Postkrizový ekonomický model
„Ekonomika po rusky“ 06.09.2025 – Michail Chazin
Rusko je se svým novým ekonomickým modelem o několik desetiletí před zbytkem světa
a je škoda mluvit o Západě, který klesne úplně na dno, ale to bude trvat několik fází,
přibližně 2–3 roky jedna fáze
Zdroj: https://rutube.ru/video/66845af081ccc7b6695c03bf1ffc699d/
- rusky
OBSAH:
00:52 Starý finanční a ekonomický model
01:51 Sterilizační mechanismus USA
02:48 Problémy nového ekonomického systému , starý systém nejde zachránit
04:36 Historické paralely
06:17 Agrárně-průmyslový přechod
08:47 Srovnání životní úrovně
10:52 Perspektivy ekonomického růstu
12:21 Snížení úrovně spotřeby
14:18 Alternativa k současnému modelu
16:39 Čína a alternativní model
17:04 Konec monopolu a problémy profesorů
18:04 Talent a práce
19:59 Vytvoření ekonomické teorie
21:24 Metodologické rozdíly
23:48 Strukturální krize
26:34 Nutnost nového ekonomického modelu
27:55 Ekonomický model Číny
31:34 Alternativní ekonomický program
32:31 Financování a kritická masa
33:50 Nedostatek specialistů se sovětským vzděláním
34:49 Rozpad brettonwoodského modelu
35:49 Hrozby a alternativní modely
38:11 Neefektivnost liberálních týmů
39:29 Rozvoj alternativní ekonomické teorie
41:16 Perspektivy vytvoření alternativního modelu
45:32 Etapy vytváření kritické masy
46:49 Pomalé překonávání krize
47:58 Vytvoření nového ekonomického modelu
48:52 Perspektivy v Číně a západní Evropě
49:49 Problémy vnímání ruské ekonomiky
51:22 Hloubka krize a potřeba nových lidí
Jde o to, že celý současný život každé země, ať už Ruska, Číny, Spojených států amerických,
Evropské unie nebo Indie, probíhá podle starého finančně-ekonomického modelu.
Lze ho nazvat
brettonwoodským modelem v Reaganovském provedení.
Rozdíl spočívá v tom, že v rámci regonomiky dochází k naprosto kolosálnímu nafukování agregátní poptávky. A problém spočívá v tom,
že toto stimulování je stále složitější a složitější,
protože peníze není kde vzít. Jde o to, že když
při každém dalším kroku musíte dát více peněz, než ekonomika produkuje, objeví se vám tyto přebytečné peníze.
Je třeba je nějak sterilizovat. Hlavním sterilizačním mechanismem Spojených států amerických jsou finanční trhy. Tam inflace probíhá v plném rozsahu, jenže z nějakého důvodu se považuje za pozitivní symptom. To znamená, že
roste kapitalizace všech finančních aktiv, a to mnohem
rychlejším tempem. Ale to je přirozené, protože pořád
přicházejí nové peníze, ale v důsledku toho jednak mizí reálný sektor a jednak roste inflace. Nebudu se teď zabývat mechanismy, jak se tento systém jakoby hroutí, protože několik předchozích pořadů bylo věnováno tomuto tématu.
Zajímavé je něco jiného. Co bude dál?
Ještě jednou, dokud to není, tak to ještě nějakou dobu nebude, a to z velmi prostého důvodu, protože celý systém investic a financování ekonomiky je zastaralý. Pokud teď začneme budovat nový systém, tak prostě zanikne. No, představte si na chvilku, že někde nějací rolníci vymysleli nějaký způsob, jak získat o něco větší úrodu než ostatní, a tudíž i o něco levnější než ostatní.
Dobře, takže oni mají levnější. Co ale budou dělat s touto úrodou?
Odvezou ji na trh, kde ji vykoupí, bez ohledu na cenu, a budou ji prodávat za stejnou cenu jako všechno ostatní. Tito rolníci s levnými cenami se na trh
nedostanou. Takže jediná možnost je, samozřejmě, prodávat zákazníkům. Ale to také nic neřeší, protože přijdou překupníci a všechno vykoupí a vy nemůžete nijak ovlivnit trh. A rozšiřovat
výrobu bude také problém, protože zisk budou mít zprostředkovatelé, vy tento zisk mít nebudete, a
zprostředkovatelé vám budou i tak snižovat ceny, protože výrobce prodává
zprostředkovateli za podstatně nižší ceny, než za jaké se prodává na trhu.
Jinými slovy, vytvořit alternativní ekonomický systém zdola je prakticky nemožné.
Tyto nové výhonky se mohou prosadit dvěma způsoby.
Buď pokud je starý
systém zcela zničen, ale pak samozřejmě prudce klesá úroveň.
Nebo pokud se to děje shora. To je zásadní a velmi důležitý moment.
To, co jsme udělali, jsme popsali v knize „Žebřík do nebe“ a poté v knize „Krize a moc“ se Sergejem Ščeglovem, kde jsme popsali spory v politbyru v letech 1927–1928, kdy byl p
řijat program industrializace a kolektivizace.
Důvod byl velmi jednoduchý.
SSSR ve dvacátých letech dosáhl normálního tempa růstu pro kapitalistickou zemi. To znamená, že jejich tempo růstu se přibližně shodovalo s tempem růstu
v Anglii a Francii ve stejné době, tedy po skončení první světové války. Všechno by bylo v pořádku, ale tyto země již měly vytvořený průmysl, zatímco my jsme ho neměli.
A problém spočívá v tom, že buď, jak tam
řekl Stalin, máme 10 let, nebo nás rozdrtí,
pak začnou politické války, protože tento plán nevymyslela Stalinova skupina,
ale Stalinova skupina ho převzala,
Chazin nastiňuje vlastní vizi průběhu procesů v postkrizovém období. nejde za rámec ekonomiky a pohybuje se v ruském specifickém prostředí. zajímavé ovšem je jeho tvrzení,
že v Rusku funguje tým lidí s dobře propracovanou alternativou (ekonomickou!!) k dnešnímu
končícímu brettonwoodskému systému v podobě "reaganomiky"..
A takhle to bude, a začne velmi aktivní diskuse.
V první fázi velmi slabá, protože není žádná základna. V USA se dělají nesmělé pokusy o diskusi na toto téma. Tam nějaké tam, vlastně, byly i dříve, ale a a velmi rychle je potlačili.
Rand se k tomuto tématu vyjádřil, k tomuto tématu se vyjádřili někteří prezidentský kandidáti. No, velmi, chudě. Je to pochopitelné, nejsou to odborníci, snažili se jakoby
mluvit o politické nutnosti řešit některé ekonomické otázky, ale nikdo je nepodpořil.
Zcela pochopitelného důvodu. Takže teď se toto téma bude postupně obnovovat.
A tady má Rusko velmi silnou výhodu, protože u nás se tato teorie vyvíjí už minimálně 25 let,
ve skutečnosti dokonce déle. A lidé, kteří ji rozvíjejí, mají obecně zkušenosti
s veřejnou správou, což je také důležité.
V tomto smyslu můžeme toto téma převzít.
Nikdo nebude schopen vytvořit alternativní model ekonomického růstu, dokud neprojde touto první fází, dokud nebude vytvořena určitá platforma
, v rámci které se budou připravovat
a aktivně rozvíjet lidé, kteří mluví jiným jazykem a nahlížejí na ekonomiku a existující problémy z úplně jiné strany. Tuto věc můžeme převzít. Navíc mám podezření, že již existuje velmi velký zájem o naše vývojové projekty, ale ne ze strany těch, kteří se zabývají ekonomikou, ale těmi, kdo přijímají politická rozhodnutí. Oni velmi dobře chápou, že nás nelze koupit, a kdybychom měli chuť odejít, už bychom to dávno udělali. A právě z tohoto důvodu je třeba to nějak zorganizovat. Jak to bude zorganizováno, nevím.
Ano, stejně to nebudu dělat já, bude se to dělat na státní úrovni.
Ale, nicméně tyto témata budou projednána. Tady to ale bude legrační, protože liberálové, a to nejen naši, ale i američtí, se hned vrhnou do vedení těchto procesů.
úředníci, starší úředníci, kteří ještě mají sovětské zkušenosti, možná bývalí podnikatelé, kteří zkrachovali v důsledku všech těchto ekonomických kataklyzmat a tak dále a podobně. A právě tito lidé vytvoří prostředí.
A v rámci tohoto prostředí bude možné začít připravovat program rozvoje.
Říkám to všechno proto, že nyní není rok 1988. V roce 1988 přišel Gerašchenko a za tři měsíce všechno napravil. Ekonomický růst začal již v lednu devadesátého devátého roku.
Pomalu, ale velmi rychle se stal naprosto kolosálním. Dnes to nepůjde.
A my budeme muset s velkými obtížemi jakoby vytvářet jako se dostat z té situace,
do které jsme se dostali.
A o Západě ani nemluvím.
Tam bude mnoho let nepřetržitého poklesu a pak těžké represe.
A z tohoto důvodu vyzývám všechny, aby pochopili,
že proces vymanění se z této situace bude pomalý, že není možné se dostat z těžké krize,
pokud nemáte kritickou masu lidí, kteří vidí svět alternativně. To znamená, že lidé musí dospět.
A z toho okamžitě vyplývá poněkud pesimistický závěr, že přejít k růstu v naší zemi bude možné dnes za pár let.
Ale vytvoření nového ekonomického modelu
bude trvat ještě minimálně 2-3 roky. To znamená, že dosáhnout úrovně významného ekonomického růstu, jako na začátku roku 2000, kdy byl jmenován nějaký člověk, který mi pak zavolal a řekl: „A pak, a pak a pak to a to
To bylo v devadesátých letech, kdy bylo třeba psát různé ekonomické programy pro stranu,
když jsme ještě měli strany“. A tak to bylo pořád.
Odpověděl jsem zcela rozumně, že to neudělám. A to až do té míry, že mě v určitém
okamžiku tam volali, bylo to v roce 2000. Sláva Surkov.
Tehdy jsem řekl, že nikam nepůjdu, protože, no, nebudu pracovat pro lidi, kteří, no, zastávají
pozice, ze kterých mohou být propuštěni. Tedy, prostě ne.
A to samozřejmě neznamená, že mám ke Surkovovi špatný vztah.
Mimochodem, považuji ho za velmi talentovaného člověka.
Tak to je
. A v první fázi se budou dělat pokusy vytvořit takové skupiny pod vedením liberálů, ale nic z toho nebude, protože tam ani ti lidé, kteří jsou schopni samostatně vyjádřit své názory, tam nikdo nevezme, ano, oni tam prostě nepůjdou, psát pro někoho, to není seriózní.
Proto se to všechno bude odehrávat v několika fázích.
Nakonec bude vymyšlen plán, který bude fungovat.
No, já si dokážu představit asi pár variant, jak by to mohlo být provedeno, ale opět, protože velmi dobře chápu, jak funguje život, mohu říci,
že to se nestane hned.
A po tom bude nějakou dobu, rok a půl až dva roky, trvat, než se vytvoří tato kritická masa
lidí,
kteří myslí stejným směrem a chápou, o čem je řeč.
Mezi nimi budou mladí úředníci, starší úředníci, kteří ještě mají zkušenosti a vyuku ze SSSR to se to nepodaří hned, jako to bylo v roce 1999, ale až za pět let.
Jinak to nepůjde. Je to prostě nemožné.
A především k tomu, no, je to jakoby fáze číslo dvě, ano, to je vlastně vývoj programů.
Bez první fáze, tedy vznik této kritické masy lidí, se nic nepodaří.
Jak budou vytvářet tuto kritickou masu lidí
v Číně, chápu, že přijedou k nám studovat.
O tom ani nemám pochyb. Přijedou. Jiná věc je, že to, co jim řekneme, oni samozřejmě
přeformulují úplně jinak, ale základ bude stejně náš.
Ale co budou dělat v západní Evropě a ve Spojených státech amerických, si ani nedokážu představit, protože si nedokážu představit, že k nám přijedou. Pokud se pokusí projít naší cestou ve třech krocích, ano, to se nepodaří.
S tím jsem se setkal mnohokrát.
Snažil jsem se mluvit se západními lidmi. Oni jakoby chápou, že jsme na něco přišli, ale nedokážou si to představit. Ne proto, že jsou hloupí, ale proto, že to z tohoto úhlu prostě není vidět. To znamená, že to potřebují, rozumíte?
Ale oni to potřebují, aby lidé četli moje knihy, dokonce i moje knihy, teď nemluvím
o tom, aby se v situaci vyznali.
Potřebují nemít toto liberální ekonomické vzdělání.
Teď pozorně sleduji, jak byla m
oje kniha Vzpomínky na budoucnost přeložena
do angličtiny.
Prodává se na Amazonu.
Čtou jí jednotliví lidé, jak jsem dokonce sám zveřejnil na svém Telegram kanálu jednu z recenzí, které tam jsou, ale není jich ani desítky, jsou to jednotky.
Ostatní ji prostě nečtou, protože je tak kolmo k jejich představám o tom, jak je uspořádán život, že to nemohou udělat.
A v této situaci to nijak nepomůže. To znamená, že je třeba vzít tam školáky, kteří se ještě nic
nenaučili, a tyto školáky, zhruba řečeno, přivést sem, učit je ruskému jazyku a na zcela jiné kulturní bázi. Učit je v této linii,
nebo musí, no, jakoby něco radikálně v sobě změnit.
Pokud budou číst Keynse, nic z toho nebude. A mimochodem, Marx také nebude fungovat, protože ani Keynes, ani Marx v současné ekonomické situaci nejsou tak zastaralí,
že by jejich konstrukce byly dnes také nepoužitelné. To je taková pesimistická
představa z hlediska termínů. A já k tomu mohu říci, ž
e bohužel se krize ukázala být tak hluboká, a to ani ne tak ekonomická, jako spíše intelektuálně filozofická.
Abychom ji překonali, musíme především vychovat nové lidi.
Ne od nuly, ale musí jich být určitý počet. Myslím si, že to je dnes nejdůležitější úkol, který je třeba řešit, p
rotože v tomto ohledu jsme o mnoho desetiletí napřed před zbytkem světa.
Vzhledem k tomu, že naše cesta již byla ušlá, m
ohou to udělat rychle, ale za méně než 10 let
to určitě nestihnou. To znamená,
že jsme je velmi výrazně předběhli. Ne o 2-3 roky, jako
sovětská kosmonautika předběhla americkou, ale rozdíl je zde mnohem větší.
To je samozřejmě třeba využít. No, vlastně tímto se naše vysílání
pomalu chýlí ke konci. A rád bych poznamenal, že pokud máte nějaké nápady, a nápady má mnoho lidí, zejména těch, kteří nepracují v akademické sféře, v ekonomice,
ale například se zabývají podnikáním, pak vás srdečně zvu do mého uzavřeného
Telegram kanál, kde je chat, ve kterém se o tom všem dá diskutovat.
No, tam můžete také poslat své texty moderátorce webu Nadeždě, já si je určitě přečtu a pokud budou zajímavé, prodiskutujeme je v tom samém chatu. A ještě jednou zopakuji,
že to, co se nyní veřejně diskutuje, ale má takový reklamně-propagační charakter,
není třeba diskutovat a přemýšlet o tom.
