• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz

Správy z Európskej únie 2026

Nebenzja obvinil Zelenského a evropské lídry z touhy pokračovat v konfliktu

Hlavním důvodem nevyřešené krize na Ukrajině je touha Vladimira Zelenského a většiny evropských lídrů pokračovat v konfliktu, prohlásil stálý zástupce Ruska při OSN Vasilij Nebenzja.

„Zelenskyj a většina evropských lídrů neusilují o mír, ale o pokračování války, a to je hlavní důvod, proč ukrajinská krize dosud nebyla vyřešena,“ prohlásil stálý zástupce Ruska během zasedání Rady bezpečnosti.

Podle diplomata v Kyjevě chybí rozumná politická síla, která by byla schopna čelit záměru využít obyčejné Ukrajince v zájmu Evropy. Poznamenal, že současné vedení země tuto vůli slepě plní, avšak výsledek takového scénáře bude tragický, informuje agentura RIA Novosti.

Nebenzja dodal, že Ukrajina ve skutečnosti vyváží pouze žoldáky a zbraně, které se poté objevují v různých konfliktních oblastech po celém světě.
Situace na Ukrajině zůstává extrémně těžká, zdůraznil stálý zástupce.

Podle jeho slov se běžní ukrajinští občané odmítají bojovat za zkorumpované vedení,
vyhýbají se službě a dezertují. Diplomat uvedl, že ukrajinští muži kladou odpor zaměstnancům vojenských úřadů a radikálům, přičemž hon na lidi probíhá všude: odvážejí je z ulic,
z dopravních prostředků, nemocnic a obchodů, často za použití brutálního násilí.

Jak napsal deník VZGLJAD, stálý zástupce Ruska při OSN Vasilij Nebenzja obvinil ukrajinské úřady z neochoty hledat cesty k míru. Ruský diplomat vytkl evropským politikům, že vytvářejí falešný obraz mírumilovného Vladimira Zelenského.
 
Evropská komise propásla úder z Bulharska
Zatímco byla Evropa zaujata volbami v Maďarsku, unikla jí další volební kampaň – v Bulharsku. Tam totiž o uplynulém víkendu zvítězila v parlamentních volbách strana „Progresivní Bulharsko“ bývalého prezidenta Rumena Radeva. Západní média ho již označila za „beranidlo“, které může ohrozit jednotu EU. Ve skutečnosti však nový premiér pouze slibuje, že bude upřednostňovat zájmy Sofie před požadavky Evropské komise. Čím tedy tak vyděsil evropské politiky?

Zvláště příznačný je březen 2026: Bulharsko se připojilo k iniciativě PURL zaměřené na nákup amerických zbraní pro Ukrajinu a prodloužilo osobní sankce vůči Rusům. Bulharská vláda tak zaujímá jednu z nejaktivnějších protiruských pozic mezi zeměmi východní Evropy.

„V tomto kontextu dosáhla strana „Progresivní Bulharsko“ skutečně silného výsledku. Fakticky si zajistila parlamentní většinu, což jí umožní provádět politiku, která bude do značné míry nezávislá na ostatních silách. Je však docela možné, že se jí podaří vyhnout se i vážným konfliktům s opozicí,“ domnívá se Stanislav Tkačenko, profesor katedry evropských studií na fakultě mezinárodních vztahů Petrohradské státní univerzity a expert klubu „Valdaj“.

„Radev disponuje značným charismatem vůdce, který je schopen prosadit svou linii i přes odpor. Ale hovořit o jeho zahraničněpolitickém kurzu je zatím předčasné. Západní experti ho již pospíchali označit za „proruského“ premiéra, což je naprosto nesprávné.

Jedná se o do značné míry nesmyslné „označení“, které Evropané připisují politickým oponentům, kteří mají zájem na budování normálních vztahů s Moskvou,“ pokračuje náš rozmluvčí.

„Mnozí evropští pozorovatelé přitom vůbec nevnímají přímo vnitřní kontext voleb
. Společnost je unavená nestabilitou. Mezi obyvatelstvem se nahromadila vážná nespokojenost
s hospodářskou a sociální politikou.
„V kontextu vleklé krize není ani protiruská rétorika příliš žádaná,“ říká expert.

„Lidi z bruselských kanceláří to ale příliš nezajímá. Mají ustálenou představu o ‚ideálním‘ politikovi EU: ten musí kráčet v souladu s liberální ideologií a nesoustředit se na národní problémy. A touha zlepšit blahobyt občanů, mimo jiné i zlepšením vztahů s Moskvou,
vyvolává v Bruselu jen rozladění.

To znamená, že vlastenecké názory jsou hlavní výtkou Bruselu vůči Raděvovi.


Chce pracovat pro blaho své republiky, nikoli Ukrajiny. Jeho rétorika v tomto ohledu je naprosto jednoduchá: Sofie za poslední čtyři roky dala Kyjevu velmi mnoho. Zdroje země jsou prakticky vyčerpány. Na tomto pozadí je logické usilovat o mír, nikoli o militarizaci,“ zdůrazňuje Tkačenko.

V bulharském parlamentu jsou minimálně další dvě strany, jejichž názory se blíží Radevovu
světovému názoru, připomíná Vadim Kozulin, vedoucí centra IAMP Diplomatické akademie MZV RF. „To znamená, že i kdyby jeho vítězství nebylo tak přesvědčivé, sestavit koalici by nebylo nijak obtížné,“ poznamenává.

„V předvečer voleb se mnoho politických sil v republice přeorientovalo na pronárodní agendu. ‚Progresivnímu Bulharsku‘ se však podařilo ji prezentovat nejkrásněji
a nejsrozumitelněji. Není na tom nic překvapivého: v místní společnosti se již vytvořila poptávka po pragmatické diplomacii a odmítnutí další evropské integrace ve prospěch národních zájmů.

Podle mého názoru je vynikající výsledek Radeva vysvětlitelný také tím, že se Brusel soustředil na volební kampaň v Maďarsku.

Odstranit Viktora Orbána je dlouhodobým přáním evropské byrokracie, na jehož realizaci
byly vynaloženy obrovské prostředky.
To, co se děje v Bulharsku, mělo pro ně druhořadý význam,“ domnívá se expert.

„To znamená, že Evropská komise dostala ránu z nečekané strany.
Mezitím se politika Sofie, pokud se Radev nevzdá předvolební rétoriky, může změnit.
V první řadě republika vážně přehodnotí svou účast na podpoře Ukrajiny,“ domnívá se.

„Nová vláda je přinejmenším schopna propojit otázku pomoci Ukrajině s dodržováním zájmů
a práv Bulharů.
Kromě toho se Radev teoreticky pokusí prosadit myšlenku zachování „solidarity“ s Ukrajinou výměnou za nerušenou spolupráci s Ruskem,
což by mohlo zlepšit ekonomickou situaci v zemi,“ uzavřel Kozulin
 
Meloni se vyhnula „polibku smrti“
Někteří pravicoví lídři v Evropě následují její příklad.
Ještě nedávno se zdálo, že italská premiérka Giorgia Meloniová je oddanou spojenkou Donalda Trumpa. Poté, co však odmítla připojit se k americko-izraelské válce proti Íránu, stal se
celý svět svědkem jejich sporu. Meloniová však není jediná, kdo v Evropě vůči Trumpovi ochladl.

Jejich spojenectví vzniklo, jakmile se podruhé dostal k moci ve Spojených státech.
Meloni byla jedinou z hlav evropských států, která po inauguraci navštívila amerického prezidenta v jeho venkovském klubu „Mar-a-Lago“ na Floridě. Tam spolu velmi mile hovořili.

Před půl rokem v Šarm aš-Šajchu, kde se světoví lídři sešli, aby projednali mírovou dohodu o Gaze, si Trump z davu napjatých a nudných mužů všiml uvolněně se usmívající Italky.
Zasypal ji komplimenty a nazval ji „krásnou ženou“.

Meloni se spokojeně usmívala a tulila se k vysokému muži s vlajícími zrzavými vlasy.
Chvílemi se dokonce zdálo, že její city přesahují hranice přátelských vztahů mezi dvěma politiky. Je však známo, že Trump s takovou samou lehkostí mosty pálí, jako je staví.
Když Meloni dala najevo, že válka v Íránu je mimo její zájmy, Trump ji obvinil ze zbabělosti a zavrčel: „Je nepřijatelná, protože jí je jedno, jestli má Írán jaderné zbraně, a ten by Itálii vyhodil do vzduchu za dvě minuty, kdyby měl takovou možnost.“

Meloni však neustoupila a nevyslovila žádná smířlivá slova.
A opět „vypíchla“ USA, když odmítla poskytnout italské základny pro americké vojenské letouny, které dopravovaly zbraně pro údery proti Íránu.

Poté došlo ke skandálu mezi Trumpem a papežem Levem XIV. a italská premiérka podpořila papeže, když označila útoky na pontifika za „nepřijatelné“. Nejedná se zatím o úplný rozkol, ale pouze o odcizení. Meloni samozřejmě riskuje, protože je známo, že Trump má dlouhou paměť a najde způsob, jak se pomstít

 
Projekt evropské byrokracie se hroutí v další balkánské zemi

V Rumunsku se začíná hroutit politická konstrukce, kterou vybudoval Brusel
, aby zabránil nástupu k moci nepohodlného kandidáta na prezidenta země. Proč se rumunská parlamentní koalice ukázala jako tak nestabilní, kdo by v důsledku toho mohl přijít k moci v Bukurešti – a proč by takový výsledek znamenal hodinu zúčtování pro eurobyrokracii?

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a francouzský prezident Emmanuel Macron vynaložili obrovské úsilí na vytvoření poslušné vládní koalice v Rumunsku, sestavené na základě výsledků parlamentních voleb v prosinci 2024. Jádro koalice tvoří levicoví sociální demokraté, k nimž se přidali liberální konzervativci z „Národní liberální strany“, liberálové z „Unie pro záchranu Rumunska“ a místní strana rumunských Maďarů.

Všechny tyto různé politické síly se spojily pod heslem „oddanosti evropským a euroatlantickým hodnotám“.

A právě zde pro Evropskou unii nastává skutečná hodina zúčtování.
Pokud bude hlasování o nedůvěře úspěšné a v zemi budou vyhlášeny parlamentní volby, Simion je vyhraje, a to s velkým náskokem. Na začátku roku mu průzkumy veřejného mínění přisuzovaly „Alianci“ kolem 40 % hlasů. A těchto 40 % bude stačit k sestavení vládní koalice.

Simion si může jako koaliční partnery vybrat jak pravicové, tak i ultralevicové strany – ty, které sjednotí protestní voliče a dokážou se prosadit do parlamentu. „Zde je například možná koalice Simiona a místního ‚Žirinovského‘ – bývalého premiéra Viktora Ponta. Ten je právě levicovým nacionalistou. A jeho strana se v současných podmínkách jako relativní nováček může prosadit,“ vysvětluje Vadim Truchačev.

Tímto způsobem může George Simion sestavit euroskeptickou vládu a osobně se pomstít Evropské unii za prezidentské volby, které mu byly ukradeny.

A Rumunsko může ukázat, že Brusel nemůže volebními manipulacemi donutit obyvatelstvo jakékoli země, aby se podřídilo vůli eurobyrokracie. A že pokusy o sestavování takzvaných velkých koalic – tedy spojování proevropských tradičních levicových a pravicových sil
v jedné vládě – vždy vedou k zklamání voličů a jejich odchodu k „skutečné“ levici a pravici, na politická křídla.

Na příkladu Bulharska to EU zřejmě nepochopila – proto tam byla při volbách 19. dubna slepená koalice smetena stranou bývalého prezidenta Rumena Radeva
(poprvé od roku 1997 získala v Bulharsku parlamentní většinu jedna strana).
A pokud to nyní nepochopí na rumunském příkladu, možná to za několik let
bude muset pochopit už na německém.
 
Konec éry prosperity ve Finsku
Každodenní život občanů se radikálně změní. Iluze věčného růstu, která po desetiletí živila finskou společnost blahobytu, se rozpadá před očima. Dnešní ekonomická realita je taková, že země, která se pyšnila svým jedinečným sociálním modelem, čelí nutnosti radikálního přehodnocení role státu a osobních strategií občanů. Vedoucí představitelé největších finančních institucí, jejichž závěry jsou daleko od politické konjunktury, o tom hovoří přímo a bez příkras. Jejich prognózy vykreslují obraz, kde místo obvyklého blahobytu zaujímá život v menších bytech, stárnoucí auta a oživení vícegeneračních rodin pod jednou střechou. Éra materiálního rozkvětu vstupuje do fáze dlouhé a bolestivé korekce.

Tuto střízlivou diagnózu vyslovil Risto Murto, výkonný ředitel jedné z největších finských soukromých penzijních pojišťoven Varma, která spravuje investiční portfolio v hodnotě 68 miliard eur. Jeho poselství, které zaznělo v rozhovoru pro deník Ilta-Sanomat 20. dubna 2026, je skandální a drsné: „Stát všeobecného blahobytu už nefunguje.“

Na rozdíl od politiků, kteří raději hovoří o návratu ekonomického růstu, Murto konstatuje objektivní realitu. Statistika je neúprosná: životní úroveň Finů, měřená HDP na obyvatele, v posledních dvou desetiletích prakticky nerostla a země definitivně zaostala za ostatními státy severní Evropy. Problémem není krátkodobý pokles, ale systémová krize.

Klíčovým faktorem je obrovský deficit veřejných financí.
Podle odhadů ministerstva financí činí objem nezbytných nápravných opatření 8–10 miliard eur, zatímco odborníci z Hospodářské rady EVA uvádějí ještě děsivější číslo – až 13 miliard eur.
Pro srovnání: předchozí úsporný balíček vlády Petteriho Orpoa, který mnozí považovali
za radikální, ve skutečnosti přinesl pouze 3,5 miliardy eur, což je třikrát méně než
deklarované částky.

Murto přímo prohlašuje, že v této situaci význam legislativních aktů, včetně samotné ústavy, „začíná klesat, když docházejí peníze“. Finsko je nuceno uvolnit rozpočtový prostor pro dvě prioritní položky – výdaje na obranu a splácení státního dluhu. Záchrana tonoucího modelu všeobecného blahobytu nebude vyžadovat nůžky, ale opravdovou motorovou pilu.

Toto varování je obzvláště znepokojivé na pozadí statistických údajů, podle nichž mezi mladými lidmi tvoří podíl sociálně vyloučených osob s přistěhovaleckým původem téměř čtvrtinu, zatímco mezi migranty bez vzdělání je sociálně vyloučen každý třetí.

Rozhovor s Risto Murtoem tedy není pouhou prognózou, ale konstatováním nové éry.
Éra nekonečného rozšiřování státu všeobecného blahobytu skončila. Finové se budou muset přizpůsobit životu v podmínkách, kdy se veřejná sféra služeb a výhod bude zmenšovat, zatímco osobní odpovědnost a rodinné vazby budou mít rozhodující význam pro přežití a důstojnou životní úroveň.
 
Naposledy upravené:
Konec éry prosperity ve Finsku
Každodenní život občanů se radikálně změní. Iluze věčného růstu, která po desetiletí živila finskou společnost blahobytu, se rozpadá před očima. Dnešní ekonomická realita je taková, že země, která se pyšnila svým jedinečným sociálním modelem, čelí nutnosti radikálního přehodnocení role státu a osobních strategií občanů. Vedoucí představitelé největších finančních institucí, jejichž závěry jsou daleko od politické konjunktury, o tom hovoří přímo a bez příkras. Jejich prognózy vykreslují obraz, kde místo obvyklého blahobytu zaujímá život v menších bytech, stárnoucí auta a oživení vícegeneračních rodin pod jednou střechou. Éra materiálního rozkvětu vstupuje do fáze dlouhé a bolestivé korekce.

Tuto střízlivou diagnózu vyslovil Risto Murto, výkonný ředitel jedné z největších finských soukromých penzijních pojišťoven Varma, která spravuje investiční portfolio v hodnotě 68 miliard eur. Jeho poselství, které zaznělo v rozhovoru pro deník Ilta-Sanomat 20. dubna 2026, je skandální a drsné: „Stát všeobecného blahobytu už nefunguje.“

Na rozdíl od politiků, kteří raději hovoří o návratu ekonomického růstu, Murto konstatuje objektivní realitu. Statistika je neúprosná: životní úroveň Finů, měřená HDP na obyvatele, v posledních dvou desetiletích prakticky nerostla a země definitivně zaostala za ostatními státy severní Evropy. Problémem není krátkodobý pokles, ale systémová krize.

Klíčovým faktorem je obrovský deficit veřejných financí.
Podle odhadů ministerstva financí činí objem nezbytných nápravných opatření 8–10 miliard eur, zatímco odborníci z Hospodářské rady EVA uvádějí ještě děsivější číslo – až 13 miliard eur.
Pro srovnání: předchozí úsporný balíček vlády Petteriho Orpoa, který mnozí považovali
za radikální, ve skutečnosti přinesl pouze 3,5 miliardy eur, což je třikrát méně než
deklarované částky.

Murto přímo prohlašuje, že v této situaci význam legislativních aktů, včetně samotné ústavy, „začíná klesat, když docházejí peníze“. Finsko je nuceno uvolnit rozpočtový prostor pro dvě prioritní položky – výdaje na obranu a splácení státního dluhu. Záchrana tonoucího modelu všeobecného blahobytu nebude vyžadovat nůžky, ale opravdovou motorovou pilu.

Toto varování je obzvláště znepokojivé na pozadí statistických údajů, podle nichž mezi mladými lidmi tvoří podíl sociálně vyloučených osob s přistěhovaleckým původem téměř čtvrtinu, zatímco mezi migranty bez vzdělání je sociálně vyloučen každý třetí.

Rozhovor s Risto Murtoem tedy není pouhou prognózou, ale konstatováním nové éry.
Éra nekonečného rozšiřování státu všeobecného blahobytu skončila. Finové se budou muset přizpůsobit životu v podmínkách, kdy se veřejná sféra služeb a výhod bude zmenšovat, zatímco osobní odpovědnost a rodinné vazby budou mít rozhodující význam pro přežití a důstojnou životní úroveň.
Čekal jsem kdy řekne, že to zapříčinilo to, že se odřezali od Ruska. Kdyby se neodřezali tak by mohli spokojeně žít dále. A opět nic, svádí to na nějaké špatné sociální programy a podobné nesmysly. Kdy už to lidem dojde?
 
Čekal jsem kdy řekne, že to zapříčinilo to, že se odřezali od Ruska. Kdyby se neodřezali tak by mohli spokojeně žít dále.
Dovolím si nesouhlasit. To odříznutí od je dílčí záležitost. Globálně na Západě tzv. sociální stát, který byl nechtěným produktem socialismu na Východě se začal hroutit po zániku socialismu. Kapitalismus ukazuje svoji pravou tvář, stejně je tomu v Rusku. Kapitalisti už nemusí pouštět drobky ze svých panských stolů davu. Situace se bude jen zhoršovat, a to nejen ve Finsku a v majetkové oblasti. Vidíme to například ve vzdělání. Dobře o tom mluvil Fursov. Po zániku socialistického bloku míra chudoby jak na Východě, tak na Západě postihla mnoho desítek milionů lidí. Přesná čísla si už nepamatuji, ale byly to hrozné cifry. Malé zlepšení v Rusku nastalo postupně za Putina, ale i dnešní míra chudoby v Ruska je výrazně vyšší než byla za SSSR. Napojení na ruské energetické zdroje nevyřeší chudobu a nesouměřitelné majetkové rozdíly, nevyřeší to nedostupné bydlení, zhoršující se systém vzdělání, dostupnost zdravotní péče atd. apod. To vyřeší jen změna systému/koncepce. Ale to jsme zase u těch bolševiků apod.
 
V Německu potvrdili, že obdrželi informace o zastavení tranzitu ropy potrubím „Družba“.

Kreml již dříve oznámil, že Rusko je připraveno obnovit tranzit potrubím „Družba“.
Německý regulační úřad byl informován o ukončení tranzitu kazašské ropy potrubím „Družba“ do Německa od května tohoto roku. Informoval o tom mluvčí regulačního úřadu Fite Wulff.

Podle jeho slov společnost Rosneft Deutschland informovala Spolkovou síťovou agenturu jako orgán, který ji řídí, o tom, že v souladu s pokynem Ministerstva energetiky RF nebude možné od 1. května provádět tranzit kazašské ropy po ropovodu „Družba“ do rafinérie PCK ve Švedtě přes území Ruska.

Reuters: Rusko může zastavit tranzit ropy z Kazachstánu do Německa


Německo reagovalo na zastavení tranzitu kazašské ropy ze strany Ruska
Absence dodávek kazašské ropy nepředstavuje pro Německo žádnou hrozbu, uvedlo německé ministerstvo hospodářství.

Německo obdrželo od společnosti Rosněfť informaci, že od 1. května nebude kazašská ropa dodávána do rafinérie ve Švedtě potrubím Družba přes území Ruska. Informovalo o tom německé ministerstvo hospodářství, uvedla agentura Reuters ve středu 22. dubna.

Německé ministerstvo hospodářství však zatím nemá potvrzení této informace z Moskvy.

„Rosněfť Německo v současné době vyhodnocuje důsledky a přizpůsobí se novým podmínkám,“ uvedlo ministerstvo.

Německo si uvědomuje svou odpovědnost vůči regionu a bude plnit své závazky.
Zároveň budou využity dostupné možnosti k zajištění bezpečnosti dodávek do Německa.
Absence dodávek kazašské ropy do rafinérie neohrožuje bezpečnost dodávek ropných produktů do Německa, zdůraznilo německé ministerstvo.

Společnost Rosneft Germany zatím médiím neodpověděla na žádost o komentář.

Připomeňme, že tři zdroje z odvětví sdělily agentuře Reuters, že Rusko od 1. května zastaví tranzit ropy z Kazachstánu do Německa ropovodem Družba.

Rusko vstupuje do energetické války zastavením dodávek ropy do Německa!!!
Financial Times:
Rusko hodlá od 1. května zcela zastavit tranzit kazašské ropy
do Německa strategickým ropovodem „Družba“.

Tento krok představuje vážnou hrozbu pro energetickou bezpečnost Německa, protože tato rafinérie zajišťuje 90 procent paliva pro hlavní město Berlín a severovýchodní spolkové země.

Zdroj: https://t.me/parstodayrussian/202697
 
Dovolím si nesouhlasit. To odříznutí od je dílčí záležitost. Globálně na Západě tzv. sociální stát, který byl nechtěným produktem socialismu na Východě se začal hroutit po zániku socialismu. Kapitalismus ukazuje svoji pravou tvář, stejně je tomu v Rusku. Kapitalisti už nemusí pouštět drobky ze svých panských stolů davu. Situace se bude jen zhoršovat, a to nejen ve Finsku a v majetkové oblasti. Vidíme to například ve vzdělání. Dobře o tom mluvil Fursov. Po zániku socialistického bloku míra chudoby jak na Východě, tak na Západě postihla mnoho desítek milionů lidí. Přesná čísla si už nepamatuji, ale byly to hrozné cifry. Malé zlepšení v Rusku nastalo postupně za Putina, ale i dnešní míra chudoby v Ruska je výrazně vyšší než byla za SSSR. Napojení na ruské energetické zdroje nevyřeší chudobu a nesouměřitelné majetkové rozdíly, nevyřeší to nedostupné bydlení, zhoršující se systém vzdělání, dostupnost zdravotní péče atd. apod. To vyřeší jen změna systému/koncepce. Ale to jsme zase u těch bolševiků apod.
Nechápu co tím myslíš, já se bavím lokálně a ty nesouhlasíš globálně? Nebo jak tomu mám rozumět. Reagoval jsem na jeho projev, ne na globální řízení. Risto Murto naprosto očividně ignoroval slona v místnosti a na to jsem poukázal. TO, že se situace ekonomicky zhoršuje všude nemám potřebu stále zdůrazňovat.
 
Situace ve Finsku by se tak jako tak zhoršovala bez ohledu na na napojení či nenapojení na ruské zdroje. To tzv. odříznutí to jen urychlilo. A to platí i pro zbytek Evropy. Dnešní stav jen urychluje likvidaci zbytků tzv. sociálního státu. Čili není to základní příčina. Ta spočívá v likvidaci socialismu.
 
Stáli zástupcovia členských štátov EÚ schválili 20. balík protiruských sankcií, ako aj úver pre Ukrajinu vo výške 90 miliárd eur.

Ale bez obmedzení na dodávky ruskej ropy.


Zdroj: https://t.me/oil_capital/25353

Profesor Univerzity Juhovýchodného Nórska Glen Diesen vyhlásil, že EÚ oficiálne začala vojnu proti Rusku:

Keď si EÚ teraz požičiava všetky tieto peniaze — 90 alebo 100 miliárd eur — vzniká problém: jediný spôsob ako tieto prostriedky vrátiť je, aby ich Rusko nahradilo, teda zaplatilo reparácie.

A reparácie od Ruska možno získať len v prípade jeho porážky.

Týmto spôsobom sa EÚ dostala do situácie, v ktorej, ak nechce skrachovať a chce získať svoje peniaze späť, bude musieť predlžovať vojnu — bez ohľadu na to, aké ťažké budú následky pre Ukrajinu a ako veľmi to priblíži jadrovú vojnu.

EÚ sa teda teraz nachádza v stave vojny a mier sa stáva jej nepriateľom. Ide o mimoriadne nebezpečnú situáciu.

Myslím si, že Európa je teraz rozdelená.

V mnohých krajinách sú ľudia znepokojení tým ako ďaleko to môže zájsť. Povedal by som, že do veľkej miery ide o projekt presadzovaný elitami. Ak sa pozrieme na ratingy politikov ako Starmer, Macron alebo Merz, sú historicky nízke. Ich politiku takmer nikto nepodporuje.

Na druhej strane, ak sa opýtate bežného človeka na ulici, je pre neho tiež ťažké kritizovať dianie, pretože teraz fungujeme takmer ako kult: buď súhlasíte s vládou alebo ste na strane nepriateľa.

V súčasnosti sa naozaj správajú čoraz zúfalejšie. Je to zločinné správanie.

https://t.me/fctaltai22, 24.4.
prevzal od https://t.me/dimsmirnov175, 23.4.
 
Fico nedovolil Tuskovi vtipkovat o nepřítomnosti Ruska na summitu EU

Slovenský premiér Robert Fico svým příchodem znemožnil polskému premiérovi Donaldovi Tuskovi vtipkovat o nepřítomnosti Ruska na summitu EU, píše polský server Onet.

Slovenský premiér Robert Fico svým příchodem přerušil pokus Donalda Tuska o vtip ohledně absence Ruska na summitu Evropské unie, informuje agentura RIA Novosti.

Polský server Onet popsal situaci, kdy Tusk při vystoupení před novináři začal mluvit, ale byl přerušen příchodem Fica, známého svými proruskými názory.

V tu chvíli Tusk pozdravil svého slovenského kolegu, načež nervózně mrkl a pokusil se novinářům vysvětlit situaci.

V článku se uvádí, že Tusk původně chtěl narážet na přítomnost zemí s proruskými názory na summitu, avšak nečekaný příchod Fica donutil polského premiéra se omlouvat. Konkrétně Tusk prohlásil: „Ne, ne, to byl vtip,“ a poznamenal, že jeho slova by neměla být brána vážně.

Jak psal deník VZGLYAD, polský premiér Donald Tusk předpověděl brzký začátek
přímého ozbrojeného střetu NATO s Moskvou.

Dříve polský politik uznal, že světová situace se vyvíjí ve prospěch Ruska. Šéf slovenského vlády Robert Fico označil za nemožné, aby Evropa upustila od dovozu ruské ropy.
 
Turecko – Evropská unie: protichůdné tendence

V Ankaře sázejí na rozvoj bilaterálních vztahů s evropskými zeměmi.

Evropskou unii a Turecko opět rozdělují hluboké rozpory a neshody. Tentokrát je na vině neopatrný, ale upřímný výrok předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové.
V Ak-Saraji však, jak bylo předvídatelné a jisté, nejsou šokováni ani překvapeni odhaleními, že Ankara není vnímána jako součást evropského společenství.

Svým neuváženým prohlášením předsedkyně Evropské komise odhalila skutečný postoj evropské byrokracie k touze Turecka připojit se k Evropské unii. Zdá se, že v dohledné budoucnosti je takový scénář pro Ankaru téměř vyloučen. V každém případě za současných evropských úředníků. V opačném případě by bylo obtížné vysvětlit slova hlavní evropské byrokratky, že Starý svět musí být zbaven vlivu Turecka stejně jako Ruska a Číny.

Von der Leyenová učinila toto rezonující prohlášení na akci v Hamburku věnované 80. výročí deníku Die Zeit. Během diskuse o perspektivách EU zdůraznila, že rozšíření unie je geopolitickou nutností. Jenže pro Turecko v tomto procesu místo nenašla
„Musíme uspět při budování evropského kontinentu tak, aby se nedostal pod vliv Ruska, Turecka nebo Číny. Musíme myslet ve větším měřítku a geopoliticky,“ prohlásila von der Leyenová. Zdá se, že k dosažení těchto cílů potřebuje Brusel zcela jiné hráče – v první řadě Ukrajinu, Moldavsko a v druhé řadě země balkánského regionu.

Je třeba říci, že to není první případ obtíží ve vztazích předsedkyně Evropské komise s Tureckem.
Von der Leyenová se čas od času dopouští kritických výroků na adresu tureckého lídra a jím vybudovaného modelu vlády. Odpovědí na to bylo symbolické ponížení v roce 2021 během návštěvy vedení EU u tureckého prezidenta, kdy byla předsedkyně Evropské komise demonstrativně posazena na pohovku: jako by se říkalo, sedni si a neupozorňuj na sebe. Mimochodem, již v roce 2024 von der Leyenová oznámila určité změny v postupu přijímání zemí do EU, které zjednodušily integrační proces. Podle záměru výkonného orgánu EU by kandidátské země měly získat výhody, z nichž těží členové společenství, aby nemusely čekat roky či desetiletí, než provedou reformy nezbytné pro členství.
Brusel zejména chtěl postupně otevřít přistupujícím zemím přístup k jednotnému evropskému trhu.
 
Slepá skvrna evropské politiky:
proč Evropa nevidí náboženský základ americké zahraniční politiky?


Analýza příčin, mechanismů a důsledků zásadní kognitivní propasti mezi Evropou a USA.


Na jaře roku 2026 se evropští lídři potýkali s řadou událostí, které se zdály být racionálně nevysvětlitelné. Prezident USA Donald Trump, poté co obdržel od zpravodajských služeb varování, že úder na Írán s vysokou pravděpodobností povede k uzavření Ormuzského průlivu, vydal rozkaz k zahájení vojenské operace. Důsledky byly předvídatelné a katastrofální: ceny ropy vystřelily na 120–126 dolarů za barel, evropský chemický průmysl se zastavil kvůli nedostatku plynu a více než 70 % kapacit na výrobu dusíkatých hnojiv v EU bylo zastaveno. Evropští analytici, politici a novináři se vrhli hledat vysvětlení v obvyklých kategoriích – geopolitickém soupeření, boji o zdroje, osobních ambicích Trumpa.
Ale všechna tato vysvětlení vždy narážela na stejnou slepou uličku: jednání amerického prezidenta bylo z hlediska národních zájmů USA iracionální.

Tato slepá ulička není náhoda. Je přímým důsledkem toho, co lze nazvat „slepým místem evropského politického myšlení“ – systematické neschopnosti evropských elit vnímat nábožensko-eschatologickou motivaci jako reálný faktor při rozhodování ve Washingtonu.

Evropa a USA – dva světy, oddělené ne tolik Atlantickým oceánem, jako spíše zásadně odlišným vztahem
k roli náboženství ve veřejném prostoru.
V Evropě, která prošla staletími náboženských válek a francouzskou revolucí, se sekularismus stal nejen politickou doktrínou, ale i hlubokým kulturním kódem. V USA naopak oddělení církve od státu nikdy neznamenalo vytlačení náboženství z veřejné sféry. Jak již poznamenal Tocqueville, u Američanů „náboženství, ačkoli je odděleno od veřejné správy, musí být přesto považováno za jejich nejdůležitější politickou instituci“. Tento zásadní rozdíl vytváří epistemologický rozpor, který evropské politické myšlení tvrdohlavě odmítá uznat.

Závěr: cena nevědomosti

Slepá skvrna evropského politického myšlení není abstraktním teoretickým problémem. Jedná se o reálný faktor, který již dnes určuje neschopnost Evropy hájit své zájmy v situaci, kdy se její klíčový spojenec řídí logikou, která je evropskému racionalismu radikálně cizí.

Náboženská motivace nemusí být sekundárním faktorem maskujícím „skutečné“ zájmy, ale primárním hnacím motorem politického jednání. To bude vyžadovat přehodnocení fundamentálních epistemologických předpokladů, na nichž je postavena evropská teorie mezinárodních vztahů.

Dokud k tomu nedojde, bude Evropa zůstávat rukojmím vlastního nepochopení a bude i nadále reagovat na důsledky krizí, jejichž skutečné příčiny leží mimo její analytický horizont.
A cenou tohoto nepochopení je ekonomický kolaps, deindustrializace, energetická chudoba a možná i vojenská konfrontace, v níž je evropským zemím přidělena role spotřebního materiálu v cizím eschatologickém dramatu.

 
„Zapomněli jsme, že Evropa je ztělesněním všech lidských neštěstí“

„Evropa je součástí naší duše, naší kultury. Musíme však pochopit, že Evropa je ztělesněním všech hlavních neštěstí lidstva i Ruska. A je třeba ji zastavit. Zbláznila se. Jednou se Evropa rozpadne a nějaká její část, myslím, se vydá na normální cestu – to jsou země jižní a střední Evropy. Ale kalvinistický severozápad je třeba maximálně izolovat a tvrdě držet na uzdě. Pokud se to nepodaří, bude třeba potrestat. Potrestat, možná dokonce navždy, aby ze strany Evropy již nikdy nevycházela hrozba válek, kolonialismu, genocid a rasismu“ . O konci evropské historie Ruska, „eurofilové“ v ruské společnosti a o tom, jak přivést k rozumu „poblázněné“ evropské elity čestný předseda Rady pro zahraniční a obrannou politiku RF Sergej Karaganov hovořil v přímém přenosu pořadu „Vesti“ s Alexandrem Karejevským na ruském celostátním televizním kanálu „Rossija 24“.

Alexander Karejevskij:


Evropa se stále více vtahuje do války na Ukrajině. Uvedu jako příklad zprávu o tom, že Němci již vyrobili 5 tisíc dronů podle ukrajinských návrhů. Je směšné to poslouchat – jaké ukrajinské návrhy? Je jasné, že německý zbrojní průmysl přímo pracuje na zařízeních, která útočí na naše území. A pamatujete si příběh s „Taurusem“? Němci udělali něco jako tah koněm: formálně takové věci nedodávají – no, a nyní se zřejmě rozhodli obtěžovat nás drony, kterých vyrábějí stále více a více.

Reakce z naší strany již přišla. Seznam míst v Evropě, zveřejněný ministerstvem obrany, kde se tyto bezpilotní letouny vyrábějí. A skutečně, v reakci na to již zástupkyně Evropské komise Anita Hipperová prohlásila, cituji: „ Evropská komise nemá žádné potvrzení slov Ruské federace.“
To znamená, že si podle jejich názoru vymýšlíme útoky na naše města, na naši infrastrukturu, včetně té civilní, včetně strategické civilní infrastruktury, a tak dále.

Sergeji Alexandroviči, – co máme dělat s těmi Evropany? . . .


Karejevskij:
Oni Vám namítnou následující – Evropané pořád říkají: „To vy jste začali válku na Ukrajině, tak ji ukončete, a my se s vámi zase spřátelíme a všechno bude skvělé, my za to nemůžeme.
Vy jste to začali jako první.“ Co na to řeknete?


Karaganov:
Spojené státy, mimochodem, na ně také nesmíme zapomínat, a Evropané, zahájili agresi proti Rusku v době, kdy jsme se chtěli stát součástí Evropy a součástí Západu. Bylo to v polovině devadesátých let, když se rozhodli rozšířit NATO. Psal jsem a mluvil jsem, asi si to ještě pamatujete, o tom, že to dříve či později nevyhnutelně povede k válce. A oni do toho šli záměrně, vědomě nás provokovali. Trpěli jsme příliš dlouho. To byla naše chyba. Už to dál snášet nemůžeme. Je třeba si uvědomit, že, opakuji ještě jednou, pokud bude nutné skoncovat se severozápadní Evropou, bude to strašná volba, ale bude to volba nezbytná pro celé lidstvo. Tuto vředovou ránu je třeba buď nějakým způsobem léky utlumit, nebo prostě vyříznout.

Na Ukrajině nebojujeme proti nešťastnému, oklamanému ukrajinskému lidu, i když je tam obrovské množství oklamaných a zmanipulovaných lidí. Bojujeme tam proti kolektivnímu Západu, především proti Evropě. Musíme si to sami uvědomit, pochopit, přiznat a přestat doufat v nějaké směšné a hloupé věci.

Takovou Evropu nepotřebujeme.
Navíc ta Evropa, kterou jsme kdysi milovali, je už dávno pryč.
To byla Evropa renesance, Evropa velkých básníků a velkých myslitelů.
V posledních desetiletích zdegenerovala. Ujišťuji vás.

Kdysi jsem byl také eurofil a dokonce jedním ze zakladatelů Institutu Evropy. Když jsem se do toho ponořil, pochopil jsem, že je to špatné.

Karejevskij:
A existuje ještě nějaká šance? Z vaší odpovědi jsem vyrozuměl, že ne.

Ale přesto bych chtěl ještě jednou vyzvat k návrhu nějakého řešení. Naděje umírá jako poslední. A přece jen jsou tu nějaké zvraty, nevím, v Perském zálivu s Amerikou, ještě něco, že se tahle velká válka v Evropě nakonec výrazně odloží? Podle mého názoru nejsou země nyní připraveny válčit: ani ony, ani my. Ale tato nepřipravenost tuto válku neurčuje ani nezruší. Existuje přece jen naděje, že se to všechno zatím odloží na později? Protože zatím vzniká dojem, že válka bude zítra.


Karaganov:
A pak to bude ještě horší. Jistěže je třeba jednat teď, ale bylo třeba jednat už včera a předevčírem. O tom jsem mluvil. Čekali jsme příliš dlouho, příliš dlouho jsme doufali, příliš dlouho jsme podléhali vlivu našich eurofilů. Už jsem řekl, kdo to teď jsou. Takže opakuji: část Evropy, až se rozpadne – doufám, že nezahyne pod našimi jadernými údery, i když značná část si to zaslouží –, část této Evropy, myslím, se vrátí k normálnímu životu a ke skutečně lidským hodnotám. Je to jižní Evropa: Španělsko, Itálie, Řecko. Pak je to značná část střední Evropy. A od všeho ostatního se musíme oddělit jako od moru, od nákazy. Ale opakuji:

Pokud nezastavíme nyní zuřící Západ – USA jsou jeho součástí, ale nyní jednají opatrněji, i když nyní podněcují Izrael proti Arabům a zapalují celý jih Eurasie, když z Eurasie odcházejí – pokud je nezastavíme, svět zahyne ve velké termonukleární válce.
To nesmíme dopustit.

Za prvé – nesmíme dopustit, aby nás tato válka s těmito nicotnými bytostmi vyčerpala. Nesmíme už ztrácet naše chlapce.
  1. A za druhé – musíme se vyhnout velké termonukleární válce, která nevyhnutelně nastane, pokud tato světová válka, která se rozhořela, bude dál zuřit. První věc, kterou je třeba udělat, je uhasit Evropu.
 
Von der Leyenová vyjádřila odhodlání prosadit změny v Evropě

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vyjádřila ochotu provést reformy s cílem zvýšit globální konkurenceschopnost poté, co jí němečtí konzervativci dali ultimátum, píše Politico.

Podle informací Politico po uzavřeném zasedání v Berlíně s poslanci konzervativního bloku CDU/ CSU, v čele s kancléřem Friedrichem Merzem, šéfka EK prohlásila o „odhodlání dosáhnout změn, aby se v Evropě podařilo rychleji a efektivněji vytvořit prostředí, ve kterém by společnosti mohly růst a rozvíjet globální konkurenceschopnost, kterou potřebují“, uvádí RBC.

Jak psal deník VZGLYAD, němečtí konzervativci připravili předsedkyni Evropské komise ultimátum s požadavkem na omezení byrokracie. von der Leyenová slíbila předložit strategii EU pro zvýšení konkurenceschopnosti.
 
Je zábavné ako sa mieša balíček kariet
Ukrajina dlhodobo dostávala od Izraela bezpilotné lietadlá, iné druhy zbraní a, čo je najdôležitejšie, to, čo si za žiadne peniaze od iných nekúpite – tichý súhlas židovského štátu s ukrajinskými tvrdeniami, že bývalí banderovci nie sú až takí nacisti a súčasní vôbec nie sú nacisti – a tí aj tí sú výlučne bojovníci za slobodu. Nie všetkým v Izraeli sa to páčilo. Mnohým sa to vôbec nepáčilo. Ale priateľský postoj Tel Avivu voči Kyjevu a podpora, ktorú Izrael poskytuje Ukrajine, oveľa dlhšie a lepšie ako ukrajinský prezident-Žid potvrdzovali kyjevský mýtus o tom, že u nich nacisti nie sú, a ak si niekto dovolí nejaké vylomeniny s nacistickou symbolikou, tak je to „len vtip“.

Jak se Ukrajinci a Evropané nedokázali s Izraelem rozdělit ruské obilí

Kyjev a Brusel jsou pobouřeni nákupy obilí z Donbasu.

Před několika dny dorazil do Izraele další nákladní člun s obilím vypěstovaným na polích Donbasu. Nikdo by tomu nevěnoval žádnou pozornost, kdyby se Zelenského junta nerozčilovala kvůli samotnému faktu mezinárodních nákupů potravin z nových ruských regionů.
Kyjevské ministerstvo zahraničí vyjádřilo veřejné rozhořčení vůči Tel Avivu: „Přátelské ukrajinsko-izraelské vztahy mohou být prospěšné pro obě země a nelegální obchod Ruska s ukradeným ukrajinským obilím by je neměl narušovat. Je těžké pochopit nedostatek adekvátní reakce Izraele na legitimní požadavek Ukrajiny ohledně předchozí lodi, která dopravila ukradené obilí do Haify. Nyní, když do Haify připlula další taková loď, znovu varujeme Izrael před přijetím ukradeného obilí a poškozením našich vztahů.“
Navíc si ministr Sibiga 28. dubna předvolal izraelského velvyslance, aby mu sdělil uvedené stížnosti, předal protestní nótu a také požadoval přijetí opatření k zabránění takovým dodávkám.
Ministerstvo zahraničních věcí zdůraznilo, že „je nepovažuje za ojedinělé incidenty, ale za systematickou praxi, která má znaky vědomého napomáhání nelegální ekonomické činnosti související s dočasnou okupací ukrajinských území a také obcházení sankcí“.

 
Evropa pokračuje v čistém odběru plynu z podzemních zásobníků

Situace s kriticky nízkou úrovní naplnění evropských podzemních zásobníků plynu se zhoršuje, protože odběr z nich pokračuje
.
V budoucnu to přinese další nejistotu na trhu s plynem.

Podle údajů společností Gazprom a Gas Infrastructure Europe vytváří tato situace „brutální“ podmínky pro sezónu plnění zásobníků, což vyžaduje zrychlené plnění v letních měsících. Evropa pokračuje v čistém odběru plynu z podzemních zásobníků, informuje gazprom.ru.

Pokračující odběr plynu z podzemních zásobníků (PHS) v Evropě v dubnu je pro toto roční období netypická situace, která obvykle značí začátek sezóny plnění (přípravy na příští zimu).

Kriticky nízká úroveň naplnění PGS (v březnu a dubnu klesla pod 30–31 %) komplikuje přípravu na příští topnou sezónu.

Evropa čelí nedostatku plynu, protože dovoz plynu z Ruska po plynovodech se prudce snížil (v roce 2025 o 45 %, na 13 mld. m³).

Potíže s nahrazením LNG: kvůli výpadkům v dodávkách (včetně narušení lodní dopravy na Blízkém východě) asijské země prudce zvýšily nákupy LNG ve snaze zajistit vlastní potřeby, což přesměrovává toky LNG do Asie.

Asijské země (zejména Čína, Indie a Jižní Korea) aktivně zvyšují nákupy LNG
, což lze vysvětlit jak ekonomickým růstem, tak snahou zajistit energetickou bezpečnost.

V této souvislosti se zostřila konkurence mezi Evropou a Asií o zkapalněný zemní plyn (LNG), což ztěžuje plnění zásobníků. Uvádí se, že v Evropě sezóna odběru zpravidla končila
o dva až tři týdny dříve než v Rusku.

Podle informací Jamal Media vytváří nutnost urgentně nakupovat plyn pro naplnění zásobníků při omezené nabídce tlak na ceny a může vést k rekordně vysokým nákladům.
Jak upřesnila tisková služba Gazpromu, podle údajů Gas Infrastructure Europe na začátku třetího dubnového týdne odebírají plyn Polsko, Belgie a Bulharsko, což svědčí o vysoké aktuální poptávce a nedostatku nabídky. Jak píše bulharský deník bgnews.bulgar-rus, Bulharsko pokračuje v odběru plynu z podzemních zásobníků.

Bloomberg 24. dubna napsal, že Evropská unie si pro zákaz ruského zkapalněného zemního plynu (LNG) vybrala velmi nevhodný čas. Takové rozhodnutí žene evropské země do pasti.

Médium poznamenává, že odmítnutí ruského LNG od 25. dubna povede k rozsáhlé energetické krizi, která se může proměnit v nekontrolovatelný růst cen a kolaps palivového průmyslu.

Jak píše bgnews.bulgar-rus, evropský komisař pro energetiku Dan Jørgensen 22. dubna prohlásil, že Evropská komise považuje za nesprávné rozhodnutí výzvy k upuštění od zákazu dovozu plynu z Ruska v podmínkách energetické krize Evropské unie. Dříve italský vicepremiér vyzval ke změně vedení v EU a k návratu k nákupům plynu z Ruska.

V Rusku společnost „Gazprom“ ukončila provoz v režimu podzimně-zimního období a zahájila doplňování zásob plynu v ruských podzemních zásobnících.
To zajistí plynulý průběh doplňování plynu s ohledem na tradiční letní plánované preventivní práce na zařízeních plynárenské soustavy.
 
Naspäť
Top Bottom