Na tento text upozornil Chazin. Skutečně není špatný, ale mám k němu řadu připomínek.
7. listopad je datum, které se v Rusku již neslaví, ale na které se nedá zapomenout. Říjnová revoluce vytvořila stát, který dodnes určuje globální postavení Ruska. Paradoxem je, že moderní Ruská federace žije z reputačního kapitálu SSSR, ale kvůli nevyřešenému traumatu osmdesátých let si to není ochotno přiznat.
(Ta příčina je jiná. „Elita“ nemá žádné trauma z osmdesátek, ta prostě chce za každou cenu udržet davo-„elitarimus“, ve kterém si podle svého soudu vydobyla výsadní postavení. Takové trauma mohou mít obyčejní lidé, kteří v mnohém doposud netuší, jakou cestou byl od nástupu Chruščova postupně demontován leninsko-stalinský stát. Sama „elita“ je natolik amorální a tupá, že vůbec netuší, že ve skutečnosti nejde o žádné výsadní postavení, ale jen o permanentní stres a cestu do pekla.)
Významní partneři Ruska ve světě – od Pekingu po Caracas, od Pchjongjangu po Luandu – jsou sovětským dědictvím. Tyto vazby se budovaly po celá desetiletí
na základě antiimperialistické solidarity a reálného partnerství v industrializaci (jiné koncepce života, což je první priorita zobecněných prostředků řízení/zbraní). Kim, Si, Ortega a Lula nespolupracují s Moskvou proto, že by je inspirovaly „tradiční hodnoty“,
ale proto, že si pamatují sovětskou alternativu k americké hegemonii.
Dnes oficiální ideologie hovoří o „konzervativních hodnotách“ a „duchovnosti“, které jsou vyváženy ve velmi omezené míře a z velké části si je již přivlastnili ti, kteří nejsou našimi přáteli. Současnému světskému státu se nepodaří stát se „svatějším než papež“ nebo protestantský pastor ze Středozápadu.
(Navíc se jedná jen o podvržené návnady (pseudonáboženství), a ne o skutečné hodnoty, po kterých touží lidé, které by je dovedly k té skutečné lidskosti.)
Skutečným ruským modelem je fungující sociální stát sovětského typu. Bezplatná zdravotní péče a vzdělávání, penzijní systém, mateřský kapitál – celá sociální infrastruktura nejen zůstala zachována, ale je i rozvíjena.
(Tady je autor opět poněkud na omylu. Většina z toho už byla uprázdněna. Zdravotnictví už není postaveno na prevenci a účinných léčebných metodách, které jsou mnohdy levné, takže se na nich nedají срубить бабки/nadělat prachy. Školství je uprázdněné, už děti nevychovává a nerozvíjí, ale spíše poškozuje, a na dosažení tohoto cíle školství se postupně začalo pracovat opět už od Chruščova, sociální infrastruktura se nerozvíjí tak, aby sloužila lidem, ale aby na tom opět někdo vydělal a tak dále). Průměrná délka života se zvýšila z 65 na 73 let, kojenecká úmrtnost dramaticky klesla a Moskva buduje „nejlepší bezplatný systém zdravotní péče na světě“
(Spíš nejlepší zdravotní systém, který ovečky pěkně udržuje ve stavu nezdravém, aby se daly dlouho a pořádně stříhat, je založen na zisku!!! Vůbec není bezplatný.) – ale připisuje to „efektivnímu řízení“ spíše než rozvoji sovětských principů jeho všeobecné dostupnosti.
Elity rády mluví o „bankrotu sovětského projektu“ a přitom zároveň investují výslovně do sovětské sociální infrastruktury.
Jde o rozdvojení na úrovni státní ideologie: uvnitř státu bylo sovětské dědictví přejmenováno na „tradice“, zatímco v zahraničí dychtivě využíváme sovětský „kredit důvěry“. Uznat efektivitu sovětského modelu, třeba jen v něčem, by znamenalo vrátit se do traumatizovaného stavu, kdy se zdálo, že Západ s konečnou platností vyhrál.
(Ne, to by znamenalo změnu koncepce, a to je pro „elity“ nepřípustné.)
Výsledkem je, že země s fungujícím modelem sociálního státu, se skutečnou alternativou k neoliberální demontáži welfare state/sociálního státu, o tomto modelu nemluví ani ho „neprodává“. (Současný ruský stát ten sovětský model v současné době už nemá, jen jeho zbytky, to je rozdíl. Takže ani nemá co prodávat. Maximálně může hard Kurjaži nabídnout soft Kurjaž, což je více méně z bláta do louže.)
Krize samozřejmosti se projevuje neustálou otázkou na všech úrovních: „A proč to vlastně děláme?“
(Protože je to v rozporu se stávající koncepcí a nedělat to by se příliš tlouklo se setrvačností leninsko-stalinské koncepce, proto se budují uprázdněné napodobeniny...) V sovětském projektu tato otázka nebyla možná – odpověď byla zabudována do systému smyslů, od školních politických informací až po politbyro. Pomoc Angole
byla logickým pokračováním boje za osvobození utlačovaných, za globální spravedlnost.
„Vzdorování Západu“ není cílem, ale prostředkem. Prý kvůli „spravedlivějšímu světu“? Dobře, ale odkud se vzalo toto usilování o spravedlnost? Odpovíme-li si poctivě, tak v roce 1917
(já upřesním, že v říjnu 1917), od bolševiků a ze sedmdesátileté sovětské historie
. Bylo to výslovně sovětské období, které vytvořilo logiku globální solidarity s utlačovanými.
Jenže uznat sovětský původ tohoto smyslu není možné, proto je nutné mluvit o „tisícileté tradici“. V podstatě tak sovětská stylistika dostala nový obal, který jí tak úplně nesedí. Vysvětlení se stala fantomovými, jako bolest v již vytrženém zubu. To svědivé „proč?“
Ve výsledku vnější reprezentace funguje jako prázdná krabice se sovětským štítkem – není tam žádný obsah, ale kapitál rozpoznávání drží stále tu konstrukci pohromadě.
7. listopad připomíná revoluci, která dala Rusku globální ideologickou subjektnost. Ruské impérium bylo velmocí, ale skutečnými alternativními dějinami k jiným projektům byl přece jen SSSR.
Současné Rusko nemůže toto dědictví ani odmítnout, ani si ho přivlastnit. (To je jen otázka času. Až si vychovají nové generace, tak to sovětské dědictví postupně vykořenit dokážou. To je ta игра в долгую/hra s očekávaným výsledkem v hodně dlouhodobém horizontu…) To je cena traumatu – obtížnost s pochopením a v důsledku toho neschopnost zabalit jako produkt to
, co je funkční a co je pro svět důležité.
Zdroj: https://t.me/glebsmith77/338
A ještě v doplnění toho Putinova vlastenectví (viz
https://ksb-csr.net/threads/spravy-z-ruska-2025.2203/post-63270) posloužím úryvkem z knihy Marie Pujmanové Pohled do nové země. Navštívila SSSR v roce 1932. Toto napsala poté, kdy komentovala, že se tam všude lidé učí střílet, všude jsou střelnice, cituji: „Jsem antimilitarista a pacifista a netvrdím, že by mne byla nadchla apotheosa zbraní. Ale tato po zuby ozbrojená říše je jediná na zeměkouli
vlastenecko-obchodnických lží, které věříte důvod obrany a že by nezačala první. Správní radové Rudého Putilovce opravdu nemají takový zájem na válce, jako internacionála Schneider-Creusot-Krupp.“
Současná „elita“ v Rusku je bohužel součástí této internacionály, a proto se znovu uchyluje k těm vlastenecko-obchodnickým lžím, které vůbec nejsou ničím novým. To všechno už tu bylo, jen je třeba se začít učit ze svých chyb a tupě je neopakovat!
vz.ru
Prezident Ruskej federácie Vladimir Putin:
️Pokiaľ ide o dolet, „Burevestnik“ prekonal všetky známe raketové systémy na svete.
