Alkohol

Já bych ještě chtěla napsat, že těžký alkoholismus je tragédie a řešení je složité, ale mě přijde mnohem záludnější běžné, společenské popíjení.

Nedávno jsem měla hezké setkání s přáteli, 5 lidí kterých si vážím, dobře se známe a dost jsme společně prožili. Byla jsem jedinná, která si při setkání nenalila alkohol. Na večer donesl jeden z nás domácí slivovici, která by mě zabila - nepiju mnoho let. K obědu, který jsme si společně připravili z lokálních surovin, otevřeli prý "dobrou" láhev vína.
Na dotaz, co je vede k tomu, že popíjí, byla jedna z odpovědí, že se příjemně uvolní. Pro mě to bylo šokující, proč se uvolňovat v příjemné společnosti v krásném prostředí, kde jsou všichni otevření a k sobě laskaví?! Jeden z argumentů byl: "Chutná mi to". Na to se už hůř argumentuje, protože když si sáhnem do svědomí, je to kámen úrazu každého z nás. Převážně každý konzumuje např. cukr, smažené apod. ač ví, že to není zdravé, ale většině bohužel chutná.

Osobně považuji za velkou hrozbu pití s mírou - společenské pití.
Už mnoho let nepřipíjíme na rodinných oslavách alhoholem, protože u všech oslav jsou i děti, které vidí, jak si dospělí připíjejí na Nový rok, k narozeninám, na svatbách a i když jim tvrdíme, že alkohol je nezdravý, dětské podvědomí si vpisuje obraz, kdy mámu s tátou vídá popíjet a takový obraz přijme jako normu, ne jako škodlivost, ale spíše symbol určité radosti a stvrzenku dospělosti. Pak jde veškeré vysvětlování vniveč.
I když jsme vdávali dceru, pojali jsme svatbu nealkoholicky, vyžadovalo to velmi, velmi diplomacie, aby to v klidu přijali všichni zúčastnění.
Společenské pití je rafinovaný a zničující vzorec.
 
Naposledy upravené:
Mne raz jedna vedma spomínala, že v stave opitosti sa akoby odpája duša od človeka a to miesto potom môže obsadiť iná entita. Ľudovo si myslíme, že niekto sa stane v opitosti smutným a iný naopak agresívnym. Myslíme si, že alkohol nám ukazuje jeho pravú tvár, ale v skutočnosti je to tvár niekoho, kto opitého obsadil.
 
Myslíme si, že alkohol nám ukazuje jeho pravú tvár, ale v skutočnosti je to tvár niekoho, kto opitého obsadil.

Mám hypotézu, že ľudská psychika je zložená z častí. Napríklad máme v sebe časť 8 ročného dieťaťa alebo časť, ktorá neznáša horory. Najviac to vidno pri silnom zážitku s niekým, keď máme chuť niekoho vyfackať (aktívna jedna časť)a zároveň ho máme radi (aktívna druhá časť) a urobiť to nechceme (aktívna tretia časť) a súčasne je nám naozaj ľahostajný (aktívna štvrtá časť). Dokonca môže byť takto aktívnych viac častí. Sú časti povrchnejšie a potom tie, ktoré sú zakopané v hĺbke psychiky. Podľa môjho názoru alkohol spôsobuje, že prenikajú von časti, ktoré sú v bežnom živote nekultivované a viac zakopané niekde hlboko.

Na tom je založený aj neo-marxizmus. Otočí jednotlivé časti proti sebe a v hlave ostáva chaos.

Môže byť aj časť, ktorá je obsadená entitou ako spomína @kulich . Tam bude silný dynamický príbeh. Takéto časti, sú väčšinou ticho v pozadí, v hĺbke a vylezú pod vplyvom alkoholu a drog.
 
Najviac to vidno pri silnom zážitku s niekým, keď máme chuť niekoho vyfackať (aktívna jedna časť)a zároveň ho máme radi (aktívna druhá časť) a urobiť to nechceme (aktívna tretia časť) a súčasne je nám naozaj ľahostajný (aktívna štvrtá časť).
... len celkom dobre nerozumiem, ako možno mať niekoho rád a zároveň nám on má byť ľahostajný ...
 
... len celkom dobre nerozumiem, ako možno mať niekoho rád a zároveň nám on má byť ľahostajný ...
Jedno je jedna časť v psychike a druhé je druhá časť. Časti môžu byť v súlade aj proti sebe. Tiež mi to rozum nebral. Zjednodušene sa to dá nazvať nerozhodnosť, zmätok, rozpoltenosť a podobne. Neplatí tu však dualizmus (čierno-biele) a preto aj viac častí. Mal som kamaráta. Niečo vo mne ho chcelo kopnúť, niečo dať len facku, niečo rozvíjať kamarátstvo a niečo sa ho pustiť a ísť ďalej.

Počet častí môžu byť niekoľko stoviek. Je tam miera to znamená, že nič nie je absolútne. Ide o to, čo prevažuje.

Ak si niekedy videl bezdomovca, ktorý niečo hlasno rozpráva, akoby na niekoho, a nikto v jeho blízkosti nie je, tak on sa nerozpráva sám so sebou, ale hovorí jeho časť, ktorá nesie silný príbeh. Je tak silný, že preteká von hlasným prehováraním. Ten príbeh môže byť napríklad nejaký masaker. Časté sú vojnové traumy, či znásilnenia z minulých životov.

Túto tému som začal skúmať dva týždne dozadu. Ak zistím viac a naberiem ďalšie poznatky, založím na to zvlášť vlákno. Zaujíma ma skúmanie tejto veci optikou KSB. Zatiaľ toľko.
 
Naposledy upravené:
prosim Vás. Nečítavate Joxove članky a prispevky? Upozprnol ma na to už pred dlhším časom jeden veľký muž.

Odporúčam, neverte, preverte. Gugľ ma takú stránku translate.google.com
Zadajte tam meno v latinke al-ghoul, skomolené na al-khol, alkohol. a dajte si to preložit. Je to zver. bes. démon.
Tu máte jeho meno. Peknu nedeľu

P.S. kto z vas má rad film Batman? Ras Al-ghoul, bol veliteľov Logy tienov (tien demon) a po arabsky Ras al-ghoul je? Hlava demonov.
 
Naposledy upravené:
Taká filozofická otázka. Al-ghoul je pojmovy ekvivalent pre alkohol. Ak berieme do úvahy pojem neAlkoholické pivo, tak tam je tiež skrytý Al-ghoul vo forme neAlkohol ~neAl-ghoul?
 
Taká filozofická otázka. Al-ghoul je pojmovy ekvivalent pre alkohol. Ak berieme do úvahy pojem neAlkoholické pivo, tak tam je tiež skrytý Al-ghoul vo forme neAlkohol ~neAl-ghoul?
ano, v jede menom pivo nie je al-ghoul, ale je v ňom tp, čo mu dava horku chuť, čiže chmel, čiže pribuzny kanabisu, ktorý obsahuje jeden konkrétny fytoestrogén, ktorý robi z mužov zeny na biochemickej urovni.
Druha vec je, ak niekto namiesto názvu jed použije názov nektár, nebude to mensi jed, len bude inak nazvaný.
Demon Al-Ghoul je dovod, pre ktorý arabský svet nepije.
Tak, ako len hlupe decká a hlúpi rodicia a hlupe vedenie státu môže povoliť predaj deťom napoja s nazvom monster.....
 
Je to zver. bes. démon.

Pavol Dobšinský

Prostonárodné slovenské povesti​

O človeku, ktorý nikdy nehrešil (Rozprávka)
V jednej dedinke býval raz veľmi chudobný, ale pritom aj veľmi statočný a pobožný človek, lebo hoc už bol šedivý ako holub, predsa ešte nikdy za života nezhrešil, nikomu neublížil ani čo by len najmenším slovom, nikomu nič neprevinil, nikoho neukrivdil. I mrzelo to čerta v pekle, škrabal sa za ušami a vravel:

„To je predsa len do popukania s tým človekom. Druhý, čo ak statočný, aspoň raz za živa mi poslúži, ale tento dnes-zajtra zomrie, a ešte neurobil mi v ničom po vôli. No, ale počkaj si ho, veď ti ja vykážem!"

Chudobný človek nevedel o ničom nič a najmenej o čertovi, ako stroji sa naňho. Žil spokojne vo svojom domčeku, modlil sa bohu každý deň, neublížil nikomu, nepožiadal veci cudzej a spravoval sa vo všetkom podľa prikázania božieho.

Tu raz – kde sa vzal, tam sa vzal, bodaj sa radšej prepadol ta do Sitna až na dno! – čupne mu do izby čert, a to taký, ako ho pánboh stvoril: zuby mal ako koly, nohy ako kôň, na hlave rožky a – pekne prepytujem – na zadku ešte aj chvost, a hneď začal:

„A hejže, ty vieš, kto som ja? Od tvojho narodenia neprestajne chodím za tebou, a ešte ani raz nemohol som spopáckaf ťa pri hriechu. Teraz vyvoľ si, čo chceš: alebo zabiješ človeka, alebo budeš rúhať sa bohu, alebo opiješ sa! Z tých troch hriechov, chceš-nechceš, jeden urobiť musíš! Zajtra zasa prídem, aby som počul, ktorý si si vyvolil."

Ako dopovedal, vyletel hore kochom. A statočný človek čo? Veru neľakal sa tak veľmi, lebo vedel, že kto s bohom, s tým aj pánboh. Už len premýšľal, premýšľal celý deň, čo má urobiť. Ale mu to nijak nešlo po remesle. Čítal celý od boha deň v pobožných knihách a naostatok aj pomodlil sa a zavzdychol si: „Neuvoď nás v pokušenie, ale zbav nás od zlého."

Ale čože? Na druhý deň ráno zas len zviezol sa dolu kochom čert a zastal pred ním:

„No, rozmyslel si si už?"

„Ej, rozmyslel, rozmyslel! Keď si ty čert, idi do pekla, kde ťa Pán Kristus zatvoril, a daj statočným ľuďom pokoj. Už ja raz tebe kvôli nezhreším!"

„Ale ja ti zas povedám, že ty tomu nevyhneš: lebo niet, ani nebude na svete človeka, ktorý by nezhrešil aspoň raz za života. Ak budeš protiviť sa tomu, tak ti porobím, že dopustíš sa všetkých tých troch hriechov. Dobre si to rozhútaj! Zajtra zasa prídem."

Vtom hybaj čert, pobral sa hore kochom.

Chudobný človek sám ostal za stolom s hlavou o dlane podopretou. Myslí, myslí o veci. Čím ďalej láme si hlavu, tým viac presvedčuje sa, že ten čert voľač popovedal.

„A veru ten predsa mal pravdu," tak hútal sám sebe, „veď sme všetci hriešni; veď by azda Pán Kristus nebol nadarmo zomrel aj za mňa – a ja som ešte nezhrešil. Ej, veru ten čert môže mať pravdu! No, nebudem ťahať sa s ním za palce. Ale človeka zabiť? Ej, to by bol veľký hriech! Veď cez celý život neublížil som nikomu, ani najmenšiemu dieťaťu, ani len čo by maličkým prstom nedotkol som sa nikoho – a teraz odrazu človeka zabiť? Z toho nebude nič! Pánu bohu rúhať sa, aj to by bol veľký hriech! Veď od mojej mladosti chránil som sa aj ľuďom povedať zlé slovo, a teraz na moje staré kolená mal by som rúhať sa pánubohu? Ani to neurobím! Opiť sa? Hm, to by azda bol najmenší hriech, veď s tým nikomu nezhreším! Čože? Opijem sa, prídem domov, vyspím sa – bude koniec veci, a mám pred čertom pokoj!"

Takto premyšľoval statočný človek a pri ostatných slovách vstal od stola a pošiel do hostinca, kde plným skleniciam hodne podíval sa na dno.

Príde domov. Tu hneď proti svojmu obyčaju začal robiť garazdu. Na nešťastie rozplakalo sa malé vnúčatko a on chcel ho udrieť po chrbte – udrel ho po hlave, že hneď na večnosť onemelo. Tu naraz nebolo hroma, ani paroma, ani čerta, ani svätého, ani boha, ktorého by nebol pospomínal, ktorému by nebol rúhal sa.

Tak, hľa, čo nerobí ožranstvo! Keby nebol opil sa, mohol svätý umrieť – a potom nebolo väčšieho zlolajca, zlodeja a zbojníka od neho! Bo, vraj, najtiaž len raz opiť sa, potom to ide ako po remesle. A ten čierny v pekle radoval sa mu a raduje sa podnes, že nie nadarmo vymyslel pálenku!
 
Něco
Prostonárodné slovenské povesti
Něco je v tom příběhu špatně. Celý život žil ctnostně a pak jedno malé zaváhání a všechno se zhroutí. Sice pěkně ukazuje zrádnost alkoholu, ale na druhou stranu je tam velký nespravedlivý nepoměr celý život v pořádku a čert ho bez odporu svede k nejhoršímu. Kde byla ochrana z hora, ve formě nějaké nápovědy (mohl se probudit třeba ze sna, jak by to dopadlo, kdyby čertu vyhověl třeba i po opici). Každý příběh je informační modul, tenhle dle mého dělá více škody než užitku - dle logiky věci čert má dovoleno svádět, lákat, ale ne nutit. Na lákání lze z jiné strany nahlížet co na morální zkoušku.

Ovšem ve vyšší smyslové rovině (ale kdo z davu to může prokouknout) je tam napadáno vzhlížení k autoritám, kdy došlo k pochybnostem, když čert vyhrožoval a neměl k tomu žádný důvod a "mandát" (jako dnešní elity a dav, který jim jde na ruku). Hrdina zapochyboval o Bohu a dal na čerta, místo aby se na Boha obrátil a poprosil o pomoc, co s tím, když nevěděl, začal spekulovat.
 
Naposledy upravené:
pak jedno malé zaváhání a všechno se zhroutí.
kolko krat ste mali citatelia tonoste, ze prisla situacia, ktora vyzerala skôr ako skúška, ako len náhoda?
A stali ste si za tym, co hlasate že v co veríte ?

Veril v Boha, ak by veril Bohu, certisko by sa bol na treti den na kolomaz rozlial, lebo spravodlivemu človeku cert ubližit nezná.

A to je zmysel rozprávky, alkohol (tak ako v jej ruskej dvojničke, kde sa pop najskor opil, potom smilnil s vydatou zenou a potom, ked ich chytil jej muž, tohto zabil) je nebezpečné pokušenie a len tí, ktorí majú od Boha rozlišenie to vedia rozlišiť.
A tí, ktori maju vieru Bohu, tí nielen tu skušku vydržia no aj čerta starieho, ci mladieho ku sebe pustiť nedovolia.
asi toľko ku analyze tejto povesti
 
Něco je v tom příběhu špatně. Celý život žil ctnostně a pak jedno malé zaváhání a všechno se zhroutí.
No ved v tom moze byt pricina, ze cely zivot zil cnostne a tym, ze nikdy nepil alkohol tak nemal ziadne skusenosti s jeho zvladanim. Bohuzial to obcas vidime aj v spravach, ze chlapec co nikdy nepil sa na natlak svojich kamaratov opil a v noci sa zadusil zvratkami, alebo sadol za volant a havaroval. Satan to vedel, ze nikdy nepil, preto vybral dve hrozne podmienky, aby ta tretia (opijes sa) neposobila tak hrozne. Hovorieva sa, ze Diabol nespi (hlada najslabsi clanok). Pritom silna vola a svedomie dotycneho by ho dosatocne ubranila pred tym, aby zabil cloveka, alebo sa ruhal Bohu. Najprv mu musel tu silnu volu oslabit. Satan trval len na opiti, pricom samotne opitie bolo "neskodne", zrada prisla az potom, ked ten clovek zacal v opitosti vyvadzat. Preco to tak je spomenuli kolegovia vyssie. Bud mal nieco v podvedomi co vyplavalo, alebo sa donho po opiti vtelil Satan sam. Preto je tento pribeh realny a vznikol pravdepodobne preto, aby varoval ostatnych a hlavne deti pred takymto nestastim. Najlepsou ochranou pred Satanom je silna vola, cez tu sa nikdy nemoze dostat, aby cloveku uskodil. V zivote myslim cakaju podobne pokusenia kazdeho, preto treba volu vzdy posilovat. Az ta situacia nastane tak ja pouzivam jeden citat, ktory mi pomaha a to: "Chod mi z cesty Satan! Na pohorsenie si mi, lebo nemas zmysel pre Bozie veci, len pre ludske."
 
Naposledy upravené:
No ved v tom moze byt pricina, ze cely zivot zil cnostne a tym, ze nikdy nepil alkohol tak nemal ziadne skusenosti s jeho zvladanim.
Snažím se upozornit na něco dál. Kdyby žil opravdu ctnostně, tak by čert neměl šanci, jeho rozlišení by bylo více než dostatečné. Nebyl to spíš takový poustevník Školaktykus ze starého českého filmu "Hrátky s čertem", čili ne skutečná ctnost, která poskytuje rozlišení, ale spíše zombi program biblické koncepce. Místo rozlišení přichází biblický nátlak pomocí strachu (místo strašení peklem, strašení co by se mohlo stát). A právě, že mladí prochází tou zkušeností a většinou je z toho pouze klukovina a poučení pro příště, ale tohle se nemůže stát skutečnému světci.

Satana se není třeba bát (obávat ano), jedná čestně nemůže jít proti nevinnému, to by okamžitě skončil a je si toho vědom. Tu "auroelu" strachu kolem sebe využívá pro své skrytí, ale s čestným bude vždy jednat a světec může uzavřít i vzájemně výhodnou dohodu. On šikovně štve darebáky proti sobě a tak funguje co morální výzva a test, morálně slabé svrhne do pekla a proto pozor jednat s ním mohou pouze Ti nejmravnější, ostatní snadno ošálí a svede na scestí.

Poznámka:
Mnozí vydávají Boha i Satana, za něco jiného než jsou a přiřazují jim nevědomě vlastní mravnost. Satan je podřízen Bohu a nemůže jít proti němu a vládne nám mezičlánek Satan dokud bude mít větší morálku než lidstvo a dokud budeme líní navázat vztah s Bohem přímo. V románu Mistr a Markéta může mít Woland i jisté sympatie, protože jedná proti darebákům a způsobuje jim škodu.
 
čili ne skutečná ctnost, která poskytuje rozlišení, ale spíše zombi program biblické koncepce
Zdá sa mi, že v tej rozprávke je skrytých viacero významových rovín- dá sa s ňou pekne pracovať:
  • "Čítal celý od boha deň v pobožných knihách a naostatok aj pomodlil sa"
    to mi pripomína skôr formátovanie zombíka. Podobne to funguje napr. u rádových sestier (Ježišove nevesty), ktorým sa dáva falošný pocit naplnenosti života doživotnou službou cirkvi. Tam pravdepodobne zafunguje aj to, že si/im vplyvom ideológie/odtrhnutia sa od reality vytvoria predstavu/nároky na partnera na úrovni "Ježiša". A takého pochopiteľne nenájdu...
  • "Opijem sa, prídem domov, vyspím sa – bude koniec veci"
    pekná ukážka škodlivosti čo i len jednej dávky dnešných drog.
  • "Ale ja ti zas povedám, že ty tomu nevyhneš: lebo niet, ani nebude na svete človeka, ktorý by nezhrešil aspoň raz za života. Ak budeš protiviť sa tomu, tak ti porobím, že dopustíš sa všetkých tých troch hriechov"
    programovanie dojmu vyvrheľa/dnešného dezoláta, ktorý je iný ako ostatní, a preto sa musí zmeniť/sformátovať (do davu). Navyše tú informáciu prináša "autorita" - čert.
  • "Keby nebol opil sa, mohol svätý umrieť – a potom nebolo väčšieho zlolajca, zlodeja a zbojníka od neho"
    ukážka chýbajúceho poučenia sa na základe JŽO. "Prvý hriech" síce vykonal pod nátlakom/manipuláciou, ale tie ďalšie už boli jeho vlastným rozhodnutím. Preto súhlasím @Atomom, že mi nesedí, že to bol vnútorne dobrý človek. Skôr to pripomína život pod imaginárnym strachom zo Všemocného (opäť davo/elitarizmus).
 
Něco

Něco je v tom příběhu špatně. Celý život žil ctnostně a pak jedno malé zaváhání a všechno se zhroutí. Sice pěkně ukazuje zrádnost alkoholu, ale na druhou stranu je tam velký nespravedlivý nepoměr celý život v pořádku a čert ho bez odporu svede k nejhoršímu. Kde byla ochrana z hora, ve formě nějaké nápovědy (mohl se probudit třeba ze sna, jak by to dopadlo, kdyby čertu vyhověl třeba i po opici). Každý příběh je informační modul, tenhle dle mého dělá více škody než užitku - dle logiky věci čert má dovoleno svádět, lákat, ale ne nutit. Na lákání lze z jiné strany nahlížet co na morální zkoušku.

Ovšem ve vyšší smyslové rovině (ale kdo z davu to může prokouknout) je tam napadáno vzhlížení k autoritám, kdy došlo k pochybnostem, když čert vyhrožoval a neměl k tomu žádný důvod a "mandát" (jako dnešní elity a dav, který jim jde na ruku). Hrdina zapochyboval o Bohu a dal na čerta, místo aby se na Boha obrátil a poprosil o pomoc, co s tím, když nevěděl, začal spekulovat.
Lenže v tomto príbehu, s najväčšou pravdepodobnosťou, nešlo o svätého človeka. Ten človek nerobil ľuďom ani Bohu zle z presvedčenia, že je to správne, ale on to nerobil preto, lebo sa bál... Lebo bol zbabelec.

Čert ho k ničomu nenútil, čert iba blafoval... On by starčeka nemohol nijako prinútiť k hriechu, ak by starček mal to základné - ak by mal vôľu... vôľu odolávať skúškam... Alebo si myslel, že zbabelosť ho bez skúšok vynesie až do neba?

Ale tento zbabelček, maskujúci sa za svätého, nemal ani dôveru k Bohu, zľakol sa čerta a myslel si, že ho naozaj donúti k horším hriechom, tak si vybral ten zdanlivo najmenší...

A alkohol odhalil a potvrdil, čo naozaj sa skrývalo v jeho podvedomí... Násilník... Za triezva zbabelec, ale potužený alkoholom už má guráže dosť, aby deti bil a druhým vulgárne nadával.
 
Naposledy upravené:
@jardob
V jednej dedinke býval raz veľmi chudobný, ale pritom aj veľmi statočný a pobožný človek
Vše příběhu ukazuje, že zbožnost byla předstíraná a že charakter postavy příběhu byl takový jaký píšeš (alkohol odkrývá duši - potlačené do nevědomí pro okolí nepřijatelné jednání se projeví - někdo je po požití přehnaně milý jiný agresivní). Mě zmátlo to velmi chudý a přitom "velmi statečný" - při bližším pohledu je to divné (možná to je nápověda od autora) chudý je často statečnější než bohatý, protože nemá co ztratit (kdežto bohatý se bojí aby nepřišel o svoje parazitické postavení a o své získané statky na úkor občiny).
 
alkohol odkrývá duši - potlačené do nevědomí pro okolí nepřijatelné jednání se projeví
To je ale argument spíše pro alkohol jako nástroj proti přetvářce než proti němu. O Stalinovi se říká, že sám moc nepil, ale velmi rád naléval druhým. Možná právě proto, aby poznal, s kým má tu čest. Bylo to správné nebo ne?
 
To je ale argument spíše pro alkohol jako nástroj proti přetvářce než proti němu
To je pouze vedlejší efekt, který lze za určitých okolností využít, dokonce lze tím darebáky odrazovat, aby se neprozradili a nevyváděli, jak je použito v příběhu. A alkohol není nástroj na přetvářku, ale na rozklad vůle a psychiky vůbec.
 
Mám hypotézu, že ľudská psychika je zložená z častí.
Napríklad máme v sebe časť 8 ročného dieťaťa alebo časť, ktorá neznáša horory. Najviac to vidno pri silnom zážitku s niekým, keď máme chuť niekoho vyfackať (aktívna jedna časť)a zároveň ho máme radi (aktívna druhá časť) a urobiť to nechceme (aktívna tretia časť) a súčasne je nám naozaj ľahostajný (aktívna štvrtá časť). Dokonca môže byť takto aktívnych viac častí. Sú časti povrchnejšie a potom tie, ktoré sú zakopané v hĺbke psychiky. Podľa môjho názoru alkohol spôsobuje, že prenikajú von časti, ktoré sú v bežnom živote nekultivované a viac zakopané niekde hlboko.

Na tom je založený aj neo-marxizmus. Otočí jednotlivé časti proti sebe a v hlave ostáva chaos.

Môže byť aj časť, ktorá je obsadená entitou ako spomína @kulich . Tam bude silný dynamický príbeh. Takéto časti, sú väčšinou ticho v pozadí, v hĺbke a vylezú pod vplyvom alkoholu a drog.
Pokud se týká lidské psychiky, tak mně v orientaci nejvíce pomohly knihy německého terapeuta https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/artho-s-wittemann-17910
Vypracoval společně se svojí ženou po letech praxe ucelenou hloubkovou psychologickou teorii a praxi vnitřních součástí psychiky a tu právě v knihách podává s typickou německou důkladností a pečlivostí.
Takže to není pro laika lehké čtení, psal to pro terapeuty.
Já byla nadšený laik, cvičila jsem autogenní trénink, meditace atd., setkala jsem se tedy již s určitými projevy, kterým jsem chtěla více porozumět, jsem holt takový studijní typ.
A právě díky jeho knihám jsem hodně (nejvíc) pochopila a pomohlo mi to v mé vlastní práci na mé osobní integritě.
Kniha "Inteligence duše" byla pro mně tou důležitou, psal ji jako první.
Druhá kniha "Architektura vnitřního světa člověka" ta byla pro mě už spíše doplňková a tu už jsem spíše prolistovávala.
Obě knihy jsem měla půjčeny z knihovny, nepotřebovala jsem se k nim už znovu vracet, protože "aha momenty" proběhly právě při čtení a to člověk nezapomene, když se to dotkne jeho samého a vysvětlí mu, co se dělo(děje).
 
Naspäť
Top Bottom