Krutost v přírodě

[JS]

ten starý byvol je tomu levovi dokonca aj vďačný, že mu pomohol ukončiť trápenie.

Vážně? Říkal ti to?
Zkus se někdy podívat na videa o zvířatech, která žila ve velmi špatných podmínkách, ale pak se jich laskaví lidé ujali, pomohli jim zlepšit zdravotní stav, dali jim novou šanci, šanci zažít, co je to být milován, šanci důvěřovat a milovat.
A je celkem jedno, jestli to je medvěd, který byl celý život v kleci a nebo jestli jde o krávu, které div neutrhli vemeno během spousty let produkce mléka.
Ano, i lidé mají deprese a říkají si, že by nejraději vše skončili.
Ale neslýchám tedy moc o lidech, kteří by projevovali vděk před tím, než je někdo zavraždil i když třeba byli nešťastní, nemocní nebo se topili v dluzích...

tak sa premnožila vysoká zver, ktorá spásla všetkú trávu, lebo sa mohla nekontrolovateľne množiť

Ano, za současných podmínek dravci udržují rovnováhu. Je i spousta lidí, kteří považují současný stav společnosti (se spoustou "lidských" dravců) za jediný možný a fungující. Je to však tak, že jinak by to nešlo? Samozřejmě, že šlo a půjde.
Je veliký rozdíl mezi vyřazením jednoho článku ekosystému oproti změně celkového algoritmu.
I příroda může fungovat zcela jinak.

Keby sa niekto snažil zmeniť chovanie zvierat na "humánnejšie", tak by celá biosféra skolabovala.

Ano, za předpokladu, že by se změnila jen část bez ohledu na celek.

Zvieratá nemajú slobodnú vôľu. Musia konať podľa programu. Človek má slobodnú vôľu a tak preberá zodpovednosť za svoje činy.

Myslím si, že to zdaleka není tak černobílé.
Zvířecí programy a lidské programy se možná v mnoha věcech liší, ale zároveň často i velice podobají a myslím si, že svobodnou vůli může mít i člověk, i zvíře (nemyslím teď člověka s psychikou typu zvíře).
Prostě jsme jen v mnoha ohledech nejdále ve vývoji a máme mnoho schopností, možností, ale i zodpovědností.

 

[V.V.Moon]

Aj človek pracuje podľa programu, ale oveľa zložitejšieho, najmä preto, že má vyvinutejší rozum, ktorý ľudské rozhodovanie komplikuje. Človek má vôľu, robí rozhodnutia. Ale tá vôľa nikdy nie je úplne slobodná... Za každým rozhodnutím sa skrýva množstvo vplyvov skrytých v podvedomí. Väčšina z nás ani netuší, čo všetko nás ovplyvnilo a ovplyvňuje v charaktere, v rozhodovaní.
A zviera tiež nežije stále iba pod inštinktami. Inštinktami sa riadi po vybudení nejakým podnetom. Ale ak tieto podnety nie sú, tak najmä domestikované zvieratá sa správajú niekedy podobne ako človek. Stačí sledovať kanály s videami o psoch, čo všetko dokážu a čím vedia prekvapiť.
Okrem toho, aj inštinkty sa dajú u zvierat potlačiť a iné sformovať. Tým sa zaoberajú najmä šľachtitelia zvierat, kde dosiahnu určitý typ správania a ten sa zafixuje a ustáli v génoch.
Človek ako tvor, je až príliš domestikovaný, zbavený vplyvu klasických inštinktov na úkor zombifikácie.

Toto považuju za následek a příčina toho co jsi napsal je nedostatek projevené svobodné vůle, za to jsem dal původně jen nesouhlas.

Človek má slobodu výberu. Slobodne si môžeš zvoliť akýkoľvek cieľ: ľahký, ťažký, či dokonca zdanlivo nereálny. Ak má človek cieľ a vôľu, tak cesta sa už začne formovať akoby sama.
Tu slobodu v rozhodovaní si mnoho ľudí neuvedomuje, myslia si, že mnoho vecí je pre nich nereálnych "nemôžem, lebo...", pritom ako dôvod spomínajú veci, ktoré sú len pseudodôvodmi, vsugerovanými prekážkami... No reálne človek sa môže rozhodnúť pre čokoľvek, ale musí za to niesť aj zodpovednosť... Napríklad rozdiel medzi úspešným podnikateľom a bežným človekom je iba v tom, že tam, kdé obyčajný človek vidí samé prekážky, tam podnikateľ vidí otvorené možnosti... Podnikateľ si viac uvedomuje slobodu svojho výberu. A jediné, čo by túto slobodu výberu malo v nás obmedzovať, je svedomie, aby sme si nevolili nemravné ciele. A čo sa týka možného a nemožného, platí Ježišovo: ak by si povedal tejto hore "zdvihni sa a vrhni sa do mora" a nezapochyboval by si o tom vo svojom srdci, tak sa stane podľa tvojho slova. My sami si mentálne okliešťujeme slobodu svojho výberu.

A o tomto si myslím, že je to smrtelná past, která tě může stát život, a proto jsem dal odpad. Pokud si toto co jsi napsal člověk o sobě myslí, tak se stal obětí a je v tom nejhorším možném duchovním otroctví. Prakticky je nucen si jen vybírat z nabídky a tím se stává defakto robotem a s tím zásadně nesouhlasím.

Člověk má svobodnou vůli a když se mu zdá výběr neřijatelný tak použije svoje tvůrčí myšlení a vytvoří si volbu sám a to takovou se kterou souhlasí. A právě toto je jedna z věcí co ho odlišuje od zvířete. Možná jsi to myslel stejně, ale zaměnit svobodnou vůli se svobodou výběru NELZE. Svobodná vůle vede k životu. Svoboda výběru vede k otroctví a duchovní smrti.

 

[V.V.Moon]

A co se týká krutosti v přírodě je odpověd jednoduchá. Příroda nemůže být krutá (nemá svobodnou vůli), jen člověk se svobodnou vůlí může být krutý a to tím, že pokud má volbu nějakého chování (a má na výběr z několika typů jednání) a vybere si to horší než nejlepší možné, tak se stává krutým a pokud svým jednáním ještě omezuje svobodnou vůli jiného člověka tak se stává ještě zlým.

 

[Atom]

A co se týká krutosti v přírodě je odpověd jednoduchá.

Souhlasím to je podstata (uhodils hřebíček na hlavičku). Tak bych definoval krutost, že vychází ze svobodné vůle. V příspěvcích vidím tendenci zaměnit ji za bolest ať fyzickou či psychickou nebo označovat tak podmínky, ve kterých se "oběť " vyskytla (ale díky své svobodné vůli, díky předchozím krutým rozhodnutím). Při této definici krutosti, co projevu svobodné vůle, pak platí i to, že oběť vždy může z poloviny za zločin, který se děje (nevinná oběť je protimluv).

S tím, že svět není "digitální", ale "analogový". Čili vše má nějakou svobodnou vůli, ale v mnohem menší míře (takže můžeme v mnoha případech malé množství vůle považovat za absenci vůle). Za mě vidím život i v kameni, ale svobodná vůle tam je velmi malá (nebo velmi pomalá). Zvířata za mě již znatelné malé množství vůle mají. My jsme totiž také příroda ta část, která má svobodnou vůli ve větší míře.

 

[V.V.Moon]

S tím, že svět není "digitální", ale "analogový". Čili vše má nějakou svobodnou vůli, ale mnohem menší míře (takže můžeme v mnoha případech malé množství vůle za absenci vůle). Za mě vidím život i v kameni, ale svobodná vůle tam je velmi malá (nebo velmi pomalá). Zvířata za mě již znatelné malé množství vůle mají. My jsme totiž také příroda ta část, která má svobodnou vůli ve větší míře.

Příroda nemá svobodnou vůli, v přírodě jsou jen egregory, které ti můžou připadat, jako že mají, ale každý egregor je jen soubor algoritmů a strukturou zombie, takže tam platí ta svoboda výběru a ne svobodná vůle. Navíc svobodná vůle buď je nebo není, neexistuje něco jako velmi malá apod.

 

[Atom]

Příroda nemá svobodnou vůli

V mém světonázoru je svět jedna látka, která obsahuje všude vše pouze různé koncetrace, ale nikdy nemůže být tak koncetrace nějakého atributu základní látky nula.

Vše má vědomí i když malé (a kde je vědomí je svobodná vůle).

Vše má např. teplotu, hmotnost, el. napětí, hustotu, polohu ... a i vědomí

To pouze na okraj k osvětlení mého náhledu na věc, diskuze o tom je mimo téma a nepovažuji to teď pro mě za aktuální o tom diskutovat.

Ještě k egregorům, ty opravdu nemají vlastní subjektnost (vlastní vědomí) jsou projevem vědomí ostatních "subjektů" (svět je kmitavé povahy, takže se různě všechna pole prolínají a skládají). Dá se i říci, že svět se skládá z egregorů (z projevů vědomí, Budhovo učení to tak prezentuje a nazývá to mentální formace).

 

[jardob]

Myslím, že ta otázka není úplně správně položená. Považujeme-li krutost za protiklad lidskosti, lze říci, že nebude-li si člověk či společenství chránit vlastní integritu či teritorium před agresorem nebo se dokonce spolupodílí na budování jeho "elitního" postavení, nejde o projev lidskosti, nýbrž o idiotismus. Naopak pokud vzniku takové situace brání, a to jak inteligentní a účinnou prevencí, tak v případě nezbytnosti použitím síly, nejde o krutost, nýbrž o racionální řešení problému přežití. Jde o to, že tak musí jednat s vědomím plné odpovědnosti za následky svého jednání a s vyloučením samoúčelně krutého zacházení s protivníkem, a to především s tím zástupným, záměrně nastrčeným skutečným viníkem. Jednoduše řečeno, snaha o nejlidštější možné řešení musí provázet každé, i to nejtěžší rozhodnutí.

Veď to. Na tejto Zemi platia určité objektívna zákonitosti. A aj keď sa mi nemusia všetky páčiť, tak nedajú sa obísť bez následkov.
Ak sa na prírodu dívame ako na múdru, napriek tomu, že jedná veľakrát kruto (hoci správne), prečo si z nej neberú príklad aj ľudia? Prečo sa nechávajú ohlupovať učením falošnej tolerancie a ľudskosti? (Opak krutosti je podľa mňa skôr vlúdnosť a milosrdenstvo, nie ľudskosť. Pretože ľudskosť je odvodená od človeka, a človek si nemôže privlastňovať všetky prejavy vľúdnosti a milosrdenstva).
Ak sa pozrieme na našich predkov o pár storočí dozadu, tak oni nemali problém pomenovať jasne zlo (hroziace nebezpečenstvo) a postaviť sa mu na odpor, dokonca so zbraňou v ruke. Viď Ján Hus a Ján Žižka. Alebo v slovenských dejinách Jánošík a iní. Kresťanstvo v mnohom urobilo z ľudí bezbranných baránkov, ktorí ani neceknú, keď ich vedú na zabitie. Nastavujú druhé líce, milujú svojich nepriateľov a modia sa za nich, považujú každú vládu (aj zlú) od Boha (čo je vlastne fašizmus, keď malí ľudia podporujú neprávosti "elít").

Avšak na rozdiel od zvierat má človek rozvinutejší rozum, a môže bojovať so zlom sofistikovanejšie, nie je nutná vždy priama agresia, ale môže vždy voliť tie milosrdnejšie varianty, ktoré sú však dostatočne účinné. Milosrdenstvo nesmie človeka úplne odzbrojiť, vziať mu zuby a pazúry, vziať mu "gule", urobiť z neho slabocha. Lebo potom dopadne ako vták dodo (Blboun nejapný) - jednoducho vyhynie. Tak je to predurčerné prírodou a jej zákonmi.

 

[jardob]

Toto považuju za následek a příčina toho co jsi napsal je nedostatek projevené svobodné vůle, za to jsem dal původně jen nesouhlas.


A o tomto si myslím, že je to smrtelná past, která tě může stát život, a proto jsem dal odpad. Pokud si toto co jsi napsal člověk o sobě myslí, tak se stal obětí a je v tom nejhorším možném duchovním otroctví. Prakticky je nucen si jen vybírat z nabídky a tím se stává defakto robotem a s tím zásadně nesouhlasím.

Člověk má svobodnou vůli a když se mu zdá výběr neřijatelný tak použije svoje tvůrčí myšlení a vytvoří si volbu sám a to takovou se kterou souhlasí. A právě toto je jedna z věcí co ho odlišuje od zvířete. Možná jsi to myslel stejně, ale zaměnit svobodnou vůli se svobodou výběru NELZE. Svobodná vůle vede k životu. Svoboda výběru vede k otroctví a duchovní smrti.

Veď hovoríš to isté čo ja. Sloboda výberu dáva človeku neobmedzené možnosti. Možnosti zvoliť si cieľ, aký len chceš.

Poviem príklad: skús si predstaviť, že si jeden z narkomanov, ktorí upadli do otrockej závislosti od drog. Uvedomuješ si, že si v zúfalom bludnom kruhu, z ktorého sa nevieš dostať. Sám nemáš dosť silnú vôľu, aby si túto závislosť prekonal, čo v prípade tvrdých drog nemá prakticky nikto. Niektorí to preto celkom vzdajú a predávkujú sa na smrť. Ale hoci tvoja vlastná vôľa nie je slobodná (je zotročená závislosťou), tak stále tu máš slobodu výberu: napriek všetkému môžeš túžiť vrátiť sa do normálneho triezveho života, a keďže tomu veríš, tak si staviaš tento cieľ. A keďže máš cieľ, tak začneš hľadať k nemu všetky možné aj nemožné cesty. Keďže sám nemáš silnú a slobodnú vôľu, tak začneš hľadať pomoc u druhých, a to je aj cesta z tohoto problému. Ak narkoman naozaj chce a vyhľadá pomoc, tak sa z toho dostane von. A stačí mu k tomu slobodný výber zdanlivo nemožného, a vlastná vôľa, hoc aj zotročená ale posilnená túžbou a vierou vo svoj cieľ.

 

[jardob]

A co se týká krutosti v přírodě je odpověd jednoduchá. Příroda nemůže být krutá (nemá svobodnou vůli), jen člověk se svobodnou vůlí může být krutý a to tím, že pokud má volbu nějakého chování (a má na výběr z několika typů jednání) a vybere si to horší než nejlepší možné, tak se stává krutým a pokud svým jednáním ještě omezuje svobodnou vůli jiného člověka tak se stává ještě zlým.

Áno, príroda sama osebe nie je bytosť, nerozhoduje sa. Ale má svojho stvoriteľa, ktorý nastavil jej fungovanie. A preto mám právo hovoriť o tom, že prejavy prírody sú kruté (lebo to tak v duši úprimne cítim), hoci v daných podmienkach správne, lebo udržujú rovnováhu.

 

[jardob]

@V.V.Moon @Atom , obaja sa odvolávate na slobodnú vôľu... Ako sa prejavuje sloboda vôle? Má ľudská vôľa absolútnu slobodu, alebo iba relatívnu?

 

[V.V.Moon]

Veď hovoríš to isté čo ja. Sloboda výberu dáva človeku neobmedzené možnosti. Možnosti zvoliť si cieľ, aký len chceš.

Právě, že nemluvíme, už jsem to psal dříve .

Možná jsi to myslel stejně, ale zaměnit svobodnou vůli se svobodou výběru NELZE. Svobodná vůle vede k životu. Svoboda výběru vede k otroctví a duchovní smrti.

Vůbec nechápu a nevím proč zaměňuješ vůli za výběr. Osobně mi to nedává žádny smysl. Každé to slovo má jiný význam.

Na druhý dotaz odpovím asi takto: Tady se opět míjíme s tím co to znamená být krutý. V mém pojetí to nemá s bolestí co dělat. Ale opět tu vyvstává svobodná vůle. Při každodenním jednání s druhými lidmi (i přírodou) se vyskytují různé možnosti jednání a vždy si je seřazujeme nějakým svým hodnotovým systémem. A když jednáte jinak než je nejlépe možné, tak jste krutí v určité míře. Dám příklad, aby to bylo dobře pochopeno a zjednoduším ho.

Maminka vychovává své dítě, už je starší (třeba kolem 5 let) a nedovolí mu žádnou ( v jejích očích) nebezpečnou činnost (např. lezení po stromech, jízda na kole, běhání, apod.). Sama sebe tato maminka se vidí jako příkladnou a dobrou. V mých očích ji vidím jako krutou. Nedovolí svému dítěti dělat chyby a poučit se z nich (i když si třeba zlomí ruku nebo nohu). Zbavuje své vlastní dítě svobodné vůle tím, že mu předkládá jen výběr činností, které může dělat a prakticky ho tím zastavuje v seberozvoji.

 

[V.V.Moon]

@V.V.Moon @Atom , obaja sa odvolávate na slobodnú vôľu... Ako sa prejavuje sloboda vôle? Má ľudská vôľa absolútnu slobodu, alebo iba relatívnu?

Svobodná vůle takové jednání jaké chci já a každý jiný a je absolutní. Tak jsme se narodili. A narodili jsme se proto, aby jsme se naučili spolunažívat i s jinými dušemi. V ideálním případě, jak si splnit vše co chci a při tom neomezit svobodnou vůli druhé a zároveň při tom přijít na to, že společně můžeme udělat v součtu mnohem víc, než když budeme jednat sami za sebe se svou vlastní silou.
V reálu to znamená chovat se správně (co to je správně, na to musí přijít každý sám) a nebýt při tom krutý.

I tady mne napadl jeden příklad, taky ho zjednoduším. Vidíš dva malé kluky, kdy jeden je větší a starší a bezdůvodně napadl toho druhého a mlátí ho, mladší volá o pomoc. Ve své hlavě si vytvoříš možnosti jak budeš jednat.
1. útočníka odtrhneš a dáš mu facku a vysvětlíš mu, že se chová špatně
2. útočníka odtrhneš a vysvětlíš mu, že se chová špatně
3. slovně se je snažíš rozdělit
Naše kultura je taková, že možnost 1. nepřipouští, u druhé tě můžou obvinit co saháš na jejich děcko, takže ti vlastně zůstává jen třetí možnost.
Přitom možnost jedna vidím jako nejlepší. 2. vidím jako krutou vůči oběma, mladší sice vidí, že se ho někdo zastal, ale nic se neděje, starší sice ví, že udělal něco špatně, ale nic se nestalo. Možnost 3. vidím jako úplně katastrofální, kdy to fatálně poškozuje oba zúčastněné chlapce.
A tady se také může projevit svobodná vůle, že navzdory kultuře (která mne odsoudí, že biju děti) i když budu čelit nějakým postihům, provedu možnost 1., nebo budu kreativní a zamaskuju to třeba jako nehodu.
Tady je mé vysvětlení proč si myslím, že bod 1. je nejlepší. Představím si sám sebe jako mladšího a starší mně bije. Tak se bráním, ale nechci ho zabít, tak mu dám takovou ránu, aby přestal a aby si pamatoval, že by něco takového neměl v budoucnu dělat. Mladší kluk na to prostě nemá a tak mu v tom pomůžu. V mé koncepci žití je obrana jediný důvod k násilí a samozřejmě platí " vše s mírou ".

 

[Ferry]

obaja sa odvolávate na slobodnú vôľu... Ako sa prejavuje sloboda vôle? Má ľudská vôľa absolútnu slobodu, alebo iba relatívnu?

Slobodná vôľa sa prejavuje v tom, že jedinec je schopný premôcť pudy a inštinkty - základné programy psychiky. Nie pudy diktujú jeho správanie ale on sám ho určuje. Zvieratá to nedokážu. Vytrénovaný pes dokáže potlačiť svoje pudy, ale to len preto, lebo mu človek do pamäte zapísal program na ich potlačenie. Pes sám o sebe toho nie je schopný.
Každý človek má určitú úroveň slobody. Jeho sloboda môže byť ohraničená kultúrnymi programami. Napríklad veľa ľudí nedokáže pripustiť existenciu reinkarnácie. Je to krásny príklad obmedzenia slobody myslenia jednotlivca nejakým agregorom - zvyčajne kresťanským alebo miestnym.
Sloboda konania je obmedzená fyzickými zákonami. Človek nedokáže dvihnúť 5 ton.
Ako sa vraví, tvoja sloboda končí tam kde začína moja sloboda.
Sloboda človeka je relatívna. Ak človek prekročí hranicu božieho dopustenia, tak je mu sloboda ubraná, a často krát aj život. Slobodne môže konať človek v rámci zákonov stvorenia.

 

[jardob]

Svobodná vůle takové jednání jaké chci já a každý jiný a je absolutní. Tak jsme se narodili. A narodili jsme se proto, aby jsme se naučili spolunažívat i s jinými dušemi. V ideálním případě, jak si splnit vše co chci a při tom neomezit svobodnou vůli druhé a zároveň při tom přijít na to, že společně můžeme udělat v součtu mnohem víc, než když budeme jednat sami za sebe se svou vlastní silou.
V reálu to znamená chovat se správně (co to je správně, na to musí přijít každý sám) a nebýt při tom krutý.

I tady mne napadl jeden příklad, taky ho zjednoduším. Vidíš dva malé kluky, kdy jeden je větší a starší a bezdůvodně napadl toho druhého a mlátí ho, mladší volá o pomoc. Ve své hlavě si vytvoříš možnosti jak budeš jednat.
1. útočníka odtrhneš a dáš mu facku a vysvětlíš mu, že se chová špatně
2. útočníka odtrhneš a vysvětlíš mu, že se chová špatně
3. slovně se je snažíš rozdělit
Naše kultura je taková, že možnost 1. nepřipouští, u druhé tě můžou obvinit co saháš na jejich děcko, takže ti vlastně zůstává jen třetí možnost.
Přitom možnost jedna vidím jako nejlepší. 2. vidím jako krutou vůči oběma, mladší sice vidí, že se ho někdo zastal, ale nic se neděje, starší sice ví, že udělal něco špatně, ale nic se nestalo. Možnost 3. vidím jako úplně katastrofální, kdy to fatálně poškozuje oba zúčastněné chlapce.
A tady se také může projevit svobodná vůle, že navzdory kultuře (která mne odsoudí, že biju děti) i když budu čelit nějakým postihům, provedu možnost 1., nebo budu kreativní a zamaskuju to třeba jako nehodu.
Tady je mé vysvětlení proč si myslím, že bod 1. je nejlepší. Představím si sám sebe jako mladšího a starší mně bije. Tak se bráním, ale nechci ho zabít, tak mu dám takovou ránu, aby přestal a aby si pamatoval, že by něco takového neměl v budoucnu dělat. Mladší kluk na to prostě nemá a tak mu v tom pomůžu. V mé koncepci žití je obrana jediný důvod k násilí a samozřejmě platí " vše s mírou ".

Vďaka za príklad s tým chlapcom. Takto sme boli vychovávaní aj my za mlada. Dodnes si pamätám na facku od školníka za nejakú nezbedu. Prvú a poslednú, už sa mi to potom nestalo. Proti tomu nemám nič.

Skôr ma zaujíma ten termín slobodná vôľa. Prečo vôli hovoríš slobodná? Čo je na nej slobodné?

 

[Atom]

Svobodná vůle dle mého chápaní umožňuje volit mezi možnostmi, které se v dané situaci naskytnou. U kořene rozhodnutí jsou pouze dvě možnosti jít s Bohem nebo proti Bohu. Než duše pozná jestli jde s Bohem nebo proti Bohu jsou její rozhodnutí nevědomá nebo zmatečná, čili spíše nesvobodná (ovšem nevědomý může zůstat nevědomým záměrně, ale to je pak již rozhodnutí proti Bohu jdoucí a s odpovídajícími následky ).

 

[jardob]

Slobodná vôľa sa prejavuje v tom, že jedinec je schopný premôcť pudy a inštinkty - základné programy psychiky.

To chápem. Sú to síce jeho vlastné pudy a inštinkty (nie sú to cudzie vplyvy), ale človeka značne ohraničujú v jeho správaní, ak sú rozbujnené. Preto ich prekonaním zvyšuje mieru svojej slobody.

Myslíš, že sú to jediné vplyvy v psychike človeka, ktoré ohraničujú jeho možnosti? Sú to jediné vplyvy, ktoré manipulujú jeho myseľ a tým ho zbavujú slobody v rozhodovaní, konaní?

 

[jardob]

Zvieratá to nedokážu. Vytrénovaný pes dokáže potlačiť svoje pudy, ale to len preto, lebo mu človek do pamäte zapísal program na ich potlačenie. Pes sám o sebe toho nie je schopný.

Trénovaný pes naozaj dokáže potlačiť svoje pudy, lebo ho to niekto naučil, alebo z iných objektívnych dôvodov. A s človekom je to ako? Vždy sa správal kultivovane, civilizovane? Alebo ho to niekto v histórii naučil? Neučia mamičky deti pýtať sa cikať a kakať, aby to nerobili stále do plienok? Neučia ich, že nemôže mať sladkosti a hračky kedy sa im zachce na požiadanie? Netrénujú ich prekonávať svoje pudy? Čo by bolo z detí, keby ich rodičia neučili ovládať svoje pudy?

 

[jardob]

Svobodná vůle dle mého chápaní umožňuje volit mezi možnostmi, které se v dané situaci naskytnou. U kořene rozhodnutí jsou pouze dvě možnosti jít s Bohem nebo proti Bohu. Než duše pozná jestli jde s Bohem nebo proti Bohu jsou její rozhodnutí nevědomá nebo zmatečná, čili spíše nesvobodná (ovšem nevědomý může zůstat nevědomým záměrně, ale to je pak již rozhodnutí proti Bohu jdoucí a s odpovídajícími následky ).

Áno, to je vôľa. Ale v čom je slobodná?

 

[Atom]

Ale v čom je slobodná?

Už jsem to psal, může si vybrat jít s Bohem nebo proti Bohu, to je ta svoboda vybrat si ze dvou hlavních možností. Aha, možná už vím kam míříš, asi to není vhodná formulace "svobodná vůle". Svoboda výběru není to samé co schopnost uskutečnění svého svobodného výběru. Nějak se tenhle termín vžil (používal jsem ho neuvědoměle ve smyslu svobodné použití vůle), svoboda je v možnosti použít vůli k plnění svých přání (svého výběru), vůle sama o sobě svobodu nemá, ta plní dané zadání, je to schopnost (nástroj).

 

[V.V.Moon]

Áno, to je vôľa. Ale v čom je slobodná?

Svobodná je v tom, že svojí vůli můžeš omezit jen ty sám. Nelze svobodnou vůli omezit vnějšími vlivy (a to ani od boha), pokud by to šlo omezit vnějšími vlivy, nejednalo by se o svobodnou vůli, ale něčím vnějším omezenou vůli. Ale k MOCi (svobodnou vůli považuju za skutečnou MOC, a proto se nás GP tak bojí, že ji začneme používat) patří i odpovědnost a to se tady na zemi učíme.