Tady jeden zajímavý komentář z ruského Telegramu, celkem tématický k předchozí debatě:
Volby, volby... Pozoruji, že část veřejnosti zaujala zajímavý postoj:
„Cha cha, volby stejně nic neřeší; tak proč kolem nich děláte takový povyk? Nosíte se s nimi jak s malovaným vejcem. Prostě nechoďte volit a hotovo.“
S volbami je u nás mírně řečeno problém, o tom není sporu, ale řeší snad něco ten postoj –
a já volit vůbec nechodím? Podkopává to snad legitimitu státní moci? Chytí se snad najednou „Jednotné Rusko“ za nos:
„Jejda, lidi na naše volby nechodí, co si počneme?“ Jaký sakrální smysl mají vlastně tyto výzvy k bojkotu voleb? Nevím, proč by neúčast měla být lepší než účast. Pro mě je to prašť jako uhoď... a my se o tom dohadujeme.
Od nultých let jsem k parlamentním volbám nechodil; neviděl jsem v tom smysl. Tentokrát jsem šel – ne snad proto, že by to teď mělo mít větší politický význam, ale prostě proto, že se mi chtělo poslat jim do urny plivanec v podobě hlasu pro Komunistickou stranu RF. Šel jsem a udělal to – nebylo to sice k ničemu, ale přineslo mi to uspokojení. A kdo nešel, tak si nevychutnal ani tu možnost vytočit předsedu místní volební komise svou přítomností. Jaký tedy měl ten váš „bojkot“ smysl? Mohli jste tam alespoň zajít a nakreslit na volební lístek něco zajímavého – sčítání hlasů by pak pro členy komise bylo zábavnější.
Nebo vezměme třeba Komunistickou stranu RF –
A proč je vůbec volit? Je to zbytečné; i kdyby získali ústavní většinu, nic by se nezměnilo – jsou to jen „kapesní komunisté“ a tak dále – Občané, možná je to pravda; možná to žádný politický smysl nemělo. Ale co ten sociálně-psychologický? Troufám si říct, že i existenciální? Neřku-li přímo metafyzický? Cožpak nechcete jít a složit přísahu rudé vlajce? Byť by byla v rukou vykleštěných důchodců? Co zbývá jiného,
když se tu žádné jiné ruce nenašly?
Takže pojďme kritizovat KPRF – uleví se nám tím nějak? Sledoval jsem předvolební debaty s partajníky, přičemž jsem získal dojem, že jsem byl jediný, kdo se na to díval, nikoho jiného ty hovadiny nezajímaly. Ano, lidé z naší KPRF mají k revolucionářům, mírně řečeno, hodně daleko. Ale jednu věc nechápu: když do těch staříků teď začneme všichni družně kopat, budou lepší? Omládnou? Získají větší tah na branku? Zjuganov by dnes nezvládl ani stovku podle norem GTO (tělovýchovný komplex cviků pro občany pod heslem Připraven k práci i obraně SSSR), a my přitom potřebujeme, aby předběhl Usaina Bolta. Takže jaký je plán? Budeme dál kopat do toho starého zadku a doufat, že nakonec nabere rychlost?
I když na druhou stranu je možná skutečně zapotřebí do něj kopat; mám podezření, že se komunisti uvelebili pěkně v pohodlíčku, a proto straně chybí revolučnost. Proč něco měnit, když se nám právě tak hezky daří? Jinou věcí je, že je nutné vše dělat v ten pravý čas, po volbách a být ve své kritice důslední.
Nedávno jsem byl svědkem zajímavého myšlenkového kotrmelce našeho „Strážce galaxie“: dlouho jen seděl a mlčel, aby pak náhle spustil hromy a blesky na hlavu KPRF. Tvrdí, že tamní komunisté nejsou opravdoví – jsou to jen ubožáci, na které se nedá dívat. Ze zvědavosti jsem si prolistoval historii jeho blogu; z nějakého důvodu tenhle člověk nemá co říct k „Jednotnému Rusku“, zato ke KPRF se toho u něj našlo spoustu – a nešlo jen tak o nějaké to slovíčkaření, byl to přímo celý manifest. Ukazuje se, že u nás za všechno může KPRF):
...A proč každé volby končí pro KPRF fiaskem? Protože ve vedení této konkrétní strany sedí banda starých impotentních prďolů, kteří se jen snaží onanovat nad vzpomínkou na slavnou KSSS. Je to doslova sekta neschopná odhodit stará dogmata a navrhnout jinou cestu rozvoje země. Je to pouhá imitace opoziční činnosti, postrádající jakýkoli skutečný boj o moc. Oni o tu moc vlastně vůbec nestojí. Chtějí jen věčně sedět na druhořadém místě, všechno kritizovat a za nic nenést odpovědnost.
Po takovém volebním debaklu (a navíc chronickém) by lídra strany kdekoliv jinde z funkce vykopli. Nebo by sám odstoupil. Ale ne v KPRF. Mimochodem, Zjuganovovi je 92 let (ve skutečnosti 82 – pozn. autora komentáře). Jaké asociace to vyvolává? Průlomové projekty Sovětského svazu, nebo generální tajemníky, kteří opouštěli úřad až v rakvi? Strana „Alternativa pro Německo“ vznikla před 13 lety a už se stala skutečnou politickou silou. Jak? Díky aktuálnosti svých myšlenek a orientaci na to, co si přejí lidé. Šestatřicetiletá KPRF je jako nemohoucí paralytik, který přežívá jen díky nostalgikům po SSSR – jejichž řady řídnou – a voličům, kteří hlasují „proti všem“.
Tak dobrá, vedení strany je se vším spokojené, stačí jim dřepět ve Státní dumě, ho-v-no dělat a provozovat kritikánství. Ale cožpak jsou řadoví členové opravdu ochotni tento stav věcí dál snášet? Proč by nemohli společně vypracovat novou komunistickou myšlenku nebo zmodernizovat tu starou, odhodit to, co se v praxi ukázalo jako utopické a nerealizovatelné, a navrhnout nové cesty rozvoje? Bolševici, kteří přišli s novou myšlenkou (bez ohledu na to, jak byla utopická), zvítězili. Komunisté, kteří se rozhodli těžit ze staré myšlenky a odmítli vytvářet nové, pro-s-rali svůj stát. Stejně jako KPRF pro-s-írá jedny volby za druhými. Prostě už raději sami odejděte z politické scény; přestaňte dělat ostudu. Jak dlouho to ještě může trvat?
Teda, to byla ale ohnivá tiráda! Opravdu přesně vyhmátnul kořen všech ruských problémů – tedy hned po Leninovi, samozřejmě. Ale Bůh s ním, ať si zanadává; je v tom i kus pravdy. Ale proč to nedělá až poté, co se povozí po „Jednotném Rusku“? Víte, jak to má vypadat – bla, bla, bla – naše vládnoucí strana zase hezky zkalila vodu, vytřela všem zrak a protlačila do dumy další žvanily a demagogy, taková hanba a ještě i KPRF zklamala.
Ale to ne? To nejde? Je snazší kritizovat jen KPRF? Je to bezpečnější?
A takto si tu žijeme, s břevnem v oku hledáme, kde je to světlo,
jen ne tam, kde jsme o něj přišli…
Zdroj: https://t.me/prismaprometey/2639
Dnes je tou nevýrobou traktorů třeba ta vysoká úroková sazba, navázání státního rozpočtu na dolar, fakticky udržování SVO ve stagnaci, ignorování vývoje ruské UI a budování energetických kapacit a tak dále a tak podobně.