Stran padlé skulptury zatím nikdo nic... tak si dovolím první nástřel: Když shrneme, co se stalo (umělecký přínos díla bych ponechala stranou): zřítil se obrovský monument explicitně se prohlašující za Rovnováhu (symbol stability, spravedlnosti, správného uspořádání lidského společenství, správného vztahu mezi lidským a Božím řádem), vytvořený v letech 1989/1990 (symbol nástupu nového řádu, netřeba komentovat), v hlavním městě republiky (symbol státu), jako součást mostu spojujícího břehy Vltavy (symbol České země, srov. kultovní Smetanova Má vlast - mimochodem, i samotný tvar plastiky měl představovat reliéf koryta Vltavy). Římští haruspikové (oficiální vykladači znamení pro státní účely) by takovou událost prohlásili za prodigium - mimořádné znamení spojované s hněvem bohů a vyžadující zásah k obnově Pax deorum, harmonického vztahu mezi státem a božstvy. (Ne že bych trpěla zvláštním respektem k římským vykladačům, ale přišlo mi to jako jakési potvrzení mého pocitu, že jde o událost spojenou se státností, státní mocí, fungováním státu a jeho institucí).
Co se ale vlastně zřítilo? Stabilita toho, co se prohlašovalo za Rovnováhu, byla ve skutečnosti velmi křehká; spíše než o vytvoření konstrukce reprezentující "vítězství ducha nad hmotou" šlo o akt lidské pýchy, nakládající s hmotou způsobem neodpovídajícím jeho kompetenci - "protože může". Tvůrce měl k dispozici velmi neskromné prostředky (platil tehdy tzv. "jednoprocentní zákon", usnesení vlády ukládající povinnost uplatnit jedno procento z rozpočtu veřejné stavby na výtvarné řešení) a "v rozletu" mu nikdo nebránil; ti, kteří o tom rozhodovali, to schválili a lidem to bylo šumák, protože ve skutečnosti netušili, co a proč se děje .
Architekti rodícího se nového řádu po listopadu 1989 převzali moc, která jim spadla do klína; i jejich prostředky byly prakticky neomezené a nikdo jim nebránil - "nahoře" se to schválilo a lidé cinkali a tleskali, aniž tušili, která bije. Tvorba nových institucí, uspořádání jejich vzájemných vztahů, způsob tvorby a přijímání nových zákonů Ústavou počínaje, jejich vnitřní logika a vzájemná provázanost, hospodářská politika státu - to vše bylo spojeno s čímsi připomínajícím orgie nekompetence. V této souvislosti nejde o to, co z toho bylo cílem, a co chybou řízení; namísto vyhlašované Rovnováhy se objevil pseudořád, v němž nespravedlnost nabývá čím dál obludnějších rozměrů, společnost je rozdělena nesmyslnými vnucenými spory, v zákonech je chaos, státní instituce určené k zachování rovnováhy moci se rvou mezi sebou o moc nevídaným způsobem a některé z nich otevřeně spolupracují na tom, abychom stále méně a méně byli pány ve svém domě.
A tak přišla bohyně rovnováhy, spravedlnosti a řádu Maat a řekla, že váhy jsou už příliš vychýlené a je třeba obnovit míru. Buďto to uděláme, nebo to prostě spadne.
www.blesk.cz
