dasa
Známy člen
Riziko velké války na Blízkém východě zahrnující Írán roste
Kyjevská propaganda se snaží „lovit v neklidných vodách“ . . .
Zda za tím stojí pouze fanatický ministr národní bezpečnosti Ben-Gvir, který den předtím vyprovokoval znesvěcení muslimských svatyní v mešitě Al-Aksá, o kterém mimochodem celé „civilizované lidstvo“ zarytě mlčí, nebo zda zapleten byl i premiér Netanjahu,
ukáže až budoucí vyšetřování.
Jedna věc je jasná – „protiklady se setkávají“. „Samuelovy dohody“ mezi Izraelem
a Saúdskou Arábií, zmařené těmito událostmi a energicky prosazované příliš arogantním ministrem zahraničí USA E. Blinkenem, nevyhovovaly ani palestinským úřadům, ani vládnoucí izraelské koalici. Palestinci – protože byli slabí na práva Palestinců, pravicové izraelské vládě se nelíbilo, že se o nich vůbec mluví. V každém případě je nepravděpodobné, že by posledně jmenovaný dokázal vymazat všechny stopy toho, co se stalo pouze jednou operací v Gaze. Netanjahu proto možná potřebuje velkou a dlouhou válku s Íránem, a to i na základě elementárního pudu sebezáchovy.
Je však nepravděpodobné, že začne současně s útokem na Gazu, ale bude s největší pravděpodobností postupovat po etapách. Nejprve proti Hamásu, poté proti silám věrným Teheránu v Sýrii a Hizballáhu v Libanonu a poté proti Íránu. Ten však nemusí čekat na naznačený scénář, ale pokusí se zahájit preventivní údery primárně přes stejnou Sýrii a Libanon. Nejlepší je samozřejmě, aby se nic z toho nestalo, ale je třeba uznat, že nebezpečí takového vývoje nebylo nikdy větší.
Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Násir Kanaani „varoval sionistický režim, že jakýkoli akt agrese proti islámské republice vyvolá destruktivní reakci“. To také nenavozuje náladu na poklidnou náladu.
fondsk.ru
Kyjevská propaganda se snaží „lovit v neklidných vodách“ . . .
Zda za tím stojí pouze fanatický ministr národní bezpečnosti Ben-Gvir, který den předtím vyprovokoval znesvěcení muslimských svatyní v mešitě Al-Aksá, o kterém mimochodem celé „civilizované lidstvo“ zarytě mlčí, nebo zda zapleten byl i premiér Netanjahu,
ukáže až budoucí vyšetřování.
Jedna věc je jasná – „protiklady se setkávají“. „Samuelovy dohody“ mezi Izraelem
a Saúdskou Arábií, zmařené těmito událostmi a energicky prosazované příliš arogantním ministrem zahraničí USA E. Blinkenem, nevyhovovaly ani palestinským úřadům, ani vládnoucí izraelské koalici. Palestinci – protože byli slabí na práva Palestinců, pravicové izraelské vládě se nelíbilo, že se o nich vůbec mluví. V každém případě je nepravděpodobné, že by posledně jmenovaný dokázal vymazat všechny stopy toho, co se stalo pouze jednou operací v Gaze. Netanjahu proto možná potřebuje velkou a dlouhou válku s Íránem, a to i na základě elementárního pudu sebezáchovy.
Je však nepravděpodobné, že začne současně s útokem na Gazu, ale bude s největší pravděpodobností postupovat po etapách. Nejprve proti Hamásu, poté proti silám věrným Teheránu v Sýrii a Hizballáhu v Libanonu a poté proti Íránu. Ten však nemusí čekat na naznačený scénář, ale pokusí se zahájit preventivní údery primárně přes stejnou Sýrii a Libanon. Nejlepší je samozřejmě, aby se nic z toho nestalo, ale je třeba uznat, že nebezpečí takového vývoje nebylo nikdy větší.
Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Násir Kanaani „varoval sionistický režim, že jakýkoli akt agrese proti islámské republice vyvolá destruktivní reakci“. To také nenavozuje náladu na poklidnou náladu.
Риск большой войны на Ближнем Востоке с вовлечением Ирана нарастает — Фонд стратегической культуры
Масштабы происходящего на Ближнем Востоке таковы, что подключение к военным действиям новых крупных игроков может стать только делом времени.
Když byl vytvořen Izrael, mluvilo se o okamžitém vytvoření suverénní Palestiny, ale nikdy se tak nestalo;
