• Oznam: na nasledovných stránkach môžete nájsť Konceptuálneho Bota, ktorý je trénovaný na odpovede z českých prekladov VP ZSSR. Preto sa odporúča používať český jazyk. mariasky.cz nabojpravdy.cz
  • Oznam: na fore bol spustený nový režim moderácie. Viac o to je napísané v tomto článku.

Odporúčané filmy

Filmy, které můžete zhlédnout na Náboji pravdy
Meč spravedlnosti (2006)

Praha nultá hodina (1962)

JFK (1991)

O ševci Matoušovi (1948) podle románu Antala Staška

Akce B (1951)

Tenkrát o Vánocích (1958)

Noc pastýřů (1993)

Hledat můžete zde:

​

​

 
Naposledy upravené:
Vlčie diery, film o SNP z r. 1948. Zajímavé herecké obsazení - v jedné z hlavních ženských rolí Magda Husáková Lokvencová, tehdejší manželka G. Husáka. Jinak tehdy mladičký L. Chudík, F. Dibarbora a další hvězdy slovenské filmové a později televizní tvorby. V r. 1950 byl film stažen, měl nějak navádět k buržoáznemu nacionalizmu; krátce nato byl zatčen G. Husák pro obvinění z téhož.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=0tpBHfJQqW8
 
Jednoznačne odporúčam tento film. Trčia z neho uši GP, lebo taky dobrý americký film som už dávno nevidel. Veľmi zaujímavá adaptácia známeho príbehu o Frankenštainovi, doplnená o veľmi hlboké myšlienky o človeku, ľudskosti, láske a utrpení. Skvelá produkcia, réžia, strih, kostými, herecké výkony, kulisy aj hudba.
Nevedel som sa odtrhnuť od obrazovky ako ma to vtiahlo. Nechýba tam ani túžba elít o nesmrteľný život, prísny materialistický pohľad lekárov na človeka v kontraste s duchovným pohľadom ženy. Hľadanie podstaty a zmyslu života človeka, učenie cez chyby a utrpenie a nakoniec cez prijímanie a odpustenie.
 
Napriek tomu, že séria kníh (a filmov) o Harry Potterovi bol napísaná na Západe, tak som si nedávno pozrel všetky časti (čo deň, to časť), a musím uznať, že ten príbeh má veľkú hĺbku v symbolike dobra a zla. Ale tiež obsahuje mnohé hlboké filozofické myšlienky, ktoré dokážu posunúť človeka ďalej. Osobne som nenarazil na nič, čo by ma vyrušovalo, práve naopak. Pri povrchnom pohľade a chápaní človek môže mať predsudky, ale nie ak preniknete do detailov a pochopíte ich.

Ten príbeh je nemenej líniovo a dejovo prepracovaný, ako sága o Pánovi prsteňov (k tomu sa vyjadrím inokedy).

Čo je zaujímavé, Harry zničil Valdemorta hoci nikdy na neho nepoužil smrtiace kúzlo. To jeho Expeliarmus slúžilo len na odzbrojenie (odrazenie paličky alebo protivníka, ale nie na zabitie). Pritom Voldemort na Harryho vždy používal najsilnejšie smrtiace kúzlo "Avoda Kedavra" (proti ktorému neexistovala obrana ani štít). Je tam množstvo zápletiek, pričom všetky majú perfektné vysvetlenie a všetko do seba zapadá.

Tiež je tam zaujímavá vec, že celé sa to všetko odohralo iba preto, lebo Voldemort uveril proroctvu, ktoré hovorilo o dieťaťi, ktoré sa malo narodiť v júli a malo mať moc ho poraziť. A toto zafungovalo presne ako v duchu KSB-programovaných "proroctiev". Splnili sa len preto, lebo sa do nich zaangažovali tí, čo si ich prečítali. Voldemort uveril, že sa narodil niekto, kto ho môže ohroziť, a tak spustil škálu udalostí, ktoré to proroctvo naplnila a sám nechtiac spôsobil omyly, ktoré zapríčinili jeho skazu. Keby to proroctvo ignoroval, nestvoril by svojho ničiteľa a jeho temné zámery by nenarazili na odpor.

Harry nikdy nezaváhal porušiť pravidlá, ak bolo treba urobiť správnu vec, niekomu pomôcť, niečo zachrániť. V poslednej časti dokonca uveril tomu, že Voldemorta je možné zničiť iba tak, ak sám dobrovoľne zomrie (lebo mal v sebe odštiepený kus Valdemortovej duše). A tak sa išiel nechať zabiť do lesa Valdemortom. Ale nezomrel. Bol zabitý len ten kus Voldemortovej duše v ňom a urobil to nevedomky sám Voldemort.

Potom je tam scéna keď je Harry niekde medzi životom a smrťou a rozpráva sa s Dambldorom (riaditeľom školy). A tam zaznie jedna veľmi hlboká myšlienka (parafrazujem):
"Netreba ľutovať mŕtvych. Treba ľutovať živých. A najmä tých, ktorí žijú bez lásky. Smrť nie je tvoj nepriateľ. Nepriateľom je život bez lásky".

Ide o to, že mnoho ľudí je zacyklených v nejakej traume zo smrti blízkych. Trápia sa prečo ten a ten musel zomrieť, tak a tak... Ale títo ľudia sú už ďalej než my. Ich už nič nebolí... Sú šťastní ... Pokračujú vo svojej ceste. Utrpenie nie je medzi mŕtvymi, ale medzi živými. S tými treba mať súcit.

Je tam toho ešte veľa. Ja som si mnohé nejasnosti ešte prediskutoval s UI (ako s encyklopedickým znalcom celého príbehu aj dovysvetlení zo strany autorky) a odhalilo sa mi mnoho nových rovín, ktoré mi perfektne zapadajú do mojej mozajky.
O tom, že to nie je skazené svedčí aj to, že samotná autorka sa jasne vyhranila proti LGBT ideológii (čo sa nepáčilo dokonca ani filmovej Hermione - Emme Watson, ktorá má progresívne názory). Zdá sa, že autorka má správne svetonázorové ukotvenie.

PS: je to podobné ako s filmom "Stopárov sprievodca po galaxii", ktorý zvykne spomínať @seneca . Pri povrchnom pohľade to môže pôsobiť ako hovadina, ale pozorné oko tam nájde hlboké myšlienky a odpovede, ktoré perfektne sedia s realitou.
 
Naposledy upravené:
Napriek tomu, že séria kníh (a filmov) o Harry Potterovi bol napísaná na Západe, tak som si nedávno pozrel všetky časti (čo deň, to časť), a musím uznať, že ten príbeh má veľkú hĺbku v symbolike dobra a zla.
Četl jsem článek o tom, jak autorka, když ji chodili "s hora" nápady, to začala psát na ubrousky v kavárnách. Jsou tam silné lidské prvky (přátelství, oběť, boj proti zlu), proč ale takovéto pohádky GP podporuje ?

Zobrazují davo-elitarismus a tím ho nabíjejí ( mudlové - dav, mágové - elity ).
Podporují sociální výtahy (kolej "vznešených rodů", která se povyšuje nad koleje, kádrů tvořených z lidu (objevených talentů mezi mudly). GP potřebuje kádry - hloupé Honzy nebo Pottery, kteří zabijou draky nebo Woldemorty (vykolejené elity). Hloupé, protože tahají horké kaštany (opičí pracky nelidské koncepce) za GP.

Takže GP tvoří monstra (nezodpovědné, vše si dovolující elity) a potřebuje pak dobré disciplinované elity, které zastaví monstra. Ale ty dobré jsou v příbězích také vnímány lidmi co monstra.

Nejdále došel v tomhle film Eternals, dobré elity (stvořené proti monstrům) se vzepřeli a nechtěli zahubit lidstvo v zájmu GP a navíc se touží stát lidmi (získat lidskou psychiku). Film končí, jak jsou dobré elity po "zásluze" potrestány samotným GP, protože nechtěli zničit život a stvořit na jeho mrtvole další pseudo-život další umělotinu GP (mimochodem GP je tam zobrazen osmioký - silně mě to zaujalo). Nicméně úplně na konci je nečekaná pointa (kratičká scénka): přichází HNR a posílá pomoc, ale zápletka je pouze započata a dokončena by byla v druhém díle, který asi nebude natočen.
 
Naposledy upravené:
Ide o to, že mnoho ľudí je zacyklených v nejakej traume zo smrti blízkych. Trápia sa prečo ten a ten musel zomrieť, tak a tak... Ale títo ľudia sú už ďalej než my. Ich už nič nebolí... Sú šťastní ... Pokračujú vo svojej ceste. Utrpenie nie je medzi mŕtvymi, ale medzi živými.
A keď ľudia pochopia, ako to je celé vlastne nastavené vo výučbovom procese ( že smrť ako táka je len prechod do života iného), tak to bude prevelice zaujímavý skok, aj keď síce individuálny, lebo poznanie by nemalo význam "naliať" niekomu do hlavy.

Tých informácií je všade na mraky. Stačí, aby človek pochopil a začal používať iný "dekóder" a nemusí mať ani "Alexandrijsku knižnicu" doma, alebo ani tajnosti čo ukrýva "Vatikánska knižnica" a dostane sa k takým poznaniam, že nebude chápať.

V Hobitovi je dokonca ešte aj postava "Toma Bombadila" a tam autor Tolkien išiel ešte ďalej. Vo filme to ani nedali. Lebo na to obecenstvo ešte nemá parametre.

A teraz to tu troška rozvírim. GP je tiež súčasťou výučbového procesu. Tiež funguje s "dovolením a vedomím" Stvoriteľa. Takže ak by to nebolo v poriadku a bez významu, tak načo by to bolo. Ako aj s tým svetlo-nošom. To bude tiež ďalší obrovský šok pre väčšinu, keď to zase nachvíľu pochopia a potom zase na to nachvíľu zabudnú, až kým sa nerozhodnú, že už tomu chcú porozumieť a pamätať si to...

Všetci raz dospejeme do bodu že sa tiež budeme nejaký "čas" hrať na GP. A pár sa už aj hralo, a tým, že nepochopili a nezvládli, tak pekne krásne o level nižšie, aby si zažili, že kde a čo nepochopili a aké to má dôsledky.

A ako najlepšie sa to pochopí, keď si to odžijú na vlastnej "plastelíne". My všetci, bez výnimky.

Mali sme raz chlapa a chuďáčisko, seklo ho v krížoch a on si ľahol do teplej vody do vane. ( v žiadnom prípade to nerobte, musí byť teplo-ale suché teplo). No a že potrebujem mi pichnúť muskulárku a do zadku najlepšie. No a že on sa ani nepohne, že to jednoducho nejde, že taká bolesť, že sa ani nepohne. A ja som si vtedy pomyslel : " Ty vole, čo to za chlapa !" Tak som mu to fukol do stehna. Bolo mu to 24 pri tej bolesti čo mal.

A za 20 rokov som sa dostal do takej veľmi podobnej situácie a ani nie vo vani a ešte horšej (náročnejšej) a presne som si na toto spomenul. Do najmenšieho detailu to mám dodnes v pamäti. Zažil som to. A už ma ani nenapadne niečo také a ani podobné. Lebo som zažil na plné gule. Taká bolesť, že som vôbec nevedel, že také niečo môže aj byť. Prosil som, aby ma "vypli", lebo mi nič nezaberalo a ešte aj môj učiteľ/liečiteľ mi hovoril, že to musím dať sám, že on to mal také isté. Že je to škola/skúška, aby som pochopil, že ako to funguje. (niečo)

A potom sme sa bavili s našimi staršími a múdrejšími. A jeden hovorí. Veľký pozor na myšlienky. Máme tendenciu, že jak niekto môže byť také hovado, taký alkoholik, taký chrapúň. Taký alebo hentaký. To nemôžem pochopiť !
A hra je perfekná. Nemôžeš pochopiť ? Nechceš nad tým akosi inak podumať ? Zažil si jeho topánky ? Súdiš, posudzuješ ? No dobre. Tak si v ďalšej inkarnácií pekne kráásne vyskúšaš, aké to je keď...

Vieme koľko je simulácií v akože celom vesmíre ? Star trek, Star Gate je na 70% realita, ktorá je mimo našej zemičky. Ešte nemáme ani šajn, ako vôbec fungujeme TU. Nemáme šajn ešte takmer o ničom oproti celej tej EXISTENCII, čo nás obklopuje.

Kto z nás vie stvoriť zrnko prachu, funkčný atóm, nejaký prvok, trebárs Vodík ? My ešte ani nechápeme ako to vôbec funguje. Nejakú tu prťku sme už čo to, super paráda.

Všetko čo žijeme sú len dôsledky našich predchádzajúcich rozhodnutí a konaní, naberáme skúsenosti a poznania neustále.

A aké poznania a skúsenosti naberáme a čo sa chceme učiť a zažívať je len a len naša voľba. To nám budem potom vo forme "matrixu" odzrkadľovať celé osadenstvo "hercov", čo sa tu stretáme v plastelíne a navzájom si tu hráme všetky možné role eóny rokov akože v hmote, aby sme sa neustále mohli posúvať. Niekam.

Čo je zaujímavé, Harry zničil Valdemorta hoci nikdy na neho nepoužil smrtiace kúzlo. To jeho Expeliarmus slúžilo len na odzbrojenie (odrazenie paličky alebo protivníka, ale nie na zabitie)


A kedže sme v odedelení odporúčaných filmov, tak trocha na odľahčenie. Niekto nám niečo ponúkne, nejaká vyššia technologická mimozemská spoločnosť. Chceš ? Nechceš ? Voľba... (Luc Beson tiež ťahal z hora)


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=LyhR1THflUU

"my favorite" :


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=ZuW3QDNKC7I


Ako sa kto rozhoduje, taká bude jeho ďalšia simulácia...

Voľby a rozhodnutia sú už niekedy aj veľmi náročné, ale dôležité je, aká je motivácia danej voľby. Či je za ňou nejaká "skutočná hodnota", alebo je to len vychcanosť zabalená do kabátika nálepok a prázdnych fráz. ( aj tá ma ale svoj dôležitý význam ) Či to má aj nejakú vyššiu pridanú (duchovnú) hodnotu, alebo len hmotnú. A tak to aj potom vypáli. To je to, čo naznačuje p. Páleš a ešte aj na to má relevantné informácie vo forme jeho info v Angeológii.

Nikto z nás neutečie pred samým sebou. Nikam. Pred nebom nemožno nič skryť. A ak je niekto ochotný si "s nebom" podať ruku a nechať sa viesť, vedome a úprimne v snahe o rozvoj, to by sme sa čudovali, čo a ako sa môže meniť a zmeniť... (aj to Messingovo posolstvo čo to naznačuje a nie len jeho)

Veď uvidíme, ideme ďalej. Každý deň tvoríme svoju budúcnosť.
 
Naposledy upravené:
Vlčie diery, film o SNP z r. 1948. Zajímavé herecké obsazení - v jedné z hlavních ženských rolí Magda Husáková Lokvencová, tehdejší manželka G. Husáka. Jinak tehdy mladičký L. Chudík, F. Dibarbora a další hvězdy slovenské filmové a později televizní tvorby. V r. 1950 byl film stažen, měl nějak navádět k buržoáznemu nacionalizmu; krátce nato byl zatčen G. Husák pro obvinění z téhož.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=0tpBHfJQqW8

Film je pěkný, kdysi jsem ho viděla a pamatovala jsem si tu scénu s useknutou nohou.
Z různých zdrojů vyplývá, že se Široký a Husák neměli rádi. Zajímalo by mě, jak to ve skutečnosti vše kolem Husáka bylo.
 
Zobrazují davo-elitarismus a tím ho nabíjejí ( mudlové - dav, mágové - elity ).
Ale tieto archetypy sú zobrazované aj v klasických rozprávkach, no nie sú glorifikované. Rozprávky tiež ukazujú rôzne sociálne vrstvy, niektoré z nich sa samopovyšujú nad iných (rôzni zlí čarodejníci), iné (ako králi vs poddaní) sa tolerujú neutrálne.
V Harry Potterovi sú tiež tieto archetypy a sú zobrazované ako zlé javy. Je tam nacizmus tých, čo sú posadnutí čistou čarodejníckou krvou, nenávisťou k nečarodejníkom (dokonca ich označujú za muklov a humusákov). Ale tento jav je jasne označený ako nemravný.
Hlavný hrdina, Harry, sa nikdy nad nikoho nepovyšoval. Ani jeho priatelia. Bol za dobré vzťahy s nečarodejníkmi. Dokonca v príbehu sú postavy čarodejníkov, ktorí sú miešaní (jeden rodič čarodejník, druhý rodič nečarodejník), označované ako silnejšie a talentovanejšie (Valdemort, Harry, Hermiona - boli miešanci).

V poučných príbehoch sa nedá ísť tou cestou, že nebude negatívne spoločenské javy ukazovať. Musí ich ukázať, aby sa mohlo poukázať na to, čo je dobré a čo zlé..
 
Ešte k Potterovi. Je tam aj analógia s Pánom prsteňov.
V Potterovi sa v "Daroch smrti" objavujú predmety, ako Bazový prútik, kameň oživenia a neviditeľný plášť, ktoré podľa legendy dala Smrť ľuďom "za odmenu".
A práve Bazový prútik (Elder wand) je veľmi silnou analógiou Prsteňa moci. Oba predmety dávajú svojmu majiteľovi nadľudskú silu a robia ho takmer neporaziteľný. No zároveň znalosť o týchto vlastnostiach robia ich majiteľov cieľom násilia iných, čo po týchto predmetoch túžia. Majitelia týchto predmetov sú prenasledovaní a často násilne zabíjaní. Prútik má v sebe niečo ako vedomie vernosti, komu patrí, a je verný len tomu, kto ho násilne zoberie jeho majiteľovi. Ak majiteľ zahynie bez prevzatia, tak jeho moc sa stratí. Preto Harry si prútik nenechal. Po jeho prirodzenej smrti prútik stratí svoju moc a skončí sa jeho krvavá história. V pánovi prsteňov bol prsteň zničený z podobných dôvodov.

PS: nebezpečný bol aj kameň oživenia. On ale nikoho nevracal späť do života. Dokonca ani neprivolával späť dušu mŕtveho. Iba vytvoril tieň, akúsi projekciu duše zomrelého zo spomienok človeka, ktorý sa o privolanie pokúsil. Takýto tieň človeku nepovedal viac, než daný človek vedel aj sám. Je to ako rozprávať sa s ozvenou. A v tom bol ten kameň nebezpečný, lebo ak človek lipol na zomrelom, mohol sa na takúto projekciu nezdravo naviazať a premárniť svoj život spôsobom, ako keď sa dnes mladí ľudia bavia s virtuálnymi UI osobami a tvária sa, že s nimi majú normálny vzťah. Ale tieto osoby, ako ani tiene z Pottera, nie sú živé... Je to umelina. Preto aj ich správanie je celkom iné, než aké mali živé bytosti v príbehu. Živé bytosti boli spontánne, veselé.... Tiene sú mlkve, chladné, skúpe na slovo.

PS: jediný neškodný "dar" bol neviditeľný plášť, neodhaliteľný kúzlami. Iba hmatom.
 
Naposledy upravené:
K tomu Harry Potterovi. Já myslím, že se v něm projevuje dost prvků lidskosti, protože je prostě lidem přirozená a vždy je pro ně přitažlivá. Pokud někdo má sklony ke zlu, tak se identifikuje s tím zlým a vidí se v něm, s tím asi sotva lze co nadělat. Možná je to s tou knihou tak, že "I strojili mu úklady, avšak i Bůh strojil lest a Bůh nejlépe umí strojit lest." Nakonec slouží jako dobré varování pro všechny, kteří se chtějí povyšovat nad jiné...

A nikdy neuvěřím, že si někde něco psala autorka na ubrousky (možná jen nějakou úplně základní pohádkovou kostru, ze které potom nějaký kolektiv vypracoval celé to promyšlené dílo). Vím, že jsem tu knihu četla vždy ihned, když ji u nás přeložili, mám známou, která je fanda na sci-fi a sleduje to, takže mi ji hned dala a už tenkrát mne udivovalo, jak je to promyšlené a jak to, co se objevilo v prvních dílech, bylo potom důležité v dílech následujících, v dějové návaznosti. Tohle nikdo na koleně nevymyslí!

Ostatně polovinu toho haló okolo něho tvoří reklama. Myslíte, že třeba naše Arabela byla horší? Nebo třeba Návštěvníci? Jen neměly tu celosvětovou reklamu...
 
Arabela aj návštevníci boli super. A celkovo, za socializmu sme mali strašne veľa zaujímavých filmov, rozprávok a inscenácií.

U Pottera je tá prepracovanosť súvislostí naozaj obdivuhodná. Podľa mňa to, na čo vsádza globálne zákulisie, ak podporuje šírenie niečoho je povrchnosť zmýšľania detských čitateľov. A horšie je to v dnešných komixových scifi filmoch typu X-men, Lucy a podobné, kde je strašne veľa skazy. Hlavní hrdinovia sa správajú často ako buldozéry (v tej Lucy to hrozne bilo do očí, že jej nezáleží na ľuďoch, keď vyhadzuje autá do luftu a pôsobí fyzickú skazu). To je tá americká filozofia, že divákov priťahujú akčné scény, keď sa strieľa a veci vybuch**ú a lietajú do vzduchu. Toto je tá devastačná časť na nezrelú psychiku divákov.

Napr. ohľadom Pottera robili tiež prieskumy, čo sa detským čitateľom najviac páčilo a čo by sami chceli. Výsledkom bolo:
  • Navštevovať Rokfort – byť súčasťou magického sveta.
  • Mať prútik a robiť kúzla – najmä obranné a zábavné kúzla.
  • Vlastniť magického tvora – sovu, mačku, hipogrifa.
  • Byť zaradený do fakulty – identifikácia s hodnotami fakúlt.
  • Zažiť metlobal – hrať alebo aspoň sledovať čarodejnícky šport.
V podstate podporili záujem detí o kúzla a čary. My by sme to mohli nazvať okultizmom, ak sa to hľadá spôsobom, že človeku ide len o výnimočné schopnosti a nie o kvalitatívnu premenu vlastnej psychiky a duše. Toto je jedna strana, vyvolať záujem o túto tématiku.
Druhou stranou okultných "elít" je potom to, aby zasa inde vyvíjali činnosť, ktorou budú deťom podsúvať niekde čiernu mágiu.

V tomto ale nie je chybou Harry Potter. Pretože ten obsahuje množstvo hlbokých myšlienok, ktoré len čakajú na odhalenie, a tu by mali pomôcť rodičia. Pomáhať a vysvetľovať nové informácie, rozprávať sa s deťmi o ich videní sveta.

Aj v škole na literatúre sme sa občas venovali rozboru literárnych diel, a priznám sa moc mi to nešlo. Boli to diela z inej doby, ktorej mentalitu som príliš nechápal, a tak som často nevedel, čo autor chcel povedať.
No dnes vidím tieto veci jasnejšie. A UI v tomto tiež dokáže pomôcť uvidieť viac skrytých detailov.

Čo som si zisťoval o autorke. Tak mala pomerne zložitý rodinný život. Písala od malička, ale iba sama pre seba, boli to jej pokusy, ktoré nikdy neboli vydané. Až knihu Harry Potter začala písať s tým, že by ju chcela dokončiť a vydať. Mala zrejme dosť jasno o celej dejovej osnove. Dielo ponúkla 12 vydavateľstvám a tie to odmietli. A až Bloomsbury ju prijalo, a aj to len preto, že dcéra šéfa vydavateľstva (8-ročná) si prečítala prvú kapitolu a chcela viac.
Prvú knihu písala zhruba 7 rokov. Po jej úspechu písala nové diely zhruba jeden za rok.
 
PS: v dnešnej "posametovej" dobe pribudlo strašne veľa filmov a kníh s témou "ľudí s neobyčajnými schopnosťami v postave hlavných hrdinov". Toto dlho existovalo aj vo forme komixov, ale za posledných 30 rokov Hollywood doslova vybuchol s týmto typov filmov a produkuje ich veľmi veľa.
A tu tiež vsádzajú na povrchnosť divákov a to, že bežný divák sa nadchne len tými mimoriadnymi schopnosťami, po ktorých zatúži... Čiže týmto vyvolávajú záujem o okultizmus. A ten potom zase ľuďom inde nenápadne podsúvajú...
No v tých filmoch často ľuďom podsúvajú len túžbu po mimoriadnych schopnostiach, aby mohli ohurovať a robiť veľké veci pre zábavu, správať sa ako banda buldozérov.
Veď si predstavte, ako by dopadlo ľudstvo, keby ľudia s dnešnou morálkou a mravnosťou získali schopnosti ovládať mysľou počasie, teleportovať sa, hýbať vecami... Bola by to apokalypsa, pretože by ľudia boli ako opica s granátom v ruke. Perly uhodené sviniam. Bez zodpovednosti. A globálne elity ťahajú ľudí týmto smerom, aby prahli po moci bez zodpovednosti. A vytvárali tak chaos a skazu, aby sa ľudia sami stali svojimi nemesis-ničiteľmi.
 
Naposledy upravené:
A nikdy neuvěřím, že si někde něco psala autorka na ubrousky (možná jen nějakou úplně základní pohádkovou kostru, ze které potom nějaký kolektiv vypracoval celé to promyšlené dílo).
Proč ne ? Samozřejmě, že ne celé dílo, ale samotnému se mi dělo něco podobného v mládí. Kdy jsem si program ve volných chvílích konstruoval s kousky papíru (v autobuse, při obědě ...) a pak jsem k tomu sedl, když jsem se jako student dostal k počítači a měl to rychle hotové a skoro jsem to nemusel ladit.

Rozpomenul jsem se a viděl jsem dokument o spisovatelce (ne četl článek), kde vypravovala jak tvořila a ukázáno tam i auto, které bylo předobrazem létajícího auta a přátelé, kteří se promítli do díla. Vlastně se mi dokument jak tvořila to dílo líbil více než samotný Harry Potter.

Po pravdě mě dílo až tak moc nezaujalo, začal jsem se rychle nudit a koukl jsem jenom na první dva filmy, kdysi.

To mnohem více se mi líbil například seriál Гостья из будущего.

To otrokářské prostředí západu (sluhové, šlechta, školy pro vybrané) mě nevyhovuje už jsem ochutnal dětství ve spravedlivé společnosti (nebo její náznak) socialismus (samozřejmě nebylo vše ideální).

Poznámka:
Už jsem o spisovatelce dlouho neslyšel, naposledy když se ohradila proti gender a cpaní černochů všude.
 
Naposledy upravené:
Proč ne ? Samozřejmě, že ne celé dílo, ale samotnému se mi dělo něco podobného v mládí. Kdy jsem si program ve volných chvílích konstruoval s kousky papíru (v autobuse, při obědě ...) a pak jsem k tomu sedl, když jsem se jako student dostal k počítači a měl to rychle hotové a skoro jsem to nemusel ladit.

Rozpomenul jsem se a viděl jsem dokument o spisovatelce (ne četl článek), kde vypravovala jak tvořila a ukázáno tam i auto, které bylo předobrazem létajícího auta a přátelé, kteří se promítli do díla. Vlastně se mi dokument jak tvořila to dílo líbil více než samotný Harry Potter.

Po pravdě mě dílo až tak moc nezaujalo, začal jsem se rychle nudit a koukl jsem jenom na první dva filmy, kdysi.

To mnohem více se mi líbil například seriál Гостья из будущего.

To otrokářské prostředí západu (sluhové, šlechta, školy pro vybrané) mě nevyhovuje už jsem ochutnal dětství ve spravedlivé společnosti (nebo její náznak) socialismus (samozřejmě nebylo vše ideální).

Poznámka:
Už jsem o spisovatelce dlouho neslyšel, naposledy když se ohradila proti gender a cpaní černochů všude.
To mně se to moc líbilo, ale asi proto, že jsem četla knihu. Navíc to tenkrát bylo opravdu jen pro pár lidí, protože okolo toho nebyla taková reklama, nebo jsem jí tedy nezaznamenala. Nebýt té známé, tak jsem to asi ani nečetla. Ale co mne otrávilo, to je hlavní postava v hraném filmu. Vůbec se nepodobá tomu, jak by měl Harry vypadat. Tenkrát jsme si s tou známou říkali, že to měl hrát Vojta Kotek. Harry měl mít pokud vím oči asi do zelena či modré a tomu herci úplně chybí to šibalství, které je tam zapotřebí. Oči jsou pro mne důležité, ale mohly by být i hnědé, pokud by v nich byl ten rarášek, jako třeba u Tomáše Holého. Jinak jsme netrpělivě čekali na každý další díl. Není tak mnoho knih, aby byly natolik přitažlivé.

Co se týče toho celého konceptu, tak věřím, že mnoho z toho je od autorky, ale nevěřím, že jí s dalšími díly někdo poněkud nepomáhal... První kniha 7 let a potom jeden rok na každou další? To, že měla potíž prorazit, je také běžné. Až když narazí na někoho, kdo v tom uvidí víc (a těch asi mnoho není, přestože jsou knihy určitě ostře sledované, stejně jako školství...) a uvědomí si potenciál té knihy i jak by se dala dopracovat a využít... Už třeba jen pro prosazování Anglosasů s odkazem na to, že mnoho českých socialistických filmů by určitě udělalo díru do světa při stejné reklamě, jenže to nebylo žádoucí.
 
Naposledy upravené:
A proč to nebylo žádoucí, na to je odpověď třeba v práci Ford a Stalin: o tom, jak žít lidsky. Tady je takový zajímavý úryvek:

Samozřejmě, že socialistický realizmus nebyl ve všech svých projevech stejnorodým jevem. Bylo v něm přítomno i podlézání státní moci, jež někdy vygradovalo až ke kompletní podřízenosti, která ospravedlňovala i všechna zneužití moci ze strany státních činitelů, nebo se je pokoušela zcela zaretušovat či jejich obviňování podávat jako pouhé pomluvy. Ale bylo tu i něco jiného, co na tu otázku, s čím se lidé vraceli do společensko-historické reality ze světa snů vyvolávaných socialistickým realismem, poskytuje odpověď o skutečné podstatě socialistického realismu a jeho místě v dějinách, a tato odpověď se od názorů disidentů a inteligence na něj dost odlišuje. Poskytnout logické důkazy o tomto tvrzení není možné. Ale umění hovoří samo za sebe, nezávisle na tom, jaký je jeho výklad v podání znalců umění a jakými termíny nazývají jeho styly a žánry. Proto se podívejme na fakta.

V roce 2000 se v New Yorku promítalo 37 sovětských filmů, počínaje dobou stalinizmu a počátkem šedesátých let konče. Veškerá tamní filmová kritika, která už neměla důvod bát se vojensko-ekonomické moci „velmoci č. 2“ ani plnit politickou objednávku jejích mocipánů, jedním hlasem ve vytržení zvolala: „To je nějaká jiná civilizace!“

A to bylo správné hodnocení podstaty skutečného socialistického realizmu. Abychom pochopili příčinu právě takové reakce Američanů, ve filmovém průmyslu tak zkušených na staré (a v porovnání s hollywoodskými technickými perlami z posledních let 20. století nedokonalé) filmy sovětské epochy, je nutné připomenout ještě jednu událost, která s tím promítáním tematicky souvisí.

V polovině devadesátých let měla v Evropě triumfální úspěch putovní výstava sovětského výtvarného umění a sochařství epochy stalinského bolševismu. Hostovala i v Rusku, kde byla v Ruském muzeu uváděna pod názvem Agitace za štěstí. A právě toto – zaměření na světlou budoucnost, šťastnou pro všechny pracující – je tou podstatou skutečného socialistického realizmu epochy stalinského bolševismu, jak ji ztvárnili nejlepší představitelé umění ve všech svazových republikách i v následujících letech.

Takže když se podívali na těch 37 sovětských filmů, nereagovali Američané na propagandu čehosi neznámého, šlo výslovně o reakci na agitaci za štěstí všech i každého jednotlivce ve společnosti, v jejíž organizaci života se projevily jiné mravně-etické principy. A jestliže je někdy SSSR strašil, tak když přišel o svou moc, ty principy, jaké se projevovaly v chování hrdinů na plátně, je nejenže nestrašily, ale byly pro mnohé z nich naopak přitažlivé[1]. To odsud pramení ta nadšená a ve své podstatě správná reakce: „To je nějaká jiná civilizace!“

Ano, to je jiná – nová přicházející globální civilizace, jejíž mravnost a etiku ukázalo umění socialistického realizmu ve svých nejlepších dílech v dekoracích technosféry první poloviny 20. století. A jeho podstatu – tu agitaci za reálné štěstí, které je reálně možné a v životě je ho nutné uskutečnit prací samotných lidí, jejich mravností a etikou – to je to, co nepobírají hlavy mravně defektních mravokárců umění socialistického realismu ze sovětské epochy jako takového a z epochy stalinského bolševismu jmenovitě.

A ta agitace za štěstí je ve své podstatě nepoměrně konstruktivnější a s větším tvůrčím nábojem než všechny ty hollywoodské thrillery a horory odehrávající se na Zemi i v Kosmu, samé porno a satanština, kterou denně krmí Američany i Rusy televize na všech svých kanálech, a která v davo-„elitářské“ společnosti není ničím jiným než agitací za pohromy a trvalé neštěstí.

O tom, že je to skutečně tak, kriminalisté USA dávno vědí, protože v celkové statistice zločinnosti byl identifikován podíl vědomého napodobování filmových „zlých hochů“ a hrdinů zahnaných do kouta okolnostmi scénářů.

Ale existuje i statistický podíl, kdy lidé nevědomě (individuálně i kolektivně) napodobují v životě to filmové svinstvo v důsledku příslušného programování a nabuzování psychiky jedinců i společností[2]. Ty teroristické útoky z 11. září 2001 jsou mimo jiné i apoteózou působení amerického filmového průmyslu na život americké společnosti. Proto není náhoda, že hned po 11. září šokovaní Američané požadovali stáhnout z promítání mnoho filmů se scénami násilí v jejich satanské, kriminální či teroristické podobě. Ale dlouho jim to nevydrží: v podmínkách buržoazního „liberalizmu“ jsou zisky soukromého sektoru důležitější než bezpečný život ve společnosti, takže věda o umění i řízení umění v rámci určité státní politiky se v USA nacházejí mimo kompetence nejvyšších orgánů státní moci i tajných služeb[3] na rozdíl od SSSR (a tím spíše SSSR epochy stalinského bolševismu).

V epoše stalinského bolševismu se společnost nacházela pod vlivem umění „kritického realizmu“, které především ukazovalo, jak těžce se žije běžnému člověku v podmínkách davo-„elitářství“ [4]; a také pod vlivem umění „socialistického realizmu“, které mělo za úkol ukazovat, jak by se měly budovat vztahy mezi lidmi v běžném životě i v práci (v kolektivní práci, neboť jiná v historicky zformované technosféře – není), aby každý poctivě pracující člověk žil šťastně.



[1] Kdo by nechtěl žít ve společnosti, kde může vyjít v noci na ulici velkého města nebo si zajít do parku sám či se svou druhou polovičkou a nebát se přitom přepadení či šikany? Kdo by nechtěl žít ve společnosti, kde jsou děti v bezpečí na ulici, ve škole (kolik učitelů a školáků bylo zavražděno ve školách SSSR?), ve veřejné dopravě, kde je každý dospělý připraven kdykoliv přispěchat dítěti na pomoc? Kdo by nechtěl žít ve společnosti, kde odborný lékař přichází na pomoc maximálně rychle a stará se o pacientovo zdraví a ne o to, zda má jako jeho „klient“ pojištění či je schopen zaplatit? — Otázek podobného druhu s porovnáním reality občanské společnosti a světa „snů“ děl socialistického realizmu je možné zadat velmi mnoho. A v odpovědích na ně je jalová právě ta občanská společnost kapitalismu.
[2] Tento podíl by mohl být zjištěn poté, kdy by došlo ke snížení kriminality v odpověď na ukončení promítání násilí a satanštiny v kinech i v televizi, jenže pohlaváři filmového průmyslu a jeho distribuce v USA na to nepřistoupí: ti chtějí zisk za každou cenu.
[3] V opačném případě totiž nezbývá než dojít k závěru, že v USA je agitace za neštěstí prostřednictvím umění jedním z cílů státní politiky!
[4] Kromě toho učilo „dobrému vychování“ – normám slušnosti a kulturního styku mezi lidmi podle vzoru vládnoucích vrstev Ruského impéria.
 
A keď ľudia pochopia, ako to je celé vlastne nastavené vo výučbovom procese ( že smrť ako táka je len prechod do života iného), tak to bude prevelice zaujímavý skok, aj keď síce individuálny, lebo poznanie by nemalo význam "naliať" niekomu do hlavy.

Tých informácií je všade na mraky. Stačí, aby človek pochopil a začal používať iný "dekóder" a nemusí mať ani "Alexandrijsku knižnicu" doma, alebo ani tajnosti čo ukrýva "Vatikánska knižnica" a dostane sa k takým poznaniam, že nebude chápať.

V Hobitovi je dokonca ešte aj postava "Toma Bombadila" a tam autor Tolkien išiel ešte ďalej. Vo filme to ani nedali. Lebo na to obecenstvo ešte nemá parametre.

A teraz to tu troška rozvírim. GP je tiež súčasťou výučbového procesu. Tiež funguje s "dovolením a vedomím" Stvoriteľa. Takže ak by to nebolo v poriadku a bez významu, tak načo by to bolo. Ako aj s tým svetlo-nošom. To bude tiež ďalší obrovský šok pre väčšinu, keď to zase nachvíľu pochopia a potom zase na to nachvíľu zabudnú, až kým sa nerozhodnú, že už tomu chcú porozumieť a pamätať si to...

Všetci raz dospejeme do bodu že sa tiež budeme nejaký "čas" hrať na GP. A pár sa už aj hralo, a tým, že nepochopili a nezvládli, tak pekne krásne o level nižšie, aby si zažili, že kde a čo nepochopili a aké to má dôsledky.

A ako najlepšie sa to pochopí, keď si to odžijú na vlastnej "plastelíne". My všetci, bez výnimky.

Mali sme raz chlapa a chuďáčisko, seklo ho v krížoch a on si ľahol do teplej vody do vane. ( v žiadnom prípade to nerobte, musí byť teplo-ale suché teplo). No a že potrebujem mi pichnúť muskulárku a do zadku najlepšie. No a že on sa ani nepohne, že to jednoducho nejde, že taká bolesť, že sa ani nepohne. A ja som si vtedy pomyslel : " Ty vole, čo to za chlapa !" Tak som mu to fukol do stehna. Bolo mu to 24 pri tej bolesti čo mal.

A za 20 rokov som sa dostal do takej veľmi podobnej situácie a ani nie vo vani a ešte horšej (náročnejšej) a presne som si na toto spomenul. Do najmenšieho detailu to mám dodnes v pamäti. Zažil som to. A už ma ani nenapadne niečo také a ani podobné. Lebo som zažil na plné gule. Taká bolesť, že som vôbec nevedel, že také niečo môže aj byť. Prosil som, aby ma "vypli", lebo mi nič nezaberalo a ešte aj môj učiteľ/liečiteľ mi hovoril, že to musím dať sám, že on to mal také isté. Že je to škola/skúška, aby som pochopil, že ako to funguje. (niečo)

A potom sme sa bavili s našimi staršími a múdrejšími. A jeden hovorí. Veľký pozor na myšlienky. Máme tendenciu, že jak niekto môže byť také hovado, taký alkoholik, taký chrapúň. Taký alebo hentaký. To nemôžem pochopiť !
A hra je perfekná. Nemôžeš pochopiť ? Nechceš nad tým akosi inak podumať ? Zažil si jeho topánky ? Súdiš, posudzuješ ? No dobre. Tak si v ďalšej inkarnácií pekne kráásne vyskúšaš, aké to je keď...

Vieme koľko je simulácií v akože celom vesmíre ? Star trek, Star Gate je na 70% realita, ktorá je mimo našej zemičky. Ešte nemáme ani šajn, ako vôbec fungujeme TU. Nemáme šajn ešte takmer o ničom oproti celej tej EXISTENCII, čo nás obklopuje.

Kto z nás vie stvoriť zrnko prachu, funkčný atóm, nejaký prvok, trebárs Vodík ? My ešte ani nechápeme ako to vôbec funguje. Nejakú tu prťku sme už čo to, super paráda.

Všetko čo žijeme sú len dôsledky našich predchádzajúcich rozhodnutí a konaní, naberáme skúsenosti a poznania neustále.

A aké poznania a skúsenosti naberáme a čo sa chceme učiť a zažívať je len a len naša voľba. To nám budem potom vo forme "matrixu" odzrkadľovať celé osadenstvo "hercov", čo sa tu stretáme v plastelíne a navzájom si tu hráme všetky možné role eóny rokov akože v hmote, aby sme sa neustále mohli posúvať. Niekam.




A kedže sme v odedelení odporúčaných filmov, tak trocha na odľahčenie. Niekto nám niečo ponúkne, nejaká vyššia technologická mimozemská spoločnosť. Chceš ? Nechceš ? Voľba... (Luc Beson tiež ťahal z hora)


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=LyhR1THflUU

"my favorite" :


Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=ZuW3QDNKC7I


Ako sa kto rozhoduje, taká bude jeho ďalšia simulácia...

Voľby a rozhodnutia sú už niekedy aj veľmi náročné, ale dôležité je, aká je motivácia danej voľby. Či je za ňou nejaká "skutočná hodnota", alebo je to len vychcanosť zabalená do kabátika nálepok a prázdnych fráz. ( aj tá ma ale svoj dôležitý význam ) Či to má aj nejakú vyššiu pridanú (duchovnú) hodnotu, alebo len hmotnú. A tak to aj potom vypáli. To je to, čo naznačuje p. Páleš a ešte aj na to má relevantné informácie vo forme jeho info v Ageológii.

Nikto z nás neutečie pred samým sebou. Nikam. Pred nebom nemožno nič skryť. A ak je niekto ochotný si "s nebom" podať ruku a nechať sa viesť, vedome a úprimne v snahe o rozvoj, to by sme sa čudovali, čo a ako sa môže meniť a zmeniť... (aj to Messingovo posolstvo čo to naznačuje a nie len jeho)

Veď uvidíme, ideme ďalej. Každý deň tvoríme svoju budúcnosť.

Krasne povedane.
Osobne by som pouzil pojem Nebesia ako Nebo.
Nebesia - niet Besa
Nebo - niet Boha
Pardon na pointe to nic nemeni. Mne ide do usi ladne nebesia ako nebo.
 
Po pravdě mě dílo až tak moc nezaujalo, začal jsem se rychle nudit a koukl jsem jenom na první dva filmy, kdysi.
Ale co mne otrávilo, to je hlavní postava v hraném filmu.
Už len taká nepodstatná poznámka. Dielo malo isto svoju výpovednú hodnotu. Aj dospeláci to hodnotili veľmi kladne. Šak aj tu na fóre.

Ja osobne som nedopozeral ani jednotku, akosi my nesedel hlavný hrdina. (možno sa prinútim, knihy mám dokonca v angličtine aj s unabridged načítaním voľakde, tak som sa najlepšie učil cudzie jazyky, ale už som sa k nim onehdy nedostal, lebo je to "zopár strán" ). Kniha zvyčajne býva lepšia, aj keď sa nájdu aj výnimky.
 
Naposledy upravené:
Naspäť
Top Bottom