• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
  • Oznam: na fore bol spustený nový režim moderácie. Viac o to je napísané v tomto článku.

Nemoc X

Když nemůžeš, tak přidej!​



Stále velmi aktuální zpověď dnešní doby. Jak to máte s tlakem na výkon? Ztrácíte svoji sebehodnotu, když nejste dostatečně výkonní?

Mája nám do našeho chatu napsala: „Ten náš Viky chodí na atletiku (zatím). Jak jsem už jednou psala, že řekl trenérovi, že nechce závodit, ale chce jen sportovat… No, teď jsem ve Whatsapp skupině „Atletika“, kde trenér a rodiče komunikují. Rodiče tam píši hlavně „omluvenky“. Zhrozila jsem se po měsíci (je půlka října) těch diagnóz!!!

Např. Růstová zlomenina paty!
Ukopnutý malíček.
Natržený vaz v kotníku.
Namožená šlacha (z přetížení prý).
Bolavá kyčel (nevíme z čeho).
Růstové bolesti všeho druhu…“.


Pokud jste o Germánské nové medicíně už něco slyšeli, určitě víte, že se zabývá nemocemi, které vznikly tzv. „samy od sebe“. Neřeší se tedy otravy nebo úrazy. My si však v tomto textu vysvětlíme, proč ani úrazy neposuzovat pouze prvoplánově jako mechanickou záležitost.

Základem tohoto článku jsou vybrané pasáže z knihy Dr. Hamera „Vermachtnis Einer Neuen Medizin, 2. díl“, konkrétně pak z kapitoly „Závodní sport a kostní dekalcifikace“ (str. 500-504), které budu pro větší srozumitelnost i čtenářům, kteří se s tímto tématem teprve seznamují, prokládat komentáři osvětlujícími dynamiku biologických zákonitostí.

Přestože se v článku zaměříme na závodní sporty, stejné zákonitosti platí pro daleko širší oblast. Prostředí, kde je člověk hodnocen podle výsledku, rychlosti, úspěchu nebo srovnávání s ostatními je totiž opravdu hodně, a to zejména v našem „civilizovaném“ světě.

ChatGPT mi vypsal tento děsivý seznam:
Závodní sport – kdo je rychlejší, silnější, lepší, kdo vyhraje.
Školství – známky, testy, přijímačky, olympiády, pořadí žáků, srovnávání dětí.
Firmy a zaměstnání – výkonnostní cíle, prodejní výsledky, kariérní postup, zaměstnanec měsíce.
Podnikání – obrat, zisk, počet klientů, růst firmy, „být úspěšnější než konkurence“.
Umění a kultura – soutěže, konkurzy, ocenění, sledovanost, počet prodaných děl.
Hudba a showbusiness – hitparády, soutěže, konkurzy, sledovanost, popularita.
Vzhled a tělo – krása, váha, fitness, věk, oblečení, porovnávání vzhledu na sociálních sítích.
Sociální sítě – počet sledujících, lajků, komentářů, dosah a neustálé srovnávání.
Majetek a životní úroveň – kdo má větší dům, lepší auto, vyšší příjem, luxusnější dovolenou.
Rodičovství – čí dítě dřív chodí, mluví, čte, má lepší známky, sportuje nebo „lépe prospívá“.
Domácnost – perfektní pořádek, dokonale uklizený byt, vaření, péče o děti – i zde může vznikat soutěž „dobré matky“.
Partnerský život – svatba, děti, „dokonalý vztah“, romantická gesta, délka vztahu.
Osobní rozvoj – kdo víc čte, cvičí, medituje, vydělává, cestuje nebo na sobě „pracuje“.
Volný čas – i z koníčků se někdy stává výkon: kolik kilometrů člověk uběhl, kolik hor zdolal, kolik zemí navštívil.
Zdraví a životní styl – někdy se i zdraví mění v soutěž: kdo má lepší kondici, jí „čistěji“, má nižší váhu nebo dokonalejší režim.
Akademické prostředí – počet publikací, citací, grantů, titulů, prestiž školy či pracoviště.
„Prestižní“ profese obecně – lékař, právník, učitel, terapeut… může vznikat tlak být „nejlepší“, mít nejvíc klientů nebo nejvyšší odbornost.
A zajímavá je ještě jedna oblast: čas – dnes se totiž často soutěží i v tom, kdo toho za den stihne víc – kdo vstává dřív, víc pracuje, víc cvičí, má produktivnější den, méně odpočívá…

Jak to všechno souvisí s biologickými zákonitostmi, nemocemi, úrazy i tzv. psychickými projevy v podobě tzv. megalomanické konstelace a také proč se do této pasti dostáváme, to pochopíte dále v textu.

Začněme tedy slovy Dr. Hamera (2021): „Na první pohled nemá závodní sport s osteolýzou, tedy rakovinou kostí, rekalcifikacemi a leukémií, nic společného. To je však klamné. Podle Nové medicíny je nelze vůbec oddělit. Soutěžní sport, přinejmenším od doby, kdy se stal takzvaným profesionálním sportem, vyžaduje špičkové výkony, a to jak na organické, tak na psychické úrovni. Sportovec může tohoto vrcholného výkonu dosáhnout pouze v sympatikotonii. Za normálních okolností postačuje fyziologická sympatikotonie, s jejíž pomocí může každý člověk a každé zvíře zvýšit svou výkonnost. V případě biologického konfliktu se SBS (tedy s rozumným biologickým speciálním programem) však lze tuto výkonnost ještě zvýšit. Díky SBS může sportovec dosáhnout špičkových výkonů, které překračují jeho výkonnostní limity.“

Každý z nás během dne přirozeně prochází střídáním tzv. sympatikotonické a vagotonické fáze.

Sympatikotonie je stav, kdy je v organismu výrazněji aktivní sympatický nervový systém – část autonomního nervového systému, která souvisí s aktivitou, výkonem a připraveností reagovat. Heslovitě bychom mohli říci: „Jdu do akce.“. Sympatikotonická fáze je typická především pro denní dobu. Jsme vzhůru, aktivní, pracujeme, přemýšlíme, řešíme problémy a reagujeme na dění kolem sebe.

Večer a v noci naopak přirozeně nastupuje vagotonie. Převažuje parasympatická aktivita a organismus se postupně zklidňuje. Zpomalujeme, odpočíváme a vytváříme prostor pro trávení a regeneraci. Heslovitě bychom mohli říci: „Zastavuji se a doplňuji síly.“. Vagotonie tedy není „nicnedělání“. Je to čas, kdy organismus přepíná z aktivity do klidu a může se věnovat především obnově a regeneraci.

Zdraví bychom si pak mohli definovat jako dynamickou rovnováhu mezi aktivitou a pasivitou, mezi sympatikem a parasympatikem. Schopnost organismu aktivovat se, když je třeba, a následně se uvolnit a regenerovat.

Zásluhou doktora Hamera a jeho výzkumů týkajících se biologických zákonitostí se funkční stavy autonomního nervového systému – sympatikotonie a vagotonie proměnily v základní pilíře, díky nimž můžeme porozumět smysluplným biologickým programům přírody, o kterých se bavíme jako o „nemocech“.



Podíváme-li se na obrázek výše, pak běžné střídání sympatikotonie a vagotonie je vychýleno v okamžiku tzv. DHS, momentu dopadu biologického konfliktního šoku do trvalé sympatikotonie, stresové fáze.

Zatímco zvířata reagují zpravidla na dopad biologického konfliktu v reálném smyslu – lev neuloví antilopu, větší pes sežere menšímu jeho potravu, samice přijde o mládě, nám lidem se tyto programy mohou aktivizovat i na „přeneseném“ základě. DHS (prožitek, který naše podvědomí vyhodnotí jako „náhlý, nečekaný a izolativní“) může spustit kromě nečekané situace, také věta, slovo, výraz, který jedince „biologicky zaskočí“.

Myslíme si, že myslíme, ale ve skutečnosti jsme myšleni. ​

Většina lidí umí s naprostou přesností pojmenovat okamžik dopadu DHS, protože vždy jde o dramatický moment. Jedinci popisují, že „strachem ztuhli“, „nebyli schopní promluvit“, „byli paralyzováni“ nebo „hluboce zaskočeni“.

U výkonnostních sportů by se mohlo jednat o trenérovy/rodičovy věty:

  • „Tohle bylo úplně pod tvoji úroveň.“
  • „Od tebe jsem čekal mnohem víc.“
  • „Takovým výkonem se do sestavy nedostaneš.“
  • „Musíš přidat, nebo tě vystřídám/vystřídají.“
  • „Co to dneska předvádíš?“
  • „Na tréninku jsi dobrý, ale v zápase to neumíš prodat.“
  • „Takhle se nehraje.“
  • „Zase jsi to pokazil.“
  • „Kvůli tobě ten zápas prohráli.“
  • „Jestli budeš pokračovat takhle, nemáš na to.“
  • „Podívej se, jak to zvládá on. Proč to nedokážeš taky?“
  • „Měl bys na sobě pořádně zapracovat.“
  • „Tohle už jsem ti vysvětloval snad stokrát.“
  • „Takový výkon od tebe nechci vidět.“
  • „Buď začneš podávat výsledky, nebo budeš sedět na lavičce.“
  • „Nikdy z tebe nebude pořádný hráč.“
  • „Zklamal jsi mě.“
POZOR! Vlastní prožitek konfliktu není nikdy objektivní a nedá se odvodit z události. Jedná se naopak o vysoce subjektivní záležitost. O biologickém konfliktu se rozhodne v okamžiku konfliktního šoku, který určí konfliktní obsah a následný biologický program. To vše mimo naše vědomí. Co jednoho zaskočí a šokuje, toho si jiný nemusí ani všimnout. Podrobně si přečtěte v článcích: Co je to biologický konflikt, Geneze nemocí, Zákonitosti Germánské nové medicíny.

Sportovec tedy bude v důsledku dopadu DHS v prodlužované sympatikotonii. Pokračujeme slovy Dr. Hamera (2021): „Každý ho pak obdivuje: „Ten je dobrý!“ Pokud například profesionální cyklista dosáhne vrcholné výkonnosti, kterou mu to umožňuje, a pak si během cyklistické sezóny dopřeje odpočinek, vstoupí do postkonfliktní (hojivé) fáze a přibere například 10 kg na váze. Všichni si řeknou: „Tak teď je na tom tedy špatně!“. „Ano,“ říkají sportovní lékaři, „to je proto, že má nadváhu.“

To vše bylo správné jen napůl a v podstatě špatně, protože vše se skládalo jen z hypotéz, které byly předkládány pouze na organické úrovni. Nikdo nikdy nic nepochopil! Kromě běžných lidských konfliktů, které mají i ostatní lidé, má každý sportovec také biologické konflikty vyvolané právě sportem, například když neuspěl v rozhodujícím zápase mistrovství. Tento neúspěch obvykle vnímá jako ztrátu sebeúcty, přičemž každý sport má své specifické kosterní oblasti, kde se tento konflikt sebeúcty projevuje.


  • Atlet nebo tenista jej obvykle pociťuje v oblasti kolen.
  • Házenkář v oblasti lokte, pokud nebyl schopen v rozhodující chvíli vhodit vítězný míč do branky. Pokud byl naopak příliš pomalý, může to pocítit také v oblasti kolene, stejně jako v oblasti štítné žlázy (konfliktem, že nebyl dostatečně rychlý, aby dosáhl na branku nebo míč).
  • Fotbalista může dopad biologického konfliktu pocítit buď v oblasti kolene, nebo chodidla.
  • Stolní tenista v zápěstí.
  • Oštěpař v oblasti ramenního kloubu, kterým oštěp hází.
  • Pokud je fotbalista kvůli svému neúspěchu vyřazen z týmu a přeřazen na lavičku náhradníků nebo do druhého týmu, obvykle utrpí další územní konflikt. Nic z toho jsme ovšem dříve nevěděli. Domnívali jsme se, že sportovec musí být pouze dostatečně motivován k výkonu, v případě potřeby penězi nebo … dopingem.“
Zvláštní smysluplné biologické programy (nemoci) tedy probíhají v této dynamice: vyvážený stav mezi sympatikotonií a vagotonií (normotonie) – konfliktní biologický šok (DHS) – konflikt-aktivní fáze (trvalá sympatikotonie) – vyřešení konfliktu (konfliktolýza) – hojivá fáze (trvalá vagotonie) – uprostřed hojivé fáze přichází epikrize – poté (nedochází-li k recidivám) návrat k normotonii.

Jaké lze tedy pozorovat konkrétní projevy na opěrném aparátu (soustavě kostí, kloubů, šlach, vazů…) člověka nebo zvířete?

Rovnováha organismu je vychýlena v okamžiku zmiňovaného DHS, kdy nastává první fáze, tj. konflikt aktivní – studená – sympatikotonická fáze onemocnění. Jedinec na danou událost nebo konflikt neustále myslí, nemůže kvůli tomu spát (zejména ve druhé polovině noci), přestává mít chuť k jídlu, ztrácí hmotnost, má studené končetiny, stažené cévy, rozšířené zorničky. Je hyperaktivní, aby byl schopen konflikt vyřešit. V mozku se vytváří terčové konfigurace tzv. Hamerova ohniska. Na orgánech řízených bílou hmotou velkého mozku pozorujeme úbytek – nekrózy.

„Například sportovec, tenista, utrpí biologický konflikt sebeúcty, protože měl v rozhodujícím zápase turnaje špatný den třeba proto, že byl myšlenkami někde úplně jinde. V důsledku tohoto konfliktu sebedevalvace je pak v permanentní sympatikotonii. Několik dalších týdnů je tak dobrý („ve formě svého života“), že vyhrává další turnaje. Koneckonců má nyní kromě svého výkonnostního limitu i stimulant permanentní sympatikotonie. Můžeme také říci, že je přirozeně „nadopovaný“. … Na organické úrovni se během této konfliktně-aktivní sympatikotonické fáze vytvořila osteolýza (dochází k úbytku kostní hmoty, vytváří se lokace se sníženou hustotou kostí – pozn. LB) v oblasti kolene, nebo, pokud šlo spíše o údery do míče, v oblasti lokte úderové ruky.“ (Hamer, 2021)

A doktor Hamer pokračuje: „Pokud má po dalších 4 až 6 týdnech pocit, že již dohnal ztracený čas, vstupuje do řešení, tj. vagotonie. V hojivé fázi postižený kloub otéká. Tenista se stává „nemocným“. Každý chápe, že nemocný hráč nemůže podat plný výkon. Proto se léčí, dokud není opět „zdravý“, tj. kloub mu neotéká.“ (tamtéž)

Druhá fáze – horká – vagotonická – se nazývá léčebnou, hojivou nebo také postkonfliktní fází. Dělíme ji na tři části: fázi s otokem, epileptickou (epileptoidní) krizi a fázi ústupu otoků a zjizvení.

První polovina s otokem nastává po vyřešení biologického konfliktu. Nutkavé myšlenky ustaly, přichází úleva a pocit pohody. V těle startuje vagotonie. Pacient má teplé končetiny, klesá mu krevní tlak, přichází chuť k jídlu, jedinec nabývá na váze. Na mozku i orgánu jsou patrné otoky Hamerových ohnisek. U orgánů řízených bílou hmotou velkého mozku začíná znovuvýstavba narušených tkaniv za pomoci mikroorganismů – bakterií.

Pro epileptickou krizi, která nastává uprostřed léčebné fáze je typický dočasný návrat jedince na všech úrovních do konflikt-aktivní fáze. Tzv. „chladné dny“ bývají někdy s třasavkou a zúžením periferních krevních cév. Následně dochází k odbourání nadbytečné tekutiny v mozku i na těle díky zvýšenému močení.

Pro druhou polovinu hojivé fáze je typický ústup otoků, nutkavé přemýšlení je pryč, pacient opět cítí úlevu a pohodu. Znovu pokračuje vagotonie – jedinec má teplé končetiny, rozšířené krevní cévy, dobrou chuť k jídlu, dobrý metabolismus, dochází k poklesu krevního tlaku. Pomalu se rozpouštějí kruhovité otoky kolem Hamerova ohniska v mozku, ustupují taky otoky orgánů. Na konci hojivé fáze je u orgánů řízených bílou hmotou velkého mozku původní tkáně více (tzv. deluxe skupina).

A jak je to tedy s úrazy?

„Pokud dojde ke zlomenině v důsledku působení vnější síly (například pádem z vysokého žebříku, kvůli autonehodě apod. – pozn. LB), mozek okamžitě přejde do režimu hojení provázeného otokem v mozku, a to i bez předchozího vzniku struktury soustředných kruhů.“ (Chat for GHK/GNM IN Telegram, 21.8.2026). Tedy bez předchozí stresové fáze.

Ke zlomenině kostí, přetržení vazů apod., však může dojít také proto, že bylo místo oslabeno v důsledku biologického konfliktu, který zůstal dlouho nevyřešen. U kostí, kloubů (včetně chrupavek, šlach a vazů) během konflikt-aktivní fáze dochází v postižené oblasti k odvápnění – tvorbě mezer a malých děr. Místo rozpadu kostní tkáně (osteolýzy) je určeno přesným typem konfliktu sebehodnocení. Podrobně – včetně charakteristik konfliktů a lokací jejich dopadu na opěrném systému – si přečtěte v tomto článku.

Zranění při sportu pak nemají jako svoji příčinu samotný sport, ale naopak ono „sportovní zranění“ je ve skutečnosti důsledkem aktivního přetrvávajícího speciálního programu. Například kloubní pouzdro postupně degradovalo, a proto snadno došlo k vykloubení. (Chat for GHK/GNM IN Telegram, 6.7.2025)

Pro přesnější představu průběhu speciálního biologického programu na konkrétním příkladu „ze života“ si přečtěte si tuto kazuistiku: Bone Cancer and Leukemia – German New Medicine Testimonial

John Holledauer dodává další důležitou informaci: „Každá hojivá fáze zranění v určitém okamžiku skončí. Platí to i v případě, že bylo zranění způsobeno chemickou otravou nebo popáleninou. Pokud však tento proces nekončí, existují zde určité mechanismy, které udržují DHS (spouštěcí konflikt) chronicky aktivní.“ (Chat for GHK/GNM IN Telegram, 16.1.2026)

Stejně tak, pokud se samy od sebe objevují například rány, má jedinec aktivní sebedevalvační konflikt. Pro názornost si přečtěte tuto kazuistiku: Several leg ulcers suddenly appeared and healed spontaneously, thanks to the GHK. How is that possible?

Pojďme však ještě zpátky k našim sportovcům. (Ale samozřejmě nejen k nim. Biologické zákonitosti totiž platí pro nás všechny bez výjimek).

Ve chvíli konfliktního šoku je naše mysl velmi ostražitá. Naše podvědomí si všímá všech doprovodných znaků konfliktu. Může se jednat o pachy, vůně, chutě, zvuky, předměty nebo lidi. Tyto okolnosti jsou ke konfliktní situaci automaticky reflexně připojeny. Jejich významem je varování organismu ve smyslu: „Pozor, při podobné situaci se Ti přihodil konflikt, buď obezřetný, aby Tě to podruhé nezastihlo nepřipraveného.“

V Germánské nové medicíně se zmiňované otisky, které zůstávají po konfliktním šoku (DHS), nazývají kolejemi. Koleje působí na základě podobnosti se situací, kdy se vyskytl původní konflikt. Přestože tedy člověk nemusí aktuálně žádný konflikt zakoušet, kolej (pach, vůně, chuť, zvuk, předmět apod.) jedince na tuto stopu navede. Proto se osoba při kontaktu s kolejí (skrze asociaci nebo skutečný kontakt s daným objektem) dostává opět do konflikt-aktivní fáze.

O kolejích si přečtěte v článku: „Pomoc, mám alergii!“ nebo si poslechněte náš stejnojmenný podcast.

Stejně tak každý sportovec, jemuž v souvislosti se sportem dopadl zmiňovaný DHS (který mu aktivizoval speciální biologický program), bude mít v dané oblasti kolej, resp. koleje. Uvádím příklad doktora Hamera (2021): „Pokaždé, když (sportovec) prohraje finálovou hru, naskočí znovu na kolej. Pokud recidiva trvá jen týden nebo 14 dní, nemusí být otok kloubu tak silný, aby se dal jasně rozpoznat. Hráč tedy hraje – i ve vagotonii – a hraje špatně.

Každé zvíře by si instinktivně lehlo do svého pelíšku a čekalo, až opět nastane čas soupeřit s protivníkem. V případě sportovců se však hovoří o „špičkových výkonech“, konzistenci a podobně. Sportovec musí hrát, i když ve skutečnosti nemůže podávat výkony na nejvyšší úrovni. Ještě horší je, když například konflikt sportovní sebeúcty dopadne na konci sportovní sezóny. Pak může o svém konfliktu přemýšlet až do sezóny další… a může se stát, že konflikt ani za celou dobu nevyřeší.

Rád bych vám ukázal jeden takový případ: Sedmnáctiletý tenista prohrál klubové mistrovství mládeže s mladším a slabším soupeřem, proti kterému obvykle vysoce vyhrával. Toho dne měl právě takový černý den. Utrpěl nesportovní kolaps sebevědomí s osteolýzou v levém koleni (holenní a stehenní kosti). Protože po prohraném zápase skončila sezóna, dokázal svůj konflikt vyřešit až o rok později, kdy se konečně stal mládežnickým klubovým mistrem. Ve chvíli, kdy vyhrál klubové mistrovství, tedy když byl konflikt vyřešen, začal trpět bolestmi levého kolena.

Samozřejmě kromě dalších možných dodatečných konfliktů mají všichni tito sportovci tzv. akutní revmatoidní artritidu s leukémií, i když obvykle v mírnější formě, pokud konflikt netrvá příliš dlouho. Sportovní lékaři si to samozřejmě nikdy neuvědomovali. Vždy vypracovávali výkonnostní a zátěžové profily. Pokud však sportovec neměl horečku, ale snížený výkonnostní profil, znamenalo to tréninkový deficit! S pomocí nové medicíny můžeme nyní všechny tyto jevy snadno vysvětlit. Nově také chápeme „jednorázové vrcholové výkony“, kterých sportovec dosahuje jen zřídka nebo už nikdy.

Pokud totiž dobře trénovaný běžec na 100 metrů prodělá krátce před závodem biologický konflikt, je ještě zdatnější než normálně. To znamená, že nyní běží 100 metrů o 2 desetiny sekundy rychleji, než je jeho předchozí nejlepší čas.“


S konflikty sebedevalvace a jejich projevy na fyzické rovině souvisí také tzv. konstelace megalománie, která se projevuje vytvořením nadřazeného, nereálného obrazu sebe sama. Jinými slovy, méněcennost (po utrpěném konfliktu nedostačivosti) se mění v nadřazenost a v přehnaný pocit, že je jedinec lepší než ostatní, což je ostatně přirozená taktika pro přežití. U páva je např. načechrané peří prostředkem, jak na soupeře zapůsobit jako větší a silnější. U lidí slouží nafouknuté ego jako ochrana před dalšími sebedevalvačními konflikty a zároveň člověku dodává sílu sebrat se a znovu získat odvahu a sebejistotu. Je to právě „konstelace megalománie“, která stojí za výjimečnými úspěchy ve sportovní, akademické, intelektuální, umělecké nebo profesionální kariéře.

Přečtěte si článek: Příliš sebevědomí, arogantní, pompézní a domýšliví? Vítejte ve světě „Konstelace megalománie“!

Na závěr si můžeme položit několik otázek:

  • Jsme vůbec schopni přestat děti učit, že jejich hodnota závisí na tom, jak dobře si vedou v porovnání s ostatními, když jsme sami produktem této „masáže“ a z ní vyplývajících DHS?
  • Máme ještě jako lidé šanci žít život bez neustálého soutěžení, poměřování se, dokazování vlastní hodnoty a strachu ze selhání?
A možná ta nejdůležitější otázka:

  • Mohou být děti vítězi našich srdcí, i když nevyhrávají žádné závody?
Použitá a doporučená literatura

  • Bartoš, V.: Germánská nová medicína IN Symbióza života. [online]. 2023 [cit. 2026-11-05]. Dostupné z: <https://www.symbiozazivota.cz/category/gnm/>.
  • Hamer, R. G.: Germanic Heilkunde Introduction. Spain. Amici di Dirk. 2023.
  • Hamer, R. G.: Scientific Chart of German New Medicine. Spain, Amici di Dirk, 2023.
  • Hamer, R. G.: Summary of the New Medicine. Spain, Amici di Dirk, 2000.
  • Hamer, R. G.: Vermachtnis Einer Neuen Medizin, Teil 1. Teil 2. Amici di Dirk. 2021.
  • Holledauer, J.: Chat for GHK/GNM IN Telegram. [online]. 2023 [cit. 2026-11-05]. Dostupné z: <https://t.me/academyGHk_chat>.
  • Markolin, C.: Index A-Z. [online]. 2004 [cit. 2026-11-05]. Dostupné z: <https://learninggnm.com/SBS/documents/sbs_index.html#L>.
  • Pilhar, H. IN Holledauer, J: Germanische Heilkunde International Academy. [online]. 2023 [cit. 2026-11-05]. Dostupné z: <https://ghk-academy.info/>
 
nechce závodit, ale chce jen sportovat…
Presne to sa podporovalo za Stalina, boli vytvarane male a skromne sportoviska, vacsinou pod holym nebom takze clovek bol v kontakte s prirodou a jej polami a ludia si vedeli vsetko opravit svojpomocne, ludia boli vedeni k pohybovym aktivitam, dnes su vedeni k tomu pozerat sa ako niekolko milionarov aj zopar miliardarov sa nahanaju za loptou... spravny byrokrat nepotrebuje male sportoviska aby sa k nim dostalo co najviac ludi, on potrebuje zakazku na obrie stadiony a hlavne aby tam bolo co najviac miest na sedenie... o co sa zaujimas? O sport. A ako? Sedim a pozeram sa na ludi ktori si kalicia svoje zdravie pre peniaze a slavu... chces si ist zacvicit? Tak zaplat. V Rusku sa cvicenie vonku stale udrziava, v kalistenike nemaju vo svete konkurenciu, u nas hlavne v zimnom obdobi su prazdne cviciska, zato plne kryte posilovne - nedaleko od posilky je krasny les aj rieka ale oni radsej idu za sklo na beziaci pas a pozeraju sa na dopravnu spicku cez okno... trosku som odbocil ale aj to je dovod preco niekto pravidelne sportuje ale zdravy nie je.
 
trosku som odbocil ale aj to je dovod preco niekto pravidelne sportuje ale zdravy nie je.
Ako odbočka je to dobré. Totiž, keby ľudia brali ako šport prácu a povinnosti doma, dokázali by skĺbiť mnoho vecí, a ešte k tomu by boli aj zdravší, lebo pohyb treba. No a čo sa týka samotného športovania, znova to riadi obraz. Nabúchaných šracov z posilňovne a dievočiek s perfektnou riťou v obtiahnutých legínach. Keby si sa takej slečny spýtal, či by nešla makať na roli a potiť sa, ako keby športovala, by si myslela, či nie si náhodou pripečený, v lepšom prípade by ti povedala, že by si pokazila postavu, alebo nechty. A už keď to aj budem brať ako samotný šport, že vonku, tak napríklad beh cez pole, cez horu (do kopca, z kopca 4-5x, za dažďa, za snehu, za horúčavy ...), je zaručene iný zážitok ako skákať na bežiacom páse na jednom mieste v klimatizovanej posilňovni/telocvični a ešte za to aj platiť ... Športového náradia je všade okolo celá kopa. Problém je len v nás, že sa necháme zmagoriť nejakým obrazom, ktorý ti povie: "Toto je šport! Nie tamto!"
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom