• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Cesta vyššieho poznania

Každý človek v momete, kedy niečo koná, alebo aj nekoná (vtedy keď má) si tvorí dôsledky svojich (ne)činov a tie sa mu následne odzrkadľujú v živote, čiže karma je plne dielom jeho vlastných "rúk", na čo by som naviazal známy výrok: "Záchrana topiaceho sa je v rukách samotného topiaceho sa."
Presne. Aj keď si zo sanskritu preložíš slovo "karma" (कर्म), tak jeho význam je "konanie, činnosť"...
Človek sám si je strojcom svojho "osudu" už v tomto živote.
 
Aj keď si zo sanskritu preložíš slovo "karma" (कर्म), tak jeho význam je "konanie, činnosť"..
Videl som význam slova "karma" aj rozobraný na drobné. A rozoberali ho nasledovne:
1. kar: rusky "кар" - skratka od "карающая" (kárajúca, trestajúca),
2. ma: rusky "ма" - skratka od "мать" (mať, matka).
Spolu to teda preložili ako КАРающая МАть = kárajúca, trestajúca matka. Čo si myslím, že je značne posunuté k psychológii typu: tyran - obeť, kedy človek síce vidí existenciu "trestajúcich" okolností v svojom živote, ale už to, že ich vidí takéto mimo seba samého a prisudzuje ich niekomu inému, prakticky stráca zo zreteľa, že to on sám je pôvodca týchto okolností, a teda má možnosť ich zmeniť, pokiaľ ich správne prečíta. No a keď si tohoto vedomý nie je, nutne padá do úlohy obete života, čoho častým následkom je potom fatalizmus a totálny pád do nevedomia, pretože vedomá zložka jeho osobnosti nemá aktívne spojenie s nevedomou zložkou, vidí ju ako niečo mimo seba, čo je totálne predurčené a nevyhnuteľné.
 
Naposledy upravené:
КАРающая МАть = kárajúca, trestajúca matka.
nie je nič iné, než personifikovaná vesmírna zákonitosť, ktorá sa prejavuje tým, že
Človek sám si je strojcom svojho "osudu" už v tomto živote.
a čo nestihne si uvedomiť a napraviť už v tomto živote, si zákonite - karmicky prenáša vo svojom osude aj do života ďalšieho. Čím viac karmy, tým viac osudných stretnutí a udalostí - osôb a situácií umožňujúcich to napraviť, urovnať. Preto je dôležité odísť zo života s tzv. čistým štítom, lebo inak sa následne už rodíme ako otroci spútaní neviditeľnými nitkami zákonitého osudu stretnutí s konkrétnymi duśami a podobnými udalosťami ako v živote minulom.
 
nie je nič iné, než personifikovaná vesmírna zákonitosť, ktorá sa prejavuje tým, že

a čo nestihne si uvedomiť a napraviť už v tomto živote, si zákonite - karmicky prenáša vo svojom osude aj do života ďalšieho. Čím viac karmy, tým viac osudných stretnutí a udalostí - osôb a situácií umožňujúcich to napraviť, urovnať. Preto je dôležité odísť zo života s tzv. čistým štítom, lebo inak sa následne už rodíme ako otroci spútaní neviditeľnými nitkami zákonitého osudu stretnutí s konkrétnymi duśami a podobnými udalosťami ako v živote minulom.
vidim to podobne. Ale aby si to vedel uvedomit a napravit (urovnat) pouzil by som slovo pochopit, prisli sme sa sem nieco naucit. Nasledne skusky su na to ci sme to pochopili spravne. Spravne chapat je klucove potom to...napravit a urovnat je derivat.
 
Skvelé príspevky ohľadom "tety karmy"

Je to vskutku o tom, kto sa z akej úrovne poznania pozerá na danú problematiku a nie je to len tá príčina-dôsledok, ale takmer všetko.

Óra et Labóra je tiež podobné. Ak je ešte niekto ne-vedomý (85% obyv. zemegule a to sme veľkí optimisti), tak to vnímajú ako nasledovači. Ak niekto chápe, čo tým niekto myslel, tak je to neskutočná pomôcka, tak ako Meditácia, Kontemplácia, Modlitba a Kniha, z ktorej vie vedomejší čitateľ, čo je skutočné a čo je balast. Aj keď je zaujímavé, že ak po rokoch učenia si prečítate tú istú kvalitnú knihu, tak sa čudujete, že naberá ďalší rozmer.

O tom sú potom aj staré alchymické knihy, alebo kopec iných hermetických a iných materiálov, dokonca aj rozprávky, grécke báje a ruské balady, 1001 noc a x ďalších, ktoré potom naberajú úplne iný rozmer a človek zistí, aké obrovské poznanie už sme mali dávno, pradávno a len to znovu objavujeme. A momentálne sme akože vo fáze renesancie, troška technickej, ale budiž.

Ak by niekto mal záujem k téme vyššieho poznania, máme k dispozícií cca 500 GB k štúdiu, takmer všetko po našom, ale aj angličtina, nemčina, francúština, tuším aj latinčina čosi. Niektorí z nás (jeden lekár) sa dokonca naučili hebrejsky, lebo mali chuť ísť ku "kvalite" bez prekladových nepresností. Niekomu je blízky sanskrt, niekomu čínština, niekomu stará egypština, azbuka, alebo aj staroslovienčina a staročeština. V tej je veľmi dobre napísaný Labyrint ráje od Komenského.

Tak, ako keď si prečítate otčenáš z aramejštiny preložený a nie "prerobený" a naberá úplne iný rozmer. Dokonca aj hore spomínaná " kárajúca matka" je veľmi dobrý príklad výkladu podľa určitej "schémy" na akože dekódovanie textov a významov.

Je až neskutočné, čo všetko vedeli a ovládali civilizácie pred nami a to sme len na zemi.

Možností, ako nabrať poznanie je dosť. Ako nás učili "naši múdri", je to beh na dlhú trať.

Takže z určitého pohľadu karma JE a je to super a v určitom pohľade je to trocha inak a v ďalšom pohľade už je to ešte inak a karma už NIE Je, ale už inak. V každom prípade je to ale vymyslené geniálne.
 
Naposledy upravené:
Nedávno jsem našel výborný příběh, který dobře ilustruje jak je to s tou ´´Přítomností´´ ve které je třeba ´´Být´´. Mnoho lidí od KSB tohle vnímá jako nějakou past a způsob kterým lze poddajné jedince odvést od plánování budoucího (tedy řízení) něco na způsob carpe diem. To je pode mě jen povrchní poznání tohoto jevu. Samozřejmě se může stát i tohle (že někdo to vyládá takhle hloupě a zjednodušeně) ale myslím si, že pak jde o imitačně-provokační činnost v tom smyslu jako když se objeví nějaká příliš zjevná a užitečná věc (lék, metoda, informace, kniha..) najednou se vynoří 10 podobných ale už zavádějících, které mají za cíl aby ta Pravdivá zapadla v chaosu blbostí..

Zde tedy příběh v pravdě Súfijský ale pochází z lidové tvorby starého Tibetu:

Otec Slavného Měsíce
Vypráví se , že jeden člověk byl tak chudý, že musel chodit od domu k domu a žebrat, aby mu lidé dali trochu zrní. Jednou měl štěstí a kdosi mu ho dal spoustu. Spokojeně dotáhl pytel do svého malého domečku, a protože tam bylo hodně myší, rozhodl se drahocenný pytel pověsit na provaz u stropu, aby se k němu nedostaly.
Večer si lehl na rohož která byla pod pytlem, protože domek byl velmi malý. Nemohl usnout, a tak si začal plánovat: ,,Nesním všechno, trochu zrní nechám na setbu, abych ho měl potom víc. Za rok budu mít deset pytlů a za další rok jich bude sto.´´ Pokračoval ve svých plánech, jak rok od roku bude stále bohatší, a pak pomyslel: ,,Nebudu přece žít v téhle chatrči, postavím si palác a najmu sluhy, aby se o mě starali. Najdu si taky krásnou ženu a samozřejmě budeme mít děti. Nejdříve to bude určitě syn. Ale jak mu budeme říkat?´´ Přemýšlel a přemýšlel, napadlo ho hodně jmen, ale s žádným nebyl spokojen. V tu chvíli se na černé obloze objevil jasný měsíc, takže se posadil a řekl: ,,Už to mám, bude se jmenovat
Slavný Měsíc!´´ V tom okamžiku však myš, která se snažila překousat provaz od pytle se zrním. přehryzala poslední nit, pytel spadl na hlavu toho ubohého muže a zlomil mu vaz. Tak se nic z jeho plánů nenaplnilo. Žil ve snech o budoucnosti a unikla mu přítomnost...(neuslyšel skrze své fantazie myš ani jak se trhá provaz).
 
Naposledy upravené:
Otec Slavného Měsíce
Ten příběh je moudrý, ale nemá přímou souvislost ani s přítomným okamžikem, ani s DVTR a řízením, tedy nevidím ji tam. Vidím tam poučení ukazující na nebezpečí jalového blouznění (kterému se Bohužel často oddáváme a které studium KSB a DTVR odstraňuje) a nejvíce mi to připomíná současné j-elita (jalové neplodné elity neschopné řízení společnosti), které myslí a sní pouze o zisku a uspokojování vlastních instinktů o snadném rychlém hromadění majetku a požitků. Ten příběh je o bláznu (všichni kdo se honí za ziskem jsou takoví blázni). Když byl úplně dole musel se soustředit na okamžité přežití a jak-takž žil, jakmile se dostavila i hypotetická šance jeho představivost se rozjela, že si ani nevšiml, že sní svoje sny pod zavěšeným břemenem (s plánováním a řízením procesů, to nemá co dočinění).
 
Naposledy upravené:
Poučenie je v tom, že nie všetky "ezomúdrosti" je nutné prvoplánovite zavrhnúť. Môže byť, že obsahujú v sebe viacero vrstiev. Pričom provokační imitátori sa snažia zneužiť povrchné chápanie ľudí k tomu, aby ich tieto nimi poupravené múdrosti priviedli na scestie. No v skutočnosti, pod povrchom je aj kus pravdy, ľudovej múdrosti nahromadenej stáročiami, ktorá človeka vedie pravou cestou.

Žiť v prítomnosti neznamená žiť ako zvieratko, neplánovať budúcnosť, žiť z minúty na minútu... Žiť v prítomnosti môže znamenať nestrácať čas myslením na nepodstatné hlúposti. Efektívnejšie využívať čas a svoj potenciál na dosiahnutie zmysluplných cieľov.

PS: je to tak trochu podobné ako s tou svastikou. Dnes ju ľudia automaticky odmietajú, lebo nejakí imitační provokátori tento symbol pošpinili krvou. No v skutočnosti je to prastarý symbol, ktorý pre ľudí tisícročia veľa znamenal. Podobne "dávidova hviezda", dnes v nej ľudia vidia sionizmus a súčasný krvilačný izrael. No v skutočnosti ten symbol nevymyslel Dávid ani Židia. Je to oveľa starší védický symbol. Dva trojuholníky zobrazujúce mužský a ženský princíp. Viď to video, ktoré dal Slavjanin "Rozbor filmu zamysel". Treba si dať pozor, aby sme veci automaticky neodmietali len preto, lebo to povedala nejaká autorita. Hoc aj KSB autorita. Našou povinnosťou je uvažovať vlastným rozumom, ktorý máme od Boha, skúmať hlbšie, ísť na koreň a poznávať. Len tak nebudeme nikým manipulovaní.
 
Ten příběh je moudrý, ale nemá přímou souvislost ani s přítomným okamžikem, ani s DVTR a řízením, tedy nevidím ji tam. Vidím tam poučení ukazující na nebezpečí jalového blouznění (kterému se Bohužel často oddáváme a které studium KSB a DTVR odstraňuje) a nejvíce mi to připomíná současné j-elita (jalové neplodné elity neschopné řízení společnosti), které myslí a sní pouze o zisku a uspokojování vlastních instinktů o snadném rychlém hromadění majetku a požitků. Ten příběh je o bláznu (všichni kdo se honí za ziskem jsou takoví blázni). Když byl úplně dole musel se soustředit na okamžité přežití a jak-takž žil, jakmile se dostavila i hypotetická šance jeho představivost se rozjela, že si ani nevšiml, že sní svoje sny pod zavěšeným břemenem (s plánováním a řízením procesů, to nemá co dočinění).
Nevím, právě jsem si myslel, že to skvělá styčná plocha mezi zenově - dzogčhenovým pojetím přítomnosti a DVTR. Nevím přesně kde to bylo ale v knize ´´Dostatečně všeobecná teorie řízení DVTR´´ někde okolo kapitoly o vektorech je tak jako mimochodem zmíněno, že začít plán se musí právě z přítomného okamžiku (stavu kde se člověk nachází) jinak se mu může stát obdoba situace člověka který vystoupí z okna paneláku ve vysokém patře.. Tj. poučení z příběhu zní ´´Plánuj, ale nenech se tím nikdy natolik unést abys zapomenul být pozorný k přítomnosti a ani nezapomněl z jaké minulosti si vyšel.´´ To si alespoň představuji když mluvím o přítomném okamžiku - to jest být BDĚLÝ a pozorný k událostem okolo sebe.

​

 
Naposledy upravené:
přítomného okamžiku
přítomný okamžik nepoužívám, považuji za ho za neadekvátní pojem. Vždy jsou zpětné vazby, každá informace o prostředí je subjektu dodaná se zpožděním rychlostí přenosové soustavy (nervů, smyslů, ... informace prochází skrze mnoho nosičů něž se ke mně dostane a tak je to vždy se zpožděním).

V tvém příspěvku je to použito co výchozí stav nebo startovací čára, to by snad šlo takhle pojmout, ale je to kostrbaté dle mě.

Většina používá přítomný okamžik, co spolehnutí se na automatismy a instinkty a vypnutí přemýšlení (které bolí a vždy řeší minulost a budoucnost, ne přítomnost) a vše půjde. Však samo-seto, víte co. Jednu holčinu jsem přesvědčil že, kdyby žila přítomným okamžikem a jela by autem a nepřemýšlela, způsobila by velmi rychle nehodu.

Používám:
Správné soustředění (z Budhismu, vůle použita k plnění zvoleného záměru a nenechá se rozptylovat okolními podměty, třeba při řízení auto vždy řídím i když mám již automat a jednou se mi stalo, že jsem odřídil a nevybavoval jsem si cestu, protože jsem nad něčím přemýšlel, snažím se maximálně, když řídím auto tak řídím auto a přemýšlím o a předpovídám pouze reakci ostatních účastníků nebo řeším další souvislosti s jízdou.

Krátkodobé procesy (bližší košile než kabát) je nutné je ošetřit a stabilizovat, aby brali co nejméně zdrojů.

Dlouhodobé procesy musí se na nich důsledně pracovat, jinak nedosáhneme svých cílů a pouze budeme zapojeni okolnostmi a těmi co o nich přemýšlí a řeší je.
 
Naposledy upravené:
Používám:
Správné soustředění

Jistě pak je nedorozumění pouze v terminologii. Musím ale konstatovat, že současné překlady klasičtějších děl východu (má povídka je z knihy KŘIŠTÁL A CESTA SVĚTLA sútry, tantry a dzogčhen od Čhögjala Namkhai Norbu) s ním často operují. Tibetština je velice zvláštní jazyk pro pojem vědomí mají nejméně 7 výrazů každý s jiným konkrétním významem, proto z překladem v jednoslovném pojmu nemáš šanci. Podobně třeba Něnci mají mnoho výrazů pro sníh protože je pro ně důležité jaký je, a mohou tak odhadovat například počasí.

Právě jak jsi užil pojmu ´´správné soustředění´´ tak tady by už mohli vzniknout nedorozumění, soustředění ( předpona sou- ukazuje na nějaké splynutí/dotek např. soused, soutok, souhlas ) naznačuje tak proces který míří od okolí do nitra. V alegorii s autem je to jako když za tebou jedou policajti a ty se tak soustředíš na tachometr abys náhodou neporušil povolenou rychlost, až začneš být nebezpečný pro okolí protože už ti nezbývá dostatek pozornosti pro okolní dění). Mnou zmínění pojem Bdělost, který mi přijde jako synonymum s tím nešťastným přítomným okamžikem odkazuje k něčemu jinému, jedná se o stav vědomí ve kterém je člověk zaměřen oběma směry jak ze sebe tak i do sebe - tohle teda opravdu zní kostrbatě ale lepší popis asi už dnes nevypotím. Jako radar který operuje s vlastní polohou vysílá vlny pozornosti které skenují okolí a navrací se s přesnými údaji k jádru.

Právě při plánování je tento postup myslím stěžejní, proto má DVTR tolik transparentních kontrolních mechanismů, aby ten plán mohl vždy v jakémkoliv okamžiku konfrontovat s ´´přítomným stavem´´ aby se ti jako otci Slavného Měsíce nestalo, že uletíš na křídlech fantazie někam odkud už by nebyla cesta zpět...

Jo a většinovým názorem bych se asi moc neřídil... Většina lidí dneska chlastá, čumí na bednu a lže.. Proto bych se při volbě srozumitelné terminologie nespoléhal na hlas většiny - stejně by tě neslyšeli ani kdybys mluvil v jim srozumitelných pojmech - proto pořád Ježíš opakoval kdo má uši tak slyš!
 
Naposledy upravené:
Jo a většinovým názorem bych se asi moc neřídil...
Tady jde o to, že to funguje jako bez-strukturní řízení a proto je důležité jak to vnímá většina, to pak formuje info-pole a to pak to ovlivňuje nastupující generaci, která si pak myslí, že je výhra žít "tady a teď" - nepřemýšlej jednej bez rozmyslu, bez řízení dlouhodobých procesů.
je to jako když za tebou jedou policajti a ty se tak soustředíš na tachometr abys náhodou neporušil povolenou rychlost, až začneš být nebezpečný pro okolí protože už ti nezbývá dostatek pozornosti pro okolní dění
"Správné soustředění" je terminus technikus (ale nevím jeho sanskrtský tvar) , to co jsi popsal je spíše nesprávné soustředění, proto je tam to slovo správné. Když si objekt nechá okolím vnutit nevhodný záměr, už to není správné soustředění (třeba strachem z policie) to je spíše vytržení ze soustředění. Slovu soustředění rozumím podle západní psychologie (soustředění = udržení pozornosti na něčem), soustředit se na něco (soustředit koncentrovat pozornost na jeden předmět a nepřeskakovat a neodbočovat od toho), ani mě nenapadlo tam hledat nějakou asociaci a jiný význam. To slovo "správné" dodává, že zaměření je také správné a to soustředění udržuje pozornost na tom vhodném záměru pro danou situaci (Bůh nám vhodné záměry i nabízí a v krizových situacích na ně důrazně upozorňuje a napovídá jak to jenom jde).

K termínům:
Budha se mi líbil svým vědeckým přístupem, kdy zvolil "mrtvý" jazyk (méně používaný ne hlavní jazyk u obyvatelstva - sánskrt), aby mohl zavést zcela přesnou terminologii, něco jako latinu v lékářství. Překlady a západní výklady východních učení jsou většinou zprzněné (stejně co přítomný okamžik - narovnávají se mi všechny závity v mozku, jak je dlouhý přítomný okamžik ? asi jenom mžik, asi nekonečně krátký, no fuj - je to paskvil - máme vhodnější slovo přítomnost). Říká se žij přítomností nebo žij v přítomnosti, ale to je zbyẗečné, protože tak je život dán a nelze z toho vystoupit, každý žije v přítomnosti i když přitom sní o nemravnostech (zbohatnutí, páření jenom pro požitek ...). Jde spíše o to zvolit vhodné cíle a záměry a plnit Bohem dané úkoly co nejlépe, tím rosteme. Východní nauky se snaží chytračit a tvrdí, že všechny cíle a snahy jsou marné a zbytečné (samsára) jde jenom o to pochopit, že nejlepší je nic nedělat o nic nesnažit, v zamlčení, aby jsme nepřekaželi svým otrokářům a bděle plnili jenom jejich přání. Minimálně jsme tu pro růst vědomí.

Poznámka:
Dlouho jsem Budhu považoval za bezchybného, ale pak jsem tam našel miny a pasti (je otákza jestli je tam někdo později nevložil, Budha byl nejprve zobrazován co strom, když dosáhl osvícení, ale pak to zase nabralo davo-elitární směr, jedna socha svatého Budhy za druhou). Ale mnoho jeho pouček jsou perly a jsou opravdu hlubokým vhledem do chodu světa, jeden za všechny:
"V přání mají kořeny všechny jevy"
(vše co se děje je spojeno s činnosti nějakého subjektu, plnícím nějaké své přání)
 
Naposledy upravené:
Stáročia sa deje, že na múdrosti sa začnú neskôr priživovať "cudzopasné" existencie, privlastňovať si ju ( cirkev a ich vysvetlovači) a samozrejme, že ju začnú meniť, pretože tie pôvodne myšlienky, by človeka vlastne doviedli k poznaniu, že nikoho k tomu, aby pochopil vlastne nepotrebuje. Niektoré to robia veľmi precízne, niektoré viac menej nechtiac.

Fígel "prítomného okamihu", tak ako som ho ja sám pochopil ( na základe štúdia a vzájomnej komunikácie s múdrejšími), je v tom, že človek na základe poznania vedome ako keby vyprázdni hlavu od balastu a nechá priestor na "nové informácie, posolstvá z kvalitnejšieho zdroja".

Dávno predávno mi pri debate jeden znalý povedal : "Ok, vyprázdniš hlavu meditáciou a čo ? Hotovo ? A na to máš hlavu ? Aby bola prázdna ? Potom ju treba naplniť novým poznaním, kvalitou a správne používať."

A práve o tom je to, že keď sa chce človek presne vyjadrovať a vysvetliť, čo treba z určitého pohľadu, je potrebná "dohodnutá terminológia", ako dal niekto otázku v inom vlákne. Aby sme jasne vedeli, o čom sa bavíme, čo popisujeme a bolo presne pochopené, čo sa snažíme popísať. A potom sa môžete dostať až do bodu, kde už nepoužívate verbálnu komunikáciu, ale sa začnú diať iné "srandy" a informácie k vám budú "chodiť" všelijako inak.

A to má zase toľko podmnožín všelijakých možných zákutí, že sa to nedá na pár vetách vysvetliť. Samotné Upanišády nemajú až tak veľa textu, ale ich dovysvetlenie, aby boli správne pochopené od Radhakrishnana (údajne podľa recenzií najlepšie) majú tisíc strán celá kniha. A teraz tá sranda. Kniha takmer nedostupná, okolo 55 libier. A mne sa ju podarilo zohnať za 5 libier aj s poštovným. Náhoda ? To ten Samo a Sato z japonska boli nápomocní. Chlapec sa snaží, má záujem, no tak mu bude "dopomohnuté".

Niekto potrebuje ku šťastiu, kaštieľ, apartmán v Dubaji, Veyrona, hodinky z vodotryskom a všetko, čo potrebuje. Doživotné rentičky, kontá na 3 životy, čo len hrdlo ráči. Skúsenosť a poznanie naberáme rôznymi spôsobmi.

De Gustibus non Disputándum.

Až potom raz príde jeden "zaujímavý" deň. A čaká na každého z nás. A to bude len potom "zaujímavé". A ja som si tento zaujímavý deň na moment "zaslúžil" už ako malé 3 ročné chlapča, ktoré sa na chvíľu "utopilo" v bazéne. Náhoda ? Nič tu nieje náhoda.

A svet je úplne iný, ako sa javí byť. A to nevieme ešte stále skoro nič...
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom