O životě a společnosti

Mám tu zprávu o tom, co dnes prohlásil Lipavský na jakémsi fóru ministrů zahraničí. Fórum svolaly USA, takže tam Lavrova nejspíš nenajdeme.
Zpráva by patřila do záložky "Zprávy z Čech", ale díky dnešní odborové demonstraci by nejspíš zapadla.
Jde o to, že řiťolezec Lipavský opět horoval za neutuchající pomoc Kyjevu a přirovnal jeho dnešní situaci k situaci Československa v r. 1938 (= před Mnichovem).
A toto jsou tak těžké dunivé rány z jeho hlavy, že se mi z toho chce výt.... :(
1) Československo se snažilo všemi svými silami mírovou cestou a diplomacií sjednat s německou menšinou co nejvýhodnější podmínky pro ně - Kyjev svou ruskou "menšinu" (spíš šlo o většinu, ale to je jedno) zabíjel, odstřeloval, mučil, odřízl od státních výplat (třeba důchodů), vypnul elektřinu i vodu... prostě páchal genocidu od samého počátku.
2) Československo všichni "spojenci" nechali na holičkách, neměli jsme žádnou podporu a bojovat jsme kvůli výhrůžkám a obviňování nemohli - Kyjev má podporu celého kolektivního západu, lijí se mu miliardy horem spodem a dodává zbraní v počtech, rovnajících se plnohodnotné velké válce.

Toto jsou jen dva ukazatele, které by měl vědět úplně každý absolvent základky. Pan Lipavský to neví... a jen blbě žvaní...
Kdyby ta zpráva byla jen o Lipavském, o jehož absolvování základky by se dalo s úspěchem pochybovat, bylo by to k smíchu, k posměchu. Ale ono je to o jiném = ten pán je naším ministrem zahraničí. Kdysi snad nejprestižnější post jakékoliv vlády, post, na který se vybíral člověk s mravností, důstojností, vědomostmi, přirozenou autoritou. Muselo to tak být, protože ministerstvo zahraničí vlastně tvořilo politiku celé země.
Kdo si něco z minulosti pamatuje, tak lidé z ministerstva zahraničí byli vždy schopní cosi dojednat, naladit vztahy i přes prostořekost jiných politiků - a když něco pronášeli, bylo to pečlivě promyšlené, ale sedělo jak prdelka na hrnec. Díky takovým lidem z minulosti jsme jako země ještě dost dlouho "po revoluci" těžili z dobrých vztahů se zeměmi snad po celém světě.
Dneska?
Umí si kdo představit ty těžko napravitelné a kolosální škody pro diplomacii dalších generací? Po pár posametových týpcích - konče superpuper gigantem Lipavským?!
Když jsem se nedávno dívala na summit těch afrických států, všichni, co tam mluvili, několikanásobně převyšovali úroveň "lipogiganta". Umí si tohle kdo domyslet? Že jde o ztrátu vážnosti, respektu a důvěryhodnosti celého státu? A jak dlouho bude trvat dostat to všechno zpět - dá-li se vůbec?
Dneska jsem si uvědomila, že nestačilo ubít nás ekonomicky, rozkrást, přivlastnit si všechno, co mělo cenu. Nestačilo udělat z kreativních lidí s pověstí zlatých českých ručiček (protože si věděli rady) montovací bioroboty, od kterých se myšlení nečeká ani nežádá. Nestačilo nás všechny zadlužit a to gigantickým státním dluhem. Ona se ještě vláda, prezident a politici ze všeho nejvíc starají o úplnou degradaci svých postů a dá se říci, že státní moci jako celku (teď narážím na Rychetského, který k ospravedlnění minulosti sedmadvacetiletého Pávka nazval "maturantem - pubescentem" s ideály z detektivek).
Bude mít po takové destrukci český stát ještě právo na existenci?
 
Naposledy upravené:
Bude mít po takové destrukci český stát ještě právo na existenci?
Samozřejmě, Lin. Jsme plnohodnotný, historicky zformovaný národ, který si zachoval svou starobylou státnost navzdory extrémně nepříznivým historickým podmínkám působícím po staletí. Intenzivní destruktivní proces, směřující primárně k demontáži naší státnosti a následně i samotného národního egregoru, je ve skutečnosti dílem úzké skupiny lidí představujících zájmy nadnárodních parazitických struktur, od jejichž moci, vlivu a téměř neomezených zdrojů se pak odvíjí jejich obří destrukční potenciál. Navenek to vypadá, jakoby do té masivní sebedestrukce byl spontánně zapojený prakticky celý národ, to je ale jen parazitickou "elitou" vytvořená iluze; lidé sice nejsou schopni rozlišit a bránit své základní zájmy, to je ale důsledek gigantické manipulace, která je logicky sama o sobě nesmírně nákladná a probíhající procesy nasvědčují tomu, že zdroje brzy vyschnou. Až se převalí turbulence vnějších sil a prach se trochu usadí, asi zjistíme, že drancování sice trvalo do poslední chvíle, pořád jsme ale zůstali sami sebou a bude na nás, co s tím uděláme.
 
@Michaela1
Moc děkuju za povzbuzení. Na chvíli mě přepadla beznaděj. Protože - všechny ty generace před námi, všichni mrtví, co životy položili v národním zájmu - to všechno by bylo zadupané do země. Možná dneska moc čtu a dostal se ke mně i kratičký mem, kde se řiťoryjec přirovnává k Husovi pro "svůj boj za pravdu". To je tak odporné, že už to není o vytí, ale o blití...
Víš, co mi je divné a z čeho jsem nervózní?
Že když jde o zásadní a dobrou věc, studenti mlčí. To nikdy nebylo... studenti byli vždycky předvojem dobrých změn a hlásnou troubou páchaného bezpráví - když to řeknu takhle nadneseně.
Dneska vylezou jen na příkaz sorošovských aktivistů , dělají bordel a hulákají o něčem, o čem nemají ani páru. A naopak - když někdo poškozuje jejich rodiče a prarodiče, ještě tomu tleskají.
Pro mě zlá zvěst, že neumějí samostatně myslet a žijí si v nějaké té sorošoské "lidskoprávní bublině".
Tak se začínám bát, že až se usadí prach, zbydou tu jen samí fijalínové, lipogiganti a kozy pekari - jen v mladším vydání...
 
@Michaela1
Moc děkuju za povzbuzení. Na chvíli mě přepadla beznaděj. Protože - všechny ty generace před námi, všichni mrtví, co životy položili v národním zájmu - to všechno by bylo zadupané do země. Možná dneska moc čtu a dostal se ke mně i kratičký mem, kde se řiťoryjec přirovnává k Husovi pro "svůj boj za pravdu". To je tak odporné, že už to není o vytí, ale o blití...
Víš, co mi je divné a z čeho jsem nervózní?
Že když jde o zásadní a dobrou věc, studenti mlčí. To nikdy nebylo... studenti byli vždycky předvojem dobrých změn a hlásnou troubou páchaného bezpráví - když to řeknu takhle nadneseně.
Dneska vylezou jen na příkaz sorošovských aktivistů , dělají bordel a hulákají o něčem, o čem nemají ani páru. A naopak - když někdo poškozuje jejich rodiče a prarodiče, ještě tomu tleskají.
Pro mě zlá zvěst, že neumějí samostatně myslet a žijí si v nějaké té sorošoské "lidskoprávní bublině".
Tak se začínám bát, že až se usadí prach, zbydou tu jen samí fijalínové, lipogiganti a kozy pekari - jen v mladším vydání...
To se tady před pár lety po jedné diskusi na střední škole natřásala Allbrightová, jak má důvěru v "budoucnost" této republiky, když vidí tu mládež. ...
Ale ono to začíná už v bříšku, maminky s nimi chodí do mateřských center, které mají Sosorovy neziskovky pod palcem.
To je to místo, které musíme podchytit.

 
Naposledy upravené:
Musím si virtuálně povzdechnout, dostat se ze šoku po přečtení slov Černochové o "taktické jaderné zbrani" - co by obyvatelům ČR nijak neublížila.
Přečetla jsem to - a dech se mi zkrátil. Po odpoledni s vnoučaty je to rána na solar. Ta ženská není normální. Gůgluju, abych si potvrdila, že nemá děti. Jasně - nemá. A ve svých letech už mít nebude. Aktivistka. Ta, co má prý ve své kabelce model tanku a jezdí si s ním po kanceláři. Připomnělo mi to slavnou scénu z Chaplinova filmu Diktátor. Tu s tím velkým nafukovacím míčem s potiskem zeměkoule. Jenže... ten film má taky velké finále a další slavnou scénu s neméně slavnou závěrečnou řečí. To se mi připomenulo taky...
Chaplin svůj film natočil v r. 1940 a je důkazem toho, že svět se změnil jen co se technosféry týká. Jinak - za těch pomalu 100 let - zůstal stejný, možná i degradoval. Stále jsou na světě mocní mág-oři, zaprodanci i bezpáteřní hmyz. Osobně si myslím, že v této oblasti lidské morálky, mravnosti i odpovědnosti svět zdegradoval.
Ta finální řeč je totiž až strašidelně aktuální:

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=oBoEctd9HC0
 
Naposledy upravené:
Nevím, kam s tím - takže opět poslouží "všehochuť".

Blíží se Velikonoce - největší křesťanský svátek - a Velikonoce slaví i pravoslavní. Slaví a také nezapomínají modlitbou na všechny, co už tu nejsou.
Zpěvačka Čičerina se stala za všechny ty roky bojů o Donbas jeho hlasem. Po celá léta vyzpívává bolest i naději obránců, bránících svou zemi před banderovštinou. Nyní se okruh nepřátel rozšířil a je v povědomí donbaských, že bojují se samotným ďáblem. A proto svůj boj musejí vyhrát, nesmějí se vzdát. Čičerina zraje jak víno a já už v ní dneska vidím takový potenciál, jaký měla svého času např. Žanna Bičevská.
Specielně pro velikonoční čas složilo několik umělců společně s Čičerinou písničku Voják. Písnička je poděkováním všem vojákům Světla. V klipu se objevují mnohé tváře hrdinů prošlých let - a obsahuje i modlitbu. Za všechny, kteří stojí a bojují na straně Světla.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=_g7D6iyGDfM


K této písničce přidávám ještě jednu - také z nedávné doby. Bohužel, neumím přeložit, co je to "pjereklička". V refrénu je "co můžeš udělat dneska, neodkládej na jaro". Opět - je to poděkování vojákům a prosba - ukončit to šílenství co nejdříve, co se dá.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=7VURR9854UI
 
"pjereklička".

ПЕРЕКЛИЧКА, -и; ж. 1. к Перекликаться - перекликнуться. П. людей в лесу. П. соловьёв. П. теплоходов. П. художественных образов. 2. Вызов по фамилии с целью проверки присутствия. Учитель проводит перекличку. Начать, кончить, делать перекличку. Отсутствовать на перекличке. Опоздать на перекличку.
 
  • Súhlas
Reactions: Lin
- Клічіт -
mal som niekedy divča ukrajinku a oni to slovo používali pri otázke “ ako sa voláš”. Má to súvislosť s menom.
 
  • Súhlas
Reactions: Lin

ПЕРЕКЛИЧКА, -и; ж. 1. к Перекликаться - перекликнуться. П. людей в лесу. П. соловьёв. П. теплоходов. П. художественных образов. 2. Вызов по фамилии с целью проверки присутствия. Учитель проводит перекличку. Начать, кончить, делать перекличку. Отсутствовать на перекличке. Опоздать на перекличку.
No... když právě si to neumím přeložit do češtiny. Děkuju za pomoc - ale stejně nevím.
V písničce se zpívá "nočju na pjerekličke, na osennom syrom placu" = v noci na studeném podzimním place - a pjerekličke. :(
 
Nebudu lhát - na vojně jsem fakt nebyla. To kdysi tak diskriminovali podle pohlaví. :(
Dneska kvůli tomu nevím, co je to pjereklička...
Myslím, že to bude slang, keď je reč o zvukoch smerom tam, a odpovediach smerom naspäť. Takto sa môžu "pereklikávať" (prekrikovať vzájomne - "dohovárať sa") aj vtáci, psi, ale aj ľudia cez zbrane...

Keď si pozeráš slovo "pereklička" na runete, tak niekto volá na "perekličku", t.j. poklábosenie si ľudí o druhej v noci, ktorí ešte nespia. Iní zasa hovoria, že psy majú pravidelne o 23:00 v noci "perekličku" keď sa navzájom dohovárajú zavíjaním.
A podobne aj v piesni, niekto sedí sám v lese na svojej pozícii na "perekličke". To jest, je tam sám a počuje len zvuky zbraní svojich a zbrane protivníkov, ako sa prekrikujú "pereklikajutsja"...
 
Opět využiju této záložky a umístím sem další vojenskou ruskou písničku. A trochu omáčky k tomu:
Tato písnička byla napsaná letos, při doručování humanitární pomoci do Volnovachy. Pamatujete na Volnovachu? Na Porošenka, vystupujícího v OSN se žlutým plechem z autobusu z Volnovachy? To bylo poté, co se u Volnovachy "ukázali" ti tzv. "karatelé" z řad banderovců, stříleli na civilní domy, auta, autobusy. Moc civilistů tam tenkrát umřelo...
No a pak přišli ti "zlí", co si říkali obránci - a aspoň na chvíli ty "hodné" karatele vypráskali pryč.
O Volnovaše se tu psalo jako o "bezvýnamné vesnici" - stejně, jako se nyní píše o Arťomovsku. Jenže tyto "bezvýznamné vesnice" jsou malé a bezvýznamné po ruském měřítku - nikoliv našem. "Vesnice" Volnovacha má (nebo aspoň měla) na 22 tisíc obyvatel - a to už je u nás slušné město. A Arťomovsk (Bachmut)? Četla jsem reakce jednoho českého chlapce, který si hraje na "významného blogera". A toto lidské telátko psalo o Bachmutu jako o maličké vesnici - a že Rusové na tom musejí být hodně špatně, když nedokážou dobýt nějakou "osadu, kde žije pár lidí". No... a ta "osada" má (nebo měla) někde k 74 tisícům obyvatel. :)
To jsou prostě ty "ruské míry", no... Když vám tam řeknou, že je to kousek, tak počítejte se vzdáleností tak 100 km.
A vrátím se zpět k písničce. Byla napsaná na počest všem udatným bojovníkům matičky Rusi a hlavně vojákům 155. samostatné gardové námořní brigády tichomořské flotily.

(to video jde - jen musíte kliknout na "přehrát na youtube")
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=rsNhFnMhVVM
 
Naposledy upravené:

Matěj Stropnický: "O osudu Ukrajiny rozhodnou volby v USA."​


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=m_O6VmqyBr0&t=6s

 
Už třetím rokem točí ruské studio krátké příběhy v cyklu "O lidech a válce".
Z tohoto cyklu jsem již několik příběhů postovala - třeba tu o kuchaři, který se cítil odstrčený u své polní kuchyně - nebo Jámu, kde vězni měli za živa zakopávat své kolegy - nebo příhoda s Němcem ze Stalingradu.
Letos cyklus pokračuje a zatím jsem na kanále našla tři. Tentokrát jsou na pokračování, navazují na sebe. Nejprve jsem měla v plánu počkat si na všechny a pak sem dát upozornění, ale... :)
Vzhledem k čím dál větší propagandě nacismu a popírání zásluh Rudé armády sem dám příběh už nyní. Stačí jen třetí část - protože ta je jak vystřižená z našeho politického prostředí. Je tedy vidět, jak jsou pro postsocialistické země úplně stejné notičky a jak jsou všude u moci slouhové s nacistickými sympatiemi. Prostě - "někdo" moc a moc usiluje o vymazání fašistické a nacistické historie v tom negativním smyslu. Černou nám přemalovávají před očima na bílou.
Protože to potřebují k odůvodnění svých vlastních záměrů a plánů - a hlavně - nelidských činů.

Příběh z války začíná sestřelením letadla s dvoučlennou posádkou. Pilot a odstřelovač. Letadlo sedne na sníh, letec vyvázne jen s modřinami, ale střelec má po pádu těžce zraněnou nohu. Oba by utéci nezvládli, protože pronásledovatelé se blíží. Starší střelec přikáže tedy mladičkému pilotovi - veliteli - utéci do bezpečí sám. S odůvodněním, že jednak je pilot coby velitel pro Němce veledůležitý a jednak on, střelec, nemá rodinu a s krvácením nohy možná ani nepřežije. Střelec předá pilotovi své osobní věci, aby je odnesl do bezpečí a předal.
Pilot nerad odchází, ale v nedalekém lesíku otevře střelcovy osobní věci a zjistí, že rodinu má. Rozhodne se proto vrátit se a odlákat Němce na sebe. Nepřežije.
Druhý díl je v sovětských dobách a z našeho střelce je dědeček - veterán, který dětem vypráví ve škole o válce. Všimne si fotky na výstavce a pozná svou vlastní rodinnou fotku. Dozvídá se, že mladičký pilot padl a je pohřbený v lese - na místě, kde padl.
Střelec tam nechává vybudovat pomníček.
A nyní jsme v současnosti, kdesi poblíž estonského Tallinu. Papaláš si prohlíží v mobilu zprávy a jedna je o bourání památníku ve městě. Nato mu volá starostka - že nebyl u té bourací akce, že nemyslí na volby. Papaláš si nechá zastavit, aby se vyzuřil - a objeví v lese mohylku padlého pilota. A dostane "skvělý" nápad, jak se politicky zviditelnit - když už chyběl u bourání velkého městského památníku.
Dělníci jsou se svými hovory velmi důležití - myslím si, že jde o vyjádření "obyčejných občanů".
Oproti tomu papaláš vystihuje všechny současné politiky napříč spektry.

- Co to děláme? Vždyť je to skutečná mohyla, hrob. -
- Bojujeme s minulostí a sovětskou okupací. -
- Ale můj praděda tu taky bojoval. S nimi společně bojoval a osvobozoval Pobaltí od nacistů. -
- My taky bojujeme za svobodu a nezávislost. Toto je náš příspěvek pro demokracii.-

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=7y7tg_5Jkio


(na tom kanále jsou všechny předchozí díly)
 
 
Článek dobrý, závěr sporný. Ten záměr, který by měl být sjednocující, je ve skutečnosti vyjádřením principu neagrese, charakteristického především pro anarchokapitalismus (ale třeba taky pro libertarianismus nebo minarchismus), který má podle mého názoru především tu vadu, že nemůže fungovat v krizových podmínkách, a že nikdo dosud nenalezl žádnou cestu, jak zabránit umělému vyvolání krizových podmínek s obrovským předstihem vždy, kdy hrozí změna uspořádání společenských vztahů podle tohoto principu.
 
Naspäť
Top Bottom