Súhlasím po to KSB rozdelenie.
Či už supersystém ako štát, mesto alebo menší systém ako firma. Časť zodpovednosti majú všetci. Ak politici otočia o 180 stupňov voči deklarovanému za čo boli zvolený a zatiahnu napríklad štát do vojny a občania sa nebúria a nevyvíjajú tlak na riadiaci korpus a tá vojna nastane, tak si to odnesú všetci. Väčšinou najmenej riadiaci korpus, pretože ten má viac informácii a dostáva ich ako prvé, takže sa prvý pripraví/zariadi podľa prevládajúcej psychiky.
Ak by si zvolili primátora a radu mesta, ktorá napríklad namiesto rekonštrukcie kanalizácie a čističky mala prioritu výstavbu cyklo-pruho, čoskoro by pocítil, alebo ucítil následky každý vo svojej domácnosti. Takže by mali vyvíjať tlak ak sa neplnia potreby a ciele obyvateľstva.
U firmy sa to dá ukázať na ľahkom príklade, ak som vo výrobe za strojom a jemu napr. tečie olej a ja si poviem, že to nie je môj problém ale majstra alebo údržbára (a ani jeden si toho nevšimne) tak sa môže stroj zadrieť a firma bude musieť obsluhu prepustiť, napríklad mňa.
Nemám preštudované všetko, len DVTR, tak neviem kde sa dochádza k takým tvrdeniam ale ja mám vypozorované vyššie spomenuté.
A logiku mi teda dáva, že to rozdelenie KSB je podľa schopností, či vie človek viac riadiť a organizovať prácu druhým a plánovať/predikovať alebo je viac schopný danú výrobu vytvárať. Takže to nie je rozdelenie zodpovednosti ale schopností. A až z toho vyplýva miera zodpovednosti.
Základem je samozřejmě, že člověk musí nést za tu část řídící práce, která mu byla svěřena odpovědnost. Ta práce se navíc musí dát vyhodnotit. Výše jsem uvedla odkaz na video. Povšimněte si, jak je tam v koncentrované podobě právě popsáno to rozmývání odpovědnosti a sledování zpětných vazeb - v tomto případě především ekonomických ukazatelů. Tím se fakticky řídící složky vyvazují ze své odpovědnosti а jejich práce začíná být jen "vyvoláváním zdání řídící práce", protože v konečném důsledku to dopadá tak, že neřídí nic, fakticky tak předávají své kompentence nějakému "neviditelnému" řízení, které potom vede stát do propasti. Například změna hodnocení místo na základě naturálních ukazatelů na finanční - to je umožnění manipulovat. Nebo dokonce očividná změna cílů ze snižování nákladů k jejich zvyšování - protože se to tak vyplatí (krátkodobě danému podniku určitě, výhledově pro celou společnost je to cesta do pekla a degradace). To video je velmi poučné. Názorně ukazuje, jak to vypadá, když někdo má potřebné znalosti a jiný se jen veze, chytá "moudrosti", které opakuje jako papoušek a ve skutečnosti slepě kráčí po cestičce, kterou mu někdo vytyčil. Jestliže to vztáhneme na celou společnost, tak velkou roli v tom hraje věda, akademie věd. Pokud máte v rukou tuto řídící niť, tak vždy dokážete "vědecky" přimět lidi, aby šli tam, kam jim tu cestičku vysypete... ...pokud se nevzpříčí a nezačnou vyhodnocovat místo toho, aby se slepě spoléhali, že když je někdo studovaný, tak tomu rozumí lépe. Je nutné si uvědomit, že tu je vrcholek pyramidy, jehož jediným cílem je ovládání spodku pyramidy a ten si to tedy musí trvale hlídat.