• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
  • Oznam: na fore bol spustený nový režim moderácie. Viac o to je napísané v tomto článku.

Život a duchovný vývoj

Ezotericke reci o dusiach su neurcite, nikto nevie popisat presny mechanizmus ich fungovania tak aby si to Kazdy dokazal overit svojpomocne. Ked clovek v zivote tape, tak to nemusi byt mnozstvom prevteleni(kazdy egocentrik bude tvrdit ze jeho dusa je ta najstarsia...), ale metrologicky vieme urcit ze to je chybnou vychovou a vzdelanim cim vznikol defektny svetonazor a metodologia. Pokial by v spolocnosti panoval skutocny komunizmus a kazdy clovek by mal v spolocnosti rovnaku startovaciu ciaru a aj tak by vznikali velke rozdiely, tak sa vieme bavit o dusiach a ich vplyve, pokial ale nema kazdy clovek moznost rozvijat svoj geneticky potencial tak je to zbytocna otazka. Ale pre roznych guruov je to skvely "dokaz" toho ze oni su velke duse a ostatni su male...
 
Otázka znie, ako by človek existoval ak by si všetko pamätal z predchádzajúcich životov, keď často krát má problém si pamätať aj veci z jedného života

Neni nutné pamätať si úplne všetko. Načo by som si mal pamätať, ako každé ráno raňajkujem maslový chleba s medom.

Tému ste tu zaujímavo rozpísali a pootáčali. Ide o to, že kto naozaj chce a dá tomu patričnú snahu a čas, tak sa aj kamsi v poznaní zase na kúsok posunie. Koľko trvá, kým niekto zahrá niečo na klavíri od Bacha, alebo Mózarta. Deň, dva ?

A toto sú už troška iné "zaujímavosti a srandy". Ja už 30 rokov to mám ako "hlavnú tému" a nie jeden život a v podstate som z určitého pohľadu iba na začiatku. A zas je len na človeku, čomu je schopný uveriť a na základe toho začať hľadať a bádať. Na všetko sú vcelku veľmi slušné odpovede, ale to je tak na dva výkendy v roku, 4 roky a to budeme len na začiatku, aby sme vedeli, že o čom sa vôbec "točí" a samozrejme ešte kopec iných tém k tomu.

A ak niekto mal to "šťastie", a bolo mu umožnené "nahliadnuť akože hore a z hora", alebo, sa "rozpamätal" nejakou "náhodou", ale ako si môžeme myslieť, že náhody neexistujú, tak vám môže, kto chce, čo chce rozprávať, už budete úplne inak žiť...

A to vôbec ale neznamená, že má človek na ružiach ustlané. Ale už aspoň čo to chápe. Alebo si to aspoň myslí a dobre sa mu s tým žije. Máme možnosť slobodne sa rozhodnúť, akým smerom sa budeme uberať...
 
...môže mi niekto vysvetliť, ako sa človek "zlepšuje" pri reinkarnáciách, keď si nikto nič nepamätá z predchádzajúcich životov?
A tí ostatní "nepolepšení" sú tu v nejakej šmyčke??
Ak je všetko postavené na slobodnej voľbe (vôle), tak potom to musí byť aj pri reinkarnácii . Teda "sme si vybrali byť tu a teraz" podľa nejakých možností...
Vzpomínka na minulé životy je víceméně potvrzená (zkušenostmi, ale ne změřená, ale jsou postupy, kdy po vytrvalém úsilí muže být talentovaným jedincům dostupná). Jestli si to nese duše sebou nějak v podvědomí nebo má spíše za určitých okolností přístup do noosféry (kam se vše zapisuje, jinak by se vše neustále točilo beze změn bez evoluce, náhodně nelze něco složitějšího sestavit) to je otázka. Přikláním se spíše k druhé variantě, nebo ke kombinaci část paměti je v genech.

Problém je, že nejsme tak vyspělí a tak dokážeme změřit pomocí přístrojů něco jenom ve hmotě. Ke vzpomínkám je otevřen přístup až když je duše schopná to zvládnou (jsou zdokumentované případy v Indii, kdy duše v novém těle pamatovala minulý život shodou okolností skoro u sousedů žila bývalá rodina ((asi došlo k nějaké spontánní iniciaci vzpomínek, která běžně není dostupná)) a nabídka skutečných mistrů byla ať dají takovou bytost k vyléčení, ale rodina se těšila pozornosti medií a tak to nechala být a když už to bylo neúnosné a duše s pamětí začala projevovat šílenství přišli, ale bylo už pozdě, už to bylo nevyléčitelné).

Můj světonázorový obrázek je, a část jsem převzal i z materiálů KSB a videí přátel koncepce, tento:

Zrození je složitý propletenec domluv už dlouho před zrozením, kdy duše komunikuje s Bohem a dalšími vrstvami inteligence (vrstvy jsou: nerosty - rostliny - zvířata - člověk -neznáme vrstvy inteligence - Bůh). Posledním článkem řetězce domluv je, že se žena a muž domluví, že spolu budou mít dítě - i znásilnění je forma domluvy, protože oběť vždy může z poloviny za spáchaný zločin (nevinné oběti neexistují, to je protimluv). Součástí domluvy jsou i nějaké úkoly pro aktuální zrození a po opuštění těla se zase analyzuje, co se povedlo a co ne.

Protože mravnost duše se vyvíjí pomalu a ne lineárně, neunesla by duše zátěž hříchů a napáchaného zla z minulých životů, tak vzpomínky nejsou přístupné. Vzpomínky při neúspěchu jsou omezeny a zároveň jsou omezeny možnosti duše v těle (narodí se duše třeba jako pes, kde tolik škody nemůže napáchat) a protože cílem Boha je dobro, blaženost a radost, má duše vždy možnost začít žít radostný život, ale s omezenými možnosti a pomalejším růstem a pomalejším vzpomínáním (má tak nový začátek, kde se může chytit). Zarputilé a tvrdohlavé duše pak mají méně a méně možností a končí třeba jako rostliny (to je jenom pracovní hypotéza, úplné podrobnosti nevím). Žádná duše nemůže dosáhnout nejvyšší úrovně a splynout s Bohem dokud neodpracuje (nezaplatí za všechny chyby na cestě - zákon zachování zdrojů - jinak by se vesmír zaplavil bordelem a vývoj by se zasekl, když by nikdo neuklízel - každý musí po sobě uklidit). Nicméně genialita Boha je v tom, že ta náprava minulých hříchů a zodpovědné chování přináší skutečnou blaženost a naplnění, trpět duše nemusí, pokud se sama uvnitř k tomu nerozhodne. Utrpení je něco jako značka tudy ne, je tam propast. Avšak některé duše jsou tak pyšné, že křičí mě nikdo nic zakazovat nebude a značku ignorují a do těch propastí padají, ale vždy je cesta vrátit se zpět k Bohu, různě dlouhá a namáhavá, ale vždy může být bez přílišného utrpení (břemeno, které se nese s láskou se nese lehčeji).
 
Naposledy upravené:
A ak nejaký pedofil znásilní ročné nemluvňa, v čom spočíva spoluvina toho nemluvňaťa?
Mimochodom práve takéto otázky sú podľa mňa bolehlavom pre teoriu karmy a vnímanie reinkarnácií, kde si duše odpracovávajú staré hriechy...

Oveľa jednoduchšie vysvetlenie existuje, ak sa na svet pozeráme tak, že existuje len jedno Božské vedomie, ktoré sa inkarnuje do všetkých foriem života, kde vnímaním získava zmyslové skúsenosti a zážitky: dobré aj zlé.

Boh všetko vie (plnosť poznania) a možno si praje aj cítiť... (túžba po plnosti cítenia) preto ho to ťahá stvoriť množstvo životov a prežiť ich... A keď sa vtelí do týchto životov a žije ich ako Anička, Janko, Ferko, Monika... Tak cíti a zažíva, ale v určitom momente si v ľudských životoch uvedomuje, že takmer nič nevie, a chcel by vymeniť zmyslovú skúsenosť za poznanie... Alebo ich spojiť v jedno...
To by ale znamenalo, že žiadny život nemožno označiť za zlý, ale iba za skúsenosť... S týmto samozrejme nemusí každý súhlasiť, ak je príliš fixovaný na pozemský život a pozemské vnímanie spravodlivosti.
Lenže v tomto ponímaní je tá istá duša (Božské vedomie) aj dobrodincom, aj zloduchom, aj násilníkom aj obeťou. Ak ubližuje, tak len sám sebe. On sám je sebe žalobcom, a spravodlivosť je v tom, že žije životy všetkých. V tomto ponímaní je rozdiel medzi Ja a Ty len iluzórny. Ty si Ja, a Ja som Ty.

A tento pohľad na vtelenia dáva aj odpoveď na otázku, prečo si nič nepamätáme z období mimo tohto života... Pretože osudy ľudí sú projektované zhora HNR ako spisovateľom, a spomienky na minulé životy by zbytočne narúšali scenár života ľudstva. (Veď informácia má riadiacu silu. Poznanie dokáže meniť svet) Existujú výnimky, ale normálne si človek nemá nič pamätať z minulých životov, aby sa plne mohol sústrediť na tento svoj nový, jedinečný, kde je dôležitým kolieskom v zložitom prístroji.

Máme rovnakú slobodnú vôľu, ako majú románové postavy v knihách. Ani Pierre Bezuchov, ani Evgenij Onegin, ani Ivan Karamazov nepochybyjú o slobode svojej vôle a voľby, ale v skutočnosti je to všetko trochu inak. Dôležitý je obsah nie forma, dôležité je živé vedomie stvoriteľa, a nie mŕtva postava románu (či reálneho života), ktorá vie žiť len vtedy, ak ju skutočne živé vedomie pozoruje. T.j. dôležitá je tvorivá vôľa HNR, a nie románových postavičiek. Pretože duša je aj tak len jedna. Je ňou vedomie HNR. Všetko ostatné je pominuteľné a neustále sa meniaca matéria. Matéria živá nie je. Ale vedomie HNR áno. Matéria nemá vôľu. HNR áno. A to čo chápeme pod dušami, nie je nič iné, ako fragmentované Bože vedomie na miliardy miliard dočasne izolovaných vedomí. No nakoniec sa ale vrátia a zjednotia s novým poznaním späť.

Ale tento svoj názor nikomu nevnucujem. Podľa mňa je nemožné, aby významná časť ľudstva zdieľala tento názor, pretože by to narušovalo chod dejín ešte viac, než pamätanie si minulých životov. Vznikol by v scenári životov ľudstva totálny chaos, a preto je viera v tento názor v globálnom scenári vopred vylúčená. Podvedomie ľudí ho bude odmietať.
 
Naposledy upravené:
Oveľa jednoduchšie vysvetlenie existuje, ak sa na svet pozeráme tak, že existuje len jedno Božské vedomie, ktoré sa inkarnuje do všetkých foriem života, kde vnímaním získava zmyslové skúsenosti a zážitky: dobré aj zlé.
to je jinými slovy to samé, Bůh se "dělí" (božské vědomí) do duší, spouští nezávislé autonomní procesy, které končí splynutím duše s Bohem. Proces je vyvážený a projde mnoha stavy, kde "dobré" a "zlé" je v konečném součtu v rovnováze, tím se to nerozsype a je to řiditelné.

To vyvážení je roztažené v čase, jenže co je čas ? Jenom další parametr existence. Bůh je minulost a budoucnost zároveň a my jsme (duše zaplňující prostředí) jakýsi kurzor (přítomnost) v tom a volíme si kudy budeme procházet (svobodná vůle), jenže ty kurzory musí chodit podle Božího plánu (po dobrých i zlých místech), pohyb je svobodný v určitém rozmezí, ale má mantinely (koryto Božího záměru). Jinak by to nefungovalo (protože ty kurzory zároveň naplňují Boží plán).
 
Naposledy upravené:
Vzpomínka na minulé životy je víceméně potvrzená (zkušenostmi, ale ne změřená, ale jsou postupy, kdy po vytrvalém úsilí muže být talentovaným jedincům dostupná). Jestli si to nese duše sebou nějak v podvědomí nebo má spíše za určitých okolností přístup do noosféry (kam se vše zapisuje, jinak by se vše neustále točilo beze změn bez evoluce, náhodně nelze něco složitějšího sestavit) to je otázka. Přikláním se spíše k druhé variantě, nebo ke kombinaci část paměti je v genech.

Problém je, že nejsme tak vyspělí a tak dokážeme změřit pomocí přístrojů něco jenom ve hmotě. Ke vzpomínkám je otevřen přístup až když je duše schopná to zvládnou (jsou zdokumentované případy v Indii, kdy duše v novém těle pamatovala minulý život shodou okolností skoro u sousedů žila bývalá rodina ((asi došlo k nějaké spontánní iniciaci vzpomínek, která běžně není dostupná)) a nabídka skutečných mistrů byla ať dají takovou bytost k vyléčení, ale rodina se těšila pozornosti medií a tak to nechala být a když už to bylo neúnosné a duše s pamětí začala projevovat šílenství přišli, ale bylo už pozdě, už to bylo nevyléčitelné).

Můj světonázorový obrázek je, a část jsem převzal i z materiálů KSB a videí přátel koncepce, tento:

Zrození je složitý propletenec domluv už dlouho před zrozením, kdy duše komunikuje s Bohem a dalšími vrstvami inteligence (vrstvy jsou: nerosty - rostliny - zvířata - člověk -neznáme vrstvy inteligence - Bůh). Posledním článkem řetězce domluv je, že se žena a muž domluví, že spolu budou mít dítě - i znásilnění je forma domluvy, protože oběť vždy může z poloviny za spáchaný zločin (nevinné oběti neexistují, to je protimluv). Součástí domluvy jsou i nějaké úkoly pro aktuální zrození a po opuštění těla se zase analyzuje, co se povedlo a co ne.

Protože mravnost duše se vyvíjí pomalu a ne lineárně, neunesla by duše zátěž hříchů a napáchaného zla z minulých životů, tak vzpomínky nejsou přístupné. Vzpomínky při neúspěchu jsou omezeny a zároveň jsou omezeny možnosti duše v těle (narodí se duše třeba jako pes, kde tolik škody nemůže napáchat) a protože cílem Boha je dobro, blaženost a radost, má duše vždy možnost začít žít radostný život, ale s omezenými možnosti a pomalejším růstem a pomalejším vzpomínáním (má tak nový začátek, kde se může chytit). Zarputilé a tvrdohlavé duše pak mají méně a méně možností a končí třeba jako rostliny (to je jenom pracovní hypotéza, úplné podrobnosti nevím). Žádná duše nemůže dosáhnout nejvyšší úrovně a splynout s Bohem dokud neodpracuje (nezaplatí za všechny chyby na cestě - zákon zachování zdrojů - jinak by se vesmír zaplavil bordelem a vývoj by se zasekl, když by nikdo neuklízel - každý musí po sobě uklidit). Nicméně genialita Boha je v tom, že ta náprava minulých hříchů a zodpovědné chování přináší skutečnou blaženost a naplnění, trpět duše nemusí, pokud se sama uvnitř k tomu nerozhodne. Utrpení je něco jako značka tudy ne, je tam propast. Avšak některé duše jsou tak pyšné, že křičí mě nikdo nic zakazovat nebude a značku ignorují a do těch propastí padají, ale vždy je cesta vrátit se zpět k Bohu, různě dlouhá a namáhavá, ale vždy může být bez přílišného utrpení (břemeno, které se nese s láskou se nese lehčeji).
Reinkarnáciu, krivdu a utrpenie sa snaźia rôzne ezoterické či náboženské smery vysvetľovať najrozličnejšími špekuláciami. V niečom môžu mať pravdu, inde vidieť, že im "dochádzajù vtipy". Tvrdenia, že utrpenie ma výchovný charakter, majú svoje limity. Aký výchovný charakter má roztrhanie nemluvňaťa v Gaze bombou, či týranie malého chlapca svojou vlastnou matkou? Veľa krát kvôli utrpeniu v detstve vyrastie pokrivený zranený deprivant, ktorý ničí ľudí na ktorých dosiahne. U zlých ľudí má často vplyv aj genetika. Nie je pravdou, že za všetko môže prostredie a výchova. Poznám rodinu, kde si ženu s dvomi malými chlapcami zobral muž a mali spolu ešte jedno dieťa. Všetci traja vyrastali v rovnakom prostredí. Najmladší je výborný veselý chlapík, rozumný a spoľahlivý. Najstarší je kriminálnik vymetajúci basy, stredný robí dlhy a deti v nemanželských vzťahoch. Iný prípad - syn môjho krstného otca si adoptoval cigánča- dievča. Vychoval ju v príkladnom prostredí (v malomeštiackom zmysle slova). Vyrástla z neho klasická ciganka ako remeň, ktorá sa túla svetom letom a žije ako jej súkmeňovkyne.
Človek sa celé tisícročia pokúša zìskať odpovede na triviálne otázky existencionalizmu, ale aj tak má stále viac otazok ako odpovedí. Najbližšie k pravde sa mi javia védsko budhistické prúdy. Tiež sa prikláňam k "rúhavej" myšlienke, že materiálny svet nestvoril najvyšší Boh, ale nižšia a už nie dokonalá emanácia (asi ako popisuje napr Ginza) (Ptahil, Demiurgos, Mára). Preto tento svet nesie mnohé nedostatky.
 
Naposledy upravené:
to je jinými slovy to samé, Bůh se "dělí" (božské vědomí) do duší, spouští nezávislé autonomní procesy, které končí splynutím duše s Bohem. Proces je vyvážený a projde mnoha stavy, kde "dobré" a "zlé" je v konečném součtu v rovnováze, tím se to nerozsype a je to řiditelné.

To vyvážení je roztažené v čase, jenže co je čas ? Jenom další parametr existence. Bůh je minulost a budoucnost zároveň a my jsme (duše zaplňující prostředí) jakýsi kurzor (přítomnost) v tom a volíme si kudy budeme procházet (svobodná vůle), jenže ty kurzory musí chodit podle Božího plánu (po dobrých i zlých místech), pohyb je svobodný v určitém rozmezí, ale má mantinely (koryto Božího záměru). Jinak by to nefungovalo (protože ty kurzory zároveň naplňují Boží plán).
Ještě je tu jedna věc. Mají skutečně všechny lidské bytosti duši? Už asi 40 let se Russell T. Hurlburt na Nevadské univerzitě zabývá vnitřním prožíváním lidí. Za ta léta tomu věnoval několik studií, ze kterých vyplývá, že minimálně 30% lidí není vybaveno vnitřním hlasem (dialogem). Tito lidé se dále vyznačují afantazií, absencí snů, emoční oploštělostí a s tím související nemožností empatie. Často popisují pocit prázdnoty v hlavě a pokud mají vysvětlit, jak k nim myšlenky přicházejí, nejsou toho schopni nebo udávají, že se zjevují odnikud (něco jako příkazy). Jedním z hlavních znaků jejich chování je, že imitují chování běžné v jejich okolí a pokud si např. najdou nějakou zálibu, tak jen proto, že se jí věnuje někdo, s kým se zrovna stýkají. Na druhou stranu jsou jedinci bez vnitřního hlasu vysoce soustředění a rychleji provádějí úkony. Jsou to tedy reakční stroje. UI v těle z masa a kostí, případně NPC. Musím dodat, že tato zjištění ve mně vyvolávají znepokojující otázky.
 
Ještě je tu jedna věc. Mají skutečně všechny lidské bytosti duši?
Něco na tom bude, že existují lidé bez duše (nebo s velmi omezeným vědomím) na zmínky o tom jsem narazil ve více kulturách z různých období. Je to znepokojující, stejně co film "Oni žijí" (ten ve mě vyvolal také hodně znepokojující pocit).
Dokonce pozoruji, že mnozí mají zpočátku "duši" a po prahu dospělosti ji rychle z velké části ztrácí, uvnitř to vzdají a jsou apatičtí a o nic vyššího se v životě nesnaží (zombie).
 
Dokonce pozoruji, že mnozí mají zpočátku "duši" a po prahu dospělosti ji rychle z velké části ztrácí, uvnitř to vzdají a jsou apatičtí a o nic vyššího se v životě nesnaží (zombie).
Nebo také naopak celou dobu vnitřní dialog postrádají, když v tom se najednou objeví a dotyční to vnímají jako duševní nemoc, nejčastěji schizofrenii. Také to často souvisí s dovršením biologické dospělosti kolem 23. - 30. roku života, což je uváděná věková hranice, do které může schizofrenie nejčastěji propuknout. Projevení vnitřního dialogu musí v takovém případě být stejným šokem, jako je zvuk pro člověka, který je od narození neslyšící. Nebohý "probouzející se" člověk se pak může snadno stát obětí chemizace z rukou konvenčních psychiatrů.
 
Dokonce pozoruji, že mnozí mají zpočátku "duši" a po prahu dospělosti ji rychle z velké části ztrácí, uvnitř to vzdají a jsou apatičtí a o nic vyššího se v životě nesnaží (zombie).
Kto je to autista? Je to jedinec, ktorý cíti všetko a nevie sa s tým vysporiadať.
Kto je to senzibil? Je to jedinec, ktorý cíti viac než ostatní.
Kto je to grázel? Je to jedinec, ktorý cíti menej než ostatní.
Kto je to masový vrah? Je to jedinec, ktorí necíti takmer vôbec a tiež sa s tým nevie vysporiadať.

Otázky -
Narodí sa dvom normálnym ľuďom masový vrah, lebo tí dvaja žijú čisto materialisticky?
Narodí sa dvom darebákom veľmi mravný jedinec, ktorý ich bude trápiť viac ako život samotný?
Aký vplyv má náš svetonázor na naše potomstvo?
Je potrebné zakázať sa rozmnožovať masovým vrahom, lebo je veľká pravdepodobnosť, že budú plodiť masových vrahov?
Existujú ľudia bez duše, alebo len ich duša spí? - tjs bola ubitá okolitým tlakom.

Sú to ťažké otázky, ktoré upriamujú pozornosť na fakt, že naša spoločnosť neobsahuje náuku o nás samotných. Neobsahuje náuku o šľachtení človekov. Je to preto, lebo táto náuka je dostupná len globálnemu predátorovi, ktorý si pomocou nej vychováva kádre? O tom hovorí aj seriál https://www.csfd.sk/film/746555-duna-proroctvo/prehlad/

Očividne do spoločnosti Stvoriteľ posiela jedincov s rôznym duchom. Niektorí počujú hlas svedomia. U iných je zase ten hlas veľmi potichu až ho nepočujú.
Sú potrební v spoločnosti človeky, ktorí majú dušu a cit? Áno sú potrební, lebo tí by mali zastávať vedúce priečky v spoločnosti.
Sú potrební v spoločnosti jedinci, ktorí majú len malú dušu a málo cítia? Áno sú potrební aby mohli vykonávať profesie ako mäsiar, vojak prvej línie, strážnik a podobne.
Problém je v spoločnosti, ktorá je nastavená tak, že ľudí bez duše a citu ženie do riadiacich pozícií aby tam nimi mohli manipulovať kadejakí zahraniční darebáci. Je potrebné v spoločnosti vyhradiť miesto a profesie pre ľudí bez citu, lebo aj takí sú potrební.
V minulosti sa mi zdá, že takých jedincov vytláčali na okraj spoločnosti aby nemohli škodiť v spoločnosti. Dneska nič také neexistuje a tak sa nevytvára zdravé jadro spoločnosti.
 
Ještě je tu jedna věc. Mají skutečně všechny lidské bytosti duši? Už asi 40 let se Russell T. Hurlburt na Nevadské univerzitě zabývá vnitřním prožíváním lidí. Za ta léta tomu věnoval několik studií, ze kterých vyplývá, že minimálně 30% lidí není vybaveno vnitřním hlasem (dialogem). Tito lidé se dále vyznačují afantazií, absencí snů, emoční oploštělostí a s tím související nemožností empatie. Často popisují pocit prázdnoty v hlavě a pokud mají vysvětlit, jak k nim myšlenky přicházejí, nejsou toho schopni nebo udávají, že se zjevují odnikud (něco jako příkazy). Jedním z hlavních znaků jejich chování je, že imitují chování běžné v jejich okolí a pokud si např. najdou nějakou zálibu, tak jen proto, že se jí věnuje někdo, s kým se zrovna stýkají. Na druhou stranu jsou jedinci bez vnitřního hlasu vysoce soustředění a rychleji provádějí úkony. Jsou to tedy reakční stroje. UI v těle z masa a kostí, případně NPC. Musím dodat, že tato zjištění ve mně vyvolávají znepokojující otázky.
Skutočne, veľa osôb je akoby rodených zoombie, sťa by bez duše. Sú ideálnou masou davu. Takému zákonite nezáleží na pravde, spravodlivosti, nedokáže skutočne milovať, azda ani nenávidieť. Je možné, že podiel takýchto "bezducháčkov" je v národoch zastúpený rozličným %.
Ešte doložím, že aj v materiáloch KSB/DVTR sa spomína, že hemisféry ľudského mozgu sú vyvinuté nerovnonerne a robí to dojem umelého zásahu do ľudskej genetiky, zrejme kvôli obmedzeniu schopností a úsudku. Otrok nemá mať rovnaké mentálne schopnosti ako jeho pán, lebo sa zbavý svojich pút. Keď si prečítame varovný román Prekrásny nový svet od Hauxleyho, vidíme, že dnešné satanské "elity" takisto uvažujú nad tvorbou kást mentálne obmedzených, ovladateľných otrokov. Nič staré nezabudli, nič nové sa nenaučili.
 
Naposledy upravené:
Dobre sa tu skladá skladačka poznania. Tak fuknem aj ja čo to. Ešte trošička iný pohľad, rozprávka, príbeh, možnosť, kto si čo vyberie...

Teoreticky a hypoteticky si akože predstavme, že STVORITEĽ sa z ničoho nejako sám uvedomil a v ne-hmote si nejako všetko pre seba sám vymýšlal a špekuloval. A keď si už v ne-hmote vymyslel a premyslel "všetko", tak si hovorí: " A čo fčil ďalej ? Voľajako sa už nudím. Šak som aj ja len sám samučičký, všetko, stále a všade, niekedy, niečo a niekto a nič, nikde a nikto." Stále v ne-hmote.

Tak si stvorím nejakú spoločnosť, nejakých ako som JA. A tak sa skopíroval. No lenže to sa furt pozerám do zrkadla, a stále stretám a rozprávam sa sám so sebom. Stále sme v ne-hmote. No čo, nech je zábava, zoberiem tým bytôstkám (sám sebe), akože mojim deťom (kopiám) všetko to poznanie, ktoré mám, úplne všetko, že čo to bude potom, tak to už potom teda už nebudem až tak JA, aj keď v podstate som to všetko stále JA. No a teraz sa s "nimi, už s nami" akosi neni o čom moc baviť, lebo nevieme ani makové. Stále sme v ne-hmote. Kurňa čo s tým. No ništ, JA im vymyslím niečo, kde by vlastne mohli toto všetko, všetku tú " moju dokonalosť", všetko čo JA obsahujem a viem a ako tvorím, ako "myslím", ako to všetko robím nejako pochopiť, nejako sa to naučiť.

JA im vymyslím HMOTU. Kde si budú môcť absolútne všetko vyskúšať. Pochopiť, zažiť. Vymyslím im télá, s endokrinným systémom, aby zažili všetky možné emócie a stavy. Dám im rôzne druhy planét, pieskovísk, simulátorov, všetko na to aby mohli "všetko" pochopiť.

Budú si zažívať, aké to je byť, atómom, kvarkom, kameňom, komárom, jaštericou, hadom, koňom, psom, delfínom a keď úž čo to naberú, tak sa posunú do ľudského tela od pračloveka, kanibala, a tu už budú môcť aj uplatňovať slobodnú voľbu..
.

A jasné, že zabudnú, že kto vlastne v podstate sú. To len keď vylezú z hmoty, opustia telo, tak si oni sami vyhodnotia, že čo kde ešte nepochopili, čo niekde trocha "potentovali", alebo nezvládli, čo si ešte treba vyskúšať, čo zažiť a koľko krát bude treba, lebo JA mám času dosť. Vlastne nekonečne dosť...

JA nemám prečo už im do hry zasahovať, JA som im ju vymyslel a stvoril, ( nepotrebujem nič zažívať, keď som všetky zážitky vymyslel, všetko som vymyslel a stvoril), tak nech sa učia, posúvajú, postupujú, alebo aj curigajú, majú slobodnú voľbu, môžu čo len chcú... Zabíjať sa, jesť sa navzájom, znásilňovať, milovať, odpúšťať, ďakovať, tvoriť, ničiť, veď je to LEN a AŽ HMOTA. A ani nepotrebujem nikoho súdiť a odsudzovať na večné zatratenie. Sám seba ? Vo vlastnej hre.

A tých levelov, úrovní, svetov, planét, existencií, no však treba "VŠETKO" pochopiť, aby sa mohli moje oddelené malé ja "vrátiť" k zdroju.


A teraz pár osobných zážitkov. Keď zažijete ne-hmotu, tak pochopíte, že v hmote ste v " požehnanej žumpe", hmota je to peklo, to je to večné zatratenie, lebo sa sami rozhodujeme, že sa sem vraciame. Sami sa "súdime", v múdrosti, keď sme "hore". Tam neni zlé a dobré a vlastne ani tu, to sme si my tak zadefinovali, lebo ešte nevieme. Myslíme si, že toto je realita, jediná. Je to však iba a až "ilúzia, mája, matrix, simulátor" aj keď dokonalá jak sviňa so všetkými bolesťami a pocitmi a prejavmi. Individuálna nehmotná duchovná bytosť (INDB) naberá poznanie. Je to informácia, že je to také, alebo onakvé. Ja vždy píšem, teta Karma v úvodzovkách. Lebo sa sami "odsudzujeme" vlastnými skutkami, vlastnou ne-snahou, ne-múdrosťou, lenivosťou. Ale na tom neni nič zlé, je to poznanie, že keď takto tak tak, a keď inak tak zase inak. V nekonečne ? Ale kto raz pričuchne, ako to je hore, respektíve inde, tak si už ani kukuricu z poľa, ktorú on nesadil nezoberie !!! Ale nie zo strachu. Ale preto, že keď zavnímal, aj inú možnú existenciu a vie že sa takými a inými počinmy bude stále vracať na planétu 0 (lebo sú aj mínusové, to tu je to už vcelku fajn), alebo sa už bude môcť zrodiť k inej hmotnej civilizácii. Re-in-karné= v mäsenie. Znova do mäsa, do hmoty.

A na všetky otázky sú odpovede, stačí mať skutočný záujem a snahu.

Toho je na mraky, o čom sa dá debatovať a všetko nádherne do seba zapadá, teda mne a nám, čo ideme "našou cestou poznávania", lebo ciest, škôl, možností je nepreberné množstvo, aby sa INDB mohla naučiť a pochopiť všetko. Nie len vnímanie minulých životov ( to je viac menej v určitm zmysle nepodstatné a pre niekoho to môže byť aj kontraproduktívne, pokiaľ nepochopil, že o čo tu vlastne ide), to má také všemožné ďalšie atribúty, čo tu všetko je okolo nás.

A velice zábavne to naznačil aj autor tejto srandy a je to vlastne všade popísané, akurát to treba dekódovať. Ešte aj tá 42 sedí.;)


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=QkttuCQizRQ


A aj v tomto filme je to celkom zábavne naznačené, neni to síce úplne presné, ale dosť sa to blíži tomu, keď sa opustí telíčko a príde sa do ne-hmoty.


Ale tých info je naozaj na mraky a niektorú sú naozaj veľmi relevantné ( zábavné, akčné, pokojné, meditatívne, strachom naznačované, na každého platí niečo iné v hre), samozrejme ako pre koho...

Máme stále slobodnú voľbu sa tu vo "výučbovom procese" učiť, čo len chceme...

Tu nieje nič náhoda, žiadna Gaza, Palestína, Treblinka, Ukrajina, Rím, Egypt, Trója, Atlantída, Tartária, Lemúria, Mu a neviem čo ešte všetko. Viete čo všetko sme už zažili, porobili, a nie vždy to bolo voňavé a peknučké, kým sme sa dostali do dnešného bodu ? Ak by sme to mohli všetko vydieť, tak na to treba žalúdok... To len tak sa nikomu nič nedeje, "Boh nehrá v kocky", tu je všetko presne na atóm a kvark.

Toto tu je niečo tak úžasné, že to sa ani vypovedať nedá, to sa dá len zažiť na vlastnej koži a pochopiť...a stále je to nič oproti tomu, keď sa dostaneme do ne-hmoty a stále nič oproti tomu, keď len "brnkneme" o jediný ne-atóm, alebo ne-kvark STVORITEĽA.

Upanišády to veľmi slušne približujú, len treba mať dekóder.

Ale aj títo ľudkovia vcelku zaujímavo čo to naznačovali :



Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=45WEyhbNfF0



Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=4SnLMWeoMn8

Každý má svoju cestu, nejakú skúsenosť. A nepotrebujete (už niekto) ani obrázky niekoho, alebo pozície a asány, ale sú pre niekoho nápomocné, ciest je kopec...


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=XisZbXul0bQ
 
Naposledy upravené:
A čo fčil ďalej ? Voľajako sa už nudím.
+
Tak si stvorím nejakú spoločnosť, nejakých ako som JA.
+
stále stretám a rozprávam sa sám so sebom.
+
zoberiem tým bytôstkám (sám sebe), akože mojim deťom (kopiám) všetko to poznanie, ktoré mám, úplne všetko
Ale čo získal Stvoriteľ tým, že vytvoril svoje klony, vzal im pamäť a poslal ich do hmoty? Vyriešil sa jeho problém s nudou? Čo z týchto nových bytostí Stvoriteľ má? Má sa s kým rozprávať?

A velice zábavne to naznačil aj autor tejto srandy a je to vlastne všade popísané, akurát to treba dekódovať. Ešte aj tá 42 sedí.;)
Môžeš naznačiť, čo si v tom filme objavil? Ja som si tam duchovné nevšimol nič zásadné. Len som si všimol, že tá superinteligencia si z ľudí otázkami a odpoveďami "robila poriadnu prdel"
 
Teraz čítam knižku od Kvietoslava Minaříka "Přímá steska". Bol to gènius, mimoriadny znalec duchovných záležitosti. Vôbec sa nečudujem, že ho icíkovia v ŠTB utýrali.
 
+

+

+

Ale čo získal Stvoriteľ tým, že vytvoril svoje klony, vzal im pamäť a poslal ich do hmoty? Vyriešil sa jeho problém s nudou? Čo z týchto nových bytostí Stvoriteľ má? Má sa s kým rozprávať?


Môžeš naznačiť, čo si v tom filme objavil? Ja som si tam duchovné nevšimol nič zásadné. Len som si všimol, že tá superinteligencia si z ľudí otázkami a odpoveďami "robila poriadnu prdel"

Opät len teoreticky a hypoteticky, nakoľko sa len môžem domnievať, že to tak nejako mohlo byť, lebo môžem byť kľudne vedle, jak ta jedle.

Vyskúšam odpovedať takto : Čo má rodič z toho, keď splodí/stvorí deti, svoje potomstvo ?

Prečo ľudia, teraz berieme vedomé zrelé existencie, nie náhodné a pudové, za účelom kšeftu, alebo IQ húpacieho koníka plodia potomstvo ? A na planeté 0 je koľko takých vedomích rodičov, čo vedome idú pozvať Individuálnu Nehmotnú Duchovnú Bytosť do ľudského tela na túto planétu do nejakej spoločnosti. S Láskou. Nie že chcem, lebo... Aké sú pohnútky ľudí na planéte, aby plodili deti ? A aj toto sa musíme naučiť a pochopiť, a nie len to.


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=Vie8JwwVrCQ




Otázka života, vesmíru a vúbec:

Hlubina poznáni vytvorí pre bytosti tak nekonečne zložitý počítač, ktorého súčasťou bude organický život, vy na sebe vezmete novou podobu a zestopíte do počítače a 10 000 000 let budete řidit tento počítač ( obrazne povedané) a bude se jmenovat ?

Čo by to tak asi mohlo byť. Čo je tak nekonečne zložité, že ešte ani šajn nemáme, ako to vôbec môže fungovať ? Vieme to len pomenovať, pozorovať ako to nejako funguje, rozpitvať či už je to mravec, vrabec, alebo ľudské telo, ale nemáme ani páru ako to vôbec vzniklo, ako sa to "urobilo", lebo to isto nie Samo a Sato z Japonska. Celý ekosystém planéty, od atómov až po neuróny a ako sa to napája s nehmotným vedomím...

Ľudské telo je super počítač a my máme neustále upgradovať softwere. Lebo ten istý hardwere má každý z nás. Ale niekto je Mozart, niekto Tesla, niekto vie to a niekto už aj ono a také, že sa až niekedy niekomu software zastaví a zasekne, že to čo sa vlastne deje a ako je to možné...

Preto človek na ceste poznania zrazu zistí, že ešte vlastne nič nevie, lebo keď vhliadne do tej neskutočnej kompexnosti všetkého tu naokolo stvoreného, a to sme len tu na našej planéte, tak pochopí/nepochopí, čo za MAJSTRA nad Majstrov, to tu všetko nejako vymyslel a stvoril. Lebo toho všetkého, čo je tu naokolo, to ani páru ešte nemáme. Aké všelijaké existencie sú stvorené naokolo, hmotné, príhmotné, polohmotné, nehmotné a kto všetko existuje v duchovnej sfére a ako už postúpili k ceste späť. Na niečo sa dá nájsť ( možno ) relevantná odpoveď a niečo sa môžme domnievať. Prišli sme sem do hmoty vyskúšať všetko, aby sme aj všetko nejako možno pochopili.

To sa naozaj náročne takto vysvetľuje. Všetko súvisí so všetkým. A na 42-ku som prišiel až po 5 rokoch, lebo nám to "naši múdrejší" neprezradili a ani by sme to nevedeli dať do súvislostí, bez všetkých tých informácií, ktoré sme na seminároch preberali a potom aj samoštúdiom doma ďalej skvalitňovali a rozvýjali. A na niektoré otázky je najlepšia odpoveď, ktorá príde z hora...a to si treba tiež zaslúžiť ( ukázať naozaj úprimnou snahou o tému, že to človeka fakt zaujíma, komu sa nelení, tomu sa zelení).

Tu sa oplatí zauvažovať nad výrokom Stanislava Štepky : " Ak by všetky ženy sveta povedali NIE, nebolo by viac vojen, ba ani vojakov ! " Niekedy aj humorné veci majú obrovskú hĺbku...

A Kvietoslav Minařík je tiež veľmi zaujímavé čtivo. Oplatí sa čo to prečítať aj od neho.
 
Naposledy upravené:
Vyskúšam odpovedať takto : Čo má rodič z toho, keď splodí/stvorí deti, svoje potomstvo ?
Předání života je přirozené pokračování proudu života/rodu. Mám za to, že pro ženu je to nejvyšší životní zkušenost. Osobně si jako žena hlubší transformační proces nedovedu představit.
Těžko říct, kolik takových předání nového života je vědomých. Zřejmě moc ne, jednotky %? Jisté je, že každé dítě je stále nastaveným zrcadlem pro své rodiče. Jde o silnou výuku, kdy je rodičům nabídnuto skrze rodičovství neustále růst. A také pro tento život vzniká mezi rodiči nesmazatelné energetické pouto, které nesmaže ani odluka/rozchod/rozvod. Pro tento život je v dítěti otisknuta na vždy jeho matka i jeho otec, kteří ho počali. Je to zázrak.

Věřím, že Duše si dávno před svým zrozením své rodiče vybere a udělá domluvu s jejich Duší o tom, jaké výukové lekce si poskytnou. Pokud si člověk toto připustí, lépe se přijme i takový rodič, který selhával. Což je prospěšné pro to, abychom rozvinuli plně svůj potenciál, směřovali ke své nejlepší verzi.
 
Naposledy upravené:
Pre sebeckého primitíva, ktorý nedisponuje žiadnymi vyššími citmi a spojením s mravnými princípmi, je rodenie detí nezmyselné. Typický jedinec dnešného davu je práve sebecký primitív.
 
Pre sebeckého primitíva, ktorý nedisponuje žiadnymi vyššími citmi a spojením s mravnými princípmi, je rodenie detí nezmyselné. Typický jedinec dnešného davu je práve sebecký primitív.
Lidstvo se nějakým způsobem vyvíjí a děti se v minulosti počínaly a rodily v mnohem drsnějších podmínkách a mnohem nevědoměji. Dá se tedy říct, že někam do lepší verze jsme se již posunuli a já věřím, že se stále posouváme.

Za sebe bych si nedovolila, označit někoho sobeckým primitivem a to z prostého důvodu, že nešlapu jeho život v jeho botách. Byla bych lepší v jeho podmínkách? Každá bytost má své načasování a prožívá právě teď právě svoji reinkarnaci a své lekce.
Mám za to že Vědomí/Bůh/ ta obrovská tvůrčí síla, ať už jí nazýváme jakkoliv je Jednota a v tělech/hmotě jsme vždy odděleni od sebe jen na krátký čas jednoho aktuální života.

Pokud jsme tedy v něčem dál/pokročilejší než jsou ti kolem nás, můžeme jim poskytnout ve správné míře výukové lekce ale hodnotit bychom je neměli.
Stejně tak jako pokročilejší usměrňují nás.
 
Naposledy upravené:
Lidstvo se nějakým způsobem vyvíjí a děti se v minulosti počínaly a rodily v mnohem drsnějších podmínkách a mnohem nevědoměji. Dá se tedy říct, že někam do lepší verze jsme se již posunuli a já věřím, že se stále posouváme.

Za sebe bych si nedovolila, označit někoho sobeckým primitivem a to z prostého důvodu, že nešlapu jeho život v jeho botách. Byla bych lepší v jeho podmínkách? Každá bytost má své načasování a prožívá právě teď právě svoji reinkarnaci a své lekce.
Mám za to že Vědomí/Bůh/ ta obrovská tvůrčí síla, ať už jí nazýváme jakkoliv je Jednota a v tělech/hmotě jsme vždy odděleni od sebe jen na krátký čas jednoho aktuální života.

Pokud jsme tedy v něčem dál/pokročilejší než jsou ti kolem nás, můžeme jim poskytnout ve správné míře výukové lekce ale hodnotit bychom je neměli.
Stejně tak jako pokročilejší usměrňují nás.
Domnievam sa, že súčasný vývoj ľudstva má skôr regresný charakter. Ľudstvo všeobecne stráca kontakt s Bohom, upadá do egoizmu, hrubého materializmu a katstrofálnej morálnej krízy, ktorá hrozí "havarijným ukončením kali yugy". Neochota mať deti nevyplýva z mnížskej duchovnej praxe ale obyčajnej egoistickej lenivosti. " Načo sa starať o dieťa, keď môžem ísť k moru s novou milenkou? Čo tam po generačnej obnove národa. Ja chcem nové fáro..".
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom