Často se mi stává, že při hledání materiálu na nějaké téma najdu něco docela jiného a velmi zajímavého. Alespoň pro mě.
Nyní jsem se dostala ke staré kronice větší jihočeské obce a čtu a čtu, odtrhnout se nemůžu.

Chci se s vámi podělit třeba o zápisy počasí - že i tenkrát bylo celkem nestálé.
Rok 1904
Počasí pro vzrůst osení bylo dosti příznivé a zdálo se, že bude hojná úroda všeho. Sena bylo nad obyčej mnoho a jetelů hojnost. V červnu nastalo veliké sucho, které dodržovalo. Od 2. června svátku Božího Těla nepršelo a teplota dostoupila některého dne 38 stupňů, 40 stupňů na slunci. Následek paren byl, že začaly žně o 10 dní dříve než jiná léta. Nadějná sklizeň ozimu a jaře zmizela, jež v pravém smyslu slova nedozrála, ale uschla. Na mnohých lukách se při druhoseči ani neťalo.
Následkem sucha vyčerpána byla ze studní všechna voda a nastala nouze o pitnou vodu.
Rovněž ovoce na stromech zakrnělo a švestky docela uschly a opadaly. Zalévání stromů neprospívalo a naopak škodilo, že ovoce dříve opadalo než ze stromů nezalívaných.
Není pamětníka tak velikého sucha.
Teprve 21. srpna o 4. hodině odpolední počalo pršeti, leč to daleko nenasytilo po tříměsíčním parnu spálenou zemi, vyprahlé trávníky a jetele.
Rok 1881/1882
Podzim byl velmi příjemný, setba ozimu dobrá.
Zima téměř bez sněhu. Napadl-li sníh, zůstal ležeti den, dva, pak roztál. Není pamětníka tak mírné zimy.
Počátkem března byla již všecka jar zaseta a v polovici jeho zemáky nasázeny. Březen a duben byly krásné a teplé, zato květen, červen a červenec velmi studené a mokré. Žita špatně odkvetla a byla zubatá. Sena pro deštivé počasí se špatně sklízela a rovněž takové byly žně. Trvaly do konce září a ovoce toho roku nebylo žádné. Podzim byl velmi mokrý a větrný. Setba pro to mokro byla obtížná. Hospodáři téměř do vody obilí seli, někteří ani zasít nemohli.
Úroda zemčat byla dobrá, ačkoliv 18. června většina jich zmrzla a uschla. Omladily opět, ale sklizeň jejich byla obtížná pod trvajícími dešti.
Rok 1895
Dne 16. května začalo po dlouhém a chladném deštivém počasí sněžiti již zvečera. Vzduch se ochladil tak, že sněžilo celou noc a sněhu napadlo do rána na dva decimetry. Pod tíhou sněhu lámaly se stromy v lese a přikryto bylo obilí na polích. V sobotu 18. května byl pak silný mráz, k polednímu se obloha vyjasnila, oteplilo se a do večera nebylo nikde po sněhu ani památky.
Zima 1879
První neděli adventní 30 listopadu začaly stálé mrazy a byly čím dál tužší. Ptáci mrzli a zajíci se do statků drali. Dne 28. prosince bylo zatmění měsíce a nejtužší mráz. Poté se oteplilo, sníh tál, ale pak brzy zase přimrzlo a bylo velice kluzko.
__________________________________
V kronice nejsou jen zápisy o počasí - to je jasné. Je tu vše, co kronikář pokládal za důležité předat dalším generacím. Když čtu takové zápisky, je pro mě snadné vcítit se do tehdejší doby i života.
Chudí byli vždy na okraji - i tenkrát, dokonce měli i svou "obecní čtvrť". Dokonce i na pomník padlým v první velké válce se pořadí jmen zapisovalo podle toho, kolik kdo na pomník věnoval peněz. Když z nařízení vrchnosti bylo potřeba opravit školu, vyřešili radní financování tak, že ty nejchudší z chudinské čtvrti donutili odkoupit si od obce obecní pozemky, které do té doby bezplatně užívali. Kostel se ve vsi opravoval pravidelně a mnozí vážení občané se předháněli ve financování nějaké té ozdoby v podobě kříže u cesty či kapličky. Ale škola? Ani za 40 let se obec nerozhoupala k jejímu rozšíření a modernizaci a raději kvůli tomu přišla o status městyse.
V obci bývala nouze o pitnou vodu - zvláště v parných létech. Ale i vybudování další obecní studny bylo pro obecní radu "problémem". Nechtělo se jim penízky vydávat. I když se místní zedník nabízel, že sám studnu zbuduje a obec ať mu jen dodá materiál - nepochodil. Jeho návrh rada zamítla a tak byla obec ještě mnoho dalších let bez druhé studny a v létě bez pitné vody.
Docházelo tam pak k tomu, že se v létě pramen studny vyčerpal a bylo nutné nechat studnu znovu naplnit. Dali tedy na studnu řetěz se zámkem, ale přes noc kdosi řetěz urazil a studnu opět do sucha vyčerpal.
Při čtení jmen odvedenců na jatka 1 války se mi jasně ukázalo, že i tehdy se za peníze dalo ovlivnit mnohé. Mladíci byli sice u odvodu - ale odvedeni byli jen někteří, někteří byli osvobozeni. A jejich jména svědčila o příbuznosti k těm nejbohatším a nejvlivnějším občanům obce - jako ke starostovi, ke kováři, ke správci dvora či panu doktorovi...
Překvapila mě také servilnost k říši R-U. Myslela jsem si, že mezi českým obyvatelstvem, v samém srdci země, to bude jiné. Nebylo - alespoň co se popisu v kronice týká. Největší obecní slavnosti a shromáždění se konaly na počest c.k. rodiny, k sebemenšímu výročí či události v císařské rodině. Domy se slavnostně osvětlovaly a zdobily se c.k. vlajkami, konaly se bohoslužby i procesí s modlitbami. Na závěr kronikářův záznam smrti císařovny Sisi:
Děsná zpráva došla ze Ženevy ve Švýcarsku, že tam dne 10. září 1898 Její Veličenstvo naše vznešená Paní, naše chlouba a radost, naše císařovna a královna Alžběta, smrtí násilnou sešla vrahem Luchenim, který zlaté srdce její probodl. Těžký smutek sevřel srdce všech občanů. A zármutek srdce byl tím větší, že nenadálým zmarem srdce Nejjasnější Paní zkrušeno bylo srdce jiné, rovněž nám drahé. Srdce, jež tajemným poutem lásky manželské se srdcem oním spojeno bylo , srdce našeho Nejmilostivějšího zeměpána. Jakou to strašnou ranou zakrvácelo srdce Jeho.
Oslavný zápis pokračuje ještě dál, skoro na celou stranu, ale pro ukázku toto stačí.
Snad vás tuto odbočkou do minulosti neznudím.
Přišlo mi zajímavé podělit se o zápisy o počasí z tehdejší doby - zvláště v dnešní době klimatického šílenství. Je totiž vidět, že i v době, kdy klimatické "hračky" ještě neexistovaly, si počasí občas "zaskotačilo". A prdící krávy za to rozhodně nemohly...