S tým Cézarom je to vždy predsa o miere a zdravom rozume. Ak ľudia spolupracujú na nejakom projekte, tak sa môže stať, že sa v niektorých otázkach nezhodnú, ale je treba si vždy rozmyslieť, čo je lepšie a čo horšie pre spoločné dielo. Je možné niektoré svoje želania ignorovať, ak nie sú životne dôležité, alebo si ich nasilu vyžadovať, aj za cenú, že to poškodí projekt?
Pjakin sa veľmi unáhlil, keď 5 dní po tej analytike VP ZSSR naznačil verejnosti, že v hnutí KSB nastal názorový rozkol (to odporúčanie o čítanie kníh pred júnom 2018). Buď to ešte mohli riešiť v tichosti, alebo sa mohol zamyslieť nad tým, či má zmysel v tejto veci tlačiť na pílu, aj keď to Putinovi nemôže uškodiť. A Putinovi tá správa naozaj neuškodila.
Tá Veličková správa o Putinovi bola síce o ničom a povrchná, ale určite to nebol dôvod na tak prudký manéver, na vyzvanie fanúšikov, aby čítali knihy VP ZSSR len pred smrťou Zaznobina.
Vážně Putinovi neuškodila? Tak to máme každý jiné informace. Byl jsem v Rusku po přijetí penzijní reformy. Jen líný tam nekopal do Putina. Zapojila se do toho veškerá liberální svoloč, dokonce i ukrajinská CIPSO. Lezli ze všech kanálů. Obyvatele si přeposílali z mobilu na mobil videa Chodorkovského, Navalného, Platoškina a jiné méně významné "anál ytiky". Dokonce si vzpomněli i na Němcova, že ho "Putin zabil a on byl pro lidi". V té době jsem se chytl s vlastní sestrou, že nechápe, že pomáhá nepříteli likvidovat vlastní stát. Valila na mě překvapené oči: "Všichni o tom mluví, jen od tebe slyším něco jiného."
Z pohledu obyvatele Putin byl samovládce který v tom státě může dělat, co chce. A on porušil dané slovo a reformu podepsal. Pracuje proti národu spolu s oligarchy.
Jedině dobře, že to Pjakin začal hasit, sice emotivně, ale na to lidé v Rusku slyšeli. Kdyby mluvil s intonaci uspávače hadů, nikdo by ho neposlouchal.
V té době Pjakin věděl fakta:
- zpráva o penzijní reformě je povrchní,
- poškozuje stát tím, že podporuje tendence k barevné revoluci,
- ochuzené složení VP SSSR nechce slyšet na zpětné vazby
Krom toho věděl, že tajní infiltrují KOB svými agenty a jdou po čelních představitelích KOB.
Chronologie události:
- smrt jeho manželky a snaha administrace ho i s dětmi vyhodit na ulici, což ho mělo přimět, aby se věnoval jen svým osobním záležitostem,
- útok na Jefimova , rok 2017,
- smrt Zaznobina
Za této situace reagoval tak, jak mu velelo jeho svědomí: doporučil studium KSB podle materiálů VP SSSR do roku 2018 a ostatní materiály číst už se znalosti DOTU, kriticky.
A mělo to být naopak? Měl doporučit, aby k materiálům VP SSSR po roce 2018 se přistupovalo nekriticky, když viděl, jak jedna analytická poznámka k penzijní reformě může zamávat s náladami ve společnosti? Nebo měl dělat mrtvého brouka?
Veličko, vzhľadom na Pjakinovu psychodynamiku, mohol tento problém zažehnať hravo iba tak, ak by pristal na Pjakinove návrhy a vyhovel im. Veličko možno usúdil, že by to nebol vhodný krok (jednak mal za sebou podporu ostatných členov (aj z tohto sa dá usúdiť, že Pjakin v tej autorskej skupine istotne nebol) a možno sa bál, že ak spraví jeden ústupok, tak sa bude zvyšovať tlak zo strany Pjakina na robenie podobných ústupkov, vzhľadom na jeho výbušnú povahu), nebol to predsa len jeho názor, ale aj názor ostatných členov. A nevyzeralo by to dobre ani na verejnosti, priznávať, že napísal nevhodné veci. Pjakin si chybu nikdy neprizná, a VP ZSSR by sa mal zhadzovať pred verejnosťou? Tak možno zvolil taktiku, že to nechá vyšumieť. Lenže Pjakin sa s tým neuspokojil, a napísal správu, kde autora toho textu od VP ZSSR zhodil ako malé decko. Skrátka, Pjakin sa začal chovať ako neriadená strela. A ak aj niekto má pomerne úspešnú analytiku z hľadiska prognóz, tak to mu ešte nedáva právo sa chovať ako slon v porceláne a ničiť spoločné dielo, len sám ostať celý, nepoškodený.
Podle stylistiky Veličko napsal tu analytickou zprávu sám. A jestli, jak píšeš, mu to někdo v kolektivu schválil (že by Serov z moskevské pobočky KPE? ten kope do Putina už delší dobu) tak by to jen znamenalo, že v té době kolektiv nebyl schopný pochopit dopad své zprávy na Rusko.
Nemyslím si, že je lepší hájit své barvy stůj, co stůj, než přiznat chybu. V té době se to mohlo obejit bez skandálu. Navíc, v pozdější době VP SSSR přiznal svoji chybu v analytice, a to když napsal, že ozbrojený konflikt Ruska s Ukrajinou nehrozí.
Tobě vadí, že Pjakin shodil Velička jako malé děcko, mně zas vadí, že Veličko shodil jako malé děcko Putina, dokonce mu vytknul, že popotahuje nosem. Jaký jiný smysl měla tato poznámka, než kopnutí do Putina?
Podepsání penzijní reformy bylo nuceným, složitým a natolik rizikovým manévrem Putina, který bez pochopení aspoň části společnosti, mohl položit stát. A co udělal VP SSSR místo toho, aby ten manévr vysvětlil ? Přiložil své polínko do ohně a pak se urazil na kritiku.
Zde je odpověď Pjakina na tu analytikou zprávu k penzijní reformě. Hned první v pořadí, kliknout a zobrazit v PDF. Je tam něco, co by nebylo k věci?
fct-altai.ru
Tu zprávu nejdříve dostal Veličko, zveřejněná byla později, až Veličko se odmítl bavit.
Ak budeme iniciovať rozkoly kvôli málo dôležitým veciam, tak len napomáhame GP. A keď sa pozerám na mentalitu rôznych ľudí v konceptuálnom hnutí, tak mi je jasné, kto dokáže ovládať svoje emócie a tým pádom je schopný pracovať aj kolektívne, t.j. tvoriť súbornosť bez vnútorného napätia. Dokonca aj na Slovensku a v Čechách máme matadorov KSB, s ktorými by sa súbornosť nedala vytvoriť, pretože sú výbušní. Tam by bol celý projekt vždy ohrozený nebezpečenstvom výbuchu a rozpadu (ako lietadlo vo vzduchu s výbušninou) celého diela. A na také veci treba myslieť dopredu. Stavím sa že ani VP ZSSR do seba nikdy nebrali ľudí, ktorí nedokázali zvládať svoje emócie, lebo to by bolo zásadné bezpečnostné riziko.
K tomu, aby došlo k rozkolu, jsou zapotřebí aspoň 2 strany, kde každá z nich má svoji zodpovědnost. Jestli jedná strana je citlivá na kritiku a raději kupí chyby řízení, tak je možné poukazovat na emoce druhé strany, které jí brání tu kritiku vnímat.
Pjakin neřešil NF procesy, při kterých je zapotřebí určité emoční vyladění. On řešil VF procesy, při kterých nějaké emoční výkyvy nemají takový vliv na procesy řízení. Dokonce je problém při denním sledování událostí se nějakým emocím vyhnout. Navíc, byl zvyklý pracovat v tandemu s VP SSSR, kdy VP SSSR vyhodnotil faktor prostředí, ukázal směr a on, jako
tlumočník to vysvětlil posluchačům. A najednou taková disonance. Nejenže se nemohl opřít o analytickou zprávu VP SSSR, ba naopak, viděl její škodlivost pro Rusko. Věděl, že musí hasit negativní nálady obyvatelstva a na druhou stranu mu tu zprávu od VP SSSR mohl kdykoli někdo omlátit o hlavu. Co měl za takové situace udělat? - distancovat se od ní!
V dlhodobých projektoch je vždy prípustnejšie spraviť chybu a neskôr ju napraviť, než vziať do tímu možno intelektuálne výkonnejšieho človeka s nestálou výbušnou povahou. V krátkodobých projektoch to ale nevadí až tak. Dlhodobé projekty sú závislé na to, aby neustále bežali na pozadí bez prestania.
Dlouhodobý projekt musí být především zaměřen na to, aby splnil své cíle.
Cílem dlouhodobého projektu VP SSSR je, aby lidé pochopili KSB, pracovali na sobě, stávali konceptuálně mocnými a sami brali život do svých rukou. Cílem projektu by nemělo být zakonzervování značky VP SSSR a zachování si vůdčího intelektuální postavení. Protože s realizací tohoto projektu časem vznikne více center konceptuálních technologii, které budou vytvářet nové projekty a vnášet nové idey. Zdravá konkurence těch idey a jejích společné posuzování by mohla posunout společnost dál. Každopádně víc, než organizace nějakého zkostnatělého "politbyra", které bude rozhodovat o tom, kdo může a kdo nesmí předložit své projekty.
