• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
  • Oznam: na fore bol spustený nový režim moderácie. Viac o to je napísané v tomto článku.

Komunitná spolupráca Tvorba nového Československa

Střípek ze života - asi dost záleží na konkrétní době: na základku jsem chodila na Slovensku někdy od počátku šedesátek, téma sociální nespravedlnosti i téma války ještě ve školních osnovách hodně rezonovalo a dětská povinná literatura tomu odpovídala, ale nikdy mě nenudila, spíše byla někdy pro dětskou psychiku příliš smutná. Svou první zkušenost s knížkou, kterou jsem "probrečela", jsem prožila někdy v 7 - 8 letech (knížky jsem "kradla" starší sestře, jinak byly určeny pro trochu starší děti): byly to Čenkovej deti od Fraňa Kráľa, příběh dětí chudé vdovy, které matka předala - v případě nejmladšího Paľka v zoufalství "prodala"- do péče cizích lidí pro zajištění bezpečí a lepších životních podmínek. A později už novější Jakubko od Hany Zelinové, příběh cikánského chlapce z doby války a SNP se smutným koncem. Dobré dětské literatury byl tehdy dostatek - a hltali jsme všechno, smutné - veselé, povinné - nepovinné.
Tak to vidíte, já se zřejmě učila později a už tam byl velký posun. Ve třídě jsem snad byla jako bílá vrána s tím, že jsem tolik četla. Povinnou literaturu zřejmě nečetl vůbec nikdo. Všichni si čtenářské deníky opisovali od sebe navzájem. Nikdo se o těch knížkách nebavil, ale to je přece to nejdůležitější, zjistit, jak kniha působila na mne a jak na jiné a proč. Ono se to klipové myšlení nevyvinulo až nyní. Už tehdy se to vědomí tříštilo, aby se děti nebyly schopny soustředit na něco delší dobu. I ve výuce se přeskakovalo od tématu k tématu, aniž by byly nějak logicky propojovány. Dějepis a literatura se proměnily v nudnou výuku nazpaměť autorů a názvů jejich děl či panovníků a doby jejich panování... Už také zřejmě své slovo řekl větší rozvoj televize a tím pádem pohodlnější zábava než čtení.
A ještě jedna taková perlička. Na gymplu mne nadirigovali na KSČ, že potřebují někoho pro Práci s knihou. Párkrát jsem se sešla s nějakým mladíkem, který o věc absolutně nejevil zájem, zřejmě ani nevěděl, co si se mnou počít. Prostě si potom udělal asi čárku, že svůj styk se studentstvem splnil a hotovo. Já sama vůbec netušila, co ode mne chtějí. Byla potřebná nějaká organizační pomoc... Takže asi tak. Přínos z celé akce nulový.
 
Podle takové logiky
Vacsina robotnickej triedy by sa radsej vratila ku klobaskovemu socializmu, ti co zarabaju 5 000 eur plus nie a prave ti maju v mediach najviac priestoru aby mohli liberalny model blahorecit. Problem socializmu bol, ze clovek dostal od statu vsetko do huby a nevazil si to, v kapitalizme si musi vsetko tvrdo vydriet ak sa bavime o pracujucej triede, nie o parazitoch. Naivny lud si myslel, ze zapad nas privita s otvorenou narucou pricom cakali len na nase trhy a lacnu pracovnu silu, aby bol socializmus zivotaschopny tak by nemohol byt zalozeny na mraksistickych teoriach a stat by ludi vzdelaval v ekonomike, historii, riadeni socialnych systemov... to by ale nemohol byt davo-elitarizmus aj v socializme, kde s tym spravnym menom a rodokmenom sa ti dvere otvaraju a pri snahe korigovat chyby rezimu sa ti dvere zatvoria, krach socializmu bol zakonity jav nie preto ze by bol menej ludsky ale preto, ze neumoznil rozvijat tvorivost ludi... tu si spravis vyucak alebo maturitu, tam pojdes do fabriky, dostanes stabilny plat ale do riadenia sa nikomu neplet, vyssie vzdelanie nepotrebujes lebo komunisticka strana da vsetko potrebne aj upratovacke, uz zrazu nepotrebovala vediet riadit ako hovoril Lenin, ani znizovat pracovny cas a chodit dialkovo na univerzitu ako hovoril Stalin, pokial mas vyssie vzdelanie tak pekne dodrzuj marxizmus leninizmus, pri technickom vyvoji volnu ruku nedostanes, my byrokrati vieme lepsie co je dobre pre vlast... o tom soudruzi rozhodli po Stalinovej smrti. Kapitalizmus prezil tuto konfrontaciu aj kvoli tomu, ze konstrukteri a vedecki pracovnici boli oceneni a mali volnu ruku, ziadne natahovanie casu pri projekte vdaka comu sa stali nespornym lidrom vo vedecko technickom smere a tym padom aj v ideologickej rovine lebo duchovno bolo nahradene vedeckym pokrokom - porucime vetru a desti.
 
Tak to vidíte, já se zřejmě učila později a už tam byl velký posun.
Ano, zkušenost s tím mám samozřejmě taky, ale právě až z té pozdější doby, po nástupu televize; nešlo ani tak o nudný výběr četby, ale s novou a snadnější zábavou děcka prostě ztrácela o čtení zájem. Mé vzpomínky se vztahují především k těm prvním, formujícím letům: televize nebyla, do kina jsme se dostali jen výjimečně, výběr hraček byl omezený, a pokud se nelítalo po venku, hrály se deskové hry nebo se četlo. Knížky jsme si půjčovali navzájem anebo jsme pro ně chodili do knihovny; omezený výběr zahraniční literatury měl tu výhodu, že brak nikdo neznal, protože byl nedostupný, ale A. Lindgrenovou, J. Londona nebo M. Twaina (a hromadu dalších, samozřejmě) četli prostě všichni.
 
Třeba Popolvár se tu jednou vyjádřil ve smyslu, že když to byl tak skvělý systém a bolševici byli tak dobří, tak jak to, že prohráli?
Popolvár sa vyjadril v zmysle, že ak to bolo tak dobré a dokonalé, tak prečo to skončilo… Nebola reč o prehre ( a možno sa niekto pohrabe v histórii blogu a nakoniec zistí, že som tam možno napísal “prehrali”…)
Tvrdil som a tvrdím, že to bolo kvôli ateistickej marxistickej ideológii. Západná pokrivená kapitalistická démonkracia síce obraz Boha (HNR) pokrivila, prekrútila a zneužila, no boľševici jazdou na jedinom ideologickom vozítku, ktoré mali k dispozícii, na marxizme jeho existenciu úplne popreli… a to je slepá ulička vývoja, t.j. degradácia ľudskej spoločnosti.
A pokiaľ zase začnete proti tomu plkať a zniźovať závažnosť tejto chyby vyzdvihovaním (priznávam, že nepopierateľných) úspechov a výdobytkov materialistického realizmu pod vedením boľševikov, tak si uvedomte, že kľúčom k úspechu je svetonázor, a to mozaikový a zároveň bohocentrický. Lebo pokiaľ to nie je o bohocentrizme, tak je to len vždy o démonizme.
A kde niet Boha, niet ani svedomia. (Svedomie ako siedmy zmysel)…
 
Vacsina robotnickej triedy by sa radsej vratila ku klobaskovemu socializmu, ti co zarabaju 5 000 eur plus nie a prave ti maju v mediach najviac priestoru aby mohli liberalny model blahorecit. Problem socializmu bol, ze clovek dostal od statu vsetko do huby a nevazil si to, v kapitalizme si musi vsetko tvrdo vydriet ak sa bavime o pracujucej triede, nie o parazitoch. Naivny lud si myslel, ze zapad nas privita s otvorenou narucou pricom cakali len na nase trhy a lacnu pracovnu silu, aby bol socializmus zivotaschopny tak by nemohol byt zalozeny na mraksistickych teoriach a stat by ludi vzdelaval v ekonomike, historii, riadeni socialnych systemov... to by ale nemohol byt davo-elitarizmus aj v socializme, kde s tym spravnym menom a rodokmenom sa ti dvere otvaraju a pri snahe korigovat chyby rezimu sa ti dvere zatvoria, krach socializmu bol zakonity jav nie preto ze by bol menej ludsky ale preto, ze neumoznil rozvijat tvorivost ludi... tu si spravis vyucak alebo maturitu, tam pojdes do fabriky, dostanes stabilny plat ale do riadenia sa nikomu neplet, vyssie vzdelanie nepotrebujes lebo komunisticka strana da vsetko potrebne aj upratovacke, uz zrazu nepotrebovala vediet riadit ako hovoril Lenin, ani znizovat pracovny cas a chodit dialkovo na univerzitu ako hovoril Stalin, pokial mas vyssie vzdelanie tak pekne dodrzuj marxizmus leninizmus, pri technickom vyvoji volnu ruku nedostanes, my byrokrati vieme lepsie co je dobre pre vlast... o tom soudruzi rozhodli po Stalinovej smrti. Kapitalizmus prezil tuto konfrontaciu aj kvoli tomu, ze konstrukteri a vedecki pracovnici boli oceneni a mali volnu ruku, ziadne natahovanie casu pri projekte vdaka comu sa stali nespornym lidrom vo vedecko technickom smere a tym padom aj v ideologickej rovine lebo duch***o bolo nahradene vedeckym pokrokom - porucime vetru a desti.
Celkem bych souhlasila, až na ten konec. Je totiž velkou otázkou, nakolik k vědě a k technickému pokroku přispěl kapitalismus a nakolik socialismus. Vzhledem ke globalizaci "elit" totiž nebyl tak velký problém ty vynálezy přetahovat na Západ a u nás jejich uplatnění dusit. Jak zařídil například okamžitě Chruščov svým účetnickým kouzlením, kdy najednou přestalo záležet na zavádění efektivnějších a úspornějších metod a začalo být výhodné naopak náklady zvyšovat pro větší odpis daní. A co se týče tvořivosti, ta chorobná konkurence na Západě k ní zcela určitě nepřispívá. To už se právě zase dostáváme k té duchovní oblasti, kterou marxisti tak opovrhují. Duch společnosti a pohoda života v ní totiž také má na té tvořivosti obrovský podíl. A ta pohoda nespočívá jen v tom, že máš měkčeji podestláno, ale že před sebou vidíš cíl, víš, kam jdeš a kolem tebe jsou lidé, kteří jsou to schopni ocenit místo toho, aby tě shazovali ze schodů, po kterých se chtějí vyšplhat sami. To je to, co je začal učit (a učit je to musel!) ten leninsko-stalinský socialismus a co ten chruščovský okamžitě začal zase potlačovat. Jak to napsal Fučík o tom společenském vleku (общественный буксир). A ta žena z Ostravska, když ho viděla v praxi, to komentovala tak, že tady ti lidé už přemýšlejí jinak, viz Je s námi soudružka Šnajdrová, žena havíře z Ostravy. "Víš," říká mi pak na povrchu, "tady se jinak myslí." To když ti, kterým to šlo lépe, předávali zkušenosti těm, kterým to zatím nešlo, protože uhlí potřebovala jejich vlast a bylo ho potřeba co nejvíce. Je tedy důležitější udržet se v čele tabulky úderníků, nebo toho vytěžit více? A oni ti úderníci měli přímou povinnost učit to jiné... Aby začalo být normální, že si lidé zkušenosti předávají a v konečném důsledku se začalo žít lépe všem, a ne že si je někde v koutku hamouní, buď aby měli větší šanci, až se bude propouštět, že zůstanou v práci, nebo aby na "vědeckém poli" zazářili více než ti ostatní a urvali nějaký tučný grant...
 
Popolvár sa vyjadril v zmysle, že ak to bolo tak dobré a dokonalé, tak prečo to skončilo… Nebola reč o prehre ( a možno sa niekto pohrabe v histórii blogu a nakoniec zistí, že som tam možno napísal “prehrali”…)
Tvrdil som a tvrdím, že to bolo kvôli ateistickej marxistickej ideológii. Západná pokrivená kapitalistická démonkracia síce obraz Boha (HNR) pokrivila, prekrútila a zneužila, no boľševici jazdou na jedinom ideologickom vozítku, ktoré mali k dispozícii, na marxizme jeho existenciu úplne popreli… a to je slepá ulička vývoja, t.j. degradácia ľudskej spoločnosti.
A pokiaľ zase začnete proti tomu plkať a zniźovať závažnosť tejto chyby vyzdvihovaním (priznávam, že nepopierateľných) úspechov a výdobytkov materialistického realizmu pod vedením boľševikov, tak si uvedomte, že kľúčom k úspechu je svetonázor, a to mozaikový a zároveň bohocentrický. Lebo pokiaľ to nie je o bohocentrizme, tak je to len vždy o démonizme.
A kde niet Boha, niet ani svedomia. (Svedomie ako siedmy zmysel)…
Co je horší?
Popírat něčí existenci nebo pokřivovat jeho obraz (v případě existence)?
Za mne je mnohokrát horší to druhé a to bolševici nedělali. Neschovávali se se svými úmysly za Boha, jejich úmysly byly prostě JEJICH.
A po odhození marxismu tu degradaci nemáme?
 
Co je horší?
Popírat něčí existenci nebo pokřivovat jeho obraz (v případě existence)?
Toto nie je spravna metodologia bolsevika, bagatelizovat vlastne chyby poukazovanim na chyby druhych. Loz c.1 a loz c.2. C je spravne, C ako tretie pismeno oznacujuce trojjednotu.
 
Že nehledají chyby u sebe, proč se neudrželi u kormidla moci.
Jak víte, že nehledají?
Ti, kteří sepsali Koncepci, dobře znali marxismus
O tom vážně pochybuji. Odhaduji, že povrchně znali to, co jim jako marxismus předkládali. A to tvrdím nikoli jako nějaký znalec. Kdy jim ho mohli cpát do hlav? V 70. letech? Asi jim ho pořádně znechutili, aby se nad ním později ofrňovali.
Kdyby dobře znali marxismus, nemohli by napsat knihu Ford a Stalin tak, jak ji napsali. Rovněž by nemohli přijít s tvrzením a myslet ho přitom vážně, že Stalin zatloukl poslední hřebík do rakve marxismu v Ekonomických problémech. Ostatně, uvádí to v té samé knize.
Když chci něco kritizovat, v pořádku, ale nejprve musím vědět, co kritizuji.
(Hádám, že kdyby psali o Baťovi za první ČSR, tak by ho vychválili.)
Je to fakticky metodologický návod, jak se zbavit všech organizovaných "náboženství".
Každý si má svou linku na Boha budovat sám a fakticky se přitom řídit svým svědomím.
Koncept individuální komunikace každého s Bohem není nic nového, pracovali s ním už někteří protestantští teologové, například. KSB přidala, že prostřednictvím JŽO - který si však každý může dekódovat, jak chce, takže nikdo neví, co mu je sdělováno, jen si to domýšlí, pochopitelně každý jinak. Dva se mohou servat do krve, přitom oba tvrdí, že se řídí svým svědomím. Komunikuje tedy každý s jiným bohem? Nebo sice s jedním, ale schizofrenním?
nedělej ostatním to, co by se nelíbilo tobě, kdyby ti to někdo dělal
To říkají často křesťané, když se s někým nemohou shodnout téměř v ničem, s nadějí, že se shodnou alespoň v tomto. Jenomže i toto má svůj háček: Co je pro jednoho odměnou, může být pro druhého trestem. Tak například mně by vůbec nevadilo, kdybych nemohl volně cestovat do zahraničí. Vám ano. Takže držel-li bych se té zásady, klidně bych to cestování omezil. Kdyby to udělal někdo mně, neměl bych mu to vůbec za zlé, tak bych s tím s klidným svědomím souhlasil.
Teorie nadhodnoty moc marxistům nepomohla rozpoznat účetnická kouzla Chruščova s jejich dopadem nejen na ekonomiku, ale hlavně na společenské vědomí...
To ani nemohla. Protože teorie nadhodnoty slouží k popisu ekonomiky kapitalistické společensko-ekonomické formace, nikoli té socialistické, ve které je to nesmysl. Vizte citace údajného nemarxisty Stalina z Ekonomických problémů výše v tomto vlákně. Snažím se to tu vysvětlovat hory doly, ale marně, lépe to neumím. Snazší je přečíst si jednu frázi o zatloukání hřebíku do rakve marxismu Stalinem, přijmout ji jako dogma, dokola papouškovat a ignorovat vše, co mluví proti ní, než si přečíst celý Stalinův text a u toho myslet. Proti tomu se bojuje opravdu těžko.
 
KSB přidala, že prostřednictvím JŽO - který si však každý může dekódovat, jak chce, takže nikdo neví, co mu je sdělováno, jen si to domýšlí, pochopitelně každý jinak. Dva se mohou servat do krve, přitom oba tvrdí, že se řídí svým svědomím.
Takhle to nechápu a dokonce to považuji za chybný výklad. JŽO mluví s jedincem osobně konkrétně, když se mu daří je v souladu s Bohem, když ho něco bolí něco dělá špatně má chybu v etice a morálce.

To právě konfese umožnují jedinci konat ve jménu "svaté věci" jednat za ostatní a ještě jim kecat do života co je správné, že Bůh rozmlouvá jenom s nimi s vyvolenými a oni musí proto ostatním radit.

Svědomí funguje tak, že to bolí, když je tlak jednat proti svědomí, to není o diskuzi. Četl jsem příběh o Německém vojáku, který měl svědomí. Dostal rozkaz popravit nevinné, tak položil pušku a postavil se do řady s popravovanými (a byl s nimi i popraven). Diktarura svědomí žádnou diskusi neumožnuje, je to diktatura. To jenom psychičtí trockisté (nemyslím tím Boleslava, svými pohledy si vyjasňujeme, jak to je) budou do někonečna o všem žvanit a mást ostatní i v těch místech, kde není co říci.
To ani nemohla. Protože teorie nadhodnoty slouží k popisu ekonomiky kapitalistické společensko-ekonomické formace
Nadhodnota nemá s ekonomikou nic společného, s žádným typem. Je to pouze vějička na nemravnost davu, on si bere něco navíc co mu nepatří, jenže podnikatel nese riziko (jenom pár jich přežije). Ta nadhodnota (nejblížší tomu podobné je zisk) není předem daná, ovlivňuje ji mnoho faktorů (poptávka, korupce, klanově korporátní skupiny, stát, reklama ...) a většina podnikatelů padne se ztrátou (kapitalismus - první bere vše). Všichni se snaží v rámci konkurence o co nejnižší náklady a kašlou na lidi, pokud je systém nějak nenutí. Kdo lid více dře má rychleji více peněž a může ovlivňovat stát (kupovat politky, získávat státní zakázky) a další faktory (hra letadlo). Ten kdo pracovníkům poskytne zabezpečení zratí konkurence schopnost (v současnosti se také továrny stěhují do míst, kde jsou nižší mzdy, čili chudoba a mouhou brát obyvatele nebo celý stát více u huby).

Ale je pravda, že v socialismu je to už úplně k ničemu. Zjistí se co lidé potřebují, to se pak podle plánu vyrobí a k tomu odpovídající evidence a vytištění a vyražení odpovídající peněžní masy k vyrobené produkci. To se rovnoměrně rozděllí mezi obyvatele (trochu více pro ty , co se více snaží a mají odpovědnější postavení).
 
Naposledy upravené:
Takhle to nechápu a dokonce to považuji za chybný výklad. JŽO mluví s jedincem osobně konkrétně, když se mu daří je v souladu s Bohem, když ho něco bolí něco dělá špatně má chybu v etice a morálce.

To právě konfese umožnují jedinci konat ve jménu "svaté věci" jednat za ostatní a ještě jim kecat do života co je správné, že Bůh rozmlouvá jenom s nimi s vyvolenými a oni musí proto ostatním radit.

Svědomí funguje tak, že to bolí, když je tlak jednat proti svědomí, to není o diskuzi. Četl jsem příběh o Německém vojáku, který měl svědomí. Dostal rozkaz popravit nevinné, tak položil pušku a postavil se do řady s popravovanými (a byl s nimi i popraven). Diktarura svědomí žádnou diskusi neumožnuje, je to diktatura. To jenom psychičtí trockisté (nemyslím tím Boleslava, svými pohledy si vyjasňujeme, jak to je) budou do někonečna o všem žvanit a mást ostatní i v těch místech, kde není co říci.

Nadhodnota nemá s ekonomikou nic společného, s žádným typem. Je to pouze vějička na nemravnost davu, on si bere něco navíc co mu nepatří, jenže podnikatel nese riziko (jenom pár jich přežije). Ta nadhodnota (nejblížší sonymum zisk) není předem daná, ovlivňuje ji mnoho faktorů (poptávka, korupce, klanově korporátní skupiny, stát, reklama ...) a většina podnikatelů padne se ztrátou (kapitalismus - první bere vše). Všichni se snaží v rámci konkurence o co nejnižší náklady a kašlou na lidi, pokud je systém nějak nenutí. Kdo lid více dře má rychleji více peněž a může ovlivňovat stát (kupovat politky, získávat státní zakázky) a další faktory (hra letadlo). Ten kdo pracovníkům poskytne zabezpečení zratí konkurence schopnost (v současnosti se také továrny stěhují do míst, kde jsou nižší mzdy, čili chudoba a mouhou brát obyvatele nebo celý stát více u huby).

Ale je pravda, že v socialismu je to už úplně k ničemu. Zjistí se co lidé potřebují, to se pak podle plánu vyrobí a k tomu odpovídající evidence a vytištění a vyražení odpovídající peněžní masy k vyrobené produkci. To se rovnoměrně rozděllí mezi obyvatele (trochu více pro ty , co se více snaží a mají odpovědnější postavení).
V textu jsem narazil na několik míst, kde si nejsem jistý, jak je to myšleno… Může mi to někdo vysvětlit?

Nadhodnota a ekonomika
Píše, že nadhodnota nemá s ekonomikou nic společného. Zároveň hned dodává, že ji ovlivňuje poptávka, korupce, stát nebo reklama. Nejsou to ekonomické vlivy? Jak tomu mám rozumět? Čím tedy nadhodnota je, když ne ekonomickým jevem?

Riziko podnikatele vs. „bere si, co mu nepatří“
Uznává, že podnikatel nese riziko a jen málo jich přežije. Na druhé straně říká, že si bere něco navíc, co mu nepatří. Podle čeho pozná, kdy je zisk ještě neoprávněnou nadhodnotou a kdy už odměnou za podstoupené riziko?

Socialistická rovnost vs. odměna za snahu
V jeho návrhu socialismu se peníze rozdělují rovnoměrně, ale těm snaživějším a odpovědnějším o trochu víc. Čím se tenhle příplatek liší od té „nadhodnoty“, kterou předtím tak kritizuje? Nezavádí tím do plánovaného systému zpátky nerovnost?
 
Tvrdil som a tvrdím, že to bolo kvôli ateistickej marxistickej ideológii. Západná pokrivená kapitalistická démonkracia síce obraz Boha (HNR) pokrivila, prekrútila a zneužila, no boľševici jazdou na jedinom ideologickom vozítku, ktoré mali k dispozícii, na marxizme jeho existenciu úplne popreli… a to je slepá ulička vývoja, t.j. degradácia ľudskej spoločnosti.
Budu trochu polemizovat. Duch (duše) je vázán v tomto světě na hmotu (tělo). To je bezprostřední zkušenost každého jedince. Se smrtí těla odchází i duch a my nevíme kam. To vyvolává nejistotu, touhu po přežití (až věčném životě), strach ze smrti, ale také posedlost tělem/hmotou/materialismem. Čím větší osobní touhu žít/přežít jedinec má, tím větším sobectvím a materialismem se vyznačuje. V extrému ti, co necítí, nevěří v pokračování života svého ducha, nebo nejsou oddáni nějaké kolektivní ideji (kolektivnímu duchu), ti si zejména chtějí užít tento život. Kdo jsou typicky tito jedinci, kteří se celou známou historii obklopují bohatstvím, mamonem? Vrchní patra společenské hierarchie západní civilizace (i jejich předchůdkyň), klanově-korporátní mafie, v minulosti rodové mafie - šlechta, vysocí církevní hodnostáři. Bezbožní démoni. Tzn. materialismus je dominantně i v základu kapitalismu a všech davo-elitarismů. Tzv. duchovnost prezentovaná církví, sloužila v minulosti vrchnosti převážně jako provokačně imitační činnost k manipulaci a ovládání davu.
Je po těchto zkušenostech divné, že marxismus na to reagoval odkrytým materialismem?
A že dav prakticky do teď napodobuje chování vládnoucích démonů?
Skuteční bolševici naproti tomu byli oddáni kolektivnímu duchu spravedlnosti. Nehromadili osobní majetek, obětovali se v zájmu většiny.
Z toho odvozuju, že jakmile se ze socialismu vytratil kolektivní duch a víra v lepší budoucnost přestala být sdílena většinovou společností, měl parazit vyhráno.
Takže, ano, víra je důležitá, ale víra Bohu, lidem, svému svědomí, poznávání přírodních (božích) zákonů... Duch potřebuje k životu a rozvoji poznání svobodu. Ne vykládače jejich neomylné "pravdy". Tzn. jakmile se z marxismu stal kánon a k moci se dostali mamonáři, byl směr zpátky do davo-elitarismu jasně daný.
 
Kdyby dobře znali marxismus, nemohli by napsat knihu Ford a Stalin tak, jak ji napsali.
Tohle je přesně ten důvod. Odmítání, protože si někdo dovolil dotknout se marxismu... Tomu já neříkám hledat chyby. Oni tam Forda vůbec neopěvují. Jen říkají, že se snažil vymyslet způsob, jak zefektivnit výrobu a zahrnul do toho také do určité míry spokojenost zaměstnanců, což je přesně proti "hlavnímu zákonu" (tady narážím na Stalina, vysvětlím dále) nejen kapitalismu, ale globalistických "elit" s koncepcí davo-"elitářství" (GP). Chtěl vyrábět levně pro lidi, jenže to nebylo cílem GP, a proto nechápal, že když vlastně všechno dělá dobře (hodlá dosahovat maximálního zisku), je mu z vyšších státních míst bráněno (protože tak zároveň hodlal zvýšit životní úroveň davu a umožnit mu snadnější přesun/cestování, což je pro GP nežádoucí) a hledal spiknutí. Tady jsme u toho, že i kapitalisté respektive podnikatelé mají mylnou představu o cílech nadřazeného řízení v podobě nadnárodních struktur (GP). A když neznáš cíle řízení, špatně identifikuješ způsob toho řízení i to, jak mu buď napomáhat, je-li v tvém zájmu (což není ani u těch podnikatelů), nebo mu čelit. Nakonec to dopadá tak, že si i ti podnikatelé řežou větev na které sedí tím, že řízení GP podporují, protože si myslí, že to je v jejich zájmu. (Trochu se ocitají v té pozici sedláka odmítajícího vstoupit do družstva. Nechápou, že v jiném systému by se jim žilo lépe, snadněji a možná by našli i lepší uplatnění a úctu lidí, respektive vysoké společenské postavení. Mnoho z těch sedláků své věci velmi dobře rozumělo a nebyl důvod, aby se "kariérně" v družstvu neprosadili, tj. aby měli uspokojení z odváděné práce.)

Koncept individuální komunikace každého s Bohem není nic nového, pracovali s ním už někteří protestantští teologové, například. KSB přidala, že prostřednictvím JŽO - který si však každý může dekódovat, jak chce, takže nikdo neví, co mu je sdělováno, jen si to domýšlí, pochopitelně každý jinak. Dva se mohou servat do krve, přitom oba tvrdí, že se řídí svým svědomím. Komunikuje tedy každý s jiným bohem? Nebo sice s jedním, ale schizofrenním?

Částečně osvětlil Atom. Jen je vidět, že zřejmě z pozic marxismu vůbec nejste schopen docenit ten dopad na řídící struktury opírající se o náboženství, kde sedí kněží a vykládají lidem, co mají a nemají dělat a ohánějí se přitom Bohem. Jestliže si s ním má každý komunikovat sám, okamžitě vypadávají ze hry! Tj. rázem jsou odepsány manipulativní struktury opírající se o Boha, ať už existuje či ne. To si musí také každý rozhodnout sám. To znamená, že v čisté podobě máme to, co dělali bolševici. Budovali společnost tak, aby většině lidí v ní stoupala životní úroveň, žilo se jim snadněji a mohli se věnovat svému osobnímu růstu, který v konečném důsledku napomáhal růstu celé společnosti. Což se o "lidech z propasti" říci nedá, proto také v té propasti byli vždy drženi.
To říkají často křesťané, když se s někým nemohou shodnout téměř v ničem, s nadějí, že se shodnou alespoň v tomto. Jenomže i toto má svůj háček: Co je pro jednoho odměnou, může být pro druhého trestem. Tak například mně by vůbec nevadilo, kdybych nemohl volně cestovat do zahraničí. Vám ano. Takže držel-li bych se té zásady, klidně bych to cestování omezil. Kdyby to udělal někdo mně, neměl bych mu to vůbec za zlé, tak bych s tím s klidným svědomím souhlasil.

Víte, už Gottwald myslím řekl, že marxismus nám má svítit na cestu a ne do očí. To je ten případ vaší argumentace v tomto odstavci. Například to, že byste nemusel cestovat jen ukazuje, že jako marxista vůbec nechápete, co to cestování znamená z hlediska řízení někoho, kdo své řízení založil na lži a podvádění lidí. Nevím zda stojí za to, to dále rozvádět. Podle mne je to celkem jasné. Už jsem to tu psala mockrát, jak bylo důležité nás uzavřít v hranicích, a to i v rámci států RVHP, tj. právě minimalizovat cestování lidí, aby nemohli srovnávat a potom se ptát, proč je to jinde jinak...
To ani nemohla. Protože teorie nadhodnoty slouží k popisu ekonomiky kapitalistické společensko-ekonomické formace, nikoli té socialistické, ve které je to nesmysl. Vizte citace údajného nemarxisty Stalina z Ekonomických problémů výše v tomto vlákně.
Skutečně? Takže cituji přímo Stalina z dané práce: "Nejen to, myslím, že je třeba zavrhnout i některé jiné pojmy, převzaté z Marxova "Kapitálu", v němž se Marx zabýval analysou kapitalismu, které jsou uměle přilepovány na naše socialistické vztahy. Mám na mysli mimo jiné takové pojmy, jako "nutná práce" a "nadpráce", "nutný" výrobek a "nadvýrobek", "nutná" a "nadbytečná doba", Marx analysoval kapitalismus proto, aby objasnil zdroj vykořisťování dělnické třídy, nadhodnotu, aby dal dělnické třídě, která neměla výrobních prostředků, duchovní zbraň ke svržení kapitalismu. Je pochopitelné, že přitom Marx používá pojmů (kategorií), plně odpovídajících kapitalistickým vztahům. Je však více než podivné používat těchto pojmů dnes, kdy dělnická třída nejen není zbavena moci a výrobních prostředků, nýbrž naopak má ve svých rukou moc a patří jí výrobní prostředky."

Z toho jasně vyplývá, že tyto pojmy byly v socialismu používány!!! Marxisty!!! A proto proti tomu Stalin brojí, aby se jich zbavil. Protože prostě nejsou měřitelné a dá se přes ně dobře manipulovat. A to platí mimochodem jak pro studium kapitalismu jejich prostřednictvím, tak i pro jejich uplatňování v socialismu. Musel takto argumentovat, aby přebil skalní marxisty, kterým ten marxismus svítí do očí, nebo trockisty, kteří ho přímo používají jako prázdné fráze bez jakékoliv jejich projekce na skutečný život v rámci svých manipulací.

Co se týče toho hřebíku. Chápu, že marxisti nejsou ochotni přijmout, že by marxismus mohl být vyvinut od začátku jako nástroj pro další manipulování života lidí. To ovšem nic nemění na tom, že každý nástroj se dá uchopit různě a použít k různým účelům. Stalin a Lenin použili marxismus jako nůž, kterým si uříznou chleba, zatímco GP ho měl připravený jako nůž, který bodne lidem do zad. Nevím, co je na tom k nepochopení. Stejně tak se dá využít i zneužít Koncepce, když už jsme u toho. Jenže problém je, že z marxismu už si lidé tehdy udělali něco jako bibli. To potom velice ztěžuje jeho použití "na chléb". A tyto pojmy byly jedny z hlavních, které mohly být zneužívány pro manipulaci, to proto to bylo pro GP tak bolestivé.

A teď k těm zákonům kapitalismu a socialismu, jak je v dané práci popsal Stalin:

"Hlavní rysy a požadavky základního ekonomického zákona soudobého kapitalismu by bylo možno formulovat asi takto: Zabezpečení maximálního kapitalistického zisku vykořisťováním, zbídačováním, ožebračováním většiny obyvatelstva dané země, zotročováním a soustavným olupováním národů jiných zemí, zejména zaostalých zemí a konečně válkami a militarizací národního hospodářství, využívanými k zajištění nejvyšších zisků."

"Podstatné rysy a požadavky základního ekonomického zákona socialismu bylo by možno formulovat asi takto: zabezpečení maximálního uspokojování neustále rostoucích materiálních a kulturních potřeb celé společnosti nepřetržitým růstem a zdokonalováním socialistické výroby na základě nejvyšší techniky."

No a já tvrdím, že hlavním zákonem GP obecně (včetně kapitalismu) je opak toho zákona socialismu, jak ho popsal Stalin. Tj. ten zákon kapitalismu, jak ho popsal, je jen rozepsání hlavních metod, jak znemožnit dosažení toho zákona socialismu. Takže ten zisk vůbec není cílem, jen metodou a to je obrovský rozdíl při hodnocení cílů a metod řízení nepřátelského bolševismu. V mnoha případech je totiž ten zisk oželen, jestliže to napomůže dosahování toho skutečného zákona GP, respektive davo-"elitarismu".

Mimo jiné to v té práci Stalin dále sám potvrzuje, cituji:
"Všem jsou známy fakty z dějin a praxe kapitalismu, ukazující bouřlivý vývoj techniky za kapitalismu, kdy kapitalisté vystupují jako praporečníci pokrokové techniky, jako revolucionáři v oblasti vývoje techniky výroby. Známy jsou však i skutečnosti jiného druhu, ukazující zadržování vývoje techniky za kapitalismu, kdy kapitalisté vystupují v oblasti vývoje nové techniky jako reakcionáři a přecházejí nezřídka k ruční práci.

Skoro bych si tipla, že tohle bylo ještě závažnější provinění než to poukázání na ty kategorie, z hlediska GP.
 
Naposledy upravené:

Scéna z jihokorejského filmu​

Ve scéně severokorejský občan říká: „byt, kde bydlím, patří straně a vládě“, zatímco jihokorejský odpovídá: „byt, ve kterém bydlím, mi taky nepatří. Patří bance do té doby, než zaplatím hypotéku“. Dialog ukazuje, že v obou systémech jednotlivci reálně nevlastní bydlení. V KLDR jsou oficiálně všechny byty státním majetkem a v Jižní Koreji jsou privatizované byty zatíženy bankovní hypotékou. Oba výrazy proto zdůrazňují stejnou pointu, že soukromé vlastnictví je nulové.
Tato scéna demonstruje, že ať už se někdo nachází v diktatuře nebo v kapitalistické demokracii, skutečné vlastnictví bytu mu uniká. V jednom systému jde „státně-socialistický“ majetek do rukou byrokracie, ve druhém do rukou financující banky.

Marxova dialektika a analýza kapitalizmu​

Historický materialismus: Marxova dialektika vychází z Hegelovy dialektiky, kterou Marx a Engels „vzali jen v rozumném jádru“ a převedli do moderní materialistické vědecké formy což znamená, že Marxova metoda zkoumá společenské jevy jako odraz měnícího se hmotného světa.

Díky dialektickému způsobu myšlení Marx odhalil zákonitosti kapitalistické výroby. Pomocí podrobné analýzy došel k závěru, že veškerá nově vzniklá přebytečná hodnota pochází z neplacené práce dělníků. Kapitalista kupuje pracovní sílu (její hodnotu vč. nutných životních prostředků) a získává díky prodloužení pracovní doby produkt, na jehož výrobu dělník už nepracuje v ceně. Právě ta neplacená část je zdrojem zisku. Tím zůstává dělník v trvalém podřízení, kapitál se neustále koncentruje a centralizuje u stále menší skupiny vlastníků, kteří maximalizují zisk vykořisťováním.

Porovnání marxistických interpretací - SSSR vs kapitalismus​

V bývalém SSSR (stalinský socialismus): Dialektika se stala státní ideologií (marxismus-leninismus). Mnozí kritikové poukazují, že sovětský systém reálně fungoval jako státní kapitalismus. Nebyla tržní dynamika, ale politická diktatura a monopol státního vlastnictví. Např. Karl Kautsky napsal, že po Velké říjnové revoluci se státní byrokracie a kapitalistická byrokracie sloučily v jedno. Dokonce i Lenin podle marxistických kritiků sám přirovnal svůj sovětský model k monopolnímu státnímu kapitalismu pro „výhodu všeho lidu“. V souhrnu tu tedy soukromé vlastnictví plynulo nikoli do rukou dělníků, ale do rukou strany a státní byrokracie.
V kapitalistických ekonomikách Marxův původní text nikdy nebyl ideologickým základem západních států. Přesto i zde existují marxistické proudy. Někteří levicoví teoretici upozorňují, že západní kapitalismus kombinuje trh s vlivem státních institucí, čímž se přetváří Marxova sociální „spravedlnost“ do formy, kterou lze chápat jako „státní kapitalismus“ financí, jak ukazuje Leninův výrok. Obecně ale v demokraciích, na rozdíl od SSSR, zůstává rozhodnutí o vlastnictví a rozdělování bohatství v rukou soukromého a finančního kapitálu, bank a korporací. Obyvatelé formálně splácejí hypotéky bankám nebo nájmy soukromým vlastníkům. Jediným rozdílem mezi oběma systémy je tedy, kam přechází soukromé vlastnictví: v socialistickém modelu do „vlastnictví státu a strany“, v kapitalistickém modelu do rukou nadnárodních finančních institucí.
 
"Hlavní rysy a požadavky základního ekonomického zákona soudobého kapitalismu by bylo možno formulovat asi takto: Zabezpečení maximálního kapitalistického zisku vykořisťováním, zbídačováním, ožebračováním většiny obyvatelstva dané země, zotročováním a soustavným olupováním národů jiných zemí, zejména zaostalých zemí a konečně válkami a militarizací národního hospodářství, využívanými k zajištění nejvyšších zisků."

"Podstatné rysy a požadavky základního ekonomického zákona socialismu bylo by možno formulovat asi takto: zabezpečení maximálního uspokojování neustále rostoucích materiálních a kulturních potřeb celé společnosti nepřetržitým růstem a zdokonalováním socialistické výroby na základě nejvyšší techniky."
Obě uvedené definice by ve světle současného vývoje a znalostí metodologie řízení KSB měly být doplněny/opraveny.

Současný korporátní kapitalismus je třeba vnímat jako aktuální formu davo-elitarismu. Panující koncepce řízení se periodicky mění a přizpůsobuje podmínkám vyvíjejícího se globálního sociálního super-sytému (proces koncentrace výrobních prostředků - globalizace - je v závěrečných fázích vývoje). Jeho skuteční vlastníci (subjekt řízení) po celou dobu známého vývoje civilizace sledují cíl brždění, blokování až degradace dosaženého stupně rozvoje potenciálu člověka a civilizace a to všemi dostupnými prostředky včetně záměrného vyvolávání válek a řízené depopulace.

K socialismu:
Konceptuální bot (Náboj pravdy) odpověděl na otázku nedostatečnosti reálného socialismu v SSSR takto:
Otázka: Ahoj, můžeš mi z materiálů KSB a diskusí studentů KSB sumarizovat hlavní příčiny, proč došlo k pádu socialismu?
Odpověď: Samozřejmě, na základě poskytnutých zdrojů Koncepce Sociální Bezpečnosti (KSB) lze hlavní příčiny pádu socialismu (zejména v SSSR) sumarizovat do několika klíčových bodů, které se vzájemně prolínají.

Hlavní příčiny pádu socialismu podle KSB:

- Metodologická a řídicí nezpůsobilost marxismu: Hlavní problém spočíval v tom, že marxisticko-leninská teorie nebyla schopna řešit globální politické úkoly kvůli své metrologické, řídicí a psychologické nezpůsobilosti. Tato nezpůsobilost byla podmíněna ateismem a neschopností adekvátně popsat a řídit společenské procesy. Marxismus postrádal terminologii pro pojmenování klíčových jevů a jeho kategorie byly nejednoznačné.

- Deformace řízení a byrokratizace: Jako jedna z hlavních překážek a hrozeb pro budování socialismu je identifikována „kancelářsky-byrokratická metoda řízení“, která se v SSSR zformovala. Tato metoda se stala jednou z příčin krachu v roce 1991. Řídicí sbor impéria se klanově-„elitářsky“ odtrhl od společnosti a žil ve světě iluzí, což vedlo k chronické neschopnosti řízení.

- Odchýlení od základního ekonomického zákona socialismu: Hlavním zdrojem ekonomických problémů bylo odchýlení systému plánování od základního ekonomického zákona socialismu a chyby v metodologii plánování. To vedlo k neřešitelným problémům v oblasti řízení meziodvětvových a meziregionálních bilancí.

- Nerealizovatelnost diktatury proletariátu: Důsledkem teoretické nezpůsobilosti marxismu se stala praktická nerealizovatelnost „diktatury proletariátu“, což je jedna z hlavních tezí pro období budování socialismu. Mocenský mechanismus tak nebyl schopen efektivně fungovat.

- Vnější manipulace a kontrola: SSSR byl od samého počátku vnímán jako projekt globálního prediktoru, který svou politiku uplatňuje prostřednictvím diaspory a zednářů. Hlavním problémem „světového zákulisí“ bylo osedlat si bolševismus, potlačit ho a zabránit šíření jeho kultury.

- Nákaza liberalismem a vnitřní rozklad: KSSS byla nakažena duchem liberalismu. Delegáti sjezdů a poslanci nepodpořili návrhy na zbavení socialismu deformací, protože v čele strany stáli „zavilí pokrytci-antikomunisté“. To vedlo k vnitřnímu rozkladu a neschopnosti systém reformovat.

- Neřešitelný problém davo-„elitářství“: Hlavní a neřešitelný problém kapitalismu i pseudosocialismu spočívá v davo-„elitářství“. Tento problém, známý z obou systémů, není řešen žádnou z teorií konvergence a je klíčovou příčinou systémové krize.

Zdroje:
[11_zaklady_sociologie_2]
[11_zaklady_sociologie_4]
[11_zaklady_sociologie_5]
[11_zaklady_sociologie_6]
[31_sad_roste_sam]
[32_ford_a_stalin_o_tom_jak_zit_lidsky]


Bot čerpal pouze z literatury (uvedených zdrojů), diskuse nebyla použita (nemá ji nadefinovánu jako zdroj, což je podmět k možnému vylepšení, protože dialektika má vždy přínos).

Osobně bych inovoval definici cílů socialismu jako protiklad cílů globálního zákulisí:
Cílem je nejen dosažení odpovídajícího materiálního zajištění, ale také rozvoj duševních schopností (znalostí, dovedností, morálky, sociální gramotnosti...) jedince (člověka), národů a celé globalizované populace (společnosti národů) na základě kolektivní spolupráce při zachování ekologické stability a rozmanitosti života celé planety.

Co na to bot?
Otázka: Jak by jsi definoval cíle spravedlivé společnosti na základě koncepce řízení KSB?
Odpověď:
Samozřejmě, na základě poskytnutých zdrojů Koncepce Sociální Bezpečnosti (KSB) lze cíle spravedlivé společnosti definovat nikoli jako soubor abstraktních ideálů, ale jako konkrétní, konceptuálně podmíněný proces řízení. Spravedlivá společnost je v tomto rámci taková, která je vědomě a cílevědomě řízena na základě koncepce, jež slouží rozvoji všech jejích členů, nikoli parazitickým zájmům úzké skupiny.

Z textů vyplývá, že hlavním cílem je dosažení stability ve smyslu předvídatelnosti [61_kriva_zrcadla_1]. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, když je řízení společnosti podřízeno diktátu svědomí a uvědomělému vytyčování cílů [11_zaklady_sociologie_5]. Spravedlivá společnost proto musí:

1. Identifikovat a uspokojovat demograficky podmíněné potřeby, nikoli potřeby degradačně-parazitické [32_ford_a_stalin_o_tom_jak_zit_lidsky]. To znamená, že cílem výroby a přerozdělování není maximalizace zisku, ale zajištění kvality života pro každého jedince.

2. Zajistit, aby kvalita života nebyla určována pouze individuálními schopnostmi, ale především kvalitou koncepce řízení na makroúrovni (celostátní) i mikroúrovni (podnik, obec) [11_zaklady_sociologie_2][31_sad_roste_sam]. Spravedlnost tedy spočívá v tom, že systém řízení aktivně vytváří podmínky pro rozvoj všech, nikoli že se spoléhá na „přirozený výběr“.

3. Směřovat k „Ekotechnologické civilizaci“, kde je vědeckotechnický pokrok řízen tak, aby vyloučil možnost globální či lokální katastrofy a učinil Zemi vhodnou pro zdravý způsob života [11_zaklady_sociologie_4]. To je vrcholný cíl – harmonické soužití člověka, technosféry a přírody.

Zásadním předpokladem pro dosažení těchto cílů je konceptuální moc – schopnost vědomě formulovat a prosazovat koncepci řízení, která je v souladu s objektivními zákonitostmi vývoje [11_zaklady_sociologie_5]. Spravedlivá společnost proto musí mít:
- Vědecko-metodologické zajištění ve formě teorií a státní ideologie, které jsou srozumitelné všem občanům a určují cíle politiky [11_zaklady_sociologie_5].
- Kádrový sbor, který je cílevědomě vybírán a připravován tak, aby jeho činnost zapadala do této koncepce a nebyla s ní v rozporu [11_zaklady_sociologie_3][31_sad_roste_sam].
- Zákonodárství, které chrání řízení podle vládnoucí koncepce před alternativními, nekompatibilními koncepcemi [11_zaklady_sociologie_5].

Stručně řečeno, cílem spravedlivé společnosti podle KSB je přechod od živelnosti a parazitismu k vědomému, konceptuálně řízenému rozvoji, který je podřízen mravnímu imperativu a zajišťuje stabilní, předvídatelnou a důstojnou existenci pro všechny lidi i pro budoucí generace.

Zdroje:
[11_zaklady_sociologie_2]
[11_zaklady_sociologie_3]
[11_zaklady_sociologie_4]
[11_zaklady_sociologie_5]
[31_sad_roste_sam]
[32_ford_a_stalin_o_tom_jak_zit_lidsky]
[61_kriva_zrcadla_1]
 
Obě uvedené definice by ve světle současného vývoje a znalostí metodologie řízení KSB měly být doplněny/opraveny.

Současný korporátní kapitalismus je třeba vnímat jako aktuální formu davo-elitarismu. Panující koncepce řízení se periodicky mění a přizpůsobuje podmínkám vyvíjejícího se globálního sociálního super-sytému (proces koncentrace výrobních prostředků - globalizace - je v závěrečných fázích vývoje). Jeho skuteční vlastníci (subjekt řízení) po celou dobu známého vývoje civilizace sledují cíl brždění, blokování až degradace dosaženého stupně rozvoje potenciálu člověka a civilizace a to všemi dostupnými prostředky včetně záměrného vyvolávání válek a řízené depopulace.

K socialismu:
Konceptuální bot (Náboj pravdy) odpověděl na otázku nedostatečnosti reálného socialismu v SSSR takto:
Otázka: Ahoj, můžeš mi z materiálů KSB a diskusí studentů KSB sumarizovat hlavní příčiny, proč došlo k pádu socialismu?
Odpověď: Samozřejmě, na základě poskytnutých zdrojů Koncepce Sociální Bezpečnosti (KSB) lze hlavní příčiny pádu socialismu (zejména v SSSR) sumarizovat do několika klíčových bodů, které se vzájemně prolínají.

Hlavní příčiny pádu socialismu podle KSB:

- Metodologická a řídicí nezpůsobilost marxismu: Hlavní problém spočíval v tom, že marxisticko-leninská teorie nebyla schopna řešit globální politické úkoly kvůli své metrologické, řídicí a psychologické nezpůsobilosti. Tato nezpůsobilost byla podmíněna ateismem a neschopností adekvátně popsat a řídit společenské procesy. Marxismus postrádal terminologii pro pojmenování klíčových jevů a jeho kategorie byly nejednoznačné.

- Deformace řízení a byrokratizace: Jako jedna z hlavních překážek a hrozeb pro budování socialismu je identifikována „kancelářsky-byrokratická metoda řízení“, která se v SSSR zformovala. Tato metoda se stala jednou z příčin krachu v roce 1991. Řídicí sbor impéria se klanově-„elitářsky“ odtrhl od společnosti a žil ve světě iluzí, což vedlo k chronické neschopnosti řízení.

- Odchýlení od základního ekonomického zákona socialismu: Hlavním zdrojem ekonomických problémů bylo odchýlení systému plánování od základního ekonomického zákona socialismu a chyby v metodologii plánování. To vedlo k neřešitelným problémům v oblasti řízení meziodvětvových a meziregionálních bilancí.

- Nerealizovatelnost diktatury proletariátu: Důsledkem teoretické nezpůsobilosti marxismu se stala praktická nerealizovatelnost „diktatury proletariátu“, což je jedna z hlavních tezí pro období budování socialismu. Mocenský mechanismus tak nebyl schopen efektivně fungovat.

- Vnější manipulace a kontrola: SSSR byl od samého počátku vnímán jako projekt globálního prediktoru, který svou politiku uplatňuje prostřednictvím diaspory a zednářů. Hlavním problémem „světového zákulisí“ bylo osedlat si bolševismus, potlačit ho a zabránit šíření jeho kultury.

- Nákaza liberalismem a vnitřní rozklad: KSSS byla nakažena duchem liberalismu. Delegáti sjezdů a poslanci nepodpořili návrhy na zbavení socialismu deformací, protože v čele strany stáli „zavilí pokrytci-antikomunisté“. To vedlo k vnitřnímu rozkladu a neschopnosti systém reformovat.

- Neřešitelný problém davo-„elitářství“: Hlavní a neřešitelný problém kapitalismu i pseudosocialismu spočívá v davo-„elitářství“. Tento problém, známý z obou systémů, není řešen žádnou z teorií konvergence a je klíčovou příčinou systémové krize.

Zdroje:
[11_zaklady_sociologie_2]
[11_zaklady_sociologie_4]
[11_zaklady_sociologie_5]
[11_zaklady_sociologie_6]
[31_sad_roste_sam]
[32_ford_a_stalin_o_tom_jak_zit_lidsky]


Bot čerpal pouze z literatury (uvedených zdrojů), diskuse nebyla použita (nemá ji nadefinovánu jako zdroj, což je podmět k možnému vylepšení, protože dialektika má vždy přínos).

Osobně bych inovoval definici cílů socialismu jako protiklad cílů globálního zákulisí:
Cílem je nejen dosažení odpovídajícího materiálního zajištění, ale také rozvoj duševních schopností (znalostí, dovedností, morálky, sociální gramotnosti...) jedince (člověka), národů a celé globalizované populace (společnosti národů) na základě kolektivní spolupráce při zachování ekologické stability a rozmanitosti života celé planety.

Co na to bot?
Otázka: Jak by jsi definoval cíle spravedlivé společnosti na základě koncepce řízení KSB?
Odpověď:
Samozřejmě, na základě poskytnutých zdrojů Koncepce Sociální Bezpečnosti (KSB) lze cíle spravedlivé společnosti definovat nikoli jako soubor abstraktních ideálů, ale jako konkrétní, konceptuálně podmíněný proces řízení. Spravedlivá společnost je v tomto rámci taková, která je vědomě a cílevědomě řízena na základě koncepce, jež slouží rozvoji všech jejích členů, nikoli parazitickým zájmům úzké skupiny.

Z textů vyplývá, že hlavním cílem je dosažení stability ve smyslu předvídatelnosti [61_kriva_zrcadla_1]. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, když je řízení společnosti podřízeno diktátu svědomí a uvědomělému vytyčování cílů [11_zaklady_sociologie_5]. Spravedlivá společnost proto musí:

1. Identifikovat a uspokojovat demograficky podmíněné potřeby, nikoli potřeby degradačně-parazitické [32_ford_a_stalin_o_tom_jak_zit_lidsky]. To znamená, že cílem výroby a přerozdělování není maximalizace zisku, ale zajištění kvality života pro každého jedince.

2. Zajistit, aby kvalita života nebyla určována pouze individuálními schopnostmi, ale především kvalitou koncepce řízení na makroúrovni (celostátní) i mikroúrovni (podnik, obec) [11_zaklady_sociologie_2][31_sad_roste_sam]. Spravedlnost tedy spočívá v tom, že systém řízení aktivně vytváří podmínky pro rozvoj všech, nikoli že se spoléhá na „přirozený výběr“.

3. Směřovat k „Ekotechnologické civilizaci“, kde je vědeckotechnický pokrok řízen tak, aby vyloučil možnost globální či lokální katastrofy a učinil Zemi vhodnou pro zdravý způsob života [11_zaklady_sociologie_4]. To je vrcholný cíl – harmonické soužití člověka, technosféry a přírody.

Zásadním předpokladem pro dosažení těchto cílů je konceptuální moc – schopnost vědomě formulovat a prosazovat koncepci řízení, která je v souladu s objektivními zákonitostmi vývoje [11_zaklady_sociologie_5]. Spravedlivá společnost proto musí mít:
- Vědecko-metodologické zajištění ve formě teorií a státní ideologie, které jsou srozumitelné všem občanům a určují cíle politiky [11_zaklady_sociologie_5].
- Kádrový sbor, který je cílevědomě vybírán a připravován tak, aby jeho činnost zapadala do této koncepce a nebyla s ní v rozporu [11_zaklady_sociologie_3][31_sad_roste_sam].
- Zákonodárství, které chrání řízení podle vládnoucí koncepce před alternativními, nekompatibilními koncepcemi [11_zaklady_sociologie_5].

Stručně řečeno, cílem spravedlivé společnosti podle KSB je přechod od živelnosti a parazitismu k vědomému, konceptuálně řízenému rozvoji, který je podřízen mravnímu imperativu a zajišťuje stabilní, předvídatelnou a důstojnou existenci pro všechny lidi i pro budoucí generace.

Zdroje:
[11_zaklady_sociologie_2]
[11_zaklady_sociologie_3]
[11_zaklady_sociologie_4]
[11_zaklady_sociologie_5]
[31_sad_roste_sam]
[32_ford_a_stalin_o_tom_jak_zit_lidsky]
[61_kriva_zrcadla_1]
No, ono je tohle všechno hezké, ale dokud si lidé neuvědomí, že čelí uvědomělému a přesně zacílenému řízení v tom smyslu, jak jsem to definovala podle Stalina, tj. znemožnění naplňování zákona socialismu (to základní v něm je a doplnit se to vždy dá, to není až tak důležité), tak se nic nepohne, dál si budou hrát na levici, pravici a střed s tím, že pravičáci budou přesvědčeni, že jejich "systém" je efektivnější a nebudou tedy díky své roztříštěnosti a nerozpoznání nepřátelského řízení moci tomuto řízení účinně čelit. On není problém vytyčit si dobré cíle, problém je, že si lidé myslí, že stačí si je vytyčit a začít je naplňovat a nebude tu nikdo, kdo jim v tom bude bránit...

Mimochodem, teď čtu články z první republiky od Fučíka. Jako červená niť se tam táhne řízení "sociální demokracie" v celé Evropě, které vyloženě napomáhalo nástupu fašismu, všemi možnými formami konáním i nekonáním. Je to tam krásně popsáno na různých státech. A také jak se vždy v každém zaklínali, že byla chyba tam, kde nekonali, že měli konat, a tam kde konali, že to neměli dělat... Cirkus na kolečkách a zmatení v hlavách ovcí, ale cíle nástupu fašismu bylo kupodivu dosaženo všude. Как не мытьем, так катаньем. A světe div se, jedním z takových argumentů tam bylo, že má kapitalismus evolučně přerůst do socialismu. A tak znalí v socdemokracii vedli ovce do ohrady fašismu a ti neznalí čekali, až se kapitalismus evolučně přerodí v ten socialismus... To je opět k Putinovi a jeho EVOLUCI! Tam kde jsou dva zcela protikladné cíle, žádná evoluce nikdy fungovat nemůže. Vždy se bude jednat o porážku jedné ze stran. Pokud si to Putin troufne udělat evolučně, kloubouk dolů. Druhá varianta je, že dopadne jako ta sociální demokracie, ať už jako znalý nebo neznalý.

Medvěděv: «Nehledě na všechny rozdíly v ideologii a politických názorech, nás spojuje to hlavní. Všichni jsme občany a vlastenci naší Vlasti."

Zdroj: https://t.me/SolovievLive/379069


Jo, to za naší první republiky byli také těmi vlastenci, všichni?, bez rozdílů v ideologii?... Přinejmenším se stejně zaklínali. A skončili jsme na stříbrném talíři předloženém Hitlerovi.

Samozřejmě nesrovnávám naše zdrojové základny, ale ty chytáky v řízení na ovce, které mají stát v klidu v ohradě a nedělat potíže, než půjdou na jatka. Dokud strkají do vězení oni své nepřátele, je vše v pohodě a všichni jsme vlastenci... Hlavně nehleďte na rozdíly v ideologii/koncepci.
 
Naposledy upravené:
  • Súhlas
Reactions: Jan
Popolvár sa vyjadril v zmysle, že ak to bolo tak dobré a dokonalé, tak prečo to skončilo… Nebola reč o prehre ( a možno sa niekto pohrabe v histórii blogu a nakoniec zistí, že som tam možno napísal “prehrali”…)
Tvrdil som a tvrdím, že to bolo kvôli ateistickej marxistickej ideológii. Západná pokrivená kapitalistická démonkracia síce obraz Boha (HNR) pokrivila, prekrútila a zneužila, no boľševici jazdou na jedinom ideologickom vozítku, ktoré mali k dispozícii, na marxizme jeho existenciu úplne popreli… a to je slepá ulička vývoja, t.j. degradácia ľudskej spoločnosti.
A pokiaľ zase začnete proti tomu plkať a zniźovať závažnosť tejto chyby vyzdvihovaním (priznávam, že nepopierateľných) úspechov a výdobytkov materialistického realizmu pod vedením boľševikov, tak si uvedomte, že kľúčom k úspechu je svetonázor, a to mozaikový a zároveň bohocentrický. Lebo pokiaľ to nie je o bohocentrizme, tak je to len vždy o démonizme.
A kde niet Boha, niet ani svedomia. (Svedomie ako siedmy zmysel)…
S celým súhlas, až na tú poslednú vetu. Žiadne náboženstvo nie je garanciou existencie svedomia. Videli sme to v celej historii. Inými slovami, trockisti (démonický režim psychiky) existovali v ere každého svetonázoru. A svedomití ľudia rovnako. Aj za ateizmu existovalo dosť ľudí so srdcom na pravom mieste.
Za mňa osobne je lžináboženstvo rovnaký hriech ako ateizmus. Ale akceptujem, ak máš v tomto iný názor. To je v poriadku.
 
Hlavní příčiny pádu socialismu podle KSB:

- Metodologická a řídicí nezpůsobilost marxismu: Hlavní problém spočíval v tom, že marxisticko-leninská teorie nebyla schopna řešit globální politické úkoly kvůli své metrologické, řídicí a psychologické nezpůsobilosti. Tato nezpůsobilost byla podmíněna ateismem a neschopností adekvátně popsat a řídit společenské procesy. Marxismus postrádal terminologii pro pojmenování klíčových jevů a jeho kategorie byly nejednoznačné.

- Deformace řízení a byrokratizace: Jako jedna z hlavních překážek a hrozeb pro budování socialismu je identifikována „kancelářsky-byrokratická metoda řízení“, která se v SSSR zformovala. Tato metoda se stala jednou z příčin krachu v roce 1991. Řídicí sbor impéria se klanově-„elitářsky“ odtrhl od společnosti a žil ve světě iluzí, což vedlo k chronické neschopnosti řízení.

- Odchýlení od základního ekonomického zákona socialismu: Hlavním zdrojem ekonomických problémů bylo odchýlení systému plánování od základního ekonomického zákona socialismu a chyby v metodologii plánování. To vedlo k neřešitelným problémům v oblasti řízení meziodvětvových a meziregionálních bilancí.

- Nerealizovatelnost diktatury proletariátu: Důsledkem teoretické nezpůsobilosti marxismu se stala praktická nerealizovatelnost „diktatury proletariátu“, což je jedna z hlavních tezí pro období budování socialismu. Mocenský mechanismus tak nebyl schopen efektivně fungovat.

- Vnější manipulace a kontrola: SSSR byl od samého počátku vnímán jako projekt globálního prediktoru, který svou politiku uplatňuje prostřednictvím diaspory a zednářů. Hlavním problémem „světového zákulisí“ bylo osedlat si bolševismus, potlačit ho a zabránit šíření jeho kultury.

- Nákaza liberalismem a vnitřní rozklad: KSSS byla nakažena duchem liberalismu. Delegáti sjezdů a poslanci nepodpořili návrhy na zbavení socialismu deformací, protože v čele strany stáli „zavilí pokrytci-antikomunisté“. To vedlo k vnitřnímu rozkladu a neschopnosti systém reformovat.

- Neřešitelný problém davo-„elitářství“: Hlavní a neřešitelný problém kapitalismu i pseudosocialismu spočívá v davo-„elitářství“. Tento problém, známý z obou systémů, není řešen žádnou z teorií konvergence a je klíčovou příčinou systémové krize.

Zdroje:
[11_zaklady_sociologie_2]
[11_zaklady_sociologie_4]
[11_zaklady_sociologie_5]
[11_zaklady_sociologie_6]
[31_sad_roste_sam]
[32_ford_a_stalin_o_tom_jak_zit_lidsky]


Bot čerpal pouze z literatury (uvedených zdrojů), diskuse nebyla použita (nemá ji nadefinovánu jako zdroj, což je podmět k možnému vylepšení, protože dialektika má vždy přínos).

Osobně bych inovoval definici cílů socialismu jako protiklad cílů globálního zákulisí:
Cílem je nejen dosažení odpovídajícího materiálního zajištění, ale také rozvoj duševních schopností (znalostí, dovedností, morálky, sociální gramotnosti...) jedince (člověka), národů a celé globalizované populace (společnosti národů) na základě kolektivní spolupráce při zachování ekologické stability a rozmanitosti života celé planety.

Co na to bot?
Otázka: Jak by jsi definoval cíle spravedlivé společnosti na základě koncepce řízení KSB?
Odpověď:
Samozřejmě, na základě poskytnutých zdrojů Koncepce Sociální Bezpečnosti (KSB) lze cíle spravedlivé společnosti definovat nikoli jako soubor abstraktních ideálů, ale jako konkrétní, konceptuálně podmíněný proces řízení. Spravedlivá společnost je v tomto rámci taková, která je vědomě a cílevědomě řízena na základě koncepce, jež slouží rozvoji všech jejích členů, nikoli parazitickým zájmům úzké skupiny.

Z textů vyplývá, že hlavním cílem je dosažení stability ve smyslu předvídatelnosti [61_kriva_zrcadla_1]. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, když je řízení společnosti podřízeno diktátu svědomí a uvědomělému vytyčování cílů [11_zaklady_sociologie_5]. Spravedlivá společnost proto musí:

1. Identifikovat a uspokojovat demograficky podmíněné potřeby, nikoli potřeby degradačně-parazitické [32_ford_a_stalin_o_tom_jak_zit_lidsky]. To znamená, že cílem výroby a přerozdělování není maximalizace zisku, ale zajištění kvality života pro každého jedince.

2. Zajistit, aby kvalita života nebyla určována pouze individuálními schopnostmi, ale především kvalitou koncepce řízení na makroúrovni (celostátní) i mikroúrovni (podnik, obec) [11_zaklady_sociologie_2][31_sad_roste_sam]. Spravedlnost tedy spočívá v tom, že systém řízení aktivně vytváří podmínky pro rozvoj všech, nikoli že se spoléhá na „přirozený výběr“.

3. Směřovat k „Ekotechnologické civilizaci“, kde je vědeckotechnický pokrok řízen tak, aby vyloučil možnost globální či lokální katastrofy a učinil Zemi vhodnou pro zdravý způsob života [11_zaklady_sociologie_4]. To je vrcholný cíl – harmonické soužití člověka, technosféry a přírody.

Zásadním předpokladem pro dosažení těchto cílů je konceptuální moc – schopnost vědomě formulovat a prosazovat koncepci řízení, která je v souladu s objektivními zákonitostmi vývoje [11_zaklady_sociologie_5]. Spravedlivá společnost proto musí mít:
- Vědecko-metodologické zajištění ve formě teorií a státní ideologie, které jsou srozumitelné všem občanům a určují cíle politiky [11_zaklady_sociologie_5].
- Kádrový sbor, který je cílevědomě vybírán a připravován tak, aby jeho činnost zapadala do této koncepce a nebyla s ní v rozporu [11_zaklady_sociologie_3][31_sad_roste_sam].
- Zákonodárství, které chrání řízení podle vládnoucí koncepce před alternativními, nekompatibilními koncepcemi [11_zaklady_sociologie_5].

Stručně řečeno, cílem spravedlivé společnosti podle KSB je přechod od živelnosti a parazitismu k vědomému, konceptuálně řízenému rozvoji, který je podřízen mravnímu imperativu a zajišťuje stabilní, předvídatelnou a důstojnou existenci pro všechny lidi i pro budoucí generace.

Zdroje:
[11_zaklady_sociologie_2]
[11_zaklady_sociologie_3]
[11_zaklady_sociologie_4]
[11_zaklady_sociologie_5]
[31_sad_roste_sam]
[32_ford_a_stalin_o_tom_jak_zit_lidsky]
[61_kriva_zrcadla_1]
Co na to bot, vypadá to na slušnou odpověď, ale je to nicneříkající mišmaš. Obloukem se vyhýbá skutečným příčinám, KDO to řídil, CO se skutečně dělo, JAK se řešily různé problémy, PROČ se to tak dělo. SamoSeTo a ToSamo, dva nerozluční kamarádi.

Jako příklad uvedu tuto část, u které jsem se pořádně zasekl.
- Nerealizovatelnost diktatury proletariátu: Důsledkem teoretické nezpůsobilosti marxismu se stala praktická nerealizovatelnost „diktatury proletariátu“, což je jedna z hlavních tezí pro období budování socialismu. Mocenský mechanismus tak nebyl schopen efektivně fungovat.

Záměnou slova Nerealizovanost za Nerealizovatelnost se dosáhlo toho, že diktatura proletariátu je projekt nerealizovatelný (o čemž vysoce pochybuju), zbavuje viny všechny, kteří se ten projekt "snažili" realizovat (samoseto a tosamo) a na tento blud se naroubuje " Mocenský mechanismus tak nebyl schopen efektivně fungovat."

Se podívejte na ten rozdíl, jak bych to napsal já:
- Nerealizovanost diktatury proletariátu: Důsledkem praktické nerealizovanosti „diktatury proletariátu“, což je jedna z hlavních tezí pro období budování socialismu se stalo to, že celý socialistický systém zkolaboval. Mocenský mechanismus tak nebyl schopen efektivně fungovat.

A na to se už dá ptát, KDO to nerealizoval, PROČ se to nerealizovalo, CO tomu bránilo, JAK se to mohlo dělat lépe. Jediné slůvko a co to dovede.
 
Naspäť
Top Bottom