Seminář na téma: Komplexní revize krizové, obranné a související legislativy (21. 9. 2026)
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=3bcyuDHvQp8
Je mi cí vás přivítat na dnešním semináři, který otevírá mimořádně významnou kapitolu při zajišťování obrany České republiky. Bezpečnostní prostředí prochází nejdramatičtější proměnou za poslední desetiletí.
Hrozby, kterým čelíme, jsou komplexní od klasických vojenských scénářů v Evropě
až po hybridní působení, ekonomickou závislost a narušení dodávek kritických surovin.
Pokud má být odpověď státu efektivní, musí být systémová.
Obrana státu nezačíná a nekončí na hranicích vojenských újezdů.
Je to souhra ozbrojených sil, složek integrovaného záchranného systému, státních hmotných rezerv, průmyslu a v neposlední řadě připravenosti občanů. Naším základním cílem musí být zajištění vysoké míry připravenosti celé společnosti na krizové stavy a to včetně přípravy našeho hospodářství na specifické nároky válečné ekonomiky.
Chci na tomto místě zdůradnit znit klíčovou věc. Česká republika v oblasti obrany prochází přechází od slov k činů. V příštím roce půjde na obranu státu historicky nejvyšší suma financí.
Tím nejen plníme náš klíčový závazek vůči Severoatlantické alianci, ale především investujeme do vlastní bezpečnosti, modernizace výzbroje, infrastruktury a kolektivní odstrašující schopnosti. Peníze samy o sobě nestačí, pokud nemáme lidi a správné zákony.
A mně dělá radost, že se nám v tomto směru daří. Prožíváme historicky nejúspěšnější
období v náborech do armády České republiky. Zájem občanů o službu v profesionální armádě i v aktivních zálohách ukazuje, že naše společnost má zdravý vztah k obraně a vlast a vlastní
vlasti. Můžeme si vzpomenout na podobný pokus, který jsme udělali někdy v roce 2016, když jsme vypracovali nebo byl vypracován audit Národní bezpečnosti.
Měli jsme dobrý základ, ale skončil u celé řady výkazových tabulek a nikam zvlášť jsme se neposunuli. Tentokrát k tomu přistupujeme jinak. Je to jedna z period vlády provést kompletní revizi branné a krizové legislativy. Nyní je na nás, abychom vojáky i celý systém podpořili legislativně. Současný zákon o zajišťování obrany státu, mobilizační předpisy i fungování mobilizačních dodávek narážejí na své limity. Potřebujeme novou úpravu pro použití ozbrojených sil v míru, zefektivnění podpory hostitelským státem, zrychlení vojenské mobility a úzkou integraci českého obranného průmyslu. Komplexní revize, kterou dnes zahajujeme, je investicí do budoucnosti. Věřím, že dnešní diskuze napříč rezorty a odbornou sférou bude věcná a přinese jasné podklady pro nadcházející legislativní proces. Děkuji vám za vaši podporu a těším se na plodnou spolupráci. Děkuji.
V tom prvním bloku, který nese název Nové bezpečnostní prostředí a
hrozby pro Českou republiku, vystoupí tři vzácní hosté, tři experti, bezpečnostní analytik, pan Andor Šandor, pan Marek Libřický z ministerstva zahraničních věcí a náčelník generálního štábu pan Miroslav Hlaváč. Jako prvního poprosím o vystoupení pana Andora Šándora.
Prosím, pane kolego.Eh, dobrý den, pane předsedo, dámy a pánové. Dovolte mi na začátek říct, že nejsem žádný analytik. To se furt někdo to řekne, pak to všichni furt opakujou. Já když jsem šéfoval rozvědce, tak jsem měl desítky a desítky analytiků. Analytik je člověk, který ví o malé věci úplně všechno a my jsme ti, kteří se tváříme, že o všem víme tak trochu něco. Takže to bych řekl na začátek a potom mi dovolte říct, že tato debata by měla být v duchu v tom, že a já už vidím takové to světlo na konci tunelu, že si v této zemi začneme říkat pravdu, že si budeme
říkat tak, jak věci jsou a ne tak, jak bychom je chtěli vidět. Protože když si říkáme věci tak, jak je chceme vidět, tak můžeme mít tendenci, že tomu uvěříme a pak podle toho, čemu jsme uvěřili,
začneme dělat opatření, která nás můžou stát spoustu peněz, ale vůbec se nemusí promítnout do vyšší bezpečnosti této země. Tak to mi dovolte jenom na začátek.
O novém bezpečnostním prostředí. času není moc, tak já to budu brát tak jako trošku svižně, protože aby měli ostatní prostor, ale dovolte mi říct, že ruská agrese na Ukrajině 24. února 2022 zásadně narušila bezpečnostní architekturu v Evropě. Zároveň a to si já jsem napsal hned druhý den v Mladé frontě, také smila vinu z Ukrajiny na těch problémech, které v zásadě mezi sebou Rusko a Ukrajina měli. To neznamená, že Rusové měli vojensky zakročit.
Já jsem pořád přesvědčen, že z území Ukrajiny by Rusku nehrozila žádná vojenská konfrontace.
To, že Ukrajinci napadli Kursk nebo jednu nohu ruské jaderné triády, když bombardovali
ty jejich strategické letouny, je něco jiného. To určitě by nebylo v situaci, kdyby k tomu konfliktu nedošlo. Macron nějakou dobu předkrajinskou krizí prohlásil, že
Severoatlantická aliance trpí mozkovou mrtvicí. Nám to bylo celkem známo. Poměrně již delší dobu. Přes ta všechna prohlášení bylo vidět, jak ta aliance se stále více vyprazňuje. Faktem je, že ten konflikty na jistou dobu z té mořkové mrtvice vyléčil.
Dokonce aliance posílila o Finsko a Švédsko, ale je otázka, zda toto bude jaksi předznamenávat dlouhodobý bezpečnostní trend v Evropě a nebo po skončení rusko-ukrajinského konfliktu dojde k něčemu, co bysme nechtěli. Řekněme si, že nebo mohla se zaregistrovali, že všichni dneska kritizují Fica za to, že zpochybnil článek pět. Já ho za to kritizuju samozřejmě taky, ale první, kdo kritizuje a zpochybňuje zásadním způsobem článek pět je přece Donald Trump. Člověk, který nemá rád Severoatlantickou alianci, nemá rád transatlantické vazby, nemá rád své
spojence a člověk, který prohlásil, kdo nebude dávat dostatek peněz, my mu pomáhat nebudeme. Tohle jsou autentické výroky přece Donalda Trumpa.
V čem se bude vyvíjet nebo v jakém prostředí se budeme nacházet Evropě.
Podle mého názoru na rozdíl od těch zbožných přání, které slyšíme, každou chvíli Rusko na Ukrajině poraženo nebude. Je samozřejmě otázka, co si můžeme definovat mezi tím, co znamená prohra a co znamená výhra. Ale od takového června roku 2026, to znamená letos, mám takový pocit, že Rusové sundali rukavice a že se rozhodli zlikvidovat ekonomickou základnu vojenské síly Ukrajiny. To myslím, že všichni dneska sledujeme a tím, jak se zaměřili i na černomorřské přístavy, jako je oděvsá Černomorsko, ten třetí pořád nemůžu zapamatovat, jednou si ho napíšu, jak se jmenuje. tak vlastně udělali z Ukrajiny suchozemskou zem a vlastně tím zásadně oslabují jak ekonomický potenciál Ukrajiny vyvážet produkty, na kterých získávali poměrně dost prostředků, ale také zároveň znemožňují dodávky zbraní na Ukrajinu.
Dneska těžko někdo odhadne,co Rusové chtějí.
Já se jenom obávám, že výsledkem toho konfliktu bude zničená Ukrajina, která bude v mnohém možná trochu demokratická, ale asi těžko bude funkční. A teď je otázka, co vlastně s takovou Ukrajinou v Evropě se bude dít. až oni prozřejí, že žádná Evropská unie členství, žádné členství Sovatanické aliance, tak asi jak zareagují ti lidé, kteří a to je další narativ, kterému jsme my tady uvěřili, že oni bojují za nás proti ruskému zlu.
Tak jak se zachovají v tom, když si uvědomí, že my jsme jim celá celá léta říkali, budeme u vás stát a budeme vás podporovat, co jen to půjde. Já jsem od samého začátku tuto podporu Ukrajině ze strany západu nazýval příliš pozdě a příliš málo. je faktem, že bez ní by Ukrajinci už asi neexistovali. Ale otázka je, jestli tato podpora se může nějakým způsobem promítnout do toho, že přece jenom Ukrajina uhraje nějaký dobrý výsledek. Ve prostoru mediálním slýcháme něco, čemuž stále nerozumím. Ani chytrá inteligence mi to nevysvětlila. Co to je spravedlivý mír? . . .
Armáda připravená na válku potřebuje také legislativu připravenou na válku
Česká republika v posledních letech výrazně zvyšuje výdaje na obranu, nakupuje novou techniku a mění strukturu i způsob přípravy Armády ČR. Samotné peníze, vojáci a moderní výzbroj však obranyschopnost státu nezajistí. Stejně důležitý je právní rámec, který musí umožnit státu, armádě i průmyslu reagovat rychlostí odpovídající současným hrozbám. České obranné, krizové, akviziční i mobilizační právo proto potřebuje důkladnou revizi. Ta však musí rozlišit chybějící pravomoc, nevyužitý nástroj a špatně nastavenou praxi. Nejde přitom o to dát armádě nekontrolované pravomoci nebo rezignovat na transparentnost veřejných zakázek. Cílem by měl být systém, v němž stát dokáže rychle rozhodovat, armáda pružně získávat potřebné schopnosti a demokratické instituce účinně kontrolovat, zda jsou mimořádné pravomoci využívány zákonně, účelně a hospodárně.
Česká republika v posledních letech výrazně zvyšuje výdaje na obranu, nakupuje novou techniku a mění strukturu i způsob přípravy Armády ČR…
www.czdefence.cz
www.denik.cz
cnn.iprima.cz
tn.nova.cz
www.parlamentnilisty.cz
media24.cz
zpravy.aktualne.cz
