Vojensko-politický vývoj v Africe: Francie odchází,
Amerika se rozčiluje
Ve snaze zabránit Rusku v posílení své pozice na tmavém kontinentu se používají nejnetriviálnější schémata
Změny probíhající na africkém kontinentu už zasáhly tolik zemí a probíhají v takovém měřítku, že někteří pozorovatelé tento proces nazvali tektonickým. A to není ani náznak katastrofálních následků zářijových povodní, které jen v libyjském městě Derna zabily více než 14 tisíc lidí. To se týká revize sfér vlivu a pro řadu západních zemí nejde jen o snížení jejich přítomnosti, ale o úplnou ztrátu pozic s obrovskými politickými a ekonomickými náklady. Události ve Středoafrické republice, Mali, Senegalu, Nigeru a dalších zemích ukazují, že ti, kdo se považovali téměř za vlastníky těchto zemí, musí své plány horečnatě přehodnocovat a nejen je upravovat – je třeba je zcela přepracovat. Tedy rozpoznání reality, což je pro politiky vždy jeden z nejbolestivějších úkolů.
To je obzvláště bolestivé pro Francii, která své bývalé africké kolonie dlouho a obvykle považuje za zdroj různých zdrojů. Pokud německá vláda oznámila, že celý kontingent (887 vojáků) opustí Mali do konce tohoto roku „podle předem dohodnutého plánu“, pak francouzský prezident E. Macron po požadavcích nigerských úřadů stáhnout své vojáků, zaujal pózu „nezlomného a neohroženého“, nejen že odmítl vyhovět rozhodnutím úřadů země, kde se kontingent zdržuje, ale také naznačil, že pro něj nejsou ničím. Poté, co byla francouzská ambasáda a tři vojenské základny zbaveny čerstvých croissantů, francouzská média informovala, že 1 500 francouzských vojenských pracovníků již nemůže chodit do kaváren a restaurací v době mimo službu, a jeden z vojáků umístěných na letišti v Niamey si telefonicky stěžoval že „jedí zbytky mraženého jídla,“ revidoval E. Macron své rozhodnutí a oznámil: „Velvyslanec a diplomatický personál budou v nadcházejících hodinách odvoláni z Nigeru“ (velvyslanec opustil zemi 27. září), poté: „ Francie zastavuje jakoukoli vojenskou spolupráci s Nigerem a stáhne všechny své jednotky z této země do konce tohoto roku. Je zajímavé, že vrchnímu vrchnímu veliteli francouzských ozbrojených sil trvalo změnit svůj názor ještě méně času než kapitulaci Paříže v roce 1940, ačkoli Niger, jak známo, na Francii nezaútočil.
Charakteristickým rysem současného nárůstu aktivity v Africe je, že do popředí se nedostávají politici, ale armáda. Jsou samozřejmě pouze vykonavateli rozhodnutí politiků ve svých zemích, ale skutečnost sama o sobě svědčí. Náměstek ministra obrany RF generálplukovník Yu.Evkurov navštívil v srpnu a září řadu afrických zemí a dvakrát - 22. srpna a 16. září - navštívil Libyjské Benghází. Armádní generál S. Surovikin navštívil Alžírsko.
Taková aktivita nemohla uniknout pozornosti Spojených států a zintenzivnily přijímání „protiopatření“. Velitel amerického velitelství Afriky (AFRICOM, vytvořený v roce 2007, se sídlem v německém Stuttgartu), čtyřhvězdičkový generál Michael Langley (bývalý námořní pěchota) a zvláštní vyslanec Bílého domu Richard Norland byli naléhavě vysláni do Libye. 20. září jednali s místními úřady v Tripolisu. Doslova místní, protože neovládají všechny oblasti ani v „Západní Libyi“. Hosty přijal šéf „vlády národní jednoty“ A. Dbeibah, předseda prezidentské rady M. al-Manfi a náčelník generálního štábu PNU generálporučík M. al-Haddad. Oficiálně strany diskutovaly o ničivých následcích hurikánu a současné katastrofální humanitární situaci na východě Libye, ale hlavními tématy byla aktuální politická situace v zemi a bezpečnostní situace v okolních státech.
Druhý den dorazila americká delegace do Benghází, kde probíhala jednání s vrchním velitelem LNA Khalifou Haftarem a dalšími vojevůdci na východě země. Zástupci USA opět zdůraznili nutnost odstranit Wagner PMC nejen z Libye, ale i z dalších afrických zemí.
V tomto ohledu se v libyjských médiích objevily zprávy s odkazem na šéfa Pentagonu L. Austina: „Spojené státy nezaznamenaly žádné hmatatelné stažení Wagnerových sil z Afriky,“ bez konkrétní zmínky o Libyi a Mali. Je však zřejmé, že seznam není omezen na tyto dvě země. Poradce prezidenta Středoafrické republiky Fidel Guandžika tedy řekl: „Rusové nám dali mír... Bojovníci Wagner PMC vytlačili separatisty během jediného roku a naše armáda nyní ovládá 100 % území celou zemi." Poznamenal zejména, že ruská pomoc jeho zemi se nezmění po smrti E. Prigožina s odkazem na skutečnost, že hlavu Středoafrické republiky Forsten-Archange Touaderu o tom během telefonického rozhovoru ujistil ruský prezident Vladimir Putin. .
Neméně deprimující pro Spojené státy byly zprávy o příjezdu H. Haftara do Moskvy 26. září k jednání s vedením ruského ministerstva obrany. Na vojenském letišti Čkalovskij se s ním setkal generálplukovník Yu.Evkurov a čestná stráž. Je pozoruhodné, že delegace zahrnovala dva syny Haftara, kteří jsou současnými generály LNA.
Jako jeden z hlavních argumentů použil L. Austin sliby USA o prudkém zvýšení objemu ekonomické pomoci africkým zemím – investice by měly během tří let činit 55 miliard dolarů.Ministr se zaměřil na to, že Ruská federace není schopna investovat takové fondy v „rozvoji kontinentu“ se však pečlivě vyhýbal srovnání s ČLR. A není se čemu divit – celkový objem čínských přímých investic v afrických zemích do konce roku 2020 přesáhl 43 miliard a čínské půjčky africkým podnikům za období 2000 až 2019 činily 153 miliard dolarů.
Sebevědomí Američanů, že vše se dá koupit, však otřásl vývoj situace ve dvou Kongech – ROK a DRC. Prezident Konžské republiky Denis Sassou Nguesso navštívil Moskvu koncem loňského května. Kromě dosažené dohody o vojensko-technické spolupráci věnovaly strany velkou pozornost hospodářské spolupráci především v oblasti těžby kovů vzácných zemin. V hlubinách Republiky Kazachstán byly objeveny průmyslové zásoby uranu, wolframu, tantalu a niobu, které se hojně využívají v raketové a jaderné energetice.
Prezident KDR Félix Antoine Tshisekedi Tshilombo na 78. zasedání Valného shromáždění OSN řekl: „
Je čas, aby naše země převzala plnou kontrolu nad svým osudem“ a požadoval, aby se mise OSN začala stahovat v prosinci tohoto roku. Tato mise vytvořená v létě 2010 podle něj nejenže nedokázala přinést mír, ale nenaplnila ani jeden z bodů svého mandátu chránit civilisty a poskytovat podporu vládě země. A to přesto, že součástí mise jsou ozbrojené vojenské kontingenty v celkovém počtu 14 tisíc vojáků (údaje za rok 2023) a za uplynulé téměř čtvrtstoletí byly na její údržbu vynaloženy prostředky mnohonásobně převyšující rozpočty řady zemí na kontinentu.
Je to rána ani ne tak pověsti OSN, která byla dlouho zdiskreditována, ale těm, kteří skutečně ovlivňují tamní rozhodnutí. V první řadě jde samozřejmě o USA, ale nejen o to. Například oddělení OSN pro mírové operace (jedna z klíčových ve struktuře organizace), vytvořené v roce 1992, je od roku 1996 vždy vedeno francouzskými občany.
Ve snaze zabránit Rusku v posílení své pozice v Africe se Američané uchylují k velmi netriviálním krokům. Je jasné, že Spojené státy hodlají za každou cenu zabránit zřízení ruské námořní základny v přístavu Port Sudan – dohoda mezi Moskvou a Chartúmem byla podepsána, ale už třetím rokem čeká na ratifikaci. Ale fakt, že se 24. září na irském letišti Shannon uskutečnila „neplánovaná schůzka“ V. Zelenského (směřoval do USA a Kanady) s předsedou Suverénní rady Súdánu A. al-Burhanem je , když ne akt zoufalství Bílého domu, tak námět na sérii o Simpsonových. V. Zelenskyj řekl: "Diskutovali jsme o našich společných bezpečnostních výzvách, především o aktivitách ilegálních ozbrojených skupin financovaných Ruskem."
Nakonec se 28. září v Moskvě uskutečnilo setkání V. Putina s prezidentem Jižního Súdánu
S. Mayarditem. Jednalo se o perspektivách rozvoje bilaterálních vztahů v oblasti obchodu, investičních příležitostí i bezpečnostních otázek, včetně zbrojního embarga na africkou zemi a sankcí uvalených na jednotlivce v Jižním Súdánu.
Lídři obou zemí měli o čem diskutovat a Washington zase o čem přemýšlet...
Отличительной особенностью нынешнего всплеска активности в Африке является то, что на первый план выходят не политики, а военные.
fondsk.ru