionálního myšlení, které označuji buď jako metafyzické, anebo realistické myšlení (viz výše nominalizmus). Mimoto upozorňuji: toto není omezeno na člověka, ale ve velmi široké míře platí nejméně pro ptáky a savce (viz Sagan: Draci z ráje) - a s ohledem na omezení "technikálií" platí i pro vývojově starší živočichy.
Vysvětlení: Racionální myšlení je myšlení s vymezeným souborem uvažovaných jevů (R. Decartes) a Realistické myšlení je myšlení, kde se z procesu myšlení žádné jevy nijak nevylučují.
Ke "zvýšení reprodukční úspěšnosti...": Obecně my nemůžeme předpokládat, že součástí metafyziky je dosažení maximální diverzity prostředí - metafyzika zajišťuje pouze teritoriální funkce, na základě teritoria řídí rozmnožování (viz Calhoun) a samotné teritorium musí zajistit zdroje. Metafyzika tak může pomoci pouze s maximální výkonností teritoria - a k tomu využívá znalostí uložených v mozkové kůře (technikálie). Rozhled kořene metafyziky je schopen zajistit široké souvislosti, které je možné využít ke zvýšení výkonu teritoria a tím i zvýšení reprodukční úspěšnosti.
