Írán-Rusko nastražilo západu pasci v Palestině
Jediné země, která by mohla odvrátit pozornost západu od Ukrajiny, je Izrael. Ale USA a jejich spojenci jdou do existenční pasti, pokud si myslí, že západoasijské vítězství bude vybojováno snáze než to evropské.
Strategické partnerství mezi Ruskem a Íránem – s Čínou v křídlech – klade na Hegemona v západní Asii propracovanou minulostí podbarvenou Sun Tzu.
Kromě Izraele na planetě neexistuje žádná entita, která by mohla bleskově přepnout pozornost od velkolepého debaklu západu na Ukrajině.
Válečtí štváči, kteří mají na starosti zahraniční politiku USA, zrovna Bismarckovští oddaní, věří, že pokud je Projekt Ukrajina nedosažitelný, Konečné řešení Projektu v Palestině by místo toho mohlo být procházkou – etnickými čistkami – dortem.
Pravděpodobnějším scénářem však je, že Írán-Rusko – a nová „osa zla“ Rusko – Čína – Írán – mají vše, co je potřeba k tomu, aby stáhly Hegemona do druhé bažiny. Je to všechno o použití nepřítelova vlastního, rozbouřeného překlápění, které ho vyvede z rovnováhy a dezorientuje k zapomnění.
Toužebné přání Bílého domu, že věčné války na Ukrajině av Izraeli jsou vepsány do stejné vznešené „demokracie“ a jsou zásadní pro americké národní zájmy, se již minulým účinkem – dokonce i mezi americkým veřejným míněním.
To nebrání výkřikům a šepotům Belt odhalujícím americké neocony podél s Izraelem, kteří vedla vedla tempo, aby vyprovok. Tento scénář Armagedonu přesně zapadá do biblické psychopatie izraelského premiéra Benjamina Netanjahua .
Vassalové budou nuceni pokorně vyhovět. Hlavy států NATO se vydaly vzdušnou čarou k návštěvě Izraele, aby demonstrovaly svou bezpodmínečnou podporu Tel Avivu – Řecka Kyriakose Mitsotakise, Italky Giorgie Meloni, Británie Rishi Sunaka, Němce Olafa Scholze, senilního nocležníka v Bílém domě, a Francouze Emmanuela Macrona.
Pomsta arabského „století ponížení“
Libanonské hnutí odporu Hizballáh zatím prokazuje mimořádnou zdrženlivost tím, že nebere žádnou návnadu. Hizballáh podporuje palestinský odpor jako celek – a ještě před pár lety měl vážné problémy s Hamasem, kterým se střetl v Sýrii. Hamas mimochodem, i když je částečně financován Íránem, není řízen Íránem. I když Teherán podporuje palestinskou věc, palestinské odbojové skupiny dělají svá vlastní rozhodnutí.
Velkou zprávou je, že všechny tyto problémy se nyní rozpouštějí. Jak Hamás, tak Palestinský islámský džihád (PIJ) se tento týden vydaly do Libanonu osobně navštívit generálního tajemníka Hizballáhu Hasana Nasralláha. To vysvětluje jednotu účelu – nebo to, co oblastní Osa odporu nazývá „Jednota front“.
Ještě otevřenější byla návštěva Hamasu v Moskvě tento týden, která se setkala s bezmocnou izraelskou zuřivostí. Delegaci Hamásu vedl člen jeho politbyra Abú Marzúk. Náměstek íránského ministra zahraničí Ali Bagheri přijel zejména z Teheránu a setkal se se dvěma klíčovými náměstky ruského ministra zahraničí Lavrova, Sergejem Rjabkovem a Michailem Galuzinem.
To znamená, že Hamás, Írán a Rusko vyjednávají u jednoho stolu.
Hamas vyzval miliony Palestinců v diaspoře, stejně jako celý arabský svět a všechny země islámu, aby se spojily. Pomalu, ale jistě lze rozeznat vzorec: mohl by být arabský svět – a velké části islámu – na pokraji výrazného sjednocení, aby pomstil své vlastní „století ponížení“ – podobně jako to udělali Číňané po druhé světové válce s Mao Ce-tungem a Tengem? Xiaoping ?
Peking to prostřednictvím své sofistikované diplomacie určitě naznačuje klíčovým hráčům, a to ještě předtím, než došlo na začátku tohoto roku k průlomovému, mezi Ruskem a Čínou zprostředkovanému sblížení mezi Íránem a Saúdskou Arábií.
To samo o sobě nezmaří trvalou posedlost amerických neoconů bombardovat kritickou infrastrukturu v Íránu. Pokud jde o vojenskou vědu, tito neokonzervativci, kteří mají hodnotu méně než nula, ignorují, jak by se íránská odveta – přesněji řečeno – zaměřila na každou americkou základnu v Iráku a Sýrii, přičemž Perský záliv je otevřený případ.
Jedinečný ruský vojenský analytik Andrej Marťanov ukázal , co by se mohlo stát s těmi drahými americkými železnými vanami ve východním Středomoří v případě Izraelem ohroženého útoku na Írán.
Navíc je v severní Sýrii nejméně 1000 amerických vojáků, kteří kradou ropu v zemi – což by se také stalo okamžitým cílem.
Ali Fadavi , zástupce vrchního velitele IRGC, řekl: „Máme technologie ve vojenské oblasti, o kterých nikdo neví, a Američané o nich budou vědět, když je použijeme.
Naráží na I ranianské hypersonické střely Fattah – bratrance Khinzal a DF-27 – pohybující se rychlostí 15 Mach a schopné dosáhnout jakéhokoli cíle v Izraeli za 400 sekund.
A přidejte k tomu sofistikovanou ruskou elektronickou válku (EW). Jak bylo potvrzeno v Moskvě před šesti měsíci, pokud jde o vojenské propojení, Íránci řekli Rusům u jednoho stolu: "Cokoli potřebujete, zeptejte se." Totéž platí i naopak, protože společný nepřítel je jeden a tentýž.
Je to všechno o Hormuzském průlivu
Základem každé rusko-íránské strategie je Hormuzský průliv, přes který prochází nejméně 20 procent světové ropy (téměř 17 milionů barelů denně) plus 18 procent zkapalněného zemního plynu (LNG), což představuje nejméně 3,5 miliardy kubických stop denně.
Írán je schopen bleskově zablokovat Hormuzský průliv. Pro začátek by to byla nějaká poetická spravedlivá odplata za Izrael, který se snaží nezákonně spolknout všechen mnohomiliardový zemní plyn objevený v pobřežních vodách Gazy : to je mimochodem jeden z naprosto klíčových důvodů etnických čistek Palestiny.
Skutečnou dohodou však bude svržení derivátové struktury vytvořené na Wall Street v hodnotě
618 bilionů dolarů , jak po léta potvrzují analytici Goldman Sachs a JP Morgan, stejně jako nezávislí obchodníci s energií z Perského zálivu.
Takže když přijde tlak na odstrčení – a daleko za obranu Palestiny a ve scénáři totální války – nejen Rusko-Írán, ale klíčoví hráči arabského světa, kteří se chystají stát členy BRICS 11 – jako Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty – mít vše, co je potřeba ke svržení amerického finančního systému, kdykoli se jim zachce.
Jako stará škola Deep State výše, nyní podnikající ve střední Evropě, zdůrazňuje:
„Islámské národy mají ekonomickou výhodu. Mohou vyhodit do povětří mezinárodní finanční systém odříznutím od ropy. Nemusí vystřelit ani jeden výstřel. Írán a Saúdská Arábie se spojují. Řešení krize v roce 2008 si vyžádalo 29 bilionů dolarů, ale pokud by k ní došlo, tato by se nedala vyřešit ani pomocí 100 bilionů dolarů fiat instrumentů.
Jak mi řekli obchodníci z Perského zálivu, jedním z možných scénářů je, že OPEC začne sankcionovat Evropu, nejprve z Kuvajtu a poté se rozšíří z jedné země OPEC do druhé a do všech zemí, které zacházejí s muslimským světem jako s nepřáteli a válečnou potravou.
Irácký premiér Mohammed Shia al-Sudani již varoval, že ropa na západní trhy může být odložena kvůli tomu, co Izrael páchá v Gaze. Íránský ministr zahraničí Hossein Amir-Abdollahian již podle záznamů vyzval k úplnému ropnému a plynovému embargu ze strany islámských zemí proti národům – v podstatě vazalům NATO – které podporují Izrael.
Takže křesťanští sionisté v USA spojeni s neokonzervativními aktivy Netanjahu hrozícími útokem na Írán mají potenciál strhnout celý světový finanční systém.
Forever War on Syria, remix
Za současného vulkánu bylo rusko-čínské strategické partnerství extrémně opatrné. Pro vnější svět je jejich vzájemným oficiálním postojem odmítnutí stát na straně Palestiny nebo Izraele; vyzvat k příměří z humanitárních důvodů; volat po dvoustátním řešení; a respektovat mezinárodní právo. Všechny jejich iniciativy v OSN byly hegemonem náležitě sabotovány.
V současné době Washington odmítl zelenou pro izraelskou pozemní invazi do Gazy. Hlavním důvodem je bezprostřední priorita USA: získat nějaký čas na rozšíření války do Sýrie, „obviněné“ z toho, že je klíčovým tranzitním bodem pro íránské zbraně do Hizballáhu. To také funguje jako znovuotevření stejné staré válečné fronty proti Rusku.
V Moskvě nejsou žádné iluze. Inteligenční aparát dobře ví, že izraelští agenti Mossadu radili Kyjevu, zatímco Tel Aviv dodával zbraně Ukrajině pod vážným tlakem USA. To
siloviki rozzuřilo a mohlo to být fatální izraelská chyba.
Neokonzervativci se nikdy nezastaví. Předkládají paralelní hrozbu: pokud Hizballáh zaútočí na Izrael něčím jiným než několika řídkými raketami – a to se prostě nestane – ruská letecká základna Hmeimim v Latakii bude „zlikvidována“ jako „varování“ Íránu.
To se ani nekvalifikuje jako děti hrající si na pískovišti. Po sériových izraelských útocích na civilní letiště v Damašku a Aleppu Moskva ani nemrkla, než nabídla svá zařízení Hmeimim Sýrii – doplněná povolením pro nákladní lety íránských Sborů islámských revolučních gard (IRGC), podle některých ruských zpravodajských zdrojů. Netanjahu nebude zrovna chovat přání smrti bombardováním ruské letecké základny plně A2/AD (anti-access/area denial).
Moskva také jasně vidí, co mohou mít ty drahé americké železné vany ve východním Středomoří. Odezva byla rychlá: Mig-31K hlídkují v neutrálním vzdušném prostoru nad Černým mořem 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, vybavené hypersonickými Khinzaly, kterým by cesta do Středozemního moře zabrala pouhých šest minut.
Uprostřed všeho toho neokonzervativního šílenství, kdy Pentagon rozmístil impozantní řadu zbraní a „neuveřejněné“ prostředky do východního Středomoří, ať už je cílem Hizballáh, Sýrie, Írán, Rusko nebo vše výše uvedené, Čína i Severní Korea . – součást nové Američany vymyšlené „osy zla“ – naznačili, že nebudou pouhými přihlížejícími.
Čínské námořnictvo ze všech praktických důvodů chrání Írán na dálku. Ještě důraznější bylo prohlášení premiéra Li Qiang – něco neobvykle neomaleného a vzácného v čínské diplomacii:
"Čína bude nadále pevně podporovat Írán při ochraně jeho národní suverenity, územní celistvosti a národní důstojnosti a bude důrazně oponovat jakýmkoliv vnějším silám zasahujícím do vnitřních záležitostí Íránu."
Nikdy nezapomínejme, že Čínu a Írán spojuje komplexní strategické partnerství.
Mezitím ruský premiér Michail Mišustin na setkání s prvním viceprezidentem Íránu Mohammadem Mokhberem posílil rusko-íránské strategické partnerství.
Vzpomeňme si na pojídače rýže v Koreji
Proiránské milice v rámci Osy odporu udržují pečlivě tlumenou míru konfrontace s Izraelem, která se blíží partyzánskému útoku. Zatím se nezapojují do masových útoků. Ale pokud Izrael napadne Gazu, všechny sázky jsou na spadnutí. Je jasné, že arabský svět při všech svých obrovských vnitřních rozporech prostě nebude tolerovat masakr civilistů.
Hrubě řečeno, v současné výbušné chvíli našel hegemon odbočku od svého ponížení v rámci projektu Ukrajina. Mylně se domnívá, že stejnou starou věčnou válku, která se znovu rozhořela v západní Asii, lze "modulovat" podle libosti. A pokud se dvě války změní na obrovský politický albatros, co se také stane, co bude ještě nového? Jednoduše začnou novou válku v "Indopacifiku".
Nic z toho neoklame Rusko a Írán a jejich klidné sledování vrtícího se a mávajícího hegemona na každém kroku. Je poučné připomenout si, co o hegemonu Malcolm X předpověděl již v roce 1964:
„Někteří pojídači rýže ho vyhnali z Koreje. Ano, vyhnali ho z Koreje. přes Jalu. Proč? Protože den, kdy mohl zvítězit na zemi, už uplynul."
The only country that could possibly distract the west from Ukraine is Israel. But the US and its allies are walking into an existential trap if they think a West Asian victory will be more easily won than a European one.
new.thecradle.co